AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Ten zlý - Tess
Tess


Založen: 19. 10. 2007
Příspěvky: 35
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahoj Cobřáci a Cobřačky, tak jsem se rozhodla využít nebo možná zneužít Woxyin nápad a napsat povídku na téma Můj zlý.
Já Vám nevim, ale jestli je můj zlý opravdu zlý nechám raději na Vás .
Protože mám ráda humor v Cobře ,tak doufám že se alespoň trochu pobavíte a odpustíte mi mé pisatelské nedovednosti. Budu ráda, když mi podrbete hlavu a opřete svá kritická (jistě dobře myšlená ) slovíčka pod můj těžce vydřený text .
Přeji trpělivost a dobrou zábavu.


Můj zlý – Tess


Byl to právě rok, co se za pohledným mladým mužem zavřely brány věznice a společnost jej vystrčila do krvavých spárů svobody a nezávislosti . S trpkostí a křivdou vzpomínal na dobu kdy se po dlouhých sedmi letech zadíval na blankytně modrou oblohu a nabral do plic svěží jarní vzduch.

Vyzbrojen jen radami od vězeňského psychologa a vírou v sama sebe tehdy bloudil po kvetoucím Kolíně nad Rýnem a neměl nic. Neměl přátelé, rodiče ani místo kam by hlavu složil.
Dobře si pamatoval, s jakou chutí se tehdy vnořil pod hladinu slepého ramena Rýna a s jakou úlevou až do večera sál sluneční paprsky.
Tehdy byl tak šťastný, tak plný naděje.

Léto je ale krátké a s prvním chladným větrem byl nucen poohlédnout se po teplejším příbytku nežli jsou lavičky v parku a opuštěné chatky na okraji řeky. S nádherně barvícími se stromy a vůní hořícího listí rostla jeho nespokojenost a sebelítost . Dlouho potlačovanou agresivitu si usmyslel soustředit jedním určitým směrem .
Směrem k malému Tureckému policistovi, kterého vinil ze ztráty svobody a muže kterého miloval a pro jehož záchranu byl ochotný riskovat vše.

Tehdy pětadvacetiletý mladík přepadl transport s penězi, chtěl jen tolik, kolik by potřeboval na........... Každým dnem se prohrabával vzpomínkami na svého milého, na křivdy které cítil, na bolest s níž usínal a vstával každičký den. Na den, kdy vězni odhalili že René Glick je homosexuál .

Německem tehdy otřásaly skandály spojené se soudnictvím, a zbytečnými průtahy kolem jasných případů a tak ten jeho soud.... byl příkladně dokončen včas a v termínu, vlastně ani nestačil říct, nač ty peníze potřeboval.

Leo onemocněl zrádnou leukémií a René tehdy v naději podstoupil dárcovství kostní dřeně a testy ukazovaly na vhodnost kostního štěpu .Oba opilí štěstím a nadějí na další společný život brzy vystřízlivěli.
Organismus mladého pacienta štěp nepřijal, jeho zdravotní stav se prudce zhoršil a byl trvale hospitalizován na onkologickém oddělení kolínské všeobecné nemocnice. Leova šance na přežítí byla mizivá .
Zoufalý milenec trávil dny i noci u internetu, hledaje naději, naději pro ně oba.

Našel, ale............operace za tři sta tisíc amerických dolaru na klinice v Luisině byla příliš vzdálenou finanční metou pro mladíka pracujícího ve státní správě s mizivou vidinou povýšení a lepšího ohodnocení. Alternativní léčba je vždy jen pokus hop nebo trop tamní lékaři nic Renému neslibovali.
Přitažlivý mladík zkoušel všemožné způsoby jak penězům přijít , chlapecká prostituce ani dealerství drog nepřinášela tolik peněz kolik by bylo potřeba. Chtěl je hned a jiné východisko než loupež neviděl.

Plánování loupeže bylo pro Glickovu romantickou duši něco naprosto cizího a poučen pouze z amerických akčních filmů byl jeho plán předem odsouzen k zániku.

Zpět do reality jej dostala hlaveň Turkovy zbraně u svého spánku.

Ve vězení jeho citlivé hrany brzy obrousili spoluvězni a háv romantického mladíka s pohlednou tváří a krásnýma hlubokýma očima se rozplynul jak ranní mlha . Leova smrt mu nasadila drsnou masku grázla a srdce nechal někde tam kde byl kdysi Šťastný.

Po roce živoření po bezdomovských doupatech a živen vlastní nenávistí otevřel René Glick starší výtisk novin na jejíž první stránce stál drobný cizinec se zbraní v ruce a bytelnou neprůstřelnou vestou s nápisem policie.
Muže stojícího vedle něj neznal, byl vyšší a krátké pocuchané tmavé vlasy jaksi neladily ke sportovně střiženému saku a botám vhodným spíš do kanceláře nežli na policejní akci.

Glik přejel špinavou rukou po tváři menšího z nich . S úšklebkem ve tváři a pohledem do střepu zrcadla začal zrát nápad.
,,Taky nemládneš Gerkhane “, oním špinavým střepem proťal kůži na dlaní a potřísnil obraz svého protivníka.

Semir Gerkhan, unavený po celodenní službě zastavil před domem. Protáhl si tělo a Jeansovou bundu ležérně přehodil přes rameno.

Už už se viděl pod blahodárným horkým proudem vody ze speciálního masážního panelu, který mu osobně dodal a nainstaloval věčně vděčný grázlík Schröder . Těšil se na film jenž mu půjčil kolega Bonrath, a chlazené pivo.

Rychlostí jemu vlastní tasil zbraň, když uviděl pootevřené dveře svého bytu, vešel, a jako kočka číhajíc na svou kořist prohlédl nepořádek po nezvané návštěvě .
Doma se vždy cítil bezpečně a narušení tohoto území bral velmi nelibě, vyvolávalo to v něm pocit nesvobody.
.....cosi se mu nezdálo.
Rozházené věci , tak nějak úhledně poházeny po místnostech, žádné střepy ani nic rozbitého, vlastně i dveře, byly otevřeny tak, aby se příliš nepoškodily .
,,Co tohle bylo za magora.“

Bylo devět večer, na svém mobilu vymáčkl hned dvě telefonní čísla. První , kde si vyžádal pomoc techniků z KTU a druhé, které by dokázat odříkat i v hlubokém bezvědomí.

,,Ne ne ne nic neříkej , jsem ve sprše, takže jestli se ti stýská po mé přítomnosti, máš smůlu.“
Tom Kranich stojíci na mokré podlaze s pěnou všude možně držel mobil mezi uchem a ramenem, snažíce si při tom utřít nohy a nežuchnout zpátky do sprchového koutu .
,,Měl jsem návštěvu, Tome“
Mokrý policista pustil ručník i nohu a konečně stabilizoval postoj, držíce svůj telefon již pevně v ruce.
,,Neříkej!!, a co ti ukradli ?“
,,Tome jsem z toho lehce v rozpacích, neukradli mi nic, dokonce ani nic nerozbili, já ti nevím,
posledně mi kompletně rozmlátili byt, je to nějaký divný.“

V tom okamžiku vyletěli modré oči v sloup a obličejové svalstvo vytvořilo grimasu hodnou
Amerického komika.
,,Dobrá, až vyplujou panáčkové v bílém přijedu ti pomoct uklidit.“

René Glick cítil uspokojení, nechal se ostříhat a oholit, nové šaty z Armády spásy z něj opět udělali člověka .
Měl radost, první akce mu vyšla, teď když jeho naděje dostala první sousto, bylo pro něj mnohem snazší ji dál a dál přiživovat.
Jeho život dostal nový stimul , dařilo se mu s novou vizáží získávat peníze prostitucí a příležitostnými krádežemi. Znovu měl pocit že život se dá ještě žít.
V malé podkrovní místnosti starého opuštěného domu v průmyslové zóně Kolína, kde našel dočasné útočiště bylo vytapetováno nesčetnými články a fotografiemi Semira Gerkhana a jeho kolegy. Dnes již věděl kdo to je.


Nasoukat vlhké tělo do čistého prádla není nic snadného, ponožky se zadrhly na nártu a spodní prádlo na stehnech, přiléhavé triko né a né pustit svého majitele dovnitř.
Kranich se svíjící na sedací soupravě hlasitě proklínal svého kolegu.
Nic méně o hodinu později stál na prahu jeho bytu .
,,Našli něco?“ a zabouchl za posledním Hartmuttovým poskokem.
,,Ne, ti magoři si snad očistili i boty než mi tu udělali takovej brajgl“
Semir vyndal z lednice další pivo a podal jej Tomovi, poté oba usedli doprostřed nepořádku na sedací soupravě .
,,No, nikdy bych neřekl kamaráde, že máš takovejch krámů“ zasmál se Tom a na hromadu Semirova šatstva odložil své sako. ,,Proboha kde jsi ulovil tenhle kousek?“ a mezi palcem a ukazovákem se zdviženým malíčkem držel pestrobarevnou havajku s velkými květy a nápisem aloha.
Semír mu košili vytrhl z ruky a opatrně položil na haldu.
,,Vzpomínka… , raději mi řekni kde začnem“ zeptal se opatrně Turek

,,Nejspíš tou sedací soupravou, ať mám kde spát.“
,, Počkej, ty tu budeš spát ? to není nutný, já jen nerad uklízím sám.“
Tom Kranich zabodl své pomněnkové oči do Semirových a naklonil se k němu co nejblíže.
,,Panáčku přemilený, tady po tobě nejspíš někdo jde.“

Anně Engelhartové dělalo vloupání víc vrásek na čele nežli majiteli bytu, představa že jednomu z jejích klenotů hrozí neznámé nebezpečí jí nedodávalo klidu, a rozdala úkoly na hledání možného pachatele.

,,Upřímně řečeno paní Engelhartová, nevím, kde mám začít hledat. Technici nenašli,v bytě ani chlup a pokud vím Semír nechal zavřít za poslední léta snad polovinu města...“
Rozhořčená Andrea hulákala do telefonu tak, že ji musela šéfová slyšet i bez telefonního sluchátka.
Semirovi taková pozornost nebyla příliš po chuti a hodlal pátrací akci utnout hned v základech.. Jedním skokem se vyhoupl na Andrein stůl a vyžádal si pozornost ostatních.
,,Vážení, děkuji všem že věnujete tolik času a práce takové banalitě jako je jedno vloupání, ale nechte toho, nic se neděje a panika není na místě. Až půjde o něco zásadního požádám Vás o pomoc.“
Přítomní hleděli na prťavého kolegu na stole a s úlevou mu dali za pravdu.
Anna se založenýma rukama mírně zvednutou bradou a doširoka otevřenýma očima nesouhlasně vrtěla hlavou .
,,Když dovolíte Gerkhane , za bezpečnost svých lidí odpovídám ještě já, takže laskavě slezte dolů. Ale souhlasím , nebudeme tedy zatím podnikat žádná opatření a uvidíme jak se situace dále vyvine.



Glick pojal svoji pomstu jako strategickou hru. Vyčíhl si kdy Semír ráno odjíždí i kdy se vrací, znal oblíbenou restauraci, kam občas chodil na jídlo i značku piva kterou pil , věděl kdy vyzvedává Toma a kdy on přijíždí pro něj , znal i velikost jeho bot.
Pronajal si malý obytný přívěs a zaparkoval jej před jeho domem, mohl teď nepozorován směle realizoval další ze svých plánů.
Pár minut před raním policistovým odjezdem šikovně napíchl pneumatiky stříbrného BMW jen tak, aby vzduch neunikl dřív než potřeboval. Turek skončil uprostřed trasy na služebnu s nepojízdným autem.
Kranich naštěstí opět nejel do práce včas , takže jej nabral na dálnici a cestou ho poučoval o nutnosti vlastnit spray na rychloopravy. Výsledkem byl rozhořčený Turek, který mrskl vzteky sprayem na zadní sedadlo.
,,Jo! a nafukovat ty kola budu brčkem!“

Drobný policista proletěl kanceláří jako neřízená střela, cestou shodil Bonrátovi ze stolu štos papírů a drkl do Herzbergra, který se polil čerstvou kávou.
Tom za ním vlál jako hadr na holi a všem se za přítele omlouval. Grimasy obličeje naznačovali že dnes to bude perný den. Andrea vstala od stolu ale modroočko ji lehce zatlačil zpět .
,,Dnes ne Andreo, dnes je v harému dusno“
Vyšší policista uvařil rozezlenému příteli kávu a nechal ho v klidu ventilovat svůj vztek postoj nad věcí zdůraznil listováním v motoristickém časopise a ležérním položením nohou na rohu psacího stolu.


O parádní zakončení show se postaral Hartmut, který vstoupil na služebnu a již ode dveří vesele halekal že kola bude mít vyměněná už večer než pojede domů.
V technické zprávě stálo, že otvory v pneumatikách byly malé, takže nehrozilo žádné náhlé nebezpečí. Časem si řidič všimne špatné ovladatelnosti vozu, a v klidu zastaví.
Semír vytrhl zrzkovi list papíru z ruky a zmuchlal jej v maličkou kuličku kterou vší silou hodil do koše. Oba přístojící muži sledovali její dráhu až technik vykřikl .
,,Bingo, dva body!.“

Anna Engelhartová naštěstí dnes nebyla v kanceláři, takže si oba policisté ušetřili vysvětlování.

Ten den rozdal Semir Gerkhan a Tom Kranich, neuvěřitelné množství pokut. Řidiči pokoušející se smlouvat byli okamžitě obviněni za pokus o uplácení a pokuty za přestupky jindy opomíjené plnily statečně státní pokladnu.
Večer byl už Tom rád že je sám a pustil si oblíbené CD orchestru Glenna Müllera.
Na rozdíl od včerejšího večera si nalil sklenici červeného vína a příjemně rozvalený přemýšlel o svém nejlepším příteli.

I René Glick slavil. Slavil další část svého plánu . Byl radostí bez sebe, když viděl večer přijíždějícího policistu jenž vztekle zabouchl dvířka od auta a rázně se rozběhl proti domovním dveřím .
Záškodník ležel v malém karavanu a čekal na hlubokou noc. Když se přesvědčil že okno ve druhém patře potemnělo opatrně se vyplížil ven a zkušeně otevřel dveře stříbrného BMW. V duchu se smál, když zahradnickou lopatkou roztíral po sedadle to, co nevábně vonělo a co plnilo maličké travnaté plchy před domy.
René si zapálil cigaretu a zahleděl se na oblohu plnou hvězd. Opřený o svůj dočasný domov vzpomínal na Lea, který astronomii miloval a často spolu vyjížděli daleko za město, tam kde oblohu neozařovali žádné domy ani miliony luxů vyprodukovaných světly kolem silnic.
Bodlo ho při té vzpomínce u srdce a sevřel ruce v pěst až mu zbělely klouby.


Toma vzbudilo vytrvalé zvonění mobilního telefonu. Automaticky sáhl po aparátu a ještě se zavřenýma očima se snažil rozkódovat cholerické kolegovy výlevy.
Nevydržel to však dlouho, zavěsil a rychle se oblékl. V koupelně při čištění zubů se na sebe usmál a dvěmi tahy hřebenem ze sebe udělal člověka.
,,Sprcha dnes nebude Tomíku.“ Posteskl si a vyběhl před dům .


Chtělo se mu smát, ale nemohl se vozit na neštěstí svého nejlepšího přítele jenž stál před domem a radil odtahovce jak zacházet se svým smrdutým miláčkem.

Celou tuto scénu pozoroval i Glick za okýnkem půjčeného karavanu a smíchy se kousal do rtů. Dobře si uvědomoval že teď si musí dát na pár dní pokoj, jinak protivníka vyprovokuje příliš a to nechtěl. Rozhodně nepotřeboval noční hlídky a speciální zabezpečení Gerkhanova bytu.


,,Kamaráde“ začal Tom první. ,, Dost jsem o tom večer přemýšlel a měl výčitky že nejsem u tebe, ale tedˇ už jsem naprosto klidný.“
Semír o něj překvapeně opřel kakaové panenky. Už se ani nevztekal jen rezignovaně seděl a na jeho tváři se vyloudil i úsměv.
,,Tak ty jsi o mě měl strach? To je hezký ,moc hezký, ale… byl jsem včera fakt hodně vytočejej a když jsem si ráno málem do toho smradu sednul , tak jsem si řekl že to asi ten hajzlík chce.“
,,Přesně tak, Semire on tě nechce zabít chce tě vytočit. Všimni si že nenapáchá žádný závažný škody že i ty gumy ti napíchnul tak abys mohl včas zastavit
,,Tak proč to dělá,…proč mě nechce zabít .“ zíral před sebe a pozoroval modrého Roomstera .
,,Nesvítí mu zadní světlo a má tak špinavý auto, že mu není vidět es pé zetka.“ automaticky sáhl pro výstražný terč.
,,Semíre nech ho,“ zarazil jej kolega a vytrhl mu terč z ruky.
,,Semíre , proč se mstí jen tobě, proč nejde i po mě, myslím že to bude někdo z doby, kdy jsme spolu nebili a nebo je to zase nějaký tvůj povedený příbuzný.

,,Hele nech příbuzný v klidu, myslím že teď žádný problémy se zákonem nemají, ale asi na tom něco bude. Uvidíme co provede zítra.“
Příští den ani v dalších dnech se nic významného nestalo a drobný policista si v duchu odechl. Ostražitost, se kterou v poslední době uléhal a vstával polevila.

Služebnou přestaly proudit vtípky na Semirovu osobu a Tom zase mohl klidně spát.
Tento zdánlivý klid umocněný příjemnou nečinností v kanceláři byl relativní, jednoho nedělního rána zrovna když Semir popíjel oblíbenou kávu a drobil nugátový croissant po podlaze, se rozdrnčel telefon s nabídkou koupě Semirova zánovního BMW. Turek se překvapením zakuckal a vykašlával drobky v metrovém okruhu.
Poprvé se slušně omluvil že jde patrně o nějaké nedorozumění , při druhém telefonátu byl už méně zdvořilý a při dalším pochopil že jeho tyran se probudil z letargie.
Další zájemce však zrovna tak ostře vysvětlil Gerkhanovi kde nabídku na prodej našel a Turek se nestačil divit.
Fotky z internetové burzy s cenou vozidla hodně pod jeho reálnou hodnotou na něj vyskakovaly z monitoru. Přes majáček na předním skle byla cedule NA PRODEJ . Velmi věrohodné.

V pondělí ráno, když ještě nebyl Tom na služebně požádal Andreu o pomoc. Výsledek pro něj nebyl uspokojivý. Získat zadavatele inzerce na internetu je téměř nemožné a i kdyby zjistila z jakého počítače byl odeslán určitě použil falešné jméno i cizí počítač.

,,Tome je někde blízko, někde kde ho prostě přehlížím“
Tentokrát podrážděně reagoval modrooký policista .
,,Přece k němu, k ní nebo k nim musí vést alespoň nějaká nitka . Tohle přece není žádný dokonalý zločin.“
,, Ne to není, on to totiž vůbec není zločin. Pokud bychom ho chytli, můžeme ho obvinit tak akorát z omezování osobní svobody. Pokud nepřitvrdí“
Modré oči bloudily po kanceláři a hledali bod , kam opřít a rozostřit zrak. Našli jej v podobě dynamicky kráčející černovlásky .
,,Semíre neměli bychom to přeci jen říct Engelhartový ? “
Turkova mimika dala jasně najevo co si o věci myslí, měl dokonale čitelnou tvář a Tom v ní uměl číst jako v knize. Často ho pošťuchoval a radil ať nepropadá hazardu,že by přišel i o kalhoty.
,,Nechci žádný manévry“

René Glick však snoval další plány, i on měl pocit že srandy už bylo dost.
Seděl ve svém podkrovním hnízdě , hleděl na svoji pohlednou tvář do zrcadla a mluvil na sebe jako na druhou osobu . Touto antistresovou technikou, kterou se naučil ve vězení bojoval proti samotě a zármutku z Leovy smrti a využíval ji poměrně často. Sám sebe káral za špatné věci, ale i chválil když byl spokojený. René byl citlivý,
ale cholerický zároveň a pomáhalo mu vypovídat se do zrcadla. Pokud svůj strach, nespokojenost a stres držel uvnitř vypoluvala na povrch jeho choleričnost a agresivita. Raněné nitro v posledních letech svádělo boj hodný gladiátorů. Čím více Semirovi škodil tím více mu to bylo odporné .
Často svého protivníka sledoval z ukrytého vozu před služebnou, jako stín za ním jezdil k dopravním zácpám a nehodám. Vídal obětavost policistů při nehodách, zachráněné životy i riziko, které při tom podstupují. Začal k nim cítit obdiv.
Zároveň se ale nechtěl vzdát svého snu o pomstě. Teď to bude buď a nebo. Rozhodl.

K častým radovánkám obou policistů patřily motokáry. Na okruhu za městem tak
ve volném čase skotačili na maličkých strojích v barevných helmách za bouřlivého pobízení publika.

Malý policista se nasoukal do červené kombinézy a nasadil helmu v níž vypadal trochu jako mužíček z neidentifikovatelného létajícího předmětu a vyrazil v nelítostný souboj s vyšším kolegou. Po dvou kolech vylétl z dráhy a převrácený skončil mimo trať.
Tom vyprostil z převráceného stroje otřeseného Semira držícího se za pohmožděné rameno a doprovodil jej k řediteli závodiště.

,,Pane Gerkhane , jménem závodiště se moc omlouvám, ale vozy kontrolují mechanici po každém závodníkovi a i to vaše bylo v pořádku. Můj člověk teď právě kontroluje zda-li nebylo vozidlo poškozeno úmyslně.
Semír se na odpověď nezmohl, naprázdno nadechl a otevřel ústa. Tom reagoval rychleji
,,Tak to už přehnal !“ a vůbec nepochyboval o výsledku technické kontroly.
,,Prosím?“ Tentokrát nebyl v obraze ředitel Malik.
,,To nic, zaveďte nás prosím k mechanikovi“ reagoval Turek a poraněnou ruku zavěsil do kapsy u bundy.

,,Pane Savinsky neviděl jste tady někoho podezřelého, někoho, kdo sem nepatří, nebo koho jste tu ještě neviděl?“ Rozcuchaný mechanik s ušpiněnýma rukama a tvářemi od oleje zasunul klíč do hluboké kapsy.
,,Ale jo, byl tady chlapík v montérkách a nakukoval tady do knihy kde si zapisujeme rezervace motokár, a jejich čísla , to víte spousta lidí chce jezdit tak jako vy jen na tý jedný určitý káře . Taky seděl u té Vaší a prohlížel jí . Myslel jsem že je to tatínek některého kluka, který kontroluje jestli je všechno v pořádku, to víte dneska Vám nikdo jen tak nedůvěřuje.

,,Jak vypadal“ vyhrkli oba policisté současně .

,,Odvezu tě na rentgen“ nabídl Tom Semirovi a otevřel mu dveře svého auta.
,,Tak už víme že to není ani zhrzená milenka , ani rozvětvená gangsterská skupina. Jen mi není jasný jak mohl vědět předem že tam půjdeme? Semíre , objednával si termín mobilem , nebo pevnou linkou?
,,Tak já mám doma štěnici!“rozčiloval se drobný policista, kroutící se na sedadle při každém větším výmolu .
,,Jezdi pořádně !“ sepsul ještě rozesmátého přítele.
,, No bůh ví co ještě slyšel ty hřebče.“ Kakaové oči se protočili a obličejové svalstvo opět zareagovalo.
Ještě z nemocnice si Semír přivolal na pomoc Hartmutta a jeho kolegy, ti prolezli byt skrz na skrz a pomocí přístrojů našli pět maličkých odposlechů. V ložnici byly také.

Tom značně nervózní přecházel po bytě a neustále techniky nabádal k důkladnější práci. Pravým důvodem jeho stavu byl fakt jak se vymluvit až zítra spatří Anna Engelhartová Semira Gerkhana s ortézou na pravém rameni a dostane hlášeni z KTU o prohlídce Semirova bytu . Byl si vědom, že tím že ji neinformoval již dříve, narušil jejich vzájemnou důvěru. Na takové věci byla velmi citlivá a důvěru mezi podřízenými považovala za nosný sloup jejich práce. Z celé situace byl značně nesvůj tušil že jeho partner není v bezpečí, přeci jen je s poraněným ramenem snadnější cíl.

Na sedací soupravě se Kranich nevyspal zrovna nejlépe a tak vstal nezvykle brzy a zabral Semirovu koupelnu. Když i po dlouhé sprše zjistil kolik je hodin nabídl se že dojde pro čerstvé rohlíky. Malou procházku po rozlámané noci rozhodně potřeboval.

Při návratu , jej zaujal starý karavan naproti Semirova domu, v duchu si posteskl že takové kraksny by již dávno neměly stát na ulicích natož jezdit po silnicích.
Podíval se dovnitř a zaujal ho průhled okénkem ven , přímo na Semirův vůz . Okamžitě se mu vybavily fotky z internetu . Vzpomněl si že na jedné fotografii byl zvláštní rámeček, který se mu právě teď vybavil.
,,Jasně, tu fotku udělal z okna, proto je i tak zvláštně zamlžená…Bingo!“



,,Semíre! Jak dlouho stojí ten karavan před domem?“ a hodil papírovým sáčkem s pečivem na stůl.
Turek vykoukl z okna a klidně odpověděl
,,Nevím, ale nějaký ten týden už tu bude , proč? Má prošlou technickou ?“
,,Stál tu už někdy? Může patřit některému sousedovi ? Semíre , má Düsseldorfskou značku ,co by tady asi dělal.“
Drobný policista se soukal do trika a sykal u toho bolestí, s rohlíkem v ústech to vypadalo spíš jako by se dusil.

,,Máš asi pravdu kamaráde, nikdy před tím jsem ho neviděl ani tady ani v okolí, určitě bych si takový plečky všimnul“ a v momentě, kdy mu Tom pomáhal připínat ortézu mačkal Andreino číslo.

Julian Borovitz , starý mládenec žijící v chátrajícím domku na předměstí Düss se návštěvy z dálniční velmi polekal. Shrbená postava starce s matnýma modrošedýma očima prozrazujícíma pokročilý šedý zákal, se jako by ještě více nahrbila, když spatřila mladé muže na prahu svého domova.
,,Jó, půjčil jsem ho jednomu mladíkovi, prý by se mu hodil, že nemá kde být se svojí slečnou a tak jsem mu jen řek že už dávno nejezdil a nemá tu….no vy víte tu …prohlídku.
Byl to takovej hezkej klučík, škoda si neužít, určitě neměl o slečny nouzi. Dal mi pár stovek a lahev šńapsu a slíbil že ho brzy vrátí.“.

Pánové od dálniční se slušně rozloučili a slíbili že karavan bude zase včas na jeho malé neudržované zahrádce.

,,Tak a máme tě holenku, pochvaloval si Semír v autě cestou ke svému bytu, už mi nebudeš lízt do mýho soukromí .

René se po akci na závodišti zase stáhnul do pozadí , netušil že motokáry jsou tak silné vozy že se v nich snadno může jezdec vážně zranit. Dobře věděl že raněné zvíře vyvine nejvyšší úsilí pro svoji záchranu a jeho oběť teď bude zuřit.

,,Ne !“ zarazil rukou Semír Toma chystajícího se jedním kopem vyrazit dveře karavanu.
,,Když poškodíme ty dveře pozná že po něm jdeme a už ho tu nikdy neuvidíme“
Tom tedy otevřel dveře mnohem šetrnějším způsobem a před oběma se otevřelo království špeha.

Semiovy a Tomovy fotky, přijímač, nejrůznější poznámky, potřeby na dlouhodobější přežívání.
Na fotografiích byli oba muži v akcích na dálnici i mimo ni , v restauraci na obědě či na bowlingu. Byla tam i fotografie mladého ,bledého muže s dětským úsměvem. Snímky nebyly nijak poškozeny nebo počmárány, jak bývá obvyklé.

Semir se znechucením otřásl, měl chuť to tu všechno rozházet, ale raději vyšel ze zatuchlého vozu a opřel se o něj zády. Se skloněnou hlavou pozoroval špičky bot a přehazoval jimi maličkou kopičku štěrku , která tu zbyla ze zimních ledovek a jež čekala na jarní komunální úklid, přemýšlel o hnusu který teď cítil. Jak odporná je cizí přítomnost ve vašem osobním prostoru.
,,Jdem odsud“ postrčil jej Tom ., Zavolám na služebnu , pošlou sem hlídku a oni ho dřív nebo později chytnou.“
,,Dostanu ho sám.“
,,Tak to ne!“ zastavil jej rázně Kranich ,,To není dobrý nápad, sleduje tě a možná i teď je někde blízko. Když tě ráno nedoprovodí na služebnu, bude vědět že je něco v nepořádku. Čeká nás šéfová a nebude to pěkný rozhovor to mi věř.

Jaro mohutně dobývalo pozice paní zimy, ta se ale jen tak nehodlala vzdát. Na rozkvetlá kvítka sněženek začal padat mokrý sníh a na silnicích se udělala břečka. Cestou na služebnu Semir na sedadle spolujezdce neustále kontroloval zpětné zrcátko a v tmavých slunečních brýlích nutil Toma k nejrůznějším fíglům, jak zjistit zda li je někdo sleduje či ne. Neustále zrychlovali, zpomalovali, odbočovali a opět se vraceli na dálnici. Nic podezřelého ale neobjevili.
,,Semíre, seš paranoidní, přestaň už blbnout a sundej si ty brejle, není ti přes ně vidět na mozek.“
,,Strašně mě znervózňuje ten krám co musím nosit“ a zavrtěl fixovaným ramenem , ,,vadí mi to kvůli pásům, připadám si jako ve svěrací kazajce.“
Modroočko se poťouchle usmál ,,Tak si to sundej, beruško tak strašný zranění to zas není , doktor ti pokud vím nabízel jen fixační šátek, to ty jsi hekal jako by ti tu ruku měli uříznout. Seš prostě fňukal.“
,,Cože! Cože jsem!“ Drobný policista se začal divoce svíjet, snaže se vyprostit z ortézy, při čemž se do postiženého ramene bouchl o dveře a vykřikl bolestí.
,,Dobře, dobře , jsi těžce zraněnej , odvolávám že jsi posera , jen toho prosím tě nech.“
,,Říkals fňukna ne posera ,ale fňukna ,“ rozčiloval se Turek.
,,Víš kolikrát jsem to už schytal? , a kolikrát jenom kvůli tobě jsem……..“
,,Prosím tě nech už toho ! Odvolávám co jsem odvolal , jsi hrdina dnešních dnů a nešavluj mi tady rukama. Raději přemýšlej co řekneme Engelhartový, mám z toho husí kůži, když si představím jak tam zase stojíme jako dva školáci a potíme nesmysly.
,,Bude lepší, když jí to řekneme na rovinu.“ Rozhodl už klidný Semir .,,Teď už o nic nejde, kluka nám pohlídají Hote a Dietter .

Bylo už pozdní odpoledne, když Tom zaparkoval těsně vedle Bonrathova Porsche .
,,Vtipálku“ zabručel Turek. ,,Vylízt mám stropem?“
,,Ne! Zkus se prostřílet!“ Popíchl jej Tom a teatrálně si nasadil Semirovy brýle. Poté však zařadil zpátečku a poslušně přeparkoval…ale aby jeho žertování mělo své grády, zaparkoval na širokém místě vyhrazeném pro invalidy, přímo proti dopravní značce a otevřel mu dveře i s hlubokým úklonem. Drobný policista se už nezmohl na odpověď a zcela záměrně příteli přišlápl nohu, nedbaje jeho bolestí zkřivené tváře . ,,Sorry Jeane“

Na schodech je už humor přešel a namířili si to rovnou do Anniny kanceláře.
,,Co si přejete pánové“ Překvapila je svým nezájmem a ani nezvedla hlavu od roztančené klávesnice .

Oba se nadechli, ale opět je předběhla.
,,Pokud jste mi přišli cokoli vysvětlovat ráda si poslechnu Vaši verzi a pohádky o Alibabovi a čtyřiceti loupežnících nechte raději pro někoho méně nedůvěřivého než jsem já.
Pan Gerkhan mi jistě vysvětlí kde se zranil a pan Kranich bude obzvláště barvitě popisovat důvod proč byla pozvána jednotka KTU do Garkhanova bytu. Taktéž se moc těším na Vaši verzi omluvy dnešní absence v kanceláři.“
Nepříjemný komisní tón její řeči by jindy Toma Kranicha přinutil k podřízenému chování, tentokráte se však bleskurychle rozhodl jinak. Věděl že může vyložit karty na stůl, věděl že esa jsou na jeho straně . Dámě, které si vážil a ctil právě pro její přirozenou autoritu se postavil jako rovný rovnému.

,,Šéfová, máme ho!“
,,Máme koho?“ zeptala se naivně
,,No přeci toho cvoka co ohrožuje Semíra!“
,,On někdo ohrožuje kolegu Gerkhana ?“ Překvapeně zvedla obočí a založila ruce na hrudi.
,,No……myslím toho ….“
,,Myslíte někoho kdo provedl banální vloupání , které podle slov pana Gerkhana nestojí za řeč? Myslíte toto?
Na něco pánové zapomínáte, zapomínáte že jste součástí nějakého systému a já jsem Vaším prvním vrcholem . Takže Vás ušetřím dalšího vysvětlování.
A budu krotit Vaše předčasné nadšení pane Kranichu, pokud ten dotyčný nesedí tady ve výslechové místnosti tak ještě netahejte trumfy z rukávu . Znáte jeho totožnost?

,,Známe jeho falešné jméno ale.....“
,,Tak falešné jméno ?“skočila Kranichovi do řeči ,,............ to je vynikající výsledek pátrání!“ rozhodila rukama a málem vyšťouchla Tomovi oko, ten tak tak stačil uhnout hlavou.
,, Taky víme odkud Semíra sledoval a dáme karavan sledovat. Je to už jen otázka času kdy se vrátí a bude chtít zase škodit.
,,Dobrá“ pronesla smířlivě“ Doufám že neplánuje Gerkhanovi poškodit brzdové hadičky nebo nějakou podobnou hloupost.“
,,Nebojte šéfová Semír teď stejně nemůže řídit takže si ho vozím jako poklad a vzorně se o něj starám a.....nosím mu ráno snídaně a.....“
,,Dost ! jděte raději něco dělat a ten poklad si vemte s sebou. Uvítala bych nejraději nějaké výsledky administrativního charakteru..

Oba policisté s úlevou vypluli z kanceláře a namířili si to rovnou ke kávovaru. Z čisté vděčnosti se výroby kávy ujal Semir a jako neskonalý projev díků hodil Tomovi do kávy o dvě kostky cukru víc.

V době kdy se snažil René odmlčet a neprovokovat svého soka hodně přemýšlel, najednou nevědět proč to vlastně všechno podstupuje. Mohl si v klidu žít a vydělávat prostitucí nebo prostě jen tak nechat vydržovat staršími muži . Jako hezoun s mírně drsnou maskou a dětsky nevinnýma očima měl u mužů úspěch . Kdysi si přivydělával modeligem a i tuto cestu k penězům by mu jistě některý z jeho kořenů vyšlapal. Místo toho tady dráždí hada bosou nohou a čeká...... nač vlastně....nechtěl Grekhana zabít .
Netušil že jeho dnešní návrat do karavanu bude ten poslední.

Policisté se vraceli ze služebny pozdě večer a pohled na karavan ujistil Toma v tom o čem cestou přemýšlel.
,,Víš co ještě u tebe dnes zůstanu, dáme si pivo a pustíme fotbal jen nemáš nějakou jinou....
,,Když nebudeš chrápat a v noci si mě nebudeš plést se svými slečnami tak můžeš spát v ložnici.
,,Jo, a taky prosím tě nezpívej v koupelně, ...ne! ...nezpívej raději vůbec!“
Na schodech se pošťuchovali tak dlouho až se Turek opět bolestivě praštil do ramene a zaúpěl bolestí .
O ranní budíček se postarali tentokráte kolegové jež sledovali Glickův karavan. Brzy ráno jej zadrželi jak vchází dovnitř a okamžitě Semira alarmovali.

Policista pociťoval nesmírnou zvědavost, ale ten moment kdy mu poprvé pohlédne do tváře se snažil co nejvíce oddálit .Teď stál proti tváři kterou si okamžitě vybavil, cítil úlevu, a štěstí. Věděl že je vítěz.

,,Opatrně Bonrathe! ať mu neublížíš!“ krotil Semir kolegovu horlivost , jenž Glickovi nešetrně zkroutil ruku za záda.

Tom hořel nedočkavostí, chtěl vědět každičkou podrobnost, o tom odkud se ti dva znají. Semir však celou cestu mlčel, nebylo to ale jeho obvyklé mlčení, modrooký parťák tušil že jeho nejlepší přítel je teď někde jinde, někde mimo modrý Mercedes a že není vhodné ho rušit a vyzvídat.

Než Turek vstoupil do výslechové místnosti požádal Toma aby mu pomohl z ortézy.
Aha , Semír chce být zase silný kluk pomyslel si parťák, ale ve skutečnosti šlo jen o psychologický tah .
,,Mám jít s tebou?“ nabídl se
,,Ne!, já to vyřídím“

,,PaneGlicku,“ Semir mluvil klidným tichým hlasem že byl sotva slyšitelný pro našpiclovaná ouška kolegy Kranicha i nadřízené Anny Engelhartové . ,, Pamatuji si velmi dobře na Váš případ, byla to naprosto diletantsky naplánovaná loupež, byl jste dopaden a......“
,,..ale vy vůbec nevíte !.....“ skočil mu do řeči v sebe schoulený Glick
,,Nevím co!“
,,Nevíte proč jsem to udělal pro koho...“ Krásné oči začali plavat v slzách.
,, Tak mi to povězte René , povězte proč člověk jako vy u dělá takovou hloupost.“
Mladý muž se narovnal a pohlédl pevně do policistových očí.
,,Víte jste teď první, kdo se mě ptá proč, proč jsem riskoval . Ani u soudu mě nenechali říci to co teď chcete slyšet vy. V base jsem byl dřív než jsem se zmohl na jakoukoli obranu. “
Hlas se mu zadrhával a usilovně si mnul klouby na levé ruce při čemž vyprávěl o Leovi a jeho nemoci, o utrpení, která prožíval když zemřel a on nemohl být s ním. Když skončil byl totálně vyčerpaný a hrozilo že se zhroutí.
,,Dáte si kávu René?“Semir nečekal na odpověď, smluveným gestem dal najevo že pachatel potřebuje pauzu.

Na Tureckého policistu padla tíseň , vybavil si vlastní vzpomínky na tento případ i na to že to byl jeden z posledních případů které řešil s Andrém .

,,Je mi moc líto Vašeho přítele René, věřte mi moc dobře vím jak bolí ztráta přítele.“
Glick se po Semírovi překvapeně podíval s otázkou na rtech.
Ten pohled zachytil a pochopil.
,,Ó!...ne ne !... nejsem .... Víte můj přítel, kolega....“ záměrně se vyhýbaje se slovu partner.
,,Zemřel pár dní po té vaší......akci“ srdcem mu opět proletěla harpuna která vzala Andrému život. Mnohokráte si slíbil že už se tím nebude trápit , ale na výročí smrti i narozenin nikdy nechyběl na jeho hrobě .

,,Tak pro to!...“ vydechl Tom ,,Já hlupák si myslel že se vyrovnává se stresem,...a ...on ...vzpomínal...“
,,Vidíte Tome , bolest v duši přetrvává věčně. Když jste k nám přišel, byl jste živá voda na jeho rány a myslím že jste mu hodně pomohl překonat vzpomínky.
Až vyleze nasaďte mu zase tu ortézu vypadá jako vrabčák s polámaným křídlem s tím svěšeným ramenem a rukou v kapse. Tuším jak to celé dopadne.“
Anna prohrábla rukou vlasy a odkráčela směrem ke kancelářím.

,,Glicku, chápu že jste měl pocit že to já Vám znemožnil zachránit přítele, ale stejně by to nevyšlo, byl to čin ze zoufalství a také tak dopadl.Cítil jsem že mě ohrožuje někdo zlý, ale vy jste mě nechtěl zabít, chtěl jste mě naštvat a to se Vám skutečně povedlo. Já mám v háji rameno a můj kolega záda z mé sedací soupravy .
Semír Gerkhan se postavil a velmi formálním hlasem pronesl.
René Glicku, nepodávám na Vás obvinění z ublížení na zdraví ani omezování osobní svobody, ale jedno si zapamatujte, jestli mi někdo jen ulomí zrcátko na mém autě tak si Vás podám jasný?

Policista zmáčkl tlačítko a dovnitř vešli dva uniformovaní policisté.
,,Pusťte ho.“
René Glick vstal a dlouze se zadíval do oříškových očí.
,,Děkuji, já...mrzí mě že jste se zranil já...“
,,René,.... život smrtí přítele nekončí, teď jste na svobodě a málem jste o ní zase bezhlavě přišel, stačilo málo ... Potřebujete li se zbavit zlého a pochopit nové skutečnosti , mít jasno v novém životě a netopit se v bahně minulosti zajděte k psychologovi, nemůžu Vám jinak pomoct, ale nevracejte se , nikdy se nevracejte.“
Syknul bolestí když lovil vizitku v zadní kapse kalhot. ,, Budu li moct pro Vás něco udělat ,zavolejte . Jo! A okamžitě odstraňte ten vrak z mé ulice!“
René vizitku přijal, nevěda co si má o jeho nabídce myslet, chtěl mu ublížit a on mu podává ruku. Lehce kývl na pozdrav a v doprovodu policistů odešel. Vlastně byl rád že ho policisté dopadli

Turecký policista zůstal sedět na ošklivé dřevěné židli a položil hlavu do dlaní, pár vteřin tak zůstal, než vstoupil Tom který mu podstrčil hrnek kávy.
Seděli tam nejméně hodinu a nic neříkali jen si letmo pohlédli do očí a popíjeli černou tekutinu.
,,Pánové! nerada ruším Vaše intimní chvilky, ale máme tu hromadnou nehodu na A4 „
Policisté na tuto chvilku čekali jak na boží smilování, oba odstrčili již dávno vyprázdněné hrnky a vyběhli ze dveří.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Ten zlý- Tess
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tess, už se těším, až si to přečtu, jen Tě s dovolením opravím - nebylo to můj nápad Smile téma ,,Ten zlý" navrhla SaMarBe Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Tess, to je skvělá povídka! Shocked Shocked Shocked Shocked

Brilantní příběh, dechberoucí zpracování!

Vypíchnu věci, co se mi líbily nejvíce Smile

Tom Kranich stojíci na mokré podlaze s pěnou všude možně držel mobil mezi uchem a ramenem, snažíce si při tom utřít nohy a nežuchnout zpátky do sprchového koutu . - Já ho úplně vidím Laughing Laughing Laughing Troubu modrookýho, neohrabanýho Laughing Laughing Laughing

,,Panáčku přemilený, tady po tobě nejspíš někdo jde.“ - tohle je přesně ta věc, co se mi u těch dvou líbí... jak se k sobě krásně chovají... a tohle oslovení mi na tváři vykouzlilo úsměv Very Happy Jsou to stejně oba takoví miláčkové panáčkové Smile

,,Tak si to sundej, beruško tak strašný zranění to zas není , doktor ti pokud vím nabízel jen fixační šátek, to ty jsi hekal jako by ti tu ruku měli uříznout. Seš prostě fňukal.“ - ano, Semir je typický chlap XD A to oslovení... beruško... *umírá smíchy* Laughing Laughing

srdcem mu opět proletěla harpuna která vzala Andrému život - uch... to je tak smutný Sad André prostě jen tak nepřebolel... Sad

A Reného je mi líto Sad Chudák... tak nějak mu rozumím a ač zlý, zlý mi skutečně nepřijde... Sad

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Omlouvám se za zpoždění, Tess, ale při komentování některých příběhů čekám na správnou náladu, ano? Snad to pochopíš a můj komentář Tě potěší!


Líbí se mi spojení ,,krvavé spáry svobody a nezávislosti". V této době jsou tyto hodnoty tak strašlivě vyzdvihovány, že se vůbec neukazuje to, že mají - zcela nezbytně - i méně příznivé stránky a pro mnohé mohou být matoucí a těžké.
A jaj, dlouho potlačovaná agresivita...

Kruci, Tess, PEKELNĚ se mi líbí, že jsi dala hlavního hrdinu jako homosexuála, ANIŽ by to bylo středobodem příběhu a aniž by to bylo jeho pointou. Napsala jsi to BÁJEČNĚ obyčejně, jednoduše, přirozeně. Jo, tohle oceňuji!

Ve vězení jeho citlivé hrany brzy obrousili spoluvězni a háv romantického mladíka s pohlednou tváří a krásnýma hlubokýma očima se rozplynul jak ranní mlha . Leova smrt mu nasadila drsnou masku grázla a srdce nechal někde tam kde byl kdysi Šťastný.

----- sssss ssss... *kroutí se a syčí* o takovém pádu se špatně čte, au, au, au... Sad a ta hříčka se jménem Šťastný!

Mám malou připomínku - dějově nesouvisející věci (např. přesun k Turkovi) bych navzájem oddělila třeba hvězdičkami!

Myslím, že Ti jako psycholožce nemusím říkat, jak se mi líbí, že jsi vystihla ten pocit nesvobody a nejistoty, co mají liid, jejichž příbytky byly vykradeny.

Esusky, jak si pamatuje Tomíššškův mobil! *zasněne se točí, protože připomínky kamarádství Tom-Semir má velmi ráda*
Kranich stojí ve sprše a upustil ručník? To znamená... že na sobě kromě kapek vody nemá nic, coooo? *pubertálně se chichotá*
Panáčkové v bílém! *chechtá se* hezká přezdívka pro Hartmutta a spol!

Néééé, Tom na pohovce, jak se snaží nasoukat do oblečení! *rozesmála se*
Magoři? Jej, ten Turek je ale nevděčný, natahá si tam v noci Hartyho kámoše a ještě na ně prská XD nevděk, NEVDĚK světem vlááádne!
Aloha XD no já nemohu XD


Anně Engelhartové dělalo vloupání víc vrásek na čele nežli majiteli bytu, představa že jednomu z jejích klenotů hrozí neznámé nebezpečí jí
---- Tess, Ty jsi skvělá! :aww:

Líbí se mi, jak po Turkovi jde... a jak ho Tom zachránil, hláška se sprejem i počínající vztek Semira, kterému taková pozornost jde na nervy. Ano, u něj si to HODNĚ dovedu představit!

A jupí, andrea není s Turečkem, parááááda! :aww:

Harty tomu opravdu nasadil korunu - a Turek už neskutečně pění *hýká smíchy*
A ta msta na řidičích XD uah XD ano, jsem ráda, že jsi z komisařů taky udělala lidi, kteří se prostě v blbé náladě jsou schopni mstít na lidech XD

,,Sprcha dnes nebude, Tomíku" *Woxys toho dne poprvé vybuchla v záchvatu smíchu, až se málem svalila na zem* jachachachacha, on se oslovuje Tomík! XD néééééééééé!

Ale fuj. To bych na sedadle auta najít nechtěla.

,,Nesvítí mu zadní světlo a má tak špinavý auto, že mu není vidět es pé zetka.“ automaticky sáhl pro výstražný terč.
,,Semíre nech ho,“ zarazil jej kolega a vytrhl mu terč z ruky.

--- tohle bylo super!

René se mi hrozně líbí a je mi ho líto, velmi, velmi líto Sad je to povedeně vykreslený charakter, jehož zločin pramení spíše ze zoufaltví - a také z toho, že nejistotu z nabyté svobody přetavil v jediný směr, v pomstu Sad

,, No bůh ví co ještě slyšel ty hřebče.“ Kakaové oči se protočili a obličejové svalstvo opět zareagovalo.
- UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

,,Semíre, seš paranoidní, přestaň už blbnout a sundej si ty brejle, není ti přes ně vidět na mozek.“
--- výtečná hláška XD

Ach, Ty jsi v této povídce tak brilantně vykreslila vztahy a pohrála sis se situacemi! Už ty dvě kostky navíc jako doměna... slast!

Jéééééééé a ten konec! Já čekala, že René umře Embarassed jsem hrozně ráda, že ne, že dostal novou šanci. Je mladý, zaslouží si ji a já budu moc doufat, že ji uchopí a využije tak, aby prožil hezký život. Dlouho jsem žádné postavě nefandila tak, jako jemu Embarassed


------------------------


Tess, tohle je nádherná, brilantní povídka se skvěle prokreslenými postavami, prožitými emocemi, hláškami, nádherně vylíčenými i upředenými vztahy. Byla SLAST tento příběh číst a musím říci, že jsem si ho opravdu užívala!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Montrity


Založen: 20. 04. 2009
Příspěvky: 2
Odpovědět s citátem
Můžu jen souhlasit.Hlášky super,příběh super,oslovování atd=VŠECHNO SUPER!Už se těším na další povídky.
P.s.:Ale z té berušky jsem vážně nemohla! Very Happy Very Happy Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
deborah


Založen: 22. 09. 2010
Příspěvky: 2
Odpovědět s citátem
uzasne.
Zatim jsem si tady chodila vzdy jen cist,komentare jsem nechavala v sobe,ale z Tveho (a Woxys) psani sedam na zadek a smekam.
Ten duraz (nijak prehnany - naopak ) na citlivost pratelstvi,do toho zamichat vse,co ke Cobre jakkoliv patri,k tomu ta humorna naloz a vubec styl psani je opravdu slast cist
vsechny Tve povidky jsou luxus a doufam,ze Te polibi zase psaci muza.
uz ted se nemuzu dockat.
snad jsem to rozplyvani neprepiskla,ale tohle neslo nechat v sobe.

_________________
Černé je nebe
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Nemám slov. Napsat, že se ti povídka povedla, tady snad ani netačí. Bylo to prostě nádherné a ten konec... ten byl nejlepší. Fakt nádherně píšeš.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ten zlý - Tess
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma