AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Povedlo se mi konečně krátké dílko?
Krátké? čemu říkáš krátké?
0%
 0%  [ 0 ]
Ale jo, dalo se to...
33%
 33%  [ 1 ]
Ne
0%
 0%  [ 0 ]
Ano
66%
 66%  [ 2 ]
Celkem hlasů : 3

Ten zlý - Fí



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Nejdřív mne napadla povídka, kde by ten zlý vlastně nebyl tak úplně zlý. Vlastně by byl hodný, čestný, jen by se mu něco nepovedlo, trošku se v tom pitvat, přišlo mi to strašně zajímavé, ale nebyla jsem schopná to napsat tak, aby se mi to líbilo. To tady umí jiní, zmíním především Všel, jejíž styl je mi nejbližší (čtěte: nejvíc se mi líbí a strašně ráda ho čtu a neumím napsat:)). Tak jsem to vzala z trošku jiné strany. Není to tak úplně "Ten zlý", ale prosím, odpusťte mi to.




Ten zlý

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" říkám si dnes snad po sté plaze se jehličím. Nejdřív jsem skoro viděl, jak se budou kluci mlátit smíchy, pak vrtěl hlavou, začal být bezradný, pak už skoro vůbec nevěděl, co se děje, a teď sotva popadám dech, opíraje se zády o silný kmen stromu, za mnou se ozývá zběsilá němčina a kolem poletují kulky. A já? Já jsem teď ten zlý...

Ale ještě ráno, ještě ráno jsem byl úplně normální kluk, občas do noci u písíčka místo spaní, občas na večerním tahu po víc než pár pivech, prostě vysokoškolák, no: Večer plný šílených nápadů a do poledne pak zalepené oči. Dneska ráno to bylo zrovna tak: po probdělé noci a vůbec celém víkendu jsem nakonec ráno vstal, asi na třetí zvonění mobilu, takže jsem do sebe i na sebe v rychlosti něco naházel a tak tak stihl vlak, praštil sebou do kupé, nachystal permanentku a snažil se při čekání na revizora neusnout. Když konečně přišel a s úsměvem mne zkontroloval, zjistil jsem, že za dvacet minut vystupuju, schoval kartičku a aspoň na chvíli zavřel oči, ale za chvíli mi v kapse zavibroval mobil a usilovné zvonění mne donutilo se probrat a podívat se, kdo co chce takhle brzo ráno. SMSku jsem otevřel po paměti a na jediný řádek mžoural snad minutu (nebo o kus dýl?), než jsem konečně rozluštil: "Welcome to Germany!" číslo samozřejmě třetí strany, bylo mi jasné, že si ze mne někdo dělá legraci. A až přijdu na to kdo, tak si vymyslím něco důmyslnějšího teda. Koukl jsem z okna, abych zjistil, jak dlouho ještě můžu spát, ale obří písmena Köln mne probrala dokonale: vystřelil jsem z vlaku jako šipka a zjistil jsem, že jsem v Německém Kolíně nad Rýnem. Já, který umím německy Die Echse a das Büschel (od strejdy překladatele a milovníka přírody, co u nás byl na návštěvě naposled tak před pěti lety). No super!

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" pomyslím si a je mi jasné, že o trošku zábavy bude na světě víc, najdu nejbližší směnárnu a pobavím hned člověka, co v ní sedí, když před něj vysypu kompletní obsah své peněženky a vyinkasuju odpovídající maličký obnos v eurech, na prvním stánku koupím pár pohledů a už píšu vtipné pozdravy z jednodenního výletu: mámě a ségře, spolužákům, ...
Hodit pohledy do schránky je otázka chvilky (trošku delší chvilka byla najít schránku) a pak hurá zpátky na vlak a alespoň na druhou dnešní přednášku.
Že má můj plán trhlinu jsem si uvědomil až při hledání spoje. Permanentka Kolín jistě nepokrývá, že? A já mám v peněžence...no, na další pohled už nevyšlo, na vlak to asi nebude.

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" jakej jsem vůl, dodám ještě víc v duchu a vyšourám se z nádraží. Musím se nějak dostat na naše území. Chvíli procházím mezi kolínskými budovami a u jednoho parku narazím na velký a barevný plán města, při pohledu na tučně vyznačenou dálnici A4 se mi konečně rozsvítí, pohodím si báglík na zádech a pak se prostě snažím dostat dál od centra, na nějakou silnici, kde by se dalo stopnout auto, mířící k našim hranicím.

Druhá přednáška už bude končit, když se na dálnici konečně dostanu. Zvednu ruku a pak ji stáhnu, co jim vlastně řeknu? A jak? No dobře, přiznejme si to, německy neumím, než dvě slovíčka, ale má angličtina není o moc lepší. Na úvahy ale nemám moc času, to krátké mávnutí stačilo modrému saabu, aby mi zastavil. Pospíším si k němu, sedí v něm tři chlápci a ten na zadním sedadle mi otevřel dveře, culí se na mne a cosi drmolí německy. Dva vepředu jsou zaměstnáni vlastní diskusí v o kus rychlejším tempu a nevypadá to, že by na věc měli stejný názor, když strčím hlavu do auta, ztichnou. Zato ten vzadu se mi stále snaží něco říct, čím dál pomaleji a s čím dál více gesty, když vidí, jak se tvářím. Nakonec se vzdá a zkusí to jinak: "What's place you are going to?"
Nemyslete si, že jsem mu rozuměl, ale na "place" jsem se chytnul: "Czech" zkusil jsem to.
Rozesmál se jako blázen a ti dva vepředu už zase o čemsi mleli, jak na potvoru nic o kytičkách nebo ještěrkách, ale myslím, že jsem zaslechl bude se hodit či nějak tak, no, není to jedno? Nakonec spolujezdec kývl a ten vzadu poklepal na sedadlo vedle sebe. Vděčně jsem naskočil. "Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" štěstí sedne na vola.

Řidič si s pravidly bezpečnostního provozu hlavu nijak neláme, osolí to nad sto sedmdesát a mne ani nenapadne něco namítat: jednak bych nevěděl jak, a jednak, čím dřív budu doma, tím líp. Jenomže modrý mercedes na to má trošku jiný názor, a jelikož si na střeše vezl modře blikající majáček, pohodlně jsem se opřel a připravoval se, že si vyslechnu další veselý dialog, kterému nebudu za mík rozumět. Řidič si asi povídat nechtěl, osolil to ještě víc a začal to parádně krosit přes celou dálnici, aby policisty setřásl. To už jsem se celkem vyděsil, ale když jsem se z vytřeštěnýma očima a pusou otevřenou snažil něco říct, spolujezdec a můj kolega na zadním sedadle prostě jen vytáhli kvéry a opravdu nemuseli nic říkat.

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" Nikdo, nikdo, NIKDO! vždyť já jen zaspal ve vlaku, a teď si můžu tipnout, jak zemřu: nabouráme, nebo mne zastřelí? A na co sem se jim tak mohl hodit? Pořádně se třísknu hlavou o sklo, když řidič nezvládá prudkou zatáčku. S druhou už si neporadí vůbec, auto skončí ve svodidlech a všichni tři jako na povel vyskáčou a mne táhnout s sebou. Přes svodidla a do lesa, kterým je pokrytý sráz, po němž dálnice vedla, za námi se ozývají německé výkřiky, které si z kontextu lehce přeložím, ale utíkám jako o život, protože jsem táhnut a ruku mám jak ve svěráku, tak se snažím jen nenarazit do stromu a najednou ryc! Ležím na zemi a koukám do hlavně pistole. Kulka, která se zaryje do stromu pár centimetrů od toho, kdo na mne mířil, ho přinutí se otočit a pádit dál a já začínám vnímat ostrou bolest v kotníku. pár centimetrů mi stačí, abych se doplazil k jednomu z nejsilnějších stromů, co tu musí růst, opřu se o něj a doufaje že mne nic netrefí.

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" Věříte? A věřili byste, že s sebou nemám vůbec nic bílýho? Ani tričko, ani ponožky, prostě nic! Nic, čím bych dal najevo, že já s nimi nemám nic společného, ať už jsou cokoli. Já nejsem zlej, já jsem jenom děsně blbej. Až teď si uvědomím, že mám obličej celý vlhký. Stékají mi po něm slzy. Strhám si batoh ze zad a usilovně hledám balíček kapesníků. Najdu dvoje: zlatá máma! Jedním si utřu obličej a pak si něco uvědomím, honem vytáhnu druhý a zrovna, když se natahuji pro nejbližší větev, přišlápne ji noha v černých kalhotách a něco mi přikáže, ale v němčině. Honem se přizpůsobuji situaci a místo abych kapesník přivázal na větev a mával s ním, rozprostřu ho pře sebe, jako by mne mohl ochránit. Vysoký hnědovlasý muž si nejdřív myslí, že si z něj dělám legraci, pak skloní zbraň a něco zařve nahoru do kopce. Za chvíli přiběhne jakýsi Turek v kožené bundě, podívá se na mne a jelikož před sebou stále držím kapesník, začne se strašlivě smát. Ten vyšší mu cosi odsekne, ale ten malej se pořád nemlže přestat smát. Pomalu položím kapesník a chtěl bych se zvednout, ale automaticky jsem zkusil pohnout nohou. Zařvu jak tur a ten Turek mne tlačí zpátky ke stromu a prohmatává mi kotník. Pořád u toho něco říká a ten velkej mne pořád podezíravě sleduje takovýma pronikavýma modrýma očima, zatímco ten druhej bere mobil, někomu volá a pak mi cosi říká, nejdřív uklidňujícím hlasem, pak se na něco ptá. Zoufale zavrtím hlavou. Mávne rukou a zkouší to perfektní angličtinou. Noha mně strašně bolí a nejsem schopnej ani pochopit, co chce, natož mu zkoušet odpovědět. . Visím mu na rtech, lapám po dechu a čekám, kdy to vzdá. Oba nás vysvobodí příchod záchranářů, kteří mne naloží na provizorní nosítka. Vůbec nechápu, jak jsme se dostali zpět na silnici, ale v sanitce rozhovor, nebo spíš pokus o něj, pokračuje. Dokonce to zkouší lámavou nejspíš francouzštinou, a zásobu různých otázek má opravdu velkou? Nebo mi jen různě znějí a je to furt ta jedna? Zavrtím hlavou a vypadne ze mne jediná věta, kterou dám bezpečně dohromady: "Czech". Od té chvíle se ten vyšší věnuje cestě za oknem a ten menší telefonu. Nic po mně nechtějí, dokud nedojedeme do nemocnice. Tam se komunikace se mnou omezí pouze na prohmatání a mé řvaní, podle kterého asi dostatečně určili diagnózu. Všude mne doprovázejí jen dva policisté v uniformách a podle všeho to vypadá, že jsem podezřelý minimálně z vraždy. Když dostanu na nohu obklad, jsou tu zase, malej, velkej a ještě jeden.

"Ne, tohle mi doopravdy nikdo neuvěří!" Nejspíš ani strýc, který není schopen slova. "Co tu děláš?" z něj vypadne až po notné době. Začnu mu vysvětlovat, jak to od rána bylo. Ale když se dostanu ke stopování, mladší policista mi skočí do řeči a čehosi se dožaduje. Strejda mi to vysvětlí: zavolali ho sem jako překladatele a prý už by mohl začít. Rychle jim něco vysvětlí a podle toho, jak se oba začnou culit a vrtět hlavama, jim řekl pravdu. Pokračuji, teď už přerušován tím, že strejda překládá do Němčiny. Ten vyšší rezignovaně odmávne moji uniformovanou eskortu.

Teď už mám za sebou i schůzku se zástupcem ambasády, výpověď překládanou strejdou a návštěvu u portrétisty, kde jsem si vzpomínal, jak vypadala posádka saabu. Nakonec mne strejda naložil do auta a veze do nemocnice u nás a mně se chce strašně spát, ale nemůžu. Pořád na to musím myslet.

Víte vy co? Byl jsem Ten zlý asi deset minut. Ale za těch mizernejch deset minut jsem zestárl jako nikdy v životě... Věřte mi...

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ten počátek si beru jako kompliment, ale, Greatt-o Scott-o, to, cos napsala TY, to je naprostá lahoda, bájo a pastva pro má zelená očka! Shocked Ten styl je naprosto úžasný, vychytaný, mňamózní, pro gurmány! Shocked Chudák kluk... aspoň si ale zapamatuje, že stopovat se nemá (příště zkus ambasádu/policisty rovnou, truhlo truhlovatej...) Smile Ale náhoda je to blbá, to uznávám Laughing Laughing
Nejvíc mne ale dostalo to jeho: "Czech." Laughing Laughing Laughing Hochu, teď lituješ, že ses jazyky neučil, co Laughing Laughing

Prostě... je to skvělééééééééééé! Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Hahhaha, dobrý nápad Very Happy ale upřímně, Fíčku, chtělo by se u psaní podívat na mapu XD protože aby ten studentík zaspal a dojel až do Kolína nad Rýnem, musel si zdřímnout takových osm, devět hodin (kdyby jel z Brna, tak třináct XD), takže má nulovou šanci stihnout ještě nějakou přednášku, natož ,,druhou dnešní" XD vzhledem k tomu, že zpáteční lístek do Kolína nad Rýnem (pravda, z Brna) stojí ČTYŘI TISÍCE, asi bych nekupovala pohledy, ale snažila se dostat domů Razz

Jen taková zajímavost Laughing Laughing Laughing Laughing




Ok, přestávám vrtat do pravděpodobnosti povídky a začínám komentovat XD

Jejda, takže tenhle student neumí ani německy, ani anglicky, ani francouzsky... studuje maďarštinu, nebo co? XD jak se TOHLE dostalo na VŠ?
Uaaaah, navíc je to blázen, sednout si k takovým lidem (a proč ti mu zastavili, když očividně páchali něco nezákonného? XD) Laughing Laughing ale zase... 170? Na dálnici mají Němci neomezenou rychlost, ne? Very Happy

No, teď brečíš, co?
Uaaaah, situace v lese, kdy už to ten trouba řeší s Tomem a Semirem, je dost šílená XD

Upřímně... myslím, že kdyby policisté zjistili, že ,,podezřelý" a ,,překladatel" jsou příbuzní, jejich povinnost je okamžitě zavolat jiného překladatele XD

___________


Fíčku, je to šílený příběh, je moc HEZKY napsaný a věřím, že jsi nic z toho nemyslela vážně XD nicméně se přiznám, že těch absurdit a nepravděpodobností je na nechutného realistu, jako jsem já, hrozně moc XD

A už vůbec nemluvím o tom, že nechápu, jak takového blbečka mohli vzít na VŠ XD podle mě je to poslední žijící blboun nejapný, který nějakým omylem unikl vyhubení a postupně degeneruje XD XD

Ale jak říkám, dobře napsané Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Wox, tohle bylo absurdní. Na mapu jsem se podívala a spoustu věcí si zjistila, ale...nakonec jsem se tady na realitu opravdu jednoduše vykašlala, protože do Kolína jsem ho dostat musela (nebo dostat někam komisařátka, to už bylo jednodušší zanedbat nějaké topografické údaje Wink ). A je tam i pár dalších věcí, co je absolutně absurdních, řekla bych, například by ho v tom lese pravděpodobně zastřelili, těch náhod bylo nějak moc. A zastavili mu, protože si říkali, že by se mohl hodit, takový rukojmí se občas hodit může...

    Děkuji ti MOC za koment i za to, že jsi to ty přečetla, i když je to opravdu absurdní jak divadlo Smile


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Hrozně jsem se pobavila. Super nápad, líbilo se mi to: ich-forma, nespisovná mluva, transport z postele do přednáškového sálu, posílání pohlednic. Laughing
Student musel být hodně společensky unaven, něco podobného se nedávno podařilo známé - ta naštěstí dojela "jen" do Čadce. Laughing
Tleskám, opravdu mě to parádně pobavilo. Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ten zlý - Fí
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma