AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se vám líbí moje povídka?
Je super!
0%
 0%  [ 0 ]
Mohla být lepší, ale není špatná.
100%
 100%  [ 2 ]
Nic moc...
0%
 0%  [ 0 ]
Máš co zlepšovat!
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

TRPKÝ KONEC
Christ


Založen: 10. 03. 2009
Příspěvky: 2
Bydliště: Ostrava
Odpovědět s citátem
Vítám všechny, kteří se rozhodli přečíst si moji první povídku. Inspirací pro napsání povídky mi byly povídky ostatních na tomto fóru. Před pár dny jsem měl nemoc neustále něco psát Smile a tak je na světě trochu delší povídka. Pokud nechcete psát komentář, byl bych vděčný alespoň za váš hlas. DÍKY A PŘEJI PŘÍJEMNÉ POČTENÍ Very Happy

Něco málo o této povídce: Je napsána podle jednoho dílu z Kobry 11, který mě zaujal. Nebudu blíže upřesňovat, abych neprozradil, co se odehraje Cool .


Je všední jarní den. Semir a Tom sedí v zaparkovaném autě na odpočívadle poblíž úseku jedné z frekventovaných německých dálnic ve směru na Kolín nad Rýnem. A protože jim čas ubíhal pomalu, započali rozhovor. „Hele, jak to děláte, myslím ty a Andrea?“ ptá se Tom. Semir se otočí a podivně se zašklebí „A co jako?“ zeptá se. „No však víš, jste spolu doma, v práci, zkrátka pořád a vždycky se na sebe tak mile culíte…“ dopoví Tom. Semir se pousměje a spustí: „Já ti povím v čem je celý trik. Ráno si přivstanu a nachystám snídani, pak zajdu do obchodu, cestou natrhám čerstvé květiny.“ Tom se zarazí a praví: „Páni, no nekecej. To je všechno?“Semir se pyšně zatváří a řekne: „No jo, s partnerkami to musíš umět.“ Následuje chvíle ticha a pak se tomu oba zasmějí. V tom je přeruší chraptění vysílačky: „Centrála všem vozům! Na dálnici A4 na 20. kilometru zachytil radar černý mercedes ohrožující provoz!“ Tom hbitě zareaguje a hlásí:“Kobra 11rozumím, jsme kousek odtud přebíráme to, konec.“ Pak zastrčí kabel majáku do zapalování, nasadí ho na střechu a vyrážejí do akce.
Během 5 minut mají piráta silnic na dohled. Semirovi se podaří jej předjet a Tom vytáhne stopku a z okénka přikazuje řidiči černého mercedesu, aby zajel do odstavného pruhu. K překvapení obou policistů řidič zpomalí a zajede ke kraji. Čekali totiž další zběsilou honičku na dálnici, při které budou šlehat plameny, auta létat vzduchem a řidiči bezhlavě střílet – to vše je realita, se kterou se tato posádka setkává příliž často. Proto je „obyčejná“ kontrola zarazila a připadala jim nudná. Tom přistupuje k řidiči, tasí služební průkaz a zavelí: „Kranich, dálniční policie. Předložte mi váš řidičský a občanský průkaz.“ Zjišťuje, že se jedná o Wolfganga Mayera, věk 25 let. Za řidičem přichází také Semir, který je více energický než jeho kolega a pustí se do řidiče: „Člověče, můžete mi laskavě vysvětlit, co jste to prováděl ??“ Víte vy vůbec, kolik lidí jste tím svým šaškováním ohrozil!“Řidič Wolfgang Mayer se otočí a řekne: „Hele, v poho jo, vždyť se zas tolik nestalo, ne?“ Ale Semirovi to ještě více leze na nervy. V hlavě si říkal: “Vy ani netušíte, u kolika smrtelných nehod jsem byl. A jaké štěstí jste měl, že jste sebe nebo někoho jiného nepřipravil o život.“ A hodlal mu to říct pěkně na rovinu: „Tak podívejte se, vy ani netušíte… „Semire“ zarazil ho Tom a pokračuje: „Pro dnešek to vyřešíme pokutou. Ale příště si dávejte pozor.“Wolfgang odpoví: „No jo, slibuji.“ Po vyřízení pokuty nasednou zpět do služebního vozu. Semir naštvaně zařadí rychlost a s kvílením pneumatik se zařazuje do pravého pruhu. „To tě ten Mayer tak rozhodil“ ptá se parťáka Tom. Semir na to odpoví: „Tak on si tu jezdí jako kdyby mu patřila celá dálnice, chová se jako rozmazlený puberťák a ty se divíš? Víš, co se všechno mohlo stát jenom kvůli frajeřině toho výrostka?“Neber to tak osobně, kdybych to měl brát taky tak..“ No jo, máš pravdu Tome.“ Souhlasí Semir. „Nechceš se stavit do bistra na párek v rohlíku a horkou čokoládu?“ zeptá se Tom. „Že váháš!“ odpoví bez zaváhání Semir. Jakmile zastaví před bistrem, ozve se z vysílačky hlas Andrey: „Tome, Semire, šéfová vás shání. Máte se hned stavit k ní do kanceláře, je to naléhavé.“ Tom se pomalu naklání pro vysílačku a otráveně odpoví: „Dobře Andreo, za deset minut jsme tam.“
Na stanici se život ani na chvíli nezastaví. Pořád zvoní telefony, sepisují se hlášení a řeší se kde co. Jen co vejdou do dveří centrály, zpozorují šéfovou dívající se na hodinky a nervózně pochodující sem a tam. Když je šéfka spatří, pokyne jim ať jdou k ní do kanceláře. V ní sedí Albert Kunz, ředitel kriminální policie LKA v Berlíně. „Dobrý den,, pánové. My už se známe. Mám pro vás jednu informaci, která by vás mohla zajímat.“ řekne. Oba se zájmem přikývnou a poslouchají. „Potřebujeme vaši pomoc při zatčení Johanna Füllera, který je obžalovaný za nelegální obchod se zbraněmi a s drogami. Váš oddíl bude sledovat Füllerovo vozidlo. Víme kdy a kde se obchod uskuteční. Bude to v pátek večer poblíž letiště v Kolíně nad Rýnem.“ Šéfka Engelhardtová dodává: „Tome, Semire, vy budete se členy zásahové jednotky čekat u příjezdu na letiště. V dalším týmu bude Bonrath a Herzberger s dalšími uniformovanými posilami jako podpůrný tým.“ Po tomto sdělení svolala všechny lidi na služebně, aby je také seznámila s informacemi ohledně plánovaného zásahu.
Je pátek – den D. Několik dní plánovaná akce se blíží. Semir s Tomem zaujímají místo na parkovišti u příjezdu na letiště v Kolíně. Poblíž stojí rozmístěné černé vozy BMW zásahové jednotky. V okolí jezdí také zelenobílé vozy policie. Jezdí tak, aby nebyli nápadní. Každý má ale jasně dané své úkoly. „Všem jednotkám velitel akce. Pachatelé by měli jet v dodávce označené jako – transport ryb – s berlínskou značkou. Kobra 11 zaujme pozici na Waldstrasse, Kobra 12-17 pozice na ulici Krieger Strasse a okolí parku.“ Za necelých 30 minut se ozvalo hlášení z jednoho z vozů: „Tady Kobra 13 máme ho, jede směrem k letišti, sledujeme ho!“ Počkali, až auto zastaví. Pak se přiřítily černé vozy zásahové jednotky spolu se stříbrným BMW a ostatní vozy. Zásahová jednotka okamžitě vyvedla osobu z vozu a začli se vyptávat:“Kde to je?! Kam si to schoval! Dělej, otevři ty dveře!“ Muž, celý vyklepaný pomalu otevíral dveře dodávky. Šéf LKA Kunz stál před dveřmi nákladního vozu a čekal, co se stane. Když řidič otevřel dveře, vypadlo na Kunze několik kilogramů páchnoucích ryb. Herzberger se neudržel a začal se smát, až se za břicho popadal. Pak se přidal Bonrath, Semir a taky Tom. Kunz zrudl jako rak a odsekl: „Ticho! Zpátky do vozů a na místa! Vy si ukliďte ty čudly a zmizte! Hned!“ Když se vrátili na místa, čekali na další dodávku. Bylo devět, deset a stále nic. Čekali až do brzkých ranních hodin a pořád žádná dodávka. Tom se Semirem se zrovna pomalu probouzeli, celí otlačení od sedačky, když v tom se ozve ve vysílačce: „Semire, v centru Kolína se střílelo, je tam jeden mrtvý.“ Tom se Semirem se probrali a vyrazili do Kolína.
Na místě už byli kriminalisté a záchranáři. Tom se zeptal: „Co se tady stalo? Jak se jmenuje ten mrtvý?“ Vyšetřovatel řekne: „A vy jste?“ Tom ukáže služební průkaz a odpoví:“Kranich, dálniční policie, tohle je kolega Gerkhan.“ Vyšetřovatel si je prohlédl a pak řekl: „Jmenuje se Schwein Heinrich. Byl zastřelen pistolí s tlumičem.“ Tom se zamyslí: „Schwein, Schwein,…Heinrich Schwein!!“Najednou se zarazil a zavolal Andreji. „Schäferová, dálniční policie přejete si?“ Tom spustí: „Ahoj to jsem já Tom, prosím tě zjisti mi všechno o Heinrichovi a Ottovi Schweinových, díky.“ Semir zaslechl rozhovor a zeptal se Toma, co se děje. Tom mu řekl:“Semire, jestli je to ten, kdo si myslím, tak…“ Semir čekal na odpověď, ale nedočkal se jí. Tomovi volala Andrea: „Tome, mám pro tebe ty informace. Heinrich a Otto Schweinovi jsou bratři, dělali spolu …“ Tom ji zarazil:“Jo já vím, obchody s drogami a zbraněmi. Máš nějaké informace za poslední rok?“ Andrea se zadívala do monitoru a řekla: „Oba byli propuštěni z vazby, odpykávali si trest…“ Tom ji doplnil: „Patnáct let za vraždu policisty.“ Andrea se zděšeně zeptala: „Jak to víš?? Tome, haló, jsi tam??“ Tom zavěsil. Semir se zeptal znova: „Můžeš mi říct, o co tu jde? Já myslel, že jsme parťáci!“. Tom se podíval na Semira a rozhodl se mu říct pravdu. „Je to už dávno. Než jsem přišel k Dálniční policii, dělal jsem pár let u kriminálky. Poslední akce byla proti bratrům Schweinovým, kteří obchodovali s drogami a také začínali se zbraněmi. Ten druhý, říkalo se mu Otter, zastřelil jednoho mého známého kolegu. Bohužel, nepodařilo se mi ho zachránit.“ Semir dodal: „Proč jsi mi to nikdy neřekl, Tome?“ Tom odpověděl: „Jsou věci, které si člověk nese celý život pro sebe. A pro ostatní je někdy lepší, aby se je nedozvěděli.“ Semir pokračoval v kladení otázek dál: „A co se stalo s tím Otterem, dostal jsi ho?“ Tom pokračuje: „Kolegové ho pak zadrželi. Já jsem se do případu nemohl zapojit, asi víš proč…. Jednou jsem dostal tu odvahu a navštívil jsem ho ve vězení. Chtěl jsem mu vidět ten jeho obličej. A tehdy mi řekl, že na smrt se čeká dlouho, ale nakonec si pro tebe stejně přijde.“ Semir ho doplnil: „A ty si myslíš, že se ti chce pomstít? To se mu ale nepodaří. My dva toho hajzla dostanem, to ti přísahám.“
Když přijeli zpět na stanici, Tom se Semirem vše vysvětlili šéfové. Potom se spolu proplétali sítí kontaktů a adres a dalších spojitostí s mnoho let starým případem bratrů Schweinových. V tom Semira napadla jedna spojitost: „To na tom letišti s tou dodávkou ryb nemohla být přece náhoda! Měla berlínskou značku a projížděla v tu dobu, kdy tam měl být proveden obchod.“ Tom zbystřil a dodal: „No jo, a ten Füller taky lítal v drogách. Co když ta dodávka byla..“ Semir pokračoval ve větě: „..byla jenom zástěra pro obchod v Kolíně!“ Uvažovali jako jeden, šéfová se jen divila, pak ale položila zásadní otázku: „Ale když o tom obchodu věděli jen lidi z LKA a my, tak kdo by jim mohl poskytnout informace?“ Tom ukázal na šéfovou a řekl jí: “Na tom letišti nás na tu dodávku upozornila Kobra 13.“ Semir s Tomem se na sebe podívali a hned vyrazili na stanici LKA za šéfem Kunzem.
Na stanici byli za chvíli. Rozrazili dveře, vyběhli nahoru do ředitelství a vtrhli do kanceláře Alberta Kunze. Ten se zrovna baví s kolegou o provedené akci. „Dobrý večer pane Kunzi. Potřebujeme vědět, kdo z vašich lidí měl volací znak Kobra 13 dnes na té akci u letiště.“ řekli téměř jednohlasně Tom se Semirem. V tu chvíli s sebou postávající kolega u Kunze trhnul a utíkal k autu. Semir s Tomem by ho hned chytli, jen kdyby za sebou neshodil dřevěnou skříň. Doběhli za ním právě když nasedl do auta. Tom po něm párkrát vystřelil, ale minul. Semir zatím nastartoval auto a rozjeli se za ním. (Kunz mezitím informoval šéfovou. Ta pověřila Andreu ať zjistí polohu Tomova vozidla a vyšle posily.) Následovala honička. Protože město bylo příliž úzké pro prchajícího, ujížděl směrem do Königsdorfu. Protože to byl také policista, bylo těžké ho dostat. Byly chvíle, kdy Semir s Tomem jenom o vlásek unikli nehodě. Prchající se ale nemohl rovnat s těmi, kteří jsou na rychlé pronásledování zvyklí. Taky na to doplatil. V ostré zatáčce couvalo osobní vozidlo, které pachatel zaregistroval jen tak tak a strhnoul řízení na stranu. Pak skončil v trávě hlavou dolů. Bohužel se mu podařilo utéct do nedaleké opuštěné firemní budovy. Semir a Tom si toho všimli a běželi za ním. Přiběhli ke dveřím, tasili zbraně a vešli potichu dovnitř. Budova byla plná železných tyčí a těžkých strojů. Byla tma, jen poblíž budovy svítily lampy. Za rohem si všimli stínu, který se mihnul kolem. Tom zakřičel: „Odhoďte zbraň a vzdejte se! Nemáte šanci, posily jsou tu za chvíli!“ Najednou uslyší praskání a nad nimi se propadne železná konstrukce. Tom uskočí, Semir ale zakopne a upadne. Těžká železná tyč mu spadla na nohu uvěznila ho. Tom zakřičí: Semire, není ti nic?“ Semir ztěžka odpoví: Moje noha, nemůžu vstát, jsem zaklíněný!“ Za Tomem se blížily kroky zkorumpovaného policisty. Za ním ale spatří i další postavu. Ta se přiblížila a v odrazu světla rozpoznává tvář – je to Otto Schwein zvaný Otter. Míří na Toma zbraní a říká: „Tom Kranich, vida, zase se setkáváme, ale teď jsem ve výhodě já! Ani nevíš, jak dlouho jsem se na tuto chvíli těšil. Dlouhých 10 let !!“ Tom na něj míří a říká: „Otřete, tohle ti nevyjde, zahoď tu zbraň. Tímhle nic nezískáš!“ Otter se škodolibě zasměje a říká: „Ale získám Tome, málem se ti povedlo připravit mě o všechno, ale teď to skončí jednou pro vždy! Vzpomínáš? Na smrt se čeká dlouho, ale nakonec…“ větu nedopoví a vystřelí na Toma. Ten padá k zemi. Semir zděšením vykřikne: „Tome néé !!“ Sahá po pistoli, ale chybí jen pár centimetrů na to, aby ji chytil. Otter po Tomovi znovu vystřelí. Semir se slzami v očích a plný vzteky se snaží co nejvíce, aby zbraň přitáhl k sobě. Bohužel se mu to nedaří. V zápětí uslyší sirény. Otter s policistou utíkají. Kolegové přicházejí ve chvíli, kdy Otter uprchnul pryč. Záchranáři se snaží Tomovi zachránit život, ale nic mu už nepomůže. Semirovi pomohli vyprostit se a ošetřili mu zraněnou nohu. V tu chvíli se mu promítají všechny chvíle strávené s Tomem. Říká si, že už si s ním nikdy nedá párek v rohlíku, na který si chtěli zajít, nikdy si už nepovykládají. Byl to pro něho nejen kolega z práce, ale i nejlepší kamarád. Semir se pomalu přibližuje k Tomovi, klekne si a neudrží slzy. V tu chvíli i největší hrdina změkne. Za Semirem přichází také Horst, Dieter a Anna Engelhardtová s Andreou. Nikdo nic neříkal, bylo ticho.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 38
Odpovědět s citátem
Škoda ze Tom na konci umře :/ je to jede z mých nejoblíbenějších :3
Ale tak všechno nemůže skončit dobře.. jinak se mi to líbí Smile)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
V anketě chybý odpověd: Líbila se mi, ale je hrozně smutná Sad
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
TRPKÝ KONEC
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma