AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Přepis epizody - Amrodel
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak jsem se konečně dostala k přepsání jedné z mnoha epizod Cobry. Na začátek jedno takové upozornění: pár detailíků jsem si tam lehce upravila, aby mi to více vyhovovalo, snad se laskavý čtenář nebude zlobit Wink


Vysoké napětí

Po dálnici nedaleko Kolína nad Rýnem si svištělo tmavě modré auto vezoucí svého majitele, Toma Kranicha, do práce. Komisař byl v tak výborné náladě, že si i prozpěvoval. Jak by také ne, když ten den mu začínala dovolená a on si ji hodlal spolu se svým parťákem pořádně užít. Do jeho cílové stanice mu chybělo už jen pár kilometrů, když se náhle ozval jeho mobil. My o vlku a vlk na drátě, pomyslel si Tom, copak mi asi chce?
„Kranich,“ ozval se Tom a dál se věnoval řízení. Opatrnosti není nikdy nazbyt.
„To jsem já, kde jsi prosímtě?“ ozval se ze reproduktorů mobilu nadšený hlas Semira Gerkhana, který mu prozrazoval, že jeho kolegu něco nesmírně potěšilo. Třeba konečně dostal ze servisu svoje milované auto, které před nedávnem sešrotoval.
„Už se řítim. Máš ho?“ Svým dotazem narážel na plánovaný pronájem karavanu, ve kterém chtěli vyrazit na cesty. Jejich vybraným vozítkem byl docela prostorný a slušně vybavený vůz, který ani nebyl moc drahý, a tak si ho mohli bez problému dovolit.
„Bohužel se vloudila chybička, ňák zvorali rezervaci, ten, co jsme chtěli, jsme nedostali.“ Ačkoliv se Semir snažil o hodně zklamaný hlas, Toma neoblafnul.
„To snad nemyslíš vážně, vždyť jsem jim kvůli tomu poslal fax,“ začal se naoko rozčilovat Kranich a chvilku hrál Turkovu hru, “ať si nemyslej, že tam budu stanovat!“
„Měli tam jeden trochu jinej.“ Á, teď to přijde, tak to, Semire, konečně vyklop.
„Ale doufám, že to není žebřiňák,“ vrátil se Kranich ke své ne dobře naladěné roli.
„Upřímně řečeno, myslím, že na něj musíš mít pilotní průkaz. Je tak obrovskej, že má v suterénu kulečník!“ Radost z toho, že mají dobrý karavan byla z Turkova hlasu přímo cítit.
„Jóóó!“ zaradoval se modrooký komisař. Byl by si i radostí povyskočil, ale věděl, že během řízení auta to jednak moc dobře nejde a i kdyby šlo, tak by to nebyl dobrý nápad, „za pět minut jsem tam.“

Tom ukončil hovor a dál se věnoval řízení. Jenže během snad vteřinky se o několik desítek metrů předním vzneslo do vzduchu auto z protisměru a letělo přes všechny pruhy až na svah lemující dálnici. Tom chvíli jen nevěřícně zíral, dokud se v něm neprobudil policista. A je po klidné dovolené, posteskl si. S naším štěstím nejspíš nepřestane zvonit telefon a nakonec se budeme muset sbalit a jet něco řešit, nejlépe ve tři ráno. Sotva jeho Benz zastavil, Tom se odpoutal, vyskočil z auta a rychle běžel směrem, kam přistálo nešťastné létající vozidlo.
„Haló, centrála? Tady Kranich, dálniční policie, těžká nehoda na A505 u kilometru 95. Pošlete sem ambulanci a hasiče,“ zajišťoval Tom, jak bylo jeho povinností, pomoc, mezitím co sbíhal malý svážek k vraku auta. Nehoda vypadala opravdu ošklivě, ale Tom doufal, že řidič a jeho spolujezdec, jestli tam nějaký byl, přežili. Jakmile doběhl k vozu, uviděl muže, kterému vytékal pramínek krve z úst a také roztrženého obočí. Kruci. Bylo to vážné zranění, ale ten člověk stále žil. Ačkoliv rána v obočí vypadala ošklivě, byl to jeden z těch menších problémů. Vnitřní zranění bývají zákeřná v tom, že nemusí být na první pohled vidět a pokud se včas neošetří, dokáží v těle nadělat velikou paseku, kterou doktoři již nemusí zvládnout.
„Slyšíte mě? Jmenuju se Kranich, jsem policista, pomoc už je na cestě. Nebojte se!“
Poraněný muž natočil hlavu a zašeptal, „Marek...“
„Co?“ Kdo je Marek? Tom nechápal, proč mu říká zrovna tohle, vždyť by měl mít na starosti mnohem důležitější věci, jako třeba jestli už je pomoc na cestě nebo jaká jsou jeho zranění.
„Marek...VW 24,“ zachroptěl z posledních sil, než opět upadl do bezvědomí. Kranich muži v duchu popřál brzké uzdravení a dal se do jeho vyprošťování a dával při tom velký pozor, aby mu ještě více neublížil. Už dokonce i slyšel houkání sirén blížících se záchranek. Ještě chvíli vydržte, pomoc už je skoro tu. Zatímco záchranáři se starali o zraněného, Tom měl plné ruce práce s popisováním toho, co viděl a koordinováním vyšetřovacího týmu, a tak se na služebnu dostal až od celé dvě hodiny později.

„Zdá se, že ten Stratmann nemá žádné příbuzné, o nějakém Markovi ani nemluvě. A VW 24 není ani číslo letu ani poznávací značka,“ krčila rameny jejich nová sekretářka Petra. O tajemném Markovi se jí nepodařilo najít vůbec nic a ani souvislost s těžce poraněným mužem z ranní nehody jí nijak nepomohla. O sekretářčin stůl opírající se policisty tato zpráva nepotěšila. Hlavně vyššího z obou komisařů. Tom měl pocit, že Marek VW 24 musí něco znamenat. Jeho policejní šestý smysl řval ze všech sil, aby se toho jen tak nevzdával a aby co nejrychleji zjistil, o co se jedná.
„Smutná zpráva,“ řekl Bonrath, který přišel k trojici bádající nad Markem a VW 24kou, „teď volali z nemocnice, ten Stratmann před chvílí zemřel.“
„Marek, VW 24,“ povzdychl si Tom. Co to jen může znamenat?!? Marek klidně mohlo být jméno člověka, jméno nějaké budovy, nejspíš kostela, mohlo to být třeba spojené s původním významem toho jména, cokoliv. Lidé z druhé strany zákona bývali velmi vynalézaví v zatajování svých podlých aktivit. V latině byl Marek spojen s válečníkem. Že by se jednalo o zbraně? A VW? Co třeba Volskwagen? Kus mapy? I zde bylo tisíce možností, jak si tuto zkratku vyložit.
„Není to citát z Bible?“ navrhl Dieter.
„Bonrathe, nevím, jakou Bibli máte vy, ale v mojí žádná kapitola VW neexistuje,“ vložila se do debaty právě příchozí šéfka. „Obyčejný zaměstnanec městských energetických podniků v Kolíně jel příliš vysokou rychlostí a ztratil kontrolu nad vozem.“
„Třeba opravdu jen pospíchal na víkend z města,“ zkusil se svou teorií přispět Semir. Zatím to byl jen prvotní nápad a na jeho potvrzení nebo vyvrácení by potřeboval vidět nějaký důkaz.
„Dobře, to je možný, ale tak, jak mi to řekl---,“ nevzdával se Tom. Věděl, že by jen tak nenašel klid, kdyby se aspoň pořádně nepokusil přijít věci na kloub. Bylo to jako malý červíček v hlavě, který mu nedával pokoj.
„Byla to nehoda.Tragická nehoda.“ pokoušela se jejich nadřízená uklidnit situaci. „Od osmnácti nula nula máte dovolenou. Buď okamžitě nastoupíte se Semirem na zaslouženou dovolenou nebo vás Bonrath zavře do cely předběžného zadržení. Rozuměli jste mi?“
Jako potvrzení šéfčiných slov vytáhl Dieter zpoza opasku lesknoucí se pouta a ukázal je oběma neposedným komisařům, že i on je připraven k tak radikálnímu vynucení dovolené.
„Tedy, mě se do cely moc nechce,“ prohlásil Semir s úsměvem, pobaven Anninou hrozbou. Místnost za mřížemi jim nebyla cizí a po předešlých zkušenostech by se jejímu dalšímu navštívení nejraději vyhnuli. Posledně to nedopadlo dobře.
„Třeba slyším jen trávu růst,“ uznal vyšší komisař, přemožen neústupností vlastní nadřízené a neochotou pomoci od vlastního parťáka.
„Hej, dovolenkáři, vsadím se, že neuhádnete, co pro vás, chlapci, mám,“ ozval se hlasitý rozjařený hlas Hotteho, který něco držel za zády, nechtějíc to nikomu ukázat. Oba komisaři se trochu zarazili a s napětím očekávali, co se z toho tajemství vyklube. Ne, že by čekali něco špatného, ale Horst je dokázal občas velmi překvapit, většinou v tom dobrém, ale bohužel někdy i v tom špatném, a bylo potřeba se na to připravit.

„Lup, takhle se to dělá!“ zasměje se, když s lehkostí jeho splávek z rybářského prutu dopadl do malé skleničky naplněné vodou. Vedle stojící Semir zatím pozoroval svého modrookého kolegu, jak si hraje s dalším prutem, a čekal na jeho vystoupení. V duchu se připravoval na to, že se jistě pobaví. Pokud dobře věděl, Tom držel prut v ruce poprvé v životě, jen mu přišlo, že jeho sebevědomí je tomu neúměrně vysoké.
„Hotte, my víme, že to umíš, ale jestli to zvládne i Tom...?“ rýpl si do svého parťáka, aby nemusel déle čekat.
„Tak těžký to bejt nemůže,“ namítl Kranich. Opravdu se to zdálo tak hrozně jednoduché. Jen si zapomněl uvědomit, že i ta nejtěžší věc vypadá od profíka velmi snadná.
„No já nevim,“ prohlásil nejnevinnějším hláskem jakým uměl jejich malý kolega. Jenže to už se Tom napřahoval a prudce máchl prutem. Zasvištění vlasce přerušil zvuk mačkaných žaluzií a náraz několika šanonů na zem. Vyššímu komisaři se povedlo háček zaseknout nejprve do žaluzií a pak v úpěnlivé snaze ho vyprostit ještě shodil šanony.
„Co blázníš?“ ohradil se Bonrath, který se málem stal další obětí letícího háčku z Tomova rybářského prutu.
„Eh, promiň,“ omlouval se Tom. Všechno je jednou poprvé, tak se mi to prostě nepovedlo, no.
Semira jeho očekávání rozhodně nezklamalo, a tak se nyní jen uculoval. Tom po něm hodil pohled typu chtěl-bych-vidět-tebe-jak-to-to-jde. Jenže to Turka neodradilo od smíchu a tak se Kranich rozhodl pro jinou, záškodnickou, taktiku.
„Tím je rozhodnuto, kdo z nás bude chytat ryby,“ prohlásil rozhodně. A máš to hochu, až přijdeme, můžeš se tam předvést.
„Já néé,“ odmítal tento úkol Turek, který na rozdíl od svého kolegy nikdy netvrdil, že s tím umí a že je to hrozně jednoduché, a tak se mu to samozřejmě nelíbilo. Tak snadno se toho nezbavíš, ještě uvidíš, na koho to vyjde.
„Já taky ne!“ trval si na svém Tom. Ne a ne a ne! Tohle na mě nehodíš.
„Zkusíme to třeba dynamitem,“ ukončil debatu Semir, protože věděl, že kdyby pokračoval ve svém tvrdohlavém trvání na tom, že rybařit nebude, tak by to stejně nikam nevedlo. To ale rozhodně neznamenalo, že by se jen tak snadno vzdal a nechal ze sebe udělat rybáře.

***

Toho krásného letního odpoledne se za poklidnou malou vesničkou obklopenou políčky a loukami pásly kravičky a přežvykovaly si svojí šťavnatou travičku. Užívaly si svůj ničím nerušený život na pastvině. Jenže pak se to ale stalo a vneslo to do jejich života nový prvek. Zpočátku se všechno zdálo být úplně normální a stejné jako každý jiný den na louce, ale pak si to začaly uvědomovat i méně vnímavé kravičky. Nedaleko nich se ozýval velmi divný zvuk, který se neustále přibližoval a zesiloval. Znělo to opravdu podivně a žádná z nich nikdy nic takového v životě neslyšela...
„Veď mě dáááál, cesto máá-áááá, veď mě dáááááál, vždyť i jáááááá, tam kde končíííš, chtěl bych dojííííít, věď mě dáááál, cesto máááá,“ zpívali z plných plic veselí policisté, kteří mnoho toho pěvěckého talentu nepobrali.
„Hele, ty máš tetování, že jo?“ ukázal Semir na Tomovu ruku, na které se skvěl inkoustový obrazec, když si zrovna sundaval tlustý svetr, který si pro jistotu vzal sebou, kdyby náhodou byla zima.
„Ah, to snad ne! To je kobra!“ vykřikl nadšeně Kranich, „to mi dali v obchodu s tábornickým vybavením. Počkej, já pro tebe taky něco mám,“ začal lovit v milionu malých kapsiček, které měl na své zánovní, ještě nikdy nepoužité, tábornické vestě.
„Dárek?“ Dárek byla jedna z věcí, které dokázaly malého Turka vždy potěšit.
„Kam jsem to dal? Mám tolik kapes... Tady!“ vykřikl konečně když se dostal až k té poslední, ve které bylo hledané tetování. Papírek s obtiskem oblízl a přilepil ho Turkovi na ruku. „Pevně přitisknout. Vydrží to, než přijdeš do styku s vodou. To může být u tebe dost dlouho.“
„Co to je?“
„Počkej, co říkala, že to je? Čínskej znak pro odvahu a sílu, jo!“
„Odvaha a síla?“ ujistil se Semir. Tohle takovéhle tetování si nechá líbit.
„Pevně si to přitiskni.“


„Tady je to jako v Kanadě,“ okomentoval ubíhající krajinu Turek sedící za volantem obrovského karavanu, který jen zdůrazňoval, jak moc je Semir výškou malý. Právě projížděli docela hustými lesy a místy byla opravdu cítit divočina. Byl to pro něj velmi neobvyklý pohled. Šeď dálnice vystřídal za sytou zeleň luk a lesů. Prostě krása.
„Ty jsi byl v Kanadě?“ podivil se Tom. Vždyť Turek si snad ještě nikdy nevzal tak dlouhou dovolenou, aby se mohl vypravit do Kanady a stálo mu to za to. A Tom pochyboval, že předtím, by se tam taky někdy dostal. Jako turecký přistěhoval míval kdysi nějaké problémy s úřady a tam bylo pro něj důležité, aby plnil své studijní povinnosti na policejní akademii na výbornou, a tak mu nezbývalo mnoho sil na tak dalekou cestu.
„Ne, ne, ale takhle jsem si to vždycky představoval. Cestovat velkym autem...“
„...lovit divokou zvěř...“ přidal se Tom. I jemu se tahle představa moc líbila. Měli svojí malou Kanadu u sebe v Německu a to jim ke štěstí stačilo.
„No právě!“
„A rybařit,“ dodal na závěr s úsměvem modrooký komisař. Spor o rybaření bude ještě velmi zajímavý, napadlo ho.

„Víš jistě, že jedeme správně?“ zeptal se pochybovačně Turek. Kdyby bylo po jeho, tak si před chvílí vyměnili místa, Tom by řídil a on navigoval a určitě by nemuseli řešit, která cesta je správná, protože svůj úžasný orientační smysl Semir vždy jen vychvaloval.
„Jestli budu při tomhle házení ještě chvíli koukat do mapy, tak jdu do suterénu a pozvracím kulečník,“ odpověděl ne zrovna nadšeně Tom. Opravdu měl dát na svého kolegu. Nápad s prohozením míst nebyl špatný a teď by za něj dal cokoliv. A to, že přiznal, že se mu dělá blbě, to jen dokazovalo.
„A teď doprava nebo doleva?“
„Vem to...doprava,“ rozhodl nakonec Tom, ačkoliv si vůbec nebyl jistý. Cesty se na mapě často křížily a bylo velmi obtížné je sledovat. Zatím se sice ještě nevraceli a on doufal, že tomu bude tak i nadále.
„Drž volant oběma rukama, už to máš obtisknutý,“ ukázal na Turkovu ruku, kde si malý komisař stále tiskl tetování ke kůži již dobrých deset minut. Za tu dobu se mu ten obtisk musel přímo dostat až pod kůži.
„Jo?“
„Určitě“
„Tak co? Je to odvaha a síla?“
„Vyšlo to dobře, moc pěkný, fakt!“ Tom měl co dělat, aby se nerozesmál. Tetování se povedlo opravdu moc krásně. Rudé srdíčko se šípem a nápisem "Love" se nyní skvělo snědé kůži. Tak co nám na to ještě řekne náš malý kolegáček.
„Moc vtipný! Opravdu náramně vtipný!“ Jenže malý kolegáček tento vtípek nebral s humorem, s jakým často vymýšlí obdobné fórky.
„Nelíbí se ti? Znak pro odvahu a sílu se ti nelíbí?“ Tom předstíral, že se cítí dotčen, že tak skvělý symbol znázorňující tyto dva Turkovy oblíbené rysy, se mu nelíbí. „Mám ti sehnat jiný tetování?“
Ale Semir neodpovídal, jeho pohled byl upřený před sebe. Tom se tím směrem také podíval a musel jen zírat. Takovouhle nádheru ještě nikdy neviděl. Jak by také mohl, když většinu svého času trávil bud v autě na dálnici nebo v kanceláři a nebo doma.
„Neni to krása?“ vydechl Turek. I on měl podobný program svého času jako jeho vyšší kolega.
„Jo,“ na víc se modrooký komisař nezmohl.

Pro Toma se z nové videokamery stala skvělá hračka a nechtěl ji dát z ruky. Neustále něco natáčel. Semira, jak parkuje s karavanem, okolní přírodu, sebe, jak je jako táborník vybaven, okolní přírodu, Semira, jak nosí stolečky a křesílka, okolní přírodu a všechno při tom detailně komentoval.
„Semire, musíš na to vzít víc vody! Víc vody!“ řval na svého kolegu, který se zoufale snažil tetování dostat z ruky. Jenže obrázek držel víc, než očekával. Asi se paní z obchodu s tábornickým vybavením hodně spletla.
„Tohle že je smytelný, co ti to v tom krámě dali, prosimtě? Tohle v životě dolů nedostanu!“
„Naštvaný Semir,“ popisoval aktuální situaci Tom, jako by to nebylo na první pohled poznat. I tomu, kdo tureckého policistu neznal, muselo být jasné, že se v něm připravuje k výbuchu malá sopečka. Ke štěstí všech přítomných, to jest Toma a karavanu, studená voda z jezera zklidnila bouřící se vulkán.
„Tramtadadá,“ objevil se rozjařený Turek s lahví piva v každé ruce. „Doufám, že máš v některý z těch kapes otvírák“
„Otvírák? Tohle není dovolená pro paďoury,“ ohradil se Kranich. On si přeci poradí za všech okolností.
„Eh, to je fakt,“ souhlasil Semir a pokus se lahev otevřít o desku poněkud labilního tábornického stolečku. Jediného výsledku, kterého dosáhl byla stále zavřená lahev a nyní složený stoleček. Tom by se byl zasmál, ale nyní měl jiné starosti.
„Ou, něco mě štíplo!“ plácl se po krku vyšší z kolegů a hned vyndal repelent a nastříkal si vydatnou dávku na svou kůži i oblečení.
„Nebezpečí číhá všude.“ Čekal bych, že sis už na to zvykl...

Arrow
„Hele, kde je chladící taška s jídlem?“ zeptal se Semir jdoucí ke karavanu se záluskem dát si něco dobrého na zub, neboť jeho žaloudek se již začal dožadovat pozornosti. Už si představoval, jak se zakousne třeba do opečených plátků masa, pokud budou to první, co se mu dostane pod ruku.
„Tam, kam jsi ji postavil.“ odpověděl Tom a Semir okamžitě ztuhl. Jak kam jsem ji JÁ postavil?
„Ale...uh...kam jsem ji postavil? Tu jsi měl přeci naložit ty!“ začal se vehementně bránit. Vždyť si jasně pamatoval, že se dohodli, že ji naloží jeho parťák. Nebo snad ne? To byla hodně velká čára přes rozpočet.
„Měl jsem naložit udice a to jsem taky udělal. O tašce nepadlo ani slovo,“ stál si za svou Tom, nyní také dopálený. Rozhodně si nepředstavoval, že si bude muset potravu ulovit. Na rybaření tu naštěstí měli pruty, ale z ryb nemůžou být živí věčně a co budou dělat pak? Snad ne honit divočáky po lese.
„To znamená, že naše chladící taška i s mým výborným salátem teď stojí na služebně?“ zeptal se zděšeně Turek, který se tak těšil, až Tom ochutná, aby konečně docenil jeho kuchařské umění.
„Ale ne.... Na udici jsem myslel.“
„Než něco chytíme, tak umřem hlady! Jedu k pumpě a přivezu zmraženou pizzu,“ rozhodl Semir, protože v jeho případě by smrt nastala velmi rychle. Naposledy měl dopolední svačinu v podobě hranolek s kečupem z fast-foodu, kdežto Tom si dal po cestě k jezeru u pumpy pořádnou bagetu plněnou šunkou, sýrem a zeleninou.
„Jo, to je dobrej nápad a strčíme si jí do podpaždí. Jak ji chceš rozmrazit? Viděl jsi v našem karavanu troubu?“ Tomova odpověd přímo přetékala ironií.
„Co ted uděláme?“ zeptal se Turek tvářící se jako hromádka nešťěstí.
„Jeden musí lovit ryby a druhej přinese dříví,“ navrhl Tom jediné řešení, které přicházelo v úvahu, neboť ještě nikdo nikdy nedokázal že jisté části těla mohou vydávat mikrovlnné záření.
„Jo, jdu na dříví“ Turek se už otáčel a chtěl vyběhnout do lesa, ale na kolegův nesouhlas instinktivně zastavil.
„Tak to teda ne! Budeme losovat,“ prohlásil Tom a začal lovit v kapsách sirky. Jak před pár hodinami hledal tetování a našel sirky, tentokrát sirky ne a ne najít. „Kdo si vytáhne kratší, bude chytat ryby!“ Na to jednu zápalku rozlomil asi ve třetině, zarovnal je k jedné straně a přečuhující zbytek chytl mezi prsty, takže nebylo poznat, která ze sirek je ta delší, a nabídl je Semirovi na výběr. Ten nad tím dlouho nepřemýšlel a sáhl po té vlevo. A byla to ta kratší.
„Petrův zdar,“ řekl Tom a na se mu tváři objevil úsměv, že nebude muset rybařit. Jenže jeho menší kolega se jen nevzdával a jako jeho osmanští předkové dál tvrdohlavě pokračoval v pomyslném boji.
„Eh, s tou taškou jsem to v podstatě zvoral já, a tak by bylo nespravedlivý, abys teď, ty nevinnej, musel na dříví, takže já jdu a ty rybař!“
„Ne, nechoď, nikam, ne, Semire!“ křičel na něj Tom, ale tentokrát jako by byl Turek hluchý a během chvilky zmizel v lese. Nakonec mu nezbylo nic jiného než popadnout prut a vyzkoušet své rybářské schopnosti, “tak dobře.“

Udice ležely v karavanu přesně tam, kam je modrooký komisař položil, když nakládal věci, na rozdíl od svého občas zmateného kolegy, co se týkalo přidělování úkolů. Jednou, když Bonrath slavil narozeniny a jako společný dárek mu chtěli pořídit modrou zástěru to taky zvoral. Ač měl koupit modrou, vzal tu červenou, i když jsme mu stokrát řekli, že má vzít tu modrou. Nebo to bylo naopak? Pak už jen zbývalo nahodit vlasec a počkat.
„Teď už by měla nějaká zabrat,“ říkal si, když zíral na nehybnou hladinu aspoň už pět minut. Tahle aktivita ho zrovna moc nebavila. Jenže nutnost byla nutnost a on ani Semir hlady zemřít nechtěli a také rozhodně si nechtěli přiznat, že by v přírodě sami nepřežili. Tom zaslech nějaký šelest za zády, a tak se otočil. Šramot se sice proměnil v bzučení otravného komára, ale i tak si neodpustil, aby si okolí pořádně neprohlídl. Sotva se ohlédl zpátky, splávek sebou prudce škubl. Ryba!
„Wow, oh... páni... eh... to není možný!“ zavýskl Tom, ale pstruh se komisaři nehodlal vzdát jen tak bez boje, a tak sebou mrskal co mohl. „Semire!“ zakřičel na kolegu, aby mu sdělil svůj úspěch. Ryba se mu naposledy vzepřela, ale to už ji Tom vytahl z vody. Venku na suchu byla bezmocná. „Jo!“ zakřičel radostí nad prvním úlovkem, který byl opravdu povedený. Vzal pstruha do jedné ruky a vytáhl mu z pusy zaseknutý háček a nakonec ještě popadl kameru a s triumfálním výrazem ve tváři ji obrátil proti sobě, „Hotte, tady máš největší rybu, jakou jsi kdy viděl. No není to kus? Bohužel ted nevidím tvůj obličej, ale až se vrátím, tak chci slyšet potlesk---“
Najednou se mu za zády ozval výstřel. Tom ztuhl a z ruky mu vypadla kamera.

***

Zatímco modrooký komisař zíral do ústí pistole, malý Turek se zasmál, „a jé, přeci jen na to vzal dynamit“. Neměl ani ponětí o tom, v jaké prekérní situaci jeho kolega a kamarád je.
„Petrův zdar,“ pozdravil Toma muž svírající nabitou zbraň. On i jeho kumpáni, všichni oblečení v černých overalech ho obestoupili a dva z nich mu svázali ruce silným provazem. Co to, k čertu, má znamenat?!? Co po mně, ti šílenci, chtěj?!?
„Co ti řekl Straatmann?“ ujal se slova vůdce bandy.
„Proč se nezaptáte jeho?“ odsekl Tom, ačkoliv věděl, že není v takové pozici, aby si mohl vyskakovat a být drzý. Jistě, on měl důležitou informaci, kterou znal jen on a kterou po něm tihle lidé chtěli, ale jedinná věc, kterou si byl jakž takž jistý bylo, že ho nezabijou. To bohužel nevylučovalo, že by mu mohli ošklivě ublížit.
„Protože je mrtvej. A když nebudeš mluvit, tak se s ním brzo sejdeš v pekle,“ začal vyhrožovat muž v černém.
„Když mě střelíte mezi oči, tak se nedozvíte nic,“ opáčil Kranich, bylo mu jasné, že ten člověk blafuje.
„Do hlavy střílejí jen řezníci. Profící míři vždycky přímo do srdce. Ale tak lehký ti to neudělám. Přines mi z auta nářadí,“ mávl na svého poskoka. A právě v tento moment přestal na okamžik mířit pistolí na spoutaného policistu. Tom toho využil, popadl do svázaných rukou prut a zamával s ním tak, že se háček na vlasci obtočil kolem útočníkovi zbraně. Ted stačilo jen s prutem trhnout a pistole vylétla muži z rukou. Jenže během tohoto manévru si Tom nevšiml, že další z banditů se mu přesunul za záda a teď se napřahoval se zatnutou pěstí k ráně do obličeje. Než stihl komisař jakkoliv zareagovat, schytal několik ran do hlavy a i do poměrně citlivého břicha. V kleče na kolenou se snažil popadnout dech a dál se bránit, ale jeho plán byl zmařen vůdcem bandy, který mu pistolí u hlavy jemně naznačil, že protiútok není nejlepší nápad. „Jen klid,“ řekl výhružným tónem.

„Hej, mám tolik dříví, že můžem upíct i velrybu!“ ozval se z lesa rozjařený Turkův hlas. Semir měl v náručí takového dřeva, že ani neviděl na cestu; tak byla hromada vysoká.
„Semire, bacha!“ zařval Tom ve snaze svého kolegu varovat.
„Kruci, je tu ještě jeden!“ Tentokrát řval jeden z útočníků a začal po Turkovi pálit. Semir měl obrovské štěstí, že ho kulky minuly, ale náhlých výstřelů se tak lekl, že zakopl a dříví se na něj trochu sesypalo. Když teď jeho výhledu nic nebránilo, spatřil několik mužů kolem Toma a taky viděl, jak ho jeden z nich prudce udeřil pažbou své zbraně do hlavy. Tom se skácel na zem, kde zůstal bezvládně ležet.
„Tome!“ zařval Semir, ale parťák ho neslyšel. Další sprška kulek ho přiměla se zase věnovat vlastním problémům. Vyskočil na nohy a pádil rychle do lesa. Tam se jim snad ztratí. Naneštěstí skoro každou chvíli kolem něj zahvízdala kulka, a tak musel dál utíkat. Vyběhl na malou mýtinku, po které chtěl zase zaběhnout zpátky do lesa. Jenže tam, kde čekal strmý svah porostlý stromy, byla kolmá kamenná stěna, jejíž patu o 30 metrů níže omývaly malé vlnky jezera. Zbyla mu poslední možnost. Otočil se, třemi ráznými kroky se dostal k okraji a při čtvrtém se odrazil a skočil do hlubin a do vody pod sebou. V momentě, kdy už mu zbývalo jen pár centimetrů a ztratil by se útočníkovi z dohledu, ostrá rána prořízla vzduch a Semirovi se těsně pod ramenem do ruky zaryla kulka. Výstřel byl následován Turkovým výkřikem plným bolesti a také překvapení. Po několika vteřinách volného pádu prorazil klidnou hladinu jezera a nad jeho tělem se zavřela voda. Jakmile černě oděný muž přišel k okraji, aby zkontroloval úspěšnost svého zásahu, uviděl na hladině plavat jen Turkovu vínovou kšiltovku. Policistovo tělo nikde vidět nebylo, a tak, jen pro jistotu, ještě vystřelil pár ran na baseballovou čepici. Nakonec se otočil a zmizel v lese.

***

„Vítám vás zpátky,“ oslovil Toma ve slušivém světlém obleku oděný muž. Komisař ho ale zatím nevnímal. Ještě se vzpamatovával z krutého přivedení ke smyslům pomocí vědra plného ledové vody. Jen co si uvědomil svou situaci, rozhlédl se po svém okolí. Ve studené sklepní místnosti byl jen on, vůdce té bandy, která je přepadla u jezera, ten elegán a další dva jeho poskoci. Po Semirovi ani vidu ani slechu.
„Kde je můj parťák? Co jste s ním udělali?“ dožadoval se odpovědi Kranich.
„To byl tvůj parťák?“ zeptal se rádoby nevinným hlasem elegán.
„Tak kde je?!“
„Je mi líto, ale měl smůlu,“ odpověděl. Z jeho hlasu bylo jasně znát, že mu to líto není ani trochu a že je vlastně ještě rád, že se jednoho policajta úplně zbavil.
Tom zapomněl na svá trápení a ponořil se do smutku ze ztráty svého kolegy a především dobrého kamaráda. Do ticha sklepení se ozývaly jen jeho hlasité vzlyky.
„Hrdina. Nechcete-li sdílet smutný osud svého kolegy, měl byste mi odpovědět na jednu otázku.Co vám řekl Straatmann před smrtí?“
„Trhněte si!“ vycedil mezi zuby a jednotlivými vzlyky Tom. Semirova smrt byla ještě tak čerstvá.
„Dobrá,“ řekl nejspíš šéf těch lidí a dal se do vysvětlování. Jeho styl mluvy byl přesně ten stejný, jaký používají padouši ve filmech s Bondem. Ve víře, že jim agent už nezhatí plány mu všechno vyklopí a ještě to říkají takovým povýšeneckým hlasem, „něco vám ted vysvětlím, dávejte dobrý pozor. V Kolíně stojí jedna krásná banka plná ještě krásnějších peněz a protože dneska lidi hrozně lpí na penězích, tak dostane tahle banka nejmodernější bezpečností systém jaký je na trhu. Aby mohl být ten chystrý systém instalován, musí být peníze přes noc uloženy v jiné bance, která není jako na potvoru na takovéhle případy vůbec vybavená. Bohužel tam ty peníze budou na nás čekat jen do zítřka a jelikož svěřil Straatmann to tajemství k rozlousknutí té banky právě vám, tak ---“
„Tak to vypadá, že vám teče do bot!“ přerušil jeho krásné povídání Kranich.
„To bych ani neřekl, mluvíme tady o patnácti milionech. Na kolik, myslíte, že si cením vaše zdraví?“ zeptal se Toma s ošklivým úsměvem na tváři.

***

Mezitím u lesa se z vody hrabal na kost promočený Turek. Levá ruka mu visela po boku, jak se snažil s ní co nejméně hýbat. Vysílený doběhl k jejich karavanu a hledal něco, co by mu pomohlo najít Toma. Všechno vypadalo tak klidně a uspořádaně, jako kdyby se zde před pár chvílemi neodehrávala bitva. Najednou Gerkhanovi padl pohled na zapomenutou kameru. Bylo to zatím jediné vodítko ke kamarádově záchraně. V přívěsu Semir rychle vyhrabal svůj mobil a spojil se se šéfovou, aby jí vylíčil sled událostí poslední doby.
„Tome,“ zoufale zavolal kamarádovo jméno, ač věděl, že šance že tu pořád je a odpoví mu se nejen blíží nule, ale jdou dál až do záporných čísel stejně jako tomu je u grafu přirozeného logaritmu.

***

Zpátky ve sklepě mezi zločinci se Tom vyděšeně díval na dlouhý modrý plamen šlehající z svářecího hořáku.
„Říká se, že ve víně je pravda. Já osobně si myslím, že čaj je velmi nedoceněný nápoj,“ ukázal šéf skupinky na šálek čaje, který držel v ruce a pak mávl směrem ke kovové konvici, ze které si před chvílí naléval čaj a teď stála na stolku.
„To jen, abyste měl představu, co se stane s vaším obličejem. Víte, já mám za to, že praví hrdinové vynikají nejen odvahou a silou, ale především inteligenci. Nebo jsem se ve vás zmýlil?“ Přednáškový poučovací tón doháněl Toma k šílenství. Ti dva poskoci, kteří se až dosud drželi v pozadí ho nyní chytili za svázané ruce a znemožnili mu se nějak více hýbat, zatímco ten, kterého znal Tom od jezera, vzal hořák a nasměroval ho na konvici, která začala okamžitě tát. Tom zahlédl, jak se na kovovém povrchu nádoby odráží jeho vlastní obličej a jak se po deformuje, když se roztékala. Po nebohé konvici byl na řadě Tom. Už tak nepříjemné sálavé horko na jeho tváři stále sílilo. Těsně před tím, než se mu začaly tvořit na kůži puchýře to už policista nevydržel. „Dobře! Dobře! VW 46!“ vykřikl na poslední chvíli.
„Bravo, pane vrchní komisaři. To je slušný začátek. VW 24! Tuhle část už znám, takže já poslouchám,“ pokračoval ten muž tvrdým tónem. Tom se jen odvrátil. Tento nezdar se mu mohl pořádně vymstít. Modrý plamen už byl necelých 15 centimetrů od Tomovy tváře, ten se ale stále ještě držel a neřekl ani slovo. To jeho věznitele rozzuřilo tak, že vstal ze židle, na které seděl, vztekle ji odhodil a přitom na něj křičel, „nehrajte si se mnou, člověče!“
Tom za sebou zaslechl zvuk nabíjené pistole a vzápětí ucítil chladný kov zbraně na hlavě.
„Opravdu chcete umřít ted a tady? Máte pět sekund. Čtyři. Tři. Dva. Jedna...“
„MAREK! Marek, VW 24!“ zařval na poslední chvíli Kranich, který nyní už nepochyboval o tom, že by ho ten člověk klidně nechal popravit.
„Mám?“ zeptal se muž stojící za Tomovými zády a podle jeho odhadů to byl i ten samý muž, který držel nabitou pistoli.
„Hmmm, myslím, že náš hrdina začíná ukazovat ochotu ke spolupráci. A kdo ví, třeba nám říká pravdu,“ řekl nakonec muž ve světlém obleku laškovným hlasem. Nakonec pokynul svým poskokům, aby odtáhli nebohého policistu na židli do kouta a sám se odebral do luxusnější části svého sídla.

Jakmile se Tom alespoň trochu vzpamatoval z hrozných událostí posledních chvil, začal přemýšlet, jak by se dostal ze svého vězení. Ruce mu obepínal pevný konopný provaz. Nad policistou jako by se rozsvítila pomyslná žárovka a on začal štrachat v kapsách, do kterých se spoutanýma rukama dosáhl, a doufál, že sirky jsou v jedné z dostupných kapes. Byly až v té nejhůře dostupné, ale opatrnými prsty je vytáhl. Sice mu nakonec spadly na zem, ale to nepředstavovalo žádný problém, protože stačilo se pro ně jednoduše sehnout. Vytáhl sirku a zkusil s ní škrtnout, ale díky nepříliš pohyblivým rukám se mu v prstech zlomila. Zahodil úlomky na zem a sáhl po další zápalce, ale ani s tou neměl o mnoho větší úspěch, sice se mu nezlomila, ale ani se mu nepodařilo ji zapálit.

***

Před služebnou dálniční policie u Kolína nad Rýnem právě přistál zelený policejní vrtulník. Ze dveří policejní stanice vyběhla tmavovlasá žena, aby přivítala svého podřízeného, Semira Gerkhana. Ten byl stále ještě mokrý, ale aspoň měl přes ramena přehozenou deku a střelnou ránu mu ošetřili zdravotníci během letu.
„Je něco novýho? Nějaký zprávy o Tomovi?“ zeptal se Turek, snažíce se překřičet burácení rotorů a svištění listů vrtulí.
„Ne, zatím ne,“ zakřičela svou šéfová. Měla o Toma Kranicha stejný strach jako jeho parťák, ale snažila se to nedávat najevo, protože teď bude muset vést vyšetřování a pátrání zároveň.

Nyní už v džínové soupravě oblečený Turek rozrazil dveře do kanceláří na služebně a začal soptit na sekretářku skrčenou za stolem, „to mi neříkej ani v legraci, někdo sem zavolá a řekne, že Tom ztratil kreditku a ty mu klidně řekneš ---“
„To nám, Semire, nepomůže!“ snažila se horkokrevného podřízeného zkrotit Engelhardtová.
„Víme něco o tom černém džípu?“ zeptal se mnohem klidněji Petry.
„SPZtky jsou padělky. Nepatří žádnému džípu.“
„Šéfová? Kolegové ze zajišťování stop nenašli na místě nic použitelného.“ krčil rameny Herzbergr, který právě dotelefonoval se zmiňovaným oddělením.
„Co to může být za lidi?“ zoufale se ptal sám sebe Semir. Velmi ho to deptalo, protože jednak neměl ani tušení, o co tady jde a hlavně ho trápil fakt, že Tom byl vydán napospas svým věznitelům.
Šéfová, Semire, mám tady něco na kazetě,“ ozval se tentokrát Bonrath. Kdo byl zrovna v dosahu se přesunul před monitor na dlouhánově stole. „Moment, rychle to přetočím.“
Na obrazovce se rychle míhali Semir i Tom, přesně tak, jak je vyšší z parťáků natáčel. ...Hotte, tady máš nejvší rybu, jakou jsi kdy viděl...No, není to kus? Bohužel nevidím tvůj obličej, ale až se vrátím, tak chci slyšet potlesk... Hotte, ač vnímal vážnost situace, jen nevěřícně zíral na Tomův úlovek. Hlasitá rána z kazety ale vrátila jeho myšlenky ke kolegovi v potížích ...Petrův zdar... Tak, a teď nám řekneš naprosto přesně, co ti řekl Straatmann na dálnici. Hezky slovo od slova...

„Straatmann?“ Semirovi se ani nechtělo věřit, že to všechno spolu souvisí.
„Pane bože, VW 24, Marek, přeci jen to něco znamená!“ zvolala šéfová. Nyní jí bylo jasné, že aby našli Toma, budou muset nejdříve zjistit, co to Marek, VW 24 znamená a nejspíš ještě přitom zabránit nějakému zločinu.
„Jedu do Straatmanova bytu, třeba tam něco najdu. Svene, Ricku, jedete se mnou,“ zavelel Semir a mávl na své kolegy, aby ho následovali. Ti poslušně sebrali své kožené bundy a vydali se za Turkem.


Arrow Arrow Arrow
V krabičce se sirkami už byla téměř prázdná, když se Tomovi konečně podařilo provaz omotaný kolem jeho rukou částečně seškvařit. To mu už stačilo k tomu, aby si za pomoci zubů ruce z pout vyvlékl. Po tak dlouhé době, kdy byla jeho zápěstí k sobě spoutána si je musel nejprve promnout, aby do nich zase dostal cit a mohl je spolehlivě ohýbat. Odhodil lano na zem a vrhl se k zabedněnému oknu, jeho budoucí únikové cestě. Vzal za jednu okenici a ta mu zůstala v ruce. V tom momentě takovou zátěž ovšem nečekal, a tak dřevěná deska mu s pořádnou ránou vypadla na zem. Když se mu zdálo, že ho nikdo neslyšel, zkusil praštit do mříží, které byly jeho poslední překážkou na cestě za svobodou. Bohužel pro něj byly dostatečně pevné na to, aby ránu vydržely.
„Sakra!“ zaklel Tom nad nepřízní osudu. Copak všechny mříže musej bejt tak bytelný? pomyslel si. Pak jeho pohled padl na bombu s kyslíkem a hořák. V kapse nahmátl poslední sirku. Zadíval se na její červenou hlavičku a dal se do práce.
„Bože, zřídka tě o něco prosím...“začal svou prosbu k vyšší moci. ...ať to tentokrát vyjde a ty mříže povolí. Prosím.
Z hořáku vyšlehl dlouhý plamen a Tom se dal do pomalého zahřívání kovových spojů na mřížích. Časem by měla mříž povolit. Otázkou bylo, zda to jen stihne...

Jeden, druhý i třetí roh mříže už byly odděleny od jejich úchytů ve zdi, zbýval už jen jediný. Kov již měl načervenalou barvu, která prozrazovala, že nebude trvat dlouho a Tom bude zase na svobodě. Jenže to by se nesměly sklepní chodbou rozléhat rychlé kroky jeho věznitelů. Modrooký komisař hbitě zhasil plamen a přes mříže vrátil dřevěné desky. Sedl si zpátky na svou židli a kolem rukou si jen tak omotal provaz tak, aby nebylo poznat, že jeho ruce už dávno nepoutá. Všechno bylo tak jak předtím. Tedy, skoro všechno.

„Jaký to roztomilý pohled,“ začal muž v bílém obleku, „ale ještě krásnější je bezpochyby vyhlídka na úspěch, nemyslíte pane vrchní komisaři? VW 24 Marek. Vaše informace měla cenu zlata.“
V tom momentě se Tomovi málem zastavil dech. Ne tedy, že by byl ohromen tím, jak moc si ten člověk jeho informace cení, ale protože si všiml hromádky shořelých sirek pod jeho židlí. O-ou.
„Vlastně je skoro škoda, že stojíte na opačné straně zákona,“ pokračoval dál. Evidentně si zatím ještě ničeho nevšiml a to dávalo Tomovi naději. Teď jen musí udržet jeho pozornost jinde.
„Co uděláte teď?“ zeptal se ho Kranich a nenápadně přesunul nohu, jako by si ji protahoval, na důkazy o jeho záškodnické činnosti.
„Vy jste vyšel vstříc mě, tak vám to chci oplatit. Genesis, kapitola první, verš třetí, říká vám to něco?“
„Že jste šílenej magaloman,“ řekl Tom, protože neměl ani páru co má ten člověk na mysli.
„Stvoření světa. A Bůh pravil budiž světlo. Nic mi není vzdálenější než zpochybňovat dílo boží, ale občas potřebuje trochu... poopravit,“ jeho tvář se roztáhla do širokého úsměvu a otočil vypínačem na zdi. Místnost se okamžitě ponořila do černé tmy. Jakmile se za ním zavřely dveře, jediným zdrojem světla byly malinké otvory ve starých okenicích. Ne že by to Tomovi zase tolik vadilo. Rozhodně neměl v plánu zůstávat v tom sklepě o nic déle, než to bylo nezbytně nutné.

***

V době kdy se Tom snažil dostat ze svého vězení, Semir Gerkhan, vrchní komisař od dálniční policie, energeticky vtrhl do prázdného Straatmanova bytu a okamžitě začal rozdávat povely.
„Prohlédněte každý kousek papíru, vyndejte polštáře z povlaků a když to bude nutný, obraťte i jeho ponožky naruby!“
Když se jeho kolegové se poslušně pustili do prohledávání přidělených místností doufajíc že něco najdou a nebude přitom muset dojít na ponožky, sám začal prozkoumávat obsah nejbližší police. Bral jednu krabičku za druhou a jejich obsah sypal na zem. Všechny knihy letmo prolistoval, zda-li v nich není zastrčený nějaký papír, který by jim nejen prozradil co znamená VW 24 Marek, ale hlavně, kde mají hledat Toma. Jakmile mu první police neměla už co nabídnout, zaměřil svou pozornost na další. A pak další. A ještě jednu.

„Semire, něco máme,“ zavolal na Turka Miller, který se objevil ve dveřích do obývacího pokoje. V ruce nesl černý kufřík, který pak položil na dřevěný konferenční stolek. Když ho otevřel, naskytl se jim pohled na hezkých pár desititisíc euro vyrovnaných do úhledných balíčků.
„Taky něco mám. Plán elektrické sítě energetických podniků Kolín, VW 24,“ oznámil ostatním Semir a ukázal na mapu, kterou držel. Uprostřed změti černých čar byl červeně nakreslen čtverec označený jako VW 24.

***

Kranich vzal za mříže držící na jednom posledním nalomeném kousku. Ani mu nedalo moc práce, aby poslední překážku na cestě za svobodou vylomil. Potichu ten prokletý kus kovu položil na zem a protáhl se oknem ven. Ocitl se v jakémsi vybetonovaném otvoru, stále ještě pod úrovní příjezdové cesty k domu. Kousek od sebe zaslechl kroky, které naštěstí směřovaly od něj směrem k jednomu ze zaparkovaných aut, velikému černému Hummeru. Hned vedle díry, ve kterém se policista ukrýval, stálo tmavé terénní auto. Vlezl do něj, ale ke své smůle klíčky v zapalování ani u nikde jinde nebyly. Proto musel přijít na řadu plán B. Do rádia strčil kazetu, spustil přehrávání a dal zvuk na maximum. V momentě kdy se k němu přiblížil člověk, kterého předtím slyšel u aut, prudce otevřel dveře a srazil ho na zem. Potom mu musel ještě vrazit dvě rány pěstí, aby se mu přestal pod rukama zmítat. To celé se obešlo bez většího křiku, takže zatím to vypadalo, že si ho stále nikdo nevšiml.
„Klíč, klíč, klíč, to je on!“ začal Tom vyšilovat, když hledat klíčky od auta po kapsách ležícího muže. Nebylo divu, však již mnoho nechybělo a bude pryč. Hlavně aby utekl co nejdříve než si ho někdo všimne. Naskočil do off-roadu, nastartoval a šlápl na plyn. Když míjel hlavní vchod do budovy, vyběhli z něj další z jeho věznitelů. Někteří vytasili svoje zbraně a začali po něm střílet, další nasedli do zbylých aut a dali se do pronásledování. Tolik k nenápadnému útěku.

Tom se hnal po zaprášených cestách, s pronásledovateli za patami, a doufal, že brzy se mu podaří najít cestu na některou z hlavních silnic, kde by se jim mohl ztratit. Ovšem na polních cestách se s autem velkým jak kráva jen tak neschová, a to si Kranich moc dobře uvědomoval.
„Vida, snad budu mít štěstí,“ zadoufal prchající komisař, když v přihrádce nad rádiem našel mobilní telefon. Neměl čas se dívat na tlačítka, která mačkal, protože musel sledovat nerovnou cestu před sebou, ale číslo na služebnu znal nazpaměť a namačkat ho na malé klávesnici pro něj nebyl problém.
„Petro, dělej, vem to!“
„Dálniční policie, Schubertová...,“ ozval se z Tomova telefonu hlas jejich sekretářky, ale na nějaké vykacávání teď neměl čas, a tak ji ani nenechal se dopředstavit.
„To jsem já!“ vykřikl.
„Tome! Proboha kde jsi?“ vyjekla Petra. Její výkřik přílákal pozornost všech, kteří v té době byli na služebně přítomni.
„Dávej pozor...,“ chtěl jí Tom vysvětlit, kde by asi mohl být, ale vlétl do výmolu. Autem to pořádně zatřáslo a policistovi se mezitím přerušilo spojení. Jako by nestačila nerovná cesta, ke krkolomné jízdě přispívali i lidé v autech za ním, kteří do něj neustále naráželi. Sakra! Tohle není autodrom, blbečci!
„Tome? Haló!“ zkoušela se Toma dovolat Petra, ale telefon byl hluchý, nic se neozývalo.
„Můžete ho zkusit zaměřit?“ zeptala se své pomocnice šéfová. Tomova záchrana byla již tak blízko a přece tak daleko.
„Žádnej signál!“
„Konečně!“ zavýskl si Tom, když zjistil, že ukazatel síly signálu zobrazil alespoň jeden dílek.
„Haló?“ Petra zvedla telefon okamžitě jak začal zvonit. Přepnula hovor do hlasitého odposlechu, aby všichni policisté ze služebny, kteří se sešli u jejího stolu, mohli poslouchat.
„Petro, prosimtě, to jsem...“ Tom řítící se se svým autem podél strmého srázu chtěl pokračovat v přerušeném hovoru, ale černý Hummer nyní jedoucí vedle něj do komisařova teréňáku neustále vrážel, a tak měl Tom plné ruce práce se udržet na cestě a neslétnou do rokle.
„Tome,“ ozvala se v telefonu Petra, která se ujišťovala, že tam její kolega stále ještě je.
„Petro!“ zařval Tom v momentě, kdy do něj z boku narazilo obrovské černé auto a vytlačilo ho ze silnice. Telefon mu vypadl z ruky, jeho auto opustilo cestu a vydalo se vstříc prudkému kopci dolů. Bylo to jako ve zpomaleném filmu, všechno se točilo a připadalo mu jako věčnost, než auto udělalo poslední kotrmelec a zůstalo ležet na střeše a kola se ještě chvilku skřípavě točila než i jim došla zbylá setrvačná síla. Pak nastalo ticho, tak to aspoň Tomovi přišlo po velmi hlučném pádu dolů. Ticho ale netrvalo dlouho. Po chvilce nedaleko od něj zastavila auta. Kranich vyklouzl ze pošramoceného vraku a jakmile byl venku, díval se přímo do ústí pistole. Potom padl výstřel...

Šéfová se zavřenýma očima poslouchala zvuky linoucí se z reproduktoru telefonu. Rána následovala ránu a občas se ozval i vyděšený výkřik z hrdla jejího podřízeného. A jediné, co mohla v tom momentě dělat bylo strnule stát a poslouchat to. Nevěděla kde se nachází a nemohla mu poslat žádnou pomoc. Tak bezmocně se cítila opravdu málokdy. Tom byl členem jejich rodiny, kolektivu a dohromady tvořili sehraný celek. Bylo to jako by jí někdo lámal ruku a ona se mohla pouze dívat a jakékoliv její rozhodnutí nemělo na současnou situaci žádný vliv. Jakmile se z telefonu ozval výstřel, trhla sebou a byla by přísahala, že jí v té chvíli přestalo na pár okamžiků tlouct srdce. Následovalo výmluvné pípání.

***

V centrále kolínských energetických podniků zatím nicnetušící Semir mluvil s ředitelem, který mu vysvětloval, co u nich Straatman dělal.
„Jeho úkolem u nás bylo vyhledávat slabá místa v městské elektrické síti. Zastaralá vedení, relé nebo defektní transformátory, které by mohly způsobit úplný výpadek proudu.“
„Mohl najít takové místo ve čtverci VW 24 na plánu města?“ zeptal se Turek, který moc netušil, o čem ředitel mluví. Hartmutt by tomu jistě rozuměl, vzpomněl si na zrzavého technika. Ten by mu to také příliš nevysvětlil, ale jistě by byl schopen z toho něco vyvodit.
„Možné to je.“
„Máte městský plán?“
„VW 24, to by mělo být přibližně.. .tady,“ ukázal Semirův průvodce na místo na mapě nedaleko Rýna.
„Co znamená ten dodatek Marek?“
„Marek? Nemám zdání. To není žádné běžné označení. Proč by někdo chtěl vyvolat úplný výpadek proudu?“ pokrčil rameny vyšší z obou mužů.
„Někdo chce vyvolat chaos, vraždit, vydírat, loupit, to vám nedokážu říct. Každý bezpečnostní systém potřebuje proud. Když se tahle informace dostane do nepravých rukou, tak to znamená že tady v tomhle čtverci vypadne proud, je to tak?“ zajímal se Turek. Přeci už musí něco zjistit.
„Ne tak docela. Pojďte sem. Pokud Straatman skutečně našel ve čtverci VW 24 slabé místo, tak to ještě zdaleka neznamená, že právě v tom čtverci vypadne proud. Podívejte se, to je celá městská rozvodná síť. Když například tady na jihu přerušíte kabel transformátoru, tak se může stát, že..“
„Že vypadne proud na druhém konci města,“ dokončil za něj Semir. Horší variantu si snad ani neuměl představit. Jak vlastně mohl doufat v něco jiného, samozřejmě, že vždycky to je ta nejhorší možnost, co se týče hledání zločinců, tak to už u dálniční police chodí.
„Přesně tak.“
Z policistovy kapsy se ozval trylek z mobilu ohlašující příchozí hovor. Omluvil se řediteli, poodešel trochu stranou a až pak zvedl telefon. Na displeji viděl, že volá jejich sekretářka.
„Petro, co je?“
To, co mu Petra Schubertová řekla mu vyrazilo dech a celý svět se mu jakoby zastavil...

Zpátky na služebně, kdy už měl více času o tom pořádně přemýšlet, se mu možnost kolegovy smrti zdála mnohem méně pravděpodobná. Jistě to byl omyl.
„Třeba ještě žije,“ vyřkl to, v co doufali všichni kolem něj.
„Semire, mám...“
„Mluvila jsi s ním telefonem, pak padl výstřel a spojení se okamžitě přerušilo, říkám to správně?“ zeptal se kolegyně Turek. Byla to jeho poslední naděje, jeho poslední stéblo, kterého se jako tonoucí snažil všemi silami držet.
„Ano,“ potvrdila jeho slova Petra.
„Co tím chcete naznačit, Semire?“ zeptala se šéfová, které také začalo docházet, kam Semir míří.
„Šéfová, Toma mohli zabít už u jezera, ale neudělali to, třeba střelili jen do mobilu, zničili ho, abychom ho nemohli zaměřit, musíme přijít na to, co znamená slovo Marek. Zatím nevíme, co mají vlastně v plánu, ale když se nám podaří zjistit, kde chtějí přerušit dodávku proudu, tak si na ně počkáme. A pak, pak už Toma najdeme,“ prohlásil Turek. Jak mluvil, postupně očima klouzal z jednoho policisty na dalšího, všichni do pozorně poslouchali a v očích se jim zračilo odhodlání svého kolegu a hlavně kamaráda najít.
„Pravda, možnost to je,“ souhlasila šéfová a tím dala pokyn k začátku usilovné práce, na jejímž konci budou dopadení zločinci a hlavně živý a zdravý Tom Kranich zpátky v jejich středu.



Tak už jsme se přehoupli přes půlku této epizody a s Tomem to stále nevypadá nijak růžově...
Pokráčko zase někdy příště Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
kdyby náhodou bych se nevešla, tak aby bylo místečko, kam pokračovat...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Hej, Moni, to je úplně dokonalý! Laughing Laughing Laughing Laughing Ty sis pro popis vybrala jeden z nejlepších dílů - napůl vtipných a napůl srdcervocích a napínavých! A ještě to vše tak skvěle popisuješ... je to úžasný! Laughing Laughing
Strašně se těším na tu nervydrásající druhou část... protože tohle slibuje báječnou jízduuuu! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
V prvé řadě oceňuji obrovsky poctivou práci, kdy sis na tom, Moni, dala očividně nesmírně záležet a pomakala sis i na detailech.
Kdo by řekl, že se ,,pouhý" přepis epizody bude číst tak dobře, jako plnohodnotná povídka? Tobě se to ale, Moni, povedlo Smile

Přepis všech originálních hlášek (!!!!!) je umocněn vážně povedeným popisem toho, co bychom jinak jen viděli (začal lovit v milionu malých kapsiček, které měl na své zánovní, ještě nikdy nepoužité, tábornické vestě) a teprve poté, co to spatříme napsané, se tomu pořádně zasmějeme Smile

Povedlo se Ti ono líčení všeho okolo, perfektně tam sedí vylíčení emocí, jak je Ty u skutečných seriálových postav pozoruješ. Mohla bych to ukázat na spoustě příkladů, takže raději obecně, protože se Ti v tomto směru podařilo vše Smile

„Vyšlo to dobře, moc pěkný, fakt!“ Tom měl co dělat, aby se nerozesmál. Tetování se povedlo opravdu moc krásně. Rudé srdíčko se šípem a nápisem "Love" se nyní skvělo snědé kůži. Tak co nám na to ještě řekne náš malý kolegáček.
„Moc vtipný! Opravdu náramně vtipný!“ Jenže malý kolegáček tento vtípek nebral s humorem, s jakým často vymýšlí obdobné fórky.


Tetování pobavilo Laughing

Samozřejmě nesmírně chválím, že jsi zcela vynechala Andreu Laughing Laughing Laughing tleskám ve stoje, Moni Very Happy

„Naštvaný Semir,“ popisoval aktuální situaci Tom, jako by to nebylo na první pohled poznat. ---- hahahhahaha, to mě málem zabilo Laughing

,,Tohle není dovolená pro paďoury,“ ohradil se Kranich. --- tato hláška je prostě NESMRTELNÁÁÁÁ! XD


Výtečně napsané, Amrodel, vážně se mi to líbí - a podle mě je to Tvá nejvíce čtivá povídka :aww:
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nejdříve bych Vám, Všeli a Woxy, chtěla moc poděkovat za komentáře, nesmírně potěšily Smile :hug: :aww:

Všeli: taky to je jeden z mých nej dílů a Štvanice mi přišla na rozepisování moc dlouhá Laughing Na dalších deseti minutách epizody se už pracuje Wink Smile (jednotlivé dílky sekám po cca 10 min... takže by to mělo vyjít asi na 5 dílů, jestli to dobře počítám)

Woxy: já jsem si už několikrát říkala, jaké by to bylo si zkusit nějakou epizodu přepsat, jako to bylo např. v těch knížkách Kobra 11 (které jsou mimochodem hrozné Sad Sad Sad ).
Děkuji mocky za pochvalu Smile A krom toho, že je tou nejčtivější, tak bezesporu bude i mou nejdelší Wink Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Juhů, další povídka na téma, a hned od prvních odstavců mám pusu od ucha k uchu....hopsání při řízení musím někdy vyzkoušet Smile)

    Celou dobu se snažím si ten díl vybavit, ale já ho asi neviděla. To nevadí, dovedu si je opravdu velmi živě představit:)).

    Kravičky byly úúžasné!

    Zkušený táborník napsal:
    pokus se lahev otevřít o desku poněkud labilního tábornického stolečku. Jediného výsledku, kterého dosáhl byla stále zavřená lahev a nyní složený stoleček.

    to je tak miléSmile.

    Těším se, co bude dál, Amy:)

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Povídka byla dnes zaktualizována na nejnovější verzi 2.0 Smile (Spolu s tím jsem instalovala novou verzi kancelářského balíku Open Office 3.0, čímž se připravuji na další díl)

Fí: Díky moc za komentář, ale hopsání za jízdy raději nezkoušej, prý je to nebezpečné Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Chi chiii:D Oni budou o hladu...chci napsat o rybolovu:)

    Tom mi připomněl Protivu z HP:) Sice není v dobré pozici, ale drzý je stejněSmile
    Tedy, Tomík s tím prutem válí...škoda, že t onevyšlo...a fuj, to se hnusně zvrhlo....Semirku, žiješ?

    Má můj obdiv, držím palce, ať se nepopálíSad

    Tak schválně, co to znamená. Při Markovi mne napadla jen Bible, ale nechám se překvapit a budu držet pěsti Tomíkovi
    P. S. strašně se mi líbí, jak jsi popisovala ten výslech a zmínka o Bondovi mne dostala:))


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Jééé, děkujeme za nový, opět velmi poctivě zpracovaný dílek, Moníku!

„Tam, kam jsi ji postavil.“ odpověděl Tom a Semir okamžitě ztuhl. Jak kam jsem ji JÁ postavil?
„Ale...uh...kam jsem ji postavil? Tu jsi měl přeci naložit ty!“ začal se vehementně bránit.
--- proboha! Laughing tohle je typická MANŽELSKÁ SCÉNA! Laughing Homolkovi hard Laughing

„To znamená, že naše chladící taška i s mým výborným salátem teď stojí na služebně?“ zeptal se zděšeně Turek, který se tak těšil, až Tom ochutná, aby konečně docenil jeho kuchařské umění.
--- umírání kvůli smíchu pokračuje - uáh, Turek Vaří! Laughing Laughing Laughing a dokonce tak moc, že chce být oceňován, no já nemohu XD XD xD

Kluci, máte vy vůbec rybářský lístek?

Chudinka turecká... naposledy to papkalo před pár hodinkami a už to má hladeček? Dokonce takový, že pšiplavuje o ložum a chlapešek nám nevím, že tu pišišku nemá kde ši ohžát? ňuňuňu, bábetko, vzpamatuj se.

Odpověd s podpaždím je legendární XD proboha, takhle rozmrazenou pizzu bych nejedla ani kdybych byla týden nucena chodit po sibiřském lese XD

A pobavila mě i tahanice o dřevo a ryby. Proč Turek DOBROVOLNĚ letí na dřevo a proč se Tomovi NECHCE chytat ryby? XD obojí je úžasné a baví mě, tak proč se Kraníšek hádá, když mu Semir nechce vzít něco příjemného? Laughing

Oceňuji OSMANSKÉ PŘEDKY, hezké Very Happy

,,Eh, s tou taškou jsem to v podstatě zvoral já, a tak by bylo nespravedlivý, abys teď, ty nevinnej, musel na dříví, takže já jdu a ty rybař!“
--- toje dacáááán, to je dacááán :rofl: beztak se štítí sáhnout na rybu XD

Mám námitku! :rofl: není to úplně vyloučené, ale pochybuji, že by chytl pstruha na plavanou! :rofl: jedině by chtěla ryba ocenit jeho modré oči XD
A jak se nám Kranich vytahuje :rofl:
A Monííííí, jak mu spadla pak i ta ryba, že spadla do vodýýý, že jo? A odplavala? Embarassed Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad ať neumře...

Chudák šokovaný Tom... heh, je stejně bezmocný, jako ta ryba!
Au au au... to muselo bolet... ale stejně je Tom statečný, že se pokusil bojovat proti takové přesile! Crying or Very sad

Semir měl v náručí takového dřeva, že ani neviděl na cestu; tak byla hromada vysoká.

--- nemusela být zase tak vysoká, aby neviděl... *píská si*

Hezky popsaný Turkův útěk! Shocked Shocked Shocked ano ano, vínová kšiltka...

Jen bych část, kde už je spoutaný Tom ve sklepě, pro přehlednost oddělila hvězdičkami Embarassed

Tom zapomněl na svá trápení a ponořil se do smutku ze ztráty svého kolegy a především dobrého kamaráda. Do ticha sklepení se ozývaly jen jeho hlasité vzlyky.
„Hrdina. Nechcete-li sdílet smutný osud svého kolegy, měl byste mi odpovědět na jednu otázku.Co vám řekl Straatmann před smrtí?“
„Trhněte si!“ vycedil mezi zuby a jednotlivými vzlyky Tom. Semirova smrt byla ještě tak čerstvá.

--- och, Tome, i ty chucherko! *objímá* miluji, když chlapi pláčí... a hlavně pro kamaráda. Dojímá mě to Embarassed

Haha, s tím bondovským přirovnáním jsi moc hezky trefila jedno nepěkné cobrácké klišé...


„Tome,“ zoufale zavolal kamarádovo jméno, ač věděl, že šance že tu pořád je a odpoví mu se nejen blíží nule, ale jdou dál až do záporných čísel stejně jako tomu je u grafu přirozeného logaritmu.
--- mám Tě! Já myslela, jak to pracně přepisuješ a on Ti to, Mončo, diktuje Hartmutt!!!!!! XD přiznej se!

Tom zahlédl, jak se na kovovém povrchu nádoby odráží jeho vlastní obličej a jak se po deformuje, když se roztékala.
--- dobře napsané a brrrr... u tohoto být v pozice někoho, koho chtějí mučit, zpívala bych i detaily ze svých minulých životů. I barvu Vávrova spodního prádla bych si vymyslela. Hm, černá. Určo.

Chudák, chudák Tomítko Sad ale koukám, že se z něj klube ,,MekGajvr" XD

A u Turečka se nedivím, že se vzteká... byla bych totálně na nervy :/

Hotte, ač vnímal vážnost situace, jen nevěřícně zíral na Tomův úlovek
--- pěkný, moc pěkný Laughing


Děkujeme moc za výtečně zpracovaný nový kus, těšíme se na další, Moni! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Amrodel


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 48
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Fí a Woxys: díky moc za komentáře, potěší Smile

Fí: svým způsobem s Biblí nejsi tak daleko. Jak to s tím Markem je se ale ještě nedozvíš, to až skoro na konci Wink

Woxys: Tak když už jsou tak dlouho parťáci, tak nějaký ten manželský slib se ani nepočítá Very Happy Co se týče Turkova vaření, tak já mu docela věřím, že ten salát bude mít dobrý Laughing

Jak by taková ryba mohla odolat Tomíkovu kouzlu. A ještě když je nablízku Tureček? To je vražedná kombinace, v případě ryby jako zamýšlené potravy, přímo doslovná. A dokonce i fyzika toto umí vysvětlit, protože každá dvě tělesa se vzájemně přitahují a tato přitažlivá síla je přímo úměrná hmotnosti a když se to navíc umocní koeficientem násobku dokonalosti a ješitnosti jednoho z obou těles, tak to je jako když se Wolverine přiblíží k magnetu Very Happy Wink



jo, a BTW, vyzmítala jsem se k novému dílku Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    No jo, hned první řádky... a Tomův boj s časem je výlíčen tak nesmírně napínavě...nechceš nabídnout scénaristům své služby? Smile)
    někdo, kdo ví, kdy použít citoslovce napsal:
    V tom momentě se Tomovi málem zastavil dech. Ne tedy, že by byl ohromen tím, jak moc si ten člověk jeho informace cení, ale protože si všiml hromádky shořelých sirek pod jeho židlí. O-ou.

    krásně vyjádřeno!
    Semira úplně vidím, police mají po podnájemnících Smile
    Tolik k nenápadnému útěku.

    Laughing Shocked Laughing Very Happy Laughing Very Happy Shocked Laughing Rolling Eyes Very Happy Laughing Very Happy Shocked Very Happy Laughing Laughing Laughing ok, dostalas mne, touhle poslední poznámkou jsi mne dostala! Very Happy

    No to snad, oni ho nestihli ani zaměřit?
    A hele, teď to stihnou!
    Ach jo, vůbec Šéfové nezávidím Crying or Very sad

    Ano, mít tak s sebou Hartyho do kapsy....taky by se mi občas hodil Smile
    Pesimista nebo optimista se zkušeností? napsal:
    Jak vlastně mohl doufat v něco jiného, samozřejmě, že vždycky to je ta nejhorší možnost,

    jak jiank bychom poznali naši milou Kobru 11? Very Happy
    Ještěže Semir je takový optimista a neztrácí naději...Ami, já jsem vážně napjatá, jak tohle dopadne!



_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Opět jsi předvedla dokonalé skloubení seriálu s obdivuhodným literárním umem Very Happy Znám tuto epizodku tatřka nazpaměť, ale přesto jsem Tvůj přepis přelouskala jedním dechem!

Copak všechny mříže musej bejt tak bytelný? - jo, Tome, to už je smůla Laughing Laughing Laughing

Hartmutt by tomu jistě rozuměl, vzpomněl si na zrzavého technika. Ten by mu to také příliš nevysvětlil, ale jistě by byl schopen z toho něco vyvodit.
- tohle se mi moc líbilo... a SAMOZŘEJMĚ, že by tomu zrzouneček rozumněl! Cool Určitě! Cool Laughing Laughing

A.. až dnes jsem si všimla, že jsi jistou postavu vyškrtla a nahradila ji jinou! Laughing Laughing Laughing I Ty liško podšitá Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Omlouvám se, dneska trošku kratší koment Smile

Zase velmi poctivá práce, velmi a velmi chválím! :aww:
Pobavil mě Tom - kamaráde, mříže MUSÍ být bytelné, ty trdlo XD a ty sirky? Jaj.
Vždycky se usmívám u těch drobných větiček či slovíček, která píšeš kurzívou - perfektně doplňují děj a jakoby ho okoření Smile
Tom je stejně dobrý, jak se odtud dostal, i když nenápadné to věru nebylo Laughing na jeřába ale super výkon Laughing
Brrrr... kdyby byl Semir u té scénky na služebně, obávám se, že by to nepřežil Sad

To líčení emocí je věrohodné a oceňuji výlety do jejich myslí - člověk jim úplně rozumí. Je skvělé, jak zdůrazňuješ jejich strach o kamaráda...

Moc se mi líbí, Tvé popisy toho, co dělají - češtinářsky je to velmi mile napsané, navíc se to dobře čte. Určitě se díl od dílu zlepšuješ :aww:
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Laughing Představa pobrukujícího si Kranicha mě rozsekala! To je prostě kawaii představa! *in love*
“ať si nemyslej, že tam budu stanovat!“
Laughing Laughing Laughing Áááá, pán je pohodlná slečinka. Laughing Laughing Laughing
Awww, slintám. Díl plný Kranicha a tvůj popis je prostě úžasný! *točí se na patě a jíká*
Jako potvrzení šéfčiných slov vytáhl Dieter zpoza opasku lesknoucí se pouta a ukázal je oběma neposedným komisařům, že i on je připraven k tak radikálnímu vynucení dovolené.

Asi jsem už hrozně moc zkažená, ale tahle představa mi přišla poněkud... ujetáááá. Laughing Embarassed Laughing
Ty jejich žabomyší války... jajx, Amrodelko, to je prostě super přepis! Embarassed *in love*
*stírá z očka slzu dojetí* Tak nějak se mi zastesklo a etuda s kravičkama je dokonalá! Very Happy
Malá sopečka je dokonalý příměr! *tleská*

Awww, tleskám a nadšeně povykuji, Amrodelko, je to perfektní!
Další díly si, s dovolením, naordinuju v brzké době, jak bude krize spojená s věcmi do školy. Smile

18.10.
Jujdanane, no jo, Semir by s tím svým apetitem opravdu za chvilku umřel hlady. Laughing
„Jeden musí lovit ryby a druhej přinese dříví,“ navrhl Tom jediné řešení, které přicházelo v úvahu, neboť ještě nikdo nikdy nedokázal že jisté části těla mohou vydávat mikrovlnné záření.
To je peckaaa! Laughing Laughing Laughing
Připomínka jednoho ze super dílů šesté řady, awwww, mistrný tah, Amrodelko!
„Říká se, že ve víně je pravda. Já osobně si myslím, že čaj je velmi nedoceněný nápoj,“ ukázal šéf skupinky na šálek čaje, který držel v ruce a pak mávl směrem ke kovové konvici, ze které si před chvílí naléval čaj a teď stála na stolku.

Týjo, to je luxusní hláška z dílu! Laughing Vidím, že jsem ten díl úplně pozapomněla. Smile

Nemohu nic jiného než se opakovat. Skvělý popis, který na rozdíl od epizody v TV dává čtenáři nahlédnout i do myslí hl. postav, více se smáčíme v jejich emocích a mně se to hrozně moc líbí. Tleskám! Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Přepis epizody - Amrodel
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma