AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Není všechno zlato, co se třpytí
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Není všechno zlato, co se třpytí

Semir s Janem jeli v BMW na stanici. Jan si listoval v katalogu.
Semir: „Počkej, vrať to o stránku zpátky.“
Jan: „Proč?“ a vrátil se na stránku předtím. Kde byli náramky, řetízky a prstýnky.
Semir: „ Chci Andrey něco koupit. Vzpomněl jsem si, že máme pozítří výročí.“
Jan: „Ty sis vzpomněl?! Hele neptal jsem se tě náhodou včera, jestli nemáte tento týden to výročí!? Řekl si mi, že ne!“
Semir: „Tak jsem zapomněl no, ale vzpomněl jsem si!“
Jan se na Semira podíval, že by mohl k tomu ještě něco dodat.
Semir: „Samozřejmě díky tobě…Bez tebe bych si určitě nevzpomněl.“
Jan: „Taky si myslím.“ A prohlížel si katalog dál….

U Elis doma…
Katrin: „Elis už pojedem?!“
Elis: „ Už jdu! Ahoj tati, večer jsem doma. Pá.“ A dala mu pusu.
Walberk: „ Dávej na sebe pozor.“
Elis: „Tati, už nejsem malá holka! Dávno mi už bylo 18!“
Walberk: „Já vím.“
Elis: „Jé tolik hodin už musím, Katrina mě zabije, jestli na ten pohovor přijedeme pozdě. Ahoj!“
Walberk: „Ahoj zlatíčko.“
Katrina už stepovala před autem…
Elis: „Tak už jsem tady!“
Katrin: „No konečně!“ a nasedli do auta…

Semir s Janem zatím vybírali dárek pro Andreu…
Jan: „A co chceš Andrey vlastně koupit?“ Semir: „Asi náramek.“ Jan: „Tak jo.“ A našel v katalogu náramky.
Semir: „Co tenhle!“ a ukáže na jeden z náramků…
Jan: „Ten mi na Andreu připadá trochu moc přeplácaně ne.“
Semir: „Ty seš taky přeplácanej!“
Jan: „Dobře, a co tenhle.“ Semir: „Ten je zase moc jednoduchej.“
Jan: „No a? V jednoduchosti je krása.“
Semir: „Aha v jednoduchosti je krása…hm…. Ty se v tom nějak vyznáš!“
Katrina s Elis byly na cestě na pohovor…
Elis: „To snad ne!“
Katrin: „Co je?!“Elis: „Zapomněla jsem si životopis!“
Katrin: „Cože! Jak sis prosím tě mohla zapomenout životopis!“
Elis: „Nechala jsem ho na stole.“Katrin: „Vrátíme se pro něj.“
Elis: „Promiň.“Katrin: „To nic. Stejně jedem pozdě a navíc se mi v té firmě nelíbilo.“
Elis: „Říkala jsem si, že na tebe by to bylo až moc klidný.“
Katrin: „A co mám dělat? Mám to v krvi, jsem sestra policisty.“

Mezitím za Elsiným otcem přišli nějací muži…
Walberk: „Co tady děláte?!“
Kroner: „Posílá nás náš šéf. Chce po tobě ty dokumenty o těch padělcích! A chce, abys udělal další zakázku.“
Walberk: „Ty vám nedám a pro Fostera už nepracuju. Okradli jste a podvedli až moc lidí! Už se od vás nenechám využívat.“
Kroner: „Však my je dostanem a to i po zlém. Prohledejte to tady!“
Katrina a Elis přijely. Uslyšely nějaké hlasy.
Katrin: „Tvůj otec má návštěvu?“
Elis: „Divné nic mi neříkal a dneska má být zavřeno!“
Šly blíž, aby zjistily co se děje.
Kroner: „Tak kde jsou ty dokumenty! Kam s to dal!“ a vytáhl zbraň!
Elis: „Pane bože to ne!“ Kroner si Elis a Katrin všimnul! A chtěl po nich vystřelit!
Walberk: „Néé.“ A strhl Kronera k zemi, ale kulka ho zasáhla.
Kroner: „Chyťte je!“
Katrin: „Elis pojď! Musíme zmizet!“ a nasedli do auta. Kroner a jeho muži se za nimi pustili.

V BMW zatím probíhala debata o náramku…
Jan: „Já se vtom nijak zvlášť nevyznám! Jen si myslím, že Andrey by takovej náramek stačil.“
Semir: „Aha…promluvil zlatník. A co je na tom náramku, co jsem vybral tak špatnýho?“
Katrin a Elis se zatím snažil uniknout Kronerovi a jeho poskokům.
Katrin: „Jsou stále za náma!?“Elis: „Jo jsou!“
Katrin: „Sakra!“ Katrina se koukla na Elis, ta byla v šoku…Katrin: „Jsi v pořádku?“
Elis: „Oni ho zabili!“
Katrin: „Je mi to líto Elis…. Nevíš co to je za lidi?“
Elis: Jáá…já nevím. Myslím, že jen jednoho znám, pracuje u nějakého Fostera, můj otec pro něj kdysi pracoval.“
Kronerův poskok po Katrině a Elis začal střílet! Katrině se podařilo kulkám vyhýbat a dostat se z dostřelu.
Elis: „Prosím tě, kde ses naučila tak řídit!“
Katrin: „Zapomnělas? Jsem sestra dálničního policajta! Semir mě učil řídit.“

V BMW…
Jan: „ Nic na něm není špatnýho. Jen se k Andree nehodí.“
Semir: „Ty se v mé ženě nějak vyznáš!“
Jan: „Semire, Andreu znám. Ta bude ráda už z toho, že sis na to výročí vzpomněl! A navíc sice je Andrea skvělá žena a zasloužila by si ho, tak náramek za 4 000€ mi připadá trochu moc.“
Semir: „4 000€!“ Jan: „Jo jo.“ Semir: „Tak to je trošku moc.“
Najednou Semirovi skřížil cestu stříbrný Nissan a za ním černé Volvo.
Semir: „ Co to bylo za cvoky!“
Jan: „Už jsem si začínal říkat, že všichni jezdí až moc nezvykle normálně.
Semir: „A rovnou se musí objevit hned dva blázni najednou!“
Jan: „Tak už jeď, ať chytneme aspoň jednoho.“ Vzal vysílačku a začal vykládat informace pro centrálu.
Deker: „Zatraceně poldové!“
Elis: „Policajti!“Katrin: „Teď zastavit nemůžem!“Před Elis a Katrin se objevilo auto…
Elis: „ Katrino, pozor!!“ Katrině se jen tak, tak podařilo uhnout…
Jan: „Wou…, ať už za volantem toho prvního auta je kdokoli, tak čí styl řízení my to připomíná??“
Semir: „Že by tvůj?! Protože taky jezdíš jako blázen!“ Jan: „Já jako blázen nejezdím!“
Kroner: „Zbav se těch poldů!“ Deker začal po Janovi a Semirovy střílet! Jan ani neváhal a začal taky…
Jan: „ Semire! Mohl bys aspoň jednou jet normálně!“
Semir: „Jane kdo z nás má před sebou volant? Ty nebo já?!!“
Jan: „Ty.“ Semir: „Tak mi nekecej do řízení!“

Vedle Kronera a Dekera se objevil kamion s auty. Deker přestřelil připevňující řetězy. A jedno auto po druhém sjíždělo dolů… Semir prudce zabrzdil a Jan se udeřil do hlavy.
Jan: „Auuu!!! Semir: „Tak to bylo o fous!“ a jel dál….
Jan: „Au…. Už vím, čí styl mi to připomíná. Tvůj…au.“
Semir: „No dovol!“ Jan se na něj útrpně koukl….Semir: „Trošku jo.“
Jan: „ Jasně trošku…jau. Taková pecka!“
Semir: „Promiň.“ Jan: „Motáš se mi kolem hlavy.“
Semir: „Já se ti motám?“
Jan: „Jo! A přidej, už jsou kilometr před námi.“
Semir: „Hele jestli mi nepřestaneš kecat do řízení, tak zabrzdím ještě jednou a to tak, že se ti budu motat kolem hlavy celej den!“
Jan: „Už mlčím.“ Semir: „No konečně.“
Jan: „Nemám nervy na to tě mít kolem hlavy celej den! Stačí, že tě vidím normálně.“
Kroner zatím dohonil Katrinu s Elis. A začal do nich vrážet!
Jan: „Vidíš to co já?!“ Semir: „Jo!“
Před Katrinou a Elis se objevily zátarasy kvůli opravě na dálnici…
Elis: „Co teď!?“ Katrin: „Drž se!“
Katrina to vzala přes neuzavřenou část a jen tak, tak se ji podařilo projet. Kroner jel hned za nimi, ale najednou vycouvalo jiné auto! Kroner strhnul volant, a naboural do kamionu plného sutin, které se vysypaly na ně. Semir nestačil dobrzdit a narazil do dodávky. A Jan se zase udeřil.
Jan: „Au! Vždyť jsem nic neřekl.“
Semir: „Taky že ti to přičtu k dobru.“
Semir s Janem vyrazily za Kronerem a Dekerem, ale našli jen mrtvého Dekera a Kroner zmizel.
Semir: „Super!“ Jan: „Jo. Jedni pachatelé ujeli, druhý sice nabourali, ale jeden je mrtví a druhý nám utekli. A ještě k tomu si naboural auto.“
Semir: „Že já ti ten bod zase odečtu!“
Jan: „Dobře, nenaboural si ho až tak moc.“
Katrina s Elis už byly daleko…
Elis: „Co teď?“
Katrin: „Chvíli počkáme a pak půjdem za Semirem.“
Elis: „Myslíš, že je to dobrej nápad zatahovat do toho policii.“
Katrin: „Jestli sis nevšimla tak v tom policie už je. A i když jsme se těch chlápků teďka zbavily, tak nás rozhodně nenechají na pokoji a půjdou po nás!“
Elis: „Já vím.“

Semir s Janem zatím dorazili na stanici. Šly chodbičkou a povídali si. Najednou někdo otevřel dveře a ty zasáhly Jana.
Jan: „Au!“ Ze dveří vylezl, Hote…Hote: „Jé Jane, promiň, já tě neviděl.“Jan. „To nic Hote.“
Hote: „Potřebujete něco zjistit?“
Semir: „Jo majitele tohoto vozidla.“
Hote: „Dobře.“ A odešel k počítači…Jan a Semir šli do kanceláře.
Semir: „Hele dávej si dneska na svou hlavu pozor.“ A sedl si na židli.
Jan: „Už si to říkám taky. Mám pocit, že mi ji snad dneska někdo urazí.“ přišel Hote...
Hote: „Už mám toho majitele.“
Semir: „Tak rychle?!“
Jan: „Hote, ty si na počítači čím dál lepší, za chvilku se vyrovnáš Andrey.
Hote: „Díky. Tak to auto patří jisté Elis Walberkové, ale ta před měsícem přišla o řidičák.“
Jan: „Díky Hote.“ A vzal si papíry a Hote, odešel.
Semir: „Komu že to auto patří?“
Jan: „Elis Walberkouvé. Znáš ji?“
Semir: "Jo, je to kamarádka mé sestry.“
Jan: „Neřekl si mi, že máš sestru.“ Semir: „Já taky nevím, jestli máš sourozence.“
Jan: „Neptal ses.“ Semir: „No vidíš. A máš?“
Jan: „Mám bráchu.“ Semir: „Mladšího, staršího?“ Jan: „Staršího. A tvoje sestřička?“
Semir: „Mladší. A čím je?“ Jan: „Instruktor létání.“ Semir: „Vážně? A ty umíš lítat?“
Jan: „ Docela jo. A co dělá tvoje sestřička?“ Semir: „To kdybych věděl!“
Jan: „Když nad tím tak přemýšlím, mohla by to být ona, co dneska na dálnici řídila Elsino auto ne. “
Semir: „A na to si přišel jak?!“
Jan: „Ten kdo řídil ten Nissan, totiž až neskutečně podobně jezdil jako ty!“
Semir: „No Katrinu jsem učil řídit. A jestli to byla opravdu ona tak ji to pěkně vytmavím!“a vzal si bundu
Jan: „Tebe bych jako staršího bráchu nechtěl.“ A vydali se na Elsinu adresu…

Kroner zatím dorazil za Fosterem do jeho vily…
Foster: „Jak to že nemáte ty papíry!!!“
Kroner: „Nikde tam nebyli a objevily se tam nějaké holky. A viděly nás.“
Foster: „Doufám, že jste se jich zbavil!"Kroner: „Utekly.“
Foster: „Cože!“
Kroner: „Sledovali jsme je, ale objevili se poldove!“
Foster: „Dobře, určitě jedna s těch holek byla Walberkova dcera. Možná bude vědět, kde to její otec schoval. Najdi je a přiveď mi je! Co nejdřív!“
Kroner: „Jistě šéfe.“ už chtěl jit…
Foster: „A ještě, kdy přijede Lozman? A už je jeho objednávka hotová?“
Kroner: „Přijede za hodinu a ještě není všechno hotové.“
Foster: „Dobře, ale ty padělky musí být hotovy jasné!?“
Kroner: „Samozřejmě.“ A odešel…

Semir a Jan přijeli k domu Elis a jejího otce. Jan si všiml reklamy na Walberkův obchod….
Jan: „Oo…Elsin otec je zlatník. Možná by sis tady mohl, vybrat dárek pro Andreu.“
Semir: „To není špatnej nápad, rozhodně bude větší znalec než ty.“A šli k domu…
Jan: „Tady měl někdo na spěch.“prohlížel si stopy od kol…
Semir: „I ty někdy pěkně dřeš pneumatiky.“
Když přišli ke dveřím Semir zazvonil, ale nikdo neotvíral.
Jan: „Asi nikdo není doma.“
Semir: „Tak se pozveme sami.“Začal hledat něco, čím by otevřel dveře.
Semir: „Nemáš kreditku?“
Jan: „Vem si svoji! Už jsi mi zlomil 3!“Semir se na něj podíval prosivím obličejem…J
an: „Prosím tě na!“
Semir: „Díky.“ A začal otvírat dveře.
Jan: „Proč mám pocit, že toho budu litovat.“Hned jak to dořekl tak se ozvalo křup…
Semir: „Promiň, nemáš ještě jednu?“
Jan: „Vypadám snad jako továrna na kreditky!?“
Semir: „Trošku jo.“ Jan dál Semirovy ještě jednu. Tentokrát se mu to povedlo…
Jan: „Připomeň mi, ať ti už žádnou kreditku nikdy nepůjčím!“
Semir: „To si ještě rozmyslím.“a rozhlíželi se po domě… Semir si něčeho všimnul v pracovně. Viděl mrtvého Walberka.
Semir: „Jane. Jan: „Co je?“a uviděl Walberka.“
Semir: „Asi si ten dárek nevyberu.“ A šel k němu…
Najednou se ozvalo, jakoby někdo vešel dovnitř! Jan a Semir se schovali.
Semir: „Ani hnout!“ vyskočil ze svého úkrytu…Semir: „Katrino!!??“ Katrin: „ Semire?“A stály před nimi Katrina a Elis…

Jan zrovna mluvil s Hotem, aby poslal kolegy. Semir zatím vyslýchal svoji sestřičku a Elis.
Semir: „Co tady děláte!? A co se tady stalo!?“
Katrin: „Za Elsiným otcem přišli nějací chlápci, všimli si nás a zabili ho. Potom už víš, co následovalo.“
Semir: „Neříkej mi, že na té dálnici jste to byly vy!“
Katrin: „Jo byly.“
Semir: „Ty ses zbláznila! Měla si mi okamžitě dát vědět a rozhodně né způsobit blázinec na dálnici!“
Katrin: „V tu chvíli mě to nenapadlo, chtěla jsem to udělat, až se zbavíme těch chlápků!“
Semir: „Vážně?“
Katrin: „Ano!“
Semir: „To určitě!“
Jan: „Moc rád bych věděl, kdo z vás má pravdu, ale poznaly jste aspoň jednoho z těch chlápků?“
Katrin: „Ano, Elis jednoho poznala!“
Semir: „Aspoň něco.“
Elis: „Jeden z nich pracuje pro otcova bývalého šéfa.“
Jan: „Určitě?“
Elis: „Ano.“
Přijeli kolegové…
Semir: „No pojedete obě dvě s námi na stanici a všechno nám řeknete!“
Katrin: „A je snad někdo proti?!“
Jan: „Raději už pojďme. Než se do sebe pustíte. Jste jak pes a kočka.“
A vyrazili k stanici…

Do vily za Fosterem přišel Lozman.
Foster: „Rád vás zase vidím Lozmane.“
Lozman: „I já. Jak jste na tom s těmi padělky pro mě?“
Foster: „Výborně, nejsou sice ještě všechny, ale ty které už jsou, tak ty jsou nerozeznatelné od originálu. Můžete posoudit sám.“ Otevřel krabičku s náhrdelníkem na první pohled ze zlata a drahých drahokamů. Lozman si náhrdelník vzal a začal ho zkoumat.
Lozman: „Máte pravdu, je opravdu dokonalý, ale ty které jste dělal předtím, byli lepší. Kde máte toho Walberka? Dělal vynikající práci.“
Foster: „To dělal, ale nepohodli jsme se. V podnikání se musí počítat i se ztrátami.“
Lozman: „Jistě, ale je ho škoda.“

Jan, Semir , Katrina a Elis dorazili na stanici. Během cesty jim Katrina a Elis všechno řekly…
Semir: „Kde je Hote?“Jan se koukl na hodinky…
Jan: „Tak ten už je určitě na obědě.“
Semir: „Tak si ty informace najdem samy.“ A sedl si za pc.
Jan: „No, to tady budem nejmíň do půlnoci.“
Semir: „Náhodou mě Andrea něco naučila.“ A zmáčknul klávesu, aby se pc zapnulo. Ale nic se nestalo…
Jane: „No jde ti to výborně.“
Katrin: „Možná bys měl zmáčknout tuto klávesu.“ Počítač se zapnul…
Semir: „Ty se v tom nějak vyznáš.“
Katrin: „Když mě k tomu pustíš tak ti ukážu i víc.“ Semir: „Prosím.“A pustil Katrinu k pc….
Katrin: „Tak dobře. Elis jak se jmenuje ten chlap pro, kterého tvůj táta pracoval?“
Elis: „Fridrich Foster.“ Katrina to napsala do vyhledávače a během chvilky se objevili informace.
Katrin: „Už to máme. Fostner je slušný a bohatý občan bez trestního rejstříku. Dokonce nemá žádnou pokutu.“
Jan: „To není možný.“ Katrina pokračuje…
Katrin: „ Je vlastníkem velké firmy GOLD na šperky. Tato firma je velmi známá a vyhlášená výbornými výtvory. Počkat přece jen tady něco je.
Semir: „ A co?!“
Katrin: „ Před rokem byl podezřelí z padělání šperků, ale žádné hmatatelné důkazy nenašli jen domněnky.“
Elis: „ Před rokem táta ještě pracoval pro Fostera.“
Jan: „A v čem?“
Elis: „ Byl hlavním zlatníkem, měl na starost výrobu.“
Semir: „Proč odešel?“
Elis: „Řekl mi, že už tam pracovat nemůže. Prý se mu tam něco nelíbilo. Víc mi neřekl.“
Jan: „Nevíš, co mohli po něm chtít?“
Elis: „To nevím, slyšela jsem jen, že chtěli nějaké dokumenty.“
Semir: „Dokumenty?“Katrin: „Jo to říkali.“
Jan: „Ale dokumenty o čem?“
Semir. „ Možná to má souvislost s tím paděláním šperků.“
Jan: „To je možné.“
Semir: „No každopádně vědí, že jste je viděly a půjdou po vás. Tak že budete pod policejní ochranou.“
Katrin: „A je to nutný?“
Semir: „Ano, je! Zůstanete tady a my pojedeme do té firmy. Dej nám adresu.“
Katrin: „ Ta firma má sídlo ve vile toho Fostera Rossestrase 26.“
Semir: „Díky, zatím počítačem ti to vážně jde. A kdyby něco tak nám zavolejte!“
Katrin: „Jasně!“ Semir s Janem odešli…

Ve vile si Foster s Lozmanem prohlížel další padělky.
Lozman: „Za vynikající práci, dostanete samozřejmě slušnou odměnu.“ A otevřel kufřík plný peněz „500 000€, zbývajících půl milionu dostanete, až dodáte zbytek.“
Foster: „Samozřejmě, s vami je radost obchodovat.“
Jan a Semir dorazili k vile. Zavedli je do haly a Semir si začal prohlížet vitrínu plnou šperků.
Jan: „Krásný že? Hledáš inspiraci na dárek pro Andreu?“
Semir: „Jo jo hledám. Tolik krásných věcí. Člověk by nevěděl co si vybrat dřív. Ale za ty to šperky bych dal celej tříměsíční plat i s předčasy.“
Jan: „ No, hold toto je pro jinou platovou třídu. My se na to můžem jen dívat a závidět.““
Semir: „Ach jo.“
Sekretářka: „Přejete si pánové?“
Semir: „Gerkhan dálniční policie toto je můj kolega Richter.“
Jan: „Jdeme za panem Fosterem.“
Sekretářka: „ Pojďte za mnou.“ Jan se Semirem ji následovali…

Pokračování příště....
2. ČÁST

Cestou potkali odcházejícího Lozmana….
Sekretářka: „ Pane Fostere, přišli za vámi pánové Gerkhan a Richter od dálniční policie.“
Foster: „ Děkuji.“ Sekretářka odešla… „Co přivádí dálniční policii sem?“
Jan: „Pracuje u vás Ingo Kroner?“ Foster: „Ano pracuje proč?“
Semir: „Je podezřelý z vraždy a při útěku způsobil dopravní nehodu!“
Foster: „ Vražda?!“ Jan: „Ano a čirou náhodou vašeho bývalého zaměstnance.“
Semir: „Pana Walberka, pamatujete si na něj?“
Foster: „ Jistě, byl to jeden z mích nejlepších lidí. Měl na starost výrobu šperků pro ty nejlepší zákazníky a taky i dodávku. “ Foster si všimnul, že si Jan prohlíží jednu z vitrín ve Fosterově kanceláři.
Foster: „Tento náhrdelník dělal právě Walberk, ale originál máme uloženy v sejfu.
Jan: „Tenhle není originál?“ Foster: „Ne není, výborná replika že? Jen opravdu vynikající znalec by dokázal, že není pravý.“
Semir: „A proč tedy odešel?“ Foster: „Nepohodly jsme se kvůli jedné obyčejné zakázce, tak odešel.“
Jan: „Nevíte, jaký by měl Kroner důvod zabít Walberka?“
Foster: „ Ne to nevím, dokonce si myslím, že se ani moc neznali. Kroner tu byl nový když Walberk odcházel. Jak valstně víte, že ho zabil Kroner?“
Semir: „Máme svědky, kteří ho viděli.“ Foster: „Když jsou svědkové, tak to asi bude pravda.“
Semir: „Kde bychom ho mohli najít?“ Foster: „Asi v jeho domě nebo v našich skladech v Langenfeldu. Bude to všechno?“
Semir: „ Ano, děkujem. Nashledanou.“ Foster: „Nashle.“ Jan a Semir odešli…

Při cestě k autu…
Jan: „Nejlepší z jeho zaměstnanců a on odejde kvůli „obyčejnému obchodu“?! Neřekl bych, že to byla jenom obyčejný obchůdek.“ Semir: „Taky si myslím, rozhodně nám něco tají.“ Jan: „ A my zjistíme co!“ a nasedli do modrého Mercedečku…. Jakmile odjeli tak Foster volal Kronerovi.
V Mercedesu…
Semir: „Tak kam pojedem dřív?“
Jan: „Do Langenfeldu.“ Semir: „Proč?“ Jan: „Je to blíž.“ Semir: „Aha.“

Ve skladech v Langenfeldu zatím Kroner telefonoval s Fosterem. Foster mu řekl, že u něj byli policajti a že už mají ty holky…Najednou si Kroner všimnul přijíždět Jana a Semira, ti se zapovídali s jedním ze zaměstnanců. Kroner chtěl co nejdřív zmizet! Vyšel zadním vchodem, kde měl zaparkované auto, ale Semir si ho všimnul a okamžitě se s Janem vydali za ním.
Semir: „Proč musí všichni hned utíkat! To je nemužem jednou dostat bez toho abychom si hrály na honěnou.“
Jan: „ To víš, bez pořádný naháněčky nejsou šťastní.“
Mercedes a stříbrný Jaguár kličkovali mezi bludištěm skladů při řece Rýn.
Jan: „Znáš to tady?“ Semir: „Vůbec.“ Kroner jim najednou zmizel.
Jan: „Kam se poděl?! My si nehrajem na honěnou, ale na schovávanou!“ Semir: „Tam! Doleva! “Všiml si Semir projíždějícího Jaguáru. Kroner měl namířeno k nedalekému zdvižnému mostu. Už byl skoro u něj a Semir se mu snažil prostřelit pneumatiky, ale nepovedlo se mu to, trefil zpětné zrcátko. Kroner najel na most, který se začal zvedat! Jaguáru se jen tak, tak povedlo projet na druhou stranu, ale Semir a Jan už takové štěstí neměli.
Semir: „Brzdi, brzdi, brzdi!!!“ Mercedes zastavil těsně před místem, kde se most zvedal. Jan a Semir si jen oddychli…Semir zavolal šéfce ať, vyhlásí po Kronerovi pátrání. Potom mu dala Katrinu a ta mu řekla, že ještě přišla na nějaké informace o tom padělání šperků ve firmě GOLD před rokem…
Kroner nadšenej, že setřásl komisaře, tak zavolal Fosterovi. Ten mu řekl, ať co nejdřív přivede Elis a Katrinu k němu a taky zkontroluje zakázku pro Lozmana.

Semir a Jan zatím přijeli na stanici a Katrina jim hned řekla, co zjistila.
Semir: „Tak na co si přišla?“
Katrin: „ V těch padělcích byl zapletený ještě jeden člověk a to Ludwig Lozman.“ Na pc se objevila jeho fotka a informace o něm.
Jan: „ To je ten chlap, co byl u Fostera. Semir: „Máš pravdu.“
Katrin: „ Ani se nedivím, že tam byl. Je to vyhlášený obchodník se šperky, prodává, kupuje a vypůjčuje si ty nejcennější na různé akce.
Poslední co si vypůjčil je sada šperku v hodnotě 5 000 000 €.
Semir, Jan: „Wou…!!!“Semir: „To bych vydělával dlouho.“
Jan: „ Na to bys nevydělal ani, kdybys pracoval u policie do svých 100 let.“
Elis: „Na toho muže si pamatuju, párkrát jsem ho před rokem viděla s tátou.“
Semir: „Takže Walberk dělal před rokem padělky pro Lozmana.“
Šéfka: „Ale padělky k čemu?“
Jan: „Katrin měl Lozman tehdy vypůjčené nějaké šperky?“
Katrina se mrkla do pc…Kaktrin: „ Ano, korunovační klenoty.“
Jan: „ Walbek mu dělal padělky těch korunovačních padělků!“
Šéfka: „To by přece poznaly!“ Semir: „Šéfka s tím bych si nebyl tak jistej.“
Jan: „Přesně šéfová, když jsme byli u toho Fostera, měl tam padělek od Walberka a ten by nerozeznal každý.“
Semir: „ A teď Lozman chce po Fosterovi další padělky, té sady šperků co má právě vypůjčené.“ Semir seskočil ze stolu…
Šéfka: „ To je všechno hezké, ale jsou to jenom domněnky a nemáme žádné důkazy, pánové. A to na policejní povolení stačit nebude.“
Semir: „My víme šéfová, ale dalo by se možná něco dělat i bez povolení.“ A kouknul se lišáckým pohledem…
Šéfka: „Semire.“ usmála se a pak pokračovala… „Dobře, ať už chcete dělat cokoli Semire, tak už to nechte na zítra radši. A zavezte Katrinu a Elis do našich bytů pro svědky.“ Semir: „Jistě šéfová.“ Šéfka se rozločila a odešla domů…
Jan: „Tak jedem.“ Semir: „ Ty jedeš domů a já je budu hlídat.“
Jan: „A co Andrea?“ Semir: „Ta to pochopí, neměj starosti.“
Jan: „Jen se ptám. Ráno se pro vás stavím. Tak čau.“ Semir, Katrin, Elis: „Čau.“
Semir: „Dobře, tak jdeme dámy.“ A šly k autu… Katrin: „Semire? Jak dlouho to bude, co jsme spaly pod jednou střechou?“Semir: „Hodně dlouho.“ Všichni nasedli do auta a vyrazili, ale cestou měli společnost, která je sledovala…

Pokračování příště....
3.ČÁST

BMW dorazilo k bytům pro svědky, všichni tři vešli dovnitř a Elis postavila vodu na čaj. Semir s Katrinou si v obýváku povídali ovšem možném, co dělali, když se tak dlouho neviděli. Přidala se k nim i Elis a po dvou hodinách šli všichni spad, jen Semir ještě chvilku něco dělal v papírech, ale dlouho mu to nevydrželo a usnul.
Po pár minutách vešli do bytu tři maskovaní muži. Dva šli do ložnice za Elis a Katrinou třetí hlídal. Katrinu a Elis se jim povedlo uspat, ale Semir se probudil a okamžitě věděl, co se děje. Začal se s jedním z mužů prát, dokonce ho přepral, ale druhý maskovaný muž ho udeřil do hlavy a Semir padl k zemi omráčený. Muži odnesli Elis a Katrinu do dodávky před domem a odjeli pryč….
Bylo už ráno a Jan přijel k bytům pro svědky. Když ale přišel k bytu, kde měli být Semir, Karina a Elis tak si všimnul vylomených dveří, vytáhl zbraň a vešel dovnitř. Na zemi spatřil omráčeného Semira.
Jan: „Semire! Prober se! Slyšíš.“ Semir se pomalu probouzel a sedl si.
Jan: „Semire, jsi v pořádku? Co se tady stalo?!“
Semir: „Jednu otázku po druhý bych prosil. Au…. Vpadli sem nějací chlápci a odvedli Katrinu a Elis, museli nás sledovat.“
Jan: „Sakra!“ A pomohl Semirovi vstát, najednou si všimnul na zemi ležícího papírku a zvedl ho.
Jan: „Myslím, že nám tady naši pachatelé nechali vizitku.“ a podal ji Semirovi.
Semir: „Pan Foster! Podívejme se.“
Jan: „To by sedělo. Hartmut mi včera volal. Našel ve Walberkově domě nějaké dokumenty z firmy GOLD.
Usvědčují firmu z padělků, ale ty nejdůležitější papíry prý chybí. Někdo je vzal.“
Semir: „Našli je Fosterovi lidi, když byli u Walberka.“
Jan: „To si nemyslím. Ty papíry někdo vzal, když už jsme tam byli a musel vědět, kde jsou.
Semir: „Když to nebyli Fosterovi lidi tak kdo tedy? Rozhodně bychom se měly podívat zase k Fosterovi! A možná tam bude Katrina s Elis!“ Už chtěl vyrazit, ale Jan ho zarazil.
Jan: „Semire počkej, Foster nebude tak blbej, aby držel Katrinu a Elis ve své vile.“
Semir: „To je pravda, ale kde potom tedy?!“
Jan: „Ještě je tu objednávka pro Lozmana.“
Semir: „Máš pravdu, a kde dojde k předání, tam budou i Katrina a Elis! A jaké místo by bylo pro to nejlepší?“
Jan: „Sklady v Langenfeldu!“ Semir: „Přesně!“ Oba z bytu okamžitě odešli a namířili si to do Langenfeldu.

V Langenfeldu zatím Foster a jeho lidé čekali na Lozmana. Přišel Kroner a přivedl Katrinu a Elis.
Foster: „Naše dvě uprchlice. Rád tě zase vidím Elis.“
Elis: „Škoda že nemohu říct to samé.“
Katrin: „ Co s námi chcete udělat? Zabít jako Walberka?“
Foster: To se ještě uvidí. Zatím bude lepší, když vás ještě necháme na živu, kdyby se objevila policie.“
Katrin: „Můj bratr vás dostane, Fostere. A půjdete sedět na pěkně dlouho!“
Foster: „ O tom pochybuju. Zavři je někam.“ Kroner Katrinu a Elis odvedl a zavřel v nějaké místnosti ve skladu.“
Do skladu dorazil Lozman. Foster mu ukázal padělané šperky a Lozman mu dal zbytek peněz.

Semir s Janem byli zatím na cestě do skladu. Semir mluvil se šéfkou…
Šéfka: „ Dobře, pošlu vám tam hned posily. A Semire prosím vás počkejte na ně! Ne že se zase pustíte do akce bez nich!“
Semir: „ Jasně šéfová, když si pohnou. Možná jim ještě něco necháme.“ Šéfka: „ Semire!“
Semir: „Nebojte se šéfová, budeme si dávat pozor. Naschle.“ Zavěsil.

Katrina ve skladu přemýšlela, jak by utekly.
Katrin: „Musíme se odtud dostat.“ A hledala, čím by otevřela dveře.
Elis: „Prosím tě a jak?“ Katrin: „Takhle přece.“ Začala odemykat dveře sponou na papíry, kterou našla. Povedlo se, dveře se otevřely. Elis: „Kde ses to naučila?“ Katrin: „ Od Semira. Pojď, vypadneme.“

Jan a Semir byli už skoro v Langenfeldu.
Jan: „Semire, když nad tím tak přemýšlím, možná vím, kdo ty papíry vzal.“
Semir: „ Já asi taky. Je to někdo kdo Walberka hodně dobře znal a věděl, kde si co schovával. A měl přístup do jeho domu.“
Jan: „Přesně, a nabízí se jen ten, kdo mu byl ze všech nejblíže.“
Elis s Katrinou vešly do haly, kde nikdo nebyl. Katrina si všimla uprostřed stojící dodávky. Už chtěla nastoupit, ale…
Elis: „Nikam nepojedem, Katrino.“
Katrin: „Cože? A podívala se na Elis, která na ni mířila zbraní.
Semir: „Elis.“

Katrin: „Elis?! Co to děláš?!“ A viděla, jak přicházel Foster s Lozmanem, Kroner a jeho lidé…
Elis: „ Promiň, Katrino.“ Katrin: „Proč?“
Elis: „ Peníze Katrino velké peníze. Ale otci se nelíbil způsob jak se k nim dostat. Nechtěl podvádět a krást říkal.
Kvůli tomu taky odešel a otevřel si obyčejný klenotnictví, které ani z poloviny nedosáhlo na jeho nadání.
Říkala jsem mu, ať se vrátí ale on ne. Chtěl, je zničit a poprosil mě o pomoc. Ukázal mi všechno, i kde ty dokumenty schovává. A podala Fosterovi papíry o padělcích.
Katrin: „ Jak si mohla. Byl to přece tvůj otec! A ty si ho zradila.“
Elis: „Můj otec byl slaboch! Bylo mi ho sice líto, že zemřel. To jsem nechtěla, ale stalo se. Stejně mě už nebavilo se přetvařovat a hrát tu hodnou dcerušku.“
Katrin: „Jak jsem mohla být tak slepá. Celou dobu si nám lhala!“
Elis: „Člověk by nemněl věřit nikomu Katrino, dokonce ani svým blízkým.“

Foster: „ Děkuju Elis, věděl jsem, že je na tebe spoleh. Ale teď už je na čase, aby nás slečna Gerkhanová opustila.“
Elis namířila na Katrinu zbraň.
Elis: „Naučil tě tvůj policejní bratříček ještě něco?“ A chtěla Katrinu zastřelit.
Ale najednou byly slyšet houkačky a do skladu vpadla zásahová jednotka v doprovodu Semira a Jana.

Katrin: „Ano naučil toto!“ A vykopla Elis zbraň z ruky a začaly se prát.
Ve skladu se strhla velká přestřelka. Chlapci od zásahovky po chvíli zatkly Elis a Lozmana.
Kroner zmizel zadním východem, ale Jan si ho všimnul a vydal se za ním. Semir v Janově Mercedečku pustil za Fosterem, který odjel v dodávce.
Jan vešel do jedné z hal, kam zmizel Kroner. Ten ho najednou napadl a vyrazil mu zbraň z ruky.
Začaly se prát, ale Kronerovi se podařilo Jana přeprat a utéct do vedlejší místnosti. Jan Kronera následoval.
Foster zatím unikal v bludišti skladů v Langenfeldu, ale Semir mu byl stále v patách a nenechal se jen tak setřást.
Jan byl už v místnosti, kam utekl Kroner. Rozhlížel se kolem, ale nikde nikdo jen jeden východ.
Zničehonic se vynořil za zády Jana Kroner a udeřil ho do hlavy. Jan omráčen padl k zemi.

Semir stále pronásledoval Fostera, ten po něm začal střílet. Ale Semir se střelám snadno vyhýbal a dál se držel Fostera, co se dalo.
Kroner se zatím chystal omráčeného Jana zastřelit, ale objevila se Katrina a Kronera zastavila. Kroner ale Katrinu odhodil na zeď a byla bezmocná.
Už chtěl zmáčknout spoušť a Katrinu zabít. Ale Jan se v tu chvíli probral a stačil odklonit zbraň, že kulka Katrinu minula jen o kousek.
Jan a Kroner se o zbraň začali přetahovat, až se dostala mezi ně. Zazněl výstřel! Kroner se svalil mrtvý k zemi.
Foster se stále snažil nějak zbavit Semira, ale to se mu nedařilo. Semir se pokusil Fosterovi prostřelit pneumatiku, ale trefil zpětné zrcátko.
Před Fosterem se objevil náklaďák s kontejnery. Strhnul volant na stranu, ale tam najel na kus rampy a ta vymrštila dodávku do vzduchu.
Po několika převrácení se dodávka zastavila na střeše. Foster z ní vylezl, ale Semir už běžel k němu a zatkl ho.

Jan s Katrinou čekali na Semira…
Jan: „ Katrino, děkuju. Kdyby si Kronera nezastavila tak bych tady už nebyl.
Katrin: „Není za co, Jane. Sice jsem Kronerovi zabránila, aby tě zabil, ale kdyby ses potom neprobral tak bych mohla být mrtvá já. Děkuju.“
Jan: „Jsme si kvit.“ Katrin: „Jo. Semir už je tu.“ A šli k němu. Semir zrovna předával Fostera kolegům.
Jan: „To není možný!“ prohlásil Jan, když šli k Semirovi a viděl své překvapivě nepoškozené auto.
Jan: „Tys řídil moje auto a nerozbil si ho?! Stal se zázrak.“
Semir: „Dával jsem si pozor. Doufám, že i ty až budeš řídit moje, budeš stejně tak opatrný.“
Jan: „Hm…Uvidím.“
Katrin: „Teda bráško, máte takových dnů hodně často?“
Semir: „Hm…Až tak moc ne, že?“ A otočil se na Jana.
Jan: „ Jasně, jen asi tak dvakrát třikrát do týdne.“
Semir: „Jojo, pohodička na to si člověk zvykne, že?“ Jan jen přikývl…
Katrin: „Páni! Klobouk dolů. No já půjdu. Za ty dva dny toho mám tak akorát dost. Snad se ještě uvidíme.“
Semir: „Určitě, moc rád tě zase uvidím.“ Jan: „Taky jsem tě rád poznal.“ Katrin: „I já. Čau.“ Semir, Jan: „Čau…“

Jan se Semirem zamířili k autu…
Jan: „Tak co? Už sis nějak rozmyslel, co dáš Andrey?“ Semir: „Ach… Ani se mě neptej. Vůbec nevím!“
Jan: „Možná bys ji mohl dát jeden s těch zabavených padělaných šperků? Jsou prakticky nerozeznatelný od originálu.“
Semir: „Ty si hlavička! Jak vidím, ty rány do hlavy ti prospívají! Jan: „Cože?“
Semir: „Pojď! Pomůžeš mi vybrat!“ A rozběhl se k autu, kde byly uloženy, tak rychle, aby mu snad nějakej neutekl. Jan jen s úsměvem šel k němu.

Druhý den bylo na stanici klid. Semir s Janem psali hlášení, která se jim během případu nahromadila.
Jan: „ Hote! Mohl bys mi něco prověřit? Hote?!“ Všimnul si Jan, že Hote už nesedí na místě Andrey.
Hote: „To už není moje práce clapci!“ Semir vyšel z kanceláře…Semir: „A čí tedy?“
Katrina: „ Moje Semire.“ Semir: „ Katrino?“
Šéfka: „Přijala jsem Katrinu jako naši novou sekretářku. Doufám, že nejste proti, Semire?“
Jan: „To je super! Semir: „Proč si mi to neřekla?“
Katrin: „Ještě jsem to nevěděla.“ Dieter: „Tak tě tady vítáme.“
Jan: Snad to s námi tady vydržíš.“ Katrin: „S vámi určitě!“ Semir: „Musíme to jít někam oslavit.“
Šéfka: „To určitě Semire, ale nejdřív mi prosím dodáte konečně hlášení z minulého týdne.“

KONEC
AUTOR: Pajasekacka
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Zdravím,

doporučuji použít enter a oddělit od sebe jednotlivé části děje, popřípadě místa, kde se děj odehrává Smile
Všem se to bude lépe číst Smile

W.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Camry


Založen: 05. 02. 2009
Příspěvky: 17
Bydliště: Chomutov
Odpovědět s citátem
Pěkná povídka. Hezký děj. Jen tak dál. Cool
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránky
Není všechno zlato, co se třpytí
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
přidala jsem další část...Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pajasekacka


Založen: 15. 10. 2008
Příspěvky: 47
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Přidána poslední část povídečky Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
pěkný
Katrina


Založen: 30. 09. 2008
Příspěvky: 38
Bydliště: Trutnov
Odpovědět s citátem
Ahojky
JÁ si myslím , že to je moc hezká povídka která se moc dobře vyvedla super jen tak dál a povídkách ti ppřeju hodně nápadů Wink

_________________
Tom: "Poď parťáku, někam tě zvu!"
Semir: "Ty ?"
Tom: "Co je ?"
Semir: "No ale doufám, že to taky zaplatíš. "
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Není všechno zlato, co se třpytí
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma