AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Tak trošku jiný tým
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
[b]Tady je má třetí povídka. Snad se Vám bude aspoň trošku líbit.
Tak trošku jiná, ale kobrovský styl bude zachován, budu se o to snažit Smile Tahle povídka je věnovaná Lile, mému skvělému parťákovi Smile

Komentářky vítány



Tak trošku jiný tým



Jeli po dálnici. Rychlost na tachometru ukazovala 120km/h. Dálnice se jevila klidná, a bezproblémová.
„Tak co, myslíš, že dneska bude klid?“ zeptala se lišácky Saša a koukala do mapy a kontrolovala správnost jejich trasy.
„No, myslím, že by pro dnešek, aspoň ten dnešek, by mohl být klídeček“ odpověděla její kolegyně Lila.
„ Ty......jedem vůbec správně?“zeptlala se starostlivě Lila, která zkoumala očkem Sašinu mapu.
„Hele, koukej na dálnici, nebo z klidného dne, bude bouračka!!“ okřikla parťácky Saša teť již poučenou a smějící se Lilu.
„Jo...už to tu poznávám...zachvilku jsme na stanici Dálniční policie“ zaradovaly se obě.
„ Teda...jedu už tu po třetí, a pořád si to nemůžu zapamatovat“ smála se Lila, která právě odbočila směr Kolín nad Rýnem.
„ Co teťka asi dělají Tom se Semirem?“napadlo Sašu a sáhla pro mobil.
„ Hej, necheje toho...teťka buť spí..a nebo si hezky užívaj na terase s ledovým drinkem“ uchichtla se Lila.
„ Aaaaa, jsme tady....sladkej domov“ povzdechly si obě naráz a rozesmáli se.
Otevřeli dveře dálniční policie a namířili si to rovnou do své kanceláře. Kancelář byla původně Tomova a Semirova, ale ti mají půlroční dovču a tak se tady nejspíš ani neukáží.
Saša seděla na původním Semirově místě a Lila na místě Toma. Semirova židle byla výše nastavená, a tak toho Saša využila, jelikož měla naprosto stejnou výšku jako její předchůdce.
Novopečené vrchní komisařky Dálniční policie začali vyplňovat hlášení až jim z toho šla hlava
kolem. Po hodině úmorného vyplňování se ozvalhladový žaludek .

„Mě už to neba......asik si zajdu na snídani, měla si vůbec snídani?“ zeptala se Saša Lily, která jen cosik zamumlala a Sašu téměr nevnímala.
„ Hele...tak nic...asik zajdu na něco dobrého nám oběma“ trvala na svém. Vstala ze židle a pospíchala ke svému BMW.
V jejím pospíchání ji zastavila šéfová, která právě dorazila na stanici. Vrchní komisařky totiž byly v práci vždy o něco dříve.
„ Kam tak letíš, Sašo?“divila se šéfka a zamkla si jedním stiskem na klíči celé auto.
„ No....nám něco k snědku, ještě jsme nějak nestihli nasnídat se“ informovala šéfku o svém plánu.
„Aha..to běžte...a vidím, že BMW je v pořádku, to mě těší.“ zavtipkovala šéfka a vztoupila do hlavních dveří DP a štrádovala si to směr své působiště – kancelář. Kancelář byla vkusně zařízená, v hnědém designu.
Pozdravila se s kolegy i s vrchní komisařkou Lilou a šla si po svém.
Byl krásný letní den a Sašq si pustila ve svém BMW klimatizaci a rádio. Vše běželo tak jak má. Došla si pro něco rychlého k jídlu, nechala si to zabalit a už pádila zpět ke svému BMW.
„ Kruci...jak to, že jsem ho nezamkla...to se mi stalo poprvý...a doufám, že naposled, nechci aby mi někdo moje milé autíčko ukradl“ říkala si cestou pro sebe. Poslouchala rádio a nastavila klimatizaci an ještě studenější vzduch. Teplo ji sice nevadilo, ale proč limatizaci řádně nevyužít, dokud ještě BMW žije !
V rádiu právě hráli úžasně pohodovou písničku – Train – Meet Virginia. A tak o stupínek zvýšila hlasitost. Měla ráda hudbu celkem jakoukoliv.
Dojela na stanici, zamkla pečlivě BMW a pelášila směr jejich kancelář.

„ Tady to je...a bude snídaně“ zahlaholila Saša a už rozdávala nakoupené jídlo.
„ No konečně parťáku, myslela jsem, že umřu hlady.....a i nudou...to hlášení je fakt děsný“ radovala se Lila a chmátla po svém jídle, rozbalila...a začla s ládovat.

Najednou se asi po další půlhodině otevřely dvěře kanceláře obou komisařek a v nich, kdo jiný než šéfka.
„Hoky...vím, že pilně vyplňujete hlášení,ale chtělo by to pravidelnou kontrolu vašeho úseku“ upozornila je přátelským tónem a mimo to i Lile popřála dobrou chuť. Lila měla plnou pusu nečeho co jí moc chutnalo a na důkaz, že děkovně pokývala hlavou.
Šéfka opustila kanc a šla si po svém. Holky se okamžitě zvedly a šli k autu.
„ Kdo si vezme řízení“ zeptala se jedná druhé a šibalsky na sebe mrkly.
„ Můžu já.....?“ zeptala se nesměla Saša.
„ Není to snad tvoje auto?“ rozesmála se Lila. Bylo jasno. Saša zaujala místo řidiče, elegantně vycouvala ze svého místa a odjeli směr jejich působiště.
Vše bylo klidné, pokojné, v letním duchu. Bylo to až zvláštní, takový klídek...moc zvláštní, až podezřelé.
„ Mě se to nechce líbit“uvažovala cestou Saša, zrak upřený na dálnici.
„ A proč ne, ale víš, že mě je to taky nějak divný, chtělo by to nějakou tu akci, co říkáš?“ popichovala Lila svou parťačku.
Po půlhodince klidné jízdy jejich oblíbenou dálnicí, jejich druhým domovem, se chtěli už pomalu vrátit na služebnu.
„ Tak fajn, točím to na stanici.“ informovala Saša.
Cosik se najednou červeného mihlo kolem nich až se BMW celé zakymácelo nárazem náhlého průvanu.
„ Tak asi ne“ poznamenala spolujezdkyně.
„ Co to má znamenat, to se snaží překonat rychlost světla, nebo co?“ neodpustila si poznamenat Saša, která vypadala celkem naštvaně.
„ A, je to tady.....noták šlápni na to nebo to naše „světlo“nedoženem“ křikla na parťáka.
„ Vtáhni plácačku, tohle si přece nenecháme líbit!“ rozkázala Saša, která teťka ze svého Bmwéčka dostávala maximum.
„ Rozkaz šéfe!“zavtipkovlala Lila a už se skláněla pro jejih oblíbenou věcičku.

Pokráčko


„Toho si podám.“zavrčela Saša a zrychlila na úplné maximum.
„Aaaa, konečně plácačka, je na světě, teťka ho jen dohonit“ dodala ironicky Lila.
„Už ho mám.....jenom že co teť?“nevěděla si rady Saša.
„Fajn...předjedu ho a ty ho zkusíš tou plácačkou zastavit, jo?“navrhovala Saša a sanžila se svůj plán uskutečnit. Předjela červené Ferrari a zajížděla pomaloučku ke krajnici aby ten šílenec ve Ferrari pochopil, že má průšvich.
„Notak...zajeď k tý krajnici,sakra...nebo seš tak pitomej, nebo co!!“vztekala se Saša, která začla ztrácet pomalu nervy.
„ Co je to za pitomce,noooo konečně, se uráčil“ křikla Lila, který právě vystupovala z vozu a šla k Ferrari dost rázným krokem. Saša rovněž vystoupila, šla vedle Lily, šli stejným krokem.
Řidič Ferrari se pousmál, když viděl ty dvě vedle sebe, bylo to něco jako Semir a Tom, jejich rozdílná výška mu je přípomínala. Už totiž měl pár prohřešků.



Saša přistoupila k okýnu řidiče a začla pěkně z ostra: „Dobrý den, dálniční policie, prosím, Vaše doklady“začala naučenou formulkou.
Lila zatím kontrolovala stav vozu, SPZ, a další potřebné věci.
Řidič je Saši neochotně podal a ucedil: „Copak, co dělají tak hezké ženské jako vy, na dálnici, co?“
„Do toho vám nic není, ještě doklad o pojištění vozu, prosím“ rozkázala rázně vrchní komisařka.
„ Co to mělo znamenat, ta rychlá jízda, to jste se snažil dosáhnout rychlostí světla?“ zeptlala se ho s notnou dávkou ironie. Probodávala jej pohledem.
„ To nechápu...místo aby jste puťkovala doma, proháníte se tu v nablýskaným bavoráku“ vtipkoal řidič.
„ Ten doklad!!“zcedila ho Saša.
„ Nojo,nojo....to jsi jako dálniční polda...jako fakt??“ koketoval s ní řidič. Saša však zůstávala chladná a pořád měla ten přísný výraz ve tváři.
„Jo jsem...a co má bejt....a přestaňte s tím a to hned!“naštvala se Saša azkontrolovala doklady....vše bylo v naprostém pořádku.
„ Tak, a teťka chci vědět, proč jste nám nezastavil?“ zeptala se ho z ostra.
Řidič místo aby odpověděl na otázku, začal se na ni mile culit.
„ A už toho mám tak akorát dost, jestli nechcete mluvit, tak si vás hezky odvezem na stanici!“rozčílila se policistka a dodala:
„A jestli si myslíte, že mě dostanete tím vaším hezkým ksichtíkem a nablejskaným Ferárkem, tak to se šeredně pleteš!“rozčilovala se a jak byla rozčílená, neuvědomila si, že mu začla tykat.
„ Ještě jste mi pořád neodpověděl“zcedila opět řidiče. Řidič byl poněkud překvapen, tohle totiž nečekal.
„ Nojo.....zapomněl jsem na rychlost...trošku jsem to asi přehnal, nojo, ale když v tady tomhle jedete, no nevyzkoušela by jste ho taky?“ přiznal se řidič.
„ Jo....máte pravdu, mám ráda rychlou jízdu, takže bych asik taky neodolala“zmírnila Saša.
„ Ale přesto, takdy je povolená stotřicítka,a vy ste jel nejmíň stopade!!“ sjela ho opět nekompromisně.
„ Ale....noták...tak mi to snižte tu pokutu.....zrovna nejsem při penězích“ prosil řidič.
Saša se podívala na Ferrari a pomyslela si, prej nejsem při penězích.
„Aha“ucedila policistka protáhlým tónem. „ Na to jste ale měl pomyslet dříve“ .
„ Bude to 1200 Kč“ odvětila mu a pokračovala:
„ A buďte rád, že Vám nezapočítám ještě tu honičku...bylo by to dvakrát víc...to mi věřte“.
„ No jo....fajn...dám si příště pozor, stačí“odpověděl nevrle.
„ To bych vám radila...jsme tu často, tak si dejte majzla...neohorožujete s tím jen sebe ale ostatní účastníky provozu“vysvětlila a dodala „ Nemuselo by to třeba příště skončit jenom pokutou“.
„ A čím jako?“ nechápavě pohlédl na policistku, vracející mu jeho doklady.
„ Co třeba smrtí?“ vysvětlila mu ironicky Saša a chystala se k odchodu.
„ Lilo, všechno v pohodě...pojď, už jsem skončila“ křikla na Lilu.
A pro sebe ještě dodala: „ Naštěstí“.

Ferrari odjdelo. Nastoupily do auta.
„ To byl ale magor, myslí si, že mu tady snad všechno patří, takovýho snopa, jsem snad ještě neviděla“ ucedila Saša dost podrážděným tónem.
„ No to jo...ale auto měl perfektní.....a vše v pořádku“ dodala Lila, která si sesumírovávala informace, které nasbírala.
„ Všechno měl v pořádku, absolutním, a řekl ti, co to jako mělo bejt??vyzvídala.
„ Jo..prej zapomněl na rychlost...no zkrátka zkoušel co z něj dostane,mno“ drmolila Saša.
„ Kolik jsi mu dala“ zaptala se kolegyně.
„ 1200 “odvětila jedním dechem.
„ Ale bylo to dobrodrůžo“zaradovaly se obě a začli se smát.


Otočili to směr jejich stanice a zbytek dne už byl bezproblémů.

...................

Na zítřejší den jela Lila ve svém BMW po dálnici A4. Saša jela taktéž svým BMW ale byla oproti Lile pozadu, jelikož se jí podařilo zaspat. Vše probíhalo bezproblémů. Zatím.

Nějaké červené auto se doslova hnalo A4 a nedávalo ani blinkry při předjíždění dalších aut. Myškovalo, kličkovalo a nebezpečně předjíždělo. Občas i zatroubil.
Červény bles předjelo Lilu, ta si toho okamžitě všimla, nahlásila vysílačkou svojí pozici, popsala situaci a začala auto stíhat. Vytasila z auta majáček, položila ho na kapotu.
„ Sašo, jsi tam někde?“zachroptila vysílačka v Sašině autě.
„ Jo, jsem...co je to zase za blázna?“zeptala se Saša, která samozřejmě hlášení slyšela.
„ Že nevíš, koho se teťka sanžím dohnat?“ odpověděla otázkou šibalsky.
„ Že by červené Ferrari ze včerejška“ odpověděla s ironií Saša.
„ Jo, přesně to, a opět se snaží hrát se světlem závod“ vztekala se Lila.
„ Kde se nacházíš přesně, pomůžu ti, toho lumpa dostanem, a už nevyfásne jen pokutu, ale možná i pár facek“rozčílila se Saša.
Lila ji udala svojí pozici. Teťka se tam už proháněly dvě.
Saša Lilu dojela, a jelikož jeli stejnou rychlostí, každá si otevřela své okýnko a začli mezi sebou komunikovat.
„Kde je?“ zařvala Lila na Sašu dostatečně hlasitě aby se v té rychlosti vůbec slyšely.
„ No to by jsi měla vědět přece ty....já tu byla přece později.“ odpovědělůa řvoucí Saša.
„ Asik máme smůlu, ujel, s tímhle ho asi nedoženem“ posmutnila Lila.
„ Kruci, to snad není pravda“ naštvaná Saša třískla do volantu.
„ No, nic, jedem zpátky a vyhlásíme pátrání“ navrhla Lila. A odbočili směrem k jejich stanici.
Dojeli na stanici a přířitli se do kanceláře jako velký vítr.
„Petro.....prosim tě okamžitě vyhlas pátrání po červeném Ferrari, značka 252 022, vlastní ho jistý Mark Weber.“ okamžitě zaúkolovávala Lila.
„ Až, něco budeš mít, zavolej nás, jo...díky“ poděkovala Saša.
„„ Sašo, mám ho...“ oznámila jim Petra. Obě se vyřítily z kanceláře a naslouchaly Petře.
„ Tenhle týpek, už má více prohřešků, byla kolem nějaká aférka s policií,ale ten případ pak uzavřeli, několik trestných bodů za jízdu pod vlivem alkoholu a další“ informovala holky Petra.
„ Aha, to je zajímavý“ odvětila zvědavě Lila.
„ Hm...jo..taky by mě zajímalo, proč se ten případ uzavřel" řekla Petra.
„ No, nic...ke nám ten kamarádíček bydlí“ zeptala¨se ze všívážností Saša.
„ Tady to je...Hoferßtrase 255, Köln.“ řekla Petra a vytiskla jim všechny informace o řidiči Ferrárka.
„ Díky...moc jsi nám pomohla....zvedáme kotvy a jedem na Hoferßtrase 255“zahlaholila Saša a odešli k Lilinému BMW.
Řídila Lila a Saša četla informace z papíru.

„ To je hodně dobrý.....člověk jenom naťuká jméno a už o druhém ví téměř všechno“radovala se Saša.
„No....to je fakt...vymakaná to věcička“ souhlasila Lila.
Po půlhodince jízdy byly na místě.
„ Myslíš, že bude doma......a otevře nám“ starala se Saša.
„No...to je fakt, jestli však bude dělat problémy...ať si mě nepřeje“řekla odhodlaně Lila. A už zvonila na zvonek Webera.

Pokráčko

Ozalo se velké žuchnutí. Ale nikdo nepřicházel otevřít.
„ Co to je“ nechápala Saša.
„ Víme, Webere, že jsmte doma, tak otevřete!“rozkázala Lila.
Rozlítly se dveře a v nich stál zmatený Weber. Do pár sekund se dostal opět zpět a začal se ptát.
„ Ale...to snad neee, to jste vy dvě ze včerejška...copak..stýskalo se vám po vás?“začal s oběma hrát hru.
„ Čím jsem si zasloužil tuhle převzácnou návštěvu?“nechápal Mark.
„ Rychlou jízdou“ řekla suše Saša.
„ Můžeme dovnitř?“ zeptala se Lila, bez čekání na odpověď vešla do upraveného a moderně zařízeného bytu.
„ Copak...to jsem je zase rychle?“Mark se z toho snažil nějak vymotat,ale moc mu to nešlo.
Saša okamžitě nenápadně prokoukla celý byt a když byla hotová postavila se vedle Lily.
„ Copak jste blázen...přeskočilo vám....co si vůbec myslíte!“rozkřikla se Lila.
„ No a jako co... jel jsem rychle..za to se nezavírá“ ohradil se ostře Mark.
„ Neee, to sice ne,ale je to vážný přestupek, hlavně, když už jsme to s vámi probrali včera a nafařily vám pokutu“ zachraňovala situaci Saša, která byla na rozdíl od pěkně zrozlobené Lily v pohodě.
„ A vůbec...máte puťkovat doma...starat se o děcka a ne šmejdit po dálnici, tohle není pro vás“ rozčiloval se drze Weber.
„ Co prosím??“byla na pokraji vzteku. Lila nervózně přešlapovlala a kdyby mohla, hned by mu jednu uvalila.
„ Tak hele aby si věděl, nejsme žádné puťky a my jsme stejně dobré jako naši kolegové muži.....a vůbec co si to vůbec dovolujete“ začala se pomalu rozčilovat i Saša.
„ A aby jste věděl, děti nemáme...a vy teťka budete odpovídat na naše otázky a jestli ne, pojedeš s námi na stanici aby jste si nemyslel, že si tady na nás můžete vyskakovat, jsme sice ženské,ale to neznamená, že nemáme doborou mušku a že neumíme někoho praštit!!“ ohradila se Lila, a už nebyla tak naštvaná, přestlala nervózně přešlapovat a stála pevně jako skála.
„ No...to chci vidět...“ drze odsekl Weber.
„ No...aby jste se nedivil“ upozornila ho suše Saša.
„ Takže....to jste někam ráno spěchal, nebo jste jen opět a zase machroval?“zeptala se z ostra Saša.
„ Hele...to se člověk nesmí ani svobodně v klidu jet po dálnicí s novým ferárkem,aniž by neměl za zadkem policajty...teda pardóóóón...policajtky.?“ rozčiloval se drzý řidič.
„ Ne...vy jste nejel.....ale ohrozil jste všechny kolem, tím vaším debilním machrováním“odpověděla mu s klidem Lila.
„ Ahaaaa...vy té vaší jízdě, říkáte klidná jízda?“ zeptala se s ironii Lila.
„ Víte jak tomu říkáme my.....nepovolená rychlost!“hukla na drzého řidiče Saša.
„ A ještě jedna taková maličkůstka, je to naše práce, hlídat klidný.....zdůrazňuji klidný chod dálnice“ informovala Webera Lila. A slovo klidný zvýraznila i neverbálním gestem.
„ Vy jste vážně legrační“ drze odsekl řidič.
„ Proč myslíte?“zeptlala se ho Lila.
„ Už jste se na sebe koukli, když stojíte vedle sebe?“ odvětil a pokračoval:
„ Dyť vaše kolegyně.....ta má snad jen 160cm“ a rozesmál se na celé kolo.
„ A co má jako být....za to vy ste vysokej“ ohradila se pobaveně Saša.
„ No..ty něco mluv...dyť ani nedosáhneš na pedály...neeee?? ty.....policajte“ Weber se zřejmě velice dobře bavil.
„ Tak a dost....už toho mám tak akorát....vy nám laskavě přestaňte tykat....a přestaňte tady kolegyni urážet!!“ „ A vůbec, aby jste se pak nedivil, až vám přiletí facka“ zastala se své vyjukané kolegyně Lila.
„ Počkaaaaaaaat......vy mi strašně někoho připomínáte“ řekl protáhle řidič a podívál se pobaveně na Sašu
„ Koho?“ zeptala se zvědavě Saša, která poznala, že tohle mělo být na ni.
„ Prosim tě, Sašo, jdeme....tohle nemá cenu“ zachraňovala situaci Lila a chystala se otočit ke dveřím.
„ Neeee..počkej parťáku.....tohle si poslechnu“ zastavila Lilu.
„ Tak...koho vám připomínáme...nebo připomínám?“ zeptlala se Saša ironickým tónem.
„ Počkat...myslím, že Gerkhana a Kranicha......ten Gerkhan byl totiž stejně vysokej jako vy, paní komisařko!!“ odpověděl zcela klidně řidič. Lila okamžitě zpozorněla a Saša rovněž.
„ Vy jste je znal.....jsme jejich kolegové.....už u vás někdy byli?“ zeptala se horlivě Lila.
„ Jo...byli...a taky se ten malej furt rozčiloval, že jezdím rychle....haha...stejně jako vy Sašo“ uchicht se hloupě řidič.
„ Pro vás nejsem Saša, ale vrchní komisařka“ ohradila se.
„ Vy pojedete s námi, trpělivost mi právě došla“ hukla Lila a už si chystala pouta.
Řidiče okamžitě přešel smích a raději ze sebe vše co chtěly komisařky vědět vyklopil.
„ A co ten uzavřenej případ, pročpak ho uzavřeli,hm“ zeptlala se Saša.
„ No...neměli důkazy....takže měli smůlu..a do basy jsem nešel“ zahlaholil ironicky a drze řidič.
„ Jaké důkazy.?“ zeptlala se Lila.
„ No zkrátka, zbraň, kterou jsem ho jako že měl zastřelit a takový....blbosti“ odvětil tázaný.
„ A ....koho jste měl zastřelit?“ vyslýchala jej Saša.
„ Ale....takovýho jednoho šmejda......je po něm....ale já to nebyl, přísáhám“ odpověděl polekaně.
„ No...to zjistíme, každopádně tu nejsme naposled“ odpověděla Lila a aspolečně se Sašou odešli ke svému autu.


....................

„ Tohle je fakt divný....nerozumím tomu“ začla konverzaci Lila, která zkoumala vytisklé papíry stále znovu a znovu.
„ Hm....to to jo....ale řekl mu šmejd...koho tím myslel?“ zeptala se Saša, která tentokrát řídila.
„ To nevím...každopádně zajedem k nám a zjstíme ještě něco o Marku Weberovi, ten chlap mě začíná pěkně štvát“ odvětila Lila a hodila ze složkou o Markovi Weberovi za sebe na uadní sedadlo.
„ Dobrej nápad...ale jestli opravdu vraždil, náš první případ, bude pěkně zajímavý“ podotkla s dávkou nadšení ale i starostí Saša.

„Vvvvvvzžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžuuuuum..“

„ Co to má bejt....to už je druhé....co to je to dneska za den?“ nestačila se divit překvapená Saša.
„ No tak šlápni na to, toho už nenechám aby mi pláchnul“ houkla Lila, stejně tak překvapeně jako její kolegyně.
Začala bláznivá honička....pár aut dostalo smyk, jiné vyletělo do vzduchu.....jako ve špatném snu.
„ To snad není pravda....co je to za idiota?“ divila se Saša a ani nestačila pořádně sledovat tu melu. Za to Lila to stíhala skvěle....měla vykulené oči a nestačila se divit.
Za bláznivým autem si Saša všimla ohromného tiráku.
„ Lilo...vidíš to....to je jako by to osobní auto pronásledoval, že?“ divila se Saša.
Lila kývla...“Zajeť blíže.....zkusím ho nějak zastavit!“ křikla odhodlaně spolujezdkyně.
„ Cožee?“ vykulila oči Saša,ale poslechla.
Skoro se už dotýklala tiráku.
„ Fajn.....vylezu...ty mě budeš krýt...jo..a budeš se držet co nejblíž, prosím“ navrhla Lila a už se snažila vylézt ze střešního okýnka.
Saša se držela co nejblíž a ještě šibalsky mrkla na kolegyni, která se už držela zuby nechty korbě tiráku.
Začala se škrábat do korby....po dlouhém úsilí se jí to povedlo. Saša si pořádně oddychla.
Lila vykoukla z korby, na důkaz, že je v pořádku, a neverbálně pokynula Saši ať se drží co nejblíže.
Saša s držela tiráku jako klíště. Soustředila se. Oči upřené na tirák, volant svírala pevně v ruce.
Lila se snažila udržet rovnováhu, ale odpor větru ji to moc neusnadňoval. Snažila se,aby řidič a jeho spolujezdec v kabině si ji nevšimli.
Dostala se k těsné blízkosti kabiny. Skryla se,a vytáhla svojí služební zbraň, z jejího pasu.
Nabila.
„ Hej....neslyšel si něco......“ zeptla se řidič spolujezdce.
„ Ne....poč?“ odpověděl s klidem spolujezdec.
„ Zdálo se mi, jako by někdo chodil po korbě“ odvětil s klidem řidič.
„ Hele...mě to nedá......jdu se podívat“ řekl spolujezdec a už se drásal na korbu. A vyndal si z opasku pistoli.
„ Sakra“ ucedila nadávku a okamžitě vymýšlela jak se z tohohle průšvihu dostat.
„ Co teť?“ zeptala se sama sebe.
„ Hej.....co tady děláš....ty si polda....ty mizernej poldo!!“ zařval spolujezdec, který se právě dohrabal na korbu.
Okamžitě se na policistku vrhnul. Lila se však nedala a obratným kopem, srazila muže na zem.
Ten ji však podkopl nohy a role se vyměnily.
Vykopl policistce zbraň z ruky a vytáhl ji nahoru.
„ A máš po ptákách, poldíku“ zařval muž a vzpouzející Lilu dotáhl na kraj korby.
Saša si toho oamžitě všimla....pevně sevřela volant a druhou rukou vytáhla svoji zbraň. Udržovala jednou rukou směr a druhou mířila pistolí na muže svírající Lilu, a mířící ji na hlavu.
„ Pusť ji a to hned!“ křičela Saša z auta na muže.
„ To určitě, teťka něco uvidíš“ a nabil zbraň. Přiložil ji na Lilinu hlavu.
Saša vystřelila. Trefila se do ramene, přesně jak chtěla.
„ Lilo.....skoč, věř mi!!“ křikla na Lilu, Saša a zajela ještě blíže ke korbě.
Lila skočila. Zachytila se střešního okýnka. Mrkly na sebe. Lila urychleně vlezla do auta.
„ Tak to bylo o fous!“ oddychla si vyčerpaně Lila. Saša se šibalsky podívala na Lilu a kývla na souhlas. Muž v korbě se konečně vzpamatoval a začla bláznivá přestřelka.
„ Lilo střílej, nebo daleko nedojedem!!“ rozkázala Saša. Lila okamžitě chmátla po sašině zbrani a opětovala palbu.
„ Hej, ta je moje“ zavtipkovala Saša.
„ No...tu moji jsem si tam nějak zapomněla“ zaculila se Lila.
Saša uhýbala autem střelám,ale občas se přece povedlo chytit nějakou tu kůlku do předku auta.
„ Safra...dělej něco, nebo to auto rozfláká“ houkla nervózně Saša.
„ Nojo, nojo....dyť se snažím“ zavrčela Lila a dál střílela po tiráku.
Jeden z Liliných vystřelených nábojů zasáhl pneumatiku tiráku.
Tirák okamžitě dostal neovladatelný smyk, řidič v kabině se snažil smyk vyrovnat. Marně. Mohutné auto přeletělo přes svodidla, jako by nic,a převrátilo se na bok. Na druhém pruhu dálnice okamžitě vznikl neskutečný zmatek. Auta se snažila zabrzdit. Ale pár jich to nestihlo a vyletěly přes tirák a obracely se na střechu, pak dopadly na dálnici. Ostatní auta narážely do už stojících aut. Náhle tirák začal hořet.
Saša vyběhla z auta, přeskočila svodidla a letěla k tiráku. Řidič v něm nebyl mrtvý,ale byl omráčený. Saša ho vytáhla do bezpečné vzdálenosti Lila ji šla okamžitě pomoct. Chtěla vysvobodit zaklíněného spolujezdce, který uvízl pod korbou,ale zjistila, že je mrtvý.
Saša s Lilou se okamžitě rozeběhly pryč a to co nejdál od tiráku. Cestou upozorňovaly lidi ať utečou do bezpečí. Lidé utíkali, všude zmatek a pláč.
Saša narazila na jedno auto, kde bylo připoutané malé dítko k autosedačce.
„ Lilo běž, já se postarám o to dítko!!“ křikla na Lilu, Saša a začla odepínat pásy autosedačky. Dítě plakalo, bylo zmatené.....
Lila však počkala opodál a čekala co bude. Saši se podařilo polekané, a pláčící dítko vyprostit a utíkala s ním k Lile. Lila ho okamžitě chytla do náručí a běžela co jí síly stačily.
Náhle obrovský výbuch, všude lítaly kousky z tiráku. Lila se okamžitě schovala za auto, které bylo nejblíže. Skryla dítko do náručí. Byly v dostatečné vzdálenosti. Všude jako řetězovou reakcí vybucovala auta nejblíž tiráku.
Saša však už uhnout nestačila a obrovská tlaková vlna ji smetla a a vší silou s ní mrštila o kapotu jejich BMW. V té rychlosti nestihla krýt si hlavu. Prudký náraz ji zarazil decha částečně omráčil.
Lila to všechno pozorovala. Nestačila věřit tomu věšemu co viděla.
Jako by se čas zastavil.....jako by rázem všechno utichlo.......jen jedna křičící žena......volala....hledala....byla na pokraji zoufalství......“ Moje díítě......moje dítě...zůstalo v tom autě....!!“ křičela co jí hlasivky stačily.
Lila v tom všem zmatku zaregistrovala pláč a nářek....zašla za ženou, s dítětem pevně tisklé v náručí.
„ Není to vaše dítě?“ zeptala se matky.
Matka nevěřila.....nevěřila, že jí dítko někdo zachránil.....byla šťastná, už to nebyl zoufalý pláč,ale pláč plný radosti.
„ Děkuji, strašně vám děkuji, co já bych si počala.....díky...“ dívala se uplakaná žena na Lilu, která měla z toho strašnou radost.
„ To dítě hlavně zachranila Saša......té můžete poděkovat.....ale kde je?“ začla se strachoval Lila.
Dívala se všude kolem.......podívala se i směrem na jejich BMW, z počátku si ničeho nevšimla,ale pohled em se vrátila zpátky. Rozutíkala se směrem ke svému BMW. Saša stále ležela na kapotě a sanžila se popadnout dech.
„ Sašo, Sašo....jsi v pořádku?“ satrostlivě se ptala Lila své kolegyně a pomohla jí slést z kapoty.
„ Jo....jsem....ale ....nemohu se nadechnout!“ snažila se vysvětlit situaci.
„ Co je s dítětem?“ začla se starat Saša.
„ Je v pořádku....je už u své matky“ odpověděla ji s klidem v duši.
„ A co ty....v pohodě?“
„ Já....jo...schovala jsem se za auto.....“ odpověděla opět Lila. Saša už konečně mohla dobře dýchat, ale hlava jí nepřestávala bolet, náraz byl silný.
Vzájeně na sebe mrkly.
„ Dobrý den....to vy jste Saša, ta co zachránila moji dceru?“ ptala se mladá matka, která měla stále uplakané oči.
Saša byla poněkud trošku vyjukaná, bylo to na ni nějak moc najednou.
„ Jj...jo jsem“ odvětila policistka mladé ženě. Nesměle, a vyjukaně.
„ Strašně vám chci poděkovat, nebýt vás a tady vaši kolegyně....už by tady má dcerka nebyla“ děkovala žena a opět začala mít slzy štěstí ve tváři.
Saša mladé matce utřela slzy a a řekla: „ Ale...to je přece samozřejmost...je to má práce.....nemáte vůbec zač, udělala jsem to pro vás ráda“.
„ Strašně děkuji.....neudělal by to jen tak někdo“ .
Lila a Saša byly rády, že to vše dobře dopadlo, a že dítko má zpět svojí mámu.
Lila si chtěla malého pochovat. Matka svolila.
Saša mezi tím se šla postarat o již probuzeného řidiče. Byl v šoku, a i když věděl, že půjde nejspíš na policii, kde si ho vyslechnou, neodporoval a šel před Sašou se spoutanýma rukama.
Policie už se tu začla hemžit a tak ho odevzdala policistovi a řekla:
„ Toho mi pohlídej.....mám s ním řeč“ zavtipkovlala a předala jej. Policista se mile usmál a pokynul mu, ať si nastoupí do auta.
Neodporoval, byl v šoku...v takovém vyjukaném stavu, že se odporovat ani nesnažil.
Došla k Lile.
„ Tak co...?“ptala se na aktuální situaci zvědavě Saša.
„ Myslím, že to tu můžeme zabalit, tady už není co bychom ještě udělaly“ odpověděla Lila a nastoupila si na místo řidiče. Saša ji následovala, seděla na místě spolujezdce.
„ To je zase aut.....jo...a co lidi?“ starala se Saša.
„ Myslím, že jsou ok...už se o ně postarají naší lidé“ odvětila trošku unaveně Lila.
„ Jo...co je s tím řidičem?“zeptala se po chvilce Lila.
„ Nechala jsem ho odvézt na výslechovku“odpověděla Saša, opírající si hlavu o okýnko.
„ Myslíš, že by mohl být nějak zapleten do té vraždy, a že s tím ferarákem má něco společného?“ Lila se na Sašu tajemně podívala.
„ To je možné....jsem zvědavá, co z něj dostanem“ odvětila Saša. Opět se opřela okno......zavřela oči.
Lila na ni šibalsky mrkla a zařadila vyšší rychlost. Samozřejmě, jen tak, aby neohrozila klidný chod dálnice.

Pokráčko


„ Sašo......děje se něco?“ začala Lila reagovat na Sašino odpočívání.
„ Nic...jen mě trochu bolí hlava, jak jsem sebou sekla“ odvětila Saša. Opět se opřela o okno a odpočívala dál.
„ Myslím, že by jsme to měli otočit k nejbližší nemocnici“ navrhla starostlivě řidička.
„ Ne, to není nutný, myslím....to přejde“ odvětila Saša a na důkaz vděčnosti na ni mrkla a usmála se.


.....................

Dojeli na stanici a vešli do výslechové místnosti. Tam už seděl řidič kamionu. Tvářil se přísně, byl naštvaný a dával to dosti najevo.
„ Co...to mělo znamenat, na té dálnici“ začala se zvědavě Lila vyptávat a očkem mrkla na svoji kolegyni.
Tázaný uraženě mlčel. Měl ruce na stole a vůbec mu nevadilo, že seděl neslušně, a že se ho na něco právě někdo zeptal.
„ Slyšel jste mě.?“zeptala se pro jistotu Lila, která stála před vyslýchajícím a opírala se o stůl.
„ Tím, že budete mlčet, si to jen zhoršíte“ ucedila Saša.
„ Chci právníka, bez něj nic neřeknu!“houkl na ně řidič.
„ Na právníka vám zvysoka kašlu...tady kolegyně se na něco ptala, tak laskavě odpovezte!“vypěnila Saša a postavila se vedle něj.
„ Chjooooo.....to je ale nuda!“ drze mručel řidič. A uvelebil se na židli ,dal si ruce křížem a koukal se všude kolem. Frknul.
„ Tak aby jste se nenudil, zeptám se vás trochu jinak...koho jste na tý dálnici pronásledoval?“zkusila opět Lila a vypadala dosti podrážděně, nesnášela, když ji někdo lhal a dělal si z ní pitomou legraci.
Saša opustila výslechovku.
„ Že by auto...??“zeptal se provokativně řidič.
„ Jaký auto?“ Lila byla klidná.
„ Hm....no malý...“ dělal si srandu.
„ A...skvělé..už máme velikost auta..a dál?“ ucedila s ironickým úsměvem Lila.
Přešlápla si a opět se rucema opřela o stůl.
„ Hm....červený.....ale nevím to jistě.“ provokoval. Lila se otočila ke dveřím a řekla:
„ Fajn...tak až chytnete rozum, tak mi dejte vědět....my máme času dost!“ a pokynula jednomu z policistů, aby ho tam šel hlídat.
Lila třiskla dvěřmi výslechové místnosti a šla k Saši.
„ To je takovej idiot, dělá si ze mě srandu“ rozčilovala se Lila a Saša se rozešla směrem k výslechovce.
„ Kam jdeš?“ nechápala Lila.
„Někdo to z něj dostast musí.“ odpověděla rychle a otevřela dveře.
Policista odešel hlídat před dveře. Saša zavřela. Lila byla ve vedlejší místnosti a pustila si mikrofon a pozorovala co se bude dít. Přes sklo nebylo ve výslechové místnosti vidět.
Řidič se houpal na židli a drze se tvářil.


„ Spadnete....“ upozornila monotóně Saša apřistoupila k vyslýchanému. Ignoroval ji...houpal se bezokolků dál. Díval se všude možně, jen né na komisařku.
„ Kde je ta vaše kolygyně?“ zeptal se řidič kamionu, stále se nepřestával nebezpečně houpat na své židli.
„ Nejspíš vás sleduje vedle v místnosti“ucedila Saša. Bezeslov se natáhla po židli a zabrzdila mu houpání. Sekl sebou. Urazilo ho to.
„ Já jsem vás varovala“ .
„ Cccc...tady už člověk vážně nic nesmí“ rozčiloval se řidič.
„ Ale může.....odpovídat na otázky“zavtipkovala Saša,ale nijak se neusmála.
„ No..tojo...tobě, nic neřeknu...tobě určitě ne“ odsekl drze. Saša se napřímila.
„ A komu teda...“zeptala se s naprostým klidem. Uvnitř ní to vřelo...ale přece se nenechá vytočit, říkala si.
„ Nikomu....a vůbec kde je můj právník?“ohrazoval se řidič. Saša se k němu přes stůl naklonila.
„ Žádného právníka jsme nevoali, a volat nebudem, chci aby jste mi odpovídal na otázky, chci toho tak moc?“ zkoušela to na něj trošku jinak. Zkoušela mu lehce brnkat na city.
„ Už jsem to snad řekl, tobě nic nepovím....“ byl stále drzejší. Opět se začal pohupovat na židli. Saša ho opět zbrzdila, prudce sebo sekl.
„ Koho jste na té dálnici pronásledoval“ trvala si na svém mladá komisařka.
„ Tý máš teda výdrž...“ mumlal řidič. Saša se napřímila a nejradši by mu jednu liskla. Ale byla profesionál, a tak se jenom krátce usmála.
„ Přestaňte mi tykat“ řekla z ostra.
„ Copak, paninko....všem ženskejm tykám“ drzé se culil.
„ Tak mě nebudete“ odsekla.
„ My máme času dost“vzdychla. A přisunula si židli naproti němu a sedla si.
Pohrávala si s mobilel, dívala se kolem, a doufala, že tahle finta na něj zabere.
Lila to zaujatě sledovala, doufala, že se to snad podaří. Dobře tento rik znala, už mnohokrát se vyplatil. Je to nuda, ale vyplatil se vždycky.
Po patnácti minutách, kdy už saša myslela, že se ukoše nudou, promluvil.
„ Takjo..fajn, řeknu co chcete vědět...hlavně už ať to mám za sebou, nechce se mi na fízlárně prožít noc“ mumlal drzý řidič a slušně se posadil.
Saša se nestačila divit, jak to zabralo, a s jakými následky.
„ Co jste ddělal na tý dálnici, koho jste tam pronásledoval?“ začla s výslechem.
Lila vztoupila do místnosti. Postavila se k Saši a poslouchala.
„ Ten chlápek mi něco dluží...“ odpověděl úplně mimo téma.
Saši to nevadilo a okamžitě se toho chytla.
„ O jakém chlápkovi to mluvíte?“ zeptala se ho klidně a koukla se na Lilu, která se zase plně soustředila na slova, které řekl.
„ To je takovej prachatej hajzlík....dluží mi 500 000,- a stále se mi schovává..ale já ho dostanu“poslední slova zněla výhružně. Řidič se zatřásl a sedl si rovně na židli, přestal se hrbit a mt ruce dokříže, naopak, dal je na stůl, a šlo vidět, že má toho co říct.
„ Ještě pořád jste nám neřekl jeho jméno“ upozornila očekavajícně Lila a mrkla na Sašu.
„ Jmenuje se Mark ....“ řidič nedopověděl, skočila mu do toho Saša.
„ Weber, že ??“ rychle muže doplnila.
„ Jojo....jak to, že ho znáte?“ zeptal se překvapený muž.
„ No....asi předevčírem jsme mu udělili vysokou pokutu za rychlost“ odvětila Lila. Saša přitakala.
„ Jo....pěkný fáro, co??“ s řidičem se konečně navázal důvěrnější kontakt.
„ Když nám řeknete všechno, pomůžeme vám“navrhla Saša, znělo to trošku jako obchod, ale myšleno to tak nebylo.
Řidič jim vše řekl, ptaly se...a on odpovídal.
„ A kdo měl být ten mrtý muž, a kdo jej zabil?“ ptala se Lila.


„ Pomožte mi...chce mi to přišít“ jeknul na policistky řidič, se strachem v očích.
„ Nebojte....se...pomužeme vám, ano, ale musíte nám důvěřovat“ uklidnila Saša roztřeseného řidiče.
„ Tak jak se jmenoval ten mrtvý?“ optala se ho Lila lechce podrážděně, protože pořád neslyšla odpověď.
„ Jmenoval se Markus Schulc, byl to nějakej právník...cosi mu dlužil, nedal mu to a on ho zabil...a teťka to chce přišít mě“ řekl rozhořčeně řidič a pokračoval:
„Jo...a ještě něco.....Schul často chodil se Weberem do nějaké dávno nepoužívané továrny...a prej tam mají schované drogy, se kterými pak Weber obchoduje, Schulc toho všeho měl dost a tak...“ nedokončil větu.
Saša ho zastavila. Lila se ho hnedka začla ptát:
„ Aha.....no tak teťka je už všechno jasné, a vy dneska ráno...pronásledoval jste Webera, protože jste mu to vše oplatit“Lila se zastavila. Skočil ji do řečí.
„ Jo....chtěl, mám ho plný zuby, přece nepůjdu sedět za něj“ vřísknul na Lilu.
„ Hm...aha...ale my jsme vám to včas překazily“ řekla s ledovým klidem a trochou nadsázky Saša.
„ Fajn, jenom klid....teťka musíme jednat...Sašo..ty pojedeš do tý továrny...a já s panem Schulcem sepíšu protokol a přijedu za tebou...ty mezitím zjistíš nějaký důkazy,jo“ rozdala všem úkoly a společně se Sašou odešly.

Pokráčko

Saša si zjistila od Petry adresu továrny a už letěla ke svému BMW a opouštěla stanici. Lila mezitím sepisovala protokol, ještě cosik zajišťovala a nevěděla kam dřív.

......................

Saša po dvou hodinách dojela na místo. Potichu vylezla z auta a pomalinku zavřela dveře. Snažila o naprostou neslyšnost, netoužila po pozornosti. Vytáhla neslyšně svoji služební zbraň a pomalu vešla dovnitř. Pomalu vcházela hlouběji do továrny. Najednou se rozsvítilo prostřední světlo, větších rozměrů. Ale přesto osvítilo jen střed továrny a nejbližžší kouty. Schovala se , jelikož uslyšela kroky. Schovala se za nebližší roha doufala, že se kroky nebudou blížit k ní. Neblížily....zdalovaly se. Oddechla si, a pokusila se opět pustit do pátrání. Narazila na nějaké plechové kojtejnery....něco jako zmenšená garáž...auto by se tam bez problému vlezlo. Schovala se za plechovou garáž, opět slyšela kroky...a dost hlasité.
„ Kruci.....jen to ne“ tiše si řekla. A sevřela svoji zbraň pevněji.
„ Halooooooooo.....je tam někdo?“ozval se známý hlas.
„ A jejej......“ tušila malér. Ani se nehla...jen se pomalinku koukla očkem za kojtejner a viděla stín známé postavy.
Okamžitě se zase schovala. Už dále nic nezavolal. Řekl si, že se mu to zdálo...a šel si po svém.
Pohla se.......chtěla se schovat za další kojtejner...zaregistrovala tady asi tři takové stejné kojtejnery.
Zastavil se....co to..opět něco slyšel.....
„ Halooo..kdo je tady...???“jeknul dost důrazně svoji otázku.
Šel se podívat....prostě mu to nedalo. Saša se stačila na poslední chíli schovat za kojtejner a a ni nedutala. Nechtěla být nalezena, jelikož věděla, že si Weber nebere žádné ohledy..a klidně by ji zabít.
Slyšela jak Weber sebral nějaký předmět z betonové země a šel směrem k ní. Schovala se na opačný konec.....a přikrčela se k zemi, svírajíc nabitou pistoli. Asi ji slyšel, Saši se zdálo, že jde na jisto.
Opět se schovala za opačný bok kojtejneru než poprvé. Opět šel na jisto...k ní.
„ Notaaaak...přestaň se schovávat já vím, že tu si.....“syčel Weber.
Nešlo vidět na metr, tady už světlo nezasahovalo.
Saša se zastavila...už dlouho neslyšela žádný šelest. Přišlo ji to divné at ak se opět snažila schovat za další roh. To neměla dělat, protože stál před ní....netušila jak sem u to povedlo, ale stál před ní...a jelikož nešlo vidět skoro ani na metr, nevšimla si ho. Měl u sebe dřevěnou tyč a vymrštil jí tím zbraň z ruky. Překvapená Saša se nestačila ani vzpamatovat, ani zahajít protiútok. Jen se rychle postavila. Schytala tvrdou ránu do břicha. Saša se vyjekla a skroutila se, ale ne až k zemi.
„ Ale...koho to tady máme?“ začal zločinec.
Opět se chtěla postavit. Jenže ji v tom drogový dealer zabránil tím, že ji tyčí praštil do zad. Saša vyjekla a spadla na zem.
„ Kdo...si myslíš, že si...všechno mi to jen kazíš“ řval na ni.
„ A co...ti kazím.....tvoje drogové obchody?“zeptala se ho Saša.
„ No....to taky...pojď!“ křiknul na ni a za vlasy ji donuti postavit se. Saša zasténala a nechala se aby ji dovedl k jednomu z kojtejneru. Otevřel plechová dvířka zamčené kladkou. Strčil ji tam a vešel tam taky. Saša se koukla kolem sebe a zjistila, že je v té plechové věci celkem hodně místa.
Strčil do ní, aby popošla dál. Upadla.
„ Tady budeš.....no užij si života dokud můžeš...až si tady něco vyřídím...tak se ti budu věnovat“ zavrčel na ni a výhružně se na Sašu koukl.
Odešel a zamkl kladku.
Postavila se...a zašla pomalu ke dvířkům. Strčila do nich, kladka byla zamknutá.....k její smůle.
Poodešla a zkusila to znovu. Nebylo to nic platné. Poodstopila...pak ještě víc....sedla si do rohu.
„ To mi chybělo....teťka tu podniká špinavé obchody...a já.... tomu nemůžu ani zabránit““ povzdechla si. Vytočilo ji to. Rozeběhla se proti dvířkům a vší silou do nich vrazila. Ani nevěděla, proč to udělala.......
Vrátila se....v hlavě si promítala všemožné nápady jak tomu všemu zabránit.

...................

„Kde je Saša?“ zeptala se šéfová,Lily, která právě cosi neskutečně rychle vyplňovala.
„ V té továrně..šla sehnat nějaké důkazy“ řekla Lila s klidem.
„Aha...no..měla by jste tam za ní jet...“ doporučila šéfka.
Lila vykulila oči....pro to neskutečné množství práce a všemožného schonu a zmatku na Sašu zapomněla.
„ Šéfko....dejte to někomu dodělat...já musím....sakra...jsem úplně zapomněla!“ rozkázala Lila, byla tak rozrušená, že si neuvědomila, že právě si vyměnila role se šéfovou. Přece ji nemůže rozdávat úkoly, Lila letěla ke svému autu a až v autě, ji to všechno docvaklo. Rozesmála se, ale ne na dlouho....musela za Sašou do továrny....doufám, že je všechno v pořádku, ve skrytu duše doufala, že ano.
Šéfka se na moment koukala trošku udiveně, ale plně Lilu chápala a tak se nad tím, jen pousmála a hnedka strčila papíry vyjukanému Bonráthovi. Měl taktéž napilno, a tak další štosek papírů ho moc nepotěšil. Herzberger se na něj pobaveně usmál, a začal mu pomáhat s probíráním štosku.

...................

Seděla v rohu...a čekala co se bude dít dál. Slyšela otevření kladky. Cukla sebou a tiskla se ke zdi téměr naproti dvířkám. Celou dobu tam byla po tmě....ale najednou slyšela klapnout nějaký spínač...byl od osvětlení, této plechové, celkem prostorné krabice. Rozsvítilo se modrobíle svítící žárovka, krytá mřížkou. Byla menšího rázu,ale účel to aspoň z poloviny plnilo.
Saša zamžourala a snažila se identifikovat osobu stojící od ní asi 3 m. Nebylo to nijak těžké, brzo si na malé světlo zvykla, a identifikace nebyla taktéž nijak náročná. Stál tam Weber. Díval se na Sašu a čekal jak zareaguje. Saša se snažila zachovat klid. 3 m se ji zdály příliš malá vzdálenost a tak se šoupla podél zdi o dva metry dál. Weber se ani nehl, čekal jak se zachová teťka.
Saši se tohle ani trošku nelíbilo...to ticho před bouří, nesnášela.



Konečně ticho bylo přerušeno.
„ Tak jak jsi se tady měla....líbí se ti tu?“začla Sašu provokovat.
Saša zachovávala klid a neodpovídala. Jenže to asi měla, Webera to rozzuřilo.
„ Na něco jsem se tě ptal, ne, poldo.....si snad hluchá?“ křikl na ni a přistoupil k ní na metr.
„ Ne...a moc dobře to víš, dříve nebo později tady přijedou moji kolegové a všechno ti to zatrhnem!“ vyhrozila mu.
„ Silná slova....“ řekl suše. Saša se opět posunula dál od dealera. Weber udělal provokativně dva kroky k ní.
„ O co ti jde?“ Saša se na něj vyjukaně a naštvaně podívala....tahle ta neurčitá situace ji vadila.
„ Se tě zbavit“ řekl s ledovým až takovým tím zabijáckým klidem Weber. A pohrával si se dřevěnou tyčí, kterou měl u sebe.
Saša se snažila vypadat co nejvíc klidně...ale moc se jí to nevedlo.
Weber to moc dobře viděl, a tak toho využil.
„ Ale....nějaká nervózní“ reagoval na Sašino, lechce nesebejisté chování.
„ Ne...nejsem...vůbec...jen tady u mě stojí chlap s tyčí v ruce...ale jinak jsem naprosto v pohodě“ hlas ji lechce přeskakoval nervózitou, strachem a nejistotou, přesto tam byla dávka ironie. Saša se na něj neurčitě koukla.
Uchichtl se.
Saša pomalu vstala ze země a poodešla dva kroky dozadu. Postavila se rovně, byla odhodlaná se bránit, přece se jen tak nedá, taková ona není.
„ Ale...copak......ty se chceš prát?“ uchichtl se znova Weber, v jedné ruce držel tyč a lechce se jí dycky praštil do dlaně druhé ruky.
Saša sevarovně koukla.
Zlostně se uchichtl a a pobaveně se na ni podíval.
„ Děláš chybu....“ zavrčel na odhodlanou policistku se kdykoliv začít bránit.
„ Větší chyba by byla se ti jen tak vzdát.....nebojím se tě“ syčela na něj Saša.
„ Ne?....s tvojí výškou....“ a změřil si pohledem.
„ Na tvým místě bych se bál.....já jsem ozbrojen....ale ty nějak ne“ prohodil pobaveně.
Saša mu jeho drzý pohled oplatila.
Vrhnul se na ni, bez sebemenšího varování. Sašu to však nevyvedlo z míry a obratně uskočila.
Webera to vytočilo a začal kolem sebe máchat tyčí. Saša obratně uskakovala. Chtěl ji praštit do hlavy, ale Saša se mrštně sklonila k zemi a nohou mu podrazila ty jeho.
Dealer sebou švihnul o zem, a byl značně překvapen.
„ Tohle si nečekal, co?!“ šiblasky na něj houkla a vykopla mu tyč z ruky. Weber zasyčel.
„ Ty hnusnej fízle....teťka si to přehnala!!“ křičel na ni ležící a rozzuřený Weber.
Saša pohledem zkontrolovala dveře. Zjistila, že jsou otevřené a tak neváhala a rychle vylítla z „plechovky“ a utíkala pryč.
Weber se urychleně vzpamatoval už když Saša byla u dveří kojtejneru. Rozhodl se nenechat svého zajatce utéct, a už vůbec se nechat policistkou přelstít.
Křičel na ni všechno možné, vyhrožoval ji, že ji chytí, a že to bude její konec.
Saša nepřestala utíkat, nevěděla kam utíká,ale věděla, že jestli nebude dost rychlá, bude zle.
Weber byl oproti Saše ve velké výhodě...znal totiž terén. Saša statečně udržovala náskok.
Byl už od ní jen na pár metrů, když už jí skoro měl, vychytrale mu prudce zahla do nějaké chodby.
Weber sice pár metrů ztratil, ale nepřestal ji pronásledovat.
„ Sakra!!“ polohlasem vyjekla Saša, kddyž zjistila, že chodba končí. Byla v pasti.
Saša se prudce otočila, viděla, že se Webera nezbavila a že je už téměř u ní.
„ To ne!!“ vyjekla, když u ní celý udýchaný stál.
„ Chyba....poldo....si se mnou zahrávat.......to si neměla dělat“ Weber byl udýchaný, a díval s na ni pohledem zabijáka.



Pohrával si s tyčí, kterou k Sašině smůle nezapomněl. Přistoupil k ní. Saša se na něj dívala, a čekala co bude.
Vší silou ji tyčí uhodil do spánku. Saša vyjekla a chtěla jej praštit do břicha. Weber ji to však nedovolil. Snažila se napřímit. Její snaha však přišla vniveč, jelikož ji opět prudce praštil do břicha a pěstí do nosa. Vyjekla a svezla se k zemi.Weber neskrýval své pobavení a radost, že dosáhl svého cíle.
„ Pojď!“ křikl na Sašu, a chytil ji za vlasy, přitáhl ji k sobě, co si ji zašeptal a vedl ji směrem zpátky do kojtejneru.
Když tam došli, zavřel za nimi.
„ To sis podělala, holka“ zavrčel na Sašu stojící o dva kroky dál.
„ Však my ti to zatrhnem“ řekla mu výhružným tónem.
Začala rvačka. Weber měl oproti Saši výhodu, měl větší sílu. Saša věděla, že není možné se jej zbavit jen tak, ale nepřestávala se bránít, vracet rány....

..................

Do té vší pranice se ozval hlasitější, nejsíše nechtěný zvuk. Weber se okamžitě napřímil a čekal, jestli se to ozve znovu. Ozval se. Nějaké tiché rozkazy.
Weber poznal co se děje, a věděl, že nemá šanci. Jenže byl odvážný, a nemínil se jen tak vzdát.
„ Já vás potrápím....“zavrčel a chtěl odejít. Vzpomněl si na ležící a dost vyčerpanou Sašu bojem.
„ Jo...a ty půjdeš se mnou.....když tě teťka mám, jen tak si na mě netroufnou“ zavrčel na Sašu a postavil ji na nohy.
Vytáhl si ze svého opasku zbraň a namířil na Sašu. Vztoupil před zásahovou jednotku, v čele s Lilou. Dívala se na něj nebezpečným a dost výhružným pohledem. Mířila na něj, a celá jednotka také. Sašu pevně svíral pod krkem, a nemínil ji pustit.
„ Pustťě ji...hned!!“ zakřičela Lila.
„ Si myslíš, že se jen tak vzdám...tak na to zapoměň!“ odpověděl Weber.
„ Chci auto...a to hned...jinak ji odprásknu a ty se na to budeš muset koukat, a to by jsi nerada, ne?“vyhrožoval Weber, a šlo vidět, že to co říká, myslí vážně.
„ Skloňte ty zbraně, sakra!“ zařval zločinec.
Lila naznačila rukou, ať uposlechnou. Jednotka položila houfně zbraně na zem, a každý člen zásahovky od své zbraně o dva kroky poodstoupil aby naznačil, že ho plně poslechli. Lila položila na zem zbraň jako poslední, také poodstoupila.
„ Notak, nezhoršuj te si to....nepomůže Vám to, Webere!“ zkoušela Lila urovnat vyhrocenou situaci.
Weber naznačil, že se jen tak nevzdá.
„ Chci ato auto, sakra......a necháte mě k němu dojít...a jestli se o něco pokusíte vy...a nebo to vaše podělaný vojsko..tak něco zažijete, je vám to jasný, paní komisařko?“ kladl si podmínky. Prudce se Sašou cukl. Lila se lekla.
„ Dobře.....ale pustťě moji kolegyni“ kladla si podmínky pro změnu Lila.
„ To by si chtěla, co?....NE!...bude to má záruka“ zařval naštvaný Weber.
„ Notak, Webere.....přestaňte, a vzdejte to!!“ zkusila štěstí Lila.
„ Ne...a teťka půjdu k tomu autu....a vy....se ani nehnete, je to jasný......sebemenší pohyb....a je po ní“ vyhrožoval zločinec a Saši cuknutím naznačil, že míní odejít . Rozešel se a Sašu držel pod krkem, snažila se s ním udržet krok.
Došli ke dveřím. Lila ho nespouštěla z očí, kontrolovala každičký jeho pohyb.
„ Kde máš auto, poldo?“ zavrčel Saši do ucha. Saša prstem ukázala. Došli k němu a Lila vyšla ven.
Saša otevřela dveře,a na pokyn nastoupila. Weber si urychleně sedl vedle ní, a mířil ji na hlavu.
„ Notak, rozjeď ten krám.....a nic na mě nezkoušej!!“ houkl na ni. Poslechla. Pomalu se rozjela. Koukla se na něj.

Pokráčko


Koukla se na něj.
„ Koukej na cestu, fízle!“ křiknul na Sašu, která okamžitě obrátlila pohled tam kam měla.
Po chvilce se odvážila a řekla:
„ Nechejte toho, dokud je čas.....tím si vše jen zhoršujete“ zkoušela s ním vyjednávat.
„ Neraď.....a jeď!“zavrčel vztekle na Sašu a pohrozil ji máchnutím pistole.
„ Proč, to všechno?“ zeptala se opět Saša klidně, po nějaké té chvilce.
„ Myslíš, že se jen tak nechám, sakra....mě do lochu nikdo nedostane!!, nenechám se chytit...“ houkl na ni podrážděně.
„ Dřív, nebo později, vás moji kolegové dostanou......jen to zhoršujete!“ křikla na něj Saša.
„ Sakra....co to má bejt??“křikl Weber, když uviděl, zásahovou jednotku v čele s Lilou jak je pronásledují ve svých vozech.
„ Sis myslel, že tě necháme utýct?“ reagovala Saša, trošku pobaveným tónem. A koukla se do zpětného zrcátka. V duchu se zaradovala.
„ Ti...tvoji kolegové budou litovat.....“ zachrčel Weber, otočil se, a nabil si pistoli.
Saša se zhrozila. Nervózně se koukla do zpětného zrcátka. Její lidi je pronásledovali. Drželi si bezpečný odstup, ale pronásledovali. Začal po nich střílet, jako šílený.
„ Zrychli, sakra....“křiknul na vyjukanou Sašu. A opět zahájil palbu. Palba byla černými vozy a Lilou opětována.
Weber ucedil: „ Sakra....dálniční polda, a jedeš jak....“.
„ Haha...moc vtipný“ ucedila pro změnu Saša, která Webera mc dobře slyšela.
Saša zrychlila,ale jen o píď.
„ Sakra., chceš mě naštvat? Zrychli....!!“ křiknul na ni zločinec a praštil ji pažbou do spánku, Saša vyjekla. A raději zrychlila, jak ji přikázal.
„ Já vám dám....už mě to začíná pěkně štvát!!“řval jak pominutý a střílel na stříbrné BMW, které patřilo Lile. Držela se téměř u zadku Sašiného BMW, snažila se uhýbat střelám,ale její auto to občas schytlo.Zatím naštěstí, nijak vážně. Lila opětovala výstřely, a střílela po Weberovi. Nějak ho nešlo trefit. Lila už byla celá nervozní, v autě do kterého se občas nechtěně trefila, seděla její parťačka, a nechtěla se trefit do pneumatik, jelikož by Saša dostala smyk,a nemuselo by to dobře skončit. Snažila se co nejpřesněji mířit. Šlo to celkem ztěžka, řídila a ještě musela opětovat palbu, ale byla profesionál, přece to jen tak nevzdá.
Weber cosik neskutečně sprostého řval, ale Saša pod množstvím ran a z nich vzniklého zmatku a hluku, téměř nic nezachytila.
Saša nenápadně pokaždé uhla, aby se Weber měl problém se trefit do Lily. A zatím se to dařilo, Občas se strefil do skla, pak to bylo do nárazníku....žádná velká hrozba.
„ To tě neučili jezdit rovně...kur....?“ zařval napůl hlavou z okna naštvaný Weber. To sprosté slovo dořekl, ael už z hlavou zcela z okna ven, a tak Saša nic neslyšla.
Saša věděla, že zjistil její styl hry. Srovnala volant a snažila se občas uhnout, tak aby už to nebylo tak nápadné.
Nervózně se koukla do zpětného zrcátka, které bylo na boku jejího BMW a tajně doufala, že Lila je v pořádku. Lila očividně byla....už setrefila. Lilin náboj vystřelený z její sužební pistole našel svůj cíl, byl jim Weber, a jeho rameno. Zařval a okamžitě se stáhnul. Zavřel okno.
„ Do hááje.....ta tvoje hnusná parťačka mě trefila...“ skučel Weber.
Saša se na něj pobaveně koukla.
„ Já tě varovala“ zavrčela.
„ Přidej....ještě ji zkusím odehnat“ křiknul na Sašu, otevřel okno a opět začal střílet.
„ Kruci......ten si nedá pokoj?“ ucedila Lila,a začla opět střílet.
„ Už mě štveš....mám tě plný zuby“ rozčilovala se Lila.
Z černého auta patřící jedné skupince lidí ze zásahové jednotky trefilo pneumatiku Sašiného BMW. To se stalo neovladatelné a dostalo prudký,a děsivě vypadající smyk.
Lila vykřikla, a prudce zabrzdila. Všechna tři auta zásahové jednotky zabrzdila.
Přeletělo svodidla.....udělalo několik přemetů. Prudce dopadlo na střechu a důsledkemkinetické energie, ještě chvíli jelo se nesnesitelným skřípotem na střeše. Konečně se zastavilo. Auto, jedoucí v protisměru, nestačilo uhnout a napálilo to do předku Sašiného, převráceného BMW. Naštěstí ho jen tak prudce „lisklo“ a pak se odrazilo do příkopy. Řidič byl v pořádku.
Se Sašou a Webrem to, ale moc dobře nevypadalo.
Lila vylezla, celá vyjukaná a vyděšená z auta. Koukla se na Sašino, zcela už nepoužitelné BMW, obrácené na střeše.
Rozběhla se tím směrem. Když byla u nich, sklonila se k Sašinému oknu.
Vytáhla Sašu, která byla v bezvědomí. Pak přistoupila k okýnku Webera. Vytáhla jej, a zjistila, že Weber je mrtvý.
„ Sašo.....Sašo....si v pořádku?“ snažila se svoji omráčenou pařťačku vzpamatovat.
Po nějaké chvilce se jí to opravdu povedlo. Saša se opravdu probudila, byla celá domlácená,ale živá.
Byla poněkud vyjukaná.
„ Sašo....všechno v pohodě?“ vyděšená Lila se sklonila k Saši.
„ J-o.....co to bylo?“ zeptala se vyjukaná Saša.
„ Nějaký idiot ze zásahovky tě trefil do pneumatiky“ odpověděla podrážděně Lila
„ Co ho to na-padlo....mohl nás za-bít...“ nestačila se divit.
„ Já nevím, ale bude za to nést následky, to mi věř“ Lila podrážděně zatvářila.
„ No....a zničil mi auto....pako...to mu nedaruju“ uchichtla se Saša a snažila se zvednout ze země. Šlo to těžko, hlava se ji motala, všechno ji bolelo. Ale snaha se vyplatila.
„ Kde....je...Weber?“ zeptala se.
„ Ten je mrtvý“ odpověděla ji Lila.
„Jdu...za tím pitomcem, který tě málem zabil“ řekla odhodlaně.
Saša okamžitě dodala: „ Počkej....jdu s tebou, to si nenechám ujít“ a přistoupila k Lile. Šla vedle ní.
Hlava se ji nepřestala motat, a nesnesitelně bolet. Přesto se držela Lily, která šla rázným krokem.
Saša se otočila. Uviděla BMW, převrácené na střeše, zničenéa naprosto nepoužitelné.
„ Moje BMW......“ špitla. Tohle ji zamrzelo.
Lila došla k provinilci, začla z ostra. Saša se nestačila divit a on teprve ne.
„ Co to mělo znamenat? To jste vážně tak blbej, že nevíte, že pokud trefíte pneumatiku, dostane auto smyk, to jste vážně tak tupej, nebo, co?? Dyť jste mi málem zabil kolegu, dochází vám to ?“ křikla Lila.
Saša nevěděla na koho se dříve dívat. Celkem se bavila, ale Lile naznačila, opatrně, že to je trošku moc.
„ Já se omlouvám, kolega uhnul a já se tak nějak netrefil“ začal se nesměle omlouvat, a Saša poznala, že je mu to líto.
Lila to tak neviděla a začla znova.
„ Jo...tak kolega....ahaaaaaa....ale střílel jste VY“ vykřikla a ukazala na něj ukazovákem tak prudce, že se prstem dotkla neprůstřelné vesty.
„ Já vím, je mi to strašně moc líto....moc se omlouvám...nevím co říct“ omlouval se rozpačitě.
„ Nic....nevíte....víte, co by jste měl za malér, kdyby jste Sašu zabil?“ zeptala se jej, už trošku klidněji.
„ Vím....a moc mě to mrzí, opravu auta.....“ nedořekl načatou větu a kouknu se Saši přes rameno, viděl nepoužitelné BMW. Větu chtěl dokončit, opravu auta vám zaplatím, ale viděl to co viděl a tak ji rázem upravil.
„ No spíše....zaplatím vám nový služební vůz.....“ dokončil větu nesmělým tónem.
Lila se spokojeně usmála.
„ To by bylo moc fajn“ špitla nesměle Saša.
Saši se zamotala, a málem skončila na zemi. Lilaji okamžitě zvedla, a řekla důrazným tónem:
„ Půjdeš do nemocnice“ zněco to téměř jako rozkaz.
„ Díky, kolego, ale není to třeba, je mi dobře, jen se mi zamotala hlava“ odmítla.
„ Hele...fakt? To...nechápu, auto se stebou převrátilo, snad čtyřikrát, a ty se jen oklepeš a jdeš!“ nestačila se divit Lila.
„ Cítím se O.K....opravdu....díky“ odpověděla Saša nesměle.
Odešla k Lilinému autu. Opřela se o něj. Sledovala všechnu tu spoušť. Přijela sanitka, přijel i pohřební vůz.
To Sašu trochu zamrzelo.......takový Weberův konec si nepřála.Lila došla ke svému autu a opřela se o předek auta, chvíli sledovala okolní děj pak řekla:
„ To je zase spouť, co?“
„ Jo....to je....ale byla to akce, že?“ uchichtla se Saša a opřela se o předek vedle Lily, která hleděla kam si před sebe.
„ Jo....to byla....to musí bejt, ne?? Jsme přece parťáci...musí být akce!“ poplácala Sašu, která se na ní nepřestávala culit.
„ No to je tutovka.....!“ souhlasila Saša a začali se obě smát.
Po záchvatu smíchu si Lila parťácky rýpla do své menší kolegyně.
„ Hele.....“ uchichtla se.
Saša se na ni koukla:
„Co?“
„ To.....tvé auto....“ začala chytat druhý záchvat.
Saša se koukla znovu na svoji kolegyni, bavila se:
„ No.....co je ?“ zaculila se.
„ Hm.....no.....šéfka asi moc ráda nebude“ culila se Lila.
„ No.....co? Trošku tuning....se to trošku nepovedlo,no“ rozesmála se Saša.
„ Hm,hm,hm“ kroutila nevěřícně Lila hlavou.Culila se.
„ Co je? Co jsem zase udělala?“ škádlila Saša svoji kolegyni.
„ Kolik dní to auto máš?“ rýpla si Lila.
„ Hm....že by týden?“ mrkla na kolegyni šibalsky.
„ No...teda kolego...styď se...“ smála se Lila na celé kolo.
„ Hele...přestaň, jo....nebo upravím i to tvoje“ hihňala se Saša. A šťouchla do rozesmáté Lily.
Saša s úsměvem na rtech usedla na místo spolujezdce. Lila sedla na místo řidiče a rozjely se.
Po celou cestu se nepřestávaly pošťuchovat.

..................

Doejli na stanici Dálniční policie. Vešly do hlavních dveří, namířily si to do jejich kanceláře. Když v tom všem je zastavila šéfka.
„ Sašo...Lilo...prosím, ke mně do kanceláře“ rozkázala jim a ukázala prstem na svoji kancelář.
Saša se zarazila.
„ Co....a proč?“ otočila se tázavě na svoji kolegyni.
„ No, to nevím.....asi chce s námi mluvit“ uchichtla se.
„ No...kolegyně..na to bych nepřišla“ šťouchla s úsměvem na rtech do Lily. Saša i Lila se rozešly směrem ke kanceláři. Zaklepaly, a na šéfčino kývnutí hlavou, vztoupupily a zavřely za sebou prosklené dveře.
„ Skvělá práce, holky“ pochválila je na úvod.
Parťačky si vyměnily pohled.
„ Případ jste vyřešily opravdu rychle, a vaše nasazení je maximální, cením si toho“ uznala šéfka. Byla opravdu spokojena s jejich prací.
Opět si vyměnily šibalsky pohled.
„ Pro příště, bych však uvítala míň škod“ zatvářila se již trošku vážněji. Holky ucukli koutky.
„ A taky bych uvítala menší škodu na služebních vozech, Sašo“ mrkla na Sašu šéfka vážnějším pohledem.
„ Ano šéfová“ odvětila jmenovaná. A mrkla na Lilu. Ta se snažila, aby nevybuchla smíhy.
„ Nezazlívám vám to, tentokrát, nebyla to vaše chyba, už všechno vím“ řekla s klidem šéfka.)
„ Vám tež nic neuteče“ uchichtla se nesměle Saša. Šťouchla do kolegyně. Lila se snažila sklidnit, ale očividně ji to moc nešlo.
„ To ne!“ řekla s s úsmevem šéfka a naznačila jim, že mohou odejít.
Rozloučily se a zavřely za sebou dveře.
„ Co to bylo, Lilo?“ zasmála se Saša.
„ Prý, uvítala bych menší škody na služebních autech, Sašo“ citovala šéfovou a rozesmála se.
„ No však počkej“ opět do rozesmáté Lily šťouchla prstem.
„ Mám hlad.....nezajdem na něco“ navrhla se vší vážností Lila.
„ Netvař se vážně....nejde ti to..“ culila se Saša.
„ Proč ne“ usmála se Saša o společně odešly.
Nastoupily do auta, a za západu slunce odjížděly ze stanice Dálniční policie.

A tohle je konec....snad se Vám povídečka líbila........

Saša

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 107
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Dobré Míšo....

No jo, úplně vystižené Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
autorkaaaa
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Novéé pokráčko..... Very Happy

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 107
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Kolego - fajne Wink

No jo, honičky po dálnici Embarassed - super Cool

Těším se na další pokračování

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Moc děkuju Lilčo za komentáříky.......

No jinak je tu další pokráčko...tak se kdyžtka koukni...a samozřejmě i další když se kouknou a zanechají stopu, busdu velmi ráda Smile


Very Happy

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 107
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Wau! Ačkní - hm to bylo dost! Wink A zase nepořádek na dálnici, jako vždy! Very Happy

SUPER MÍŠo Very Happy

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Lilísku..moc děkuji , už píšu pokráčko..

Těš se kolego Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Nemám slov ... Naprosto bezva:D

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
Nemám slov ... Naprosto bezva:D



děkuji za komentík, potěšil..... Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Je tu další pokráčko...


Budu ráda, za jakýkoli komentář...díky Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Teda holky, musím vám říct, že kam se na vás hrabou ti dálniční moulové, vy jste víc akční jak ti dva dohromady! Laughing Laughing Laughing
Těším se na další díl... a... do toho, holkyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy!! Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Teda Všelíísku.......tvůj komentář mě nesmírně potěšil.....jjj akce ta musí BÝT!!! Laughing
- Moulové - s tímhle si mě dokonale odrovnala...... Laughing Laughing Laughing Laughing


Díky za komentář....a můžete se těšit na pokráčko...určitě dodám co nejdříve Wink


Saša

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Další pokračování........ Smile

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Vr, chudák Saša, nechtěla bych být v její kůži... doufám, že to děvčata Weberovi osladí, tohle mu nesmí projít jen tak! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 107
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Vypadá to čím dál tím líp, tolik akce najednou.
No jsem zvědavá na další pokračování.

Jinak super - Wink

Ahoj kolego!

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Lila: Díky za milý komentář, kolego, potěšil mě.

Je tady závěrečný kousek....komentářky potěší..... Very Happy
Snad se Vám povídka líbila............. Smile *nesmělý kukuček*

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 107
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Ahoj Míšo

Tak jsem se konečně dostala k dočtení té tvé povídky a konec se mi líbil.
Samozřejmě mnoho škod, hlavně na služebním voze, že? Jak jinak?!

Pěkné - Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Tak trošku jiný tým
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma