AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbí se Vám moje povídka?
ANO
100%
 100%  [ 6 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 6

3. Moonův mstitel
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán 22 díl Very Happy

Moonův mstitel

Jeans Moon největší drogový díler v Německu, postrach policie a milující otec
byl atletické silné postavy se světlými blond vlasy a světle zeleno šedými oči ze kterých šel strach.
Teď zrovna, seděl ve své kanceláři na židli a pročítal si nějaké spisy.

Náhle někdo zaklepal.
„Dále.“ Řekl Jeans a dál si četl spisy.
Dovnitř vešli dva muži. Oba měli černé obleky a černé brýle, prostě bodyguardi jak mají být.
„Hotovo?“ Zeptal se Jeans a podíval se na ně. „Ano, pane:“ odpověděli najednou
„Fajn, tak to bychom měli z krku, o jednoho dotěrného slídila méně, rodina Sonne mi už nebude dělat problémy.“ Řekl Jeans a usmál se.
„Vlastně…“ začal jeden z mužů. „Co?“ Zeptal se Jeans.
„Je tu jeden problém…“ začal jeden z mužů, otevřel dveře a dovnitř přitáhl asi devítiletého chlapce, měl blond vlasy a modré uslzené oči.
Jeans zuřil. „Vy pitomci!“ vykřikl na ně.
„Šéfe, mi za to nemůžeme, našli jsme ho pod postelí, až po tom masakru, a venku už byla policie, stihli jsme to jen tak tak.“ Odpověděl mu jeden z mužů. Jeans už nestačil nic říct, protože najednou se otevřeli druhé dveře a dovnitř vešli dvě dívky.

„Co tady děláte holky?“ Zeptal se hned Jeans a naznačil bodyguardům, aby zůstali za dveřmi, chlapec, ale musel zůstat.
„Přišli jsme za tebou.“ Řekla mu, hned mladší černovlasá dcera s bílím obličejem a sedla si mu na klím,
čímž si vysloužila vražedný pohled své blonďaté sestry Christiany, která Sáru nenáviděla, po úmrtí Katriny, se všichni točili jenom kolem Sáry, a Christiany si nikdo nevšímal.
„Kdo jsi?“ Zeptala se náhle Sára, chlapce, který stále stál u dveří, neschopný se pohnout, ani odpovědět.
„Kdo je to otče?“ Zeptala se Christiana.
„Jmenuje se Sonne.“ Odpověděl jí otec. „To je ta rodina soukromých detektivů, co po nás jde?“
„Byla, tenhle je poslední.“ „Jak se jmenuješ?“ Zeptala se ho mile Sára, chlapec jí chtěl odpovědět, ale přerušila ho Christiana.
„Na jméně nezáleží.“ Christiana přešla blíže k chlapci a vytáhla svůj lovecký nuž, který jí poslala z Ameriky matka, chytila chlapce za vlasy a na krk mu dala nuž, chtěla mu podříznout hrdlo.
„Přestaň!“ Vykřikla náhle Sára, čímž si opět vysloužila Christiany vražedný pohled, ale nůž neschovala.
„Jaký je problém?“ Zeptala se. „To nemůžeš!“ Odpověděla jí Sára. Christiana se podívala na otce a žádala povolení.
„Mám lepší nápad mé dcerky,“ Řekl Jeans, zavolal svoje muže zpátky.

Christiana mezitím nůž schovala a odstoupila od chlapce pryč. Kluk si očividně oddechl a děkoval malé Sáře, která se na něj mile podívala.
Jeans mezitím nařídil svým mužům: „Něco mu píchněte a nechte ho v lesa, ať je sám pánem svého osudu.“
Muži ho poslechli, chytili chlapce a táhli ho z místnosti ven, to poslední co kluk viděl, než se za ním zavřeli velké dveře,
byli Sáry hnědozelené starostlivé oči, které mu byli jedinou útěchou, před tím, co s ním bude dál…

Když se probudil, byla už tma, všude houkali sovy.
Ležel na studené zemi a bolela ho hlava. Pomalu se zvedl a rozhodl se najít nějaké známky civilizace.
Pomalu kráčel tmavým lesem, a každý neobvyklý zvuk ho donutil se zastavit. Měl strach, ale i přesto pokračoval dál.
Moonovi bodyguardi ho na příkaz Jeanse nechali ležet v lese asi třicet kilometrů od nejbližší silnice.
Chlapec šel stále dál, věděl, že se odtud musí co nejrychleji dostat, věděl, že v lesích v západním Německu se opět začali vyskytovat vlci, věděl sice, že vlk člověka nenapadne, ale nechtěl to riskovat…

Začalo svítat. Chlapec, který celou noc prošel v lese, začal být unavený, nechtěl to, ale vzdát, a tak šel stále dál.
Dostal se na kopec a rozhlédl se po okolí, jaké bylo jeho překvapení, když pod kopcem spatřil silnici.
Náhle mu bylo jedno, že je unavený a skoro bez síly, rozeběhl se z kopce dolů.
Neviděl kořeny stromů, o které ihned zakopl a kutálel se ze svahu dolů,
zastavil se až na silnici, kde zůstal bezvládně ležet…


***
Sára se posadila na židli v kanceláři, a jelikož tam byla sama, dala si nohy na stůl a začetla se do spisu.

Na spisu bylo napsáno „Tajná operace.“
A Sára konečně dostala šanci podílet se na nějaké tajné operaci.
Skvěle se na to hodila, byla mladá a právě takového člověka potřebovali.

Úkol byl prostý, Sára se dostala díky dopisování s mužem jménem Boss do party mladých lidí a jejím úkolem bude,
překazit pašování diamanty do Francie ve velkém a zadržel Bosse a jeho lidi.
Nebyla to šéfová, kterou napadla vzít jí do akce, byl to nový policejní prezident, který byl do funkce dosazen teprve nedávno,
jmenoval se David Steine a jediné co o něm věděla bylo to, že mu mělo být asi čtyřicet let.
Ovšem Sára na to neměla být sama, zítra ráno měl přijet též mladý kolega, který by též do party lidí bez problému zapadl.

Sára odložila spis a protáhla své tělo.
Pohlédla ven, kde už byla tma, byl už čas jít domů.
Podívala na služebnu a kromě pár lidí, byla stanice prázdná.
Sára se zvedla a zamířila ke dveřím od Anny kanceláře.

„Hodně práce?“ Zeptala se, když vešla dovnitř a spatřila Annu za pracovním stolem s několika papíry, které se jí začali hromadit na stole.
„To je všechno kvůli té akci?“ Zeptala se a Anna pokývala hlavou.
„Četla jsi spis?“ Zeptala se Anna a pohlédla na Sáru.
„Jistě.“ Odpověděla Sára po pravdě.
„A nechceš si to ještě rozmyslet?“ Zeptala se Anna, které se hned od začátku nezamlouvalo, že si policejní ředitel vybral právě pro akci jí.
„Anno, už jsme o tom mluvili.“ Řekla Sára a posadila se, protože tušila, že tohle bude na dýl.
„Já vím, ale…“ „Pokud jsem četla dobře, tak v tomhle obchodě moje rodina prsty nemá, jestli tě to uklidní.“ Odpověděla jí Sára.
„Jenom, že to není napsané v papírech, neznamená, že v tom nemají prsty.“ Řekla Anna.
„Nezapomeň, že jsem dala slib.“ Řekla Sára.
„Ten tvůj slib se mi taky nelíbí.“ Odpověděla jí Anna.
„Neboj, vůbec si to nepředstavuji jako Hurvínek válku.“
„To vím, ale mám o tebe strach, když jsi policista víš, že se můžeš spolehnout na své kolegy, že když za vámi vyšlu komando, máš někoho, kdo ti bude krýt záda, ale přemýšlela jsi, co se stane až tam budeš úplně sama, nikde nebude nikdo, kdo by ti mohl pomoct, kdo by ti kryl záda a proti tobě bude jeden z tvých sourozenců rozhodnutý tě zabít, víš co potom uděláš?“
„Nemysli si, že na to každý den nemyslím, ale neboj, až přijde ten den, tak budu vědět co udělat.“ Řekla Sára a zvedla se ze židle.
„Myslím, že půjdu domů, potřebuji se na zítřek vyspat.“
„Tak běž, já tak za hodinku dorazím, jen co to tady dodělám.“ Odpověděla jí Anna.
Sára opustila Anny kancelář a po chvíli už jí Anna uviděla opouštět služebnu.

Bylo velmi brzo ráno,
ale Anna už seděla v kanceláři, v noci nemohla spát, na rozdíl od Sáry, která spala, jako když jí do vody hodí.
Anna ji obdivovala, že jí to tak netrápí jako jí, Sára nebyla ve stresu, vypadala, jakoby na tajnou operaci chodila ob den.

Po dvou hodinách se služebna začala zaplňovat kolegy a kolegyněmi z policie.
Byl tady Tom, Semir, Andrea, Horst, Dieter a samozřejmě i Sára,
jediný kdo tady ještě nebyl byl mladý kolega, který mě se Sárou spolupracovat.

„Doufám, že to nebude nějaký ucho.“ Řekla Sára v kanceláři, kde seděl i Semir s Tomem.
„Jak jako ucho?“ Zeptal se Tom.
„No vzpomněla jsem si, jak Semir vyprávěl o prvním setkáním s Hartmutem…“ Odpověděla Sára a zašklebila se.
„No snad, byl náš nový policejní ředitel v tomto směru daleko důslednější, jít na tajnou operaci není žádná sranda.“ Řekl Semir a zvážněl.
„Taky doufám, ale neměl by tady už být?“ Zeptala se Tom a podíval se na hodiny.
„Neboj má ještě tak dobrech dvacet minut.“ Odpověděla mu Sára, načež Tom pokýval hlavu a dal se do psaní hlášení, které včera odložil.
Sára zakroutila hlavou. Zrovna ty máš co mluvit o pozdních příchodech.
Řekla si a usmála se, od té doby co Toma netrápily noční můry v podobě jejího teď už mrtvého bratr Ludvíka,
neměl už Tom opět potřebu vstávat do práce včas.

O dvacet minut později byla v kanceláři už jenom Sára, Semir a Tom byli na dálnici.
Sára šáhla po spisu s nápisem Tajné, chtěla si ještě něco přečíst.
Otevřela spis a podívala se do něj.
Náhle aniž by tušila, jak se to stalo, jí spis z ruky vypadl a papíry se rozletěli po celé kanceláři.
„Sakra.“ Řekla Sára a začala papíry sbírat.
Když sebrala papíry, které ležely v její blízkosti, všimla si, že jich ještě několik zůstalo na zemi pod stolem.
Sárě tedy nezbylo nic jiného než si kleknout a vlézt pod stůl.

Dveře kanceláře se náhle otevřeli a dovnitř vstoupil mladý asi jednadvacetiletý muž,
měl krátké na ježka ostříhané blond vlasy a světlé modré oči.
Byl vysoké a statné postavy.
Chvíli se rozhlížel po kanceláři, v které podle jeho přesvědčení nikdo nebyl.
Potom si na zemi všiml toho jednoho papíru.
Nejspíš spadl ze stolu, když otevřel dveře.
Řekl si a sehnul se pro něj.

Ve chvíli kdy dal ruku na papír, se na papíře objevila ještě druhá ruka.
Muž se zděsil a odstoupil od papíru stranou.
V té chvíli vylezla z pod stolu Sára.
„Promiňte, jste v pořádku?“ Zeptala, jelikož jí neušlo, že muže nejspíš dost vyděsila.
„To bude dobré.“ Odpověděl jí a zasmál se, poté jí podal ruku.
„Já jsem Markus…“ chtěl pokračovat dál, ale Sára mu skočila do řeči.
„Sára…“ Řekla, podala mu ruku a chtěla pokračovat, ale tentokráte jí Markus zase skočil do řeči.
„Schválně jestli uhádnu vaše příjmení.“ Řekl a Sára se na něj překvapeně podívala.
„Když chcete.“ Řekla a čekala co z Markuse vypadne.

Markus se na ní podíval pozorně a začal.
„Takže bílá pleť, to bude Nicol, uši, rozhodně Jeans,
nos bude po Evě starší a oči po Petrovi starším,
takže vy nejspíš určitě budete Sára Moonová.“

Sára zůstala zaraženě stát.
„Prosím?“ Zeptala se, jelikož nemohla uvěřit, co právě slyšela.
„Víte, když jsem byl na škole, tak jsem si vybral téma na seminární práci rodinu Moon.“ „
Aha.“ Odpověděla Sára a prohlédla si ho.
„Mám snad hádat já vaše příjmení?“ Zeptala se a usmála.
„No můžete to zkusit.“ Odpověděl jí.
Sára po chvíli zakroutila hlavou.
„Ne, nepodobáte se žádnému dílerovi, kterého znám.“
„Můj otec není díler, jmenuji se Steine, Markus Steine.“

Po té větě se Sára opět zarazila. „Steine?“
„Ano.“
„Syn nového policejního ředitele?“
„Ano, ale nerad to rozhlašuji, všichni si pak myslí, že mám protekci.“ Řekl a zazubil se.
V Sáře se pomalu a jistě začínala, vařit krev, s tímhle individuem bude muset strávit přinejmenším dva měsíce,
a teď už jí začíná pomalu a jistě štvát.
„Omluvte mě, musím ještě něco vyřešit s naší šéfovou.“ Řekla Sára a chtěla se vydat k šéfové kanceláři.
„Nezapomeňte tetičku informovat, že už jsem tady.“ Řekl jí, když kolem něj procházela.
„Jak to…“ Zeptala se zaraženě Sára, ale potom jí to došlo.
„Seminárka.“ Řekla a vtrhla k Anně do kanceláře.

Markus se zasmál a postavil se k rohu dveří.
„Hrajete si s ohněm, pane Steine.“ Ozval se hlas sekretářky Andrey.
„Proč myslíte?“ Zeptal se Markus.
„Napsat seminárku, je jedna věc, ale poznat jednoho z nich na vlastní kůži je věc druhá,
a dokud jí budete ukazovat, jak moc znáte její rodinu, tím víc vás bude nenávidět.“ Odpověděla mu Andrea a dál se věnovala svojí práci.
„Budu si to pamatovat.“ Řekl Markus

„Neumíš zaklepat?!“ Zpražila Anna Sáru hned ve dveřích, ale ta jakoby jí ani neslyšela.
Sedla si na židli a podívala se na Annu.
„Je hroznej.“ Řekla místo toho.
„Kdo?“ Zeptala se Anna.
„Nový kolega.“
„Aha, takže on je už tady?“
„A víš jak se jmenuje?“
„Ne, ještě jsme neměla tu čest ho poznat.“
„Markus Steine.“
„Steine, jako David Steine?“
„Přesně.“ „A co má být? Že policejní ředitel nasadil do akce svého syna?“ Zeptala se Anna.
„Není potíž v tom, že to jeho syn, naštval mě hned, jak na mě promluvil.“ Začala Sára
a napodobila Markusův hlas s hodnou dávkou ironie. „Napsal jsem seminárku o vaší rodině.“
Anna se chtěla smát, ale udržela se.
„Co si jako myslí, že až přijedeme k těm pašerákům tak jim řekne: jednou jsem napsal seminárku…“ dořekla Sára a spráskla ruce.
„A co s tím chceš dělat?“ Zeptala se jí Anna.
„Co asi, nic, přece nemůžu vzít telefon a zavolat policejnímu řediteli, ať si synka zase odveze domů.“
Anna pokývala hlavou.
„Nebo snad můžu?“ Zeptala se Sára.
„Sáro!“ Okřikla jí Anna.
„To byl jenom vtip.“ Odpověděla jí Sára.
„Jediné co pro tebe můžu udělat, je domluvit mu.“ Řekla Anna.
„To opravdu nemusíš, tohle zvládnu opravdu sama.“ Odpověděla jí Sára a zvedla se ze židle.
„A nezapomeň mi ho sem zavolat.“ Dodala Anna než Sára opustila kancelář.

Sára, ani nemusela nic Markusovi říkat, sám do kanceláře naklusal, jakmile jí Sára opustila.
„Dobrý den.“ Pozdravil a srdečně přijmul Anny podanou ruku.
„Engelhatová, posaďte se.“ Řekla Anna a Markus si sedl na židli.
„Mé příjmení už určitě znáte.“ Řekl Markus a usmál se.
„Ano, Sára už mi ho prozradila.“ Odpověděla mu Anna.
„Váš spis jsem si už přečetla a nevidím problém, abyste s námi nemohl spolupracovat.“
„To jsem moc rád.“ Odpověděl jí Markus.
„Mám jednu otázku.“
„Ptejte se.“ Vyzval jí Markus.
„Nezlobte se na mě, ale jaký důvod měl váš otec, že Vás poslal na tajnou operaci?“
„Jestli myslíte, že mě sem můj otec poslal, abych mu sdělil, jak to tady chodí,
tak Vás musím vyvést z omylu, já sám jsem mu navrhl,
abych se mohl zúčastnit nějaké tajné operace a otec mi vyhověl.“
„Doufám, že Vás nemusím upozorňovat na důležitosti tajné operace, že to není žádná zábava!“
„Plně si to uvědomuji, víte, chci si své místo u policie vybojovat sám, nechci přijít do nové práce s tím, že jsem synek policejního ředitele.“
„Proto ta tajná operace?“
„No, někde začít musím.“
„Dobrá tedy už Vás nebudu zdržovat, musíte vyrazit co nejdřív.“
Řekla Anna a oba dva se zvedli, poté mu Anna naznačila, aby jí následoval.

„Sáro!“ Zavolala Anna Sáru, která stála u Andrey a povídala si s ní.
„Ano, šéfová!“ Řekla Sára a podívala se na Annu.
„Jdeme!“ Řekla jenom Anna a vyrazila s Markusem k východu.
Sára se podívala na Andreu. „Tak sbohem.“
„Dej na sebe pozor.“ Odpověděla jí Andrea a usmála se.
Sára se také usmála, a potom následovala Annu a Markuse k východu ze stanice.

Markus, Anna a Sára stáli u černé motorky značky Honda, na které byly naloženy dvě sportovní tašky.
„Kdyby to s vámi vypadalo, velice špatně urychleně se s některým s námi spojte!“ Nakázala jim Anna.
„Samozřejmě šéfová!“ Odpověděli oba naráz.
„Takže teď už můžete vyrazit.“ Řekla Anna a Markus nasedl na černou motorku.
Sára se ještě podívala na Annu, ale než stačila cokoliv udělat, Anna jí objala.
„Slib mi, že se nebudeš do ničeho pouštět po hlavě!“ Řekla Anna.
„Ty děláš jako bych byla nějakej cvok, co nepoužívá hlavu.“ Odpověděla jí Sára a zasmála se.
„Ale samozřejmě ti to slibuji.“ Řekla Sára, odtrhla se do Anny a vztyčila dva prsty.
„Tak už jeďte.“ Řekla Anna a zasmála se.
Sára nasedla na motorku a chytila se Markuse kolem pasu.
Po chvíli už Anna jenom sledovala, jak se jí motorka s její neteří ztrácí z dohledu…

Jeli velice dlouho, bylo skoro poledne, když vyrazili od stanice a měli před sebou několik hodin jízdy,
městečko, do kterého měli namířeno, se jmenovalo, Eschweiler a leželo 50 km západně od Kolína.
Kdyby měli auto, byli by tam za chvíli, ale tajemný muž, který celou akci pořádal, si přál,
aby všichni přijeli na motorkách.
Maxim se Sárou klidně projížděli po dálnici, která byla kvůli nějaké nehodě opět ucpaná,
takže i kdyby nechtěli, stejně přijedou dneska pozdě, nejspíš mezi posledními.
Napadlo Sáru, ale nechtěl nakazit svým pesimismem i Markuse, takže celou cestu mlčela.
Vlastně by si ani neměli co říct, ona dcera drogového bosse a on synek policejního prezidenta,
měli by toho určitě hodně společného.
Napadlo pro změnu Markuse, ale nechtěl nakazit svým optimismem i Sáru, takže též celou cestu mlčel.

Bylo to až neskutečné, ale až po pěti hodinách stání a popojíždění v kolonách na dálnici,
přičemž by Sára mohla přísahat, že viděla Semira a Toma jak bezradně zírají na zničené BMW.
Se konečně dostali do městečka. Tedy na rozdíl od Kolína, tohle bylo maloměsto s počtem obyvatel,
který by vystačil na jednu sedmnáctinu část v Kolíně.
Ale Maxim se Sárou, neměli ani namířeno do města, ale za město, kde se táhl hustý les.
Podle pokynů sjeli na nejbližší odbočce z města a vjeli na přírodní cestu, právě tam někde se měla nacházet chata,
ve které měli strávit dva měsíce v utajení.
Nejeli ani půl hodiny, když si jí Maxim všiml a ukázal tím směrem, aby jí i Sára viděla.
Ta ovšem zareagovala okamžitě.
„Zastav.“ Řekla.
Maxim tedy ihned zastavil, načež Sára sesedla z motorky a protáhla si nohy.
„Nemůžeš to vydržet, už tam skoro jsem.“ Pokáral jí Markus, ale Sára si jeho poznámek nevšímala.
Seběhla z cesty k nejbližšímu stromu, poté se rozhlédla, zda je někdo nesleduje,
a potom vytáhla něco z kapsy a vložila to do štěrbiny ve stromě.
A následně poté se vrátila k Markusovi, který nevěřícně kroutil hlavou.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptal se, jakmile znova nasedla na motorku.
„To byla pojistka, kdyby náhodou něco nevyšlo, a my jsme musely utéct,
tak tady jsem schovala mobil, abychom si mohli zavolat pomoc.“ Odpověděla mu Sára.
„Tak jeď, už tam přece jsem, tak na co čekáme?“

Chata se jim objevila celá, jakmile vyjeli z hustého lesa, na mýtinku.
Jak se dalo předpokládat, byla chata ze dřeva.
Dalo se odhadovat, že měla několik pokojů, jelikož každý z pokojů měl vlastní balkón,
venku před vchodem byla veranda a za domem se rýsoval velký bazén,
který byl vsazen do země.
I přes všechno kolem, byla chata relativně skryta před zraky veřejnosti.
Před domem parkoval velký modrý jeep, ale jinak bylo všude ticho a prázdno.
Markus zaparkoval u jeepu.
Oba dva si vzali svoje věci a vydali se k chatě.
„Zdá se, že jim ty diamanty vynášej, když si můžou dovolit takový luxus.“ Řekla Sára a ušklíbla se

Markus se Sárou vešli na verandu a rozhlédli se, nikde opět nebyla ani noha.
„Není to trochu divný?“ Zeptal se Markus.
„A co jsi čekal uvítací výbor?“ Odpověděla mu Sára, načež hodila svá zavazadla na zem,
a jediné co jí zůstalo v rukou, byla malá kabelka.
Markus se na ní překvapeně podíval, a díval se na ní ještě do té chvíle,
kdy otevřela velké prosklené dveře a vešla bez váhání dovnitř a zmizela mu za rohem.

Ovšem se hned vrátila a podívala se na něj.
„Kde se couráš?“ Zeptala se ho,
chytila ho za loket a vtáhla ho, už bez zavazadel, které zůstali ležet vedle Sářiných.
„Co to děláš?!“ Zeptal se jí Markus, který sebou nechal vláčet za loket za Sárou.
„Co asi hledám někoho, komu to tady patří.“ Odpověděla mu Sára
„Nebylo by lepší slušnější počkat venku?“ Zeptal Markus.
„Kašli na slušnost, tady si v doupěti, tady neplatí zásady slušného chování,
tady jde o boj, a kdo vyhraje, přežije. Jasný?!“ Odpověděla mu Sára a zastavila se u velkých mahagonových dveří
a i přes to co říkala Markusovi, slušně zaklepala.

„Dále.“ Ozvalo se a Sára s Markusem vklouzli dovnitř.
Uvnitř seděl za stolem starší muž s mírně prošedivělými vlasy. Byl vyhublý na kost, ale obličej neztrácel barvu žijícího člověka.
„Už na Vás čekám.“ Řekl místo pozdravu a jelikož si všiml Maximova nechápavého výrazu,
ukázal na obrazovku, kde byl záznam z kamery, která byla podle všeho před domem.
„Pardon, že jdeme pozdě, ale dálnice byla ucpaná.“ Odpověděla Sára.
„To je v pořádku, stejně jste tu první, ostatní dorazí až zítra.“ Odpověděl jí muž.
„Mé jméno je Heinrich a jsem zatím Váš šéf, máte nějaké doklady?“ Zeptal se, načež mu Sára podala dvě občanky,
které jí dala Anna, před odjezdem.

Heinrich si jí prohlédl a podíval se na Markuse se Sárou.
„Takže pan Markus Seiner a slečna Sára Mollerová.“ Řekl a doklady schoval do šuplíku.
„Od teď budete jenom Markus S. a Sára M., po dobu dvou měsíců budete přijímat rozkazy
ode mě a vždy je uposlechnete s ostatními, kteří přijedou zítra se budete snášet a nesnesu
nějaké rozepře, protože aby náš plán vyšel, musíme být sehraný. Budeme jako jedna velká
šťastná rodina, je Vám to jasný?!“ Zeptal se Heinrich, načež Markus se Sárou, odpověděli, že je to je jasný
„Dobře, pro zbytek dne máte, padla, když u vchodových dveří zahnete vlevo,
najdete pokoje pro hosty, jeden si vezměte.“ Řekl Heinrich a naznačil jim, aby odešli.

„Teda dost milej chlapík.“ Řekla Sára, když otevírali pokoj pro hosty,
teď už zase se svými zavazadly
„No mohlo to být horší.“ Odpověděl jí Markus.
Ale to horší mělo ještě přijít a přišlo to tehdy, když Markus se Sárou vešli do pokoje.
„To si snad dělají srandu.“ Řekla Sára a zůstala zaraženě stát, přičemž jí zavazadla vypadla z rukou.
„Co je?“ Zeptal se Markus a pohlédl na místo, kam se Sára dívala.
Avšak jeho výraz byl úplně jiný než překvapený výraz Sáry.
„Super, beru si pravou část.“ řekl a skočil na postel, které se lidově přezdívalo letiště.

Sára se rozhlédla po místnosti, a když zjistila, že kolem není žádné kanape,
bezradně sedla na levou část postele.
Než však stačil utrousit Markus nějakou vtipnou poznámku.
Sára se postavila, podívala se na Markuse a začala.

„Takže za prvé, každý bude mít svojí část a nejsem zvědavá na nějaké
noční ohmatávání a za druhé…si jdu dát sprchu.“ Řekla a odporoučela se do ložnice.
Markus jenom zakroutil hlavou a ještě vyzkoušel, jestli postel dost péruje.

Byla už noc, když se oba dva uložili do postele, Sára peřinu až ke krku,
i když venku už byly začínající červencové noci.
Každý ležel na své straně a oba dva se dívali do stropu, byli sice strašně unavení po cestě, ale ne a ne usnout.
„Spíš?“ Zeptal se Markus.
„Ne!“ odpověděla mu Sára.
„Nechceš si povídat?“
„Ne!“
„Hele budeme tu dva měsíce, budeš se mnou muset začít muset mluvit.“ Odpověděl jí Markus.
„Fajn, a o čem chceš mluvit?“ Zeptala se ho Sára.
„Tak třeba jaké jsi měla dětství?“
„Krásné, dál!“
„To já jsem vyrůstal na farmě, kde jsem…“ Začal Markus, ale Sára ho přerušila.
„Snad každý den pořádali pikniky? To je opravdu moc krásné téma rozhovoru,
hele Markusi nech si to na někdy jindy, dneska na tebe nemám náladu. Dobrou.“ Řekla Sára a otočila se na bok.
Markus se jenom zašklebil a potřásl hlavou.
„Tak teda dobrou noc, a ať tě blechy štípou celou noc.“
„Můžeš toho nechat!“
„Jo už jsem zticha.“
„Děkuji.“
„Není zač.“
„Markusi!“
„Jo už jsem ticho, jako myška.“ Řekl Markus a v místnosti na několik minut zavládlo ticho,
které bylo rušeno, jenom pravidelným oddechováním.
Tedy po chvíli se opět ozvalo.
„Spíš?“
a vše začalo nanovo.

Sluneční paprsky pronikl až do jejich pokoje a pošimraly Sáru na obličeji.
Sára se zavrtěla a pomalu otevřela oči. Venku byl krásný sluneční den a ona ho nehodlala prospat,
pohlédla na Markuse, který tvrdě spal a pomalu se zvedla z postele.
Postavila se a protáhla, poté přešla k oknu a podívala se ven a následně potom ho otevřela.
Do místnosti pronikl čerství svěží vzduch a Markus, který stále spal, si přitáhl přikrývku více k tělu.
Sára jenom zakroutila hlavou a odešla do koupelny.

Když se po patnácti minutách vrátila, našla Markuse stále v posteli,
a tak se sama odebrala do kuchyně pro něco k snědku.

Vcházela zrovna do kuchyně, když se ve dveřích skoro srazila s Heinrichem.
„A dobré ráno.“ Řekl jí a vpustil jí do kuchyně.
„Dobré.“ Odpověděla mu Sára a postavila si vodu na čaj.
„Jak jste se vyspali?“
„Dobře, musím Vám říct, že je tady nádherně, je to úplně něco jiného než ve městě.“
„Jsem rád, že se Vám tady líbí a Váš přítel je ještě v posteli?“ Zeptal se, načež Sára pokývala hlavou.
„Ta cesta ho úplně vyčerpala.“ Odpověděla Sára a jen nerada zavzpomínala na minulou noc,
kvůli které teď nejspíš Markus stále spí, to žvanění ho muselo asi hodně vyčerpat.
„Málem bych zapomněl, dnes před polednem mi měli už dorazit i ostatní.“ Řekl ještě Heinrich, než odešel z kuchyně,
načež Sára pokývala hlavou.

O půl hodiny později už seděla Sára venku před chatou na dřevěné verandě,
v rukou držela hrníček, ve kterém stydl stále horký čaj.
Kolem ní bylo božské ticho, vychutnávala si ho a nechávala se unášet svěžím vzduchem
dál od všeho, dál od všech.

Vše se, ale rozplynulo ve chvíli, kdy se za ní ozvalo.
„Dobré ráno.“ Sára se ani nemusela otáčet, jelikož ihned poznala Markuse.
„To jsi mě nemohla vzbudit?“ Zeptal se jí a usedl na druhou židli s též hrnkem v rukou.
„Rád bych ti dělal společnost.“
„Možná tě to překvapí, ale možná jsem o tvoji společnost nestála.“ Odpověděla mu Sára, aniž by jí z obličeje zmizel milý úsměv.
Markus se napil ze svého hrnku a podíval se na Sáru.
„Víš, mám pocit, že jsme nezačali zrovna nejlépe.“
„Máš jenom ten pocit?“
„Dobře jsem si na sto procent jistý, tak co kdybych začali od začátku?“ Zeptal se a natáhl k ní ruku.
„Ahoj já jsem Markus.“ Sára jeho ruku přijala a odpověděla mu.
„Ahoj já jsem Sára a nemysli si, že si mě získáš tímhle laciným gestem,
já jsem romantik, takže čekám nějaké romantické gesto na usmířenou.“
„Dobře v blízké době určitě vymyslím nějaké romantické gesto na usmířenou.“ Odpověděl jí Markus, který její hru přijal.

„Už vím, pojď, půjdeme se projít do lesa, tam na paloučku
za svitu měsíce se ti omluvím a potom si dáme muchlovačku v jehličí.“ Sára se musela smát.
Ten kluk se jí začínal líbit, ale přece jenom byli kolegové,
city museli jít stranou, alespoň prozatím.
„Tak co souhlasíš?“ Zeptal se jí.
„Víš co?“ řekla mu a přitáhla se k němu, co nejblíže mohla,
takže byli od sebe jenom pár centimetrů.
„Zkus vymyslet něco lepšího.“ Řekla a odtáhla se.

Neuplynula ani hodina, když se ozval rachot motoru.
Markus se Sárou se podívali směrem, kde stála jejich motorka.
Po chvíli se na cestě objevili další dvě motorky, které zaparkovali vedle Markusovi motorky.
Z obou dvou slezli dva lidé, dva muži a dvě ženy, asi v jejich věku a též zřejmě páry, jako oni.
Všichni si vzali své věci a směřovali směrem k nim.

Markus odložil hrnek na stůl a chtěl se postavit a jít přítomným naproti.
„Co si jako myslíš, že děláš?“ Zeptala se ho Sára.
„No co asi, neříkal Heinrich něco o velké šťastné rodince?“
„To je sice pravda, ale takhle doslova to nesmíš brát,
i ve velké šťastné rodince si musíš chránit záda.“
„Prosím tě, co máš pořád s tím chránit záda a být ve střehu?“
Sára si Markuse změřila od hlavy až k patě a řekla:
„Vidím, že jsi nikdy v takový rodině nežil, takovým jako jsi ty, jsem kradla svačiny.“ Odpověděla mu Sára a otočila se na příchozí.
„Jděte doprava.“ Jenom jim odpověděla a po chvíli čtyři lidé zmizeli v domě.

Netrvalo to dlouho a na verandě se objevili zbylí obyvatelé domu.
„Nazdar.“ Řekl první z nich, který vypadal jako boxer, měl úplně holou hlavu,
vytvarované silnější tělo, tmavě hnědé vlasy a byl stejně vysoký jako Markus
„Já jsem Boris.“ Řekl a mávl na pozdrav. Dívka po jeho boku, která byla,
nejspíš jeho přítelkyní měla hnědé dlouhé vlasy a hnědé oči, štíhlou postavu,
a byla o hlavu menší než její přítel. „Fabiana.“ Řekla a nenápadně mrkla na Markuse,
které si jí vůbec nevšímal.
Druhý párek se představili jako Thomas a Lila.
Thomas byl atletické postavy, ale dost vyhublí, hnědé krátké vlasy střižené na ježka a světle modré oči.
A Lila měla středně dlouhé blond vlasy, zelenohnědé oči a též atletickou postavu.

Když se všichni poznali, posadili se kolem stolu, ale než si mohli říct něco více, objevil se ve dveřích Heinrich.

Sára poslouchala Heinricha jenom napůl.
Většinou všechny ty řeči už slyšela.
Heinrich, ale nemluvil o pašování diamantů, zatím ne.
Zatím jim celou dobu předříkával o tom, že teď budou jako rodina,
rodina, ve které si všichni věří a jsou závislí jeden na druhém.
Když s tím Heinrich začal, Sára si připadala jako doma, vzpomněla si na rodinný stůl,
kolem kterého sedělo 11 dětí, a všechny upírali svůj zrak na svého otce, který jim říkal co je to rodina.

„Rodina mé děti, není matka, otec a děti.
Rodina je silné pouto mezi lidmi tedy mezi námi, my si musíme všichni věřit,
nesmíme porušit křehkou linii, protože když to uděláme, dostanou nás,
naši nepřátelé nás roznesou na kopytech a proč?
Protože jsme spolu nedrželi, protože jsme měli před sebou tajemství,
protože jsme si nevěřili, protože jsme na sebe žárlili… nechci,
aby se ani jeden z těchto důvodů vyskytl v naší rodině!“
Dořekl a podíval se na každé ze svých dětí, čímž chtěl naznačit, že nemluvil o nikom konkrétním.
Bohužel pro něj tuto křehkou linii jak nazval, jejich otec svou rodinu porušili snad všichni bez výjimky.
Nikdo z nich snad nikdy nepochopil, co jim ten den chtěl říct a hořce toho litovali.
Začalo, to Carinou následoval Mathias, ale ostatní,
kteří zůstali, na svobodě též pocítili zrady ve vlastních řadách
a po otcově zatčení byli zbývající sourozenci tak zničení a neschopní udržet rodinu,
že se rozdělili a každý si těch deset let začal hrát na vlastním písečku.
Zůstali výjimky, ale i na ty se brzo snesou mraky pochybností…

Sára sebou cukla právě v čas, aby vyslechla Heinrichovo důležité vyprávění o pašování diamantů.

Byl to celkem dobrý a účinný plán.
Podle Heinricha měl do lesa do týdne přijet vůz, který jim přiveze bednu diamantů a
bednu s oblečením a jejich úkol bude prostý začít diamanty do oblečení.
Pravda koho by bavilo prohledávat jeden kus oblečení za druhým,
každý celník, který by se podíval do bedny by zhodnotil zásilku zcela obyčejnou
a ani by si nevšiml, že mu před nosem právě uteklo, několika set milionová zásilka zboží.
A jejich další úkol bylo tyto diamanty převést přes hranice a doručit je majitele, tam měli dostat peníze a zmizet.

„Jednoduché, rychlé a vždy účinné.“ Poznamenal Heinrich na konec.
„Takže jak jsem řekl, než přijede, zboží budete utužovat vzájemné vztahy.“ Tím svou řeč skončil a šestice lidí osaměla

Neuběhla ani minuta a Boris hned vykřikl: „Hele lidi, za barákem jsem viděl suprovej bazén,
co ho takhle vyzkoušet, když je takový vedro?“
Všichni ihned mručivým souhlasem vyskočili na nohy a po chvíli byli pryč.
Jediný kdo se tak nehrnul, do studené vody byla Sára.
Náhle si vzpomněla na to, že milí Semir jí stále nedal lekce plavání.
Ale jak řekl Heinrich. „Budete utužovat vzájemné vztahy.“
Sára se tedy zvedla ze židle a zamířila kde svému a Markusovu pokoji.
„Fajn jdeme se stmelovat, doufám jenom, že mě to nebude stát život.“ Říkala si Sára, zatímco se převlékala do modrých plavek.

Boris, Thomas a Marcus se začala po chapsku opravdu stmelovat,
tedy stříkali po sobě vodu a snažili se navzájem potopit.
Zatímco Fabiana a Lila se u rohu bazénu zabývali holčičími věcmi,
Sára se k nim za chvíli dostala a zapojila se do konverzace, které vládla Fabiana,
která dokázala hodiny a hodiny mluvit na téma líčení, oblečení a další velice důležité věci.
Sára a Lila jí velice poslouchali a občas něco okomentovali, ale Fabiana je většinou ani nepustila ke slovu.
Lila byla od nich vzdálena na délku ruky a nechala se houpat malými vlnkami, které dělali kluci,
když se snažili potopit jeden druhého.
Sára, které na sobě nedávala, nic znát se křečovitě držela okraje bazénu
a modlila se, aby dívky nenapadlo si jít zaplavat, ale po chvíli zjistila, že se nemusí bát,
jelikož Fabiana měla ještě dost témat, které dnes musela probrat.

Naštěstí jak Lilu tak Sáru zachránili právě kluci, kteří vylezli z bazénu
celý modří s tím, že toho pro dnešek mají opravdu dost a jdou okusit místní bar.
Lila byla během pár sekund z vody venku, aby opět nemusela poslouchat Fabianu
a za chvíli se jim ztratila z dohledu.
Fabiana si toho ovšem nevšimla, jelikož sama lezla z bazénu,
jako poslední vylezla z bazénu Sára, ale to už byla Fabiana s ostatními uvnitř místnosti,
kde se opět ostatní velice dobře bavili. Sára se pomalu postavila na okraj bazénu a oddechla si,
dneska plavání přežila, ale co zítra anebo pozítří?
To jí teď ale starosti nedělalo, místo toho se rozhodla jít dále stmelovat vztahy v jejich “rodině“

To co přišlo potom, se událo během pár sekund, připadala si jako ve zpomaleném filmu,
když se podívala na svojí nohu, kterou dala automaticky před sebe a potom druhou nohu,
při dalším kroku, ale pod nohama ucítila studenou vodu z bazénu a spolu s dlaždičkami,
které byli kolem bazénu utvořili kluzký chodník.
Noha jí podklouzla na dlaždičce s vodou, a ona ač se sebevíc namáhala,
nemohla udržet rovnováhu a spadla zpátky do bazénu,
velice daleko od nejbližšího břehu, kam by mohla natáhnout ruku a přitáhnout se zpátky…

Zděšeně se vyřítila nad hladinu a nedechla se čerstvého vzduchu,
ale ihned zmizela pod hladinou.
Kopala nohama jak jenom mohla a rukama mávala nad hlavou, ale zdálo se,
že nikoho na sebe neupozornila.
Opět se vynořila nad hladinou, ale stejně rychle se zase vrátila pod hladinu.
Nemohla nic udělat, uvnitř křičela na pomoc, ale nikdo jí nemohl slyšet,
ani stříkající voda kolem nikoho nemohla v tichém lese zavolat a ostatní z party stáli za zavřenými dveřmi,
a vůbec jim nebylo divné, že se k nim Sára ještě nepřidala…

Sekundy plynuly a ona s každým vynořením cítila, že je to její poslední nádech,
už neměla sílu se znovu vynořit a zápasit o holý život, ruce se nechávali unášet vodou
a oči jí se pomalu zavíraly, nad sebou viděla modré nebe bez mráčků,¨
které se vlnilo, jak voda narážela na okraje bazénu.
Z úst jí vyprchaly poslední bublinky vzduchu a ona pozorovala jak ladně a pomalu stoupají nahoru,
to poslední co zaregistrovala, než zavřela oči, byl zvuk rozražení vody…

Do nosu se jí dostal čerstvý vzduch, rychle otevřela oči a začala lapat po dechu,
přičemž začala plivat vodu z úst, byla tak slabá, že by hned klesla pod hladinu, kdyby jí silné mužské paže nevytáhli z bazénu ven.
Lehla si na břicho a dýchala. Po chvíli, byla schopná se posadit a pohlédnout na svého zachránce.

Překvapeně vyvalila oči, když před sebou uviděla klečet Markuse.
„V pořádku?“ Zeptal se a pomohl jí na nohy.
„Jo teď už jo.“ Odpověděla mu a stále se na něj překvapeně dívala.
„Nebudou žádný slova díků?“ Zeptal se po chvíli Markus.
„No, mockrát ti děkuji, zachránil jsi mi život.“ Řekla po chvíli Sára a sedla si na lehátko vedle sebe.
„Není vůbec zač.“ Odpověděl jí Markus a sedl si naproti ní.
„To jsem nevěděl, že neumíš plavat, kdybys mi to řekla, mohl jsem místo blbnutí s kluky být u tebe a chránit tě před vodní hladinou.“
Řekl, načež se na něj Sára podrážděně podívala.
„Fajn, bylo by to sice trochu trapný, abys mě měla pořád za zadkem, ale teď ses málem utopila,
a kdyby mě nenapadlo, kde jsi, tak teď už bys byla modrá nadobro.“
„Myslím, že jsem ti už poděkovala.“ Odpověděla mu Sára.

Po chvíli mlčení se Markus na Sáru podíval s pobavením v očích.
„Hele, a tohle bylo to tvoje, romantický gesto?“ Zeptal se, Sára se na něj podívala a nezmohla se na odpověď.
„Takže teď už jsem na stejné vlně, mezi námi teď není nic, zapomeň chvíli,
kdo jsou naši otcové a užijme si tuhle nádhernou chvíli, a jako mé další romantické gesto, bude, že tě naučím plavat.“ Řekl tak rychle,
že než se Sára vzpamatovala, už jí držel v náručí, přípraven s ní skočit do bazénu.
„Ne, Markusi, ne!“ Křikla na něj a vzpouzela se mu v náručí, ale brzy odhadla, že proti němu nemá šanci.
Než však stačila vymyslet něco lepšího, Markuse se rozeběhl a skočil s ní do vody,
takže jediné co mohla, v té rychlosti udělat bylo, že se ho chytila za krk…

Sára seděla na pokoji a sušila si vlasy fénem, byla plná nadšení z lekce plavání,
nikdy netušila, že to může být taková zábava.
Vždycky když se dostala k vodě tak většinou skončila na jejím dně, ale teď to bylo jiné,
připadla si tak volně a svobodně s pocitem, že příště nebude muset spoléhat na jiné, aby jí zase pomohli z problému.
Sice se ještě pořádně nenaučila plavat, ale alespoň věděla jak zůstat nad hladinou, kdyby opět spadla do vody a nikde nikdo nebyl.

Po chvíli odložila fén a klesla na měkkou postel a pohlédla na strop, uvědomila si, že Markus není tak hrozný,
jak jí připadal na začátku, pod jeho dohledem se z ledové královny jak nejspíš musela působit,
stávala stále smělejší a milejší a úplně se mu otevírala ač to nikdy nikomu nechtěla dovolit,
zjistila že teď jí to jde úplně snadno, jakmile Markusovi něco řekla, cítila jakoby jí pochopil,
cítila, jakoby jí znal celý život, ale to nebylo možné i lidé se kterými se stýkala zatím celý život v ní nikdy nemohli číst,
jako v otevřené knize a ani Rolf, který jí sice vychovával, ale nedokázal odhadnou co se jí točí v hlavě a zaplatil za to tu nejkrutější daň.

Sára si uvědomila, že ani nechtěla Rolfa zabít, nechtěla mu ublížit, ale co měla dělat,
když proti ní zaútočil, musela se přece bránit, musela! Opakovala si stále dokola,
když krátce po jeho smrti jí stíhali zlé noční můry, ve kterých jí stahuje na dno jezera a nehodlá jí pustit a zachránit se,
nebo když spolu vyseli, na laně nehodlal se jí pustit, aby se též mohla zachránit.

Potom ta věta, musela jsem se bránit, bylo jediné, na co dokázala myslet a nakonec vypudila zlé myšlenky z hlavy,
nakonec mohla zase klidně spát do té doby, než před sebou pro změnu viděla jenom Ludvíka,
jak si dává zbraň k hlavě a říká:
„Ty za to můžeš“ a potom vystřelí.

Sára zahnala zlé myšlenky, když se znovu posadila na postel a pohlédla ven,
kde se pomalu začala stmívat.
O chvíli do pokoje přišel Markus se dvěma skleničkami a láhví šampaňského,
s tím, že by to přátelství měli pořádně zapít…

„To snad nemyslíte vážně….“ Ozval se velice rozzlobený hlas ze šéfčiny kanceláře.
Celá služebna náhle utichla a ti co seděli nejblíže kanceláře, jako byla, Andrea si zacpali uši,
když slyšeli Annin křik.
Andrea měla pocit, že jí snad spadne počítač ze stolu, kvůli zvukovým vlnám, které se šířili z kanceláře.

Nakonec po několika minutách z kanceláře vyšli Semir s Tomem,
oba dva byli bílý jako stěna, dveře se z nimi s prásknutím zavřeli, jak je Anna energeticky vyhodila.

„Co se stalo?“ Zeptala se potichu Andrea, když Semir s Tomem došli k ní.
„Vím já.“ Odpověděl jí Semir a mimoděk se podíval na Toma.
„Hele, já nemůžu za to, že jsi zaparkoval uprostřed městský fontány.“ Řekl Tom.
„Já? Kdo pořád říkal. Jeď, jeď, tam se vejdeš?“
„No jo to jsem ale netušil, že se tam zrovna objeví další auto.“ Odpověděl mu Tom a mezi policisty
to vypadalo, že se schyluje k další hádce.

„Tak dost!“ Řekla Andrea a umlčela tak oba muže.
„Šéfová by nad něčím takovým sice rukou nemáchla, ale určitě by s vámi taky takhle nevyběhla. Něco se muselo stát.“
„Spíš mám pocit, že takhle vyvádí, protože se nic právě nestalo.“ Odpověděl jí Tom.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se ho Semir.
„Už je to pár dní co tady Sára není a šéfová ještě od ní nedostala žádné zprávy.“
„Možná jí ani nemůže kontaktovat, aby nevyzradila svoje krytí.“
„To tady taky všichni víme, ví to i šéfová, ale.“
„Ale je z toho úplně na nervy.“ Dopověděla za něj Andrea.
„Přesně, doufám jenom, že se Sára rychle vrátí, protože jinak…“ Tom už nestačil doříct, co měl na srdci,
protože v té chvíli se otevřeli dveře od Anny kanceláře.

„Gerkhane, Kranichu! Doufám, že už máte hotová hlášení z dnešního dne!“
„Za chvíli je máte na stole“ Odpověděli Semir s Tomem současně a zapadli k sobě do kanceláře.

Týdny na chatě v lese utíkaly jako voda v potoce a zatím žádné zboží nepřicházelo.
Heinricha to, ale zatím nechával chladným, jako ostatní na chatě, kteří si každý den užívali v pokojném prostředí lesa a stmelovali svojí “rodinu“.
Za celé ty dlouhé týdny se nestalo nic divného, akorát jedné noci.

Sára se probudila uprostřed noci a rukama si zakryla obličej.
Další zlý sen, který ji pronásledoval.
Potichu vylezla z postele a přešla a velmi tiše, aby nevzbudila, Markuse, otevřela dveře na balkon a vyšla ven na terasu.
Teplý letní vítr si jí pohrával s černými vlasy a ona hleděla na černou oblohu, kde se blýskal měsíc v úplňku.

Klidně ho pozorovala zatím, co se ho v duchu ptala: „Proč mi konečně nedáš pokoj? Copak toho už nebylo dost?
Tolik smrti, vidím ji každý den ve snech a nevím, jak tomu mám zabránit. Nevím, jestli je to jenom sen, nebo skutečnost.“
Smutně odvrátila zrak od měsíce, věděla, že tady odpovědi nenalezne. To břemeno, které se rozhodla nést, bylo až příliš těžké.
Měla sice teď nové přátelé, ale nechtěla, aby jí někdo s jejím slibem pomáhal, nechtěla o nikoho přijít.

Už bylo načase se vrátit zpátky do postele, když najednou zaslechla zvuk motoru.
Sára se podívala směrem, odkud přicházel zvuk a opravdu za chvíli uviděla, jak se k jejich místu přibližuje terénní auto.
Automaticky a zcela instinktivně si vyhledala úkryt pod stolem, podvědomě tušila, že v autě nesedí manželský párek,
který se ztratil a hledá místo na přenocování.
Byla dokonale kryta, měsíc sice ozařoval celou paseku, ale místo kde byla, Sára bylo ve stínu domu,
navíc na sobě měla černé triko s kraťasy, takže dokonale splynula s tmou.

Auto se zastavilo kousek od domu a čekalo, neuplynulo ovšem ani pět minut,
když se dveře chaty otevřely a do tmy vešel starší muž. Nebyl to nikdo jiný než Heinrich,
Sára ho poznala ve chvíli, kdy se dostal blíže k autu, takže ho světlo celého ozářilo.
Dveře terénního auta se otevřely a z auta vystoupil cizí muž, na kterého Sára neviděla,
protože zůstal stát u dveří. Mezitím řidič auta zhasl světla, takže jediné osvětlení nabízel jenom zářící měsíc.

„Tak jak to vypadá s našimi nováčky?“ Zeptal se muž době, muži nemluvili ani moc nahlas,
ale i tak je Sára slyšela, protože všude byl docela klid.
„Všichni jsou čistí, nemají budoucnost, většinou bez rodičů.“ Odpověděl mu Heinrich.
„Takže další trosky, které nikdo nebude postrádat.“ Řekl si muž a zasmál se.
„Přesně tak šéfe.“ „A jak vnímají to, že ještě nepřijelo zboží?“
„Zatím je to moc nezajímá, mají jiné starosti.“ Odpověděl mu Heinrich a též se zasmál.
Čímž dal muži jasně najevo, co celé dny dělají.
„Takže žádné podezření?“ „Ani v nejmenším.“
„Dobře, sice to nebylo v plánu, ale měli jsme se teď menší problémy s diamanty, nemohli jsme je dostat přes hranice,
ale vše by mělo být už teď pořádku.“
„To jsme moc rád.“ „Hlavně až přijede, zboží neprotahujte to, musíme dokončit objednávku v termínu,
naše paní už byla velmi rozčílena, kvůli těm problémům, asi by se jí moc nelíbilo,
kdyby se doslechla, že jste zpozdily objednávku.“
„Nebojte se, dokončíme to včas, nechci, aby se naše paní ještě více zlobila.“
„To jsem moc rád.“ Odpověděl mu muž a nasedl opět do auta.
„Zatím nashle.“ Odpověděl Heinrich a vůz se dal opět do pohybu.

Teprve až když měl vůz z dohledu, otočil se Heinrich a šel rychle k chatě, přitom si broukal pod vousy.
„Zatracená práce, jestli tu objednávku nestihneme včas budu mít velké problémy.
Budu za neschopného a Boss z toho vyjde jako obvykle dobře…“ Heinrich pokračoval, ale to už Sáru nezajímalo.

„Opravdu řekl Boss?“ Ptala se sama sebe.
„Ten muž co tady teď byl, byl Boss? To není možné, proč by se šéf bandy stavoval za podřízeným a riskoval tak,
že by ho chytili, a hlavně proč se obtěžoval sem jet jenom, aby Heinrichovi řekl,
že se zboží zdrží. Z toho vyplívá, jediné Boss není ten, o koho tady běží,
hlavou téhle organizace je ta jejich paní, nejhorší z toho je, že ti lidé jsou pro ně jenom kus hadru,
který odhodí, až ho nebudou, potřeboval, co asi s těmi nebožáky zamýšlejí, jakmile splní svůj úkol,
zabijí je, nebo použijí jako nedobrovolnou pracovní sílu? Takže naše plány se mění, nesmíme vůbec přejet hranice,
ať si Francouzská policie, říká, co chce, musíme je dostat ještě v Německu, abychom ty čtyři zachránili.“

Sára se chtěla, zvednou a vrátit se do pokoje, když jí upoutalo ještě něco jiného.
Z lesa se někdo vracel zpátky do chaty, rychle a tiše se dostal na balkon a v mžiku byl v pokoji.
Sára nedokázala zaregistrovat, jestli to byl muž nebo žena, ani do jakého pokoje vešel.

Sára ještě chvíli počkala a potom se rychle vrátila do pokoje. Lehla si do postele, ale nemohla usnout.
Bylo jasné, že rozhovor s Heinrichem a Bossem vyslechl ještě někdo jiný z chaty, ale kdo? A použije to proti Heinrichovi?
Potom by celá jejich akce byla ztracená, dostaly by jenom Heinricha, a Boss se svojí paní by utekly pryč….
Ještě dlouho se Sára zabývala myšlenkami, jak by to mohlo být, než únavou usnula.

O této události zatím Sára Markusovi neřekla, nebyla si stále jistá, zda nejsou v pokojích štěnice,
nebo skryté kamery, i když byly pro Heinricha a Bosse jenom trosky neznamenalo to, že je stále nepozorují.
Sára tedy poslední týdny nedělala nic jiného, než pozorovala Fabianu s Borisem a Lili s Thomasem,
ale zatím nikdo z nich nevyrukoval s tím, co slyšel v lese, ani aby upozornil ostatní,
aby si dávali pozor nebo rychle zmizeli, že tady je štěstí nečeká, ale zatím se nikdo s tajemství nesvěřil, tak tedy dál čekala a čekala…

Jednoho ráno když už byly v chatě měsíc, se z ničeho nic objevily před chatou dvě terénní auta.
Heinrich a všichni tři kluci poté do chaty přinesly, jednu sportovní menší tašku a dvě velké dřevěné krabice.
„Přátelé.“ Řekl Heinrich všem, když se sešli ve společné místnosti. „Konečně přišel den, na který jsme tak dlouho čekali.“
Následně poté Heinrich otevřel sportovní tašku a natočil jí tak, aby na ní všichni viděli.
Místností se ozval společný překvapený vzdech. Nikdy v životě neviděli tolik krásy.
Nádherné blyštivé diamanty před nimi ležely a zvali je k sobě, stačilo se jenom natáhnout a člověk
by se do konce života nemusel strachovat o to, co bude zítra.
„Jenom doufám, že jste za tu dobu tak dobře stmelili, že víte, že rodina drží při sobě,
takže jestli se jeden jediný diamat ztratí, ponesete za to vinu všichni.“ Řekl, načež všichni přikývli, aniž by od diamantů odvrátili pohled.
„A teď se musíme pustit do práce.“ Řekl a rozhlédl se po ostatních.
„Sáro, můžeš jít se mou.“ Sára se na Heinricha podívala a pokývala hlavou.
Heinrich tedy zapnul tašku a odešel i se Sárou z místnosti pryč.
Oba dva vešli do jeho kanceláře, načež se Heinrich posadil za svůj stůl a Sára si sedla naproti němu.
„Stalo se něco?“ Zeptala se hned.
„Ne to ne, jenom jsem tě chtěl o něco požádat, vím, že jsem mluvil o tom, že máte jako rodina držet při sobě,
ale v každé rodině by měl být někdo, kdo bude řídit, a já si myslím, že bys to měla být právě ty.“
Odpověděl jí Heinrich, načež se na něj Sára překvapeně podívala.
„Tedy, tím jste mě docela překvapil.“ Odpověděla mu Sára.
„Rád bych věděl, jestli bys to vzala, jestli bys vedla ostatní, abychom splnili objednávku včas.“
Sára chtěla Heinrichovi hned odpovědět, ale ve stejnou chvíli mu zazvonil mobil.
Heinrich se na něj podíval s kyselým výrazem v obličeji a zvedl se ze židle.
„Za chvíli se vrátím, zatím si vše rozmysli.“ Odpověděl jí a vyšel z kanceláře ven.
Sára se podívala na dveře, které se za Heinrichem zavřeli, a zkontrolovala zeď nad nimi,
poté rychle shlédla zeď v místnosti, a když si byla na sto procent jistá, že se nikde nenachází kamera,
která by jí vše zkomplikovala, byla ihned u Heinrichova počítače.
Pracovala rychle a hledala jakékoliv informace o tom, že by je odposlouchával v pokojích.
Počítač neměl moc souborů a většina byla zaheslovaná a Sára neměla čas se mu nabourat do systému,
ale z toho co za tu chvíli zjistila, se dalo vydedukovat, že jediná kamera se nachází venku přede dveřmi.

Rychle si tedy sedla zpátky na židli a ve stejné chvíli se vrátil zpátky Heinrich.
„Tak co jak ses rozhodla?“ Zeptal se, jakmile se vrátil zase ke stolu.
„Beru to, pane.“ Odpověděla mu Sára.
„To jsem rád, tady jsou informace, jak máte postupovat.“ Řekl a podal jí papír.
„A kolik na to máme času?“ Zeptala se Sára.
„Normálně byste na to měli tři týdny, ale kvůli problémům, které nastaly, to musíte stihnout za týden,
tak si dejte záležet, pokud se něco pokazí, povezeme se v tom všichni.“
Odpověděl jí Heinrich, načež se Sára rozloučila a šla za ostatníma.

Sára pohlédla na seznam s informacemi a zděšeně nadzvedla obočí.
To si snad dělá srandu? Ptala se sama sebe, protože kdyby to řekla, nahlas mohl by jí někdo slyšet.
„No to abychom se teď hned dali do práce.“ Řekla Sára už nahlas a vykročila do společenské místnosti, kde čekali ostatní.

„Tak lidi.“ Řekla Sára, jakmile přišla, načež se na ní všichni otočili.
„Takže máme tady 10 000 diamantů.„ Začala, načež všichni uznale pokývali hlavami.
„A do každého kusu oblečení jich může přijít maximálně pět, tak to nám pod rukama musí projít 2 000 kusů hadrů,
a máme na to týden.“ Dořekla Sára. V místnosti zavládlo několika sekundové ticho,
které mělo být rychle přerušeno hlasitými protesty, jenomže Sára nikomu nedala možnost se k tomu vyjádřit.
„Já vím, že je to krátká doba, ale tlačí nás čas, jestli to nestihneme dodat v termínu,
zaděláme si na problém, a pokud říkám problém, myslím velký problém.
Tak velký problém, že jestli Vás už teď nikdo nepostrádá, tak potom Vás už vůbec nikdo postrádat nebude.“
V té chvíli se v místnosti rozhostilo opravdu dlouhé ticho. Nikdo už raději nechtěl protestovat, všichni věděli,
do čeho jdou, že tohle není legální práce a oni jsou jenom malé ryby.
„Tak bychom se do toho měli dát ne?“ Řekla Sára, načež všichni pochopili a chopili se práce.

Sára si spočítala, že jestli to chtějí, zvládnout v čas musí každý den udělat alespoň 286 kusů.
Nebyla to ovšem jednoduchá práce, nejdříve museli naskládat diamanty do malých kožených sáčků
a poté je přišít na oblečení, aby nebyli vidět. Nevýhoda byla v tom, že neměli šicí stroje ale jenom jehly a pracovalo jich na tom 5.
Boris se chopil úkolu dohlížet nad diamanty a dával je do kožených sáčků.
Sára, Lili, Thomas, Markus a Fabiana museli zašívat, tedy nejvíce práce zastali tyhle čtyři,
protože Fabiana věčně naříkala, že jí bolí záda a že se zase píchla do prstu a že už je strašně unavená, že na to ani nevidí.
Sára tedy dovolila, aby si šla odpočinout, protože už jí nemohla dále poslouchat.
V malém šicím kroužku tedy zůstali pouze čtyři. Sára s Lili a Thomas s Markusem.
Někdy vypadalo, že si mužská část kroužku překousne jazyk, jak se usilovně snažili zašít sáček s diamanty do oděvu.
Sára s Lili, se velice bavili. Skoro celý den proklábosili a Sáře najednou připadalo, že se znají léta a ne měsíc.
Viděla v ní starší sestru, kterou i když se to zdálo nemožné, nikdy neměla.
Pravda Sára měla tři starší sestry, se kterými vyrůstala, nevyrůstala, ale s žádnou si nikdy nedokázala popovídat, jako s Lili.

Ve chvílích kdy si s Lili nepovídala, si Sára z ničeho nic vzpomněla na svou starší sestru Christianu.
Christa jak jí Sára říkávala, byla o čtyři roky starší.
V rodině Moon, se děti rodily většinou po dvou letech. Ale pak když byli Christě čtyři roky tak se narodila dvojčata Sára a Katrina.
Ale Katrina brzy zemřela, takže se Sára upnula na svou starší sestru, která jí ze srdce nenáviděla,
Christa nejednou nebyla už poslední dítě, které všichni milují, teď to byla Sára, která si získala otcovu přízeň,
Christa se nemohla obrátit ani na matku protože ta po Katrinině smrti zhroutila a odešla od otce pryč,
nikdy se už nevrátila a všechny nedospělé děti to těžce nesly.
Truchlící otec si tedy místo matky našel náhradu ve své dceři, kterou rozmazloval a miloval ze všech dětí nejvíc,
Sára si ovšem na otcově výsluní moc neužila, v devíti letech otce zavřeli a ona “zemřela“ tedy pro úřady.
O to větší rána to musela být tehdy, právě pro třináctiletou Christu. Sára,
která tou dobou cestovala do Ameriky za svým nejstarším bratrem Rolfem a jeho rodinou se dozvěděla jenom to,
že si jí na starost vzala tehdy už nejstarší sestra Yvet s bratry Sebastianem a Markem a sestrou Evou
a odcestovali z Německa na západ. Více se Sára nedozvěděla,
protože po tom co jejich otce zavřeli, začali Moonům těžké časy,
celá rodina se rozpadla a Sára ani do dneška nemá ponětí kde je jejím zbývajícím sourozencům konec.
Ale zatím se rozhodla si s tím nedělat těžkou hlavu, věděla, že dřív nebo později se tady ukážou.
Budou se chtít pomstít, jenom kvůli tomu vylezou ze svých úkrytů,
jenom kvůli tomu budou riskovat, že je zavřou, a na to Sára právě čekala, sice je moc neznala,
ale věděla, že netrpělivost je špatná vlastností Moonů, proč otce zavřeli,
protože byl netrpělivý a tak vylezl ze svého úkrytu, kdyby býval počkal, mohlo by být dnes všechno jinak…

Sáru z úvah o rodině vytrhl Markus, který jí položil ruku na rameno.
Sára nadskočila a píchla se do prstu.
„Promiň, to jsem nechtěl.“ Omlouval se Markus, vytáhl z kapsy papírový kapesním a ovázal s ním Sáry prst, ze kterého začala téct krev.
„To nebyla tvoje chyba, moc jsem se do toho zabrala.“
Odpověděla mu Sára a pohlédla na Markuse, který držel její ruku ve svých a ovazoval jí prst.
„Prosím tě, vždyť to nic není.“ Řekla Sára a chytila druhou rukou Maximovu ruku.
V té chvíli si oba dva pohlédli do očí. Náhle jim připadalo, že se čas a prostor se zastavil,
nebylo nic a nebyl nikdo kromě jich dvou.
Aniž by si to uvědomovali, přiblížili se k sobě,
přiblížili se k sobě tak blízko, že se jejich rty spojili…
Arrow
V té chvíli, ovšem Sáře nastartoval mozek a hormony museli jít stranou,
takže se rychle od Maxima odlepila a vytrhla mu svojí ruku z jeho.
Nebyl ani čas na vysvětlování ani na omluvy, protože Sára utekla z místnosti jako malá holka.
Zastavil se až v koupelně, kde si musela zchladit hlavu v proudu studené vody.
Teprve až když na sebe pohlédla, do zrcadla, zeptala se sama sebe.
„Holka, co blbneš?! Jsi tady kvůli práci, ne aby ses muckala s kolegou!“

To se stalo druhý den, a také od toho dne Sára s Markusem moc nemluvila,
vlastně ani on moc nemluvil s ní, akorát před ostatními hráli divadlo, takže spolu promluvili pár slov,
aby si ostatní ničeho nevšimli, ale jakmile zůstali sami, vystačili se s mlčením.
Sára nejdřív čekala, že Markus přijde s omluvami, ale jelikož se ani tohle nestalo, nehodlala se tím nadále zabývat.
Téměř na konci čtvrtého dne, už Sára prostě nemohla v šití pokračovat, připadala si, jako by byla na dně, takže jí i mile překvapilo,
když jí Fabiana navrhla, že jí vystřídá. Až později když Sára odešla, si uvědomila, že to nebylo kvůli tomu,
že by si Fabiana všimla, že už nemůže, ale kvůli tomu, aby mohla zůstat s Markusem o samotě.

Sára tedy vysíleně usedla na kraj bazénu a ponořila nohy do studené vody,
po celodenní práci to byla vítaná změna. Nejraději by se do bazénu ponořila celá, ale stále se bála zůstat sama ve vodě,
nikdo nebyl v dohledu, kdo by jí případně pomohl z vody.
Náhle Sáru vyrušili kroky, Sára se ohlédla a spatřila za sebou Borise.
„Dáváš si, voraz?“ Zeptal se a naklonil se nad ní.
„Dalo by se to tak říci.“ Odpověděla mu Sára a pozorně si ho změřila, vůbec netušila co má tenhle vazoun v plánu.
„Mám na tebe prosbu.“ Řekl, načež Sára kývla.
„Mohla by sis trochu krotit svého přítele, mám takový pocit, že mi pádí za holkou.“
„On není….“ Začala Sára, načež si uvědomila, že jí pusa jede rychleji než mozek,
málem se prokecla, musela to tedy rychle zachránit.
„…blázen, jsme přece rodina, a on ví, že co je v domě, není pro mě.“
Dopověděla Sára, načež se Boris zvednul.
„Když to říkáš.“
Odpověděl jí a vykročil k domu za Fabianou.

Venku už byla noc a Sára s Markusem leželi v jedné posteli a snažili se usnout.
Tedy alespoň Sára se snažila usnout, podle všeho, jakmile Markus popřál Sáře dobou noc, ihned usnul.
Blížila se půlnoc, ale Sára ne a ne zabrat. Venku opět zářil měsíc a osvětloval temnou paseku a les.
Sára tedy po chvíli vstala z postele a přešla k oknu a pohlédla na měsíc.
Rukama si objala ramena a dívala se ven, byla tak zabraná do svého rozjímání, že ani neslyšela nepatrné vrznutí postele a následné kroky.

Na ramenou jí spočinuli teplé ruce a začali jí přejíždět směrem dolů,
nejdříve přejeli přes křivky zad a poté se zastavili na bokách, následně poté jí objali kolem boků.
Na krku jí zastudili jeho studené vlažné rty. Sára se tedy pomalu otočila a pohlédla poprvé za tu dlouho dobu mlčení Markusovi do očí.
Ani jeden nic neříkal, čas a prostor se opět zastavil, nebyl nikdo a nic kromě nich dvou.
Sára přejela svojí rukou Markusovi po obličeji a poté postupovala dolů až na jeho obnaženou hruď.
Následně poté ho rukama objala kolem krku a jejich rty se spojili.
Nestačili se od sebe ani oddělit, když jí náhle Markus chytil do náruče a vykročil s ní k posteli,
nebránila mu a nechala se položit do přikrývek, přičemž on byl hned u ní.

Ještě hodnou chvíli ho nechala líbat svůj krk a ústa než je strhnul proud lásky a vášně a ona se nechala stáhnout pod přikrývky…

Když ráno otevřela oči, zjistila, že v posteli zůstala sama, Markus byl pryč.
Sára se rychle posadila a rozhlédla se po pokoji, ale Markus nebyl nikde na dohled.
Přeci to nemohl být sen? Říkala si, zatímco hleděla zmateně do stropu.
Z jejího rozjímání jí vyrušil hluk z koupelny, někdo tam pouštěl vodu.
Sára tedy rychle vstala a zamířila do koupelny.
Naštěstí tam našla, koho hledala, ve sprše stál Markus v rouše Adamově a nechával si na sebe téct proud teplé vody.
Zvuk otevíracích dvéří ho donutil se ohlednout.
„Dobré ráno.“ Řekl a usmál se na ní. Nebyl to sen.
Řekla si pro sebe šťastně Sára. Rychle ze sebe stáhla tričko a za chvíli už i ona na sebe nechávala téct proud teplé vody,
zatímco se její a Markusovi rty opět spojily…



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ Twisted Evil

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
3. Moonův mstitel
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
pokráčko

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Tak po delší době je zde moje další povídka

tak doufám, že se Vám bude líbit

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím

Pěkný začátek, Deno!
Chudák malý chlapec, který musí být sám v lese, ale snad ho něco nebo někdo zachrání, když už se dostal tak blízko civilizaci.

Jo, já nechci upozorňovat na gramatické chyby, které mám v povídkách také, ale: sedmý řádek "Vy potomci" - trochu to tam dělá nepořádek, možná by bylo lepší to opravit. Ale opravdu! Nechci narážet na dramatické chyby!

Těším se na pokračování!!! Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Lila:
Děkuji za připomenutí, nejspíš mi to tam musel přepsat word, ale díky

a s tím chlapcem tě musím trochu sklamat, tohle se stalo asi před dvanácti lety a je to část z minulosti, takže se jí teď už nebudu zatím zabývat, ale postupem času se dozvíš co se s tím chlacem stalo

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Jako jo, já jsem to brala, že to byla minulost

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Lila: Jo dobře, já jsem to asi špatně pochopila, no nic
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
v poho

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán 2 díl

vzala jsem si k srdci Woxys rady a trochu jsem upravila text, tak doufám, že se vám to teď bude lépe číst
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím Deno

Pokračování se mi líbí, jsem zvědavá na další akci, co se chystá.
Až v tomto pokračování jsem si všimla, že si to udělala jak Woxys poradila!

Pokračování - Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
díky za komentář, zdá se, že teď ten text vypadá lépe Cool

a pokráčko tu bude velice brzy a doufám, že i od tebe se brzy dočkám pokračování
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Během víkendu - už tu bude moje další povídka......

Máš pravdu, hned je povídka přehlednější, ale nikdy jsem nebyla ani proti předešlého stylu!!! Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
to já taky ne, ale když přidávám povídku po mini dílech, tak ji teď alespoň vždycky trochu upravím
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán 3 díl
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím

Pokračování - Wink , líbilo se mi!

Sára nedočkavá, jak sáňky v létě Laughing
Tom a referovat, jestli by tu už neměl být (ten mladý kolega) Laughing a Sára, jak okamžitě na to zareagovala Very Happy Very Happy Very Happy
Semirek trochu zvážnil! Cool

TĚŠÍM SE NA DALŠÍ...

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
děkuji za komentář Lilo

a přidán 4 díl
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím

Přečteno - Wink
Seznámení Sáry s Markusem Smile

Pěkné a těším se na další díl Cool

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
díky za komentář
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
po delší době přidán 5 dílek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Deno super pokračování- Wink

Chudák Sára, syneček nového policejního ředitele .... Very Happy Very Happy Very Happy
S tou seminárkou to nemělo chybu, prý: „Co si jako myslí, že až přijedeme k těm pašerákům tak jim řekne: jednou jsem napsal seminárku…“ - HA já se válela smíchy...

Skvělé.... Arrow těším se na další pokračování

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
díky za komentář

taky se těším na tvůj další dílek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
No já se picnu... tak Sára jde konečně do nějaké akce a hned dostane na krk hocha, co si myslí, že o ní vše ví? To naštve Laughing Laughing Laughing Laughing

„Co si jako myslí, že až přijedeme k těm pašerákům tak jim řekne: jednou jsem napsal seminárku…“


Tohle mne naprosto rozbilo, hahahaha Laughing Laughing

A co ten hošík? To určitě bude důležité...
Jsem zvědavá, jak to bude dál... Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
děkuji za komentář a neboj te se o tom hošíkovi se ještě dozvíte

a pokráčko budu velmi brzy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán 6 díl
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Zdravím

Pokračování se mi líbilo - Wink
Jsem zvědavá, co bude následovat po východu ze služebny.... Laughing

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
po velice dlouhé době přidán další dílek

omlouvám se, byla jsem nemocná a neměla jsem na nic náladu ani sílu číst ostatní povídky Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Tak na motorce jo? Pěkně jim to začíná - Wink

Pěkné pokračování, Deno! Smile

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
díky za pár dní přidán opět další dílek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
tak po delší době přidán 8 díl

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Tak Markus a Sára dostali takový luxus jo? No Fajnové Wink
A ten mobil - no Sáro! Myslíš chytře! Wink

Pokračování se mi moc líbilo a těším se na další

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
To víš musí myslet chytře, jinak by už dávno bylo po ní Cool

pokráčku bude velice brzy Very Happy

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
tak zase po delší době přídán 9 díl

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Pokračování moc dobré!

Sáro, jak žádné slušné vychování? Laughing

Ne, jinak fajn, moc super pokračování a už se nemůžu dočkat dalšího...

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
jo díky moc

a já se taky nemůžu dockat tvého pokracování

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Přidán 10 díl

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Vtipné pokračování, jak rozdělování, kde kdo bude spát, tak i noc

Super pokráčko... Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Jo díky taky jsem si to s tou nocí dala pořádně záležet

trochu mi to připomnělo když jsem se sestrenicema byli malý
to bylo taky

dobrou, dobrou, dobrou, dobrou
bla bla bla
ticho
dobrou dobrou dourou, dobrou
bla bla bal
ticho

A takhle to pokračovala než jsem usli Laughing

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
No někdy není špatné používat do povídky nějaké zážitky Laughing Laughing - někdy to taky tak dělám, ale jen vyjímečně

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
takové věci se někdy hodí vždyť příběhy jsou také někdy dány ze života

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán 11 dílek

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Pěkné pokračování - hezké sluneční ráno, to je něco...Jsem zvědavá
v kolik Markus hodlá vstát Laughing


Těším se na další pokračování Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Děkuji pokáčko bude velice brzy a neboj Markus vstane velice, ale velice brzy

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
přidán další dílek

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
„Rád bych ti dělal společnost.“
„Možná tě to překvapí, ale možná jsem o tvoji společnost nestála.“ Odpověděla mu Sára, aniž
by jí z obličeje zmizel milý úsměv.
- TAKA ŤAFKA PO RÁNU Laughing

Jinak skvělé pokračování - už se těším na další Wink

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
díky za komentář

To víš Sára Markuse teď vůbec nemusí Cool

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
po delší době přidán 13 dílek

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
„Vidím, že jsi nikdy v takový rodině nežil, takovým jako jsi ty, jsem kradla svačiny.“ Odpověděla mu Sára a otočila se na příchozí.
- Mazec! Sára si umím poradit! Smile

Takže i Lila se tam objevila.....jsem zvědavá, zvědavá! Tvoje postava v mojí povídce
se už taky tam rýsuje Exclamation

Jinak, skvělé pokračování! Už se těším na další!

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
jo diky lili postava ma v me povidce sve misto a urcite nezustane jen tak bez povsimnuti

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 214
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Přidán 14 dílek Very Happy

Tento díl bych vyjímečně chěla věnovat svému dalšímu členovi rodiny, který se narodil 9 dubna tohoto roku.

ale teď se už můžete pustit do čtení Very Happy

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Lila


Založen: 09. 08. 2008
Příspěvky: 108
Bydliště: Nový Jičín
Odpovědět s citátem
Heinrichovo vyprávění o rodině, asi by mě to po chvíli přestalo nudit. Very Happy

Skvělé pokračování a jako vždy, těším se na další. Cool

_________________
Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
3. Moonův mstitel
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma