AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte jako ve škole
1
100%
 100%  [ 1 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 1

3.Začátky i konce jsou kruté
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Ahojky Kobřáci!
tak jsem tu zpátky s další povídkou...
Dávám vám sem cca polovinu povídky a zbytek vám dám asi do pátku.



Proč? Proč je tak těžké zapomenout? Zapomenout na ztracenou lásku...
Nic tak hrozného jsem neudělala, tak proč mě trestáte? Musím pořád myslet na Andrease...
Bolí mě, že už se možná nevrátí. Moc to bolí! Nikdo si to neumí představit...

_________________________________________________________________________________________

Bylo nebylo...Ale určitě to tak bylo! Při hlavní části Oslav, když přebíral své výsledky zkoušek Semír Gerkhan,
Anna si všimla nedaleko sebe muže, který měl obvyklý postoj policisty.
,Ale co by tady na konci všech těch lidí dělal policista? Všichni ostatní jsou vepředu.´ uvědomila si.
Ostatní krom Anny opravdu byli vepředu a všichni měli na sobě slavnostní uniformy a vítali mezi sebe nové kolegy.
Najednou si uvědomila, že by to mohl být...
„André?“ ozvala se opatrně Anna. Muž, který zaslechl své jméno se otočil.
„Anni...“ žasl a přišel k ní, „Co ty tady? Jsem myslel, že budeš vepředu...“
„Nemohla jsem tam být... Bez tebe.“ pošeptala a objala ho. Taky ji objal a mlčel, nebylo co říkat...
„Že už to bude zase dobrý? Potřebuju to slyšet... od Tebe, André!“ naléhala trochu.
„Já jsem jen chtěl vidět Semíra na Oslavách. Musím se vrátit do Francie...
Nebude to jako dřív. Už teď mě vydírá jeden chlápek, že jestli se vrátím do Německa,
tak zabije Alexe a tátu... Nemůžu je vystavovat nebezpečí! Sice mám tady byt, ale jezdím sem z Francie.“ řekl André celkem natvrdo.
„Ale... Co na to říkám já, to Tě nezajímá, co?“ vypálila na něj. André chvilku mlčel ,a pak jen jemně podotkl:
„Někdy moc mluvíš, lásko...“ A začal ji líbat. Anna se s chutí přidala.
Cítila se s ním tak v bezpečí. Proč se opět její „budeme spolu napořád“ nikdy neuskuteční? Ale stejně byla šťastná.
Chtěla aby ten okamžik štěstí nikdy nezmizel nebo aby André nemusel odejít. Ani jedno se samozřejmě nestalo.
Po deseti minutách přestali.
„Musím už jet. Moc bych chtěl, aby to bylo jako dřív.“ promluvil po chvilce André a smutně, zároveň zamilovaně se na ni podíval.
„JEDNOU...Alespoň jednou bys mohl zůstat se mnou... Co když Tě už nikdy neuvidím?
Co když dneska umřeš kvůli tomu vyděrači? Já Tě nenechám odejít! Ne!“ rozbrečela se Anna a pevně ho objala.
„Anno... to nejde! Nemůžu tu zůstat!“ řekl tvrději než chtěl André,
pustil ji a už nasedal do svého opečovávaného Mercedesu a už se to hnal městem do Doku,
kde se vždycky setkával s tím neznámým.
Anna se opřela o zídku, která lemovala pozemek akademie.
Zase ji zklamal. Jak mohlo něco jako láska mezi ní a Andrém fungovat,
když ji vždy zklamal? Ale nedokázala přestat vzpomínat na ty doteky a polibky od její životní lásky.
Najednou se ji udělalo špatně a sesunula se po zídce na zem.
Omdlela a velice mlhavě slyšela výkřiky kolemstojících.

Naštěstí už bylo po slavnostním předání diplomů. Semír si všiml křiku u zídky, běžel tam.
Prodral se zděšenými lidmi a uviděl tam bezvládnou Annu.
Snažil se za prvé najít mobil a za druhé hledat v davu ministra.
Nakonec mobil našel a zavolal sanitku. Po pár minutách v davu našel i ministra.
„Pane ministře!“ zamával na něj Semír.
Bruno ihned zareagoval a už si to mířil k mladému Gerhkánovi, který mezitím kontroloval svojí skorošéfovou.
Když se konečně nejstarší Englhart dostal k zídce, tak jen nevěřícně koukal na Annu.
„Jak je na tom?“ podíval se na mladého policistu.
„Snad bude v pořádku... Asi psychické vytížení.“ usmál se povzbudivě Semír a vstal od Anny.
Bruno si s ním už dnes podruhé podal ruku.
„Rád Vás vidím ihned v terénu a rád se s vámi osobněji setkávám, Gerkháne.“ usmál se a
pokračoval, „Váš otec by byl na Vás hrdý, Semíre. Určitě by byl rád, že svojí práci berete vážně.“
„Ale kdo...?“ zeptal se Semír na otázku, na kterou se chtěl někoho zeptat už dávno.
Ale v tu chvíli přiběhli doktoři s nosítky, dali na ně Annu a odběhli s ní k sanitce a jeli do nemocnice.
„Na to, zjistit, kdo je tvůj otec, máš ještě dost času...“ s těmito slovy se Bruno rozloučil
a šel najít bratry Fuxe a svého syna.

Všechny kromě Andrého našel,
tak Andrému nechal vzkaz na mobilu a jeli za Annou, která byla stále v bezvědomí.
Po hodině se v nemocnici objevil i André.
„Myslel jsem, že se už neobjevíte!“ zavrčel nadřízený všech.
„Dobrý den, pane... Musel jsem dořešit jednu neodkladnou záležitost.“ ozval se.
„Dobrá.“ odpověděl mrzutě Bruno a pustil Andrého do pokoje,
kde byli všichni s Annou. André zblednul.
To přeci nechtěl, aby se ji něco stalo.
Alex, Marcus, Mik, Jack a Bruno odešli a nechali tam Andrého samotného.
Mysleli si, že když ji neviděl tak dlouho, že to pro něj musel být šok.
Ale on ji viděl před víc než hodinou.
Byli opět na chvíli šťastní...spolu... Sedl si k ní a vzal jemně její ruku do svých dlaní.
„Nechtěl jsem odjet... Ale musel jsem. Už i vyhrožoval, že zabije Tebe.
Nemohl jsem dopustit, abys mi umřela... Nemohl jsem, Anni...“ šeptal se slzami v očích a s pohledem zarytým na deky.
Anna to všechno slyšela, ale nedala mu to nijak najevo.
Chtěla si ještě vychutnat ten pohled... Nakonec promluvila:
„Ale mohl jsi zůstat tam déle... Jen o chvilinku déle...“ André se na ni podíval.
„Jak je ti, Ann?“ zeptal se se strachem.
„Teď už dobře... Jsem s Tebou.“ usmála se na něj.
Andreas se zamyslel.

Jejich románek začal už na akademii, kde byli ve stejném ročníku.
Byl všeobecný sukničkář, ale Anna ho zmírnila.
Po akademii Anna odjela s otcem do Berlína. Loučili se hrozně těžko.
Ale to byl život. Po šesti letech se potkali na jednom zásahu,
který si rozdělili Zásahovka z Kölnu a JeSNA z Berlína. Tam André přemluvil Annu, aby se vrátila s tátou do Kölnu.
Anna byla přeložena na Kolínskou Jednotku speciálního nasazení a Jack se vrátil jako šéf Zásahovky.
Před pěti lety někdo zeshora ohrožoval chod Jednotky a Zásahovky a André byl přeložen do Pažíře.
Před rokem dal výpověď a vrátil se napůl do Německa jako pomocná síla a jako tajný agent.
I když pořád bydlel v Pažíři. Byl vlastně víc v Německu než ve Francii.
Založil s kadety(semírem,Elenou a Sus) kapelu a hrál jako o život.
Bylo to lepší, než být někde zalezlej v Pažíři, ale Anna mu hrozně chyběla.
Chtěl se jít podívat na Oslavy, aby viděl Annu.
Stačilo by mu, aby ji jen viděl, ale ty polibky si za těch pět let hrůzy zasloužil...

„C-Co?“ vrátil se zpátky do reality André.
„Nic... Jen, že je mi už dobře... když jsem s Tebou.“ Odpověděla jemně Anna a chystala i sednout,
ale André ji zadržel se slovy, že by měla ještě odpočívat a sám se k ní naklonil a začal ji líbat.
Po delší době vešel opatrně do pokoje Semír.
Měl pro Andrého důležité zprávy a od ministra vnitra se dozvěděl, že je právě tady.
Chtěl opatrně a tiše zavřít, ale dveře se zabouchli sami...
asi tím průvanem, který Anně vůbec nevadil. V mžiku ji André přestal líbat a otočil se na toho hříšníka, který je vyrušil.
„Co tu děláš?!“ zeptal se trochu ostřeji, než měl v úmyslu. Semír k nim přišel.
„Mám pro Tebe dvě dost důležité zprávy.
Jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chceš slyšet dřív?“ oznámil Semír důvod vyrušení dvou znovu zamilovaných lidí.
„Tu špatnou.“ rozhodl bývalý policista, která chtěl mít tohle setkání s Gerkhánem, co nejdřív za sebou.
Semír mu beze slova podal lékařskou zprávu Bruna tak pečlivě, aby Anna neviděla ani kousek.
,Bože... To není pravda! Bruno má rakovinu tlustého střeva!´ vyděsil se v duchu André a složil ten papír a stejně pečlivě,
jak mu ho Semír podával, tak ho uschoval u sebe v kapse. Zbledl. To opravdu nečekal...
„A ta druhá?“ zeptal se se strachem v hlase André, jako by čekal něco mnohem horšího.
Semír mu s pýchou podal svůj tubus. André vytáhl diplom a přísným okem ho prohlídl.
„Skvěle... Vážně úžasná práce, parťáku.“ Pousmál se André, ale byl stále v šoku. Jeho milovaná si toho všimla.
„Semíre... Můžeš prosím tě odejít?“ poprosila ho a on odešel s přáním brzkého uzdravení.
„André? Co se děje?“ zeptala se opatrně Ann.
„Ale nic.“ zalhal, ale bylo mu to k ničemu.
„Já ty tvoje lži znám! Co se děje?!“ vpálila mu do obličeje.
André ji to nemohl říct, ještě ne. Ale v tu chvíli do pokoje vešli Bruno s Jackem.

„Jde tu o mně, Anni....André,ukaž ji to, prosím.“ Ozval se nejstarší Englhart.
André se mu zahleděl do obličeje.
Z tváře starého a nemocného člověka nedokázal vyčíst nic, tak raději Anně podal ten papír.
Jedním dechem si ho přečetla a rozplakala se. Nemohla se koukat na svého dědu ani na svého tátu.
Schoulila se Andrému v náručí.
„Neplač, Anni...“ snažil se ji uklidnit Bruno a odešli s Jackem z nemocnice.
Po několika hodinách, kdy už byla klidnější, tak se ozvala:
„Kdyby se to nestalo s dědou, tak bych byla nejšťastnější člověk na světě...“
„já taky.“ přitakal André. A byla to pravda.
Vždyť od té doby, co chodila s tím policejním prezidentem, tak se bála sebemenšího doteku.
Před pěti lety to začalo. Nevěděl, co způsobilo to, že najednou se mu schoulila v náručí.
Buď náhlé zjištění o svém dědovi nebo to bylo tím, že je tam s ní a že se od něj může nechat hladit, aniž by ji něco udělal zlého?
Až teď začala věřit mužům. Až teď... Po tak dlouhé době...
Upřeně na sebe dívali ve snaze ukrást si každý pro sebe alespoň část obličeje toho druhého.

Zase někdo vešel do pokoje. Tohle si se Semírem nedomluvili.
„Hele, Gerkháne, vím, jak jsi pyšnej na svůj diplom, ale můžeš nás alespoň chvíli nechat o samotě?“ zavrčel vztekle a otočil se na Semíra.
Ale ve dveřích nestál Semír, ale policejní prezident Hans Törner.
„Co chceš?!“ vyznal ho hrubě k odpovědi André a vstal.
Nevadilo mu, že Hans viděl jejich spojené ruce. Anna o dost zbledla.
„Chci Tebe!“ ozval se chladně policejní prezident na Annu.
„Ani náhodou! Annu nedostaneš! Pouze přes mojí mrtvolu!“ křikl ze vzteku André a pustil Anně ruku, aby měl víc možností k pohybu.
„To je mi podstatně jedno... Jenom jsem chtěl Anně dokázat, kdo je tu slušnější? Kde jsi byl celých těch pět let?! Ví to už, co jsi prováděl v Pažíři?
Ví to?“ provokoval ho Hans se zbraní v ruce.
André se neudržel a vytáhnul na něj tu zbraň, která pro něj a všechny Englharty znamenala vše.
Jen o tom Anna ještě nevěděla. Byla to zbraň, kterou si nechal vyrobit Bruno Englhart na zakázku v LA.
Kulky byli snad ještě rychlejší než světlo a jakmile ji někdo držel v ruce, tak ten, na koho držitel zbraně mířil, neměl šanci uniknout.
To Hans Törner velmi dobře věděl.

Znejistil a v tu chvíli se ve dveřích objevili Bruno,
Jack,
Alex a Marcus,
Jenny a Semír.
André ihned jak se trochu pohnuli dveře, tak schoval zbraň a ani se nesnažil zasahovat.
Byla to rychlá akcička a členové té skupiny si s tím poradili hravě.
Jenny tam zůstala jako poslední. André s ní měl ještě nevyřízené účty...
„Si myslíš, že když ses tak hezky dostala na moje místo, že jsi úžasná?
Ale nejsi! Vystrnadila jsi mě ze Zásahovky. Jsi jen jedna velká ***.“ zuřil tam André hledajíc u Anny oporu. Jenny kapitulovala a odešla.
André si znovu klidně sedl u Anny, vydýchával ty rizika,
kdy by se mohla Anna dozvědět o jeho pětileté špinavé minulosti...
„Paní Englhartová, můžete už domů. Chtěli jsme si Vás tu nejprve nechat na pozorování, ale můžete jít.“ a odešel.
Anna vstala a odešli s Andrém z nemocnice a jeli Andrého Mercedesem k Anně domů. Cestou si povídali.
Když tam přijeli a vešli, Anna jim uvařila kafe. André si sedl na pohovku a pozoroval okolí, kde pět let nebyl.
Našel tam stále pověšenou na ramínku svojí oblíbenou košili.
Nechal Anně vybrat před pěti lety ze svých věcí, aby na něj měla nějakou vzpomínku a ona si vybrala tuhle košili...
Ten večer patřil jen jim. Užívání si přítomnosti toho druhého a vzpomínkám... společným vzpomínkám, které je provázely už 10 let.
Byli tak šťastní, nevědíc, co se za několik dnů stane...
Za pár dnů byli pro změnu u Andrého doma a leželi v posteli a líbali se.
Byli už tak vytížení, že na nic jiného se nezmohli. Najednou Andrému začal zvonit telefon.
„Zrovna teď? Achjo.“ s tímto se podíval na displej mobilu.
„Tvůj táta.“ usmál se na Annu a zvednul to.
„Ahoj Jacku… Chceš zpátky svou dceru?“ zažertoval.
Poslední dobou měl úžasnou náladu. Vlastně od doby, co byl s Annou.
„Jo! A přestaň žertovat… Táta měl záchvat a je na tom zle. Přijeďte co nejdřív na kliniku panny Marie.“ řekl Jack rozklepaně.
„Už jedeme.“ ukončil hovor André a začal se oblíkat.
„Co se děje, André?“ zeptala se Anna, která jeho reakci vůbec nečekala.
„Tvůj děda měl těžký záchvat… Máme přijet na kliniku panny Marie!“ řekl při hledání ponožky.
Anna se rychle oblékla. Vyrazili s bundami a André s klíčky od auta ven a řítili se vstříc klinice panny Marie.
André se dral dopředu mezi auty a Anna jen tiše doufala v zázrak. Přijeli ke klinice.
Fux obratně zaparkoval a vypnul motor svého milovaného autíčka.
Oba v rychlosti vystoupili, André zamkl auto a přímo běželi k recepci.
„Před zhruba půl hodinou sem přivezli ministra vnitra Englharta. Kde leží?“ zeptali se recepční.
„Támhle po té chodbě se dáte na konci doleva a tak se dostanete na onkologii a tam to najdete.“ odpověděla jim trochu rozpačitě.
Oba se vydali tamtím směrem. Dle pokynů našli, co hledali. Jen nevěděli, kde přesně je.
Po chvíli jim to usnadnil Jack. Vešel z jedné místnosti. Rozhlédl se po chodbě a zpozoroval svou dceru a Andrého.
Šel k nim. Podíval se na Annu, pak Andrému do tváři.
Do tváři člověka, který pod maskou tvrdého neohroženého bývalého policisty skrýval strach, až panický strach ze smrti Bruna Englharta.
Poté se podíval někam nepřítomně za ně.
„Před chvíli zemřel. Selhali mu střeva. Nemohli nic dělat.“ oznámil jim, v očích postaršího muže se leskly slzy.
Anna jen nevěřícně na otce koukala, a pak se schoulila Andrému do náručí. Rozbrečela se.
„Toto jsem nečekal, že tak rychle…“ řekl rozpačitě a objal Annu.
„Ani já ne. Myslel jsem, že je silnější.“ řekl až nepatřičně suše Jack.
„On byl silný! Až do posledního okamžiku!“ hájil Bruna Andreas.
„Rád bych ti dal za pravdu, André, ale on to vzdával.“ řekl trochu zklamaně.
„No nic… Nebavme se o tom.“ dodal ihned poté.
Anna se uklidnila a pustila Andrého. Ten se podíval zvlášť na Jacka a Annu.
„Upřímnou soustrast.“ řekl jen, otočil se a odcházel pomalu pryč chodbou.
Jack řekl něco, co chtěl od Andrého vědět už dlouho a teď k tomu měl pádný důvod:
„Stejně mě vždycky vrtalo hlavou, komu dal tenkrát táta tu zbraň.“
André se za chvíli otočil, na mžik mu ukázal zbraň, otočil se zpět, ale zůstal stát na místě.
„Dal ji do správných rukou.“ přikývnul Jack. André beze slova či sebemenšího gesta odešel.
Nepatřil tam. Anna se ho pokoušela zastavit, ale marně.
Další týden, stejný čas, ale jiné místo. Před hřbitovem parkovala po většinou policejní služební auta.
Auta policistů, kteří se přijeli naposledy rozloučit s Brunem Englhartem. Jen auto Andreas Fuxe chybělo.
Anna zaparkovala, vystoupila a rozhlédla se po lidech tam. André tam určitě chyběl. Jeho by nepřehlédla.
Zavolala mu. Po hodné době ji to zvedl.
„No ahoj! Kdes zůstal?“ začala Anna.
„Doma.“ odpověděl ji stručně André.
„Cože?“ žasla.
„Nemám tam co dělat. Nepatřím tam, Anni.“ snažil se ji uklidnit.
„Přijeď, prosím. Už kvůli mně.“ prosila ho. Byla na dně. Vždyť ji stačila smrt dědy, teď ji stávkuje i dlouholetý přítel!
„Dobře, ale nečekej zázraky…“ nechal se přemluvit a zavěsil. Vstal z postele, oblíknul se a šel k autu.
Ráno tam chtěl jet, ale nechtěl vidět Annu tak utrápenou. Po chvíli zaparkoval vedle auta Anny.
Bál se na ni podívat. Stála tam tak bezmocná v proudech slz. Vystoupil a mlčky ji objal.
Stáli tam tak dlouho, naštěstí Anna přijela brzo, takže pohřeb byl za humny. Po delší době se zklidnila.
„Jsem ráda, že jsi tady.“ vypravila ze sebe. André se pousmál.
Byl nakonec taky rád, že přijel, ale nechtěl ji ranit mezi čtyřma očima. Nejraději by to vyřídil po telefonu. Vidět ji bylo horší.
„Slib mi, že tu zůstaneš. Prosím.“ domáhala se svého. Chtěla s ním žít.
„Anni… To Ti… slíbit nemůžu.“ řekl ztěžka.
„To říkáš pořád! Nikdy mi na tu otázku neodpovíš něco lepšího!“ plakala.
Mlčel. Nedokázal ji po tomhle odpovědět. Bolelo ho to, ale svou odpověď musí říkat pořád stejnou.
„Miluju Tě… A Ty to víš… Ale nemůžu tu zůstat. Nepatřím sem.“ promluvil po chvíli, zaklonil ji jemně hlavu a políbil ji.
Anna se mu vytrhla.
„Když tu být nechceš, tak mě nemiluješ!“ utrhla se na něj a šla za ostatními.
André ji sledoval, nešel za ní, protože věděl, že by to nemělo smysl. S těžkým svědomím nasedl zpátky do auta a odjel.
Arrow
Uběhly tři roky. Anna litovala toho, jak se k Andrému tenkrát chovala. Měla o něj strach, byla na něj příliš krutá.
Semír měsíc po složení slibu na Oslavách šel na parkur a policii nechal na chvíli být.
Ale po pěti měsících se vrátil. Přesně na Nový rok. V těch pěti měsících tam pracovali Alex a Marcus Fuxovi.
Sice měla Anna plno příležitostí, ale nikdy se jich na Andrého nezeptala. Bála se pravdy.
Co když je mrtvý? pokládala se často na otázku. Čas šel dál a s ním nové příležitosti k zamilovaní.
Ale Anna se nezamilovala. Nemohla už jen kvůli myšlence o Andrém.
Pokud jde o kapelu, kterou André založil, tak ta pokračovala dál s Alexovým vedením.
Sice tam chyběl André, ale dalo se to snést. André pracoval v Pažíři jako tajný agent interpolu.
Chybělo mu rodné Německo, ale nestěžoval si. Semír potřeboval parťáka a Anna mu ne a ne žádného solidního sehnat.
Tak se do toho Semír vložil sám…
Zrovna se projížděl po okolí u stájí Kolína. Byl vlhký večer.
Měl zrovna po službě a chtěl si provětrat hlavu a zabořit se konečně pořádně do svých myšlenek.
Měl už dlouhý dobrý vztah s Elenou. Ale před několika měsíci to přešlo z kamarádství na lásku.
Byl za to rád, protože se u policie najednou cítil opuštěně a sám.
Chtěl si tuhle pohodu a klid užít s Elenou, ale ta měla vždycky noční služby nebo 24 hodinové, což na Zásahovce bylo normální.
Jen jediný z policie věděl, že André je v Německu už půl roku. Asi si ještě netroufnul jít na oči policistům v Kolíně. pomyslel si.
Za sebou slyšel klus koně, kterého znal velice dobře. Jako jeho majitele.
„Ahoj, André!“ pozdravil ho.
„Ahoj…“ pozdravil oslovený. Podle hlasu se dalo poznat, že nebyl zrovna v nejlepším rozpoložení.
„Copak? Znelíbilo se Ti schovávání před policejním světem hrůzy?“ zeptal se ironicky.
„Asi tak. Chybí mi to všechno. Zásahy, spisy…“ odpoví a dodá nevinně a tiše, aby to snad Semír přeslechl, „a Anna.“
Ale Semír to nepřeslechl, vždycky Annu a Andrého obdivoval, jak jim může ta částečně platonická láska vydržet.
Ale vydržela a tím je silnější.
„Já to nějak zařídím. Od čeho jsem na dálniční.“ pousmál se Semír a otočil koně.
Nechal Andrého ve svých vzpomínkách a myšlenkách a vracel se ke stájím.
Další den byl jako každý jiný. Englhartová stejně jedovatá jako pořád.
Jako od doby, co André zmizel z Brunového pohřbu. Ale neměl to být obyčejný den a o to se měl postarat náš malý Tureček.
Ke konci služby zašel ke kanceláři Anny. Zaklepal a po vyzvání vešel.
„Gerkháne,“ usmála se unaveně, „Co tu ještě děláte? Máte být už hodinu pryč.“
„Já vím, ale našel jsem si parťáka.“ vytasil na ní.
„Vážně? to je ale skvělá zpráva. A kde je teď?“ ozvala se potěšeně Anna. Kolik vydala úsilí, aby tomuto milému kolegovi našla parťáka…
„V kolínských stájích. Jestli chcete, tak tam hned zajedeme.“ navrhnul.
„Skvěle.“ odpověděla, vzala si kabát a každý svým autem jeli ke kolínským stájím.
Semír ji vedl, jelikož Anna sice koně ráda měla, ale nikdy tam nebyla. Dojeli tam.
Byli tam sice ještě brzo, ale Semír okamžitě postřehl Andrého auto, které si koupil při příjezdu do Německa.
Vedl ji do stájích a ukázal ji box andrého koně. Majitel koně tam byl napsán jako neznámý…
André se zrovna vracel z projížďky, když uviděl Annu, tak úplně zkameněl…
Anna si ho všimla v zápětí.
„A-André?“ vykoktala ze sebe. André uvázal koně a šel k Anně.
„Co tady děláš?“ usmál se. Sledovala ho. Každý jeho pohyb ji neunikl. Mlčela. Nedokázala říct nic.
Ani nevěděla, jak se dostala na koně, ale najednou se projížděli s Andrém po okolí. Sledoval ji.
Svého koně ovládal jemně. Líbil se ji čím dál víc. Znala už ho dlouho, ale ještě ho neviděla tak klidného.
A jak zlehka dával koni pokyny…
„Copak?“ usmál se na ni. Provokoval ji trochu. Vůbec mu nebylo nepříjemné,že na něj kouká.
„Nic…“ usmála se. Byla opět relativně spokojená.
Dojeli k několika stromům, které byli mimo ostatní okolní les. André slezl z koně a Anna také.
Chytl ji za ruku a jemně přitáhl k sobě.
„Chyběl jsi mi.“ pošeptala Anna.
„Ty mě taky.“ usmál se a políbil ji. Chvíli se líbali, a pak Anna se trošku odtáhla:
„A…?“ André přesně věděl,na co se chce zeptat. Přikryl ji pusu prstem.
„Všechno už bude dobrý, Anni… Všechno… Budeme spolu, slibuju.“ odpověděl na nepoloženou otázku.
S odpovědí byla spokojená…
Od dalšího dne se André stal Semírovým parťákem.



Musím říct, že jsem domýšlela a přepracovala to, než byla původní forma...A myslím, že se to povedlo...
Takže už konečně THE END!

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Další kus
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Dnes jsem přidala další kus....a konec přidám snad ještě dneska ale v normálních hodinách Laughing

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Moc se omlouvám
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Ahojky povídkáři!
Moc se omlouvám,že sem nic v posledních měsících nepřibylo ale není čas ani nálada...

Tak promiňte...

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Re: Další kus
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1502
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Máš to hezky napsané, jen... měla jsem strašný guláš v postavách, vůbec jsem nevěděla, kdo je kdo...
Možná by se hodilo dát ono vysvětlení už na začátek, ne na konec Wink je vidět, že to máš v hlavě pořádně složitě nakombinované, což je perfektní a máš bod za originalitu - jen to musíš maličko jednodušeji vysvětlit svému drahému čtenáři, který Ti do kreativní mysli nevidí Wink

Mile napsáno, trošku bych hodila odstavce Wink vypadalo by to lépe Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
...
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Takže vážení....už dokončuji tuto povídku.... hodím sem konec v nejbližší době.... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Takže André je s Annou? Wow! Laughing Laughing Laughing Skvělý! Very Happy
Jsem zvědavá na Andrého posledních pět let, chi chi chi. Ale snad to s Annou nesekne, doufám, že bude dál s Andrém šťastná Embarassed Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re Všeli
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
díky za koment Very Happy....Anna se to nedozví....zatím Very Happy

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Předposlední díleček a vyhlídka na poslední
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Vracím se k této povídce a teď jsem přidala předposlední díleček. Poslední můžete očekávat během několika hodin, dnů... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Tak on s ní nechce.. nebo nemůže zůstat? Teď, když ho tak potřebuje? Sad Uch... Sad Snad si to ještě rozmyslí, je mi Anny líto Sad

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Napětí stoupá...
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Dodala jsem tentokrát určitě předposlední díleček...

Takže se položme na otázky: Jak se bude Anna tvářit, když tam uvidí Andrého? Bude jejich vztah pokračovat i nadále?


Pro zvýšení napětí závěr povídky sem dám buď zítra nebo do pondělí. Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Re: Napětí stoupá...
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1502
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Líbí se mi Tebou uvedená kombinace Semirka a koníčků Very Happy
A vážně obdivuji, jak jsi ten svůj svět v hlavě upletla komplikovaný... Smile

Jsem zvědavá, jak to s Annou a Andrém dopadne! Shocked
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
THE END
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 424
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Teď jsem dodala konec této povídky a těšte se opět na další navazující... Ta bude už brutálnější.... Wink

Kritizujte, kritici... Smile Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 677
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Englhartová stejně jedovatá jako pořád.

Jo, to sedí Laughing Laughing Laughing Ale ta její jedovatost je úžasná Laughing Laughing Laughing

Je fajn, že jsi neodpráskla Andrého a místo toho jsi si vytvořila vlastní svět, kde jsou Fux a Anna spolu Embarassed Alespoň Šéfička někoho má Embarassed

A vrátit se k sobě po 3 leté platonické lásce při jízdě na koních? Jak romantické! Embarassed Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
opět nemůžu říct nic jiného než super,nádhera prostě úžaná povídka Very Happy

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
3.Začátky i konce jsou kruté
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma