| Stezka odvahy | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 27.12.2008 18:16 |
|
|
|
|
Omlouvám se vážení, ale ještě pro vás mám jednu maličkou vánoční povídku.
Tentokrát je v ich-formě. I když dlouho není jméno hlavní postavy napsáno, tak si myslím, že ihned pochopíte o toho že se to jedná...
Takže můžu jen popřát
Příjemné počteníčko...
Stezka odvahy
Někdy dostanete divný nápad jít do lesa, když se začne stmívat.
I když tam řádí pedofil, i když je to tam nebezpečnější než žít s piráty, tak tam jdete a zažíváte až úzkostlivý adrenalin…
________________________________________________________________________________________________________
Byla jsem doma a užívala si Vánoce. Sama jako každý rok. Chtěla bych alespoň jednou slavil Vánoce s někým, koho bych milovala.
Ale byla jsem tak zaměstnána prací, že na nějaký vztah mi nezbýval čas. Ale houby. Kdybych chtěla, tak si někoho najdu. Ale chci to vůbec?
Chci vůbec s někým být v jednom bytě? Tolik jsem si zvykla na svou samotu, že mi život ve dvou vůbec nelákal.
Co je lepší, než si sednout o Štědrým dnu do křesla, pustit si koledy a tiše se zavřenými očima si pobrukovat melodii známých koled?
Nedokázala bych si představit, že by mi někdo narušil tuto pohodu. Kdysi jsem toužila po rodinném životě. Ale teď už ne.
Oddala jsem se práci a to bylo mé poslání. Někdo to holt udělat musí. Rok co rok jsem držela pust. Ani nevím proč.
Na zlaté prasátko už od puberty nevěřím. Možná to bylo proto, abych si vůbec uvědomila, že ty Vánoce jsou. Vzala jsem si kabát a obula se.
Vzala klíčky od auta a šla ven. Jela jsem za Kolín. Nechtěla jsem předvečer Štědrého večera trávit doma. Dojela jsem k lesu.
Nechala jsem auto na kraji lesa a vyšla vstříc lesnímu porostu. Pomalinku se stmívalo, ale já se nebála.
Měla jsem v lese pocit neohroženosti a navíc, kdo by tu byl o Vánocích. Procházela jsem místa, které jsem tak důvěrně znala.
Támhle u toho krmelce jsme vždycky s tátou dávali zrní a seno zvířatům. támhle do toho stromu zase jsme se strefovali šiškami.
Najednou ucítím na tvářích slzy. Dlouho jsem tu nebyla, jako jsem dlouho nebyla se podívat za tátou. Měla jsem pocit, že to tu nevydržím dál.
Vyrazila jsem svižnou chůzí dál od míst, na kterých jsem byla s otcem.
Šla jsem tak lesem, potkala několik lidí se psy, kteří nevydrželi a jeli do lesa vyvenčit své chlupaté miláčky. Stmívalo se rychleji a rychleji a já znejistěla.
Vál vítr a citelně se ochladilo. Tu cestu jsem znala, chodila jsem tudy často před lety. Někdy jsem odtud zašla i na služebnu Jednotky Speciálního nasazení.
Čím více se stmívalo, tím rychleji jsem šla. Každou chvilkou jsem si myslela, že mě někdo sleduje, ale to jen listy díky vánku přeletěly na jiné místo.
Tentokrát ty Vánoce byly beze sněhu. Beze sněhu, který jsem tak milovala. Potkala jsem ještě pár lidí. Najednou jsem tu krajinu kolem neznala.
Zpanikařila jsem. A co teď? Šla jsem obezřetně dál. Naštěstí jsem narazila na nějaké lidi. A tu krajinu jsem zase poznávala. Super, teď se jen dostat k autu.
Nebyla jsem teď ta nebojácná drsná policistka, ale vystrašená malá laňka.
Vzpomněla jsem si na nedávný novinový článek, že tu řádí pedofil. Sáhla jsem na místo, kde jsem měla zbraň. Ale nebyla tam. Nechala jsem ji v autě.
Měla jsem strach. Zrychlila jsem ještě. Několikrát jsem zakopla a málem se odporoučela k zemi.
V očích strach, ruce studené bez rukavic, tváře červené od prudkého větru a barvou kůže jsem se mohla zařadit mezi nejbělejší bílou.
Po půl hodině jsem konečně dorazila k autu. Nasedla a pustila jsem si topení. Byla mi zima a pořád jsem byla strachem bez sebe. Tohle už prosím nikdy.
Když jsem se trochu zklidnila, vyjela jsem zpátky do města. Nevím, jak je to možné, ale zastavila jsem před domem, který jsem znala tak důvěrně.
Ano, byl to dům, kde jsem bydlela v dětství, můj domov, můj jediný domov. Najednou jsem měla nutkání tam jít, zazvonit a strávit Vánoce s tátou.
Pomalu jsem vystoupila a zamkla auto. Klasickým způsobem jsem si otevřela vrátka na zahradu. Stejné tajné místo pro tajný klíč.
Klíč jsem vrátila zpátky a šla pomalu k domovním dveřím a rozhlížela se okolo. Bylo to tady stále stejné. Vevnitř se svítilo.
Vrátila se mi nejistota, která mě ovládala v lese. Došla jsem k domovním dveřím, kde byl zvonek se stejným jménem, jako dříve. Englhart.
Zazvonila jsem a čekala. Ve dveřích se po chvilce objevil hubený vysoký muž s černými prošedivělými vlasy. Toho bych poznala i na kilometry daleko.
Byl to můj otec.
„Tati…“ ozvala jsem se tiše a pozorně ho sledovala.
„Anno…“ poznal mě a v očích se mu zaleskly slzy, „Myslel jsem, že už tě neuvidím.“
Beze slova jsem ho objala. I mé oči nebyly suché. Tak dlouho jsem ho neviděla. Když jsem ho po delší době pustila tak promluvil:
„Když už jsi tady. Nechceš zůstat přes noc? Je už tma a ode mě jako od otce by to bylo nezodpovědné tě poslat zpátky.“
„Nejsem malá, tati,“ zasmála jsem se, „ale zůstanu.“
Užila jsem si s ním nádherné vánoce plné vtipu, zábavy a trochou alkoholu. Ani kdybych chtěla, tak bych domů nejela. Nebyla bych toho schopna.
A z toho plyne: Nejsou hezčí Vánoce, než Vánoce strávené se svými blízkými.
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 29.12.2008 10:42 |
|
|
|
|
Ona má tátu? A on myslel ,že už ji neuvidí To jako opravdu nikdy neuvidí, nebo se vídají a on myslel jen, že na tyhle Vánoce ji neuvidí? DOufám, že to druhé.
Moc se mi líbila ta povídka, trocha strachu, pěkně popsaná a hrozně pěkný závěr.
Zabalit do modrého papíru, ovázat zlatou stuhou a postavit před Fí..a Fí zatáhla za jeden konec mašličky a jen nadšeně zírala, jak se dáreček rozbaluje. Nemám, co bych povídce vytkla, opravdu jsi mne děsně potěšila:)
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|