AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Kšeft se špatným zbožím
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ahoj! Tohle je moje první povídka, co jsem kdy vymyslela o Kobře 11....teda ještě mám spolupráci s Martíkem, ale to se moc nepočítá Very Happy ...tak ať se vám hezky čte a těším se na vaše reakce (milé i nemilé....teda uvítala bych spíš ty první Laughing )

KŠEFT SE ŠPATNÝM ZBOŽÍM:


Jednoho všedního večera šel mladý člověk po ulici, kde nebyla ani noha. Došel až na samý konec, když ho uviděla jeho bývalá přítelkyně:
,,Kerstin, co tady děláš v tuhle dobu? ‘‘ nepozdravil a hned se zeptal. Dívka na něho zůstala zírat a řekla:
,,Ahoj…., noo, já….‘‘ nevěděla co mladíkovi říct.
,,Jdu se jen tak projít, promiň spěchám….už musím…‘‘ už byla na odchodu.
,,Kerstin, nechtěla bys jít zítra na kafe?Trochu bychom si zase po dlouhé době popovídali. ‘‘
,,Nevím jestli budu mít čas, ale určitě bych ti zavolala. Měj se hezky, ahoj!‘‘ A to už byla za rohem. …celou dobu o tom přemýšlel, protože věděl, že Kerstin nikdy po večerech nechodila sama.

Ráno: V budově dálniční policie bylo veselo:
,,Hotte, čemu se pořád tak blbě směješ?‘‘ rozčiloval se zamračený Bonrath.
,,Ale Dietre, to bys nepochopil…‘‘ a opět ho zavalila vlna smíchu. Bonrath na to už nic neřekl a jen mávl rukou. Byl však asi jediný, kdo měl špatnou náladu. I Andrea od rána přímo zářila:
,,Semir mi včera koupil krásné pantofle do koupelny…‘‘ libovala si před Susannou. ,,Vážně?‘‘zeptala se blondýnka trochu ironicky. A v tu se objevil kolega Frank:
,,No ne, co se tady dneska děje? To jsou zavřený všechny dálnice, nebo co?Dejte mi když tak vědět, mám v tý malý skříňce nafukovací balónky… ‘‘ Ptal se s úsměvem na tváři. Nikdo mu ale nestihl odpovědět, protože mu do toho skočila šéfová:
,, Dobré ráno, tak vidím Franku, že ani vy nevíte čemu se tady Hertzberger směje!‘‘ řekla, ale však už bez úsměvu, už jí to začalo štvát:,,Přestaňte se okamžitě hihňat a pusťte se do práce. Okamžitě!‘‘
,,To je škoda, já jsem si opravdu myslel, že na ty balónky dojde…‘‘ špitl Susanně Frank.
,,To asi ne…‘‘ zamumlala si pro sebe. Za nedlouho už všichni pracovali na plné obrátky (teda s rezervou):
,,Tak pojď Hotte, musíme zase na tu kontrolu na A3.‘‘ popostrkoval ho jeho kolega.
,,No jo, ty taky pořád musíš všechno dodržovat…‘‘
,,Cože?‘‘
,,Nic!!‘‘ a to už byl bez nálady. Susanna s Frankem byli u sebe v kanceláři a celý den měli za úkol prohledat všechny šanony, ve kterých byly už staré a nepoužitelné spisy.
,,Ach jo, proč je sakra těch papírů tolik!! Tohle by měl dělat někdo za nás….‘‘ nadával a listoval policista.
,,No a kdo?‘‘ ptala se ho blondýnka položená hlavou ve druhém šuplíku.
,,No tohle snad dělaj sekretářky ne?‘‘dodal. Jakmile tohle Susanna zaslechla, hned vynořila hlavu div se do ní nebouchla:
,,Prosím? Snad bys tímhle nezaměstnával Andreu?‘‘….rozčilovala se….,,Mám jí jít to říct? Náš velký Frank po tobě chce, abys mu uklidila kancelář, protože ho to prostě nebaví…..mám to říct?‘‘ řekla s údivem na tváři.
,,Ne, hlavně to ne…..toooo ne!!‘‘ Věděl, že si na Andreu hned tak nepřijde a i když má dnes dobrou náladu, nemuselo by to dopadnout dobře.

Kerstin se vrátila domů a jen co dovřela dveře, její muž se jí ptal, kde celou noc byla:
,,No to je dost, že jsi tady, kde jsi celou dobu byla?‘‘ ptal se Günther.
Kerstin však byla připravena na tuto otázku:
,,Ále, moje kamarádka potřebovala pomoct, trochu se to zdrželo.‘‘
,,Cože? To si děláš ze mě legraci! Co je mi do nějaké tvojí kamarádky….! Ty máš být doma, u mě a u našich dětí!!‘‘ křičel.
,,Já vím, omlouvám se ti, už se to nebude opakovat…‘‘říkala se starostným výrazem.
,,No v to doufám, myslím, že dobře víš, co máš dělat…‘‘
,,Ano Günthere, neboj se.‘‘dořekla, ale to už viděla, jak se její manžel chystá do práce.
Jen co odešel, žena šla do pokoje za svými dvojčaty. Posadila se vedle postýlek a začala si povídat s oběma ratolestmi:
,,Ahoj moje zlatíčka! Ale co pak Heidi, proč pak pláčeš?‘‘ptala se své dcery.
,,Mně bylo hrozně smutno…po tobě.‘‘zašišlala malá čtyřletá holčička.
,,Ale prosím tě, máš tady přece Matthiase…‘‘uklidňovala ji. Poté si ještě nějaký čas povídali, než je vzala ven na procházku.

,,Ahoj Vereno!‘‘ pozdravil ‘‘spolušéfovou‘‘ Günther Wermke.
,,Dobré ráno…‘‘odvětila žena.
,,Kde máš manžela? On dneska nejde do práce?‘‘ zajímalo šéfa.
,,Neboj se, Bernd je v kanceláři.‘‘
,,Hele, potřebovali bychom dneska lidi na to Rusko…‘‘připomínal.
,,Jo…vidíš, málem bych zapomněla. Jakou značku mají objednanou?‘‘ptala se a přitom si zapálila.
,,Mittsubishi….ale měli bychom si pospíšit, jde o Muščenka.‘‘
,,Mmm, Vasja Muščenko, pěknej hajzl, pamatuješ jak nás minule obral?...Do kdy to chce?‘‘
,,Právě, že už do týdne. Máme co dělat.‘‘
,,Jo, to máš pravdu. Dobře, zavolej Beckera.‘‘poručila svému parťákovi.

Den se pomaloučku chýlil ke konci. Frank už unaveně pročítal poslední založené dokumenty i Susanna byla na tom podobně:
,,Tak dneska to už snad stačilo. Jdu domů.‘‘řekla a podívala se na kolegu, zda-li má také v úmyslu s tím ‘‘seknout‘‘.
,,Jo, máš pravdu, myslím, že ty prokletý papíry do rána neodletí… to znamená, že si můžu jít také v klídku lehnout.‘‘dořekl, ale to už zhášel svou lampičku na stolku. Při cestě k autu si ještě dodal:
,,Aaa, kdyby se jim náhodou chtělo, byl bych jedině rád! To mi věř.‘‘

Kerstin doma stále váhala, jestli se má se svým bývalým přítelem sejít. Seděla u telefonu – přemýšlela a v ruce žmoulala starý papírek s jeho telefonním číslem, který vyndala se šuplíku. Myšlenkový pochod přerušil až hlas jejího partnera:
,,Čau Kerstin. No vidíš, tak se mi líbíš, doma u dětí, čekáš na mě až si dáme společnou večeři…‘‘básnil, ale Kerstin moc nadšená nebyla, vstala a šla nandat večeři pro celou rodinu.

Ráno šla mladá Kerstin s dětmi opět do parku, kde si sedla na lavičku a děti si hrály o kus dále na dětském hřišti. Dívala se před sebe na své děti a nevnímala zbytek okolí. Ani to, že jde po chodníku muž, kterému tak toužila zavolat, ale nemohla.
,,Ahoj Kerstin.‘‘ zavolal mladík. Se ženou to úplně hodilo, nikdy by ho nečekala na takovémhle místě:
,,Ahoj Kurte….‘‘
,,Smím si přisednout?‘‘
,,Jistě, jen pojď.‘‘vyzvala ho, ale byla trochu nervózní.
,,Víš, přemýšlel jsem o tom našem náhodným potkání, nic mi do toho není, ale říkal jsem si, že ty ses vždycky bála chodit sama po večerech, a tak…‘‘nestihl to dopovědět, protože mu do toho skočila blondýnka.
,,Neměj strach, všechno je v pořádku…‘‘
,,Opravdu?‘‘nevěřícně ze sebe vypravil.
,,Jistě a dál se o to laskavě nestarej, už dlouho spolu nejsme, dlouho jsme se neviděli a já se ti nemusím zpovídat!!‘‘dokončila svojí větu a uhnula rozčileným pohledem. Tato reakce ex-přítele zaskočila:
,,Promiň, máš pravdu, nemám už žádné právo tě nikterak vyslýchat. Jsem to ale kus vola.… Raději už půjdu, tak ať se ti daří, ahoj…‘‘ dopověděl a už byl na odchodu.
,,Čau.‘‘ řekla jen, a docela ji potom mrzelo, že to skončilo takhle.

,,Dobré ráno‘‘řekla zpěvným hlasem Susanna již pracujícímu Frankovi.
,,Dobré….‘‘zamumlal.
,,To je všechno?‘‘zazpívala po druhé, avšak s vyčítajícím obličejem.
,,Co všechno….děláš si snad srandu? Ještě čeká támhleta hromada pod oknem…já se snad zblázním!!‘‘
,,Ale Franku, já myslela, jestli je všechno to, že mi řekneš jen ‘‘Dobré‘‘ a nic k tomu.‘‘ řekla již se spikleneckým úsměvem.
,,Jo tak, tak to jsem trochu nepobral.‘‘
,,No ty papíry teda asi ne…‘‘dělala si legrácky.
,,Hahaha, hlavně, že ty je máš už všechny probraný, že jo?‘‘
,,Ano!‘‘
,,mmm, Susanno, nebyla bys tak laskavá a…..‘‘
,,Ne!‘‘
,,To dneska jako budeš jen odpovídat Ano-Ne nebo jako co!‘‘
,,Ne nebudu, ale nemysli si, že to budu dělat za tebe…nemusím ti snad připomínat, že mám dneska dovolenou.‘‘řekla a úplně se rozzářila.
,,Prosím?‘‘
,,Ale Franku, koukni se ke mně do kalendáře…‘‘
,,Ve čtvrtek přijede tetička z Brazílie, udělej velkou hostinu a pozvi hosty!‘‘přečetl si.
,,Mmmmm, asi jsem ztratil pozvánku.‘‘řekl ironicky.
,,No ti hosté jsou tetiny příbuzní, přijede po pěti letech…‘‘
,,Aha, takže ani ve schránce pozvánka nebude…to jako tady budu sám?‘‘
,,No asi jo.‘‘
,,A co tady teda ještě děláš?‘‘
,,Chtěla jsem ti jenom oznámit, kde mám ty všechny dokumenty pro šéfovou.‘‘
,,Jooo, díky!‘‘dodal naštvaně.
,,Tak jo, měj se hezky a dobře si to tady užij.‘‘řekla Susanna s úsměvem od ucha k uchu.
,,Jo, ty taky.‘‘odsekl a šel dokončovat tento vyčerpávající úkol pro šéfovou.
,,Papa!!‘‘zamávala a odešla.

,,Beckre, v noci přepadnete Autocentr. Vemte si s sebou Bernda, ten už má s tím zkušenosti. Jsou tam sice bezpečnostní čidla, ale kamery tam nemaj. Jediné co je, že musíte rychle zdrhnout – je to blízko dálniční policie.‘‘ poručil Günther svému podřízenému.
,,To nám jde báječně!‘‘
,,Já vím, starosti si nedělám. Vím, že se na vás můžu spolehnout.‘‘

Kerstin zavolala svému muži do práce, zda-li by nemohl přijet, protože se jí zdálo, že je malý Matthias nemocný a potřebuje doktora:
,,Ano, Wermke.‘‘představil se muž.
,,Günthre, to jsem já. Mohl bys přijet domů? Zdá se mi, že malému něco je.‘‘
,,Tak ho odveď k doktorovi. Myslíš, že mám čas na takovýhle blbosti?‘‘ řval na ni.
,,Günthre je to přeci tvůj syn!‘‘
,,A ty jeho matka. Koukej si poradit sama! Už musím končit!Nazdar!‘‘ zavěsil.


Arrow

Kerstin nevěřila tomu, jak se Günther zachoval. Bylo jí do breku. Šla zpátky do pokoje, kde ležel její syn a řekla si, že ho k doktorovi odvede sama.
,,Heidi, teď tu budeš chvíli sama, ano?‘‘ sdělila své dcerce.
,,Mami, a kdy se vrátíte?‘‘ ptala se starostlivě.
,,Neboj se kočičko, brzy, mám tě ráda, ahoj!‘‘
A už uháněla s bledým synkem k lékaři.

Večer si ovšem povyprávěla s manželem. Nelíbilo se jí, že takhle zanedbává rodinu. Byla z toho velká hádka, o které Kerstin věděla, že nedopadne dobře.

Na budově dálniční policie drnčel alarm okolo třetí hodiny ranní.
,,Franku!Franku!‘‘ křičel přes celé oddělení Bonrath.
,,Co je Dietere.‘‘ ozvalo se unaveně z kanceláře.
,,Poplach v obchodě s auty….Gartenstraße!‘‘
,,Dobře, jedeme tam.‘‘ zavelel a společně s dlouhánem odjeli na ono místo.
Když dojeli do blízké ulice, viděli jen rozbitou výlohu a dva volné fleky od aut. Vstoupili dovnitř, když najednou viděli jak zadem zdrhají dva maskovaní muži.
,,Honem, musíme rychle za nimi!‘‘ křičel Frank. Nasedli zpátky do auta a pustili se do honičky se dvěma novými vozy. Honička netrvala dlouho, muži se brzy rozdělili na křižovatce a Dieter za volantem vcelku neměl šanci.
,,Jeď za tímhle do leva….‘‘ ukazoval mu Frank.
,,Počkej a co ten druhej…‘‘strachoval se modrooký muž.
,,Hele, jeď do leva a je to!‘‘ kupodivu ho poslechl a tak už jel jen za jedním z nich.
Byl to Bernd, co měl policisty v zádech. Na takové akce byl však dobře trénovaný, a tak brzy Dietra přelstil. Muž v kukle jim tedy nakonec ujel, protože Bonrath se svojí zkušeností vjel do škarpy.
,,Mmm, to se zase jednou vydařilo.‘‘ funěl Frank a při tom se snažil vystoupit.
,,Jsme ve škarpě, jak se odsud sakra dostanem?‘‘ptal se provokativně a však vážně kolega.
,,Noo, to je teda otázka….NETLAČIM!!‘‘

Kolem sedmé už přišla do služby Susanna.
,,Susanno, víš, co se dneska ve tři ráno stalo?‘‘ vybalil hned po pozdravu Frank.
,,No to teda netuším, že by přišli k nám na stanici mimozemšťani?‘‘ vtipkovala.
,,Bohužel ne, ale měli jsme poplach, ukradli dvě Mittsubishi v Gartenstraße.‘‘
,,No a….dopadli jste je?‘‘
,,To je právě to, že ne. Dieter zapadl do škarpy.‘‘
,,No jo, v tom je už přeborník.‘‘zasmála se.
,,Mně to moc směšný nepřijde, ta auta neměla ani poznávačky. Šéfová zuří.‘‘
,,To se nediv, máme na krku ukradený auta a žádný stopy.‘‘ řekla již důležitě, pak ho ale začala uklidňovat:
,,Neboj se, určitě je dopadnem!‘‘ Frank si pak uvědomil, že se ještě Suss nezeptal, jak vůbec strávila volný den.
,,A jak ses včera měla?‘‘
,,Dobře, teta vyprávěla celé odpoledne. O zábavu bylo postaráno.‘‘ Najednou se začala naklánět do igelitové tašky a pak pronesla:
,,Trabere, abyste měl trochu lepší den, dovolila jsem vám přinést borůvkový dort z oslavy.‘‘
,,No ne, děkuju, čím jsem si to zasloužil?‘‘
,,Mám vás prostě ráda!‘‘ řekla a vyndala lžičku.

Kerstin se ráno probudila a řekla si, že se již musí setkat s Kurtem. Chtěla si s ním už dlouho popovídat, a tak vzala telefon a vytočila číslo….
,,Prosím Greiner.‘‘ozvalo v sluchátku.
,,Kurte, tady Kerstin.‘‘ řekla nejistým hlasem.
,,Kerstin, jsi to opravdu ty?‘‘měl radost.
,,Ano, prosím tě, volám ti, jestli ta tvoje nabídka na kávu stále trvá.‘‘
,,Jistě že trvá, chceš se se mnou setkat?‘‘
,,Byla bych ráda.‘‘odvětila a ještě dodala: ,,Tak, kdy bys mohl?‘‘
,,Noo, dneska mám službu do dvanácti, odpoledne bych už mohl.‘‘
,,Dobře, tak kolem jedné v kavárně naproti parku, platí?‘‘
,,Ano, v jednu se sejdem. Ahoj‘‘
,,Ahoj a děkuju moc.‘‘zavěsila.
Jen co tento rozhovor skončil, Kurt ani nemohl pořádně pracovat. Pouštěl nejrůznější písničky, ale vůbec je nevnímal. Přemítal si Kerstinin rozklepaný hlas, ale zároveň se velmi těšil na jejich společné setkání. Rádio se pak snažil co nejrychleji opustit.

,,Tak co, jak jste to zvládli?‘‘ zajímalo Günthera.
,,Dobře, auta už stojí ve skladu..‘‘odpověděl Becker.
,,No a policajti?‘‘ vložila se do toho Verena.
,,Byli to nějaký amatéři, sice Bernda chvíli pronásledovali, ale pak spadli do škarpy.‘‘ ušklíbl se muž v kožené bundě.
,,Výborně. Vidím, že je na vás skutečný spoleh. Nebojte se, svůj podíl samozřejmě dostanete.‘‘ řekla žena.
,,Děkuju!‘‘ poděkoval a už odcházel, když na něho pro změnu zavolal Wermke:
,,Jo Beckre!‘‘
,,Ano?!‘‘
,,Nezapomeňte připravit papíry k těm vozům. Nechci čekat jako posledně….‘‘
,,Jo, dejte nám to k podpisu.‘‘ dodala šéfová.
,,Jistě.‘‘ řekl a odešel.

Kerstin se chystala na schůzku, když zazvonil zvonek. Žena se lekla a bála se, že je to už její muž. Kouknula se do kukátka a uviděla sousedku. Ulevilo se jí:
,,Dobrý den paní Spätová, stalo se něco?‘‘
,,Ne ne, jen jsem se Vás chtěla zeptat, jestli náhodou nemáte vajíčka…chystám se vařit a vejce prostě došly, jestli rozumíte…‘‘
,,Ale ano, jistě, hned je přinesu.‘‘ řekla ochotně.
,,Děkuju.‘‘
Za chvíli je přinesla a dodala:
,,Aaa, paní Spätová, nemohla byste dneska zase pohlídat dvojčata?‘‘
,,Ale jistě, dnes jsem stejně celý den doma, kdy je potřebujete hlídat?‘‘
,,No teď, jdu na jednu schůzku…nevadí Vám to?‘‘
,,Ne, vůbec ne, budu ráda…alespoň budu mít nějakou zábavu…‘‘ řekla s úsměvem. ,,Víte co paní Wermkeová, dejte mi je rovnou, ať se můžete v klidu vypravit…‘‘
,,Mockrát Vám děkuju.‘‘
,,Vždyť víte, že nemáte zač..nashledanou‘‘ řekla a odešla s oběma dětmi.

,,Aaaa Franku?‘‘ zavolala Susanna. On se lekl co se děje a s otevřenou pusou odpověděl jen:
,,Co?‘‘
Susanna se začala smát: ,,Máš fialový jazyk…‘‘
To už se začal smát i sám: ,,To už tak po borůvkách bývá…‘‘
,,Jojo…hele, neměli bychom se jet znovu podívat do toho obchodu?‘‘
,,Jo, dobrej nápad, třeba tam něco pachatelé nechali..‘‘
,,No právě!‘‘ řekla a šli společně za Engelhardtovou pro svolení.

Kurt už netrpělivě seděl u jednoho rohového stolku u okna. Kouknul se na hodinky – bylo za šest minut jedna. V tom se objevila osoba, na kterou tu čekal.
,,Ahoj.‘‘ řekla žena s nejistým úsměvem.
,,Ahoj!‘‘ zvolal nadšeně. ,,Myslel jsem, že se už po včerejšku nikdy nesejdem.‘‘
,,Máš pravdu, jednou z věcí proč tu jsem je i to, že jsem se ti chtěla omluvit. Promiň, chovala jsem se jako malá holka…‘‘
,,Neomlouvej se. To já bych se měl stydět, že ti lezu do soukromí.‘‘
,,Ale ne…‘‘ řekla rozpačitě. V tom přišla servírka:
,,Dobrý den, co si dáte?‘‘
,,Aaaa dvakrát capuccino?‘‘ řekl Kurt s trochou nedůvěřivosti, protože nevěděl, jestli ho jeho návštěva také bude chtít.
,,Ano!‘‘ souhlasila Kerstin.
,,Hned to bude.‘‘ dopověděla a odešla. Po tom co odešla, jako by Kerstin ztratila řeč – nevěděla, jak má začít.
,,Tak, proč jsi se mnou vlastně chtěla mluvit?‘‘ zajímalo Kurta.
,,No víš já……chtěla jsem se s tebou prostě vidět...a taky bych ráda věděla, jak se vlastně máš...při poslední schůzce jsme se toho ani jeden moc nedozvěděli.....‘‘ řekla s úsměvem, avšak očima, které působily velice ustaraně. Její vnitřní hlas jí říkal, že tohle rozhodně není důvodem toho, proč je tady.
,,To jsem rád, taky by mě zajímalo, jak vlastně tu celou dobu žiješ..‘‘ zanedlouho dorazila káva. Kerstin už vyzpovídala Kurta, jak je na tom v rádiu, teď je na řadě Kerstin.
,,A jak jsi na tom ty? Ještě děláš sestřičku v nemocnici?‘‘ zajímalo hnědovlasého muže.
,,Noo dělám...aaaa teda jako teď ne....‘‘ nemohla ze sebe vypravit.
,,Jak teď ne...nechápu.‘‘ divil se.
,,Víš já....jsem na mateřský.‘‘ muž se zhluboka nadechl:
,,Co? Ty už máš dítě? Jak je starý?‘‘
,,No, já už mám dvě....jsou to dvojčátka. Budou jim čtyři roky.‘‘ řekla a pousmála se.
,,To je hezký. Musíš z nich mít radost...‘‘
,,Ano to mám....‘‘ řekla a podívala se z okna. V tu chvíli se na ni mladík zadíval až zamračeným pohledem.
,,Co to máš na ruce?‘‘
[/color]

Arrow

,,Co to máš na ruce?'' řekl při pohledu na Kerstinino levé zápěstí, které si opírala pod bradou. S ženou to hodilo a hned si ruku schovala pod stůl:
,,Co? Ne, to nic, už jsem s tím byla u doktora, prý je to jenom výron...‘‘ uklidňovala jej.
,,Opravdu?‘‘ jako by jí nevěřil.
,,Ano....a co vlastně dělá Natascha?‘‘ snažila se obrátit list...,,Ještě se tak bojí výšek?‘‘ řekla a snažila se vynutit smích. Kurt však na tuto otázku vůbec neodpověděl, ba naopak, chtěl se vrátit k tématu, které ho zajímalo.
„Moji sestru nechme stranou....proč máš na sobě brýle? Dneska sluníčka tolik není....‘‘ zamýšlel se.
,,Kurte, prosím tě....‘‘ nestačila doříct, když jí je sundal. Musel se z toho až posadit. Uviděl velký fialový monokl pod pravým okem. Když se tak stalo, žena pohotově nadhodila:
,,Proto mám ty brejle. Měla jsem menší nehodu.....‘‘ řekla, ale Kurt jí to moc nevěřil.
„Nehodu, jo?! A jakou prosím tě?!“ podezíral ji.
„No.....já....to je snad jedno, ne? Prostě jsem upadla, no...“řekla nervózně.
„Kerstin...“zamračil se mladík. „Já tě znám. A docela dobře poznám, když mi lžeš.“
„Kurte, já...“ začala vyhýbavě, ale muž se nenechal odbýt:
,,O nehodě vykládej někomu jinýmu! Já mám pocit, že tu modřinu máš úplně od něčeho jiného....‘‘ zvýšil hlas, až se blondýnka lekla. Pak sklopila hlavu a upřeně hleděla do stolu.
,,Kerstin, podívej se na mě....!‘‘ řekl a vzal jí hlavu do dlaní.
,,On tě bije! Bije tě, Kerstin!‘‘ řekl s důrazem. Žena nebyla schopna slova.... Místo odpovědi se rozbrečela.
,,Prosím tě, slib mi, že to nikomu neřekneš, prosím!‘‘ škemrala. Než Kurt stačil cokoli odpovědět, zvedla se ze židle:
,,Promiň, musím si odskočit na toaletu...‘‘ omlouvala se a rychle utíkala na dámy.

Susanna a Frank dorazili do vykradeného Autocentra a hledali nějaké stopy. Nikde nic, dokud se Frank nepodíval pod podstavec jednoho z ukradených aut:
,,Susanno, myslím, že jsem něco našel...‘‘
,,Fakt?!...Hned tam jdu‘‘ řekla a šla za svým kolegou. Držel v rukavicích přívěsek na klíče. Do kovu bylo vyryto písmeno B.
,,B...co to může sakra znamenat?!!‘‘ nedocházelo hnědovlasému komisaři.
,,B...buď je to nějaká firma...nebo něčí jméno...‘‘ napadlo Suss.
,,Jméno pachatele?‘‘ dodal Frank.
,,To nevim, třeba budeme mít štěstí...‘‘ řekla a později odjeli zpátky na komisařství.

Když se už celkem klidná Kerstin vrátila z toalety, Kurt stále přemýšlel o šílené věci, která ji potkala. Chtěl jí pomoci. Když dosedla, rozhovor mohl dále pokračovat:
,,Byl to tvůj muž?‘‘ ptal se.
,,Co?‘‘
,,Prosím tě, nedělej, že nevíš...byl to on?‘‘ ptal se pomalu. Kerstin se na něho podívala a řekla smutně:
,,Ano, můj manžel...‘‘
,,Ten hajzl.....‘‘ ulevil si a za vteřinu pokračoval: ,,Proč jsi mi to neřekla dřív?‘‘
,,Já prostě nechci, aby to někdo věděl...‘‘ chtěla pokračovat dále, ale její psychika jí to opět nedovolila. Z modrozelených očí se začaly kutálet slzy. Kurta to také vzalo, nebylo mu příjemné, že se k jeho bývalé lásce někdo takhle chová.
,,No tak, neplač! Já mu ukážu...!!‘‘ řekl a podal ženě kapesník.
,,Děkuju, ale já si nepřeju, abys to nějak řešil, musím se s tím vypořádat sama....‘‘
,,Sama? A jak to chceš prosím tě udělat?‘‘
,,Vím, že nás má rád....‘‘ řekla i přesto, že cítila něco úplně jiného.
,,Mýlíš se! Člověk, který má rád, se takhle nechová.‘‘ uvedl ji na pravou míru. Chtěl pokračovat, ale Kerstin zazvonil mobil.
,,Ahoj Kerstin!‘‘
,,Günthre?‘‘ byla překvapena, proč ji muž volá v tuhle dobu. Jen co řekla tohle jméno, Kurt se tvářil jako by mu chtěl dát nakládačku přes telefon.
,,Dneska přijdu o něco dřív, chtěl bych s tebou jít na večeři....miluju tě! Čau.‘‘ řekl a ukončil rozhovor. Jelikož Günther vždycky do telefonu mluví hlasitě, tento rozhovor slyšel i přítomný Kurt.
,,No vidíš, chce mě vzít na večeři..je hodný.‘‘ řekla s poloúsměvem. Kurt kroutil nevěřícně hlavou.
,,Když myslíš, ale já to takhle nenechám....‘‘ ujišťoval ji.
,,Kurte, musím už domů, za chvíli přijde, jsem ráda, že jsme se spolu setkali, mám tě ráda...‘‘ už byla na odchodu, když na ni ještě mladík zavolal:
,,Nechceš aby věděl, že jsi se mnou byla?‘‘
Kerstin na to neodpověděla, dala Kurtovi pusu na tvář, vzala si kabelku a odešla.

,,Paní Jehle, tady máte ty dokumenty k podpisu. Pan Wermke je už podepsal.‘‘ řekl Becker.
,,To je dost, říkala jsem si, že je tam snad vyrábíte!‘‘ křičela Verena...,,Ukažte!‘‘ přikázala.
,,Beckre, děláte si legraci??‘‘ nadávala žena.
,,Proč? Co se děje?‘‘
,,Bože, vy jste ale neschopnej blbec!! Myslíte, že nám tuhle cenu spolknou?‘‘
,,Noo, pan Wermke mi tu cenu schválil...‘‘ hájil se Becker.
,,Už mu nejspíš taky přeskočilo....na co ještě čekáte....zavolejte mi ho!!‘‘ rozčilovala se černovláska.

,,Andreo, potřebovali bychom něco zjistit...‘‘ řekl v chůzi Frank.
,,A co jako?‘‘ řekla otráveným hlasem sekretářka. Frank se na ni podíval a vykulil oči:
,,Tobě něco přelítlo přes nos?‘‘
,,Ne, ale tobě zřejmě ano...‘‘ řekla uraženým tónem. Poté dorazila Susanna a řekla, co se vlastně potřebují dozvědět. Nějakou dobu to trvalo....pak ale Schäfrová zavolala:
,,Firem na písmeno B je bohužel strašně moc...a jmen co byli trestaní za loupež zrovna tak....‘‘ řekla a prohrábla si vlasy.
,,Dobře a co firmy prosperující s drahými vozy?‘‘ napadlo blondýnku.
,,Jediná taková firma v okolí je Beispiel.‘‘
,,Dobře, dej nám adresu a jedem!‘‘ zavelela komisařka.


Arrow

Sice dojeli na adresu, kterou jim Andrea poskytla, ale ta bohužel nebyla správná. Güntherovi Wermkemu ani jeho spolušéfová Vereně Jehle tato firma nepatřila. Jejich firma se prostě na písmeno B nejmenuje, a tak komisaři zatím neměli žádnou další stopu, komu by mohl nález patřit.

Když Kurt dorazil domů, celou tu dobu si přemítal rozhovor z kavárny. Přemýšlel co udělá, rozhodně to nechtěl nechat takhle. I když si Kerstin přála, aby o jejím tajemství nikdo nevěděl, Kurt si o tom chtěl popovídat se svou sestrou Nataschou, která mu jen odsouhlasila fakt, že musí takovouhle věc ohlásit na policii. Mladík se tedy vydal na okrsek policie. Pod anonymitou udal Günthera za opakované surové napadení manželky.
Zanedlouho policie udání vyšetřovala a šla přímo za ‘‘obětí‘‘. Kerstin dělala jako by nic a v duchu proklínala bývalého přítele:
,,O co jde?‘‘ jako by netušila mladá blondýnka.
,,Dostali jsme anonymní udání na Vašeho muže.‘‘ oznámil policista.
,,Co? A proč?‘‘ divila se naoko.
,,Váš muž na Vás měl údajně vztáhnout ruku. Je to pravda?‘‘
,,Prosím? Co je tohle za špatnou otázku. Jistěže to není pravda. Kdo tohle mohl říct....‘‘ říkala docela přesvědčivě.
,,Určitě?‘‘ ujišťoval se muž.
,,Ano, tohle je naprostná lež.‘‘ dořekla a vyprovodila policii.
Jen co se zabouchly dveře, utíkala do koupelny, aby se ujistila, že na jejím obličeji nejsou žádné stopy, které by ji mohly prozradit. Nebyly, tvář byla dobře zamaskována make-upem. Když zjistila, že policie nemohla nic poznat, v zrcadle se pak sama sobě podívala do očí a na hlas si řekla větu: ,,Ne, Kurte, tohle ti nezapomenu....‘‘, rozčilená pak vzala do ruky telefon:
,,Kurte!‘‘ oslovila jej bez pozdravu.
,,Ano?‘‘ řekl klidným hlasem.
,,Můžeš mi říct, proč si se takhle zachoval? Něco ti řeknu a ty to hned vyklopíš nejbližším policajtům! Zklamala jsem se v tobě...už ti nemůžu věřit...‘‘ nadávala do sluchátka.
,,Klidně se na mě zlob, ale já jsem udělal, co jsem uznal za vhodný.‘‘ řekl a opřel se o stěnu na ulici.
,,Ale Kurte, ty to nechápeš? Takhle si to ještě zhoršil!‘‘ řekla sklíčeně. Kurt se však nedal zastrašit:
,,Já se ho nebojim!‘‘ řekl důrazně, zavěsil a kráčel dále po ulici.

Pak ale policie zavítala k obžalovanému.....
,,Dobrý den, co pak tady potřebuje policie, jel jsem příliš rychle? To už se občas stává..‘‘ usmíval se.
,,Ne, jsme tu kvůli něčemu jinému. Bylo na Vás podáno udání.‘‘
,,Cože?‘‘ začal křičet. Komisaře to překvapilo, pak se ale uklidnil:
,,Kdo na mě co naházel...?‘‘
,,No bylo nám řečeno, že ubližujete své ženě.‘‘
,,Prosím?‘‘ nevěřil, pak se začal bránit: ,,Nevím co na to říct. Víte, hodně lidí má na mě spadeno kvůli tomu, že se mám dobře...‘‘
,,Mluvili jsme s Vaší manželkou...‘‘ nadhodil muž se zelenobílou čepicí a zajímalo ho, jak muž zareaguje. Tohle Günther nečekal a úplně ztuhl:
,,A co Vám řekla?‘‘ řekl ustaraným hlasem.
,,No to, co Vy, že je to falešné obvinění. Paní se tomu nestačila divit.‘‘ uklidňoval muž a Wermkemu se velice ulevilo.
,,No vidíte, závistivých lidí je jak se říká prostě mraky!!‘‘ zavtipkoval. ,,Ještě něco?‘‘ dodal a už naznačoval policistům, kde je východ.
,,Ne, to je všechno...jen jsme chtěli, abyste to věděl...‘‘
,,To je v pořádku...‘‘ řekl a zavřel za nimi.
Krátce potom vešla do veliké Güntherovi kanceláře Verena:
,,Prosim tě, co po tobě ti poldové chtěli? Snad si něco nepodělal.... třeba jako tu cenu pro Muščenka....‘‘ řekla ostrým hlasem žena.
,,Ta cena je už opravena, nemusela ses hned tak čertit........jinak k těm poldům: nějakej pitomec na mě podal žalobu. Už je to v pořádku. ‘‘ řekl unaveně.
,,A proč? Co jsi zase proved?!‘‘ zasmála se.
,,Prej, že jsem napadl svou ženu...‘‘
,,Mmmm, a je to pravda?‘‘ řekla vyzývavě a dlouze se na Günthera podívala čokoládovýma očima. On na to odpověděl:
,,Noo, tak trošičku...‘‘ a začal se smát.... Verena se taky pousmála a dodala:
,,Třeba ti ji někdo záviděl....‘‘ řekla a sedla si muži na klín.
,,No tak tu určitě....‘‘ řekl s úšklebkem a políbil Verenu.

Kerstin doma netrpělivě přecházela ze strany na stranu. Bála se toho, že až se její muž vrátí z práce, bude o všem vědět a bude ještě horší večer než ten předchozí. Zanedlouho uslyšela odemykání zámku. Kerstin si nervózně sedla na židli v kuchyni a čekala, co se bude dít.
,,Ahoj Kerstin!‘‘ pozdravil ji muž.
,,Ahoj...‘‘ řekla ustrašeným a rozklepaným hlasem. Muž to na ní poznal a hned na ni uhodil:
,,Byla u mě policie....prý mě někdo udal, že se k tobě chovám nepěkně.....nevíš o tom nic?!!‘‘ řekl a šel za ní do kuchyně. Žena na to nic neříkala, tvářila se provinile.
,,Ty jsi snad něco někomu řekla?‘‘ zvýšil hlas. Žena samozřejmě nesouhlasila....
,,Ale musím tě pochválit... říkali mi, že si se chovala statečně...hodná holka....‘‘ řekl a pohladil ji po blonďatých vlasech.

Arrow

Kurt doma stále přemýšlel, přemýšlel i o telefonátu....i když věděl, že udělal dobře, že si ‘‘to‘‘ nenechal pro sebe, nechtěl si proti sobě Kerstin poštvat. V tuto chvíli to ale nechtěl řešit jen přes slova a policii. Díval se z okna, byla už tma....Kurt měl v náručí malého plyšáka, prohlížel si ho, jako by mu bylo pět let.
,,Ahoj Kurte....copak to máš?‘‘ přišla za ním do pokoje jeho sestra.
,,Plyšáčka....‘‘ odpověděl smutně.
,,To vidím, ale kde jsi ho vzal?‘‘ zajímalo ji.
,,To je medvídek, který mi dala Kerstin k sedmnáctinám.‘‘
,,Opravdu? Ten je krásný...‘‘ prohlížela si ho.
,,Jo, je roztomilý...‘‘ dodal a opět se zamyslel...
,,Kurte, neboj se, určitě se to vyřeší...Kerstin je silná žena...‘‘ utěšovala svého bratra.
,,Jo to jo, ale ne na takovouhle svini jako je Günther..‘‘ ulevil si...po menší pauze ze sebe vypustil větu, která ho donutila zvednout ze židle:
,,Jdu ho zmlátit!!‘‘ řekl a vstal. Natascha však pohotově zareagovala. Chytla ho za ruku a začala ho přesvědčovat, že je to naprostá hloupost.
,,Počkej! Uklidni se! Podívej se kolik je hodin. Günther je už určitě doma...‘‘
,,No právě..!!‘‘ řekl uspěchaně.
,,Kurte, to ho chceš jako zmlátit doma? Před Kerstin? Před dětmi?‘‘ divila se. Kurt se zarazil a pak řekl:
,,Ne, to nechci....za to mi nestojí!‘‘ řekl už v klidu.
,,No vidíš, nech to na policii, ta už si poradí....‘‘ řekla a potom šli oba spát.

Šéfová vešla do kanceláře k Frankovi a Susanně:
,,Dobré ráno!‘‘ pozdravila oba.
,,Aaa dobré ráno, šéfová, právě jsem za Vámi chtěl jít...mám konečně pohromadě ty dokumenty z těch šanonů...nooo bylo toho dost, ale co bych pro Vás neudělal...‘‘ řekl s velikým úsměvem Traber.
,,Děkuji, jdu za Vámi kvůli jiné věci.‘‘ řekla Anna. ,,Opět nám posílají praktikanta.‘‘ řekla už trochu ustaraně a však opět s úsměvem. To už se do toho vložila Suss:
,,Co? To snad ne...neříkejte mi, že přijede zase nějaký nešikovný ucho, který ani neví, kde je vysílačka...‘‘ řekla nahlas.
,,Jo! Ten poslední byl fakt dost vydařenej, stejně se divím, že jsme po něm nechtěli prachy, abychom mu to vůbec napsali....‘‘ vtipkoval.
,,Trabere!‘‘ napomenula ho šéfka, pak se ale nadechla a pokračovala: ,,Myslím, že zrovna vy byste mohl mít z nové návštěvy radost....je to totiž budoucí policistka.‘‘ dodala. Jakmile řekla slovo ‘‘policistka‘‘, Frank zbystřil a obrátil:
,,Opravdu přijede ženská?‘‘ ptal se blaženě a při tom naléval sobě i parťačce čaj.
,,Ano...slečna Schmidtová... nastoupí zítra.‘‘ oznámila i otrávené Susanně.
,,Předpokládám, že se na vás můžu spolehnout....posledně to bylo bez problémů, odmyslíme-li si zatčení nevinného člověka - na to si dejte pozor, mladí lidé se v těchto věcech často pletou!‘‘ oznámila s úsměvem a šla zpátky do své kanceláře.

Když přišel Wermke ráno do firmy, Verena za ním šla zase kvůli nějaké akci s auty. Pak mu ale řekla něco víc, co měla na srdci:
,,Günthere, měla bych na tebe takovou prosbu...‘‘
,,A o co jde? Když budu moct, rád ti vyhovím...‘‘ řekl ochotně. Verena nechtěla chodit kolem horké kaše, a tak hned vybalila:
„No víš...ještě jsem o tom s nikým nemluvila...Chtěla bych dítě.“
„No tak řekni manžílkovi...“ šklebil se Wermke.
„Günthere, to není k smíchu!“ rozzlobila se žena. „Bernd už mě dávno nepřitahuje...to bys měl vědět...chci dítě, ale ne s ním!“
„A jak to chceš teda udělat?“
„To je jedno, hlavně nechci mimino...s tim je spousta práce a na to já nejsem... chtěla bych trochu starší dítě. A proto se tě chci zeptat, jestli nevíš o někom, kdo by...kdo by mi něco takového mohl opatřit.“
Tahle prosba sice Günthera překvapila, ale byl pohotový:
,,Dobře, udělám, co budu moct...“ a v hlavě se mu spřádal šílený plán.
,,Doufám, že ti to nevadí...‘‘
,,Ne, vůbec.“
,,Já tě prostě miluju.‘‘ řekla žena..
,,Já vim...‘‘ odpověděl jí.

Frank se dnes srazil se Susannou již před budovou jejich pracoviště, a tak mohli jít společně dovnitř.
,,Jsem opravdu zvědavej, jaká bude.‘‘ říkal nadšeně Traber.
,,Radši nebuď, abys nebyl zklamaný.‘‘ uzemnila ho blondýna.
,,Hele, nežárli...já vím, že bys byla radši, aby to byl někdo jako já...ale...‘‘ provokoval ji.
,,Jo, to jo...ty mi úplně stačíš, víš?‘‘ řekla ironicky. Když však přišli nahoru, Andrea, Dieter i Hotte byli už připraveni:
,,Ta holka je kus, je vážně nádherná...‘‘ překřikovali se jeden přes druhého.
,,Opravdu?‘‘ řekl Frank s radostí. ,,A kde je?‘‘ naléhal.
,,No, už na vás čeká v kanceláři...‘‘ řekl Bonrath. Frank se Susannou v zádech se nahrnul dovnitř, otevřel dveře a zůstal stát s otevřenou pusou. Na jeho židli seděla zavalitá dívka s blonďatými copy pod ramena. Měla velké černé brýle a na její tváři se tyčila ‘‘piho-bradavice‘‘ černé barvy. Susanna slušně pozdravila. Dívka, co právě lízala jahodové lízátko řekla:
,,Jééé, dobrý den....já jsem Schmidtová!‘‘ řekla a podala upocenou ruku oběma komisařům. Frank nevěděl, jak navázat konverzaci, ale chtěl už něco říct, tak jí alespoň vychválil oblečení:
,,Hezkej vohos!‘‘ řekl s vyvalenýma očima a ukázal na starý sežmolkovaný svetr červené barvy.
,,Děkuju moc...tak co, dostanu taky pouta s pistolí?!‘‘ řekla a vyndala si lízátko z pusy. Policisté se jen na sebe podívali a otočili oči v sloup. Poté se oba úprkem odebrali k šéfové. Frank zabouchl dveře tak rychle, že se žaluzie houpaly o sto šest. Pak se o ně opřel a zůstal zkoprněle stát. Šéfová koukala, co mají za problém. Frank se za chvíli vzpamatoval, odlepil se od dveří a pak ze sebe vyplodil:
,,Šéfová, neříkejte mi, že to, co nám sedí v kanceláři...lépe řečeno na mé židli, je to, co tu máme zaučovat......tohle je jako budoucí polda?‘‘ řekl celý bledý.
,,Ano!‘‘ oznámila hlasitě.
,,No, tak to bude teda hezký....‘‘ oddechla si Suss.

Günther se vrátil domů a šel jako obvykle do kuchyně. Tam už na něho čekala celá jeho rodina s večeří. Když dojedli, Kerstin dala dětem ještě před spaním hrníček teplého mléka. Heidy ho však špatně uchopila a téměř celý jeho obsah skončil na stole. Günther se rozzlobil, vstal od stolu a začal na malou křičet. Když napřahoval ruku, matka ho zabrzdila:
,,To ani náhodou...ty jsi se snad zbláznil!! Na tohle zapomeň!‘‘ křičela. Kerstin se šíleně vytočila, Günther jí takhle neznal.
,,Jsi ubožák!‘‘ nadávala až se sama divila, jak umí být taky bojovná. Odvedla obě děti do pokojíčku a pak se vrátila. Chvíli byla tichá domácnost, než Kerstin promluvila do ticha:
,,Chci se rozvést!‘‘ řekla a podívala se vážně na Günthera.

Arrow

,,Co? To snad nemyslíš vážně?‘‘ nevěřil.
,,Ale myslím....já už s tebou nechci dál žít!‘‘ řekla rozhodně a myslela to smrtelně vážně.
,,Ty někoho máš?‘‘ zakřičel a chytil ji za loket.
,,Pusť mě! Přestaň se mě dotýkat!!‘‘ řekla nebojácně.
,,Tak máš?‘‘ naléhal.
,,Ne, nemám...a i kdybych měla, myslím, že by ti to bylo jedno...ty se už dávno o mě nezajímáš, staráš se jen, abych byla furt doma, nechceš, abych někam chodila...ale to teď skončilo, rozumíš?!!‘‘ vytrhla se mu.
,,Já ti to nepodepíšu...‘‘ řekl Günther a chtěl tím uzemnit ženu, to se mu však příliš nepovedlo.
,,Ale ano....já jsem se prostě rozhodla, že tuhle hnusnou hru jednou pro vždy dohraju.‘‘ řekla důležitě mladá žena.
,,To se ještě uvidí!‘‘ řekl naštvaný muž a odešel do hospody na pivo.

Kerstin byla ráda, že se už konečně rozhodla k něčemu, po čem toužila již od chvíle, kdy byla donucena vzít si Günthera. Teď se ale bála o děti. Bylo jí trapně, ale opět byla nucena volat Kurta, protože on jediný ze známých věděl o celé této věci.
,,Ahoj Kurte!‘‘ řekla rychle do sluchátka. ,,Potřebuju, abys ke mně dneska přišel...jde o něco důležitého...‘‘
,,Ano, přijdu....jsi v pořádku?‘‘ ptal se starostlivě.
,,Neboj, o mě nejde, o děti.....znáš adresu?‘‘ zajímala se.
,,Neznám..‘‘
,,Türstraße 27.‘‘ řekla uspěchaně.
,,Fajn, budu tam asi tak...za půl hodiny!‘‘ řekl a rozloučil se.

Na policejním vládla podivná atmosféra.
,,Hotte, to bylo fakt moc vtipný, jak jste se včera všichni bavili na můj účet..‘‘ nadával Frank při vstupu Herzbergerovi za včerejší vtip s ‘‘krásnou‘‘ budoucí policistkou. Zkoro všichni byli otrávení, jenom slečna Schmidtová byla stále v dobré náladě:
,,Tak co krasavče, kdy mě vezmeš na pořádnou honičku zločince....už mám řidičák rok!‘‘ vytahovala se a přitom se zakousla do klobásy. To Franka dostalo. Ještě nikdy neviděl, aby měla nějaká žena takovou chuť k jídlu. Chvíli na ni koukal a poté nevěřícně řekl:
,,Aaa, jestli vám to nebude stačit, v ledničce jsou ještě párky...‘‘ řekl ironicky a ukázal dozadu na jejich malou kantýnu. Dívka to vzala vážně:
,,Opravdu? Tak já si pak vezmu....‘‘ řekla s mlsným jazýčkem a olízla si mastnou ruku od kečupu. Frank to však vzal vážně až teď:
,,Tak podívejte se madam...tady nejsme u žádného stánku, kde se žerou klobásy a zapíjejí se pivem!‘‘ řekl naštvaně.
,,Franku, ty tu přeci taky jíš...‘‘ ozvala se Susanna s mrknutím. Frank se cítil trapně, ale přihlouplá boubelka to vzala trochu jinak:
,,Počkejte...chcete se rozdělit? Já jich mám v tašce ještě pět....!‘‘ řekla tajemně a už to vyndavala....,,Nooo....za ty párky....tak ber!!‘‘ řekla s úsměvem a podala mu jednu velkou.

Kurt spěchal co to šlo, když už běžel po nadiktované ulici, v zádech se mu objevil muž, kterého dobře znal.
,,Greinere!‘‘ řekl známý hlas. S Kurtem to hodilo, zastavil se a otočil. Jen co spatřil Günthera, vjel do něj šílený vztek.
,,Copak, ty mě už nepoznáváš?‘‘ ptal se Wermke provokativně. ,, Co tady hledáš?‘‘ Kurt stále neodpovídal. Šel proti němu celý zamračený:
,,Ty hajzle, co jsi to jen udělal?! Za to budeš pykat!!‘‘ řekl přimhouřenýma očima.
,,Mmmm, myslím, že už mi to začíná docházet....ty jdeš asi za tvojí láskou Kerstin...myslim, že ti ušel takovej menší detail: Já jsem s ní ženatej a máme spolu dvě děti...takže jseš kamaráde na špatný adrese...zkus to o dům dál, třeba tam na tebe některá bude čekat.....‘‘ smál se mu do očí.
,,Jsi neskutečnej parchant! Jak jen můžeš ubližovat někomu jako je Kerstin!!‘‘ říkal naštvaně.
,,Aha...tak to jsi byl ty, kdo mě udal!...heleme se, kdo by to byl řekl, že mladičký Kurt Greiner si bude hrát na hrdinu.‘‘ Kurt se zmohl jen na kratičkou větu:
,,Už včera jsem tě chtěl zmlátit, ale oči tvojí rodiny mi to nedovolily. Teď už mi nic nebrání!‘‘ řekl a vypálil mu první ránu přímo do obličeje.
,,Ta byla za Kerstin!!...ať víš, jak to bolí!‘‘ říkal plný vzteku....,,A tahle za mě!‘‘ dodal a dával mu další a další.... Ani samotný Wermke se nenechal zahanbit - rval se, co to šlo. Oba muži se midlili docela dlouho, než si ‘‘vyřídili‘‘ spory mezi sebou. Když Kurt svalil Günthera na zem, který se pak těžko sbíral, usoudil, že už mu to stačí. Vzpomněl si, že chtěl jít vlastně za Kerstin.
,,Táák......to by stačilo. Nejradši bych ti jich ještě pár nandal, aby ses naučil chovat! -- To mi věř! Ale nemám čas...‘‘ řekl důrazně a díval se mu přitom do očí. ,,....a varuju tě naposledy...ještě jednou…..ještě jednou ublížíš Kerstin nebo i někomu jinýmu....a já tě zabiju!‘‘ vyhrožoval mu prstem. Wermke na to nemohl nic říct, protože byl v tuhle chvíli rád, že vůbec dýchá. Oba poté odcházeli ‘‘trochu‘‘ pomlácení. Kurt pak došel konečně k velkému panelovému domu. Sice se stále otáčel, jestli nejde Günther za ním, aby mu zakázal jít k němu do bytu, ale jemu to bylo stejnak jedno. Po Güntherovi nebyla ani stopa, protože se šel opít do své oblíbené hospody. Kurt vyběhl po schodech do třetího patra. Zazvonil na dveře s číslem 27 a Kerstin mu hned otevřela.

,,Tak....jdeme na to!‘‘ Vaše první měření na dálnici.‘‘ řekla s úsměvem blonďatá policistka, která už dívce naznačovala, aby nasedla do auta, aby mohli jet. Frank hodil otrávený výraz, když na něho Suss houkla a naznačila mu, aby jí (té dívce) otevřel dveře. Jelikož to tlusťoška viděla, Frankovi nezbývalo než uposlechnout.
Když už jeli, dívka začala prosit:
,,Hele, pusťte sirénu...‘‘ přála si žena vzadu.
,,A to jako proč?‘‘ ozval se zpruzený Traber.
,,Víte, já ještě nikdy nejela s policejní houkačkou...‘‘ řekla a oblízla si pusu. Frank se na ni jen naštvaně podíval do zpětného zrcádka. Susanna na svém kolegovi viděla, že byl již připraven zase něco ‘‘hezkého‘‘ slečně povědět, a tak zakročila:
,,No....pro jednou bychom snad mohli udělat výjimku...ne?‘‘ řekla s úsměvem na Trabera – ten musel až zastavit.
,,Prosím???????‘‘ řekl s velkým otazníkem v očích. Pak ale uviděl Susannin obvyklý výraz, když něco chce. Podíval se před sebe a.....pustil majáček. Chvíli tam tak stáli s blikajícím vozem. Zatímco Frank ještě stále pozoroval projíždějící auta, Susanna se bavila sleččiným očím. Byly celé vykulené...celá byla hrozně šťastná, a pak pronesla:
,,Tak rozjedeš se už?!....Hele nechceš mě za to pustit? Já bych se taky chtěla projet....‘‘ škemrala. Frank našpulil pusu, zařadil na první stupeň, šlápl na plyn a to už cesta utíkala velmi rychle.

,,Ahoj, to jsem ráda, že jsi přišel!‘‘ řekla nadšeně Kerstin, ale pak se trochu zhrozila....,,Co se ti stalo?‘‘ řekla při pohledu na jeho rozlícenou náladu.... ,,A co ta krev?!‘‘ řekla a ukázala na Kurtův roztržený ret.
,,To nic, jen jsem se setkal s Güntherem...‘‘ řekl a utřel si rukou pusu, aby věděl, jak moc to má zraněné.
,,Cože?....Panebože!...to je strašný!‘‘ řekla a vypadala jako by ji měla každou chvíli ranit mrtvice.
,,A neudělal ti nic?‘‘ bála se.
,,Ne, jen jsme si trochu vyměnili názory....jsem rád, že jsem ho potkal..‘‘ řekl s úsměvem, pak ho ale napadlo, že sem přišel kvůli tomu, že měla Kerstin nějaký problém s dětmi:
,,Tak co……, co jsi vlastně potřebovala?‘‘ řekl a vešel dál.
,,Noo, chci požádat o rozvod.‘‘ nadhodila blondýnka.
,,Fakt? Konečně..po tom, co ti dělá je už na čase….už jsi mu to řekla?‘‘
,,Jo..‘‘ řekla radostně, ale hned se zarazila….ale odmítl mi to podepsat.‘‘
,,To nevadí, stačí mít právníka. Máš nějakýho?‘‘ přikyvoval.
,,Ne právě, že ne...takže nevím, co budu dělat.‘‘ řekla a šla vařit čaj.
,,Nooo, já mám jednoho kamaráda...je fakt dobrej, řeknu mu o tobě.‘‘ nabízel se ochotně.
,,Vážně bys to pro mě udělal?‘‘ řekla a otočila se.
,,Jo, je to maličkost. Dám ti s ním pak schůzku, ano?‘‘
,,Děkuju...děkuju moc, jsi fakt hodnej!‘‘ řekla a podala mu černý čaj. Pak se ale podívala znovu na lehké zranění mužových úst:
,,Počkej, ošetřím ti to…‘‘ nabídla se. Kurt nechtěl, přišlo mu to zbytečné, ale jelikož je Kerstin zdravotní sestřičkou, nedala si říct. Přinesla dezinfekci a náplast.
,,Ukaž….teď to trochu zapálí…‘‘ řekla a přitiskla mu nadezinfikovaný flastr na místo. Kurt trochu zasyčel. Blondýnka se zasmála a pak se na něho z ničeho nic líbezně zadívala…Kurt si toho nevšiml, protože se díval po Kerstinině bytě.
,,Máte to tady hezký…‘‘ chválil mladík.
,,Díky…‘‘ řekla a přitiskla mu náplast. Pak už mluvila jen okolo toho, co chtěla Kurtovi říct: ,,Víš, pro ten rozvod jsem se rozhodla hlavně proto, kvůli tomu….. že začal být zlý i na děti.‘‘ vybalila. Kurt se opět zděsil, i když i o této variantě doma přemýšlel.
,,To se dalo čekat, že nebude útočit jen na tebe…důležitý je, že s ním už dál nebudeš.‘‘ řekl důležitě a poté se napil.
,,Jo, ale ty neznáš Günthera…je schopnej úplně nemožných věcí. Jednou jsem se s dětmi snažila utéct, ale on nás stíhal, našel nás a pak….Kurte, mám strach!‘‘ řekla vyděšeně. Kurt se zamyslel a řekl:
,,Tak….než se s ním rozvedeš, pojďte ke mně….‘‘ nabízel se ochotně. Tohle blondýnka nečekala:
,,Ne, přeci tě tam nebudeme otravovat…víš, jsou to dvě malé děti….‘‘ řekla nepřípustně.
,,Prosim tě, děti jsou fajn a my s Nataschou máme místa dost…‘‘ řekl s úsměvem.
,,Opravdu?‘‘ měla radost a při tom, co řekl, ‘‘že děti jsou fajn‘‘, si uvědomila, že se Günther nikdy takhle o dětech nezmínil.
,,Děkuju, ani nevím, co na to říct…děkuju...za všechno!‘‘ dořekla.
,,To je v pořádku, hlavně, abyste se už nebáli!‘‘ řekl a objal ji.

Günther si v hospodě naléval jednoho panáka za druhým. Celý na mol se pak vracel domů. Když přišel zavolal:
,,Kerstin, já ti něco řeknu...‘‘ řval po bytě. Nikdo se mu však už neozýval. Ve vzteku rozrazil dveře od dětského pokoje a viděl jen prázdné postýlky a otevřené skříně se šuplíky. Vší silou pak shodil z kuchyňského stolu dva nedopité šálky čaje. Chtěl páchat škodu dál, ale z nenadání z opice usnul. Probudil se až zítřejší ráno.

Čtyřčlenná skupina lidí v tmavě modrém autě zaparkovala u starého činžovního domu. Mladá Kerstin vyndavala ze svého Passatu děti ze sedaček a Kurt mezitím nosil zavazadla z kufru.


,,Dobrý den...‘‘ pozdravila čerstvě plnoletá žena Kerstin ve dveřích.
,,Ahoj Natascho!‘‘ řekla s úsměvem a plácla obě děti přes zadek, aby také pozdravily:
,,Dobrý den!‘‘ řekla dvojhlasně malá dvojčata.
,,Ahoj...vy jste ale krásní!‘‘ řekla s radostí.
,,Tak se vám tady na chvíli zabydlíme. Je mi to dost trapný...‘‘ řekla a vzala tašku ze země.
,,Ale to je přeci v pohodě...i já jsem Kurtovi řekla, aby Vám pomohl.‘‘ řekla zdvořile Natascha.
,,To jsi hodná...a s tím vykáním...přeci jsme si už tykaly, ne?‘‘ řekla blondýna.
,,Tak jo, děkuju.‘‘ podala si ruku. Pak přišel Kurt s posledními kufry a sedl si společně s dvěma ženami a dali si kafe:
,,Sice to není jako tvoje vila, ale snad se sem nějak vejdem.‘‘ řekl Kurt.
,,Prosím tě, je to tady pěkné...možná větší, než náš byt v paneláku.‘‘ přikyvovala.
,,A proč vlastně nežijete v tý vile?‘‘ zajímalo sestru Kurta.
,,Nooo....vlastně ani nevím, snad proto, že mám tady práci a moje vila se nachází na hranici s Polskem, kde pomalu neštěkne ani pes.‘‘ napila se.
,,Aha, tak to jo..“ řekla překvapeně. Kerstin si vzpomněla, že se vlastně chtěla zeptat, jak to pokračuje s právníkem.
,,Domluvil jsem to na zítřek...přijde k nám.‘‘ řekl spolehlivě muž.
,,Fajn, děkuju.‘‘ řekla a dala si Heidy na klín.
Pozdě večer si ještě otevřeli láhev červeného vína a celou noc pak rozbírali, jak bude Kerstin vše řešit. Rozhovor ukončili až v ranních hodinách.

Když ráno dali policisté dívce do ruky plácačku, chvíli ji kontrolovali a pak se o kus vzdálili, ale dobře na ni stále viděli.
,,Co to mělo znamenat?“ nadhodil Frank upřeně sledujíc culíkatou blondýnku. Druhá blondýnka netušila:
,,Co jako?‘‘
,, No to, jak jsem si jak blbeček musel díky tobě hrát na gentlemana...a to nemluvím o tom debilním majáku!‘‘
,,Jo tak, no na co si stěžuješ, ještě ti dala klobásu...‘‘ smála se, pak chtěla pokračovat, ale kolega ji přerušil:
,,To snad není pravda, místo aby sem poslali nějakou kočku, já musím otvírat dveře prasnici!‘‘ ulevil si. Tento výraz se nelíbil komisařce.
,,Franku!‘‘ napomenula ho.
,,Tak dobře, prasnici s culíkama!‘‘ řekl a usmál se. I Susanna to nevydržela a začala se hihňat. Pak jim ale došlo, že by už měli jít za ní, protože se jim naskytl obrázek, jak slečna Schmidtová zastavuje auto a kontroluje doklady už nějak příliš dlouho.

Arrow

,,Günthere, tak co, sehnal si už někoho?‘‘ ptala se ho Verena se zvědavostí.
,,Jako koho?‘‘ říkal otráveným hlasem a myslel na něco úplně jiného.
,,Přeci nějaké dětsko...‘‘ zařvala. Günther se probral a v tu chvíli si záštně vzpomněl na jeho manželku.
,,Jo tak, jo....neboj se, sice to chvíli potrvá, ale rozhodně ti ho zajistím! To si piš.‘‘ řekl a usadil se do koženého křesla.
,,To jsem ráda...‘‘ uklidnila se, pak si ale všimla, že její muž dnes nemá nějak svojí barvu. ,,Proboha co se ti stalo? To tě někdo zmlátil!‘‘
,,Jo, ten debil Greiner....hrál si na záchranáře Kerstin. Byl to on, co mě udal!‘‘
,,Pěknej zmetek, co?!‘‘ řekla důležitě a pak dodala:,,Jak to hodláš řešit?‘‘ jako by mu něco přikazovala.
,,To se neboj, pomstím se mu!!‘‘ řekl pomstychtivě.,, A co jsi tak naštvaný...přeci si kvůli němu nebudeš kazit náladu....nesluší ti to.‘‘ řekla a přistoupila k muži zezadu.
,,Já?‘‘ otočil se na ni. ,,Moje úžasná ženuška se chce rozvíst....‘‘ řekl a zapálil si doutník. Žena hodila hlavou:
,,Mmmm, co tak najednou....že by ses jí přestal líbit?‘‘ řekla a pohladila mu tvář.
,,To nevim, je moc vybíravá...‘‘ pak dodal: ,,Mně je úplně jedno, jestli bude se mnou nebo ne, ale..!!‘‘
,,Cože? Proč jsi si jí teda bral a máš s ní děti?‘‘
,,Miloval jsem ji...ale ve skutečnosti mi šlo hlavně o její majetek. Chtěl jsem a chci ji o všechno obrat!!‘‘ řekl naštvaně.
,,Teda....ty se nezdáš....a co teda hodláš udělat?‘‘
,,Zatím nevím, majetek je psaný na ni, ale donutil jsem ji k tomu, aby mě napsala na druhý místo...takže....‘‘ řekl s úsměvem na Verenu.
,,Myslím, že jsem to pochopila...‘‘
,,Jo, nepodepíšu to...ale kdyby naléhala...nějak se jí zbavím...‘‘
,,Mmmm, tak se mi líbíš....bojovníku!‘‘ řekla a dlouze ho políbila. V tu dobu však vešel do kanceláře její manžel Bernd. Když vešel, nestačil zírat, co vidí....:
,,Vereno!‘‘ zařval muž. Pár se lekl a žena nevěděla co honem říct...:
,,Copak ty nevíš, že se klepe!!‘‘
,,Klepal jsem, ale vy jste mě nejspíš neviděli....jsi mrcha!‘‘ říkal a ukazoval na ni.
,,Hele Bernde, takhle se ke svým šéfům nechová...‘‘ ozval se Günther. Bernd se sice trochu lekl, ale nenechal se zastrašit:
,,Vy byste se měl taky stydět...máte přeci rodinu!‘‘
,,Drž hubu!...koukej vypadnout!‘‘ řval. Muž tedy odešel. Jen co se tak stalo...Günther začal nadávat:
,,Sakra, tohle se mi teď vůbec nehodí....co když jí to ten vůl řekne? To už budu mít opravdu smůlu...‘‘ bouchnul do stolu.
,,Z tohohle hlupáka si nic nedělej....postarám se, aby nic nevykecal...‘‘ řekla a dala si do kabelky pistoli.

,,Dobrý den, Heinz Keller, těší mě paní Wermekeová.‘‘ přivítal se s Kerstin právník.
,,Tak, nechám vás tady samotný. Půjdem s Nataschou a dětmi ven.‘‘ řekl Kurt.
,,Dobře, mějte se!‘‘ zavolala žena.
,,Tak...slyšel jsem o Vašem problému s manželem...‘‘ řekl advokát.
,,Ano. Nevím, co všechno Vám pan Greiner řekl.‘‘
,,Že se chcete rozvést a také že...‘‘ nechtělo se mu do toho.
,,To je v pořádku....je to pravda.“ dodala.
,,Tak fajn, spolu to sepíšeme..předpokládám, že chcete děti do své péče.‘‘ psal si a přitom poslouchal.
,,No to jistě! Chci, aby byli jenom se mnou...‘‘ upozornila trochu bezohledně.
,,A jak jste na tom s majetkem? Myslím, jak ho máte mezi sebou rozdělený.‘‘
,,Byt v paneláku, v kterým momentálně žijeme je napsán na oba a potom mám ještě jednu velkou vilu, kterou jsem zdědila. Ta je moje, ale manžel na mě naléhal a donutil mě, aby tam figurovalo i jeho jméno.‘‘ vyklopila.
,,Dobře, a jaká je Vaše představa?‘‘ řekl a vyndal si z kufříku další lejstra. Žena se zamyslela:
,,Noo pane Hellere...to právě pořádně nevím. Potřebovala bych od Vás radu.‘‘
,,Žádný problém...od toho tu jsem. Začneme u toho malého bytu. Předpokládám, že i o něj máte zájem.‘‘
,,Divil byste se, ale zrovna ten mi k srdci nepřirostl. V tom bytě bych už nechtěla být-připomínal by mi jen ty strašné chvíle s Güntherem...‘‘
,,Počkejte, znamená to, že se ho dobrovolně vzdáte?‘‘
,,Chci si koupit jiný větší tady v Kolíně....nechci ho připravit o všechno, taková mrcha zase nejsem.‘‘
,,Musím říct, že jste opravdu výjimečná klientka. Takový člověk jako je Váš muž si takovou dobrosrdečnost ani nezaslouží!‘‘
,,Já vím, ale přeci jenom nejsem svatá.-jde o tu vilu.‘‘ řekla a dala si ruku pod bradu.
,,Právě na ni bych se chtěl zeptat. Bude docela problém vysoudit, aby byla celá Vaše. Podle papírů koukám, že jde o velkou stavbu.‘‘ prolistovával dokumenty.
,,Ano, to ona je. Víte, je to kus mojí minulosti.‘‘ řekla a zamyslela se.
,,Dobře, ale přece bych Vás rád upozornil na možné riziko, že bychom neuspěli...‘‘
,,Víte..‘‘ lehce se zasmála...,,Cítím se teď dost trapně..ale ta vila je jen moje..‘‘ Muž vůbec nechápal:
,,Říkala jste, že Vás manžel donutil...‘‘ chtěl pokračovat, ale Kerstin ho zarazila šokující větou:
,,Zfalšovala jsem doklady!‘‘ řekla provinile.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Kšeft se špatným zbožím
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1537
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Vypadá to, že máš v hlavě ten příběh pořádně propracovaný, jsem zvědavá, jak to do sebe zapadne Wink líbí se mi jméno Vasja Muščenko, nějak mě pobavilo Wink a chlap od Kerstin mě štve: to, že si ženská pořídí děcka, ještě neznamená, že je její místo u plotny. Na druhou stranu, být přes noc kdesi pryč nemusela, když její potomci nevěděli, kde je...

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Arrow

To muži zatajilo dech:
,,Prosím?‘‘ nevěřil. ,,A co notář?‘‘
,,Dal mi razítko známý..i to bylo falešný.‘‘
,,Páni...to je teda...DOBRÝ!!‘‘
,,Já vím, udělala jsem trestný čin podvodu, ale víte...já už jsem jinak nemohla. Günther se ke mně choval bezohledně a já jsem si prostě řekla, že tohle nedostane.‘‘
,,Naprosto Vás chápu. A on o tom ví?‘‘
,,Ne, jistě že ne...to by mě už dávno zabil!...Co když ten papír od notáře u soudu vybalí?‘‘
,,To stoprocentně. Znalci mu to ale jen hodí do koše...pro nás je to skvělé...dům je jen Váš. Máte vyhráno!!‘‘ říkal radostně.
,,Já vím...s tímhle snad ano, ale co ty děti? Ty jsou pro mě důležitější než nějaká vzácná vila...‘‘ řekla starostlivě.
,,Nechte to na mě, napíšu dostačující spis proti Vašemu muži.‘‘ dořekl a tím se i jejich hovor blížil ke konci.
,,Děkuji...co jsem Vám dlužná?‘‘ zeptala se klientka.
,,To je v pořádku...‘‘ mávl rukou.
,,Ale no tak....‘‘ řekla a podávala muži peníze.
,,Prosím Vás, přeci nebudu kasírovat klientku od mého kamaráda.‘‘ řekl a byl na odchodu...,,Mějte se hezky, až budu s něčím hotov, hned Vás zavolám, naschle.‘‘ řekl a odešel.

Na dálničním zazvonil telefon. Andrea ho bleskově zvedla:
,,Dálniční policie Schöfrová.‘‘ představila se.
,,Ano, slečny von Landitzové.‘‘ řekla vyděšeně a Susanna se při vyslovení jejího jména docela lekla.
,,Dobře, vyřídím, naschle.‘‘ položila telefon a hned u ní byla Susanna.
,,Co je se mnou?!‘‘ zajímalo jí.
,,Volali kolegové, že volal tvůj soused, že ti někdo odtahuje auto.‘‘ sdělila jí.
,,Ale ne...‘‘ řekla a otočila se na Franka. Toho taková zpráva zaskočila:
,,Prosím tě, kde sis to auto nechala?‘‘ říkal nevěřícně.
,,Tak jako vždycky, před domem.‘‘ Hned se pak sebrali a chtěli jet na ono místo, když u vchodu na ně čekala Frankova oblíbená postava:
,,Ale ne...!!‘‘ řekl zoufale.
,,Můžu jet s vámi?“ řekla uslintaně. Frank se chytil za hlavu a spěchal dolů. Susanna řekla, že samozřejmě že ano...,,Takhle získáte alespoň zkušenosti.‘‘ Dívka byla blažená a utíkala po schodech dolů až se jí culíky natřásaly. Rychle pak všichni jeli do ulice, kde ztratila Suss svého miláčka.

,,Dobrý den!‘‘ řekla docela naštvaně majitelka vozu sousedovi.
,,Dobrý den slečno Landitzová...vůbec nevím, jak se to mohlo stát...vaši kolegové ho sice pronásledovali, ale bohužel je nedopadli...pak mě tady docela dost dlouho vyslýchali....‘‘ řekl muž.
,,Důležitý je, že se ztratilo....a docela drahý!‘‘ připojil se Frank. Susanna takhle nechtěla mluvit se známým mužem, ale hodně ji vadilo co se stalo:
,,Dobře..a přeci jenom, nezahlédnul jste někoho?‘‘ zeptala se.
,,Byla sice mlha, ale zahlédl jsem jen jednoho muže, ale ten šel na chodníku a choval se jako blázen...a pak v tom tahači seděli už dva..třetí z toho chodníku nastoupil až na rohu.‘‘ řekl důležitě urostlý pán.
,,To znamená, že ten co nešel k tahači, měl odlákat pozornost, a zdá se, že se mu to podařilo.‘‘ přemýšlel Frank.
,,To ano...prosím vás, zamyslete se ještě...neviděl jste něco víc? Jak ti muži vypadali..‘‘ pokračovala Suss.
,,Říkám, že bylo šero...ale ten blázen byl hodně vysoký...‘‘ řekl tajemně, pak se nadechoval, že bude pokračovat ale...
,,Mmmm, tak to je máme! To jako máme podezírat všechny dlouhány?!!‘‘ řekl zpruzeně Traber. V tom se ozvala podezřele dlouho mlčící Schmidtová:
,,Prosím vás chlape, to nevíte, že....‘‘ chtěla pokračovat, ale Frank se na ni otočil a ukázal ať se radši do toho neplete.
,,Počkejte...nechte mě prosím domluvit. Myslím, že bych mohl dost dobře popsat jak ten muž vypadal....!‘‘ dořekl co měl na srdci.
,,Opravdu? To je skvělý. A nepamatujete si ještě, jak vypadal ten tahač?‘‘ měla radost sousedka.
,,Byl červený, poznávačka byla myslím...KDO363....zbytek si nepamatuju.‘‘ omlouval se.
,,Mohl byste prosim vás přijít odpoledne k nám na stanici, abychom sestavili portrét pachatele?‘‘řekl Frankem a už byl na odchodu.
,,Jistě!‘‘ odpověděl muž.
,,Děkujeme, moc jste nám pomohl!‘‘ řekla s úsměvem Suss a sedla si do auta.

Když přispěchali na služebnu, hned je zasypala otázkami šéfová:
,,Tak co? Je auto na světě?‘‘
,,Ne, naši kolegové ho sice pronásledovali, ale bohužel jim ujeli...‘‘ říkala Susanna.
,,To jsou celí oni...a našli jste alespoň nějaké stopy?‘‘ pokračovala dál.
,,Noo, viděl je soused Susanny, prý byli tři a tahač byl červený. Poznávačku nám taky nadiktoval a jinak...‘‘
,,Ano?‘‘ zajímalo Engelhardtovou.
,,Jinak nám ten muž řekl, že může dobře popsat jednoho z pachatelů...‘‘
,,No to je výborné!‘‘ řekla šéfka...,,Dobře, až přijde ten svědek, budeme chytřejší....Andreo! Zavolejte policejního kreslíře....‘‘ řekla a šla zpátky do kanceláře.

,,Tak co, Bernde, doufám, že krádež proběhla bez problémů…‘‘ ptala se ho manželka.
,,Jo, všechno šlo jako po másle…‘‘ řekl otráveně muž a už bral za kliku.
,,Počkej, já jsem s tebou ještě nedomluvila!‘‘ křikla na muže.
,,Nejsem žádnej tvůj pes, abych dělal, jak ty pískáš!‘‘ ohradil se.
,,Prosím?‘‘ přistoupila k muži a pokračovala:,,Aby bylo mezi námi jasno…doma jsme manželé, ale tady jsem já tvoje šéfová a ty můj podřízený…‘‘ řekla povýšeně. Muž na to nemohl nic říct, ale byl stále plný vzteku, když si vzpomněl na obrázek Vereny a Günthera:
,,Řeknu o vás Güntherovi ženě…‘‘ nadhodil.
,,Tak na to zapomeň! Opovaž se…‘‘ vyhrožovala.
,,Coje? Bojíš se?‘‘ říkal a odcházel. Verena ještě chtěla pokračovat ve výhružkách, ale všimla si, že jsou už dveře otevřené, a tak by je mohl někdo slyšet:
,,Kde je Becker, už šel domů?‘‘
,,Jo..‘‘ dořekl naštvaně.

,,Dobrý den...‘‘ zdravil muž ve dveřích v budově dálniční policie.
,,Dobrý den...jsme rádi, že jste si na nás udělal čas.‘‘ řekla Suss sousedovi.
,,Rád vám usnadním pátrání.‘‘ řekl a naznačoval Susanně, že by se rád posadil.
,,Sedněte si prosím tady..‘‘ řekla a zavolala na kolegu, že je muž už tady.
,,Takže, diktujte mi přesně to, co si pamatujete...pokud možno co nejpodrobněji.‘‘ vyzval ho policista.
,,Muž měl tmavé vlasy i oči..‘‘ začal s popisem a muž vše zaznamenával kresbou.
,,Myslím, že měl na levé tváři menší šrám...asi někde tady...‘‘ řekl a ukázal si na místo na svém obličeji.
,,Měl muž vousy?‘‘ zajímalo komisaře.
,,Ne, měl jen menší bradku, ale tu pusu měl menší...úzké rty...‘‘ ukazoval na obrázek a muž to hnedka upravoval. Když byli hotovi, obrázek pak naskenovali a vložili do počítače.

,,Susanno! Franku! Mám to!‘‘ křičela sekretářka a oni hned poslušně přiběhli.
,,Ano?‘‘ zajímalo komisaře.
,,Musím říct, že ten tvůj soused má opravdu dobré oči - portrét je naprosto shodný - s jakýmsi Marcelem Beckrem.‘‘ řekla a podívala se do počítače.
,,Skvělý.. a adresa?“ doplnil Frank.
,,Roosveltstraße 365..“
,,Máme ho!‘‘ řekli a běželi za šéfkou.
,,Dobře, vyhlaste potom muži pátrání...a vy jeďte na tu adresu, třeba budeme mít štěstí…‘‘ přikázala.

Kerstin byla nervózní, i když nebyla doma u Günthera. Byla v cizím bytě sama s dětmi a četla si knížku. Moc jí ale nevnímala, nedokázala se pořádně soustředit. Stále se dívala z okna, jestli tam někde nestojí její muž. V tom vešel Kurt. Žena se ho úplně lekla a hned se jí zároveň ulevilo.
,,Ahoj…vyděsil jsem tě?‘‘ ptal se a přitom si sundával lehkou bundu.
,,Ne,ne..z toho si nic nedělej…já se poslední dobou lekám všeho…‘‘ řekla a pousmála se. Muž šel k ní a jako by si chtěl zahrát na psychologa:
,,To máš z toho stresu…‘‘ řekl a objal ji….,,Chci, aby ses tu cítila v bezpečí….ty i tvoje děti.‘‘
,,Děkuju…ale já si prostě nemůžu pomoct..vidím Günthera všude…čekám, kdy se tu objeví…‘‘ řekla zoufale.
,,Wermke neví, kde bydlím, a kdyby se tu náhodou chtěl ukázat, jsem tu přeci já.‘‘ uklidňoval ji.
,,Já vím…mám tě ráda…‘‘ řekla a usmála se.

,,Tady to je!..365..‘‘ zabrzdil komisař před domem. Oba policisté vystoupili šli přímo do domu. Zazvonili a Susanna do mluvítka řekla:
,,Pan Becker? Dálniční policie. Otevřete.‘‘ prohlásila, ale nikdo se jí už neohlásil. Chvilku čekali a pak Frank vykopl dveře. Opět se kryli pistolemi, ale nikde nikdo. Najednou Suss uviděla skákajícího muže z okna.
,,Támhle!‘‘ zakřičela. Nejdřív vyskočila žena a hned za ní její kolega. Muž po doskoku utíkal ke svému autu a rychle nastartoval. Komisaři to měli trochu složitější, protože měli auto přesně na druhé straně, než bylo okno, a tak Frank rozhodl:
,,Ty tady počkáš…já dojdu pro auto..‘‘ a už běžel kolem celého domu. Zanedlouho přistálo auto přímo před Suss, jen co byla celá posádka kompletní, Frank zavaroval:
,,Teď se raději něčeho chytni!‘‘ řekl a otočil auto téměř o 180 stupňů. Blondýnka vykulila oči a prohlásila:
,,To si hraješ na pouť nebo co?!‘‘ nadávala. Frank se soustředil na jízdu, a tak na Susanninu poznámku nic neřekl.
,,Vidíš ho někde?‘‘ ptal se jí, pak ho ale za jednou zatáčkou spatřil sám. Přitiskl nohu k zemi a už byli zase o kousek blíže podezřelému. Pak si Frank dloubnul:
,,Teď si zahrajeme na autíčka!‘‘ řekl a začal bourat do auta, které se hned začalo zmítat. Susanna se jen zamračila:
,,Tuhle atrakci jsem přímo nesnášela!‘‘
,,Vážně? To je blbý…‘‘ řekl a vozidlo rychlostí blesku předjel a zatarasil mu cestu. Rychle pak vyskočili s auta a běželi zatknout muže – ten se ale hned tak nenechal, utíkal pryč, co to šlo, ale moc dlouho mu to nevydrželo…
,,Tak, mám tě!‘‘ řekl udýchaně Traber. Brzy přispěchala i blondýnka.
,,Tak…chtěl jsem tě ještě pozvat na horskou dráhu…ale bohužel mi to nebylo dopřáno.‘‘ řekl a ukázal na nájezdní rampu. Susanna jen zakroutila hlavou.
,,Tak co…můžete nám říct, proč jste před námi utíkal?‘‘ ptal se ho Frank na stanici. Muž mlčel a díval se provokativně z okna. Franka tohle chování přímo štvalo:
,,Hej, můžete se mnou mluvit? Dnes ráno bylo ukradeno auto…stříbrný Mercedes C180…a víte čí bylo?Mojí kolegyně…to znamená, že bychom ho docela chtěli zpátky. Nevíte o tom nic?!!‘‘ Muž stále nic, a tak mu Frank podstrčil pod nos jeho policejní portrét:
,,Nepřipadá vám ten muž podvědomý? Nejste to náhodou vy?‘‘ srovnával podobizny. Muž se nadechoval a Frank se těšil, co z něho vypadne, ale zmýlil se, Becker rozhodně neměl v plánu něco odhalovat:
,,Můžu si zavolat?!‘‘ ptal se. Frank našpulil pusu a nezbývalo mu, než souhlasit.

Kurt šel ještě ten den do rádia a když se vracel domů, byl celý vykulený. Když vstoupil do dveří, uviděl Nataschu v kuchyni, Kerstin tam nebyla – to bylo pro něj důležité, protože chtěl mluvit se svou sestrou o samotě.
,,Ahoj Kurte..představ si, dneska jsme měli ve škole úplný…‘‘ nedopověděla, protože se jí hned Kurt zeptal:
,,Je tady Kerstin?‘‘
,,Ne, je v pokoji…proč?‘‘ jen co to dořekla, strčil jí do ruky obálku.
,,Co je to?‘‘ řekla a rozbalovala dopis.

Arrow

,,To mi přišlo do rádia…‘‘ řekl a posadil se.
Žena četla polohlasem dopis:
,,Ještě jsme spolu neskončili, Greinere!! Nemysli si, že to nechám jen tak…těš se na mou brzkou odpověď!!‘‘ dočetla kraťoučký dopis.
,,To snad není možný…ten chlap se dočista pomát!‘‘ řekla Natascha. Kurt zrovna pil, když do kuchyně vstoupila vyděšená Kerstin:
,,Co ti Günther napsal?‘‘ zajímalo jí a šla přímo za dopisem. Kurt se trochu lekl a zablekotal:
,,Nic, co by…‘‘ řekl a naznačil Natasche, aby dopis schovala.
,,Kurte, nedělej ze mě blbce…dobře jsem slyšela tu výhružku…..on tě chce zabít?‘‘ řekla vystrašeně.
,,Ale to ne…prosím tě Kerstin, uklidni se..Günther jen kope kolem sebe…teď nemá nikoho…ty se s ním chceš rozvíst a já jsem mu dal přes držku….‘‘
,,Kurte, já mám o tebe strach. Vím, kam je schopen zajít…‘‘
,,Ale no tak…my Wermkeho dostanem za mříže…to ti slibuju!‘‘ řekl a dlouze se na ni zadíval.

,,Dobrý den, jsem Inge Müllerová. Slyšela jsem, že tady držíte mého přítele. Je to pravda?‘‘ ptala se Verena Jehle, avšak pod jiným jménem, policistů.
,,Váš přítel, je podezřelý z krádeže mého vozu.‘‘ řekla Suss.
,,To je nesmysl, dobře ho znám. Marcel je hodný člověk, nic takového by nikdy nespáchal a navíc je stále se mnou…kdyby to jako stihl udělat.‘‘ vybalila připravený proslov žena.
,,Můj soused ho viděl…popsal nám ho…nemyslíte, že je mu podobný?‘‘ ukázala ženě papír.
,,Žádnou podobu v tom nevidím…‘‘ řekla uraženě.
,,Tak moment…‘‘ řekla a zaběhla k Frankovi do vyslýchací místnosti:
,,Co jste dělal před čtyřmi hodinami?‘‘ zeptala se.
,,Byl jsem s přítelkyní, může vám to dosvědčit.‘‘ řekl s úsměvem. Susanna se pak vrátila k ženě a zeptala se, jestli byla i ona před čtyřmi hodinami s ním:
,,Jistě, už jsem to jednou říkala, my dva jsme byli doma..stačí?‘‘ řekla. Poté byl Frank donucen pustit Beckra, protože nic víc, než ten portrét na něho neměli.

Günther seděl v křesle, když vešla jeho láska Verena:
,,Ahoj!‘‘ pozdravil ji na dálku.
,,Tomu bys nevěřil…‘‘ řekla a hrnula se ke stolu….,,Ten blbec Becker se nechal chytit od poldů…‘‘ řekla a hodila kabelku do druhého křesla.
,,Cože?“ naklonil se.
,,Jo, jak slyšíš…musela jsem ho z toho zase vytahovat.‘‘
,,Jak jsi to dokázala?‘‘
,,Zavolal mi přímo ze stanice…že potřebuje odsud dostat, tak jsem se vydávala za jeho přítelkyni..a policajti mi to spolkli…‘‘
,,To je fajn..a jak to, že nechytli i Bernda?‘‘
,,Nechytli ho při tý krádeži, ale prej že to celý někdo viděl…a tak ho dokonale popsal…‘‘
,,To snad není možný…měl odlákat pozornost a ne na sebe přisát poldy…!‘‘ zuřil…,,Neměli bychom ho raději voddělat?‘‘
,,Ne, to nemá cenu…akorát by policajtům cvaklo, že to byl Becker…‘‘
,,To je pravda…‘‘ přiznal. V tom ale vešel sám ‘‘podezřelý‘‘.
,,Dobrý den…‘‘
,,No vida, náš hříšník už je tady..‘‘ básnil jeho šéf.
,,Já vím, trochu jsem to zvoral, ale…‘‘ nestačil doříct, protože mu přilítla facka od Günthera.
,,To je dobrý….dopadlo to dobře, ale netušila jsem, že jsi takový pako…víš, že ten auťák byl policajtky?‘‘ zařvala.
,,No ne….‘‘ zamumlal a držel si stále tvář.
,,Radši vypadni, než ti zbouluju celej ksicht!... nemám na tebe nervy…‘‘ řekl a poslal ho ven. Jen co odešel, muž řekl:
,,Kdy se hodláš zbavit toho tvýho Bernda? Nerad bych, aby něco vykecal mojí ženě.‘‘
,,Neboj se, sice začal vytahovat drápky, ale já jsem ho nenechala…zatím ho potřebujem, zakázek je ještě strašně moc a takhle bysme potřebovali novýho partnera pro Beckra…‘‘
,,Jeho jméno mi ani nevyslovuj…‘‘ nadával.
,,Dobře, promiň.‘‘ jen co se omluvila, muž úplně obrátil:
,,Tak co…už se těšíš na dítě?‘‘ usmál se na ni.
,,No to víš, že se těším…neříkej, že…‘‘ chtěla se už radovat.
,,Ne, ještě chvíli vydrž…ale už to brzy bude…‘‘ dořekl a vzpomněl si na dopis, co poslal Kurtovi.
,,Já vím že to chvíli trvá, ale doufám, že mě nenecháš už dlouho čekat.‘‘ dořekla.
,,Neboj..‘‘

Natascha seděla u psacího stolu a dělala si nějaké věci do školy, když za ní přišel Kurt:
,,Co to děláš?“ ptal se opřený o dveře.
,,Ale..učím se na zkoušku..‘‘
,,A na jakou..vůbec nevím, že máš nějakou dělat.‘‘
,,No právě..dneska u večeře jsem ti to chtěla říct, ale přerušil jsi mě...‘‘
,,Jé, ségra promiň...o co jde?‘‘
,,Jde o to, že jsem dostala pětku a profesorka se pěkně naštvala..říkala, že snad ani ten gympl nedodělám...‘‘
,,Cože? To máš zase z tý matiky? Prosím tě Natascho, kolikrát jsem ti říkal, že se musíš učit..takhle tu maturitu opravdu neuděláš!‘‘ nadával mladší sestře.
,,Hele nekřič na mě, jo!‘‘ ohrazovala se...,,Já se to snad naučím...‘‘ řekla a podívala se znovu do učebnice, které skoro vůbec nerozuměla.
,,Nechceš nějak pomoct?‘‘ bylo mu jí líto.
,,No jestli víš, jak vypočítat tohle těleso, tak prosim...‘‘ řekla a ukázalo do sešitu.

Günther přemýšlel, že by poslal další výhružný dopis Kurtovi. Seděl u stolu a už psal první řádky, ale z ničeho nic papír zmačkal a zahodil do koše. Pak si nahlas řekl větu:,,Ne...ty budeš pykat ještě víc...!‘‘ řekl a vzal si do ruky telefon.
,,Beckre, nechceš si zlepšit skóre?‘‘ řekl vážným hlasem.

Arrow

,,Ano pane...o co jde?‘‘ zajímalo muže, co by se chtěl se svým šéfem udobřit.
,,Potřebuju, abys vystopoval jednoho muže. Jsi toho schopnej? Nerad bych, abys zase něco podělal!‘‘
,,Ne, nebojte...o koho jde?‘‘ řekl muž.
,,Jmenuje se Kurt Greiner...problém je, že nevím, kde bydlí...to je na tobě...‘‘
,,Dobře...a až ho najdu...co mám udělat?‘‘ řekl a psal si pokyny do malého bločku.
,,Zatím ho jenom sleduj...chci znát adresu, s kým bydlí a co dělá celej den....chci, abys věděl o každém jeho kroku. Pak ti dám další instrukce...‘‘
,,Dobře pane..‘‘
,,Jo, Beckre?‘‘
,,Ano?‘‘
,,Doufám, že je ti jasný, že nechci, aby o tom kdokoliv věděl...‘‘
,,Jistě. Spolehněte se.‘‘ řekl a zavěsil.

Becker přemýšlel, jak by se mohl napíchnout na pozorovanou osobu, ale jelikož nevěděl ani jak vypadá, rozhodl začít své pátrání už v Kurtově práci, o té jedině věděl:
,,Dobrý den...jsem tu dobře?...totiž jste rádio ‘‘Deine Richtung‘‘?‘‘ ptal se muž s kšiltovkou.
,,Ano, to jsme...co potřebujete?‘‘ ptala se ho dispečerka. Jelikož muž váhal, co má říct, žena pokračovala:,,Jestli potřebujete místo, máme plno!“ řekla přísně žena za stolem.
,,Ne, to ne..já..chtěl bych se vás zeptat...‘‘ chtěl pokračovat, ale zrovna šel kolem Kurt z vysílání. On ho neznal, ale dispečerka ho prozradila:
,,Kurte, dneska dej klíče Petře, má vysílání za minutku...‘‘ přikazovala a muž jen odkývl a šel dál. Becker zbystřil a začal se loučit, že si to rozmyslel. Dispečerka ještě volala, ale muž šel nenápadně za odcházejícím Kurtem.

Susanna seděla za psacím stolem a dívala se do počítače. Frank na ni koukal od druhého stolu a pak řekl:
,,Aaa.. Susanno?!‘‘ zavolal. Žena ho však nevnímala.
,,Posloucháš mě?‘‘ řekl a mával na ni rukama.
,,Joo... co je?‘‘ řekla naštvaně.
,,Já jen...že nic neříkáš!‘‘
,,No a co...víš co, nech mě laskavě na pokoji, ano?“ žádala a naštvaně klikala myší na obrazovce.
,,No jooo....‘‘ natahoval řeč:,,Já vím, že tě štve, že ti šlohli auto..ale...‘‘ říkal s našpulenou pusou. Blondýnka se vyklonila od počítače:
,,Tak podívej...mě vůbec nevadí, že mi ukradli auto, protože ty bys ho stejně někdy v blízké době zničil...ani to, že jsme toho muže museli propustit...ale jediný, co mě momentálně štve, jsi ty!‘‘ dopověděla.
,,Aaa...tak já tě štvu, jo?!‘‘ rozčiloval se, ale v tom přišla jejich žákyně – celá nesvá,
a proto se na ni komisaři zadívali.
,,Stalo se něco?‘‘ zajímalo Suss.
,,Neříkej, že jsi snědla něco zkaženýho. Ty párky jsem kupoval já....‘‘ vtipkoval Frank. Ale tentokrát se nejednalo o jídlo.
,,No víte....jak jste mě posílali k tomu faxu....‘‘ nedořekla, protože se Frank postavil a řekl:
,,Snad jste ho...‘‘ řekl a postavil se před baculatý obličej.
,,Jenom se mi tam zasek papír...nic víc...‘‘ říkala jako by nic.
,,Cože!‘‘ zařval Frank. ,,To snad není možný.....ten fax je novej, šéfová se zblázní! To nejsi schopná ani nafaxovat pár papírů?!!‘‘ řval na ni. ,,Jako kdybysme ti to neukazovali!!‘‘ pokračoval. Culíkářka sice chvíli koukala, ale pak ze sebe vypravila zase pomalým omluvným hlasem.
,,Hele...Já za to nemůžu, že je tady ten váš fax zničenej a mě jste poslali na ten novej...promiňte...‘‘ omlouvala se, pak tomu nasadila korunu:
,,Mmm, mám nápad....už vim, jak to zpravit. Ukaž..dejte mi ty nůžky. Já ten papír ustřihnu a bude to!‘‘ řekla a už si brala od Susanny ze stolu nůžky.
,,Počkejte, myslím, že to jde vyřešit i jinak.‘‘ zabrzdila ji. Frank si pak nahlas vzdychl a společně se šli podívat faxu na kloub.

Na dveře Güntherovi kanceláře zaklepal Becker:
,,Dále!‘‘ vyzval muž.
,,Dobrý den pane Wermke!‘‘ pozdravil a hrnul se dovnitř.
,,Aaa Beckere, nesete mi nějaké zprávy?‘‘ típnul cigaretu v popelníku.
,,Myslím, že ano.....vypozoroval jsem, kde bydlí a dokonce i s kým...‘‘ kýval hlavou muž a přitom se díval na šéfa, jak nalévá jednoho panáka pro sebe i pro něho.
,,Děkuji.‘‘ řekl a napil se.
,,Tak fajn...povídejte!‘‘ nařídil svému podřízenému.
,,Bydlí v jednom starym činžáku v Hausestraße a dneska jsem ho viděl s ženskou a dětma v parku...bude to jeho rodina.‘‘ říkal a prolistovával si popsaný bloček.
,,Počkej..jseš si jistej, že je to jeho rodina?‘‘ mhouřil oči.
,,Jo, jsem...když zapadli domů, díval jsem se na zvonky...a na jednom z nich bylo jméno jak jeho, tak nějaký Nataschy Greinerový...a navíc se s těma mrňousema drželi za ruce...‘‘
,,Mmm, že by byl už ženatej?‘‘ divil se.
,,Nejspíš ano...‘‘
,,Dobře, pokračujte ve sledování, dokud vám nedám pokyn!‘‘ řekl a dopil whisky. Když pak podřízený odešel, Günther vytočil číslo Kerstin, protože ho zajímalo, kde vůbec je a jestli se už konečně vrátí domů. Mobil zazvonil, ale jakmile Kerstin viděla na displeji jméno svého muže, okamžitě zmáčkla tlačítko pro odmítnutí hovoru.
,,Sakra! Co si ta mrcha myslí!!‘‘ seknul naštvaně telefonem. Pak si v duchu přemítal, že by už potřeboval to dítě pro Verenu, ale momentálně si nevěděl rady, protože ani o Kerstin ani o dětech nic nevěděl. Pak ho ale napadla myšlenka:
,,Tak počkej Greinere....ty máš taky dětičky, jo?!‘‘ řekl a začal se hořce smát.

,,Dobrý den paní Wermkeová, tady Heller.‘‘ představil se právník v telefonu.
,,Dobrý den, tak co, už jste s něčím hotov?‘‘ zajímalo ženu.
,,Ano. Myslím, že budete mít radost.‘‘
,,Opravdu?“ byla ráda.
,,Zbývá jen Váš podpis a odnést celou věc na úřad. Pak budeme chytřejší.‘‘ oznámil muž.
,,Výborně, kdy se můžete stavit?‘‘ řekla ochotně.
,,Třeba pozítří, ať to máte co nejrychleji z krku.‘‘ řekl s úsměvem.
,,Jistě, pozítří se setkáme. Moc Vám děkuji, nashle.‘‘ řekla a blaženě položila mobil.

Kerstin pak vyprávěla Kurtovi o zprávě, kterou dostala a šla dát děti spát. Když se vrátila z pokoje, sedla si společně s Kurtem ke stolu.
,,Víš, chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat, že se o nás tak staráš.‘‘ podívala se na něho.
,,To nestojí za řeč...‘‘ usmál se muž.
,,Právě, že stojí. Málokdo by se zachoval jako ty....‘‘
,,Ale Kerstin...‘‘ jako by se muž nerad chválil.
,,Víš, měla jsem tak bezpečný pocit, když jsme dneska šli v tom parku. A taky...myslím, že si tě děti oblíbily....“ řekla a podívala se směrem na děti. Při téhle větě byl Kurt trochu na měkko, a tak nic moc neřekl:
,,Já je mám taky hrozně rád.‘‘ řekl a usmál se. Pak vešla domů Natascha celá vylekaná.
,,Víte co...víte!‘‘ křičela udýchaným hlasem.
,,Co je? Zase si bodovala ve škole nebo co?“ chichotal se bratr.
,,Nedělej si srandu! Pronásledoval mě nějakej chlap!‘‘ řekla a sedla si do křesla.
,,Cože?‘‘ lekl se muž, ale pak si řekl, že jeho sestra odjakživa přehání:,,A nebyl to zase ten důchodce co bydlí tady naproti, a ty si vždycky myslíš, že tě pronásleduje?‘‘ ukázal.
,,Ne, to teda nebyl! Tenhle byl mnohem mladší a taky rychlejší....‘‘
,,To tě honil?‘‘ zamračil se.
,,Ne..ale šel za mnou celou cestu od obchoďáku...‘‘ říkala vystrašeně.
,,Prosím tě, uklidni se...kdo by tě asi tak chtěl pronásledovat.‘‘ bral na lehkou váhu Kurt. Najednou se do toho vložila Kerstin:
,,Počkat, co když to byl Günther?‘‘ vykulila oči.
,,Blbost!‘‘ zarazil ji ex přítel.
,,To teda nevim..ale měla jsem pěknej strach!‘‘ řekla Natascha a šla do koupelny. Kerstin pak koukala a nic neříkala:
,,Kerstin, nedělej si zbytečně starosti. Natascha se jen moc ráda dívá na kriminálky.‘‘ mávl rukama a Kerstin už jen povolila:
,,Jo? A kdo ji na ně naučil dívat?‘‘ řekla se šibalským úsměvem. Kurt už na to nic neřekl a jen se usmál. Po chvilce nadhodil:
,,Hele, nechceš si zejtra někam vyrazit? Mám vysílání až večer, tak bych moh klidně pohlídat děti, kdybys chtěla…‘‘
,,Jo? No já nevím…je mi to blbý…“
,,Ale prosím tě…jdi si někam odpočinout, my to tady zvládneme.‘‘ řekl a sebral jednu ze zapomenutých Heidiných panenek. Kerstin nakonec souhlasila. Byla ráda, protože se mohla opět sejít se svou kamarádkou.

Ráno:
Günther se rozhodl, že se Kurtovi pomstí ještě ve větší míře, než původně plánoval. Podíval se do svého zápisníku, jaká je ta adresa Kurta. Vzal si klíče od auta a odešel z firmy. Ještě zatelefonoval Beckerovi:
,,Beckere!‘‘ zavolal do telefonu.
,,Kde je momentálně Greiner?!‘‘ řekl již sedící v autě.
,,Dneska ještě nevyšel z domu, ale ta jeho žena odešla před pár minutami…‘‘ řekl špehující za rohem.
,,Dobře…a děti měla s sebou?‘‘
,,Ne.‘‘ odpověděl.
,,Fajn! Jedu tam za tebou, pak se domluvíme.‘‘ řekl nadřízený a zavěsil.

Do kanceláře Franka a Susanny přispěchala Engelhardtová:
,,Už jste slečnu Schmidtovou vyzkoušeli se zapisování protokolů při dopravní nehodě?‘‘
Komisaři se na sebe podívali a pak i na samotnou culíkářku, která však seděla v jiné místnosti.
,,Víte..ještě jsme si to netroufli.‘‘ řekla Susanna. Šéfová se usmála:
,,Dobře…a kdy si troufnete...?‘‘
,,To teda nevim. Tahle holka – to je teda něco!“ vytáhl obočí Frank.
,,Byla bych ráda, kdybyste ji to naučili co nejdříve. Lépe řečeno, až bude nějaká nehoda, vemte slečnu s sebou…‘‘ Frank a Susanna sice ještě nasadili trpitelský výraz, ale už jim to nebylo nic platné, protože šéfová byla rozhodnuta.
,,Nedělejte na mě ty obličeje. Běží čas a plno papírů Schmidtové ještě chybí!‘‘ přikázala a odešla.

,,Tak co? Je něco nového?‘‘ zajímalo přijíždícího Günthera.
,,Jo pane…před chvilkou šel s těma faganama ven..‘‘ řekl Becker otráveně. Günther se naštval:
,,Jak to že ho nesleduješ?!! Ty pitomče, říkal jsem, že budeš sledovat každej jeho krok!‘‘ křičel.
,,Víte, chtěl jsem tady na Vás počkat, abyste mě nehledal.‘‘bránil se. Günther se pak uklidnil, protože si řekl, že zanedlouho se musí stejně vrátit. A opravdu netrvalo dlouho a Becker uviděl Kurta s dětmi jak se vracejí:
,,Podívejte! Támhle jdou!‘‘ řekl šeptem a ukázal. Günther se naklonil a naskytl se mu obrázek, který se mu však vůbec nelíbil. Tři dobře známé osoby kráčející z dětského hřiště.
,,To snad není pravda!‘‘ řekl a bouchl pěstí do druhé ruky.
,,Proč?‘‘ netušil muž s kšiltem.
,,Víš ty vůbec co to je za děti?!!‘‘ řekl přímo vraždícím pohledem.
,,No, přeci Greinera.‘‘
,,Ty děcka jsou moje!!‘‘ zařval. To s Beckerem úplně hodilo:
,,Ale….‘‘nevěděl co říct.
,,Radši drž hubu, než nás uslyší….‘‘ přikázal Marcelovi, pak je dlouho pozoroval a řekl:
,,Musím chvíli přemýšlet…říkáš, že nikdo není doma?“ ujišťoval se, a Becker mu to samozřejmě odkýval.
,,Dobře. Až zapadnou domů, chvíli počkáme a pak je navštívíme…‘‘ řekl klidným hlasem a pak pokračoval: ,,Já se postarám o Greinera a ty o ty mrňouse. Je ti to jasný?‘‘ otočil se na muže.
,,Ano. Ale jak?‘‘ souhlasil, ale při tom vůbec nechápal co má udělat. Günther si prohrábl vlasy:
,,Netušil jsem, že jsi takovej idiot… o Kurta se nestarej, toho si vyřídím sám…ty jen popadneš ty haranty a odneseš mi je do auta…‘‘ řekl a pak si ještě pro sebe tiše dodal:,,Nebudeme přeci panu Greinerovi tolerovat, aby mi jen tak ukrad moje dětičky…‘‘ zasmál se a šel do auta pro tašku.

Arrow

,,Hotte!‘‘ zavolala Andrea od stolu.
,,Co je...?‘‘zajímalo tlouštíka.
,,Nehoda na A35...hoďte sebou!‘‘ volala důležitě.
,,Hele...nemůžeš tam poslat někoho jinýho? Víš, včera jsme se slečnou Schmidtovou měli takovou....větší hostinu...aaaa...nooo, prostě...je mi dost blbě..‘‘ řekl celý zelený.
,,Aha...a jí je taky špatně?‘‘ zajímalo trochu rozesmátou sekretářku.
,,No právě že vůbec..má ještě odolnější žaludek než já...vůbec nechápu jak je to možný!‘‘ řekl a už šel směrem k umyvadlu.
,,Pane bože!‘‘ zvolala, ale pak jí došlo, že vlastně dostala zprávu o nahlášení nehody.
,,A koho tam mám teda poslat?‘‘ gestikulovala rukama.
,,Franka a Susannu.‘‘ ozvala se Anna vycházející ze dveří.
,,Ti mají ale..‘‘ netušila Andrea.
,,Ale právě pro ty je tento úkol jako dělaný. A ať sebou nezapomenou vzít slečnu Schmidtovou....‘‘ řekla a upravila si sako. Andrea jen pokrčila rameny a zavolala si své kolegy.

Kurt zašel společně s oběma dětmi dovnitř. Oba pozorovatelé je při tom samozřejmě nepřetržitě pozorovali.
,,Tááákk a už jsme doma!‘‘ říkal dětem Kurt při odemykání dveří. Pak je zase za nimi zabouchl.
,,Jdeme na to!‘‘ přikázal Günther Beckerovi, a pro jistotu se ho ještě zeptal: ,,Doufám, že víš, co máš dělat!‘‘ Becker nic neřekl a vyndal nečekaně pistoli – to jeho šéfa trochu zděsilo:
,,Co to děláš?‘‘
,,Přeci se mám postarat o ty prcky!‘‘ řekl a nabil. Günther ho vzal vzteky za bundu:
,,To jseš opravdu takovej debil?!! Přeci jsem ti neřek nic o tom, abys je oddělal...máš je chytit a dát ke mně do auta....o žádnou pistoli jsem tě nežádal!!‘‘ řekl a už ho konečně pustil. Pak se otočil směrem ke schodům do bytu.
,,Dobře.‘‘ řekl Becker, ale pak si stejně neodpustil a dal si nabitou pistoli za pás. Günther to však dobře viděl:
,,Řekl jsem, že tady tu bouchačku necháš!‘‘ zakřičel.
,,Ale...‘‘ ohrazoval se naposledy Marcel.
,,Hele! Nechci tam uvnitř žádnou střílečku. Chci Greinera živýho a moje děcka nech taky laskavě bejt...takhle bysme na sebe akorát nalákali poldy!!‘‘ Beckerovi nezbývalo než uposlechnout rozkaz svého nadřízeného.
,,Tak dělej!‘‘ řekl Günther a ukázal hlavou na schody.

Tříčlenná posádka policejního vozidla zastavila na ohlášené dálnici. Susanna vystoupila jako první a šla obhlédnout celou situaci. Frank s boubelkou vystoupili o něco později, také šli na ono místo, avšak cestou ho zase něčím překvapila. Frank zastavil a podíval se na ni:
,,Co to zase máte?‘‘ řekl podezřele klidným hlasem. Schmidtová vykulila oči:
,,Přeci trojtýho hambáče!‘‘ řekla a znovu se s chutí zakousla. Frank na chvilku zavřel oči:
,,Vždyť jste snídala v kanceláři než jsme jeli....‘‘ vzdychal.
,,Hele poldo...‘‘ zaťukala mu na rameno:,,Já jsem si řekla, že vždycky, když budu pronásledovat nějakýho zločince, vezmu si prostě něco do huby..nooo....to člověku prostě vytráví...‘‘ řekla s úsměvem. Frank náhle oči otevřel:
,,Jenže tohle není žádnej zločinec, ale bouračka!!‘‘ zařval a dupnul si.
,,Páni...‘‘ zděsila se dívka. Náhle je komisařka zavolala:
,,Franku! Pojď sem...‘‘ a Frank poslušně přispěchal...
,,Brzdná dráha je až....“ nedokončila, protože i jí zarazila slečna s hamburgrem v ústech:,,Slečno Schmidtová, mohla byste alespoň na malou chvíli odložit tu svačinu?‘‘ dala si ruce v bok.
,,Joooo, to jsem jí říkal taky...jenže...‘‘ kýval hlavou Traber. Dívka se cítila trapně a nevěděla co honem udělat, chtěla se omluvit, ale v tom jí kousek zeleného salátu spadl přímo na Frankovu levou botu.
,,Jedna, dva, tři....deset!‘‘ zařval Frank. Susanna se začala chechtat až si musela dát ruku před pusu. Frank byl stále vytočen salátem:
,,Mohla byste mi to laskavě sundat?‘‘ žádal ji muž. Slečna pohotově poslechla, avšak když se nahýbala pro kus zeleniny, nečekaně vypustila nepříjemného ducha. Frank už si jen zacpal nos a raději odešel z tohoto místa za jeho kolegyní.

Kurt byl s dětmi v kuchyni, hráli zrovna obrázkové pexeso, když se ozval zvonek. Kurt vstal, chtěl už otevřít, ale nakonec se s rozmyslem podíval do kukátka. Nic neviděl, ale za pár sekund zahlédl půlku Güntherova obličeje. Ihned se vrátil zpět do kuchyně a šel k hrajícím dětem.
,,Jděte do pokoje, honem!‘‘ vyzval děti. Nechápající děti poslechly a šly do druhého pokoje, Kurt je hned zamkl. Sám se pak statečně opřel o stůl a čekal co se bude dít. Günther bouchal do dveří, štvalo ho, že mu nikdo nechce otevřít:
,,Greinere! Já vim, že tam jsi!‘‘ řval a stále bouchal pěstí. Kurt mu ale neodpovídal a jen mlčky poslouchal.
,,Šéfe, ustupte!‘‘ vyzval Becker Wermkeho. Ten na něho jen nevěřícně koukal, protože se divil, že i přes jeho zákaz má Becker pistoli. Pak byl ale rád, protože to byla jejich záchrana:
,,No vida…sice si mě neposlech, ale teď se ta bouchačka fakt hodí!‘‘ radoval se, i Becker byl spokojen, že ho taky jednou jeho nadřízený chválí. Začal mířit na zámek u dveří, ale Günther ho zarazil:
,,Počkej! Nejdřív tam jdu sám. Chci si s ním popovídat…až na tebe ukážu, vpadneš tam taky, jo?!‘‘ vysunul obočí.
,,Jo…‘‘ přikývl a prostřelil zámek.

Mladá maminka dvou dětí seděla na kafi se svou nejlepší kamarádkou a společně probíraly jejich životy:
,,A co ty a Günther?Ještě jste spolu?‘‘ zajímalo ženu.
,,Ne…budem se rozvádět, už mám právníka.‘‘ napila se Kerstin.
,,To je dobře…už dávno jsem ti říkala, že je to s ním jeden velký omyl.‘‘
,,Já vím..udělala jsem tenkrát chybu, že jsem se nechala zblbnout a opustila jsem Kurta….‘‘ trochu zesmutnila.
,,To teda jo! No a…nejde to vrátit zpět?‘‘ podepřela si tvář.
,,Ne to nejde…už ne….ale zachoval se ke mně velmi pěkně, totiž..než se budu rozvádět, nabídl mi, abych mezitím byla u něho….já i děti.‘‘ pousmála se. Její kamarádka je známá romantička a vždy se z takovéhle věci rozesní:
,,Jé, to je tak dojemné a tak romantické.‘‘ snila si, ale Kerstin ji přivedla zpátky na zem:
,,Hele, je to od něho moc hezké, ale opravdu si nemyslím, že by zatím viděl něco víc..já to alespoň takhle necítím…ani nechci.‘‘ dívala se do jídelního lístku.
,,Vždyť já vím…dáš si ještě něco?‘‘ nakláněla se také do otevřeného Kerstinina lístku.
,,Ano, ještě jeden ostružinový pohár.‘‘ opřela se blaženě a zaklapla menu.

,,Centrála volá Cobru 12, ozvěte se.‘‘ vyzývala je ve vysílačce Andrea. Suss se už sápala po odpovědi, ale Frank ji naznačil, že si to vezme sám, protože je to jeho auto.
,,Cobra 12. Ano Andreo?‘‘ zasmál se na Susannu.
,,Našli jsme dalšího podezřelýho, který je podobný tomu policejnímu portrétu z krádeže Susanninýho auta.‘‘ oznámila.
,,Opravdu? A kdo to je?‘‘ zatáčel do leva.
,,Jde o jistého..moment...aa Martina Belleho. Dříve trestán pro krádež bankomatu....‘‘
,,No to je skvělý a adresa?‘‘
,,Momentálně bydlí v jedný ubytovně nedaleko Düsseldorfu.‘‘ četla z počítače.
,,Dobře a název tý ubytovny nevíš? Docela se projedeme...‘‘ koukal na Suss, který se dívala z okna.
,,Měla by to být ubytovna sv. Paula – blízko je kostel.‘‘
,,Díky Andreo...‘‘ řekl a už tento rozhovor ukončil.
,,Noo docela si zajedem..‘‘ zastavil Frank a koukal se společně s blondýnkou do mapy.
,,Ano...ta ubytovna je až tady..‘‘ ukazovala prstem.
,,Jestli se to vůbec vyplatí?..‘‘ laškoval. Susanna vytáhla obočí:
,,Hele, kdyby se jednalo o tvý auto, tak vystřelíš jako šipka, že jo?!‘‘ řekla a znovu se dívala do atlasu.
,,Noo, asi jo..‘‘ řekl a pustil si rádio.
,,Dobře pojedeme na Düsseldorf a pak odbočíme vpravo.‘‘ rozhodla policistka a už se jelo.

Günther rozrazil dveře a spatřil vážného Kurta se založenýma rukama:
,,Co tady děláš?!‘‘ ptal se naštvaně ‘‘přepadený‘‘.
,,Neotvíral jsi mi, tak jsem se pozval sám…‘‘ hrnul se s úsměvem dovnitř.
,,To myslíš jako to, že mi rozrazíš dveře?!!‘‘ postavil se mu do cesty. Günther už šel rovnou k věci:
,,Jdu si proto, co mi patří…‘‘ říkal a rozhlížel se po malém bytě.
,,No a co jako?‘‘ dělal jako by nic a ani náznakem nedal najevo, že má také trochu strach. Wermke se naštval a chytil mladého muže za límec.
,,Ty dobře víš co!...‘‘ řekl a pustil ho, pak hned dodal:,,Tak kde jsou?!‘‘
,,A kdo?‘‘ ptal se provokativně.
,,Ty zatracenej hajzle! Koukej mi říct, kde máš skovaný mojí ženu a děti!‘‘ křičel. Kurt si tohle nenechal líbit:
,,Tak počkej. Nevím kde jsi vzal, že jsou tady, ale rozhodně se takhle rozkřikovat nebudeš!......a jedno vím jistě, Kerstin i těm dvou malým bude rozhodně líp bez tebe!‘‘ hrozil prstem. Günther se při téhle větě velice rozčílil a vyběhl na chvilku na chodbu za Beckerem. Kurt byl spokojený, že byl tak dobrý a dokázal Günthera zastrašit – opak byl ale pravdou. Nejenže Günther tentokrát nepřišel sám, ale měl ještě v ruce malou lahvičku a také kus hadru.

Arrow

Kurt se lekl:
,,Co to má bejt?!‘‘ pomalu couval před oběma muži. Günther pak promluvil:
,,Ptal jsem se tě po dobrym, kde je moje rodina…ale ty ne, ne….tak si je prostě budu muset najít sám…‘‘ šel za ním a přitom si začal namáčet hadr vodičkou z lahve. Kurt stále ustupoval dozadu místnosti:
,,Ale já přece nevím kde jsou…‘‘ vykrucoval se.
,,Aaaaaa, tak ty nevíš, kde jsou ….‘‘ chtěl pokračovat, ale uslyšel křik dětí z vedlejšího pokoje. Když se tak stalo, zamračil se a začal obcházet vystrašeného Greinera:
,,Právě, že to moc dobře víš!‘‘ dořekl a přitiskl mu přes ústa hadr. Kurt ještě stihl zakřičet ‘‘NE!!‘‘, ale už to nebylo nic platné, protože v okamžiku se sesunul k zemi. Becker ukázal na svého šéfa palec a celý spokojený bral za kliky od dveří od nejrůznějších pokojů. I Günther přikyvoval nad bezvládně ležícím Kurtem:
,,Věř mi, že ti tři ke mně patří!!‘‘ řekl a zavřel páchnoucí lahvičku. Chvilku se pak na něho spokojeně díval, ale Becker se zanedlouho připomněl:
,,Tady jsou nějaký dveře zamčený!‘‘ lomcoval s nimi.
,,Cože?!‘‘ odstoupil od ležícího muže. Přišel za podřízeným a chtěl něco říct, když se za dveřmi ozvalo dětské volání:
,,Tati?‘‘ divila se malá holčička za zamčenými dveřmi. Becker se s Wermkem na sebe usmáli a hned se ozvala odpověď:
,,Jsem tady!‘‘ zavolal a hledal klíč. Nikde nebyl. Všude hledal, až když procházel kuchyň, všiml si Kurtovi bundy. Z jedné z vnitřních kapes opravdu koukal malý klíč. Günther se namíchnul. Ani přesto, že se Kurt nemohl bránit, inkasoval jednu velkou ránu. Pak rychle popadl klíč a vrazil ho do zámku. Mužům se objevil pohled dvou dětí. Günther už jen kývl na Beckera a ten hned věděl co udělat:
,,Tak pojďte!‘‘ popadl obě zmítající děti do náruče. Když je nesl kolem Kurta, Matthias ještě přes rameno zakřičel:
,,Kurte! Co mu je?‘‘ Becker ani nikdo jiný mu však neodpověděl a nesl ho spolu s jeho sestrou podle příkazu svému šéfovi do auta. Wermke mezitím neváhal a vzal Kurta pod rukama a odtáhl ho až na chodbu, kde pak čekal na pomoc od Beckera. Za nedlouho přispěchal nahoru a společnými silami naložili Greinera do výtahu.
,,Dělej, zmáčkni nulu.‘‘ říkal ztěžka Günther, když se snažil ještě posadit Kurta. Becker tak udělal a výtah se za okamžik rozjel. Venku pak Günther nenápadně naložil Kurta do svého kufru od auta, které stálo nedaleko domu v opuštěných místech pod stromami. Becker ještě připomněl:
,,Neměli bysme ho svázat? Nevim, jak ta srágora dlouho vydrží.‘‘ nadhodil.
,,No jo, málem bych zapomněl…“ řekl a vytáhl provazy. Asi za tři minuty měl Kurt svázané ruce a v puse roubík.
,,Dobře, tady máš prachy..díky za spolupráci.‘‘ řekl Wermke a vyndal tisíc euro. Tato pro Beckera důležitá poznámka udělala opravdovou radost:
,,Kdykoliv…‘‘ usmál se na peníze a pak se už každé auto vydalo na svojí cestu.

,,Tady to je...ubytovna sv.Paula...‘‘ řekla Susanna a Frank poslušně zastavil.
,,Nezapomeň vzít s sebou tu podobiznu...‘‘ připomínal.
,,Jistě.‘‘ odpověděla jednoslovně. Poté šli do samotné ubytovny ptát se po hledaném.
,,Dobrý den, dálniční policie.‘‘ ukazoval vizitku Frank. Susanna se také představila a poté se již ptala na to, proč tam vůbec jeli:
,,Hledáme jistého Martina Belleho...je tu?‘‘ tvářila se sympaticky.
,,Ano, to jsem já....co se děje?‘‘ nechápal muž.
,,Vy tady pracujete? Mysleli jsme, že tu jen bydlíte...‘‘ podotkla komisařka.
,,Nooo bydlím tu a teď i pracuju, potřebuju si nějak přivydělat....‘‘ házel rukama.
,,Dobře, to je teď jedno...a teď z jinýho soudku....kde jste byl předevčírem brzy ráno?!‘‘ obrátil Frank.
,,No přeci tady...jsem tu na brigádě, můj šéf vám to může dosvědčit.‘‘ říkal protivně.
,,A co říkáte na tuhle podobu?‘‘ vytasil papír s kresbou.
,,Co tam mám vidět...hele, já jsem nic neprovedl...tady jste na špatným místě!‘‘ byl už dost rozčílený.
,,Dobře a můžete nám zavolat vašeho vedoucího?‘‘ prosila Suss.
,,Šéfe...je tu policie.‘‘ zavolal a zanedlouho se objevil starší milý pán v černém saku:
,,Martin Bell je celou dobu tady...pracuje tu.‘‘ dosvědčil mu.
,,No a vy víte, že jednou taky vykrad bankomat?!!‘‘ zařval komisař.
,,Lidem se má odpouštět...každý může udělat chybu.‘‘ říkal klidně vedoucí podniku.
,,Tak touhle teorií se fakt budu řídit..‘‘ špulil pusu Frank. Tedy ani tady neuspěli. Jeli na stanici celí otrávení, že opět nemají žádné pokroky.

Kerstin přišla domů celá unavená po sezení s přítelkyní a vůbec si nevšimla zničeného zámku od dveří. Vešla do prázdného pokoje.
,,Kurte?‘‘ zavolala, ale žádná odpověď se jí nedostávala. Ani děti nebyly k zastižení. Přistoupila ke stolu, kde bylo rozehrané pexeso – Kerstin se usmála. Začala si myslet, že šli určitě někam na procházku. Sedla si ke hře a přemýšlela proč se vůbec tenkrát rozešla s Kurtem. Celou dobu tam tak seděla, až se najednou podívala na hodiny na zdi. Ukazovaly už hodně hodin. Začala se nervózně dívat z okna, ale nikde nikdo nešel. Jediné co věděla, že Natascha dnes přijde až pozdě večer, protože šla na oslavu s přáteli. Ale kde jsou ti tři? Přemýšlela. Rozhodla se, že zavolá Kurtovi. Mobil sice zvonil, ale nikdo ho nebral. Kurtovi v kapse zvonil o sto šest, ale s ním to vůbec nehlo. Kerstin po dlouhé době naštvaně hodila telefonem a nadávala, že je Kurt nezodpovědný. Až když se chtěla zeptat sousedky, zda-li je neviděla, všimla si rozbitých dveří. V tu chvíli se jí úplně zastavilo srdce:
,,Ooh..‘‘ lekla se. Prohlížela si prostřelený zámek a pomalu si vše spojovala v hlavě. V minutě byla dole u vchodu a šla je hledat do všech možných i nemožných míst.

Günther nejdříve odvezl děti k sobě domů a pak se vydal na cestu do známé Kerstininy vily. Když vyndával mladíka z auta, byl stále omámený látkou, a tak ještě stále nevěděl, kde je a co bude dál. Wermke pak zaúkoloval další dva lidi, aby Kurta hlídali dokud zase nepřijede. Sám pak odjel zpět do Kolína k sobě domů.

Kerstin věděla, kde najde alespoň děti. Byla přesvědčená, že je má Günther. Jela proto k nim domů s velkou nadějí, že budou děti právě tam. Přitom měla velký strach i o Kurta. Když byla před domem a chystala se otvírat dveře, chytil ji za rameno manžel:
,,Ahoj Kerstin, to je milé, že jsi se vrátila.‘‘ vynuceně se na ni usmál. S Kerstin to sice hodilo, ale rychle se vzpamatovala a začala bušit Güntherovi do hrudníku:
,,Kam si dal moje děti!! No kam!!...a kde je Kurt! No tak odpověz!‘‘ řvala bezmocně. Günther nechtěl dělat divadlo na ulici, a tak jí vtáhl do chodby:
,,Uklidni se! Hele tak za prvý: jsou to taky moje děti....a za druhý: jááá.... je... nemám!“ povídal pomalu prolhanýma očima. Kerstin se na něho podívala a začala brečet. Bylo jí úplně jasné, že zatím vším stojí jedině on.
,,No tak Kerstin, přece se nějak domluvíme...‘‘ snažil se ji naoko uklidnit. Kerstin se na něho utrhla:
,,Já s tebou?! To ani náhodou!‘‘ vyndavala si z kabelky kapesník.
,,Je to zase kvůli němu, že jo?!‘‘ začal se vytáčet. Kerstin se něho podívala:
,,Kvůli komu?‘‘ netušila.
,,Greiner, zase v tom má prsty Greiner! Máte spolu zase románek...‘‘ říkal si pro sebe.
,,Hele Günthere, nech mě i všechny ostatní už na pokoji.‘‘ žadonila a už se chystala zmáčknout tlačítko od výtahu.
,,Takže jo! Dobře, původně jsem to sice neměl v plánu, ale ty si mě k tomu donutila...‘‘ říkal a Kerstin vůbec nechápala co hodlá v dalších minutách udělat.

Arrow

Nechala se nacpat do auta a odvést.
,,Kam to jedeme?!‘‘ nadávala na zadním sedadle. Günther neodpovídal, Kerstin zkusila otevřít dveře, aby zjistila jak moc jedou rychle.
,,Chceš vyskočit? Klidně...jen že jedeme 120 km rychlostí.‘‘ smál se vepředu únosce. Kerstin ač nechtěla, byla nucena dveře zase zavřít. Günther přemýšlel a pak řekl:
,,Ptala ses kam jedeme? Mmmm...to je teda otázka. Můžu ti jen slíbit, že zase uvidíš toho tvýho miláčka, kvůli kterýmu se se mnou rozvádíš!‘‘ říkal do zpětného zrcádka. To Kerstin vytrhlo z koukání z okna:
,,Cože? Co si udělal Kurtovi?!‘‘ naklonila se nad něho. Günther se jen pousmál a celou cestu už nic neřekl.

Natascha se pozdě večer vracela domů z dlouhého večírku. I když ji odmala bratr zakazoval pití alkoholu, tentokrát si Natascha nějakou tu skleničku dala, a proto to na ni bylo vidět. Přišla domů celá mimo, bylo jí všechno jedno. Nevnímala okolí, lehla si do postele a v momentě usnula.
Když se ráno probudila, byla už zcela při smyslech:
,,Co se tu pro boha stalo?!‘‘ říkala si při pohledu na vstupní dveře. Poté volala zda je vůbec někdo doma, ale samozřejmě se jí nikdo nehlásil. Umyla si obličej a když se opět zaposlouchala do hlubokého ticha, připadalo jí vše o to divnější. Znovu se šla podívat na prostřelený zámek. V tu chvíli jí došlo, že je něco opravdu v nepořádku:
,,Musím to ohlásit na policii.‘‘ řekla si pro sebe. Oblékla se, a místo školy uháněla na okrsek nejbližší policie.

Kerstin celá vylekaná nad ránem vystoupila z auta. Parkovalo přímo před vilou, a tak dobře věděla, kde jsou:
,,Proč jsme tady?‘‘ dívala se na Günthra, ale ten nic neřekl a zaklapl kufr.
,,Proč jsme tady...!‘‘ zopakovala otázku.
,,Aby ses ke mně naučila chovat slušně!‘‘ řekl a vzal jí obě ruce dozadu. Žena se lekla:
,,Co to děláš? Pusť mě!‘‘ křičela, ale Günther už utahoval uzel.
,,Teď půjdeš se mnou!‘‘ řekl a Kerstin nezbývalo než uposlechnout.

,,Dobrý den. Jsem Natascha Greinerová, prosím vás, potřebuju pomoc!‘‘ žadonila na Bonratha. Ten si dal ruku na štítek své čepice a také zdvořile pozdravil:
,,A o jakou pomoc jde?‘‘ ptal se dlouhán.
,,Víte, myslím, že se jedná o únos...‘‘ řekla sklesle. Bonrath na to nereagoval, jen řekl, že za chvilku přijde:
,,Franku, prosím tě, je tady nějaká holka....mumlala něco o únosu...ale zdá se mi, že je lehce namol... taak nevím, co s ní...nemohl bys?..‘‘ nasadil starostlivý výraz.
,,Dobře, jestli je to, jak říkáš, tak to bude velmi rychle vyřešeno...‘‘ vzal si klíče a šel za dívkou. Natascha tam seděla v otrhané mikině a opravdu nevypadala, že by před tím nic nepila.
,,Ahoojj!‘‘ pozdravil ji hnědovlasý komisař.
,,Co?‘‘ nechápala dívka.
,,To ti nemůžu tykat nebo co...nevypadáš, že bys byla zrovna dospělá, ale co se týče alkoholu jsi nejspíš kadet.‘‘ posadil se naproti ní.
,,Co to žvaníte? Já jsem přišla ohlásit únos...ztratily se děti aaa...‘‘ nestačila doříct, protože Frank na ni znovu zaútočil:
,,No ne..tak děti, jo? Nejsi náhodou ještě trochu mladá?! Za tohle a za to pití by tě máma měla přehnout přes koleno...‘‘ zvýšil hlas. Dívka se podívala jinam a docela zesmutnila:
,,Vůbec nevíte co říkáte...‘‘
,,Jo? Tak co mi ještě povíš?!‘‘ Natascha to už nevydržela a zvedla se ze židle:
,,Já jsem k vám přišla, abyste mi pomohli.....jo, včera jsem se napila, ale mám stále všech pět pohromadě.....netušila jsem, že ze mě uděláte úplnýho blbce...ty čtyři potřebují pomoc a já nevím, jak vám to mám vysvětlit!‘‘ hysterčila. Frank se trochu uklidnil, viděl, že je dívka silně rozrušená. Susanna zatím vše pozorovala z druhé kanceláře. Když uviděla sklíčenou Nataschu, šla tam za nimi:
,,Co se stalo?‘‘ vešla dovnitř.
,,Jde o to, že mi tenhle polda nevěří...myslí si, že jsem vožralá, že si vymýšlím...ale není tomu tak...já jsem slušně vychovaná, nemám důvod vám lhát.‘‘ utírala si rozmazané oko. Susanna se zamračila na Franka, štvalo ji, že se její kolega takhle zachoval k člověku, kterého vůbec nezná.
,,Ale no tak....jistě se najde nějaká cesta, jak vám pomoci..‘‘ vzala ji kolem ramen.
,,Bojím se, že už bude pozdě...utíká čas a vy tady jen tak sedíte!‘‘
,,Tak fajn, musíme vědět, co přesně se vám stalo, slečno...‘‘ čekala na jméno.
,,Greinerová..‘‘ odpověděla dívka. Susanna byla ráda, že odpověděla, a tak mohla začít s výpovědí:
,,O jakém únosu jste to mluvila?‘‘ vystrnadila Franka ze židle.
,,Totiž...včera večer jsem přišla z večírku...nooo v podobném stavu jako teď, ale to sem nic nevnímala, šla jsem si rovnou lehnout, ale když jsem se ráno vzbudila, našla jsem prostřelený zámek od našeho bytu...noo a nikdo tam nebyl.‘‘
„A z čeho jste usoudila, že se jedná o únos?‘‘ psala si.
,,Víte, teď u nás žije jedna žena se dvěma dětmi, bývalá přítelkyně mého bratra - je u nás proto, že se bude rozvádět...její muž jí celý manželství surově bil, a tak jsme se jí rozhodli pomoct...a teď se ztratila jak ona, tak její děti a navíc i můj brácha....byl to určitě ten zmetek Günther!‘‘ podívala se z okna.
,,A nemohli třeba odjet někam na výlet?‘‘
,,Ne, to ne...můj brácha se sice zdejchne, kdy se mu zachce, ale tohle by nikdy neudělal, ještě když měl na starosti Kerstininy děti...‘‘
,,Podle toho, co říkáte, to skutečně vypadá, že by se mohlo jednat o únos...jste schopna nám popsat pohřešované?‘‘ dívala se soucitně na dívku.
,,Ano...mám i jejich fotky... můžu vám je přinést. Teda jen Kurta a Kerstin, když byli ještě spolu...děti bohužel ne.......‘‘
,,To nevadí, alespoň něco...‘‘ přikyvovala policistka.
,,Prosím vás, najděte je....můj brácha je to jediný, co mám!‘‘ nadechovala se. Susanna ji vzala za ruku:
,,Určitě se všichni brzy objeví, nebojte, dobře to dopadne.‘‘ řekla a podívala se na Franka.

Günther odvedl Kerstin do stejné místnosti, kde byl ještě stále spící Kurt. Kerstin si hned ‘‘spáče‘‘ všimla:
,,Kurte! Co si mu proved?!‘‘ otočila se na Günthera Kerstin.
,,Neboj se, nic mu není....‘‘ říkal otráveně.
,,Jak to můžeš říct...podívej se na něho!‘‘ křičela.
,,Buď zticha!....Spí po chloroformu, za chvilku se probudí...‘‘ šklebil se.
,,Ty jsi ale...‘‘ přemýšlela nad nadávkou.
,,Co? Jen to dokonči...docela by mě zajímalo, jak mě nazveš...kvůli tomuhle klukovi mě chceš nechat!!‘‘ řval. Kerstin na to už nic neřekla, ani Günther už neměl co říct – zabouchl dveře a zamkl je tam oba dva. Kupodivu zapomněl dát Kerstin roubík. Potom šla k sedícímu svázanému muži, který ovšem roubíkem měl:
,,Kurte, to jsem já...prober se!‘‘ lomcovala s ním, ale Kurt nic.
,,To snad není možný...‘‘ vzlykala. Když Kurt neodpovídal, vzpomněla si, že vlastně postrádá ještě někoho. Rozhlížela se po celé velké místnosti, ale byli tam jen oni dva. I když její vilu dobře znala, nebylo to nic platné, protože dveře byly zamčené, a tak nemohla nic dělat – alespoň se po celé vile rozeznělo zoufalé volání:
,,Matthiasi! Heidy!‘‘ nikdo se jí však nehlásil. Nezbývalo, než čekat, až se Kurt probudí a poté vymyslet společné řešení.

,,Franku! Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi se takhle choval k té mladé slečně?‘‘ zuřila po odchodu Nataschy Susanna. Frank chvilku přemýšlel, co řekne. Bylo mu to trochu líto, ale rozhodně to nechtěl přiznat:
,,Vždyť byla opilá..‘‘ krčil rameny.
,,Ale to přeci neznamená, že ji nemůžeš vyslechnout.‘‘ kulila oči.
,,No dobře, trochu jsem to přehnal, no a co jako?!‘‘ hodil papírama na stůl.
,,Nic, jen, že nebude trvat dlouho a budeme mít za to tvý chování pěkné nepříjemnosti.‘‘ hodila hlavou. Frank se ušklíbl a šel pryč. Susanna pak navštívila šéfovou, která to také celé viděla:
,,Chtěla bych si promluvit s komisařem Traberem...‘‘ říkala naštvaně šéfová.
,,Myslím, že je to k ničemu paní Engelhardová, už jsem s ním mluvila..‘‘ odpověděla blondýna.
,,Dobře, ale přesto není možné, aby nám dělal takovou vizitku....‘‘ neustupovala, pak se zeptala: ,,A má ta dívka nějaké informace k pohřešovaným?‘‘
,,Ano, slíbila mi, že zítra přinese fotky těch dvou, ale bohužel děti může jenom popsat.‘‘
,,Výborně, můžeme být rádi, alespoň za tohle...‘‘ napila se.
,,To ano..‘‘ řekla Susanna a už se chystala k odchodu, když si šéfová opět vzpomněla na komisaře Franka:
,,Susanno! Zavolejte mi prosím Trabera...‘‘ zvedla obočí. Suss se usmála, přikývla a odešla.

,,Ahoj lásko...‘‘ pozdravil Günther Verenu v její kanceláři.
,,Čau..‘‘ řekla a sedla si do křesla.
,,Co se ti stalo, že jsi tak naštvaná?‘‘ divil se šedovlasý muž.
,,Nic, jen mě čím dál tím víc štve Bernd!‘‘ zapálila si cigaretu. Günther hodil hlavou a trochu se zamračil:
,,Neříkala jsi, že ho chceš oddělat?‘‘ Verena se na něho usmála:
,,Ty to ještě potřebuješ? Slyšela jsem, že už ti tvoje žena nebude stát v cestě..‘‘ odklepala popel. Günther lehce přikývl a dodal:
,,To doufám..teď jsem tady ale kvůli úplně jiné věci...docela se to hodí, když máš takhle špatnou náladu... Myslím, že bych ti ji mohl zvednout.‘‘ napínal ji.
,,O jakou věc jde?‘‘ znovu si dala cigaretu mezi rty.
,,Mám pro tebe velké překvapení...‘‘ nadhodil.
,,Opravdu? Víš dobře, že já překvápka zbožňuju...o co se jedná?‘‘ natáhla se přes stůl.
,,Uvidíš...mám to překvapení venku, pojď se mnou.‘‘ dořekl a společně šli ke Güntherovu autu. Když před ním stáli, Verena byla zklamaná:
,,A kde je? To mi dáš svůj auťák nebo co!‘‘ upravila si vlasy.
,,Mm, miluju tvoje ukvapený myšlenky. Otevři dveře a uvidíš.‘‘ pobídl ji. Verena tedy poslechla a když je otevřela, celá se rozzářila:
,,Óóó...Günthere, ty jsi ale zlato!! To jsem nečekala!‘‘ básnila nad dvěma malými dětmi.
,,Jakej sem?‘‘ nastrkoval tvář. Verena ho hned políbila:
,,Miluju tě...‘‘ pak se trochu zarazila:
,,Ale vždyť jsou dvě...‘‘ měla malý problém.
,,To přeci nevadí...tak si jedno nech a druhýho se zbav. Ten co mi je dal mi říkal, ať si vezmu obě, potřeboval se jich zbavit. Alespoň máš na výběr mezi holkou a klukem....‘‘ zasmál se.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Hmmm... :)vypada to dost zajimave.. Smile uprimne, divim se, ze si to Kerstin encha libit, ja bych s takovymhle typem chlapa vyrazila dvere.. Embarassed ale rozhodne se tesim na dalsi dil. (prepady miluju!! Smile)

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Elwen napsal:
Hmmm... :)vypada to dost zajimave.. Smile uprimne, divim se, ze si to Kerstin encha libit, ja bych s takovymhle typem chlapa vyrazila dvere.. Embarassed ale rozhodne se tesim na dalsi dil. (prepady miluju!! Smile)


Jsem ráda, za další komentář k mé povídce, děkuju. Jinak můžu potvrdit, že Kerstinin muž toho ještě leccos vyvede Wink . Jsem zvědavá na vaše další reakce...a taky jsem ráda, že se těšíš na další díl... Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Elwen


Založen: 16. 10. 2007
Příspěvky: 90
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
Ivett: V pripade ze budu mit cas tak ho prectu, v pripade ze ne okousu vsechny rohy v mistnosti a pak si ho prectu.. Wink

_________________
Vždy existuje možnost volby, ačkoliv nemusí být zrovna taková, jakou si představuješ.

http://www.jitt-ulet.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ!!!

Arrow

,,To je pravda..rozmyslím si které..děkuju!‘‘ byla celá dojatá a Günther byl také spokojen.
,,Tak, dáme je k tobě do auta?‘‘ pronesl přátelsky Wermke.
,,No tak jo...ale když já ještě musím...‘‘ nedořekla větu, protože Günther moc dobře pochopil, kam tím míří:
,,Nemusíš...já už to tu dneska nějak zvládnu. Jdi domů, máš přeci děti!‘‘ smál se.
,,Já vím...děkuju...‘‘ řekla a znovu otevřela dveře od auta, aby mohla děti vzít:
,,Tak pojďte vy moji broučkové....tady je vaše maminka!!‘‘ smála se na ně, Günther vše pozoroval:
,,Jde ti to báječně....‘‘ chválil ji. Když je vyndávala z dětských sedaček, Matthiasovi to bylo divné:
,,Ale vždyť vy nejste naše maminka....‘‘ zamračil se na ženu, s kterou to trochu hodilo – chtěla něco říct, ale Wermke se do toho vložil:
,,Dej jim čas! Už byli zvyklí na jejich matku, ale ta se jich vzdala. Uvidíš, že si na tebe brzy zvyknou.‘‘ říkal důležitě.
,,No to doufám...‘‘ brala si obě děti do náruče.
,,O tom nepochybuju, maminko!‘‘ řekl a otevřel kufr s dětskými věcmi. Žena nahlédla, ale pak řekla:
,,Jsi hodný, že myslíš i na tohle, ale tohle bych si ráda koupila sama. Víš vždycky jsem potom toužila. Vem to svým dětem.‘‘
,,Dobře, jak chceš...‘‘ zavřel kufr a pak ho ještě napadlo: ,,Hlavně je sem už nikdy nevoď, mohl by z toho být průser.‘‘ rozhlížel se. Verena respektovala přání Günthera:
,,Jasně, ale co jejich doklady....‘‘ nadhodila na ruce Heidy.
,,O to se postarám já. S tím si starosti nedělej, zítra budeš mít připraveny všechny podklady..‘‘ zavíral oboje zadní dveře.
,,Ještě jednou děkuju.‘‘ řekla a naposledy se políbili. Pak už šla s oběma dětmi ke svému autu. Günther ještě zamával a pak si pro sebe řekl: ,,Tak to bychom měli..‘‘ a šel zpátky do firmy.

Kerstin se dívala z jednoho z mnoha oken, když Kurt začal otevírat oči. Celý rozespalý se chystal zeptat, kde to je, ale roubík v puse mu to nedovolil. Úplně se lekl, když nemohl promluvit – zanedlouho ještě zjistil, že má svázané ruce. Kerstin si všimla jeho ‘‘volání‘‘, a tak k němu rychle přispěchala:
,,Kurte!‘‘ zavolala radostně:,,To jsem ráda, že jsi se probral....‘‘ klekla si k němu. Kurt valil oči, chtěl něco říct, ale nešlo to.
,,Ten hajzl ti dal roubík...věř mi, že bych ti ho ráda sundala, ale nejde to...‘‘ ukázala, že také nemá volné ruce. Kurt mumláním naznačoval, jak jsou na tom dveře.
,,Jsou zamčené...jsme tu uvězněni..‘‘ řekla žena a on se na ni jen zoufale podíval. Kurt chvíli přemýšlel, ale pak najednou ožil. Opět se snažil Kerstin něco naznačit. Začal se hlavou nahýbat nad bundu.
,,Co tam máš?‘‘ přistoupila k němu. Kurt kýval hlavou, ať neváhá a podívá se do kapes.
,,Ale já mám taky svázaný ruce...to nejde.‘‘ nechápala. Kurt ze začal otáčet, podle jeho představy se měla otočit a se svázanýma rukama najít mobil. Kerstin to bylo chvilku trapné, ale pak zvítězila touha dostat se odtud. Podívala se mu do čistě hnědých očí:
,,Tak dobře...‘‘ řekla, otočila se a začala prohledávat kapsy. Dlouho nic, šlo to velmi těžce a pomalu. Kurt se díval, jak má šikovné ruce, protože viděl, jak z jedné z posledních kapes ucítila známý předmět – vylovila mobilní telefon. Zasmála se na spokojeného Kurta a snažila se pusou vytočit číslo:
,,Co myslíš...Nataschu?‘‘ dívala se na něho, přikývl.
,,Ale já neznám číslo...předpokládám, že ho máš uložený, ale tohle vážně nezvládnu...‘‘ krčila obočí. Kurt obrátil oči v sloup, pak začal kopat nohama. Kerstin hned došlo, že se snaží ‘‘ukázat‘‘ její číslo.
,,Fajn…chápu…!‘‘ a začala nahlas počítat:,,Šest, sedm...dobře.‘‘ řekla a nachmatala si sedmičku. Takhle se tam dorozumívali tak dlouho, dokud Kerstin nezískala celé číslo:
,,Výborně, máme to.... 671 659 080, je to Natascha?‘‘ ujišťovala se ještě. Kurt zamumlal, že ano, a tak mohla Kerstin vytočit číslo. Dala si ucho k podlaze a doufala, že jí to zvedne. Na druhém konci mezitím Natascha spěchala k mobilu, když uviděla na displeji jméno Kurt, lekla se a zároveň zmáčkla tlačítko pro přijetí hovoru:
,,Kurte! Jsi tam?!‘‘ volala. Kerstin zakřičela:
,,Tady je Kerstin, musíš nám pomoct..jsme...‘‘ volala, ale na druhém konci jí už nikdo neodpověděl. Natasche se vybila baterka.
,,Sakra, přerušilo se to...zkusím to ještě jednou..‘‘ volala, ale už se nikoho nedovolala. I Nataschu to štvalo, ale nemohla nic dělat, baterka došla. Proto neváhala a začala hledat slíbené fotky a chystat se na policii.

Frank se plížil ke kanceláři, kde už na něho čekala šéfová. Slušně zaklepal a vešel.
,,Aaa, už jsem si myslela, že nepřijdete...‘‘ ukázala, aby přijal místo. Frank koukal do blba, ale pak se rychle vzpamatoval:
,,Víte šéfová, já..‘‘ čekal, co na to řekne žena v křesle.
,,Nic mi neříkejte...dobře jsem tu scénu viděla.‘‘ nalívala si kafe. Frank nevěděl, co honem říct. Když viděl Annin šálek kávy, snažil se být pozorný:
,,Nespalte se!‘‘ šéfová se zasmála:
,,Trabere, nesnažte se mě nějak obměkčit. Nemá to cenu, pozvala jsem si vás, abych vás mohla potrestat.‘‘ napila se.
,,Potrestat? A jak?‘‘ valil oči překvapený policista.
,,To ještě nevím jak....ale rozhodně to takhle nenechám....pro boha, Trabere, vždyť jste se choval jako malý...‘‘ kroutila hlavou.
,,No já vím...teda nevím..‘‘ blekotal.
,,Teď to s vámi nebudu řešit, doufám, že se to nebude opakovat!‘‘ při téhle větě, Frank vstal z křesla.
,,Já jsem vás už pustila?‘‘ divila se s úsměvem na rtech. Frank jen poslušně řekl:
,,Ne.‘‘ a znovu se posadil na zadek.
,,To je v pořádku, jděte..‘‘ jako by ho provokovala, ale Frankovi to tentokrát nevadilo, byl rád, že už může jít.

Günther jel z Kolína opět zpátky do vily. Když otevíral dveře od místnosti, kde byli Kerstin s Kurtem, nemohl si ušetřit pár poznámek:
,,Ale, ale..no ne...jaká krása vidět dvě holubičky hezky vedle sebe.‘‘ šel k sedícím lidem. Kurt se na něho mračil, ale Günther se mu jen smál do očí:
,,Copak, chtěl bys snad něco říct?‘‘ culil se...:,,To je smůla...a jak se tady vy dva máte?‘‘ přemýšlel.
,,Günthere nech toho!‘‘ zakřičela Kerstin.
,,A čeho?!‘‘ šel k ní a vzal ji za bradu..,,Řeknu ti jen jedno – ty se se mnou nikdy nerozvedeš, rozumíš?! Nikdy!‘‘ Kerstin se mu vytrhla:
,,Kam jsi dal naše děti?! Tak kam?!!‘‘ křičela zoufale.
,,Kam? To je hezké, že se ještě zajímáš o naši rodinu...ale dětem bude líp bez tebe.‘‘ podíval se na ni zlým pohledem. Kerstin to nevydržela a plivla mu do očí. Günther se naštval, utřel si kapesníkem obličej a řekl:,,To ti teda nedaruju!‘‘ řekl poměrně klidným hlasem, ale jinak rozhodně klidný nebyl. Kurt nemohl nijak zabránit facce, kterou dostala. Valil jen oči, křičel z pod šátku a snažil si uvolnit ruce, aby mu mohl taky jednu natáhnout. Příliš mu to ale nešlo, křičel ale tak, že byl Günther nucen strhnout mu šátek z úst:
,,Co tady tak řveš?! Ještě jednou zakřičíš a...‘‘ řval na něho. Kurt se postavil:
,,Tohle ti nedaruju! Řekl jsem ti, že se jí už nedotkneš...‘‘ křičel už naplno Kurt.
,,Opravdu?..to je smůla...‘‘ říkal šedovlasý muž.
,,Smůla?! Já ti dám, ty hajzle!‘‘ ani to nedořekl a vší silou kopl Günthera do břicha, který se hned svalil k zemi. Kurt se na něho ze shora zamračeně tvářil. Günther se začal sbírat:
,,To jsi teda přehnal!‘‘ stoupl si, už se chtěl prát, když uslyšel nějaký cvakot. Nedalo mu to a místo rány, kterou chtěl dát Kurtovi, šel radši za podivným zvukem. Kerstin se totiž usilovně snažila ‘‘uklidit‘‘ mobil.
,,Co to bylo?‘‘ šel směrem ke Kerstin, odkud cvakot šel. Ti dva se na sebe jen dívali a modlili se, aby Günther telefon nenašel.
,,Vstaň!‘‘ přikázal své manželce, které se evidentně nechtělo.
,,Tak dělej!‘‘ strčil do ní. Když žena ustoupila, Günther se znova zamračil a sehnul se pro mobil.
,,Ty jedna mrcho, to snad není možný!...Netušil jsem, že jsem měl až doposud doma takovou zmiji...‘‘ chytil ji pod krkem. Kurt už nechtěl dopustit další násilí:
,,Nech jí!!...Ten mobil je můj!‘‘ zakřičel. Günther pustil Kerstin a chvilku se na ni ještě díval, ale pak přesídlil zpátky ke Kurtovi:
,,Tyy?!!‘‘ šel k němu celý rozčilený. Podíval se mu do očí, napřáhl se, co to šlo, a dal mu ránu přímo do obličeje. Kurt zavřel oči, ale hned je otevřel, jako by čekal, co bude dál. Normálně by ho na oplátku poslal opět k zemi, ale tentokrát si to netroufl, protože se nemohl pořádně bránit. Wermke už toho nechal a nečekaně se uklidnil:
,,No jo, říkal jsem jsi, že je tenhle mobil na Kerstin dost levnej...to mi mohlo dojít, že je chudáka jako jsi ty!‘‘ chodil po místnosti. Žena se do toho vložila:
,,Günthere přestaň!‘‘
,,Buď zticha Kerstin! Nepleť se laskavě do toho!‘‘ umlčel ji. Kurt jen mlčky přihlížel, ale pak mu to nedalo a musel něco říct:
,,Možná jsem chudší než ty, ale rozhodně nemlátím ženský! To dělaj jenom zrůdy...‘‘ prohlásil poměrně do ticha. Günther se otočil:
,,Co jsi to řekl?! Greinere, zopakuj to!‘‘ šel k němu. Kurt nebojácně zopakoval, co měl na srdci:
,,Že jsi zrůda!!‘‘ zařval mu do očí. Günther zakroutil hlavou:
,,Neuvěřitelný..nejdřív mi rozvrátíš rodinu a pak mě nazveš takhle...‘‘ díval se na něho.
,,Já jsem ti nic nerozvrátil a ty to dobře víš!‘‘ hájil se.
,,Že ne?! Jestli sis nevšimnul..my s Kerstin jsme manželé a máme spolu dvě děti, ale kvůli tobě se chce teď rozvíst!‘‘ hrozil ukazováčkem.
,,Ne, kvůli mně ne...ona od tebe utekla jen kvůli tobě!‘‘ podíval se na smutnou ženu.
,,Na tohle nebudu reagovat, řeknu ti jen jedno – ty jsi mi vzal rodinu! A to nejde odpustit!‘‘ řekl a začal si prohlížet volaná čísla na mobilu, který našel. Neváhal a zavolal na ono číslo, avšak ze svého mobilu.

,,Tak slečno Schmidtová, nadešla vaše poslední zkouška.‘‘ začala šéfová.
,,A jaká?‘‘ řekla otráveně žákyně.
,,Ještě jste si neprozkoušela pronásledování zločince.‘‘ upřesnila. Susanna s Frankem byli také u šéfové, ale přesně nevěděli, co se bude po nich chtít. Culíkářka zatleskala:
,,Juppí, tak jsem se přeci jenom dočkala!‘‘ radovala se. Šéfová pokračovala:
,,Představte si modelovou situaci: právě vám před nosem unikl zločinec, který si odvezl 500.000 euro z banky. Tady komisař Traber vám bude hrát uprchlíka a ze všech sil se vám bude snažit uniknout. Že pane Trabere..?‘‘ Frank kulil oči, myslel si, že si snad dělá legraci. Susanna se začala smát, až si dala ruku před pusu. Anna se na ni podívala a dořekla svou představu o zkoušce:
,,A tady slečna von Landitzová bude vaše posila, kterou si však musíte zavolat.‘‘ Traber by se normálně také zasmál svojí kolegyni, ale teď byl hrubě nespokojen se svou rolí:
,,Šéfová, to nemůžete myslet vážně! Áá, už to mám. To je ale zajímavý, že Susanna bude zase ta hodná a já ten zlej…….‘‘ dával si ukazováček pod nos. Susanna se začala se smíchem bránit, až ho chytla za rameno:
,,Trabere, nezáviď, jo?!‘‘ smála se. Šéfové to také přišlo k smíchu, ale nechtěla dát nic najevo:
,,Trabere nestěžujte si…už jsem vám přeci říkala, že budete mít trest za ten výstup se slečnou Greinerovou. Tohle je přece ideální příležitost….a navíc budete hlavní role.‘‘ zasmála se.
,,No, to jsem to teda zase jednou vyhrál.‘‘ vydechl si.
,,A kde budete vy?‘‘ zajímalo Suss.
,,No přeci v autě se slečnou Schmidtovou.‘‘ usmála se na spokojenou baculku.
,,To je supr! Týýýjo! Já budu pronásledovat zločince.‘‘ mnula si ruce. Susanna vzala skleslého Franka kolem ramen a společně odkráčeli k sobě do kanceláře. Když přišli, Frank naštvaně hodil bundou:
,,To není fér! Šéfka si na mě normálně zasedla!!!‘‘ nadával.
,,Proč?‘‘ podívala se soucitně jako by byl její kolega nějaké malé dítě ze školy.
,,Tak si to představ: Já budu jako dement prchat s autem..když se podívám do zpětného zrcátka, uvidím tuu…‘‘ loupal si mandarinku.
,,Ano?‘‘ čekala na dopovězení žena.
,,…..slečnu…a pak…vrchol velkofilmu: Traber v base!...Nepřijde ti to trochu trapný?!‘‘ ulomil si jeden měsíček.
,,Ne.‘‘ natáhla se také pro kousek. Frank se na ni podíval:
,,Hele, to je moje.‘‘
,,Trabere, nebuď lakoma!‘‘ žvýkala ovoce.
,,Tak fajn..mně je už stejně dneska všechno jedno. Aspoň, že ta holka žere jen nezdravý věci…‘‘ strčil si do pusy zbytek, a tak už blondýnka ostrouhala.

,,Prosím, Natascha Greinerová.‘‘ ozvalo se v konečně nabitém telefonu. Wermke ji však neodpověděl a rychle zavěsil:
,,Mmm....Natasha Greinerová. To jméno mi něco říká. Není to náhodou tvoje žena?!‘‘ podíval se na Kurta, který opět mlčel.
,,No, myslím, že jo.‘‘ odpověděl si sám:,,Kdyby tak chuděra věděla, že ji tady podvádíš s jinou. Musím uznat, že jsi docela nenasytnej!‘‘ kroutil hlavou: ,,Tak fajn, doufám, že ti nebude vadit, že tu tvojí Nataschu navštívíme.‘‘ šel ke dveřím, Kurt to nevydržel a zakřičel:
,,Mojí sestru nech být!‘‘ Günther se otočil:
,,Tak sestru, jo? Nevěděl jsem, že máš sestřičku...no páni...kdo by to byl řek, že slavný Greiner má sourozence. A kolik jí je?‘‘ ptal se ‘‘přátelsky‘‘. Kurt koukal zoufale do země, ale pak se vzchopil:
,,Nech jí bejt nebo ti rozmlátím ciferník jako před tim!!‘‘ vyhrozil nebojácně.
,,Vážně?! Nevypadáš na to, že bys mi mohl dát pěstí...‘‘ obcházel svázaného Kurta.
,,Günthere, jestli jí něco uděláš, tak...‘‘ opakoval.
,,Ale neboj se...no dobře, domluvíme se takhle: ty ji zavoláš a řekneš, ať si nedělá starosti, že jste v pořádku. Ale, že nevíte, kdy přijdete...a kdyby něco kecala o policii, tak ať tam nechodí, že je všechno v pořádku...a děti máte s sebou. Je ti to jasný?!‘‘ vysvětloval.
,,To neudělám...! Tohle mi Natascha nespolkne.‘‘ kroutil nevěřícně hlavou.
,,Ale prosím tě..to ti jako svýmu bratrovi nevěří?...Nevykládej nesmysly..prostě tam zavoláš a hotovo!‘‘ přikazoval.
,,A jinak?!“ zajímalo hnědovlasého mladíka.
,,Ale Kurte, Kurte..snad ti to nemusím vysvětlovat...zbytek si snad domyslíš sám. Kdybys mě ale přesto nechtěl poslechnout, tááák, no Natascha by nebyla ráda, že jsi se k ní takhle zachoval. Víš, chci mít jen klid, že policajti nebudou čmuchat...‘‘ odůvodňoval. Kurt přemýšlel, vůbec se mu do toho nechtělo.
,,Co tím vůbec sleduješ?‘‘ řekl zamyšleně mladík.
,,A čím?‘‘ zeptal se Wermke.
,,Nedělej, že nevíš..‘‘ říkal už vyčerpaně:,,Proč nás tady držíš?‘‘
Günther pokrčil rameny: ,,Ještě nevím....tak zavoláš jí?!‘‘ začal naléhat. Kurt se podíval smutně na Kerstin jako kdyby žádal radu. Günther nehodlal dlouho čekat:
,,Tak fajn, jak chceš..ale..‘‘ vyndal zbraň, aby ji Kurt dobře viděl.
,,Ne, počkej...zavolám jí.‘‘ ozval se Kurt.
,,Tak se mi líbíš.‘‘ přišel a dal mu k uchu sluchátko.
,,Natascho? Tady je Kurt.‘‘ představil se.
,,Jste v pořádku?‘‘ zajímalo dívku.
,,Ano, neboj se. Víš, kvůli tomu ti volám. Nedělej si o nás starosti. Já, Kerstin i děti jsme...‘‘ zavíral oči, Günther do něho strčil.
,,V pořádku...‘‘ dořekl.
,,Jak to? Kde jste?‘‘ ptala se.
Kurt své sestře chtěl nějak naznačit, že jsou v nebezpečí, ale před Güntherem sledujícím každé jeho slovo to nebylo lehké: ,,Přemýšlej Natascho...kde bysme tak asi mohli být?“ dělal, že dává hádanku. „...u Kerstininných známých.“
Natasche to bylo divné, nějak to nechápala: „Jakých známých?“
Günther už mu pomalu bral sluchátko, a tak musel Kurt hovor ukončit: „No, zkus přemýšlet...musím končit, ahoj.“ hlesl a přivřel oči. Když to utnuli, ještě nešťastně do telefonu zavolal její jméno.
,,Ale no tak..vždyť jsi to vyřídil báječně!‘‘ pochvaloval Kurta a už šel pomalu pryč. Kurt se na něho jen se vztekem podíval.

,,Hele, neměla přijít ta Natascha Greinerová?‘‘ ptal se Frank Susanny.
,,Zrovna jsem to řešila s šéfovou, je to dost divný, co?!‘‘
,,To teda jo! Ale já jsem vám to od začátku říkal, že si ta holka vymýšlí...‘‘
,,Franku!‘‘ strčila do něho.
,,Proč by si vymýšlela?! Určitě se brzy dostaví a my se budeme moci pustit do vyšetřování.‘‘ pokračovala. Teď se do toho vložila šéfová:
,,Trabere? Vám jeden trest nestačí?!‘‘ smála se. Frank jen zakroutil hlavou a už si sedal do svého modrého mercedesu, připraven k honičce. Praktikantka stála před jedním z policejních aut.
,,Můžete si nasednout…‘‘ vyzývala ji Engelhardtová. Slečna se ale zarazila:
,,To jako sem?!‘‘ ukázala na auto.
,,Ano. Kam jinam..‘‘ divila se Anna.
,,Počkejte…to je ale nesprávný. On je zločinec - a má fáro za miliony. A já jsem policajt a mám takovouhle plečku? Vždyť ho nikdy nemůžeme dohonit!‘‘ mračila se, až se jí tváře nadouvaly. Šéfová byla trochu překvapená:
,,Noo…‘‘ nevěděla, co na to říct.
,,Nemohli bychom si to vyměnit?‘‘ prosila zase tím svým hlasem. Tentokrát ji šéfová zarazila:
,,Ne, prostě pojedeme tímhle..až budete řádný policista, také si nebudete moci vybírat, čím honit podezřelá vozidla. Nasedněte si, prosím.‘‘ nechtěla ztrácet čas zbytečným dohadováním.
Jen co usedly do auta, šéfová dostala strach při pohledu na dívku za volantem:
,,Slečno Schmidtová? Můžu se vás, ještě než vyjedeme, na něco zeptat?‘‘ zapínala si bezpečnostní pás.
,,Jasně.‘‘ prohlížela si řadicí páku.
,,Zkoušeli vás také moji podřízení z řízení vozidla?‘‘ čekala, co na to řekne. Žena nafoukla tvář:
,,To jako proč?! Mám řidičák už skoro půl roku…‘‘ divila se. Šéfové došlo, co řekla, a tak raději přešla k věci:
,,To nic…můžeme jet!‘‘ ukázala vpřed, protože viděla, že předem domluvený časový náskok Frank splnil.

Verena přišla z velkého nákupu dětských věcí. Nakoupila spousty oblečení, hraček i potravin:
,,Hilde, vyzkoušej si tyhle šatičky, byly jedny z nejdražších….‘‘ rozplývala se nad růžovými šaty s kraječkami. Matthias seděl na židli a pozoroval ženu, jak vyndává kupy věcí z tašek:
,,To není Hilde…jmenuje se Heidy!‘‘ okřikl ženu chlapec. Žena se otočila:
,,Tak se tak nečerti…‘‘ vtipkovala, kluk však dále pokračoval v kritice:
,,Nepotřebujeme nějaké vaše oblečení…naše maminka nám koupila mnohem hezčí!‘‘ hodil s mikinou, kterou dostal. Tahle poznámka už ženu rozhořčila:
,,Tak aby bylo jasno…já jsem tvoje matka a takhle se ke mně chovat nebudeš!‘‘ sebrala drahou mikinu ze země. Matthias se nedal:
,,Když jste moje máma, jak je možný, že neznáte jméno mojí sestřičky?!‘‘ jednal jako dospělý. Verena se urazila:
,,Tak dobře…když se neumíš chovat, dárky dostane jenom Heidy!‘‘ sebrala všechno oblečení, co koupila jemu, dala ho do krabice a odnesla. V pokoji vzteky vzala mobil:
,,Günthere, myslím, že jsem se už rozhodla!‘‘ řekla důrazně.
,,Něco se stalo? Máš divnej tón…‘‘ divil se Günther.
,,Ne! Ale rozhodně si nechám tu holčičku, ten kluk je neuvěřitelný drzoun!‘‘ rozčilovala se.
,,Vážně?! No jo, Matthias je odjakživa velký bojovník.‘‘ zasmál se do telefonu.
,,Ty ho snad znáš!‘‘ strkala naštvaně všechno klučičí oblečení do skříně.
,,Ne to fakt ne, ale dostal jsem o každym z nich pár info…je dobře, že sis už vybrala…‘‘ kýval hlavou.
,,Jo, bylo to rychlý!...Hele, už nemám náladu se s tebou bavit, promiň.‘‘ řekla a zavěsila. Günther byl rád, protože i on měl něco jiného na práci.

,,To je takovej prevít….‘‘ kroutila hlavou Kerstin.
,,Jo, to teda je!‘‘ přikyvoval, poté chvilku přemýšlel a opět ze sebe nevěřícně vypravil:,,To není možný! Dělá si s náma, co chce!‘‘ zuřil.
,,A jak se to vůbec stalo?‘‘ řekla pomalu a tiše Kerstin. Kurt se na ni podíval a pak obrátil svůj zrak k podlaze:
,,Já…já nevím. Pamatuju si, že jsem děti zamkl do pokojíku a pak přišel Günther...o něčem jsme se bavili a pak vytáhl tu blbou lahvičku…seběhlo se to tak rychle…. ‘‘ chvilku se odmlčel a pak smutně dodal:,,Nedokázal jsem je uchránit…‘‘ Na tuhle větu ale Kerstin musela reagovat:
,,Kurte, prosím tě….‘‘
,,Ale ano.‘‘
,,Ne, ty za nic nemůžeš, jak se můžeš bránit, když omdlíš?!! Nikdo by to nedokázal.‘‘
,,To sice jo, ale stejnak jsem mohl…‘‘
,,Už si to prosím nevyčítej ano? To já bych si spíš měla vyčítat, že jsem tě do toho zatáhla…‘‘ říkala provinile.
,,Ale ty přeci za nic nemůžeš.‘‘ podíval se na ni.
,,Ale ano, kdybych bejvala neodcházela od Günthera, bylo by všechno v pohodě.‘‘ zesmutnila.
,,Kerstin, tohle neříkej. Udělala jsi, jaks nejlíp mohla. Günther si tě přece nezaslouží!‘‘ říkal naprosto vážně.
,,No dobře, ale přeci jenom..kdybych si s tebou tenkrát nedala schůzku, tak…‘‘ Kurt ji uvedl na pravou míru:
,,Tak bych se nikdy nedozvěděl, že tě mlátí…to bys chtěla?‘‘ podíval se jí do očí.
,,Ne, to ne…‘‘ chvilku se zamyslela, ale pak jí to nedalo: ,,Ale co Natascha?! Jenom díky mně poznala Günthera!‘‘
,,Kerstin, přestaň si to už konečně vyčítat! Nikdo přeci nemůže za to, že je Günther taková krysa!‘‘ řekl důrazně. Pak si ale znovu přemítl větu o Natasche: ,,Kdybych alespoň mohl Natasche nějak naznačit, kde jsme..‘‘ říkal do blba.
,,Ale vždyť jsi přeci říkal, že jsme u mých známých…‘‘ uvažovala.
,,Nevim jestli to pochopí. Vždycky spolu jednáme na rovinu. Když jsem jí řekl, že jsme v pohodě, to znamená, že skutečně jsme…‘‘ Kerstin ho mlčky poslouchala.
,,Mám o ni strach..‘‘ vyhrkl Kurt. Kerstin chvilku přemýšlela:
,,A co kdybychom se pokusili dostat mobil zpět?‘‘ říkala akčně, ale Kurt ji mnohem rychle přivedl z omylu:
,,A jak bys to asi tak chtěla dokázat? Víš kolik tu má Wermke goril?!‘‘ kroutil hlavou.
,,Jo..‘‘ řekla už zcela bez nápadů…,,Přeci tu ale nemůžeme jenom tak sedět a čekat, co s náma udělaj!‘‘ řekla žena. Kurt na to nic neřekl.
,,Kurte, posloucháš mě?!‘‘ zakřičela žena.
,,Jo, poslouchám…‘‘ řekl a znovu se smutně díval na podlahu.
,,Kurte, cítím, že to vzdáváš! Prosím tě, vzchop se…‘‘ Kurt se na ni jen podíval:
,,Promiň, ale nějak už nemůžu..‘‘

Arrow

,,Já vím, že jsi ještě oblblej z toho chloroformu, ale přeci to jen tak nevzdáš!...podívej, zkus to pochopit – můj manžel unesl moje děti neznámo kam, rozumíš?! Myslíš, že já nejsem na dně?!!‘‘ podívala se zoufale. To Kurta vyburcovalo:
,,Promiň. Máš pravdu. ….musíme něco vymyslet.‘‘ zapřemýšlel.
,,Ale co?!‘‘ nevěděla mladá žena.
,,To ještě nevím, ale víš, co ti slíbím?... Slibuju, že se odsud oba dostanem, jasný?‘‘ díval se jí do modrozelených očí. Žena přikyvovala, byla ráda, že se Kurt opět ‘‘probral‘‘ k životu.

Natascha ležela na své posteli v pokojíku a poslouchala ticho. Říkala si, kde jsou všichni tak dlouho. Bratr ji nikdy nenechal takovou dobu samotnou. Neměla přeci jenom zajít na policii se slíbenými fotkami? Ale Kurt jí přece uklidňoval, že je vše v pořádku. Začala si přemítat rozhovor se svým bratrem: ,,Přemýšlej Natascho...kde bysme tak asi mohli být?“ „...u Kerstininných známých.“
,,Ne, v tom něco je!‘‘ posadila se.
,,No tak Natascho, mysli, mysli, mysli…‘‘ ťukala si na čelo. Nic moc ji ale nenapadlo. Byla však rozhodnuta říct vše policii.

Šéfová seděla jako přišitá na místě spolujezdce, držela se madla a doufala, že šťastně dojedou. Jelikož dívka jela docela rychle a po drsném povrchu, Anna se naklepávala jako nějaký řízek.
,,Držte se ho!‘‘ ukazovala rukou na auto před nimi. Dívka nic neříkala, jen se soustředila na jízdu - div mu nenajela do kufru. Frank byl sice strašně otrávený, ale na druhou stranu si jízdu doslova užíval. Krouhal zatáčky jako někde na závodě.
I šéfová se divila, jak mu to jde. Susanna mezitím stále parkovala na připraveném místě. Čekala, až jí Schmidtová zavolá vysílačkou:
,,To je divné, jak to, že ještě nevolá?!‘‘ podívala se na hodinky. V tom se ale ozvalo nějaké prskání z vysílačky. Suss se usmívala, protože slyšela, jak jí šéfová radí:
,,Nemůžete do toho kýchat! Už mluvte!‘‘ křičela.
,,Dobře...Kobra...aaaaaaaaa‘‘ podívala se na šéfku.
,,Koukejte se na cestu, ne na mě!‘‘ říkala Anna nervózně.
,,Jenže já nevim, co jsem za číslo..‘‘ vyhrnula ret.
,,To je přeci jedno...třeba Kobra 15! Hlavně to už ohlaste!‘‘ Blondýnka se trochu zamyslela, a pak ze sebe vysoukala:
,,Kobra 15! Honim zločince! Potřebuju spolupráci!‘‘ řvala do vysílačky, až Susanna málem ohluchla:
,,Dobře Kobro 15! Kde jste?‘‘ čekala, co se ozve na druhém konci.
,,No přece v autě!‘‘ nadávala, šéfka se na ni podívala:
,,To je přeci jasné, že v autě a ne v metru...musíte ohlásit místo!...noo řekněte...‘‘ házela rukama.
,,No tak...‘‘ podívala se na ceduli.
,,Právě projíždím Füssen...‘‘
,,Dobře, hned tam budu..‘‘ zavěsila Suss se smíchem.

,,Kerstin, co kdybychom utekli?‘‘ napadlo Kurta.
,,Ale jak? Vždyť je tady strašnejch lidí od Günthera. Sami je nepřemůžem.‘‘ dívala se ze sedu.
,,Jak je tahle vila velká?‘‘ nevzdával svůj nápad.
,,Hodně.‘‘
,,To vím, že hodně. Ale co sklepy, tajný vchody a podobně…‘‘ vyrukoval.
,,Jooo….takový věci tu jsou..‘‘ ožila, ale v zápětí dodala:,,Jenže tam tudy se odsud nedostanem. Jsme v druhým patře..‘‘
,,Kurt se podíval z okna. Fajn, utečem oknem…nooo, mám s tím zkušenosti odmala.‘‘ usmál se na Kerstin.
,,Počkej, ty jsi blázen…‘‘ zasmála se taky.
,,Ale nejsem! Přece se odsud nějak musíme dostat a když to nejde podlahou, tak prostě po římse.‘‘ vytahoval obočí. Žena si předtím myslela, že si dělá legraci, ale teď zjistila, že to myslí naprosto vážně.
,,To myslíš vážně?!‘‘ vykulila oči.
,,Jo.‘‘ přikývl.
,,Ale vždyť tam hlídaj…‘‘ nechtělo se blondýnce. Kurt se nenápadně podíval, a pak se mu ulevilo:
,,Teď tam je ten tlusťoch. Ten si nás ani nevšimne…‘‘
,,Ale co ty ruce?!‘‘ připomněla na drobný detail, který vypustil. Kurt se trochu zarazil:
,,Jak moc je máš utažený?‘‘ ptal se Kurt.
,,Dost a ty?‘‘ zkoušela provazy.
,,Já taky..‘‘ řekl. Kerstin se stále usilovně pokoušela rozvázat, než vyjekla:
,,Auu...‘‘ zakřičela bolestí.
,,Co se stalo?!‘‘ lekl se.
,,Já nevím. Hrozně to bolí...‘‘ Kurt se šel podívat, co se jí stalo:
,,Pane bože…‘‘ řekl si pro sebe tichým hlasem, když uviděl kus provazu zadřeného do kůže.
,,Kerstin, nehýbej se.‘‘ říkal v klidu.
,,Co tam mám?‘‘ bála se. Kur pohotově odpověděl:
,,Máš to zařízlý do kůže, ale hodně..musím ti to sundat..‘‘
,,Ale jak?!‘‘ syčela bolestí. Kurt se ke Kerstininným rukám otočil zády a dal své ruce k jejím.
,,O něco se pokusím..‘‘ snažil se jí rozvázat.
,,Co to děláš?‘‘ ucítila Kurtovy ruce.¨
,,Neboj se.‘‘ pokračoval. Dalo to hodně úsilí. Provazy byly utaženy silně.
,,No táák...povol!‘‘ říkal ztuha snažící se Kurt. Kerstin znovu zařvala, až se Kurt lekl:
,,Promiň..to jsem nechtěl.‘‘ omlouval se. Snaha rozvázat uzle pokračovala, až nakonec poslední uzel povolil. Kerstin měla rozvázané ruce a oba se hned zaradovali:
,,Děkuju. A teď ty!‘‘ vzala ho za ramena a otočila. Když byl rozvázaný i Kurt, podíval se jí na ruce.
,,To je v pohodě.‘‘ řekla s úsměvem Kerstin. Jemu se to ale příliš nelíbilo:
,,Ale...‘‘ namítal.
,,Teď není čas...honem!‘‘ pospíchala blondýna.
,,Dobře, půjdu první...‘‘ otevíral okno Kurt. Už chtěl skočit, když ho Kerstin chytila za rameno:
,,Počkej ještě!‘‘ říkala ustrašeně.
,,Co je?‘‘ divil se muž.
,,Jseš si jistej, že to vyjde? Mám strach, že nás dole chytěj...a zabijou.‘‘ Kurt ustoupil kousek od okna:
,,Kerstin, neboj se, vyjde to, slibuju!‘‘ podíval se jí do očí. Kerstin kývla, a tak se Kurt připravoval k seskoku. Seskočil dolů a čekal na Kerstin. Ta se podívala dolů a udělalo se jí špatně:
,,Já nemůžu..‘‘
,,To zvládneš, je to jenom druhý patro...já tě chytím! Skoč!‘‘ vyzýval ji ex přítel. Žena se na něho podívala a vlezla do okna.
,,Tak pojď..‘‘ natahoval ji ruku. Žena zavřela oči a skočila. Skončila v náručí Kurta, až ho povalila.
,,Vidíš, zvládla si to...‘‘ usmíval se ležící muž. Žena se taky zasmála, ale v mžiku přestala, protože uslyšeli mužské hlasy. Střídalo se hlídání před vilou.
,,Honem, rychle pryč...‘‘ prchali oba dva lesem. Nikdo je ale nehonil, protože je ani nikdo neviděl.

Günther seděl v kanceláři s Beckrem. Mezi oběma muži probíhala velká porada. Günther totiž po telefonátu mezi Kurtem a Nataschou, přikázal Beckerovi, aby mladou dívku pro jistotu nějaký čas sledoval.
,,Co myslíš....myslíš, že když Greiner zavolal tý holce, tak že už nic neudělá?‘‘ ptal se nadřízený a přitom se točil ve svém křesle.
,,To nevim. Ale moc bych tý Greinerový nevěřil...‘‘ pronesl Becker.
,,Takže myslíš, že bychom měli radši..‘‘ nedopověděl.
,,Ano šéfe. Jestli mi to dovolíte, klidně ji sejmu!‘‘ napil se whisky. Günther se přestal točit:
,,To ať tě ani nenapadne!‘‘ zařval.
,,Nechápu proč..vyhnete se tak zbytečným problémům.‘‘ nedal se odbýt.
,,Tak to určitě. Opovaž se udělat něco bez mýho svolení!‘‘ nadával šéf.
,,To bych si netrouf..‘‘ říkal otráveně. Günther chvilku přemýšlel:
,,A co slečinku přimáčknout ke zdi?! Ten tvůj plán není úplně tak špatný...‘‘
,,Chcete uskutečnit můj plán?‘‘ uculoval se muž.
,,Nooo uskutečnit přímo ne...to když tak později.‘‘ řekl Wermke.
,,To teda nechápu.‘‘ kroutil hlavou.
,,Beckere, je to Greinerova mladší sestra, kolik myslíš, že jí může být?‘‘ uvažoval.
,,No to nevim.....od šestnácti do dvaceti.‘‘
,,Vidíš. S takovouhle malou holkou si snad poradíme....‘‘
,,Šéfe, vy mě napínáte. Co hodláte udělat?‘‘
,,Abychom měli jistotu, že nic nevykecá poldům, měli bychom ji trochu postrašit...ty mi ji chytíš a přivedeš ke mně. Já si s ní promluvím a pak bude moct zase jít.‘‘
,,Ale kde berete tu jistotu, že to stejnak nepude vytroubit...‘‘ moc se to Beckerovi nezamlouvalo.
,,Když mě neposlechne, holt přistoupíme na plán B – tedy na ten tvůj.‘‘ zasmáli se oba dva.

Bernd se vrátil z práce celý vyčerpaný.
,,Ahoj Bernde!‘‘ pozdravila ho Verena.
,,Čau...‘‘ řekl a šel do koupelny. Když přišel, zeptal se manželky, jak to, že je dneska tak brzy doma:
,,Ty jsi dneska odešla nějak dřív..‘‘ sedl si ke stolu.
,,Ano.‘‘ usmála se žena.
,,Víš, chtěl jsem s tebou mluvit o něčem důležitém.‘‘ začal muž.
,,Tak do toho, mluv.‘‘ pobídla ho žena.
,,Přemýšlel jsem o tom, že...že odejdu z firmy.‘‘ vybalil Bernd. Žena vytřeštila oči:
,,Cože?! Z naší firmy?! Jak tě to napadlo!‘‘
,,Myslím, že nedělá dobrotu, že pracujeme na stejném pracovišti.‘‘ Verena si to ale vyložila trochu jinak:
,,Aha. Mohlo mi to hnedka dojít. Vadí ti, že jsem něco víc než ty, že jo?!‘‘ zuřila.
,,Prosím tě Vereno! To je přeci k smíchu. Tolik let jsme tam oba dva.‘‘ podpíral si hlavu.
,,Tak proč teda?‘‘ sedla si také ke stolu.
,,Už dlouho cítím, že nám to spolu neklape.‘‘ začal Jehle a přitom si vzpomněl na to, jak ji načapal s Güntherem.
,,Myslím, že změna práce by nám mohla pomoct.‘‘ upřesnil.
,,To je sice hezký, ale kde chceš sebrat místo?! A co tvůj parťák Becker?!‘‘ dívala se naštvaně. Bernd se připravoval na odpověď, když uslyšel z druhého pokoje nějaké hlasy.
,,Ty tady máš nějakou návštěvu?‘‘ lekl se.
,,Ne, to není návštěva...‘‘ usmívala se Verena.
,,Vereno..‘‘ vstal ze židle a šel se podívat. Bleskově se vrátil zpět:
,,Co to má znamenat?!!‘‘ zařval.
,,Ano broučku?!‘‘ řekla s opřenou hlavou o ruku.
,,Ty děti!‘‘ ukazoval na dveře. Verena zůstávala stále klidná:
,,Co je s nimi?‘‘ vstala a šla k Berndovi.
,,Vereno, tobě snad přeskočilo....!‘‘ valil oči.
,,Proč! Snad mám ještě právo na děti.....‘‘ říkala vážně.
,,Cože?‘‘ nevěřil muž...,,Kde si je vzala...z děcáku?!‘‘
,,Ne!‘‘ zazpívala.
,,Tak kde?!‘‘ zuřil muž, snažil se to z ní za každou cenu dostat.
,,To není podstatný. Důležitý je, že jsem jejich matka. A jestli budeš chtít, můžeš být jejich otec.‘‘ vysvětlovala.
,,Ale já chci svoje vlastní děti!‘‘ křičel. Žena k němu přistoupila a dala mu ruku na hrudník:
,,Ale no tak Bernde, říkal jsi přece, že bychom měli mít druhou příležitost. Budeme rodina!‘‘ sápala se po něm. Muž ale nechtěl – odstrčil ji od sebe:
,,Ne, tuhle frašku s tebou nepotáhnu!‘‘ kroutil hlavou.
,,To není žádná fraška! Tak to sakra pochop, jsme jejich rodiče!‘‘ říkala jako smyslů zbavená.
,,Vereno, vždyť ty jsi se opravdu pomátla. Potřebuješ psychiatra...Ty kšeftuješ se zbožím, který ti nepatří!‘‘ šel k telefonu.
,,Co jdeš dělat?!‘‘ řvala hystericky žena.
,,Volat policii! Musíš ty děti vrátit tomu, komu patří....‘‘ začal vytáčet linku. Žena zakřičela:
,,Ne!‘‘ a namířila na něho pistoli. Muž o ní však ještě nevěděl, a tak se chystal vytočit číslo.

Arrow

Už se blížil večer, když byli ještě stále na útěku Kerstin s Kurtem. Les byl dlouhý, nepospíchali, šli pouze rychlým krokem.
,,Teď doleva...‘‘ ukazovala Kerstin.
,,Je vidět, že se tady vyznáš...‘‘ skláněl se pod jednou větví.
,,Jako malá jsem tady chodila často.‘‘ odpověděla a hned dodala: ,,Günther si měl vymyslet lepší místo pro únos....‘‘ usmála se na něho.
,,A kam vůbec jdeme?‘‘ ptal se mladík.
,,Do jedný chatrče. Sice bychom mohli přespat jenom pod stromama, ale chci tam jít hlavně proto, abychom byli od té vily co nejdál.‘‘ vysvětlila, co má v plánu.
,,Aha. Ale jak se dostaneme zpátky do Kolína?‘‘ zastavili se.
,,To je právě ten problém. Sice vím, kam tenhle les vede, ale taky moc dobře vím, že je to tady úplná pustina. Už jsem ti tenkrát říkala, že tu pomalu neštěkne ani pes.‘‘ zavazovala si tkaničku.
,,Už si vzpomínám.... A kam vede?‘‘ zajímalo ho.
,,Noo, právě, že je strašně hlubokej, než ho přejdem, bude to dost dlouho trvat....a až z něho vyjdem, bude nás čekat ještě nejmíň 200 km, než narazíme na Kolín.‘‘ upřesnila.
,,Pro boha! 200 km?...A jak je možný, že sem Günther každej den jezdí?!‘‘ nevěřil.
,,To víš, můj manžel používá firemní vrtulník. Když jsi ještě spal, zaslechla jsem jeho zvuk.‘‘ říkala tajemně.
,,To snad není možný....‘‘ kroutil nevěřícně hlavou Kurt.
,,Ale je...pro nás ale žádný vrtulník ani letadlo nepřiletí. Budeme muset jet stopem.‘‘ říkala důležitě.
,,To je jedno. Důležitý je, abychom se odsud dostali!‘‘ rozhodl.
,,To je pravda. Nejdřív musíme narazit na tu chatrč, kde přespíme. Zejtra budem pokračovat.‘‘
,,Jasně. Teď kudy?‘‘ už zase šli.
,,Rovně, až k tý bříze. Pak půjdeme doprava, až narazíme na louku, tu přejdem, půjdem kus pouze smrkovým lesem a pak už tam budem.‘‘ řekla stručně žena. Kurt už nic neřekl a šel přesně, jak Kerstin řekla.

,,Bernde, polož to! Tak dělej!‘‘ řvala po domě. Bernd se otočil a s hrůzou zjistil, že je žena odhodlána použít zbraň.
,,Vereno...uklidni se.‘‘ říkal vystrašeně.
,,Pozdě! Už je pozdě! Ty ani nikdo jiný je nevezme! Nenechám si vzít moje děti!‘‘ brečela. Bernd se ještě snažil vyjednávat:
,,Já vím...polož prosím tě tu...‘‘ nestihl doříct. Verena zmáčkla kohoutek. Začala hystericky brečet. Za chvilku zavolala Güntherovi, aby rychle přijel. Na místě byl za pár minut:
,,Co se ti pro boha stalo?!‘‘ běžel do pokoje, kde žena brečela.
,,Günthere, potřebuju pomoc!‘‘ popotahovala. Pak ukázala na ležícího muže a Güntherovi bylo hned všechno jasné:
,,Jo ták! Prosím tě...a kvůli tomu brečíš?! Vždyť jsi to měla původně v plánu. Myslel jsem, že jsi silná žena.‘‘ bral ji za ramena.
,,Já jsem to nechtěla udělat...ale on....chtěl mi je vzít.‘‘
,,Tak se uklidni! Hele, jsou tvoje...‘‘ utřel jí slzy. Když společně ‘‘odklidili‘‘ Bernda, Günther se zeptal Vereny:
,,Tak už jsi se uklidnila?!‘‘ hladil ji po tváři.
,,Jo...děkuju.‘‘ Günther se pak ujistil, že je všechno v pořádku a jel zase zpátky na firmu.

Suss dohonila jedoucí auta a čekala, co bude učenkyně dělat.
,,Teď ho mám vzít do svěráku?‘‘ ptala se culíkářka šéfové. Ta se na ni s hrůzou podívala:
,,Ale to musíte Susanně nejdřív ohlásit. Ona neví, že to hodláte udělat!‘‘
,,Dobře...‘‘ stáhla okénko:,,Vezmeme ho do svěráku, jo?!‘‘ křičela. Šéfová si držela ucho:
,,Můžete to zavřít?!!‘‘ překřikovala hučení cesty. Ani Susanna ji nerozuměla:
,,Co?!‘‘ řvala. Culíkářka tedy zapadla zpátky a nakonec se domluvily přes vysílačky. Franka už to pomalu přestávalo bavit:
,,Sakra, jak dlouho mě ta holka ještě hodlá honit?!‘‘ říkal si pro sebe. Zanedlouho se Frankovo auto opravdu dostalo mezi dva vozy. Když už si všichni policisté mysleli, že už culíkářka přestane brzdit pronásledované auto, přišel omyl. Schmidtová stočila volant doleva a bokem vrážela do Frankova Mercedesu. Po Annině nadávce zastavila. Traber vyskočil z auta a dal se na útěk. Susanna s šéfovou také vystoupily a čekaly, jak rychle blondýnka muže dohoní. Obě se skvěle bavily, a tak i zatleskaly, když se žákyně dala na pronásledování. Celá zčervenala, břicho, tváře i culíky – to vše se jí natřásalo. Už pomalu ztrácela dech. Frank se otáčel, kde je jeho ‘‘pronásledovatel‘‘:
,,Pane bože, já jsem jí asi utek....‘‘ zastavil se a koukal, že je dívka v nedohlednu. Pak zahlédl, jak běží v dáli. Dělal, že usilovně utíká – akorát pomalu, aby se dívka už dlouho netrápila. Celá spokojená doběhla a namířila pistoli na ‘‘vyděšeného‘‘ Franka:
,,Ruce vzhůru...‘‘ Frankovi se chtělo strašně smát, ale nechtěl boubelce pokazit drama. Poslechl a vzdal se. Dívka k němu přistoupila se slovy:
,,Otoč se!‘‘ jen co to dořekla, narazila komisaře na kapotu nejbližšího auta. Frank zaúpěl. Blondýnce to bylo nějak jedno, myslela si, že to hraje. Dala mu pouta, odvedla a společně pak přišli za zbytkem výpravy.
,,Skvělá akce. Bravo!‘‘ chválila šéfová.
,,Můžete mi už odemknout ty želízka?!‘‘ nadával Frank.
,,Pojďte, mám klíče.‘‘ smála se šéfová. Když je odemkla, Traber začal zuřit:
,,Šéfová, tohle není zkouška...ale útok!‘‘ chytil se za praštěný nos.
,,Ooo, co se ti stalo?‘‘ divila se blonďatá policistka.
,,Moc vtipný....jooo, slečno Schmidtová?!‘‘ zavolal na dívku, co hned přispěchala:
,,Ano?‘‘
,,Ten nos pěkně bolí a...ten benzin mi zaplatíte...honila jste mě skoro až na rezervu.‘‘
,,To přeci platí šéfové...‘‘ hájila se.
Engelhardtová se zasmála: ,,To je v pořádku...‘‘ dodala a společně jeli na komisařství.

Kerstin s Kurtem celí unavení přešli louku a už pomalým krokem kráčeli smrkovým lesem.
,,Ještě kousek, už tam fakt budem..‘‘ nadhazovala optimisticky Kerstin, i když i ona byla velmi vyčerpána.
,,Vždyť, já vím.‘‘ odpověděl slušně. Najednou se jim uprostřed lesa skutečně ukázala stará chatrč. Kerstin se na ni zadívala:
,,To je ona. Není to sice žádná krasavice, ale přespat se tu snad dá.‘‘ říkala, i když měla docela strach, protože ‘‘chaloupka‘‘ vypadala jako kdyby měla každou chvilku spadnout. Kurt si myslel totéž, ale nechtěl Kerstin urazit:
,,Ty jsi tu snad někdy spala?‘‘ říkal trochu vyčítavě.
,,To ne...vždycky jsem sem s holkama došla, ale nikdy jsme nešly dovnitř. Bály jsme se, co tam bude.‘‘
,,To zní zajímavě. A...teď se tam nebojíš?‘‘ zasmál se. Kerstin se na něho podívala:
,,Ne, teď když jsi tu se mnou se nebojím ničeho.‘‘ zasmála se na něho. Kurt se trochu zamyslel:
,,Tak, půjdeme dovnitř?‘‘ vykulil oči. Žena přikývla. Když otevřeli polorozpadlou chatu, vjel do nich úplný strach. I Kurt se trochu bál.
,,Jseš jsi jistá, že se tu nebudeš bát?!‘‘ říkal při pohledu na jedinou zchátralou místnost. Mladá žena se dívala na všechny věci, co tam byly. Uvnitř byla jedna postel, starý dřevěný stůl se dvěma židlemi a jedna ohořelá svíčka se zápalkami. Na všech zdech bylo plno pavučin.
,,Koukni.‘‘ ukazovala Kerstin na malou poličku, kde byl nejmíň pětiletý chléb a trocha nalitého zkyslého mléka v hrníčku.
,,Tady asi opravdu nikdo dlouho nebyl..‘‘ konstatoval Kurt.
,,To jo...‘‘ říkala ulekaně, pak se na něho otočila:,,Tak nevim, jestli to byl dobrej nápad tady přespat...‘‘ vyčítala si.
,,Ale to víš, že byl. Když už jsme sem došli, tak tu prostě strávíme noc.‘‘ zavřel opráskané dveře.
,,Dobře...ale to tady budem po tmě? Umřu strachy!‘‘ chytila jí fobie. Kurt si dal ruce do kapes:
,,No jo, Günther mi vzal i ten blbej zapalovač!‘‘ nadával. Kerstin se naštvaně otočila.
,,Ty ještě kouříš?!‘‘ šla k němu a rovnou mu dala jeden záhlavec. Oba se začali smát:
,,Ale tak to není...‘‘ chechtal se.
,,Jo? A proč bys jenom tak nosil po kapsách zapalovač, hm?‘‘ dívala se mu do rozesmátých očích. Kurt pokrčil rameny:
,,Vidím, že jsi se vůbec nezměnila..nadáváš jako tenkrát!‘‘
,,Ono to není zase tak dávno. Moc dobře víš, jak mi to vadilo...aaa vadí!!‘‘ smála se a přitom kroutila hlavou.
,,Noo, ale jak vidíš, tak teď by se hodil...‘‘ připomněl Kurt.
,,To sice jo, ale nic na tom nemění, že normálně kouříš.‘‘ stále provokovala.
,,Hele, vím, že ti to strašně vadí, ale jestli ti to pomůže, tak se to snažím odnaučit.‘‘ říkal vážně.
,,Fakt? No to bys měl...‘‘ přikyvovala.
,,Dobře, nechme těchhle přednášek...jdu pro ty zápalky.‘‘ ukončil debatu. Otevřel je.
,,Co na to tak koukáš?‘‘ šla k němu.
,,Jsou úplně prokřehlé...nevim, jestli vůbec chytí.‘‘ zkoušel škrtat. Stále nic, než se objevila jiskra. Žena zajásala. Když už svíčka hořela, oba si docela oddychli.
,,Jsi dobrej....‘‘ chválila ho.
,,Dík za lichotku.‘‘ odpověděl. Žena se najednou strašně lekla:
,,Co to bylo?!‘‘ zařvala. Kurt nic neslyšel:
,,Co?‘‘
,,Tohle!‘‘ znovu upozornila na nepříjemný zvuk a ukázala směrem k posteli. Kurt se tam šel podívat. Naklonil se pod postel a pak se začal smát:
,,To byla myš....‘‘ smál se.
,,To je fajn, že ti to přijde vtipný, ale já ti rovnou říkám, že na tý posteli nespím!‘‘ rozhodla. Kurt s úsměvem nadzvedl obočí:
,,To je skvělý, že už máš rozhodnuto. Ty bys tam jinak jako spala?‘‘ ptal se pro zajímavost.
,,Ne, nespala bych tam ani za...‘‘ přemýšlela.
,,Za...?‘‘ házel rukama muž.
,,Prostě za nic!‘‘ našpulila pusu.
,,Ještě, že jsem tohle místo nevybral já...‘‘ smál se. Kerstin si sedla ke Kurtovi na zem a dívali se do hořícího plamínku.

Frank ležel na gauči a četl si nějakou detektivku, když se mu rozezvonil mobil:
,,Ježiš, že já blbec si nikdy nevypnu telefon!‘‘ nadával a pak naštvaně zvedl telefon:
,,Prosim!‘‘
,,Haloo...je tam pan Traber?‘‘ zkoušela Susanna.
,,Susanno?‘‘ divil se.
,,No ano...doufám, že jsem tě neprobudila...‘‘
,,Ne, je ještě brzo. Co potřebuješ?‘‘ říkal poněkud ospale.
,,Chtěla jsem se tě zeptat, jak si se vlastně cítil jako zločinec....nestihla jsem se tě na to zeptat.....‘‘ čekala na odpověď.
,,No tak to se asi nedočkáš. Můžeš mi dát s tou tlusťoškou pokoj alespoň teď na noc? Ještě se mi o ní bude zdát...‘‘ krčil čelo.
,,Tak to bych nerada..tak dobře, hezké sny! Měj se hezky..‘‘ zavěsila.

Kurt seděl vedle Kerstin a na zemi měli stále hořící svíčku. Kerstin už klimbala. Kurt se na ni díval a přemýšlel, jak jim bylo dobře, když byli spolu. Vzal ji za poraněnou ruku – to ale Kerstin probudilo. S Kurtem to trošku hodilo.
,,Co to děláš?‘‘ řekla Kerstin rozespale při pohledu na svou i jeho ruku. Kurt nevěděl, co na to říct:
,,Promiň, vzbudil jsem tě?‘‘
,,To nevadí...proč jsi mě bral za ruku?‘‘ zneklidňovalo ženu.
,,Já....chtěl jsem vědět, jestli je už v pořádku.‘‘
Žena zívla. ,,Myslím, že už ano..‘‘ chystala se usnout, když se ještě Kurta chtěla zeptat, zda je všechno v pořádku:
,,A je všechno v pořádku?‘‘ podívala se starostlivě.
,,U mě jo, ale ty vypadáš, že je ti pěkná zima...‘‘ sundával si bundu.
,,No trochu ano...ale nech si ji...‘‘ nechtěla přijmout ‘‘dárek‘‘. Kurt se nechtěl dohadovat:
,,Ne, oblíkni si ji.....já mám akorát hlad, ale to se stejně nedá nijak vyřešit.‘‘ kouknul na eklhavtní chléb.
,,No jo, hlad...‘‘ řekla a zachumlala se do větrovky. Kurt se už taky chystal ke spánku:
,,Tak dobrou...‘‘ zavíral oči a lehal si na zem. Kerstin mu taky odpověděla, ale za chvilku opět otevřela oči. Chtěla Kurtovi něco říct, a tak si v duchu říkala, ať ještě nespí.
,,Kurte?‘‘ zavolala tiše.
,,Ano? Děje se něco?‘‘ otevřel vylekaně oči.
,,Nic, ale....nemohl bys...‘‘ krčila obličej. Kurt nechápal, posadil se vedle Kerstin:
,,Co...?‘‘ koukal se jí do očí.
,,Víš...je mi to blbý, vím, že bys chtěl už spát, ale..‘‘ nechtělo se jí do toho.
,,O co jde?!...Kerstin, je něco, co bys mi chtěla říct?‘‘ už byl zcela vzhůru. Kerstin si dala obličej do dlaní, pak si jej zase odkryla a zhluboka se nadechla:
,,Vzbudila jsem tě hlavně proto, že už to prostě nemůžu vydržet. Dlouho jsem přemýšlela, jestli ti to mám říct. Až teď jsem usoudila, že na to máš naprostý právo...‘‘ říkala a nebyla schopna dívat se mu do očí. Kurt stále mlčky přihlížel, čekal, co z ní vypadne. Chvilku bylo ticho, pak Kerstin pokračovala:
,,Víš Kurte....já...já prostě nejsem taková, jak myslíš. Nejsem ta hodná Kerstin, co by ti nezalhala....Ve skutečnosti jsem jen pěkná mrcha!‘‘ dala si ruce do klína.

Arrow

Natascha dnes pozdě usínala. Volala své kamarádce, zda by ještě nemohly vyrazit na diskotéku, potřebovala se trochu odreagovat, byla celá sklíčená. Vytočila číslo její přítelkyně, které se příliš nechtělo, ale věděla o problémech, co měla Natascha.
,,Dominiko? Už je mi zase nějak smutno...‘‘
,,Už zase? A proč?‘‘
,,Jako bys nevěděla....‘‘
,,No jo, promiň, to byla dost blbá otázka, viď? A byla jsi na té policii?‘‘ zajímalo dívku na druhém konci.
,,Ne, nestihla jsem to...chtěla jsem, ale nevyšlo mi to, půjdu tam zítra.‘‘
,,Nechceš, abych tam šla s tebou?‘‘ řekla ochotně dívka.
,,Jsi hodná, ale tohle si vyřídím sama. Spíš bych tě chtěla poprosit, jestli bys se mnou teď někam nevyrazila...‘‘ řekla Natascha.
,,Teď?! Víš kolik je hodin? Natascho...‘‘ snažila se jí to rozmluvit.
,,Já vím...ale prosím tě, neudělala bys to pro mě?‘‘ prosila. Dominika váhala, ale brzy si vzpomněla, že její kamarádka jí také vždycky podrží, když má nějaký problém.
,,Dobře...že jsi to ty. Nikdy nezapomenu, jak jsi mě tenkrát podržela. Půjdem na tu diskošku jako předtím, ne?‘‘ navrhovala Dominika.
,,Jo! To by bylo bezva! Jsi hodná..sejdem se až tam, platí?‘‘ souhlasila Natascha.
,,Jasně!!‘‘ souhlasila druhá strana.
,,Víš, alespoň se můžem pořádně vyřádit, když tu není brácha..!‘‘ smála se Natascha.
,,Jooo, tak se mi líbíš...dneska nemáš ostrahu, tak toho využijem!‘‘ radovala se také Dominika.
,,No právě...tak za půl hodiny, jo?‘‘
,,Jo.‘‘ položila sluchátko.

Kurt se zamračil:
,,Cože?! O čem to mluvíš?‘‘
,,Slyšel jsi správně. A nediv se tak. Až ti řeknu to, co jsem ti tak dlouho tajila, určitě mě taky tak nazveš.‘‘ kousala se do rtu. Kurt nadále poslouchal a Kerstin pokračovala ve svých záhadách:
,,Je mi jasný, že mě budeš nenávidět....máš na to plný právo, ale věř, že důvod, proč jsem ti nic neřekla, je ten, že tě mám skutečně ráda a nechtěla jsem, aby se ti něco stalo.‘‘ Kurt vůbec nechápal, co se dozví.
,,Tak už mi to řekni!‘‘ vyzval ji nervózně Kurt. Kerstin se znovu dlouze nadechla.
,,Toho dne, kdy jsem tě opustila...‘‘ jako by zapomínala řeč. Kurt to nevydržel a stoupil jí do toho:
,,Jsem byl strašně smutnej...nechápal jsem, proč jsi mi z ničeho nic dala kopačky!‘‘ Kerstin se na něho podívala.
,,Kurte, prosím tě, neskákej mi do řeči. Je to pro mě hrozně těžký.‘‘ prosila ho a on se tedy odmlčel.
,,Vím, že jsi byl smutný...já byla taky, ale věř mi, že jsem tě tehdy neopustila kvůli tomu, že bych tě nechtěla.‘‘ pomalu ze sebe soukala další a další slova...,,Donutil mě k tomu Günther!‘‘ Kurt takovou větu nečekal:
,,Cože? To je vtip?‘‘ křičel.
,,Bohužel ne...‘‘ Kurt chtěl nadávat, ale Kerstin ho opět vyzvala k mlčení.
,,To ještě není všechno....to hlavní jsem ti ještě neřekla.‘‘ vstala a začala chodit po místnosti. Kurt se na ni jen nechápavě díval, co může ještě víc tajit?

Natascha s Dominikou šly na diskotéku a vůbec netušily, že mají někoho v zádech. Byl to opět Becker – měl příkaz od Günthera, a tak se ho snažil splnit co nejdříve. Sledoval Nataschu od domu, až k diskotéce. Beckerovi se ale vůbec na diskotéku nechtělo. Obě dívky tam už zapadly, proto se Marcel rozhodl volat svému šéfovi:
,,Šéfe?!‘‘ pozdravil ho muž.
,,Ano?!‘‘
,,Sledoval jsem tu mladou holku..‘‘
,,Greinerovou?‘‘
,,Jo!‘‘
,,No a...?‘‘
,,Noo, šla s nějakou holkou na pařbu.‘‘
,,Doufám, že ti je jasný, že musíš Nataschu přepadnout o samotě.‘‘
,,Jo... Počkám, až půjdou domů...‘‘
,,Dobře, udělej si to jak chceš, ale rozhodně nepoužívej pistoli, jasný?!!‘‘
,,Prosim vás, za koho mě máte?
,,No, oba víme, že jsi dost hrrr...‘‘
,,Nebojte se, chytnu ji a přivedu!‘‘
,,Ne! Nevoď ji sem! Akorát bych zbytečně ztrácel čas. Ty jí jenom řekneš, že když něco vykecá poldům, tak že svýho bratříčka...‘‘
,,Já vim....‘‘
,,Dobře...‘‘ řekl a zavěsil Günther.

,,Kurte..je mi to strašně trapný....too, co ti teď řeknu..‘‘ šla zpátky a sedla si vedle něho. Tentokrát se mu dívala do očí.
,,Ty....ty děti nejsou Günthera, ale tvoje!‘‘ rozklepala se. Kurt zamrkal a pak se vzpamatoval:
,,Cože?!‘‘ řekl tiše.
,,Ano, Kurte...máme spolu děti.‘‘ vzdychla. Kurtovi z takové zprávy vytryskly slzy:
,,Co to meleš?!! No tak řekni! To přece není možný, děláš ze mě idiota....ale tohle ti teda nespolknu!‘‘ utřel si rukou oči. ,,Myslíš, že ze mě uděláš otce Güntherových dětí? Abych skutečně uvěřil, že jsou moje... a ty mi pro změnu řekneš, že nejsou moje?!! Proč mě chceš takhle trápit……Proč jsi na mě taková?!! Tak proč!! ‘‘ vzteky bouchnul pěstí do země. Kerstin začala taky brečet:
,,Nelžu ti!‘‘ kroutila hlavou. Kurt se trochu uklidnil a zvedl hlavu:
,,Ne? A jak mi to chceš prosím tě dokázat...‘‘ opřel si hlavu o zeď. Kerstin se zamyslela a pak začala vyprávět svou minulost:
,,Když jsem tě opustila, byla jsem už těhotná. Šla jsem tehdy k lékaři, který mi sdělil, že jsem v šestém týdnu....pak jsem byla s Güntherem...a řekla mu, že čekáme spolu miminko. On mi nejdřív nevěřil, myslel si, že je tvoje. Říkal, že to není možný, že..že jsme spolu tak krátkou dobu a že jsem hned v tom...ale nakonec jsem ho přesvědčila...Kurte, promiň...‘‘ říkala provinile. Kurt už si ani neotíral slzy, brečel už zcela naplno:
,,Nevěřím ti!....Proč jsi mi to zatajila a jemu řekla, že jsou jeho?!‘‘ mračil se.
,,Věděla jsem, že když se to dozví, zabije tě a já se těch dětí budu muset vzdát….poslal by je nejspíš do internátu nebo tak…vždycky toužil po dětech, ale nesnesl by mít doma cizí…‘‘ Kurt stále nevěřil, co slyší:
,,Ne…to přece nemůže být pravda….‘‘ kroutil hlavou.
,,Je mi jasný, že ke mně teď cítíš šílenou nenávist….ale...‘‘ říkala provinile. Kurt na ní ukázal stopku, ať už raději nic neříká. Zvedl se ze země a šel pryč z chatrče. Kerstin vykulila oči:
,,Kurte! Kam jdeš?!‘‘ zakřičela.
,,Ty se ještě ptáš?!!‘‘ řekl znechuceně a už šel pryč. Kerstin ho hnedka následovala:
,,Počkej, přece!‘‘ zatáhla ho za ruku. On se jí vyškubl:
,,Co je?!!‘‘ okřikl jí.
,,Ty mě tady necháš?!!‘‘ zastavila se. Kurt se zamyslel:
,,Kerstin, podívej se....to co jsi mi provedla...tooo....to prostě nejde...‘‘ a šel dál. Kerstin zatím stála na stejném místě. Pak za ním běžela, předběhla ho a postavila se mu do cesty:
,,Kurte....musíš mě vyslechnout!‘‘ dívala se mu do očí.
,,Kerstin, nech mě! Prosím tě, už mlč.‘‘ polykal stále slzy.
,,Vyslechni mě, prosím...‘‘ žadonila žena.
,,A co bych měl ještě poslouchat...tak co?! Teď mi třeba pro změnu řekneš, že ty děti máš s jiným…neboooo, že třeba je Matthias můj a Heidy ne?!!‘‘ zamračil se.
,,Ne...jen ti chci říct, že....opravdu jsem ti to neřekla jen kvůli tomu, že jsem se bála Günthera...‘‘
,,Jo, to už jsi jednou říkala, ale já mám trochu jiný názor...tobě přijde normální někomu zatajovat, že je otcem dětí?!!‘‘ chtěl jít dál, když na něho Kerstin opět promluvila:
,,To ne...ale zkus to pochopit. Ty mi nevěříš...dobře, a ty monokly jsi mi věřil?!‘‘ podívala se smutně a pak pokračovala: ,,Jen se podívej....myslíš, že mě to nebolelo?...dlouhý čtyři roky...čtyři roky jsem trpěla...‘‘ ukazovala na místa na těle. Až tahle věc donutila Kurta znovu přemýšlet… vžil se do její situace a znovu si vybavil ty hrozné okamžiky, co prožila:
,,Vždyť já vím...‘‘ přikývl při pohledu na modřinu na Kerstinině břiše….,,Günther je šílenej hazjl….jak ti to jen mohl udělat…‘‘ kroutil nevěřícně hlavou. Kerstin v této chvilce mlčela, ne proto, že by chtěla politovat, ale proto, že si i ona při téhle příležitosti vybavila hrůzné chvilky s jejím manželem. Kurt najednou nevěděl, co má dělat. Na jednu stranu věděl, co je Wermke zač, ale na druhou…Kerstin ho zklamala:
,,To….‘‘ ukázal Kurt na jednu modřinu, která ‘‘vykukovala‘‘ z pod trička. Kerstin se na ni podívala, ale ani teď nic neřekla, čekala na dokončení věty.
,,Já nevím…fakt nevím, Kerstin….‘‘ mávl rukou.
,,A co nevíš? Myslíš, že jsou namalovaný?‘‘ mračila se.
,,Ne, to ne….samozřejmě, že si to nemyslím…‘‘
,,Tak co teda?‘‘
,,Chápej….prostě….jsem strašně zmatenej…..nejdřív Günther, pak ten únos a teď k tomu ještě zjistím, že jsem táta….‘‘ prohrábl si nervózně vlasy. Kerstin k němu znovu přistoupila:
,,Kurte, je mi to líto...omlouvám se....‘‘ čekala na odpověď. Kurt se na ni zadíval pohledem, který jako by říkal, že odpouští.
,,Kerstin, já....‘‘ přiblížil se k ní.
,,Nic neříkej...‘‘ zadívala se mu na rty. Oba se začali líbat. Za okamžik si však Kerstin uvědomila, že byl ještě před chvíli dost naštvaný:
,,Promiň...‘‘ chytla se za pusu. Kurt se podíval do země.
,,Neomlouvej se…. Chtěl jsem....‘‘ zvedl uplakané oči a znovu jí opětoval pohled. Kerstin se pousmála a nevěřila vlastním uším:
,,Opravdu ti to nevadilo?‘‘ Kurt jí dal ruku na bok, neudržel se a znovu se líbali. Když přestali, trochu červená Kerstin drkotala zimou:
,,Počkej...nemohli bychom se vrátit?...Je mi strašná zima....‘‘ třásla se. Kurt se rozhlédl po lese a také ‘‘zjistil‘‘, že fouká docela silný vítr:
,,No to vidím....jasně, že se vrátíme...‘‘ vzal ji kolem ramen a šli společně zpátky do chaty.

Natascha se na půli cesty domů rozloučila s Dominikou, a pak šla sama. Becker to všechno dobře viděl a nadále za ní nenápadně šel. Za pár kroků se rozhodl, že by ji už měl oslovit:
,,Hej! Ty v tý černý sukni!!‘‘ volal na ni. Natascha ale stále nereagovala, neměla náladu na nějaké pokřikování. Měla ale přesto strach, protože byla už tma a lidí moc nechodilo. Becker tedy zařval ještě jednou:
,,Greinerová!‘‘ Na své jméno se už otočila. Zastavila se a Becker jí hned doběhl.

Arrow
,,Co chcete?‘‘ ptala se Natascha.
,,Noo, jseš Natascha Greinerová?‘‘ ptal se s úšklebkem muž.
,,To jsem..proč?‘‘ představila se a přitom si říkala, že se chová jak malá holka, která neví, že se s cizími lidmi nemá bavit.
,,Měla bys mě poslechnout...‘‘
,,A to jako proč?!!...Nevím, proč se tady s váma vůbec bavim...a vůbec..my se známe??!!‘‘ narážela na jeho tykání a dala se rychle do kroku. Becker samozřejmě také. Zatáhl ji za ruku.
,,Tak počkej, holčičko! Ještě jsme spolu pořádně nepokecali.‘‘ usmál se na ni.
,,Pusťte mě! Pomoc!‘‘ křičela.
,,Přestaň tady řvát! Chci jenom, abys mě poslechla.‘‘
,,To už jste přeci říkal...v čem poslechnout?!‘‘ říkala vystrašeně. Najednou uviděla nějakou paní na ulici:
,,Panííí, pomozte mi prosím, tenhle chlap mě tady obtěžuje!‘‘ křičela na celou ulici. Jenže paní jako by neslyšela, na druhém chodníku překvapivě ‘‘odhulákala‘‘.
,,Joo, to známe - ještě mě okradete!‘‘ ukazovala holí.
,,Ale tak to není....‘‘ kroutila hlavou Natascha a pak se opět zadívala na muže:.....,,Něco vám řeknu, můj brácha vám...‘‘
,,Tvůj brácha je teď naše rukojmí a když něco vykecáš, už ho neuvidíš...je ti to jasný?!!‘‘ Natascha úplně ztuhla:
,,Cože?!Děláte si srandu?!!‘‘ zamračila se.
,,Ne! A ty mě hezky poslechneš, je jenom na tobě, jestli chceš, aby byl zpátky doma.‘‘ pak se na ni zadíval a pokračoval:,,A o nic se nepokoušej, budeš pořád sledovaná...takže žádný blbosti!‘‘ přikázal muž.
,,Dobře...‘‘
,,Teď můžeš jít...a nezapomeň na čem jsme se dohodli!!‘‘ křičel Becker.

Kerstin s Kurtem dorazili do chatky a sedli si na zem k stále zapálené svíčce.
,,Kdybych mohl, rozdělal bych pořádnej oheň...ale to by z tý chatrče už vážně nic nezbylo.‘‘ trochu se pousmál Kurt.
,,To nevadí, aspoň, že máme tu svíčku...‘‘
,,Na, tady máš bundu, ať ti není zima...‘‘
,,Děkuju.‘‘ poděkovala a zálibně se na muže podívala. I on se jí zadíval do očí a za chvíli jí vzal obličej do dlaní:
,,Teď ti zase něco řeknu já....Chtěl bych ti říct…já…Víš...od tý doby, co jsme se rozešli...strašně moc mi chybíš. Stále jsem na tebe myslel a tiše záviděl, že tě má jiný....‘‘ zašeptal. Kerstin také rozmrkávala slzy, nic neříkala jen poslouchala ta krásná slova, která jí věnoval.
,,A teď...když jsem se dozvěděl, že se budeš rozvádět...měl jsem strašnou chuť ti říct, jak moc tě miluju...‘‘ políbil ji na čelo. Kerstin se usmála, pohladila ho po ruce, ale v zápětí sklopila oči. Kurt se trochu lekl, proč to udělala:
,,Co je? Stalo se něco?‘‘ divil se nad Kerstinninýma očima. Zvedla je:
,,Nic…jen…já si to nezasloužím…‘‘ těkala očima.
,,Ale co to povídáš….‘‘ pohladil ji po tváři.
,,Kurte, já jsem ti lhala. Zatajila jsem ti, že máme spolu děti……nebyl jsi přitom, když vyrůstaly a….‘‘ tekly jí slzy po tváři. Kerstin jí dal ruku přes pusu:
,,Psst!...To, že jsi mi řekla, že jsem táta…to je…to je ta…nejkrásnější věc, kterou jsem kdy mohl uslyšet!‘‘ usmál se.
,,Opravdu?‘‘ smála se s brekem.
,,Ano…a už neplač..‘‘ utíral jí slzy.
,,Bála jsem se, že nebudeš rád, že jsou tvoje…‘‘ zadívala se do hořícího plamenu svíčky.
,,Ale Kerstin, jak tě tohle mohlo napadnout? Copak ty jsi nevzpomínáš, jak jsme byli jednou spolu a plánovali si, že budeme mít děti?‘‘ pohladil ji po vlasech.
,,Pamatuju. Bylo mi osmnáct…a tobě devatenáct…kdo by to byl řek, že za tak krátkou dobu se to skutečně splní…‘‘ zasmála se.
,,Jo, to teda jo….Heidy a Matthias - to jsou ty nejbáječnější děti….‘‘ Kerstin na takovou větu zareagovala:
,,Protože jsou člověka, který je nejbáječnější…‘‘ lichotila mu žena.
,,Ale jdi ty….‘‘ políbil ji.
,,Takže mi odpustíš?‘‘
Kurt se jí zadíval do očí a přikývl.

Becker přijel vystřídat službu s tlouštíkem, který vůbec netušil, že ti dva utekli. Celý vylekaný vzal telefon a hned volal svého šéfa – ten byl naštvaný, že ho zase někdo budí:
,,Co je?!!!‘‘ zařval Günther do sluchátka.
,,Pane…víte..‘‘ snažil se pomalu uklidnit Wermkeho.
,,To jsi zase ty?!!!!!! Kolikrát jsem ti říkal, že mě nemáš otravovat v těchhle hodinách!‘‘
,,Já vím, ale stalo se něco, co byste měl vědět.‘‘ nadhodil důležitě Marcel.
,,A co?!‘‘ posadil se, a pak si uvědomil, že měl vlastně ‘‘schůzku‘‘ s Nataschou.
,,To už ta holka něco vykecala?!‘‘ ptal se.
,,Ne, to s Nataschou proběhlo úplně bez problémů, myslím, že jsem jí dostatečně pohrozil...‘‘
,,No dobře… tak co je teda?!....počkej, jak to, že tu holku nehlídáš?!!!‘‘ mnul si oči Günther Wermke.
,,Pane, dnes ráno jste mi řekl, abych jel večer vystřídat Petera….tak jsem vás poslech!‘‘ hájil se.
,,Dobře…nech si ty svý kecy…co se stalo?!‘‘ rozsvítil lampu na nočním stolku.
,,Zjistil jsem, že ti dva jsou pryč!‘‘ řekl nedůvěřivě, ale za to rázně.
,,Cože?!!!!‘‘ křičel Günther….,,To nejste schopný ani ohlídat rukojmí?!!‘‘ zuřil. Becker cítil, že se šéf opět velice rozzlobil:
,,Já za to nemůžu, neměl jsem službu...Šéfe, to nebude tak zlý…je noc, a tak nemohou být daleko. Určitě je brzy chytíme.‘‘
,,No to bych vám teda doporučoval, jinak..!‘‘ jako by chtěl napřáhnout ruku přes mobil.
,,Určitě to bude v pořádku.‘‘ mračil se na svého kolegu Becker. Günther zapřemýšlel:
,,Dobře, pusťte se do hledání…já si hned beru vrtulník a budu tam co nevidět. Čau!‘‘ ukončil rozhovor a šel se obléct.

,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, že mám děti…‘‘ říkal si Kurt. Kerstin se na něho podívala:
,,Je to tak….díky tobě máme tak hezké děti…‘‘ usmála se. Kurt se také blaženě tvářil. Kerstin si zívla:
,,Nepůjdem už spát? Musíme brzo ráno vyrazit..‘‘
,,To jo…ale já asi dneska neusnu. Ale ty si klidně lehni…‘‘
,,Děkuju….ale ty bys měl taky spát…‘‘ strachovala se.
,,Nedělej si starosti…‘‘ řekl a naznačil jí, že si může dát hlavu na jeho rameno nebo na klín. Kertin tak udělala a zanedlouho usnula. Kurt dlouho do rána přemýšlel, jaké štěstí ho potkalo. Jeho myšlenky skončily až díky únavě brzy ráno.

Už se rozednívalo, když Günther přiletěl na místo a hned šel prozkoumat okolí. Nikoho neviděl, a tak zavolal svůj ‘‘tým‘‘, který byl v minutě u něho.
,,Fajn. Předpokládám, že jste je nenašli.‘‘ začal Günther.
,,Ne pane, bohužel ne…‘‘ klopil hlavu Becker. Wermke byl vytočený.
,,Beckere, vy se neomlouvejte..spíš tady Peter by zasloužil nakopat!!‘‘ zařval na přítomného zamračence.
,,Nevadí…myslím, že vím, kde jsou…‘‘ rozhlížel se Günther. Oba muži nastražili uši.
,,Moje stará tu zná jen jedinej úkryt – chatrč uprostřed lesa.‘‘ napadlo ho.
,,A jste si jistý, že tam budou?‘‘ ptal se Marcel Becker.
,,No jistý, to ne….ale je to veliká pravděpodobnost. Když jsme se vzali, šla mi to místo ukázat. Třeba budeme mít štěstí…tak honem, jdeme!‘‘ rozběhli se po lese.

,,Dobré ráno….‘‘ pozdravila s úsměvem Susanna svého kolegu.
,,Ahoj....tak co už se dostavila ta tvoje hodňoučká Natascha?‘‘ pozdravil ji Frank.
,,Jaká hodňoučká Natascha? To myslíš jako tu zoufalou holku?...Tak o ní zatím nikdo nic neví, Andrea jí volala na mobil, ale nebere to...‘‘ odpověděla Susanna.
,,Aha, nějak se teda nehlásí..mmm fajn!.....‘‘ zapřemýšlel, jeho kolegyně mu na to nic neříkala. Pustili se do práce, když muž začal vykládat, co se mu v noci zdálo:
,,To bys nevěřila…díky tomu tvýmu večernímu telefonátu se mi opravdu o tý slonici zdálo..‘‘
,,Opravdu? To jsem nechtěla…‘‘ sedala si ke stolu.
,,No jo…já ti taky dneska večer zavolám a povím ti…aa‘‘
,,Ano?‘‘ řekla šibalsky.
,,Vždyť je to jedno…‘‘ mávl rukou.
,,A…co ti v tom snu říkala?‘‘ zajímalo jí.
,,Cpala mi hrozně moc jídla…já jsem jí říkal, že už nemůžu, ale ona si prostě nedala říct…a pak ses tam objevila ty…jako vždy s velkým úsměvem. Já jsem tě hrozně prosil, ať ji už odvedeš…ale ty ne! Vzala jsi jednu z těch hnusných klobás a říkala jsi…něco jako…“Ale Franku….přece bys neotálel“….bylo to vážně strašný!!‘‘ vyprávěl Traber. Susanna se opřela a založila si ruce:
,,To je dobrý…docela by mě zajímalo, jestli ti ty klobásy chutnaly.‘‘ smála se. Frank se znechuceně podíval, když ho napadlo:
,,Hele, tobě řekla šéfová, proč tady máme být dneska tak brzo?‘‘
,,Právě jsem se chtěla zeptat na to samé.‘‘ odpověděla blonďatá komisařka. Jako by tento rozhovor slyšela Engelhardtová, co právě vcházela dovnitř:
,,Požádala jsem vás, abyste přišli dřív, protože tady slečna Schmidtová dnes vykonává poslední písemnou zkoušku. Myslím, že byste měli být u toho.‘‘ usmála se na vykukující culíkářku. Frank se na ni taky vyklonil a šibalsky jí zamával, pak mu ale úsměv ztuhl:
,,To jako kvůli ní jsem dneska neviděl ‘‘Včelí medvídky‘‘?‘‘ Susanna se začala smát:
,,Ty se díváš na ‘‘Včelí medvídky‘‘? Pchaa!‘‘ smála se naplno.
,,No to teda nevim, co je na tom tak vtipnýho..‘‘ gestikuloval rukama.
,,Téda, náš drsný policista Traber se dívá na pohádky pro děti. Nahráváš si taky ty čtyři kačery?‘‘ měla záchvaty parťačka. Schmidtová se propletla přes šéfovou a celá vykulená šla k Frankovi:
,,Jéééé, pujč mi je! Nooo, já jim taky hrozně fandim!‘‘ prosila s prosebnýma rukama. Traber uvedl věci na pravou míru:
,,Tak aby bylo jasný: Jmenuje se to ‘‘My z Kačerova‘‘ a ty kačeři nejsou čtyři ale tři! A vám to rozhodně půjčovat nehodlám!‘‘ ukázal na baculi.
Ta se smutně podívala na Suss.
,,Na mě se nedívejte, já to nehltám!‘‘ smála se. Šéfová se taky skvěle bavila, ale pak to už ukončila:
,,Nechte toho. Slečno Schmidtová, vaše zkouška začne přesně...‘‘ podívala se na hodinky....,,Za patnáct minut.‘‘ oznámila a šla si pro papíry.

Günther chodil se svými lidmi lesem křížem krážem, než narazili na jejich konečný cíl – chatu.
,,Dělej…potichu!‘‘ plížili se. Günther se podíval škvírkou od okna a nevěřil vlastním očím:
,,To snad není pravda!‘‘ nadával.
,,Oni tam nejsou?‘‘ nechápal Becker.
,,Ona mě s ním podvedla…‘‘ bral si pistoli šéf.
,,Takže tam jsou…‘‘ říkal hloupě Marcel Becker.
,,Určitě si to spolu pěkně užili…‘‘ nadával šéf. Oba podřízení nic neříkali. Günther pokračoval v pozorování své ženy.
,,Podívej, jak si tady v klídku spěj…pěkně u sebe!‘‘ Kertin uslyšela hlasy zvenčí, probudila se v objetí Kurta, který stále ještě spal. Hned poznala, komu ty hlasy patří. Zacloumala s ním.
,,Kurte!! Kurte!!!...probuď se!!‘‘ křičela polohlasem. Muži na druhé straně chatky se skvěle bavili:
,,Jak se ho snaží vzbudit…cha!‘‘ smáli se všichni. Kurt se hned probudil, avšak vůbec netušil, že jsou v pasti:
,,Ahoj…tak už půjdem?‘‘ usmíval se na ženu. Uviděl, jak Kerstin kroutí hlavou. Zvážněl, protože zjistil, že je velmi vylekaná:
,,Co se ti stalo? Proč jsi tak vystrašená?‘‘ pohladil ji po tváři. Kerstin se konečně vzmohla na to, aby řekla, co se vlastně stalo:
,,Venku je Günther…ještě s nějakýma chlapama…‘‘
,,Co?!‘‘ vstal a šel se nenápadně podívat. Kerstin si sedla na zem:
,,To je konec….‘‘ prohlásila. Kurt měl jasný plán:
,,Ne. Jsou na druhý straně než dveře. Zkusíme jim utýct. Pojď…‘‘ vzal ji za ruku.
,,Ale Kurte, to je zbytečný.‘‘
,,Kerstin? My to zvládneme…neboj se…až řeknu teď, poběžíš co to dá, jasný?‘‘ říkali si do očí. Otevřeli potichu dveře.
,,TEĎ!!‘‘ odstartoval Kurt a oba se dali na útěk. Sice to řekl neslyšitelně, ale ti tři to dobře viděli. Hned se za nimi rozběhli. Tlusťoch to hned na začátku vzdal, ale Becker a Günther utíkali jako o život.
,,Dělej Kerstin! Utíkej!‘‘ řval po lese Kurt a na chvilku se zastavil, aby ho doběhla. Kerstin se snažila, ale měla je už pomalu v patách. Vzali se za ruce a společně utíkali dál. Za pár minut měla ale Kerstin opět problém – nestačila tak velkému tempu:
,,Už nemůžu!‘‘ křičela udýchaně na Kurta.
,,To zvládneš!‘‘ povzbuzoval ji. Jakmile Günther zjistil, že Kerstin nemůže, zrychlil o to víc, aby je dohnal. Dlouho se mu to nedařilo, protože i jemu už docházely síly. Rozhodl se, že zastaví. Jeho komplic udělal to samé.
,,Co to děláte šéfe?‘‘ ptal se Becker. Günther mlčky vyndal zbraň a snažil se zamířit na utíkající páreček. Brzy stiskl spoušť.......
,,Trefa!‘‘ zasmál se Becker.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
,,No ne, co se tady dneska děje? To jsou zavřený všechny dálnice, nebo co?Dejte mi když tak vědět, mám v tý malý skříňce nafukovací balónky… ‘‘

Frank aby si nedloubl Laughing Laughing Sle věta nádherná... nechce mi ty balonky dát? Laughing Laughing

Vasja Muščenko, super jméénko!!! Shocked Very Happy Jak jsi na něj přišla? Moc se mi líbí! Very Happy

Günther... Takoví chlapi by neměli být, grrrr... Šmejd jeden, doufám, že se mu něco stane Evil or Very Mad


,,To je právě to, že ne. Dieter zapadl do škarpy.‘‘
,,No jo, v tom je už přeborník.‘‘zasmála se.


Chudák Bonrath Laughing Laughing Tohle by si neměl nechat líbit Laughing Laughing Laughing

Co to má na ruce? Snad ji to hovado nebije!!! Shocked Mad Mad Mad Mad


Super povídka o týmu dva, těším se, Ivett, na další pokráčko!!! Very Happy Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
,,No ne, co se tady dneska děje? To jsou zavřený všechny dálnice, nebo co?Dejte mi když tak vědět, mám v tý malý skříňce nafukovací balónky… ‘‘

Frank aby si nedloubl Laughing Laughing Sle věta nádherná... nechce mi ty balonky dát? Laughing Laughing

Vasja Muščenko, super jméénko!!! Shocked Very Happy Jak jsi na něj přišla? Moc se mi líbí! Very Happy

Günther... Takoví chlapi by neměli být, grrrr... Šmejd jeden, doufám, že se mu něco stane Evil or Very Mad


,,To je právě to, že ne. Dieter zapadl do škarpy.‘‘
,,No jo, v tom je už přeborník.‘‘zasmála se.


Chudák Bonrath Laughing Laughing Tohle by si neměl nechat líbit Laughing Laughing Laughing

Co to má na ruce? Snad ji to hovado nebije!!! Shocked Mad Mad Mad Mad


Super povídka o týmu dva, těším se, Ivett, na další pokráčko!!! Very Happy Very Happy


Nooo, tak to jsem ráda, že se ti líbí....myslim, že by ti ty balonky asi Frank nedal...má je totiž hrozně rád Laughing
Jméno Vasja Muščenko jsem vymyslela tak nějak na chatě...furt jsem nevěděla, jaký mám dát ruský jméno....ale po pravdě mi s ním pomohla babička Very Happy ...já jsem vymyslela to Muščenko a pak jsem přemejšlela nad křestnim...babička říkala různá jména a pak to bylo pro mě jasný - Vasja! Very Happy Jinak máš docela dobrou intuici Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ!!!

Arrow

Schmidtová se usadila na židli u Franka a Susanny. Celá rudá koukala před sebe a neobvykle nic neříkala. Frank se Susannou se na sebe podívali, a pak k ní Susanna přistoupila:
,,Aa slečno Schmidtová?‘‘ luskla jí před očima. Děvče se hrozně leklo:
,,Co?! Jéééžišš..strašně jsem se lekla...‘‘
,,My jsme se už lekli, že jste snad zkameněla.‘‘ podívala se komisařka na Franka.
,,Nééé, to nééé, ale víte, mám strašnej strach.‘‘ vybalila dívka. Frank vysunul obočí:
,,Cože? Vy a strach?‘‘ podrbal se na spánku.
,,Jo, šíleně se bojim tý zkoušky.‘‘ upřesnila.
,,Ale toho se přeci nemusíte vůbec bát. Zvládla jste už téměř všechno, takže nějaký písemný test vás přece nezaskočí.‘‘ uklidňovala jí žena. Frank se přidal:
,,Jo, Susanna má pravdu a navíc podobnejch testů jste už přece psala na základce...to zvládnete!‘‘
,,Děkuju za podporu..‘‘ objala ho. Susanna se na něho podívala, Frank se trochu divil, že je taky jednou v krizi i takováto osoba.

Natascha si vzala do ruky telefon. Chystala se vytočit Susannino číslo, ale jako by jí prsty nedovolily zmáčknout tlačítka. Znovu se jí vybavovaly věty od komisařky, od Kurta a hlavně od neznámého muže.
,,Podle toho, co říkáte, to skutečně vypadá, že by se mohlo jednat o únos...jste schopna nám popsat pohřešované?‘‘
,,Ano...mám i jejich fotky... můžu vám je přinést. Teda jen Kurta a Kerstin, když byli ještě spolu...děti bohužel ne.......‘‘
,,To nevadí, alespoň něco...‘‘
,,Já, Kerstin i děti jsme v pořádku...‘‘
,,Přemýšlej Natascho...kde bysme tak asi mohli být?“ „...u Kerstininných známých.“
,,Tvůj brácha je teď naše rukojmí a když něco vykecáš, už ho neuvidíš...je ti to jasný?!! A ty mě hezky poslechneš, je jenom na tobě, jestli chceš, aby byl zpátky doma....A o nic se nepokoušej, budeš pořád sledovaná...takže žádný blbosti!‘‘
Nervózně se rozhlížela z okna do ulice. Pozorovala, jestli se někde neobjeví muž, co jí vyhrožoval. Ulice byla sice velmi rušná, protože bylo ráno a všichni lidé se chystali do práce, ale po neznámém muži ani stopy. Nikoho takového neviděla. Konečně si vzala do ruky mobil a také vizitku Susanny, začala ťukat číslo, když se náhle zamyslela:
,,No ne..tak děti, jo? Nejsi náhodou ještě trochu mladá?! Za tohle a za to pití by tě máma měla přehnout přes koleno...‘‘
,,Jo? Tak co mi ještě povíš?!‘‘
,,Netušila jsem, že ze mě uděláte úplnýho blbce...ty čtyři potřebují pomoc a já nevím, jak vám to mám vysvětlit!‘‘
,,Jde o to, že mi tenhle polda nevěří...‘‘
,,Ale no tak....jistě se najde nějaká cesta, jak vám pomoci..‘‘
,,Bojím se, že už bude pozdě...utíká čas a vy tady jen tak sedíte!‘‘ V posledním okamžiku si to rozmyslela a vytočila jiné telefonní číslo.

,,To je divný…‘‘ zamračil se Günther.
,,Jak divný?..normálně to koupil…‘‘ krčil rameny Becker.
,,To je právě to, že to nekoupil….‘‘ řekl vážně jeho šéf a šel docela pomalým krokem k ležícímu Kurtovi a zoufalé Kerstin. Becker to stále nedokázal pochopit. Kurt skutečně postřelený nebyl. Jakmile se ozvala rána ze zbraně, lekl se, otočil se a nešťastně spadl na zem. V tu chvíli ale přehlídl kámen ležící před ním. Kerstin zařvala, jak ve zpomaleném filmu. Kurt se jí vysmekl a pustil ji ruku. Rázem byl v bezvědomí, protože se o kámen praštil do hlavy.
,,Kurte! Kurte!....no tak….‘‘ křičela zoufale. Teď jí vůbec nezajímal nějaký Wermke s chlapy v zádech, ale jen a jen on.
,,Co mu je?!‘‘ ozvalo se jí za nedlouho v zádech. S Kerstin to hodilo, a proto se otočila. V tu chvíli věděla, že jsou již opět chyceni.
,,Na něco jsem se tě ptal!‘‘ přišel blíž. Kerstin vstala od ležícího Kurta a s rozčíleným výrazem se postavila Güntherovi do cesty:
,,Ty to snad nevidíš?!!...podívej, tohle je jenom tvoje vina!‘‘ strčila do něho. Takovéhle chování Günther nehodlal tolerovat:
,,Co do mě strkáš?...Co si to vůbec dovoluješ!!‘‘ řval na ni.
,,Už jsem ti ustupovala dost!!! Je konec, rozumíš?!!‘‘ hrozila prstem. Günther byl vytočený na nejvyšší míru. Vzal si pistoli a obrátil ji proti Kerstin.

Slečna Schmidtová otevřela dveře od jedné z kanceláří a zaplula k jednomu stolečku. Nervózně se začala kousat do rtu a utahovat si culíčky. Pak celá červená vyndala z kabelky obložený rohlík. Koukla se na něho a s chutí se i přes tu všechnu nervozitu zakousla. Celý rohlík, ale nestačila sníst, protože vešla policejní delegace dovnitř. Když je Schmidtová uviděla, kus rohlíku ji zaskočil a ona se začala dusit.
,,Pane Bože! Bouchněte ji někdo…‘‘ popostrčila komisaře šéfová. Frank byl pohotový:
,,S radostí…‘‘ to obě policistky rozesmálo:
,,Ale no tak Trabere…‘‘ Frank se tvářil jako by nic:
,,No, co? Díky mě, se už nedusí…‘‘ smál se už taky.
,,Takže…slečno Schmidtová, je tu vaše úplně poslední zkouška a pak bude vaše praxe kompletní…..‘‘ nadhodila s úsměvem Suss.
,,Nebojte se ničeho…koukal jsem do toho a nejsou tam žádný záludnosti…to bych dal i já…‘‘ přikyvoval Frank.
,,Táák myslím, že vás už mí kolegové dostatečně seznámili s tím, co vás čeká…prosím, vyndejte si pouze pero a zbytek věcí prosím zandejte..‘‘ zavírala dveře Anna. Culíkářka tak učinila a už se hrabala po papíru, který jí šéfka podávala. Když ho dostala, s vypláznutým jazykem začala číst otázky. Tři ‘‘dozorci‘‘ to všechno pozorovali od jiného stolu. Frank se začal nahlas smát.
,,Franku!‘‘ drcla do něho kolegyně.
,,Promiň, ale já z ní vážně nemůžu….‘‘ šeptal. Schmidtová začala po chvilce psát jako o závod, protože narazila na otázku, kterou se učila snad nejdéle. Po nějaké době se začalo chtít Frankovi spát, vlastně i Susanně, ale ta to nedávala tolik najevo jako její partner, který si položil hlavu na stůl a tak nějak vůbec nevnímal okolí.

,,Co je? Zastřelíš mě?!...no tak…jen do toho!!‘‘ řvala až se sama divila, kde se v ní bere všechna ta odvaha se takhle postavit muži, kterého se tolik bála. V tom se ale ozval Beckerův hlas:
,,Ne, zastřelím jeho!‘‘ namířil zbraň na Kurta. To s Kerstin úplně hodilo. I Günther byl překvapen:
,,Marceli! Nepleť se do toho!!‘‘ zařval.
,,Ale šéfe..‘‘
,,Řek sem snad jasně, aby ses do toho neplet!!‘‘ zařval ještě důrazněji.
,,No dobře…‘‘ zandal neochotně zbraň. Günther se na chvilku zamyslel a začal se rozhlížet po lese. Kerstin to vše pozorovala, a proto chtěla využít situaci a vzít svému muži pistoli. Neváhala takřka ani vteřinu a rozběhla se ke Güntherovi. Vrhla se na něho a snažila se mu vytrhnout pistoli z ruky:
,,Dej mi ji, ty parchante!!‘‘ začala hystericky křičet. Günther byl však pohotový a rychle získal kontrolu nad celou situací:
,,Ale, ale..no tak klid!..‘‘ chytil ji pevně.
,,Pusť mě!‘‘ snažila se mu vysmeknout.
,,Prosím tě, co to do tebe vjelo?‘‘ vzal si ji k sobě a dal jí pusu do vlasů.
,,Nech mě…‘‘ stále se bránila.
,,Přestaň!‘‘ zařval Günther a přitom vystřelil do vzduchu, aby se už konečně uklidnila. Výstřel s ženou opravdu hodil a už se přestala zmítat.
,,No vidíš…tak se mi líbíš….přece nechceš, abych ji musel použít…‘‘ dal Kerstin před obličej stříbrnou hlaveň, aby ji dobře viděla. Kerstin teď dostala strach:
,,Prosím tě, neubližuj mi…‘‘ Becker se začal na tolik smát, jako by právě slyšel nejlepší vtip na světě:
,,To je fakt vtipný….nejdřív si tady hraje na hrdinku, že by jí snad ani nevadilo, kdybyste…‘‘ nestihl to dopovědět, protože se smíchy popadal za břicho.
,,Marceli!‘‘ znovu ho okřikl a Becker okamžitě zmlknul. Günther si teď naprosto užíval, prosby jeho ženy:
,,Co jsi mi to říkala?‘‘ podíval se znovu na ni. Kerstin se celá klepala a nebyla schopna zopakovat, o co žádala.
,,No? Pověz mi to..‘‘ byl na ni jako med. Kerstin věděla, že když Günther neuslyší to co chce, vjede do něho ta jeho agrese:
,,Abys mi neubližoval…‘‘ sklopila ustrašené oči. Na Güntherovi bylo vidět, že mu evidentně dělá dobře pohled na zoufalou a k smrti vyděšenou ženu.
,,Ale já ti přeci nechci ublížit…‘‘ pohladil ji po vlasech. Kerstin to neunesla a začala brečet.
,,Vždyť ty se celá třeseš…a přece tady nebudeš plakat…hm?‘‘ utřel jí slzy. Becker se opět smál, když uviděl pohledy, které Günther dělal. Becker si pomyslel, jak jeho šéf dovede být ‘‘něžný‘‘.
Když to Günthera přestalo bavit, odtrhl ji od sebe a nakázal Beckerovi, aby ji svázal:
,,Marceli…dělej!‘‘ kývl na něho, ale vzápětí si své rozhodnutí rozmyslel..,,Ne počkej, udělám to sám…nechci, aby nám znova pláchli…‘‘ řekl a vzal si provazy od jeho podřízeného. Podíval se na ni a ona pochopila, že se má otočit. Když tak udělala a nastavila ruce, Günther se nestačil divit, co to má žena na rukou:
,,Noo, páni…Marceli, pojď sem…‘‘ ukazoval na Marcela.
,,Ale ten Greiner…‘‘
,,Ten se hned tak neprobere…pojď se na něco podívat…‘‘ znovu ho volal. Když Becker přišel, oba dva muži koukali na poraněné ruce:
,,To je, viď?...možná jsem to opravdu mohl nechat na tobě..‘‘ hihňal se Wermke.
,,No vidíte, šéfe…pak, že neumím svázat rukojmí…‘‘ smáli se.
,,Dobře, tak to udělej ještě jednou…takhle pevně bych jí nesvázal ani já…ale jestli nám zdrhne…‘‘ hrozil prstem Günther a přitom odcházel směrem ke Kurtovi.
,,Žádný strachy, šéfe! My to zvládneme, viď?!‘‘ zasmál se a dal si pečlivě záležet, aby utáhl první uzel co nejpevněji, až Kerstin zaúpěla bolestí.

Natascha vytočila číslo a nervózně chodila z pokoje do pokoje:
,,No tak…vem to….‘‘ na druhé straně však nikdo telefon nebral.
,,SAKRA!‘‘ vztekala se Natascha a praštila s telefonem o postel. Řekla si, že to zkusí za chvilku…proto sebou taky hodila na postel a koukala se do stropu. Na chvilku zavřela oči, snad aby tomu všemu na chvíli ušla. Za několik okamžiků uslyšela kroky po schodech. Byla naprosto v klidu, vždyť bydlí v paneláku a spousta lidí chodí po schodech nebo jezdí ve výtahu. Ale proč ty kroky jdou i po chodbě na jejím patře? Zvědavá sousedka přece odjela na dovolenou a celá rodina Millerových už odešla do práce a do školy. Nataschu popadl strach. Je to ten muž z ulice, který jí včera vyhrožoval? Je to on…určitě! Natascha popadla baseballovou pálku, která ležela v koutě v jejím pokojíku a šla pomaloučku směrem ke dveřím.
,,Hlavně klid…..to zvládneš Natascho…jen klid!‘‘ říkala si téměř bez dechu. Kroky se přibližovaly čím dál tím blíž, až zastavily před dveřmi s jmenovkou ‘‘Greinerovi‘‘. Natascha čekala, co bude dál. Pak uslyšela dva mužské hlasy. Dostala ještě větší strach než před tím. Nebyla připravena na jednoho muže, na tož na dva. Chvilku váhala, jestli znovu nevytočí číslo osoby, kterou předtím volala, ale bála se. Zvonek. Natascha ani nedýchala.
,,Zazvoň ještě jednou…snad už vyleze!‘‘ řekl jeden hlas. Natascha to všechno slyšela, ale bohužel neviděla - teď litovala, že nemají kukátko.
,,Kurte…kde jsi?‘‘ říkala si pro sebe. Stála tam připravena s pálkou před dveřmi a jen se modlila, že ti dva nejsou ozbrojeni.
,,Slečno Greinerová! Otevřete! Slečno Greinerová!‘‘ ozvalo se za dveřmi. Natascha byla připravená bránit se zuby nehty, ale rozhodně nechtěla dveře otevřít. Dělala, že tam není. Když se nikdo neozýval, muži se začali radit, co udělají dál:
,,Hele, musí tam bejt….‘‘ řekl hluboký hlas.
,,A jak to víš, tak jistě?‘‘
,,Ptal jsem se ve škole, prej ji dneska neviděli…kde jinde by byla?‘‘
,,Hele, pěkně nám to spočítaj, když jí nepřivedem…‘‘
,,Musíme dovnitř…buď tam bude anebo jí někde najdem sami….‘‘ Natascha se při tomhle rozhovoru ještě více vyhecovala, a byla připravena udeřit co nejsilněji. Problém byl však ten, že na ni byli dva. Muži znovu zkusili zavolat, ale žena ani muk.
,,Vykopnem dveře?‘‘
,,Ne..radši prostřel zámek…ať tady neděláme moc velkej ruch…je to přece bytovka….‘‘ Natascha se při slově ‘‘prostřel‘‘ zděsila. Ustoupila od zámku a stoupla si přesně za dveře. Úkol měla jasný – jakmile se dveře otevřou, udeř do jednoho co nejvíc to půjde a toho druhého kopni do rozkroku. Když se to nepodaří….to raději ani nedomýšlela.

,,Tak dělej, vstávej…‘‘ poplácával Günther Kurta po tváři. Kurt na chvilku pootevřel oči, ale za chvilku je zase zavřel.
,,Nechcete ho tady radši nechat?‘‘ ptal se Becker. Günther se na něho otočil a vrhl na něho pohled, který mluvil za vše.
,,To byl jenom návrh…‘‘ řekl si pro sebe Marcel.
,,Pojď mi s ním pomoct!‘‘ zavolal na něho šéf a Becker hned poslechl:
,,A to s ním jako pudem až k tý vile?...šéfe, to je hrozně daleko…‘‘ protestoval.
,,Aby ses neudřel….jasně, že ne….dojdeme jen na cestu, ty pak dojdeš pro auťák a pak sjedeme na silnici…‘‘ zandával si pistoli za pás Günther.
,,Tak dělej….pomož mi!‘‘ snažil se ho postavit na nohy. Kurta pak oba podepřeli a šli na onu vzdálenou cestu s Kerstin před sebou.

,,Dvacet minut dokonce…‘‘ oznámila Anna žákyni. Slečna s culíčky sebou hodila a nervózně začala počítat chybějící otázky. Procházela si je ukazováčkem snad třikrát a s hrůzou zjistila, že jich nemá celkem pět a přitom vypracovaných má zatím pouze tři. Přečetla si je jednu po druhé, když náhle přestala psát a dala si hlavu do dlaní. Frank nic nezaregistroval, protože i on měl zrovna obličej na stole a zavřené oči. Susanna si toho však všimla. Podívala se na šéfovou a hned pak zpátky na Schmidtovou:
,,Aaa, slečno Schmidtová…je vám něco?‘‘ zvedla se a šla k ní.
,,Co?‘‘ zvedla oči.
,,Proč nepíšete, běží vám přeci čas..‘‘
,,Když já už nevím ani jednu z těch otázek….‘‘ vytahovala si z batůžku kapesník. Susanna jí pohladila po vlasech a nenápadně se podívala do jejího testu:
,,Vždyť tady toho spoustu máte…‘‘ pousmála se.
,,Jo…jenže mám tady druhou stránku..‘‘ utřela si slzu. Susanna jí chtěla ještě něco říct, ale šéfové se nelíbilo, že tam mají takovýhle diskusní kroužek.
,,Susanno…‘‘ zavolala na ní a jí hned došlo, že by se měla vrátit ke svému stolečku.

Ozval se výstřel a pak znovu ty dohadující se hlasy:
,,Ty jsi takovej ňouma! To neumíš ani prostřelit zámek?‘‘
,,No jo ty chytrej…máš ještě náboje?‘‘
,,Tady…ale už se konečně tref nebo to udělám já!‘‘ Natascha byla stále připravená.
,,Střílej!‘‘ řval nervózně jeden z mužů. Muž se konečně trefil a oběma mužům se ulevilo:
,,No konečně..jdem dovnitř…‘‘ řekl ten druhý a strčil do dveří.

,,Šéfe, podívejte…vždyť ten kluk cestou omdlívá…chvilku je při vědomí a pak zase…‘‘
,,Hele, drž už konečně hubu!‘‘ zuřil trochu vyčerpaný Wermke, který stále podpíral zraněného Greinera. Kerstin se na to už taky nemohla dívat:
,,Günthere, má pravdu…potřebuje pomoc!‘‘ Günther se trochu zasmál:
,,Kerstin ty jsi fakt taková naivka.. to snad ani není možný…‘‘ kroutil hlavou.
,,Proč?‘‘
,,Myslíš, že Becker mu chce pomoct?‘‘
,,Ale…‘‘
,,Já za to nemůžu, že mu to tak kecá, ale při tom neumí koukat…noo nekoukej tak na mě, v rádiu hučí do lidí nesmysly a pak nevidí jeden blbej pařez...‘‘ zasmál se a hned dodal:,,Tak to teď musí vydržet..‘‘ Kerstin na to už nic neřekla a šli společně dál.
Po nějaké době konečně narazili na rozcestí, které bylo kousek od silnice.
,,Sedni si..‘‘ pustil Kurta na zem.
,,Takk…jdi pro ten džíp…a hoď sebou…ne, že tady na tebe budem čekat do večera!‘‘ opřel se udýchaně o kolena.
,,Vy se snad bojíte, aby nevykrvácel…‘‘ rýpnul si podřízený. Günther se postavil rovně a s kamennou tváří vyndal pistoli:
,,Mazej pro to auto!‘‘ zařval. Když se Becker vzdálil, Günther se otočil zpátky k jeho dvěma rukojmím:
,,Žádný blbosti…‘‘ namířil na Kerstin zbraň.Pokračování příště!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Moc pěkně rozjetá povídka. Už se moc těším na pokračování, jen je mi líto Kerstin, škoda, že nemá víc odvahy, aby od manžela utekla i s dětmi.
No nic, pokračuj Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Moc pěkně rozjetá povídka. Už se moc těším na pokračování, jen je mi líto Kerstin, škoda, že nemá víc odvahy, aby od manžela utekla i s dětmi.
No nic, pokračuj Wink


Jsem ráda, že se ti povídka líbí...njn, Kerstin se ho ''trochu bojí''....jinak pokráčko dodám v nejbližší době...mějte se všichni hezky, přeju hezký víkend, papa
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jéé, to je dobře, že ses, Ropuško, taky dala na psaní! Laughing Very Happy

Jinak je to moc dobře započatý! Dobrý stěr od Susanny, jak mu řekla, že přijede tetka z Brazílie! Si to zaslouží! Very Happy
Hned na začátku jsem myslela, že ten bývalý přítel bude Frank a vše se bude točit také kolem něho, ale nevadí, pokračování mě zaujalo tak, že je lepší, že v tom Traber nefiguruje! Very Happy

No a čekám na pokráčko, tak kdy bude? Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Jéé, to je dobře, že ses, Ropuško, taky dala na psaní! Laughing Very Happy

Jinak je to moc dobře započatý! Dobrý stěr od Susanny, jak mu řekla, že přijede tetka z Brazílie! Si to zaslouží! Very Happy
Hned na začátku jsem myslela, že ten bývalý přítel bude Frank a vše se bude točit také kolem něho, ale nevadí, pokračování mě zaujalo tak, že je lepší, že v tom Traber nefiguruje! Very Happy

No a čekám na pokráčko, tak kdy bude? Wink


Ahoj abecedo Laughing Laughing ! Už jsi se dlouho neozvala....njn, taky jsem se dala do psaní a dost mě to baví Wink Jinak jsem ráda, že se ti moje povídka líbí...nooo Frank to bohužel není, ale snad tě to bude bavit, i když toho přítele ''hraje'' Kurt. Tak přeju hezké čtení...pokračování bych sem měla šoupnout asi zejtra (doufám).
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak je tu slíbené MINI POKRÁČKO!!! Sice je to trochu krátké, ale brzy se objeví další část...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Moc pěkný, teda Kerstin je opravdu statečná a doufám, že ten její manžílek ji nechá aspoň chvíli napokoji Smile
No a co říct na závěr?? Už aby tu bylo pokráčko Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Moc pěkný, teda Kerstin je opravdu statečná a doufám, že ten její manžílek ji nechá aspoň chvíli napokoji Smile
No a co říct na závěr?? Už aby tu bylo pokráčko Twisted Evil Twisted Evil


Jsem ráda, že obdivuješ Kerstin...konečně se v NOVÉM POKRAČOVÁNÍČKU rozhodla pro ten správný krok....hezké čtení.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Moc pěkný a "to" teda slečna Schmidtová, no radši budu zticha a smát se dvěma komisařům, kteří se jí musí ujmout Laughing Laughing já bych na jejich místě být nechtěla...
A k tomu, co Kerstin vyřkla na konci pokráčka: snad ji Günter nepraští.

P.S. Už se těším na další pokráčko

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Pokráčko je tu!!! Tak jsem sem vložila pokračování, další dodám až v roce 2008. Dneska jsem dala část spíše oddychovou, když jsou ty Vánoce Wink Wink ... Vám všem přeju krásné Vánoce, bohatého Ježíška a pořádně si užijte prázdniny. Samotřejmě taky šťastný nový rok!! Mějte se hezky a doufám, že se vám moje povídka bude nadále líbit...s pozdravem Ivča
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 198
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Vidim to tu furt, už to mám asi dvakrát přečtený a furt sem nekomentoval - no moje ostuda Cool
Povídka se mi moc líbí, důkazem toho je, že jsem si jí dvakrát přečetl. Na pokračování se moc těším.

A všem Veselé Vánoce !!!

P.S.: Asi to budu psát v každým příspěvku Laughing Laughing Laughing ty Vánoce Very Happy

EDIT : Ani si někdy nevšimnu, jak jsem ukecanej Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
eron napsal:
Vidim to tu furt, už to mám asi dvakrát přečtený a furt sem nekomentoval - no moje ostuda Cool
Povídka se mi moc líbí, důkazem toho je, že jsem si jí dvakrát přečetl. Na pokračování se moc těším.

A všem Veselé Vánoce !!!

P.S.: Asi to budu psát v každým příspěvku Laughing Laughing Laughing ty Vánoce Very Happy

EDIT : Ani si někdy nevšimnu, jak jsem ukecanej Laughing Laughing Laughing Laughing


Jsem moc ráda, že se ti moje povídka líbí...a o to víc mě těší, že stojí za to, aby ji někdo přečetl dvakrát...mám obrovskou radost! Díky....také přeju hezké Vánoce
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 198
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Tak si zase můžeš přečíst ty moje Cool Cool Cool Ale nečekej nic světoborného Laughing Laughing Laughing

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Moc pěkný a konečně taky nějaká akce... Laughing
Co to tomu Frkovi děláš? on přeci klobásy děsně nerad Twisted Evil ale slečna Schmidtová je čím dál tím víc lepší a lepší
Ani si nechci představit, co udělá Günter, až se vzbudí, ale tajně doufám, že neví,kde Kurt bydlí...

Jinak také přeji veselé Vánoce

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
eron napsal:
Tak si zase můžeš přečíst ty moje Cool Cool Cool Ale nečekej nic světoborného Laughing Laughing Laughing


jj, určitě si je ráda přečtu...ale odpovim, až po novým roce, pač nebudu mít přístup na net...ale rozhodně jsem zvědavá...budou určo super!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Moc pěkný a konečně taky nějaká akce... Laughing
Co to tomu Frkovi děláš? on přeci klobásy děsně nerad Twisted Evil ale slečna Schmidtová je čím dál tím víc lepší a lepší
Ani si nechci představit, co udělá Günter, až se vzbudí, ale tajně doufám, že neví,kde Kurt bydlí...

Jinak také přeji veselé Vánoce


To ani nevím, že Frank nemá rád klobásy Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Já to taky nevím, jen mě to tak napadlo Laughing Laughing ale myslím, že kdyby ji nabídla Hetzbergerovi, tak ten by ji zaručeně přijal i s těmi dalšími Very Happy

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Moc se omlouvám, že jsem tak pozadu, ale teď už budu číst v tempu! Very Happy

Tak tomu říkám nářez! Když Verena chce starší dítě a Kerstin odešla i s dvojčaty, nenapadne ho snad mstít se jí tím, že je unese a dá Vereně! Evil or Very Mad Jsem moc zvědavá, jak bude Günter reagovat! A Kurt mu měl tu fsádu pozměnit o hodně víc!!!
A Traber? No, abychom se nakonec nedivili, že Sus zůstane naocet! Very Happy Ale jako gentlmanovi mu to vždycky slušelo! Very Happy Nevím, co se mu na "prasnici s culíkama" nelíbí! Very Happy Jak by řekl klasik: "Je milý jak severokorejský pohraničář." A Sus se jí vždycky pěkně zastane, ale spíš je to taková provokace Franka, co? Very Happy Laughing
A co se bude dít s Dieterem? Co jeho nová láska? Very Happy No, už abychom se to všechno dozvěděli, takže nahoď kompíka a piš! Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak to jsem ráda, že zase čteš Wink ...noo, v něčem předpovídáš trochu správně Wink Wink ..jinak pokráčko bude snad co nevidět. Teda doufám.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Tak ta Schmidtová je fakt skvělá Laughing Laughing Laughing Fakt, naprosto super postavička! Günter je i po tolika dílech stejný hulvát a pořád mu přeji, aby zakopl a zlomil si vaz. Ještěže se objevil Kurt...

Jinak... snad Frank brzy nepřijde o nervy, muhehehe Laughing Jsem zvědavá, co slečna s culíky u toho auta dělá... Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
První pokračování v roce 2008! Je sice krátké, ale za nedlouho tu bude další!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No, Ivett, jsem zvědavá, co hodlá Günther udělat! Jestli se pkusí odklidit Kerstin a děti si vzít... Evil or Very Mad Evil or Very Mad Evil or Very Mad

Jiank ta Kerstin se taky nezdá! Falešné dokumenty! Jen aby ji právník nehodil k soudu sám! Very Happy Very Happy

A jak to bude pokračovat? Slíbilas pokračování brzo, tak snad se do konce pracovního týdne dočkáme! Very Happy Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Páni, tak to je hustýýý!! Laughing Laughing Ta holka má za ušima, muhahaha Laughing Laughing Laughing Laughing Ale chudák Bernd.... nevím, zda se dočká rána Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
Páni, tak to je hustýýý!! Laughing Laughing Ta holka má za ušima, muhahaha Laughing Laughing Laughing Laughing Ale chudák Bernd.... nevím, zda se dočká rána Laughing Laughing Laughing


Noo, to víš, musela jsem z Kerstin udělat taky trochu hrdinku, aby tam nebyla jenom jako chudák Mr. Green ...a co se týče Bernda...docela jsi mě rozesmála Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Teda Kerstin se vážně nezdá Twisted Evil co hodláš provést Berndovi? Doufám, že se aspoň dočká rána. Very Happy Wink Jinak už semoc těším na další kousek, protožejsem čím dál tím víc napnutá Embarassed Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Teda Kerstin se vážně nezdá Twisted Evil co hodláš provést Berndovi? Doufám, že se aspoň dočká rána. Very Happy Wink Jinak už semoc těším na další kousek, protožejsem čím dál tím víc napnutá Embarassed Twisted Evil Twisted Evil


To jsem ráda, že jseš čím dál víc napnutá...to je skvělý...co se týče Bernda, tak zatím nebudu nic prozrazovat... Wink Wink ..pokráčko slibju buď dneska večer nebo až zítra...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Pokračování je tady - a tentokrát dost dlouhé - dala jsem ho dlouhé, abyste si začetli, ale další pokráčko fakt nevim, kdy přidám......
P.S. Toto pokráčko naleznete ho v dalším okně...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Moc se mi líbila hra na matějskou! Very Happy Very Happy To má Sus docela problém, když nesnáší bourání autíček! jsem si myslela naopak, že to bude její oblíbená atrakce, ale s Traberem za volantem se nemůže nikdo divit! Very Happy Very Happy

Copak je v tom dopise? To by mě teda fakt zajímalo! Shocked

Tak kdy přihodíš něco dalšího, abch se dozvěděla, co to tam vlastně je? Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
JSS...: Naprostý souhlas, taky jsem myslela, že autíčka ráda mít bude Laughing Laughing Laughing

Iv: Páni, Suss nemá autíčko, chuděra (aneb tady se ukázaly moje priority Laughing Laughing ). Právník je super, vzal moc dobře Kerstinino info Laughing Laughing A chcu věděěěět, co je v tom dopiseee!! Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Teda, chudák Suss nejdřív jí seberou autíčko a pak jí Frank vezme na pouť, ale docela mě překvapilo, že paní vrchní komisařka nemá ráda autodrom (ten já mám skoro nejradši)

No a k dopisu, mám zlé tušení, že to bude psaní od pana Wermkeho...

Co dodat? Už se těším na pokráčko Twisted Evil Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
POKRAČOVÁNÍ!!!!! Tak sem po dlouhé době dávám pokračování.....a už se můžete dočíst, co je v tom dopise Rolling Eyes Tak se budu opět těšit na vaše reakce na pokračování....přeju hezký víkend Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pěkný, co jiného k tomu dodat, jen možná mohlo toho být víc Laughing Laughing Laughing Very Happy Very Happy (já mám co říkat)

Teda co ten Günther chce provést, mám takový neblahý tušení, že se Kurta bojí, tak na něj pošle neschopnýho Beckera... Twisted Evil Twisted Evil
A ti komisaři jsou taky neschopní, že si neověří jestli je to opravdu ta, za kterou se vydává...no jo, co můžeme taky chtít od blonďaté komisařky bez auta Laughing Laughing

Už se těším na pokrajdo, které se tu snad brzy objeví Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Teda co ten Günther chce provést, mám takový neblahý tušení, že se Kurta bojí, tak na něj pošle neschopnýho Beckera... Twisted Evil Twisted Evil


Very Happy Tak tohle mě rozesmálo Laughing Laughing ...jinak pokrajdo bude snad po víkendu...ale nevim přesně kdy Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
S cobrou naprosto souhlasím, jen mám stále větší pocit z toho, že unese Kertininy děti! A teď ještě věčí, jestli chce Beckerovi "nahodit skóre". Že by právě tím únosem? Twisted Evil

Taky se už těším na pokráčko, dávám ti čas do středfy, pak budu rozesílat váhružné dopisy (jako Günther) a vraždit (nno, snad se ještě nějakého toho mordu dočkáme Wink)! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
S cobrou naprosto souhlasím, jen mám stále větší pocit z toho, že unese Kertininy děti! A teď ještě věčí, jestli chce Beckerovi "nahodit skóre". Že by právě tím únosem? Twisted Evil

Taky se už těším na pokráčko, dávám ti čas do středfy, pak budu rozesílat váhružné dopisy (jako Günther) a vraždit (nno, snad se ještě nějakého toho mordu dočkáme Wink)! Very Happy


No teda!! Já se nenechám vydírat!! Laughing jenže jak můžu zavolat policajty, když ty....ty studuješ na tajnou mafii, že jo? Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Já na tajnou mafii nestuduju! Very Happy Jen na toho fízlouše, takže zavoláš, že tě někdo vydírá, já přijedu a tovnou tě chytím pod krkem! Very Happy Wink Twisted Evil

Jak jsem řekla, čas máš do středy! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Já na tajnou mafii nestuduju! Very Happy Jen na toho fízlouše, takže zavoláš, že tě někdo vydírá, já přijedu a tovnou tě chytím pod krkem! Very Happy Wink Twisted Evil

Jak jsem řekla, čas máš do středy! Very Happy


To je teda dobrý, říkáš, že zavolám, když mi bude někdo vyhrožovat...dobrý, zavolám...a ty nechytíš toho vyhrožujícího ale mě? Surprised To je teda dobrý Laughing Jaký zákony se to učíte? Laughing ...a pak, že nejsi u mafie Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ne, myslela jsem, že přijdeu, že tě někdo ohrožuje (vlastně já, že tě obtěžuju), a rovnou tě chytím pod krkem, abys dodala to pokráčko! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jo ták Laughing ale obávám se, že když mě chytíš pod krkem, tak ze sebe asi žádné pokráčko už nevydám Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Totě chytík, dotáhnu k prvnímu počítači a donutím tě neco sepsat! No, možná tě pustím, aby se ti mohl prokrvit mozek a přišlas tak na lepší nápady! Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Chudák Natascha.. jak já jí rozumím, taky matice nerozumím Laughing Laughing Hm... oni se takhle nechají napálit, to snad ne... Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Kšeft se špatným zbožím
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma