| Parťák - Amrodel | |
Amrodel
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 48 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 10.12.2008 21:10 |
|
|
|
|
Předem se všem, co si chtějí tuhle povídku přečíst, chci omluvit za velmi neoriginální téma. Asi nebyl dobrý nápad si nejdříve přečíst povídky ostatních a pak až teprve vymýšlet tu svou, kdy mi nezbývá nic jiného než žasnout a přemítat nad tím, kam na své nápady chodí.
Parťák
Ze šedého nebe, na kterém nebylo možno rozpoznat jediný obrys mraku, se snášely bílé vločky a padaly na holé černé větve okolních stromů. Vše působilo jako téměř dokonalý černobílý film: pole pokryté čerstvě padlým sněhem; vrány posedávající na silných větvích, které udrží jejich váhu; mokrá asfaltová silnice plazící se jako nekonečný had okolo; a dvě postavy v černých oděvech poblíž stříbrného luxusního auta.
Jedna z postav si vyhrnula límec svého padnoucího kabátu, aby se ochránila před pronikavě ledovým větrem, a se slzami v očích se podívala do strnulé tváře té druhé. V jemných vouskách kolem kolegových úst se zachytávaly ty obdivuhodné výtvory přírody. Jindy by byl rád, že jemné a křehké vločky neroztávají, ale jindy se nemusel smiřovat s ničím tak těžkým. I kdysi snědá barva Turkovy kůže začínala mít popelavě šedý nádech.
Celá černobílá scenerie byla narušená jen pouhými dvěma elementy. Prvním z nich byly Kranichovy slzami zalité pomněnkové oči. Druhým, barevně přímo řvoucím, byla kaluž husté temně rudé tekutiny, ve které ležel malý policista.
„Semire,“ vydral ze sebe Tom, jehož tělo se nyní otřásalo mohutnými vzlyky. Odpovědí mu nebylo nic než vzdálené krákání havranů. Už nikdy více.
„Semire, tohle mi nedělej,“ vykřikl zoufale, když vzal bezvládné tělo do náruče. Slané slzy stékaly po jeho tvářích ve dvou velkých řekách, které dál padaly do parťákovy tváře. Snad doufal, že tak jako slzy Fénixe by mohly vyléčit i smrtelná zranění, že slzy uroněné pro pro někoho, koho měl tak rád, by se svou mocí mohly vyrovnat těm kouzelným a jeho věrný druh by mohl povstat stejně jako Fénix povstává z popela.
Na bělostném horizontu se objevila další auta. Dvě z nich byla bílá, andělská barva přerušená zeleným pruhem. Jak ironické. Zelenou vždy považoval za barvu života. Třetí auto naopak představovalo smrt a taková byla i jeho barva... černá jako nejtemnější noc bez hvězd, jako smutný svět Toma Kranicha, ve kterém ztratil další milovanou osobu...
Konec
Pokud jste se dočetli až k těmto řádkům, chtěla bych Vám poděkovat, že jste si na tento patetický střípek udělali chvilku ze svého cenného času
|
|
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 10.12.2008 21:30 |
|
|
|
|
Když jsi začala černobíle, s havrany a šedou oblohou, vyvolávala to ve mně představu hřbitova, ale realita mi vyrazila dech...slzy v modrých očích:((
Nevím, proč máš dojem, že jsi neoriginální. To, škoda že tak smutné téma, jsi podle mne pojala trošku kouzelně...škoda jen, že Tom není Fénix
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 11.12.2008 15:48 |
|
|
|
|
Aaaa, konečně povídka od milé Amrodel, jsme potěšeni, děkujeme! :aww: a z tématu si nic nedělej, už slavný kritik F.X. Šalda tvrdil, že důležitý není ani tak námět, jako nové pojetí
Ze šedého nebe, na kterém nebylo možno rozpoznat jediný obrys mraku, se snášely bílé vločky a padaly na holé černé větve okolních stromů. Vše působilo jako téměř dokonalý černobílý film
--- na mě z toho dýchá Tvůj fotografický cit pro krajinu... a ono nebe bez obrysu mraku dobře znám - někdy působí snově, jindy mě deptá
Nééé... vločky, rozpusťte se... chudák Pacinka co se mu stalo? Ne, je dobře, že to nevíme působilo by to ještě smutněji jen doufám, že to nebyla Tomova vina, nikdy by si Packovu smrt neodpustil
Dobře jsi zdůraznila ten barevný kontrast. Celá krajina jev v odstínech černé a bílé (pole, silnice, vrány, auto, kabáty....) a narušují ji jen modré duhovky toho, kdo žije... a rudá krev mrtvého. Ou
Pěkná narážka na Poa Nevermore...
Fénix kéž by i Packal vstal z popela... ale on by vstát měl. Koneckonců, fénix je symbol duše, co zemře a zase se obnoví...
Je mi Toma strašně líto, hrozně, hrozně mooooc kéž by to byl jen sen, ze kterého by se probudil.
Krásná povídka, Moni, i přes svou smutnou atmosféru!
|
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|