AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
I ze sázky může vzrůst láska
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
přidán ČTVRTÝ dílek po dlooooooooooooooooooooooooooooouhé době Smile

Například lvi bojují o samice, aby si získali její přízeň. Stává se to i mezi opi?
Myslím tím samozřejmě nás lidi. Bojují někdy dva muži o jednu ženu? A vyhraje vždy ten nejsilnější? Nebo jde o chování?

______________________________________________________________________________________________________

Nacházíme se v jednom baru poblíž Kölnu, který mají v oblibě policisti ze Zásahové jednotky.
Zrovna tam seděl Kranich starší a zjevně na někoho čekal. Po půl hodině se ve dveřích objevil vysoký muž se světlehnědými vlasy.
Nikdo jiný než André Fux.
Podal si ruku s Frankiem.
„Rád Tě opět vidím.“ usmál se.
„Já Tebe taky, Fuxi…“ zabručel, ale byl rád, že se setkali.
Objednali si prozatím vodu. Nehodlali se hned ožrat.
„Tak jak je na Zásahovce?“ započal konverzaci Frankie.
„Ale jo, jde to. Co Ty? Tom a tak?“ ptal se Fux.
„Já se mám celkem dobře… Nic neobvyklého se v mém životě neděje a to mě trochu zráží.
Byl jsem zvyklý na pořádná dobrodružství na interpolu. A teď? Sedím doma nebo jsem v hausboatu a nic. Nic se neděje.
A Tom? Toho jsem už delší čas neviděl. Podle mých informací pracuje s mladým Gerkhánem v týmu jako hlavní komisaři.“
Při představě syna Frankieho a toho malého Turečka se André rozesmál.
Ale po chvilce se uklidnil. Přišel sem, aby uzavřel ne zrovna poctivý obchod.
A oba to věděli, že tento obchod bude "nezákonný".(Je to dle toho, jak to pochopíte Laughing )
„Nerozmyslel sis to?“ zeptal se Frankie, který se na tuhle akcičku těšil čím dál tím víc.
„Ještě musím přemýšlet… Přeci jen…“ nedokončil, ale Frankie ho chápal. Dál se bavili tak normálně a klidně.
„Hele a jak je to s šéfem Zásahovky?“ zeptal se.
„Na toho se mi ani neptej. Takovej starej dědek.“ smál se, „Nenechá nám ani minutku na koupení si kafe v automatu.“
„To víš… Stará škola.“ odvětil Kranich, ale smál se taky. Už byli jemně opojení alkoholem a ten dělal své.
„Pamatuješ, jak jsme měli tu společnou akci s dálniční?
Ty tam byli jak zelenáči! Leda tak Fischer a Stolte se snažili něco dělat, ale od ostatních jsme nic nemohli chtít!
Všechno jsme za ně dělali my!“ zachovával Fux vážnou tvář. Ale stejně se oba rozesmáli.
„S Lamprechtkou bylo dálniční na nic…“ podotkl jeho společník.
„Pravda, pravda. Lamprechtka to vést moc neuměla. Ta měla protekci u policejního prezidenta.“
Objednali si další vodku. Měli dost, ale barman je nevyhodil. Věděl, že je tu může když tak bez problému nechat přes noc.
„A nebo první setkání Anny s námi. Byl to pro nás všechny šok.
Aby přišla šéfová dálniční na základnu Zásahovky nebo Interpolu. Jenom když jsem ji tam viděl…“ nedokončil a opětně se
Frankie rozesmál.

Již postoupil čas z večera na temnou noc a dva hříšníci měli uzavřít dohodu…

Už byli dosti nestřízliví, ale stále věděli, co dělají. Objednali si naposledy.
„Tak už ses rozmyslel, jestli se mnou uzavřeš ten ďábelský obchod?“ zeptal se Frankie.
„No…Ale tak jo. Uzavřu. Souhlasím.“ přikývl André, „Ale začínám sám!“
„Jistě!“ ušklíbl se Kranich a vypil svou sklenku. André to udělal také. A měli to zpečetěné…
Stejně tu nabídku barmana využili a vyspali se tam…
Ráno vstali. S jistou kocovinou. Nebylo jim zrovna dobře. Tudiž na delší dobu si zabrali dvě kabinky.
Po dvou hodinách se jejich žaludky trochu uklidnili, takže mohli se opláchnout a jít za svými zásadovými činnostmi.
Arrow

Šance atraktivnější polovičky obchodu aneb André Fux v akci
Vystoupil z auta a podíval se na své staro-nové působiště. Dálniční policie. Tady prožil hodně věcí.
Třeba jak skákali se Semírem přes řeku s autíčkem… Nebo jak zachraňovali Annu Englhartovou.
Jak pomáhali Kim zjistit, kdo je matčin nový přítel. Či skvělou akci s tankem. Bylo toho hodně.
Nejhůř se cítil, když ho podezřívali z vraždy svého žáka karate.
Bylo mu líto, že Anně rozbil tu skříňku. Měla ji asi ráda… Ale to je už minulost. Vyšel vstříc svému měsíci.
Vešel do naši známé budovy dálniční policie. Bylo to už rok, co opustil tuto služebnu. Myslel, že už nikdy se sem nepodívá.
Tenkrát na něj byla Anna pekelně naštvaná. Vyrazila ho ze dne na den. Asi si k ní dovolil na tom večírku příliš…

Ano, zase ten skvělý den. Anna Englhartová slavila narozeniny a tentokrát to slavili na služebně.
Už odpoledne bylo klidné. Semír s Andrém seděli v kanclu a pařili online hry, Horst se zase cpal houskou,
Dieter vyřizoval poslední hlášení a Andrea si hledala nového internetového partnera, protože poslední ji z chatu zdrhnul.
Anna mlčky pokukovala po osazenstvu služebny. Měla náladu pod psa. Nějak se ji ty narozeniny opětně nevydařily.
Nikdo z jejích známých se neozval. Či z vedení. Prostě nic. Jako kdyby byla vzduch, který musí dýchat…
Blížila se šestá hodina večerní. Tik ťak, Tik ťak…Byl to čas, který odtikával její trávení na planetě Zemi.
Čas, který ji byl dán, aby válčila s terorem od nadřízených.
Čas, který ji byl dán, aby si vedla tu svojí služebnu a budila v ní každý den respekt.
Najednou si to přišlo takové nepatřičné. Ten věčný řev, který vydávala na své podřízené. Měla je celkově ráda.
Semír, ten drobeček, koho měla ráda už jen kvůli jeho chování.
André, vysokej světle hnědovlasý elegán, ten dokázal potěšit v každé situaci.
Andrea, naše expertka na počítače, dokázala vyhledat cokoliv a kdekoliv. Byla opravdu šikovná.
Hotte, tlouštík se smyslem pro humor, ji nadbíhal jak mohl.
Dieter, jeho parťák a vysoký stonek, byl sice jako Horst menší nešika, ale byl dobrý policista. A zbývala ji úvaha o sobě.
Ona, ta přísně vyhlížející policistka, bez soukromého života.
Ona, která dala život práci, si najednou připadala sama, sama jak kůl v plotě.
Z hloubání ji dostal zvýšený šum na služebně.
Zrovna se tam Semír s Andrém hádali, jakou hru si pustěj další a
Andrea se naštvala na Semíra a řekla, že je chová jak malej fracek.
Anna se musela zasmát. Andrea měla pravdu. Semír se někdy vážně choval jak pětiletý děcko.
Proto ho měla tak ráda. Připomínal ji syna, o kterého přišla…
V nedalekém kostele odbily šestou hodinu a tím skončila všední služba a také začala ta nevšední.
Ta každoroční…
Ale nikdo neprchal ze služebny jako to bylo zvykem.
Možná někteří níže postavení se rozutekli do svých aut, které míří do jejich domovů za rodinami či aby stihli svou oblíbenou telenovelu.
Ostatní se také vydali do svých aut, ale ne proto, aby tak říkajíc „odletěli jak holoubci z rodného hnízda“,
ale pro dárky pro svoji milou(?) šéfovou.
Když se všichni připravili a uchystali, tak k sobě zavolali šéfovou a každý ji popřál všechno nejlepší k narozeninám.
Květiny u ní v oblibě neobstály nikdy, ale tentokrát ji potěšila růže od Andrého. Potřásli si rukou a on se k ní jemně naklonil:
„Koupil bych něco lepšího, ale vy nás vždy tak honíte ráno do práce.“ promluvil polohlasem omluvně.
Oslavenkyně se musela usmát. Podívala se mu hluboko do očí.
Musela uhnout očima, aby mohla pokračovat a přijmout přání i dárek od ostatních.
Semír ji daroval knihu Policie a všední život, kterou napsal bývalý policista.
Od Andrey dostala propisku, Horst s Dieterem ji věnovali zbraň. Historickou. Byla krásná, to musela uznat.
Teď až mohla zábava propuknout. Hudba byla, ale tanečníků bylo více než tanečnic.
Anna s Andreou tancovaly skoro pořád. Tedy spíše Anna. Alkohol a postup času dělal své.
Po půlnoci zůstali na služebně jen Anna s Andrém. Šel k ní.
„Tady se to nějak vylidnilo.“ poznamenal a pousmál se, dřepnul si k ní a podíval se ji hluboko do očí, jak to udělala, když ji předával tu růži.
Jen přikývla. Pohled mu opětovala. Tentokrát tu nikdo není a nikdo nepřijde, pomyslela si.
Kdyby byla střízlivá, tak by to neřešila, prstě by si s ním povídala a nic by se nestalo. Ale i ona pila.
Koukala se do jeho očí s obavou a s trochou osudu. Ale i s neodolatelnou touhou. Byla příliš dlouho sama…
Najednou dostala až panický strach ze všeho, co by se mohlo stát. Sklonila hlavu.
Po tomhle uvědomění měla pocit, že jeho pohled nevydrží. Chtěla ho začít líbat. Chtěla s ním zažít to, co už dlouho nezažila.
Lásku, odevzdanost muži či kdoví co ještě. Ale věděla, že by to nemělo dlouhého trvání.
V první řadě je práce, tudíž je jeho šéfka. V tomto musely city stranou.
André ji jemně vzal za bradu a zvedl. Dívala se pořád do neznáma.
„Jestli to nechceš, zastav mě.“ promluvil jemně a začal ji opatrně a jemně líbat.
Nebránila se, ba naopak, po chvíli se sama přidala.
Kde ti dva skončili, si můžete domyslet sami, jestli ne, tak vám opravdu radit nebudu.

Probudili se k polednímu.
Naštěstí ostatní měli volno.
André byl už vzhůru a snažil se rozumnou cestou ze sebe dostat toho hnusného přítele alkoholu, kocovinu.(A opět to tu máme, že, Všeli? Very Happy)
Anna se probudila později. Rychle se oblékla.
Když uslyšela Andrého, jak lamentuje nad tím, že se ta voda na kafe nevaří a nevaří, bylo ji ihned vše jasné.
Chytla barvu, že i ta rudá růže od Andrého, byla proti ni bledá. Ale po chvilce se vzpamatovala. Šla za ním.
Na nic si nepamatovala, ale tušila, co se vůbec stalo. Opřela se o dveře kuchyňky a pozorovala ho.
Musím ho vyhodit. Nedělalo by to dobrotu, pomyslela si, ale nechtěla to. Něco ji k němu táhlo.
Asi to bylo jen vinou kocoviny. André konečně přemluvil konvici, aby začala vařit vodu na kafe.
Podal jeden hrnek Anně a sám si vzal kafe do kanceláře hlavních komisařů. On si na vše pamatoval.
Ze začátku byl za to rád, ale jak tak pomaloučku ustupovala kocovina, tak se začal bál, co s ním teď udělá.
Měla ho na háčku, stačí jen vytáhnout…
Když se i naše drahá šéfová vyhrabala z kocoviny a nabyla chladné hlavy a nezklamného rozumu.
Teď už nebylo cesty zpátky.
Zadní vrátka by měla, kdyby se s ním včera nevyspala a kdyby tak nemilovala ty jeho očiska.
Zašla do své pracovny a vytáhla papír, který vytahovala velice nerada. Výpověď.
Rozklepanou rukou začala vypisovat tento zlověstný list.
Po řádku musela přestat a čekala, než se ji ruka a myšlenky uklidní. Myšlenky musela mít ve svých starých kolejích.
Po zhruba deseti minutách se myšlenky i ruka daly do klidu a mohla výpověď dovyplnit.
Chvíli si ještě připravovala svůj monolog a pak se vydala na cestu nejtěžší.
Samotný vyhazov Andrého. Šla pomalu, jak na popravu či jak Kristus, když šel s křížem. Ale stejně nedošla.
Zastavila se a sledovala ho. Jeho světlehnědé vlasy, jeho očiska.
Vše, na co se koukala tak ráda a včera se ji to vymstilo. Nakonec se přeci jen odvážila a vešla do jeho kanceláře.
Vzhlédl.
„Děje se něco?“ zeptal se a upil ze svého hrníčku kafe, který byl už za dnešek druhý.
Přikývla a dala mu na stůl výpověď. Podíval se zmateně na výpověď pak na Annu.
Byl velice zmaten, ale zachoval se profesionálně.
„Když myslíte…“
„Bude to tak lepší!“ řekla rázně.
Nemyslela to tak, ale musela to říct jinak než jako žena, která s ním v noci prožila krásné chvilky,
na které si začala pomalu ale jistě rozvzpomínat.
André se na ni podívat tak, že ji moc nevěří, ale nekomentoval a výpověď mlčky podepsal,
vzal si věci, co měl v kanceláři a rovněž mlčky odešel z kanceláře a poté ze služebny.
„André…“ hlesla nepatřičně Anna. Nechtěla, aby takto odešel. Prostě nechtěla…
On ji slyšel. Dokonce se zastavil, což by neudělal u nikoho jiného. Vždy ho přitahovala víc než kdokoli jiný.
Sice měl více žen za svou službu dálniční, ale ona byla jedinečná.
Jako cache někde schovaná(sry, nic jiného mě při kačerovský náladě nenapadlo Laughing ).
Odvážil se a otočil na ni. Oba mlčeli. Neměli si co říct. Ten pohled mluvil za vše…
„Nemá cenu tu zůstávat, když jste mě vyhodila...“ prolomil to ticho André a otočil se a odjel se svým autem…

Arrow
,Vzpomínky jsou minulost, ale my žijeme přítomností.´zhodnotil své zamyšlení a vešel na služebnu dálniční policie.
Nikdo tam skoro nebyl. Byl tam dost brzo, ale nemohl si nevšimnout již osídlené pracovny šéfové.
Anna popíjela kafe a užívala si toho klidného rána na služebně, nevědíc že nedaleko ni stojí André.
Ten se konečně rozhoupal a zaklepal na dveře jejího teritoria.
„Dále…“ vyzvala příchozího, aniž by zvedla oči. Vešel. Annin pohled stále vysel na nějakém nepatrném předmětu v místnosti.
Zvedla hrníček, aby se napila a vzhlédla na člověka, který před chvílí vešel do zahrádek pekelných.
Úplně se Andrého lekla, že upustila hrníček a jeho obsah ji skončil na oblečení.
„André? Jste to Vy?“ vypravila ze sebe. V zápětí si všimla toho hrníčku…
„A jajaj…“
André si toho všiml také… Nabídl se, že když už to zavinil on, že ji odveze domů, aby se mohla převlíknout.
To dá rozum, že taky nebude ve věcech politých kafem.
„Tak dobře.“ souhlasila a vydali se k autu. Naštěstí nikdo z těch policejních lenochů ještě tam nebyl, tak Anna nastoupila s klíči a nejdůležitějšími věcmi do Andrého auta.
André nastoupil také a vyjeli směr šéfčin koutek soukromí. Dojeli bez problémů. André zastavil u chodníku. Podíval se na ni.
Usmála se a vystoupila. Šla se převlíknout. Cítila k němu to samé jako předtím. Ale teď nemohla dopustit, aby to dopadlo tak jako před lety.
Ve svém bytě si nejdřív opláchla obličej, a pak se šla převléknout. Nemohla si nepovšimnout, že ji najednou záleželo na tom, jak vypadá.
,Blbost! S Andrém to byl úlet, kterého jsem litovala!´okřikovala se v duchu, ale věděla, že to není pravda.
Musela si přiznat, že ho tenkrát milovala. A teď… sama nevěděla, co k němu vůbec cítí. Po nadměrně dlouhé době byla vytáhnuta bytem ven se slovy:
Jsi tu už moc dlouho!
Šla směrem k silnici. Andrého auto nikde.
,Tak a teď si udělám několikahodinový pochod, ne?!“ rozčilovala se Anna.
Během deseti minut se neobjevil, tak to vzdala a vyrazila sama směrem dálniční policie. Po půl hodině se úplně ztratila. Vytáhla mobil.
Hodlala se zavolat Andrému a pekelně ho seřvat. Ale měla chuděra smůlu! Mobil oznamoval prázdnou baterku.
„Tak a teď jsem v háji!“nahlas si ulevila Anna, která už vážně nebyla zrovna nadšená, že musí z centra jít až na dálniční.
„V Kölnu v centru.“ ozval se za ní hlas. Jeho vlastníka by nejradši uškrtila za živa.
Otočila se a viděla Andrého, který měl v ruce dvě kafe a sáček se sladce vonícími koblihami.
„Jsem si to asi trochu nepropočítal. Myslel jsem, že se k Vám dostanu dřív.“ usmál se omluvně. I kdyby se Anna měla zlobit, tak prostě nemohla.
Kdyby tohle udělal kdokoli jiný, tak by zuřila, ale když tu udělal André, mlčela. Mlčela a usilovně přemýšlela, proč by mu vlastně měla věřit. Proč mu věřila.
„No nic,“ zarazil její hlas tok zmatených myšlenek a pokračovala, „Mohl byste mě odvést na stanici? Pochybuju, že bych tam došla.“
„Jistě.“ jemně se usmál a šel ke svému autu. Ona šla poslušně za ním. Oba nastoupili do Andrého Mercedesu.
Annin pohled visel doslova na něj. Pomalu se otočil a podíval se ji do očí, jako tenkrát, na její narozeniny. Blížili se k sobě jak těly tak rty.
Částí těla, která nejvíce toužila po dotycích toho druhého. Byli od sebe rty několik centimetrů, možná méně, když se Andreas zpátky narovnal.
Něco mu v tom bránilo…
Arrow
Anna se jen na něj šokovaně zírala. On beze slova nastartoval a vyjel na služebnu. Sám nevěděl, co to dělá… Vždyť sám chtěl Annu zpátky. Po té noci se do ní zamiloval. Příšerně zamiloval. Byl zmatený jen tím, že ji znovu uviděl. V naprosté tichosti dojeli na služebnu. André nechal Annu vystoupit a odejít dovnitř. Prohrábl si vlasy. Byl příliš zmatený ze všeho. Z citů, které choval k Anně jakožto své bývalé šéfce. Po několika dlouhých minutách se sebral a šel též dovnitř.
„André!“ zvolal mladý Turek, který byl překvapený, že ho tu vidí.
„Ahoj prcku!“ zasmál se André, „No, byl jsem se kouknout, jak to tu běží.“ Tím odpověděl na nevyřčenou otázku.
„Jen?“ zeptal se pochybovačně. I když měl parťáka Toma, tak Andrého chtěl zpátky. Měl chuť se od něho ještě učit.
„Ještě uvidím,“ usmál se velikán a oči mu zamířily ke kanceláři Anny. Zrovna tam něco hledala v notebooku.
Všiml si také, že neměli sekretářku. Že by se nabídl? Stejně si vzal na Zásahovce dlouhou dovolenou.
Beze slova šel ke kanceláři Anny a zaklepal.
„Dále,“ ozvalo se a André vstoupil a ihned zavřel. Vzhlédla k němu, ale ihned odvrátila zrak.
„Co potřebujete, Fuxi?“ zeptala se tiše a mírně nervózně.
„Chtěl bych se sem vrátit. Klidně jen jako někdo, kdo hledá informace. Ale chci se vrátit,“ pronesl pevně André.
„André… Tohle od nás nemůžu chtít… Jste dobrý v terénu ale jako „sekretářka“…. Nedělejte si legraci z toho,“ odpověděla tiše a podívala se na něj.
„Já to myslím vážně, Anno,“ usmál se André. Jeho úsměvu Anna nikdy neodolávala dlouho.
„No tak dobře,“ svolila nakonec. André se vítězoslavně usmál a odešel z kanceláře ke stolu Andrey, která byla doma s Aidou a ještě nesehnali náhradu. První se začal smát Semír, pak Tom a od těch dvou chytila záchvat smíchu celá služebna včetně Anny.V očích ji viděl radost, štěstí a….. lásku. Ta se tam odrážela v malém množství, ale byla tam.
„Tak si to užijte, Fuxi,“ smála se a podívala se po ostatních, „Tak do práce, vážení,“
Všichni ostatní pokračovali v práci jen Anna ne. Zašla sice do své kanceláře, ale stále tajně pozorovala Andrého, který se bavil s Tomem a Semírem. Pořád chtěla zapomenout na tu noc, co se s ním vyspala, ale nemohla. Na to ho moc milovala a ještě trochu miluje.
„Hele, a kde máme zbytek naší bandy? Elena a Sus?“ zeptal se André. Tom zblednul. Semír se podíval na parťáka a pak na Andrého.
„Elena je mrtvá. Zabili ji,“ řekl tiše jen pro Andrého uši.
„Aha,“ zamračil se.
„A o Susanně nevím,“ dodal vzápětí Semír.
André se zamračil.
„Já…..se půjdu kouknout….jinam…. Díky za společnost, pánové,“ usmál se smutně André a šel „otravovat“ někoho jiného.
„Semíre,“ zanaříkal Tom, „Odkud ji zná?“
„Byli jsme taková parta… on a lidi z akademie. Já, on, Elena a Susanna von Landitz,“ vysvětlit Turek. Tom jen přikývl a šel něco dělat. Semír šel za ním. Byl na jednu stranu rád, že má zpátky Andrého, ale… kvůli Tomovi by ho nejraději zakousnul, že mu oživil vzpomínky na jeho lásku.
Anna vyšla jako střela ze své kanceláře.
„Gerkhán, Kranich! Máte výjezd. Na dálnici jede nějaký blázen 200 km/h…. Tak si to užijte,“ vychrlila ze sebe a ti dva už nasedali do auta a jeli si chytit toho blázna. André se podíval obzvlášť smutně, být sekretářka není nic lehkého, když někdo je dobrý policista. Anna si toho všimla a zasmála se.
„Měl jste, co jste chtěl, Andreasi,“ smála se.
„No jo, ale přece jenom….“ zaxichtil se jak malej kluk.
„Já vím, taky mě chybí výjezdy,“koukla na něj smutnýma očima.
„To se ale dá nějak zařídil,“ usmál se s ohníčky v očích.
„Vážně?“ rozzářily se ji oči. Byla by šťastná zase v terénu.
„Jasně… Domluvím se s šéfem a zařídím to. Ten má u mě dluh. Zachránil jsem mu život a kryl jsem jeho milostné aférky před ženou,“ usmál se spiklenecky André.
„Až tak?“ zeptala se Anna a zase se smála. Bylo mu s Andrém moc dobře. Ostatní si jich nevšímali, měli dost práce s tím bláznem na dálnici.

Mezitím se Tom se Semírem řítili po dálnici s majáčkem. Zavolali si ještě kluky ze Zásahovky, aby tenhle případ měli co nejdřív z krku.
„Hele, to bude nějakej úplnej cvok, když jede tak rychle…Prostě nějaký opilý pako,“ smál se Tom, který už byl zase v dobré náladě.
„Nebo mafián, co se nudí,“ smál se s ním Semír.
„Taky možné,“ smál se Tom.
„Alarm 7 volá Kobru 11,“ ozvalo se z vysílačky. Tom ji s velkou nechutí vzal a odpověděl:
„Kobra 11 Alarmu 7, co se děje?“
„Ten blázen smetl ze silnice jedno auto. Byl to asi cíl jeho jízdy. Jsme tam pár kilometrů od vás,“ oznámil hlas ve vysílačce.
„Dobře, jedeme tam a ať ostatní pronásledují toho blázna,“ ozval se do vysílačky Semír.
„Jasně,“ řekl hlas a přerušil spojení.

Mezitím byl na služebně poměrně klid. Už byl večer, tak se všichni měli na odchodu. Případ s bláznem na dálnici převzala Zásahovka s Kobrou 11 a ostatní tedy neměli co dělat. Tak je Anna posílala domů. Ta se ovšem k odchodu neměla. Měla na stole plno lejster, které bylo potřeba vyplnit. Tak vyplňovala a po očku koukala po Andrém. Ten si sedl k Sigimu a kecali.
„Uvědomuješ si, že na dálniční s těmi machry se moc daleko nedostaneš? Na Zásahovce nebo Jednotce Speciálního Nasazení bys měl víc prostoru pro svou existenci…“ říkal mu právě André.
„Hele, André, mě to takhle zatím vyhovuje a navíc na Zásahovce nebo na Jednotce je děsné práce nad hlavu. Tady je větší klid pro mě.“ Odpověděl na to Sigi.
„No jo, to tě asi k nám nepřekecám, co?“ povzdychl si André.
„To těžko,“ usmál se Müller.
„Škoda… Chybí mi tam tahle služební atmosféra,“ zakřenil se Fux.
„Tak se vrať, ne?“ poradil mu.
„Ne, radši ne. Zase to skončí jako minule…. Vyhazovem a to fakt nechci absolvovat znova,“ odvětil.
„Jak chceš. Hele, já tu mám ještě nějakou práci.“ řekl Sigi a to byl jasný signál pro Andrého, aby vypadnul.

Než Semír s Tomem dojeli k té bouračce, tak se ozvali z vysílačky policisti, co pronásledovali toho blázna.
„Je nám líto, pánové, ale ten cvok se sám vyboural.“ Oznámili jim.
„A nevíte aspoň, kdo to je?“ zeptal se Tom.
„Ne. Sám byl zajisté terčem nějakého útoku. Měl v autě umístěnou výbušninu.“ Odpověděl hlas.
„Aha, tak nic. Snad se to nějak vyřeší jinak,“ poznamenal Semír.

„Šéfová?“ ozval se André ve dveřích Anniny kanceláře. Ostatní už byli dávno pryč.
„Ano?“ vzhlédla na něj Anna od papírů. André si všiml té hromady lejster a usmál se na Annu.
„Nešly by ty papíry dodělat jindy?“ usmál se šibalsky.
„No… daly,“ usmála se nejistě Anna.
„Tak Vás zvu na večeři,“ nabídl ji André. Anna se usmála a nabídku přijala.

Tom a Semír mezitím přijeli ke kolegům a k autu, které bylo převrácené koly vzhůru a bylo mimo vozovku.
„To je ten terč útoku toho blázna?“ zeptal se Semír, když vylézali s Kranichem z auta.
„Ano, je,“ kývl policista a šel s dálničními komisaři k autu.
„Ten muž je bývalý hlavní komisař z interpolu. Už jsme volali sanitku. Měli by tu být co nevidět,“ poznamenat policista a to už se Tom nakláněl k autu a na sedadle řidiče poznal…


___________ POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!! ___________

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
...

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 196
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak nekalý obchod chtějí ti dva uzavřít Confused Aspoň že je ráno pořádně bolela hlava, jen nevím jestli se jim s kocovinou bude dobře pracovat, si myslím, že Andrému nebude moc do řeči pokud si nedá kafe. A pokud jsem dobře pochopila asi si ho dát nestihne, dobře mu tak, nemá tolik pít Twisted Evil Laughing
Jsem zvědavá na pokráčko, doufám, že obchod proběhne co nejdřív.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Jéééé, Frankieeeee! *skáče radostí* Jo, to je fajn postava Cool Laughing Laughing Jsem ráda, žes ho sem dala... ale co to dělají? Uzavírat obchod v podnapilém stavu se nemá, hoši! Shocked Ale co... třeba tím jen André potřeboval získat odvahu...
A souhlasím, Lamprechtka byla hrozná Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pokračování - ještě chvilku nn!
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Právě jsem přemýšlela, jestli sem mám hodit další pokračování, ale ještě si ho nechám a rozšířím...

Takže holky(Všeli a Cobro12), budete si muset ještě chvilku počkat. Nic neslibuju, ale tak do konce týdne(tudiž listopadu) by mohlo být... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Pokračování
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak jsem se rozhodla dozdělil tuto povídku na víc částí, tak jsem házím POKRAČOVÁNÍ I.

Komentujte, komentujte, čtenáři.... Smile

PS: Omlouvám se za pro mě netradiční pokračování....Celá ta povídka bude a je netradiční Laughing

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Naštěstí ostatní měli volno. André byl už vzhůru a snažil se rozumnou cestou ze sebe dostat toho hnusného přítele alkoholu, kocovinu.(A opět to tu máme, že, Všeli? Very Very Happy)

Jj, přesně XD Proč se všichni musí opíjet? Proč pijou, když to neumí? XD Kdyby nepila, nestalo by se to, co se stalo a nemusela by Andrého vykopnout a ten by se teď neopíjel a neuzavíral nějakou příšernou dohodu.. uáááá Laughing Laughing

Jinak pěkný díl, pobavila jsem se Smile A líbilo se mi to Annino zamyšlení Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Takže přidán třetí díl a POKRAČOVÁNÍ II.... Omlouvám se, že je to tak krátké, ale nemohla jsem ze sebe nic více vyloudit... Embarassed Embarassed

Tak přeji příjemné počtení a snad se to bude líbit. Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Vůbec jsem nevěděla, jakou povídkou začít po tak dlooooouhé odmlce a rozhodla jsem se pro tuhle, jelikož na ní jsem kašlala i dost předtím.... Tak jsem napsala delší další dílek.... Tak snad se vám bude líbit, povídkáři moji Smile


A co je u Anči nového? Hodně věcí.... ale nejlepší na tom je, že jsem se konečně šťastně (doufám) zamilovala..... A snad to vydrží dál..... Smile

Ančí =)

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
U myší hnáty! To to André dopracoval... až na sekretářku? Hahahahaha! Laughing Laughing To je hrozně vtipná představa, Ančí! Úplně vidím, jak tam sedí a klape do počítače Laughing Laughing Laughing To byl výtečný nápad!
Anně přeju, aby jí to s ním vyšlo... a co to ten Tom našel? Shocked

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
moc krásná povídka snad jim to spolu dlouho dlouho vydrží........ Smile

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Krásná povídka. I ty ostatní od tebe samozdřejmě Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
I ze sázky může vzrůst láska
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma