AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Smrt si nevybírá, prostě vraždí
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak tentokrát jsem extra sdílná....
Mám pro vás jednu povídku(nedokončenou), která se vymyká mým ostatním....
Nebude v ní chybět akce, strach, emoce, moc přátelství...

Povídka je věnována Wox, Všeli, Cobře 12, SaM, Jess a Eronovi...
A všem, kteří mají dobrodružství a nevyžívají se v romantice (kterou tu zřejmě OPRAVDU nenajdete)


Smrt si nevybírá, prostě vraždí


Kapitola první aneb Když dálniční policie zažije více policistů, než je zvyklá

Je noc. Nacházíme se ve vile nejznámějšího a nejoblíbenějšího policisty.
Námi nejmenovaný policista popíjí bílé víno se s svoji ženou, když uslyší na zahradě zvuk.
Zvuk, který usvědčuje o tom, že tam někdo je. Tenkrát náš milý policista zalitoval, že si nepořídil vlčáky.
Řekl manželce, aby chvilku vydržela, že ihned je zpátky. Šel si dolu pro zbraň a vydal se ven.
Nebyl žádný slaboch, aby si nedokázal vyřídit to, co se právě děje na jeho pozemku. Ale měl jisté mrazení v zádech.
Něco se stane. Obcházel obezřetně pozemek. Měl toho už dost. Slyšel kroky všude kolem něj.
Poprvé za život byl vystrašený. Ozval se mužský hlas za ním.
„Odhoď zbraň, Jime!“ Poslechl ho. Muž za ním jednal klidně a rozvážně.
„A teď si klekni.“ I tentokrát poslechl. Úplně se chvěl. Toto už zažil. Jednou a tenkrát za shodou okolností přežil.
Muž Jimovi držel u hlavu zbraň. Bylo slyšet, jak se chladně zasmál.
„Hezky ruce za hlavu a spoj si prsty!“ řekl výsměšně. Ani tentokrát neváhal a udělal, co mu muž za ním řekl.
Bez toho, aby Jimovi to muž dovolil či zakázal, tak se Jim otočil a uviděl…

„Další vražda policisty, pánové. Na Lindenstrasse.“ oznámila naším milým policistům Lamprechtová.
„Cože? Tam bydlí přece …?“ vyděsil se Frank.
„Ano, Jim Rëgner. To je také obět.“ klidně promluvila šéfka, „Tak jedete?!“
Frank s Ingem, vyhnáni Lamprechtovou, se vydali autem do Lindenstrasse, kde byl zabit Jim Rërner.
Přijeli a šli dovnitř. Tak viděli Jimovu ženu, jak histericky brečí. Když uviděla Franka, tak se za ním rozeběhla.
„Franku!“ vykřikla a vrhla se mu do objetí. Potřebovala oporu, kterou ji Stolte uměl poskytnout. Vždyť se znali už dlouho…
Vzali ji s sebou do auta a osobně ji dovezli na služebnu k výslechu. Vypovídala podle pravdy.
„Seděli jsme nad sklenkou vína a Jim uslyšel nějaký zvuk na zahradě. Byl hrozně citlivý na podezřelé zvuky z okolí.
Tak šel ven.
A po chvíli uslyším výstřel a prchajícího muže ze zahrady.“ dovypravila ze sebe. Byla naprosto klidná a vyrovnaná.
Vyslýchal ji Jochen Seyfert. Frank všechno sledoval. Byl Jimovi blízký.
Pracovali spolu na několika případech, ještě než Frank nastoupil na dálniční.
Jim byl původem Američan, kterého předala USA Německu, protože si mysleli, že byl zločincem v Německu, než přišel do USA.
Ale předali Němcům špatného policistu. Ten zločinec byl Jimův parťák. Ale na to se bohužel nikdy nepřišlo.
Je tedy zřejmé, že Jimův bývalý partner buď sedí ve vězení nebo je zločincem v New Yorku.
Komisař Stolte bez mrknutí pozoroval Jimovu ženu. Byla až ledově klidná.
,Mohla ho zabít ona´pomyslel si s hrůzou Frank. Ale nechal to být. Zavzpomínal na Jimovo působení na kriminalistice.

Měl to být klasický den. Přijel jsem do práce a jdu do kanceláře, když v tu na mě zavolá šéf, abych za ním přišel.
Ač nerad ale poslechnu ho. Je to přeci můj šéf a má mě v hrsti. Vejdu do jeho kanceláře.
Nejdříve uvidím naše kriminalistické eso a neprávem přezdívaného šéfíka Romantický hrobař.
Až poté si všimnu vysokého černovlasého afroameričana.
Od nepaměti mě vadila černá rasa, tak jsem se na něj podíval s jistým opovržením.
„Stolte!“ okřikl mě tygr (spíše rostoucí tygřík) ve své kleci. Okamžitě jsem zčervenal a zahnal své rasistické pudy.
„Než si uděláte představu o tomto člověku, tak vám představuji Jima Rëgnera. Vašeho součastného parťáka.“ promluvil svým uspávajícím hlasem Güner.
„Cože?!“ ujelo mi.
Kdyby to byla stejná zpráva, ale s bílým, tak bych ospale přikývl, ale teď mě to naprosto vyvedlo z míry.
Vyhnal náš dvojbarevný pár ze své klece. Ale já jsem se tam vrátil.
„To nemyslíte vážně, šéfe! Já nehodlám pracovat s někým, kdo…“
„Kdo je černý?“ dopověděl za mě. Já jsem neodpověděl, ale šéf mi z očí vyčetl souhlas.
„Je to váš kolega jako žádný jiný. A budete se podle toho chovat!“ řekl příliš příkře šéf, až mě to zarazilo.
Takto s námi nikdy nemluvil. Raději jsem odešel z jeho kanceláře do své. OPRAVA!
Do své a do JEHO. Nepřenesl jsem přes jazyk jeho jméno a jeho rasu.
„Myslel jsem, že ze mě bude někdo aspoň „nadšený“.“ ozval se ironicky můj nový kolega.
„Já jsem rád, že tu někoho mám k sobě, ale jsem trochu rasista.“ vysoukal jsem ze sebe.
Jim se rozesmál:
„To jsem prosím poznal.“ smál se. Po chvíli jsem se začal smát taky. Tak to celé začalo.
Po měsíci jsme spolu si povídali jako staří přátelé. Jim a já jsme byli neodlučitelná dvojka.
Ale jednou to skončit muselo.
Jim dostal nabídku u interpolu a já u dálniční.
Tak jsme jako kolegové fungovat přestali. Ale nepřestali jsme býti přáteli. Můžu říct, že nejlepšími přáteli.


Tak se Frank seznámil s Jimem a později i s jeho ženou.
Někdy když byl Jim mimo město přes noc, tak Frank jezdil za jeho ženou a povídali si třeba až do rána.
Několikrát se stalo, že Frank přistihl Jima, jak na něj žárlí. Ale ten mu to vymluvil.
Mezi Frankem a paní Rëgnerovou se nic nestalo. A i kdyby se stalo, tak by se nepřiznali.
Na požádání Franka, Anja odvezla Jimovi ženu do jeho bytu. Bylo to tak lepší.
Frank si sedl do kanceláře, kde opět chatoval a lamentoval jeho parťák Ingo.
„Můžeš být chvíli zticha?!“ vyjel na něj Stolte.
„Co je zas? Co je na tom, že zase umřel nějakej polda?“ promluvil mistr flegmatiků.
„Byl to můj parťák na kriminalistice, sakra!“ bublal Frank. Měl už dost Ingovy flegmatičnosti.
Takové ty zásadní věci nebral na těžkou váhu. Měl jiné hranice mezi vážnými a primitivními případy.
V tom se dosti od sebe lišili.
Ale jedno bylo u nich stejné. Byli unavení a nevyspaní z noci, kdy dopisovali hlášení.
Naši dva komisaři usnuli téměř součastně.
Když tam nakoukla Lamprechtová, tak si jen tiše vzala z jejich stolů dopsaná hlášení a zase šla.
Dávala jim toho poslední dobou hodně…

Na stanici dálniční policie se nikdy nestalo, že by se člověk probudil, až by se vyspal do růžova,
vždy ho probudilo něco, co bylo podezřelé.
Tentokrát tomu bylo také.
Naše dva komisaře vyrušil ze spání nemilý zvuk brzd několik aut.
Ingo ospale vstal a přešel k oknu. Viděl na parkovišti černé lesklé auta.
Věděl, že to jsou auta ze zásahové jednotky či z Interpolu. Aut bylo deset. Vyplnily značnou část menšího parkoviště.
Vystoupili z nich policisti. Každý s černými brýlemi. Pařilo celkem sluníčko, tak se jim hodili.
Z prvního auta vystoupila černovlasá žena.
Z druhého malý policista.
Třetí obýval světle hnědovlasý vysoký statný muž.
Čtvrté auto měl podobný muž jako ten třetí, ale byl o poznání mladší a měl tmavší vlasy.
Páté auto vlastnil vyšší mladík.
Z šestého vylezl vysoký muž s tmavými vlasy.
Ze sedmého vystoupil nejležérněji oblečený policista ze všech. Jen v mikině a džínech.
Osmé auto vlastnila vyšší blondýna.
Deváté obýval hnědovlasý muž.
A zbývá nám desáté, z kterého vystoupil nejvyšší člověk ze všech. Byl to muž s hnědými vlasy. Nikdy ho nikdo neviděl.
Byl to „pan Neznámý“. Všech deset človíčků šli ke vchodu dálniční policie.
„Fííííha…To bude pěkně drsný…“vystihl výstižně situaci Ingo. Frank stál hned za ním.
„To teda bude.“ souhlasil. Začali ho ti neznámí zajímat.


Kapitola druhá aneb Když stanice dálniční policie zažívá další změny

Desetičlenná skupina policistů vešla na služebnu. Každý se hrnul do hlavní místnosti, aby je viděl. I Lamprechtováí vyšla ze své pracovny.
„Co potřebujete, vážení?“ zeptala se. Měla z nich trochu nahnáno.
„Od teď vedu toho oddělení já,“ ozvala se černovlasá žena a sundala si brýle.
„Ále… Anna Englhartová…“ zamumlala jedovatě vedoucí stanice.
„Ano, přesně já. Mám to stvrzené od ministra vnitra, že se ujímám vedení.
Zdá se, že ztrácíte kontrolu nad svým územím, Katharino.“ ozvala se hlasitěji ale stejně jedovatě mladší žena,
když podávala Lamprechtové obálku zapečetěnou samotným ministrem vnitra.
„Tak když je to tak, tak prosím,“ kývla, protože se s touto ženou už jednou dala do křížku a nedopadlo to dobře.
„Takže,“ začala opět Anna, „Toto je Semír Gerhkán!“ ukázala na nejmenšího člena skupiny a ten si sundal brýle. Nebylo mu víc než třicet.
„Toto André Fux!“ kývla na světle hnědovlasého statného vysokého muže a ten si též sundal brýle.
„Pak tady je Tom Kranich!“ usmála se na hnědovlasého mladšího muže.
„Pak čerstvý policista Jan Richter!“ pokynula mladíkovi a i ten si sundal ochranu proti slunci.
„Tajný agent Chris Ritter!“ ukázala na vysokého muže.
„Komisař Ben Jäger! Sussana von Laditz a Frank Traber!“ všichni si sundali brýle. Nepřestavila jim ještě posledního muže.
„A toto,“ ukázala na pana Neznámého, „Je jeden z našich nejtajnějších informátorů. Jeho jméno vám nemůžu sdělit. Alespoň prozatím…“
Představený muž si brýle nechal.
Během dne se začali ty dvě skupiny mezi sebou dohadovat a bavit, jen Lamprechtová, Anna Englhartová a pan Neznámý stáli stranou.
„Myslíte, že je to dobrý nápad, Anno, abych tu byl také?“ naklonil se informátor k nové šéfce a mnul si bradu.
„Je to na Vás. Podle Vašich informací, je to jejich osud, ne Váš. Můžete odejít, jestli chcete.“ odpověděla mu Anna.
Pan Neznámý se mlčky sebral a odešel. Anna se za ním dívala, dokud nezmizel. Měla pocit, že ví něco, co ona ne. Že ví víc, než ji řekl.
„Myslíte, že bylo rozumné, ho pouštět ven? Je důvěryhodný?“ přerušila Anniny myšlenky Lamprechtová se starostlivým dotazem.
„To sama nevím. Snad ano.“ povzdechla si a šla do kuchyňky si udělat alespoň kávu. Mluvila pravdu. Netušila sama, co byl Neznámý zač.
Jeho jméno znal jen ministr. Měla tušení, že něco není v pořádku. Mluvil ji do práce. Znal její zvyky. Něco ji na něj nesedělo.
Měla pocit, že ho odněkud zná, že ho už někde viděla, ale nevěděla odkud a kde.

Mezitím pan Neznámý a Annin informátor jel na prezidium. Nevěděl proč, ale něco tušil. Zastavil kus od prezidia. Vystoupil a zamknul auto.
Obezřetně a nikým nepozorován šel k vchodu a vešel. Všude už ticho. Byla taky noc. Jen v patře byly slyšet tlumené hlasy.
Tiše a nenápadně šel schod po schodu do patra se zbraní v ruce. Neměl strach, ale byl obezřetný. Někdy až příliš. Měl proč.
Jeho identita a postoj k této ošemetné záležitosti byl více než nutný a důležitý. A to nikdo nevěděl. A ani neměli to vědět.
Nikdo z nich nesměl tušit odkud je.
Došel do patra a opřel se zeď. Pozorně poslouchal.
„Ten informátor je na dálniční. Musíme ho odtamtud vylákat a zabít. Ví něco, co vědět nemá,“ naléhal jeden hlas.
„Zatím ne. Musíme si být jisti, že další plán půjde dobře. Až pak se postaráme o dálniční. Jsou to jen jahůdky na dortu.
Ty máme za chvilku v kapse.“ ozval se druhý a o poznání klidnější hlas. Ten hlas znal. Ale než si stačil vybavit vlastníka hlasu, tak se otevřely dveře.
Pan Neznámý se potichu ale rychle vydal dolů. Ven jít nemohl, aby si ho ti muži nevšimli, tak se vydal do podzemí.
Ale vlastník hlasu, který naléhal na klidného člověka, si ho přeci jenom všiml. A běžel hlasitěji ale pomaleji za svou kořistí.
Informátor už nedbal na tiché pohyby a zdrhal pryč. Když rozčílený policista sestoupil do podzemních prostor, spadla na jeho temeno cihla a padl na zem mrtev.
Stačil však upozornit výstřelem svého kolegu. Vrah tohoto policisty seskočil z pevných trubek, které byly připevněny na stropě.
Tentokrát věděl, že s ním může být ámen. Hnal se přes podzemní prostory pronásledován starším ale sportovně vypracovaným mužem.
Pan Neznámý několikrát zabočil do vedlejší chodby, ale nezastavoval ani nezpomaloval. Měl život na vlásku a nechtěl si nechat ten vlásek přetnout.
Vypadalo to, že tyto prostory velice dobře zná, ale omyl byl pravdou. Neznal. Neznal to tu vůbec, jen se snažil uchránit si život.
Uchránit si to, co pro něj bylo nejdůležitější v této bitvě.
„Tak kde jsi?“ ozval se rozzuřený člověk. Pronásledovaný se choval tiše a dostal se od hlasu co nejdál.
„Tak kde jsi, ty prohnilý pitomče?!“ řval jak vzteklý pes. Vlastník hlasu se blížil ke schovanému informátorovi. Ten mu omylem ukázal rameno.
Vztekloun vystřelil a neminul. Neznámý se ihned otočil a schoval se celý. Měl zrychlený tep a trochu se potil. Nedokázal si nikdy přiznat, že by měl strach.
On strach neznal od doby, co poprvé držel v ruce zbraň. Co poprvé zabil člověka. Už to pro něj byla skoro rutina.
V původní práci v jedné misi musel zabíjet, ať chtěl nebo ne. Kdyby nezabil, byl by zabit sám. To nechtěl.
Život a věrnost k misi byla pro něj přednější než lehčí a snadnější cesta do Ráje. Nebo snad do Pekla? Věřil na posmrtný život. Byl věřící celkově.
Když člověk dělá tuto nelehkou práci musí být opřen o víru. Musí se o něco opírat, aby nepadl do vln věčného zapomenutí.
Pracoval už na mnoha pracovištích, ale jedno si oblíbil nejvíc. Německo – Kolín nad Rýnem. Tady se cítil doma, i když neměl tolik možností, tu strávit čas.
Vzdálil se na tolik, aby se mohl v klidu podívat na poraněné rameno. Naštěstí kulka neporanila kost ani kloub.
,Přežijem to,´ uklidňoval v duchu sebe i poraněné rameno a pozoroval nenápadně dění kolem. Přítelíček mrtvého se dostal už poblíž něj.
Ale to on neviděl, jen po chvilce ucítil chladný dotyk hlavně na svých zádech.
„Vzdej se. Tady nemáš šanci, vážený.“ ozval se za ním hlas, který v něm vyvolal mrazení v zádech. Byl rozhodnut.
Rychle se otočil a vyrazil kumpánovi zbraň z ruky, která se okamžitě zarazila o protivníkův nos.
„Sakra!“ rozčílil se Neznámý a střelil svou zbraní protivníkovi do pravé nohy. Ten se skácel na místě a snažil se dosáhnout na svou služební zbraň.
Informátor ji ale odkopl dost daleko a teď běžel pryč. Nechtěl být nalezen na prezidiu některým z policistů.
Po deseti dlouhých minutách se dostal do auta a vytáhl mobil, který kupodivu nebyl na šrot. Zavolal nové šéfce dálniční.
„Anna Englhartová,“ ozval se známý hlas na druhé straně.
„To jsem já. Máme tu problém,“ promluvil.
„Jaký problém?“ optala se.
„Mám další informace, které Vám nesmím sdělit, Anno.
Jen jednu radu: Nikoho z osazenstva dálniční nepouštějte ven. Jde vám všem o život,“ oznámil ji a zavěsil.
A zmocnila se ho slabost. Upadl do bezvědomí. Z ramene i z nosu se mu valila krev na oblečení i sedadlo auta, ale to ovšem nevnímal.

Na služebně panovala veselá nálada. Všude byly samé vtipy a smích, pokud se Sussana a Frank nerozhodli jít si něco koupit do motorestu.
Anna si jich všimla:
„Trabere, von Laditzová! Nikam! Dostala jsem pokyny od našeho informátora. Nikdo se ze služebny nesmí hnout na krok. Jde nám všem o život.
Nemusím říkat, že jestli na jeho pokyny dbát nebudeme, že to ohrozí nás i lidi, s kterými se venku setkáme!“
Služebna upadla do zlověstného ticha, které nepřerušilo ani Horstovo mlaskání při pořádání dalšího sendviče, ani Andrého mrmlání.
Bylo prostě ticho a to nezvěstilo nic dobrého.


Kapitola třetí aneb Zbytečná ztráta

Pomalu se vracel do vědomí. Slunce se zrovna chystalo probudit svět k životu. Podíval se na sebe.
,No, to nevím, jak to vysvětlím ministrovi,´ pomyslil si a vyrazil směr ministerstvo vnitra.
Nejel zrovna rychlostí, kdy by měl dávat pozor na líně se pohybující auta s rozespalými řidiči, ale tahoměr udržoval rychlost 120 kilometrů v hodině.
Rázně zabrzdil před ministerstvem. Chyběl centimetr a narazil by do BMW ministra. Vždy to tak bylo. Nikdy se nestalo, že by narazil.
Zůstal ještě chvíli v autě a sundal si brýle. Bylo mu dosti nepříjemné nosit ty brýle. Ale prostě musel.
Promnul si oči a kápnul si do každého očka kapičku zázračného Septonexu. Po chvíli si nasadil znovu černé brýle a vystoupil z auta.
Hořce zalitovat, že ji nevzal kabát. Ostrý chladný vítr se opřel do jeho zad. Vyšel ke vchodu ministerstva. Doufal, že tam bude relativní klid.
Pozdravil kývnutím hlavy vratného a dva policisty a už si to ťapkal po schodech nahoru do čtvrtého patra. Ve čtvrtém patře se opřel unaveně o stěnu.
Ztratil nemálo krve a byl k smrti utahaný. Po chvíli odpočinku vkročil k sekretářce ministra.
„Anjo, je tam šéf?“ zeptal se ji.
„Jo, je. Před chvílí se probudil.“ odpověděla mu. Každá jiná by se vyděsila, jak to vypadá. Ale ona ne. Byla na jeho společnost ač krvavou zvyklá.
Oblíbila si ho a nebyl ji nesympatický. Ale přeci jen pracoval pro jejího šéfa.
Prošel kolem jejího stolu s pohledem vděku a zaklepal na ministrovu kancelář.
„Dále,“ vyzval ho dál známý hlas. Vešel a chystal se vejít vstříc ministrovi, ale to už se odporoučel k zemi.
„Anjo, přineste lékárničku,“ zavolal na svou sekretářku šéf. Ta ho okamžitě poslechla.
„Bude v pořádku?“ zeptala se, když mu podávala lékárničku.
„Musíme doufat, že ano.“ odpověděl stroze a začal Neznámého ošetřovat a s pomocí dvou strážníků ho položili na gauč v ministrově pracovně.
Nejevil známky vědomí.

Na služebně se ze zlověstného ticha stal úl vystrašených včel.
„Tak to je v háji,“ proklínal situaci André.
„Náhodou… Aspoň se tentokrát pořádně vyspím,“ liboval si Tom.
„Mezi vámi obry si najít slušné místo na spaní je nadlidský výkon.“ zabručel a všichni se rozesmáli. I Anna.
„Vám speciálně to místo najdu, Gerkháne,“ ozvala se a smála se dál.
„Skvěle,“ souhlasil a přidal se k ostatním smějícím.
Jen Frank Stolte a Ingo Fischer stáli mimo ten chumel.
„Musím se dostat za Maraike…“ řekl Frank.
„Slyšel jsi toho informátora? Nesmíme se hnout ze služebny a ta Englhartová má oči všude.“ rozmlouval mu to Ingo.
„Zadní vchod, ty tupče!“ osopil se na parťáka.
„Ale stejně. Je to nebezpečný.“ promluvil Fischer.
„To mi je jedno. Připrav se. Za hodinu půjdu za Maraike do motorestu a ty mě budeš bránit u Englhartový.
Něco si vymyslíš!“ rozhodl příkře Frank a už se o tom nechtěl bavit. Šel zpátky za ostatními.

Přesně za hodinu se sešli Frank s nemile naladěným Ingem v zadních prostorech služebny.
„Myslel jsem si, že si to ještě rozmyslíš,“ syknul Ingo.
„Ne. Maraike na mě tam čeká. Předvčírem jsme se domluvili, že se setkáme ještě před její směnou.“ odpověděl Frank.
„Ale změnila se situace! Jsme ve vážném nebezpečí sakra!“ snažil se mu to rozmluvit Ingo.
„To mi je jedno. Stejně si myslím, že ten informátor nám má jen nahnat strach, ale nic vážného se neděje.“ odsekne Frank.
„A co ty vraždy policistů? Třeba jsme opravdu teď na řadě my!“ ozval se rozčíleně blonďatý parťák.
„To mi je jedno!“ ukončil rozhovor Frank a vydal se ven.
„Je to blázen,“ zakroutil nad ním hlavou Ingo a sledoval ho očima až do motorestu.
,Ale zblázněn láskou,´ přiznal po chvíli a šel za ostatními.Frank hledal po celým motorestu Maraike.
,Možná jsem přišel pozdě. Třeba ji už zabili!´ začal panikařit. Ale panikařil zbytečně. Maraike zrovna vcházela do motorestu.
„Prosímtě, kdes byla? Jsem už myslel, že se ti něco stalo.“ hnal se k ní.
„Co šílíš? Byli jsme domluvený až na sedmou. A je půl sedmý.“ uklidňovala ho a objala.
„Co teda tady ty tak brzo?“ zeptala se.
„To je složitý,“ usmál se a začal ji líbat.
Po hodné chvíli přestali a Frank ji všechno vysvětlil.
„Ty jsi ale pako. Tos mohl tam zůstat,“ promluvila Maraike.
„Chtěl jsem tě vidět, než nás proklejou nadobro.“ bránil se.
„Tak jsi mě viděl a teď jdi. Ať kvůli mně nemáš problémy,“ vyháněla ho Maraike a Frank ji ještě políbil a šel zpátky stejně nenápadně
a stejnou cestou vstoupil na služebnu. Nikdo nic nepoznal.

Začal se pomalu probouzet. Nad sebou uviděl ženskou tvář. Měl pocit, že ji znal, ale nevybavil si jméno.
„No konečně. Už jsme si mysleli, že se neprobudíte.“ promluvila na Neznámého přívětivým hlasem Anja.
„Anjo…“ zamumlal.
„Neměl byste mluvit. Ztratil jste dost krve.“ domlouvala mu. Neměla ten lhostejný pohled jako vždycky.
Ale pod jejím současným pohledem by se rozplynul i ten nejtvrdší zločinec.
„Anjo…“ promluvil jasněji znovu. Umlčela ho polibkem.
Ode dveří se ozvalo zamumlání. Oba se otočili a upřely zraky ke dveřím, kde stál ministr vnitra.
„Omlouvám se. Už jdu, pane,“ zrudla sekretářka a okamžitě odešla.
Ministr šel k Neznámému, který se mezitím s obtížemi posadil.
„Co jste dělal?“ zeptal se.
„Zjišťoval jsem jisté informace. Jde o to, že…….“ mluvil a mluvil. Barvitě vylíčil ministrovi o co jde.
„Tak to podstatně mění situaci,“ řekl zamyšleně a mnul si bradu.
„To ano,“ souhlasil Neznámý a už si zase lehal. Nebylo mu vůbec dobře.
„Tak odpočívejte zatím. Až to bude vhodné, tak pojedete zpátky za dálniční,“ rozhodl a pomalu odcházel.
Neznámý upadl do bezvědomí. Šéf se k němu ještě vrátil. Zpomaloval se Neznámému tep i dech. Bylo zřejmé, že ty informace ho stály život.

Frank se bavil s Benem a Semírem o všem možném. Když v tom u motorestu zastavilo auto. Dva muži vystoupili a vešli do motorestu.
Po chvíli se z těchto míst ozval výstřel.
„Sakra!“ zpozorněl Frank a nyní až zalitoval, že za Maraike byl.
Celá služebna najednou ztichla a sledovala auto, do kterého nastoupili muži a odjeli po dálnici někam do horoucích pekel. Všichni čekali na lidi z kriminálky.
Taky že během půl hodiny dorazili. Dorazili i pohřebáci, kteří někoho nakládali a zase odjeli. Frank měl sto chutí vyrazit tam a zjistit, co se děje.
„Nikam nejdeš! Už jsi tam dneska byl!“ ozval se za ním blonďatý parťák, jako kdyby mu četl myšlenky.Z kriminálky dva policisté dorazili i na dálniční.
„Naproti v motorestu někdo zabil Maraike Vanstraatenovou,“ oznámil jim jeden z kriminalistů.


Kapitola čtvrtá aneb Následky uplynulých událostí

Touto větou se Frankovi Stoltemu změnil život.
Měl pocit, že tam nevydrží, že musí utéct někam pryč, pryč od kolegů, pryč od toho drastického policejního světa.
„Neměl jsem tam chodit,“ vypadlo z něj po chvíli.
„Cože?“ žasli Anna i ti kriminalisté.
„Informátor nás varoval, že pokud se vydáme ven, tak to ohrozí nás i lidi, s kterými se potkáme. Nevěřil jsem mu.
Musel jsem Maraike aspoň vidět.“ řekl a rozběhl se někam pryč. Jeho slzy nebyly hodny zrakům ostatním. Ani Ingovi.
„Tak tím by se to vysvětlovalo, pánové,“ promluvila stále šokovaná Anna. Oba kývli a šli pryč. Všichni byli zticha.
Nikdo ani nezakašlal, ani nezamručel, jak měl ve zvyku André. Každý z nich najednou pocítili tu úzkost, ten až panický strach z toho, co je možná čeká,
když poruší vycházení. Všichni byli najednou jedním a zrakem sledovali odjíždějící služební auto policistů. Jejich každodenní život byl najednou pryč.
Vše, co dělalo dálniční policii tím, co je, museli odložit a dát případy do rukou ostatních oddělení. Nechtělo se jim, ale museli.
Pokud jim byly životy milé a důležité. Dění venku má pod palcem Neznámý. Tedy si aspoň mysleli, doufali v to.
Ale jejich naděje byly poměrně až naivní. Neznámý neměl pod kontrolou nic, absolutně nic.

Začínal se probouzet k životu. Ten čas, co pro něj byl tak důležitý, strávil s bezvědomí. Ale měl jakýkoliv jiný pocit než, že je naživu.
„To už jsem v nebi? Tedy spíše asi v pekle?“ zamumlal zmateně.
„Ne. Pořád stojíš pevně na Zemi,“ ozval se známý hlas. S těží otevřel oči.
„Pedro…“ poznal svého dlouholetého přítele a také svého otce.
„Ano, já a nikdo jiný,“ pousmál se a dál mu ošetřoval rameno, které předtzím na rychlo a nedbale ovázal ministr.
Neznámý se sám podíval na rameno, které na tom nebylo dobře, i když nekrvácelo.
„Já ho vůbec… necítím, tati…“ promluvil. Jeho otec se mu podíval zhluboka do očí.
„Tato akce ti trochu nevyšla. Něco to muselo odnést. Buď rád, že vůbec žiješ.“ promluvil ve snaze ho uklidnit.
„Trochu? Trochu nepovedla? Tam venku je nejmíň 15 lidí, kteří beze mě jsou odkázaný na smrt a já pitomou akcí si odepíšu rameno.
A ještě to pravý. Jsem já ale pitomec!“ rozčílil se syn a zprudka se posadí.
„Uklidni se sakra! Byl jsi několik minut bez přísunu kyslíku a bez činnosti srdce, ty blázne!“ rozčílil se i Pedro.
„To mi je úplně jedno a navíc vím, co to znamená. Nedělal jsem pro nic za nic lékařskou fakultu!“ setřel ho mladší muž a vstal.
„Jsem absolutně v pohodě. Až na to rameno!“ vstal z pohovky a protáhl se.
„Když už jsi v takové náladě, tak se máš stavit u ministra v zasedačce. Má tam nějaký jednání.“ ozval se Pedro a odešel.
„Ten mi tu ještě chyběl,“ zamumlal ironicky. Neměli s otcem moc dobrý vztah. I když… jak se to vezme.
„Už jsme mysleli všichni, že nám to tu vzdáte. Chcete něco přinést?“ ozvala se ode dveří Anja.
„Když tak kafe. A je mi ukradený, že bych ho neměl,“ odpověděl ji a věnoval ji jeden z nejzničenějších pohledů.
„Dobře, hned jsem tu,“ řekla a odběhla mu udělat kafe.
Informátor si zpátky sedl na pohovku. Nebylo mu vůbec dobře, ale nechtěl osazenstvo dálniční nechávat ve štychu. Hlavně ne Annu Englhartovou.

Sedl si k zadnímu vchodu služebny. Bylo mu momentálně absolutně jedno, co si o něm ostatní myslí, ztratil svou jedinou lásku a zemřela kvůli němu.
Ani už nebrečel, ani na to neměl sílu. Ten smutek a žal mu sžíraly vnitřnosti a nejednou za tu dobu, co tam seděl, si pomyslel, že bylo by lepší,
kdyby místo Maraike zemřel on sám. Vždyť on ji kvůli setkání přivedl do nebezpečí. On ji vyklopil všechno, co se děje. Jako kdyby informátorovi nevěřil.
Ale šlo věřit člověku, kterého neznal? Šlo to vůbec? Teď mu věřil. Ale až teď, kdy už je pozdě. Alespoň pro Maraike, pro něj ještě byl čas.
Kdyby to šlo, věnoval by své lásce svůj čas na světě lidském a on by byť s hanbou zemřel. Myslel si, že by to tak bylo lepší.
Ale na druhou stranu by zase trpěla Maraike. To by asi neunesl. Nevěděl, co by bylo lepší, ale věděl, že udělal chybu.
Chybu, kterou nemůže nijak napravit. Kdyby se s ní mohl alespoň rozloučit. Naposledy ji dát Sbohem, ale to mu zlý Osud nedovolil a už asi nedovolí.
„Pojď odtud. Akorát se tu usoužíš a sežereš samotou. Pojď za námi,“ ozval se za jeho záda jeho nejvěrnější přítel Ingo Fischer.
„Ne. Já tam nemůžu. Jak se na mě asi budou koukat. Jako na vraha.“ odpověděl suše Frank. Ani se na parťáka neotočil. Jen němě zíral na únikové dveře.
Znenadání vstal a rozeběhl se k východu. K úniku z této nálady. Ale reakce jeho parťáka byly rychlejší než jeho myšlení, protože Ingo ho chytil.
„To nejde, Franku. Zabijí tě. Nechci přijít o parťáka, sakra!“ přemlouval ho rozumně. Bohužel je uviděla Anna.
„Meier-Hofer a Herzberger! Frnka Stolteho zpoutejte a zavřete do výslechové místnosti. Bude to tak lepší pro dvě strany.“ vydala rozkazy.
Ti dva je splnili. Frank sebou sice škubal a snažil se vyvlíknout, ale na dva policisty byl krátký.
Byl vsazen do výslechové místnosti, kde se spíše vztekal než oplakával Maraičinu smrt.

Bez klepání vešel do zasedačky na ministerstvu s hrníčkem kafe. Ministr i ostatní se poněm podívali.
„Nechtěl jsem rušit, jen mi můj milý otec vzkazoval, že jsem tu žádán,“ usmál se typicky omluvně.
„To ano. Posaďte se,“ vyzval ho ministr a ušetřil si zbytečných proslovů, že on by kafe pít neměl.
„Jde o to, že na dálniční potřebuji dosadit informátora z našich řad a Vy jste nějak vypadl.“ osvětlil mu situaci.
„Cože?! To nemůžete! Sice mám v háji rameno, ale jsem při smyslech.
Budu v pořádku a jsem schopen se na dálniční vrátit. Klidně okamžitě.“ zvýšil trochu hlas Neznámý a pohledem vrtal do všech přítomných zvlášť.
„Když myslíte,“ pokrčilrameny ministr.
„Ano, myslím. Navíc pokud toto byli kandidáti na můj post, tak mám pocit, že žádný z nich se na to nehodí.“ promluvil klidně.
„A proč ne?“ ozval se jeden z přítomných.
„Vážený…“ otočil se na něj Neznámý, „Máte rodiny, manželky. Máte závazky, které vás drží od těchto případů zpátky.
Když se vám něco stane, půjde to k soudu či rovnou k ministrovi.“ odpověděl klidným hlasem a dopil kafe. Položil hrneček na stůl a vstal.
„Myslím, že toto jednání je uzavřené.“ ozval se a podíval se na ministra, „A vyřiďte Anje, že dělá pořád dobrý kafe.“
Tímto odešel a sešel dolů. Rozloučil se s vrátným a se strážníky, nastoupil do auta a už si to hnal v odpoledních hodinách na dálniční.
Tam vystoupil a vešel na stanici.
„Nakonec je jasné, že informátor měl pravdu s vraždním.“ promluvil do ticha André, který si Neznámého nevšiml. Ani ostatní ho nepostřehli.
„Já mám vždycky pravdu,“ ozval se. Anna mu ve stručnosti pověděla, co se stalo.
„Mám ho vyhodit?“ zeptala se jen.
„Ne. Myslím, že smrtí své milované se potrestal dost sám,“ odpověděl Neznámý. tím se jejich cesty opět spojily.


Kapitola pátá – Kapitola strachu první aneb Tři medvídci jdou v řadě za sebou (díl první)

Vešel za Frankem Stoltem, který se vztekal ve výslechové místnosti.
„Je mi líto vaši přítelkyně i Jima Rëgnera…“ promluvil Neznámý.
„Není Vám to líto. Neznal jste ani jednoho!“ řval na něj Frank, kterému se opět objevily v očích slzy.
„To se mýlíte. Znal jsem oba. Ale není nám dán čas oplakávat oběti této akce.“ uklidnil ho trochu.
„Odkud?“ vyzvídal dál Stolte, kterého místo smutku pohltila zvědavost se dozvědět o Neznámém trochu víc.
„Jim byl můj parťák v USA. A Maraike jsem znal odtud. Často jsem tudy projížděl.“ odpověděl stroze.
„To Vy jste byl ten zločinec tam?“ vyděsil se až komisař Stolte.
„Ne. Byl jsem jeho parťák ještě před tamtím šílencem.“ uklidnil absolutně Franka informátor.
„Aha…“ zmohl se alespoň na jedno slovo.
„Měli bychom brát tyto věci rozumně. Aspoň trchu. Až toto skončí, budeme moci mrtvé pohřbít a plakat pro ně. Ale teď jsou časy pro policisty více než zlé. Nemůžeme si to dovolit, pokud chceme žít. Umím si představit, že si myslíte, že život bez ní nemá cenu, ale časem uvidíte, že má. Už kvůli tomu, že zemřela, tak najdete v tom sílu bojovat, bojovat za ní. Trochu se mstít za její smrt. Ale nesmí Vás ta mstivost pohltit úplně…“ pravil.
Frank jen kývl, setřel z tváří poslední slzy a vyšel odtamtud. Neznámý tam zůstal a přemýšlel a této situaci. Nějak neměl, co by dělal a vysilovalo ho to rameno, které se snažil rozpohybovat. Bolelo to, jako když ho vraždí, ale musel mít rameno v pořádku. Sundal si i brýle. Levou rukou si chytil rameno a začal s ním kroužit. Ve tváři se mu objevila bolest.
Ve dveřích si někdo odkašlal. Neznámý si nasadil v rychlosti blesku brýle a otočil se na osobu ve dveřích. Stála tam Anna. Ta si nemohla nevšimnout jeho útrap a antidepresiv v jeho kapse.
Tentokrát věděla skoro na devadesát procent, že ho znala. Ale nevěděla odkud.
„Jak Vám je? Volal mi ministr,“ ozvala se.
„Přijatelně k situaci. Neumírám tu ještě.“ odpověděl s dávkou jedovatosti a odešel do kuchyňky. Nechal tam Annu samotnou.

„To nemůžu! Nemůžu ji zabít!“ vyděsil se starší muž v kanceláři jisté osoby.
„Právě že musíte, pane Lamprechte. Je to v zájmu politiky. Odměna Vás nemine. Milion eur za to, když to uděláte.“ lákal ho hlas druhý.
„No… Tak dobře…“ ač nerad souhlasil. Nebylo mu to milé, ale co měl dělat. Ten milion eur mu za to stálo.

„My se známe?“ zeptala se Neznámého, když přestala přemýšlet, kdo by to mohl být.
„Možná ano, možná ne.“ odpověděl v hádankách Neznámý.
„Mluvte jasně, sakra!“ rozčílila se Anna.
„Včas se dozvíte víc, Anno,“ řekl jen a šel pryč. U normálního člověka by se dalo říct, že se šel bavit s ostatními. Ale u něho ne. I když… kdo ví?

Ministerstvo vnitra, v kanceláři nejvyššího člověka v oboru.
„Pane ministře? Potřebujete něco?“ zeptala se ve dveřích jeho sekretářka Anja.
„Ne… vlastně ano. Sežeňte nějaké prášky proti bolesti.“ poprosil ji.
„Proč? Co se děje, pane?“ zeptala se vyděšeně.
„Mě nic. Jde o našeho člověka. To rameno ho musí bolet jako ďábel v kotli.“ osvětlil ji.
„Aha,“ usmála se, „Dobře. Už jdu na to.“ A odešla.
,Tak jsem zvědavý, jak se to všechno vyvrbí. Informace, které mi donesl, nejsou vůbec dobré. Navíc. Dávám v risk životy dálniční a nejlepších lidí z Interpolu.´ zamyslel se ministr a napil se kávy. Během dvou dnů to byla jeho desátá káva. Bylo toho na něj moc. Až příliš. Zavíraly se mu oči a usnul.

Neznámý se začal bavil (toť poprvé, co se bavil) s Frankem Stoltem o USA i Německu. Takové mezinárodní debaty se oběma líbili.
„A jaké je to na policii v Americe?“ zeptal se Stolte.
„Je to tam volnější. Sice bez přísné kázně jako tady, ale nevyhovuje mi to tam. Mám radši přísnost než volnost.“ vysvětlil mu to.
„Tak to se Vám divím.“ pravil Frank.
„No… Jsem byl asi dlouho ve Státech,“ zasmál se informátor a napil se z hrnečku kafe.
„Asi,“ usmál se.
Poté mlčeli a pohledem si měřili toho druhého.

Katharina Lamprechtová se sama pohybovala v zadních prostorech služebny. Neměla co na práci a nechtěla se bavit s ostatními. Pořád byla naštvaná na Annu. Proč musel někdo vždycky zhatit její plány. Proč? Sedla si ven vedle zadních dveří služebny. Vzpomněla si na její první hádku s Annou.

„Zase nám zkazila akci, pane!“ vylívala si vztek Lamprechtová v kanceláři policejního prezidenta Lukase Gerkhána. Vedle ní stála přibližně třicetiletá Anna Englhartová.
„To je kvůli tomu, kdo tu akci vede, Katharino!“ rozčílila se i mladá policistka.
„No tak DOST, dámy! Uklidněte se obě!“ seřval je obě jako žákyně za špatný pravopis.
Obě okamžitě zmlkly a stydíc se za hádku před největším policistou. Svěsily hlavy a jen se v duchu modlily, aby je ihned nevyrazil.
„takže, Anno, co se stalo zase?“ vyzval mladší policistu klidně a pohodlně se usadil na svůj pracovní stůl. Všechny tímto jednáním znervózňoval, ale Annu ne. Měla kuráž i před jejím nejvyšším šéfem.
„No… Velitelka zásahu řekla, abychom se drželi zpátky, ale mezitím ve škole zabi několik žáků ten zločinec. Tak jsem se neudržela a běžela jsem tam. Bohužel nám ten vrah pláchnul. Ale NE MOU vinou!“ promluvila naprosto klidně a vyrovnaně Anna.
Lukas Gerkhán přemýšlel, aby je rozumně rozsoudil.
„Tak dobře.,“ začal, „Bude lepší, když Vás, komisařko Lamprechtová, přeřadím k jiné skupině v zásahu.“ Rozhodl a vyhnal obě dračice ven.


Jedno černé lesklé auto přijelo k dálniční. Nikdo… ani Lamprechtová ani ostatní osazenstvo dálniční si ho nevšimlo. Katharina Lamprechtová zašla dovnitř a opřela se o stěnu. Přemýšlela.
Nedaleko služebny zastavilo auto a vystoupil z něho starší muž, který měl úkol, ve kterém nesměl selhat. Zadním vchodem vešel na služebnu a uviděl svou oběť.
„Ahoj!“ pozdravil ji.
„Georgi? Co tady děláš?“ stála tam překvapena bývalá šéfová.
„Přišel jsem se na tebe podívat.“ odpověděl a políbil ji. Už teď se ji něco nezdálo.
„Zase jsi na drogách? Zase kokain?“ ozvala se popuzeně a odstrčila ho. On jen kývl a vytáhl zbraň. Na její hlaveň se ani neobtěžoval nasadit tlumič a dvakrát vystřelil. Poprvé do břicha a podruhé prostřelil pravou komoru srdce. Utekl. Na svůj věk byl rychlý. A tak nikým nepostřehnut odjel i s řidičem pryč.

Celá služebna slyšela dva výstřely. A tak se dali do hledání místa, odkud se střílelo. Našli Lamprechtovou v kaluži krve. Neznámý se u ni ocitl nejrychleji a snažil se ji nahmatat puls. Možná by měla šanci žít, kdyby ji neprostřelil srdce. A to Neznámý věděl. Vstal a otočil se k ostatním.
„Je mrtvá,“ řekl pouze a odešel pryč. Od začátku své kariéry nenáviděl mrtvoly.


Kapitola šestá – Kapitola strachu druhá aneb Tři medvídci jdou v řadě za sebou (díl druhý)

Po několika hodinách se probudil. Připadalo mu, že spal celou věčnost. Vstal ze svého křesla a šel za svou sekretářkou Anjou.
„Anjo? Máte to?“ zeptal se své druhé pravé ruky.
„Ano, pane. Mám,“ odpověděla mu. Od té situaci, co políbila před ministrem Neznámého se necítila před ním zrovna nejlíp.
„Máte nějaké zprávy o situaci?“ ozval se po delší době.
„Ne. Náš člověk se vůbec neozval,“ odvětila.
„Dobře. Je na čase, abychom zkontrolovali situaci! Jdeme!“ zavelel šéf a vyrazil z pracovny plný energie a elánu. Anja jen nevěřícně zakroutila hlavou a šla poslušně za ním.
„Myslíte, že to je dobrý nápad? Má to tam pod kontrolou!“ ozvala se za ministrem jeho sekretářka.
„Ano, myslím! Musím zjistit, co se děje!“ promluvil.
„Nejste už policista sakra! Jste ministr vnitra!“ rozčilovala se Anja.
„Někdy jsou okamžiky, kdy se chováte jako moje žena. Už několikrát jsem Vás prosil, abyste se tak nechovala, tak to nekomentujte!“ seřval ji.
„D-Dobře…“ vykoktala ze sebe Anja tvářící se jako bezbranná ovečka proti vlkovi.

Stáli stranou ode všech. Dva zcela odlišní muži. Ale diskutovali tak, jakoby se znali řadu let.
„To je teda. Třetí mrtvola za týden,“ lamentoval Frank Stolte, místní komisař.
„A bude hůř. To mi věřte,“ odvětil Neznámý, který ještě za pobyt na dálniční nesundal brýle.
„Už se těším.“ prohodil ironicky Frank.
„A je na co…“ pousmál se informátor a napil se z hrnečku kafe.
„Vy z toho máte zábavu, ale my jsme ve smrtelném nebezpečí!“ vyjel na něj Stolte.
„Mě taky jde mnohdy o život a dělám si z toho příjemnou zábavu,“ pokrčí rameny a jde k oknu.
Frank jen zvedl oči v sloup a šel za ostatními.
Neznámý sledoval z okna déšť. Kapka po kapičce dopadala na zem. Nikdo neměl déšť rád. Ale on ano. Ta svěžest, ta očista, když se člověk vydá do deště bez deštníku. Ale že pak přijde domů či do práce jako zmoklá žížala, to je vedlejší. Najednou uviděl auto patřící člověku, který zřejmě tento pohodový myšlenkový pochod přerušil. Auto zaparkovalo mezi auta Anny a Neznámého.
„Řekla bych, že bude opět veselo, co?“ ozvala se vedle Neznámého Anna.
„To určitě bude.“ přitakal informátor. Z auta vystoupil ministr s Anjou. Oba dva je očima přímo probodávali.
Ministr vnitra se svou sekretářkou vešli na dálniční.
„Co to má znamenat?!“ křikl na Neznámého.
„A co jako?“ povytáhl obočí. Byl naprosto klidný.
„Nevím o ničem, co se tady děje! O ničem!“ rozčiloval se.
„A to mám vám hlásit každý uvařený kafe?“ zeptal se troufale informátor. Podle jeho výrazu se dobře bavil.
„To ne! Ale aspoň každou mrtvolu.“ řekl přísně ministr.
„No dobře. Zapomněl jsem vám ohlásit mrtvolu bývalé šéfky dálniční.“ řekl s méně klidným hlasem.
„Cože? Lamprechtová?“ zděsil se.
„Ano. Dvě střelné rány. Jedna do břicha, druhá do srdce.“ odpověděl.
Ministr kývl a po chvilce pokračoval:
„Ale jen proto tu nejsem.“ ozval se a šel k Neznámému a podal mu prášky proti bolesti.
„Díky.“ zamumlal a dal si je do kapsy k antidepresivům.
„Tak co chystáte, vážení, dělat?“ zeptal se všech ministr.
„Nezbývá než čekat…“ ozvali se André, Tom a Neznámý součastně.
„Aspoň že máte stejný názor,“ usmála se Anja a podívala se na Neznámého. Takovým tím svým podezřívavým pohledem. Informátor se jejímu pohledu vyhýbal.
„Anjo!“ štěkl ministr na svou sekretářku.
„Co se děje?“ podívala se na svého šéfa nevinně.
„Nechte toho…“ poradil ji a šel s Annou kus od nich, aby si s ní promluvil.
Mezitím se Frank, Ingo a André pustili do Neznámého.
„Co jste s ní měl? Vy jste spal se sekretářkou ministra?“ řinuly se otázky.
„Nic jsem s ní neměl. Jen mě políbila, když za mnou přišel ministr…“ ozval se chudák informátor.
„A vy jako nic k ní necítíte?“ ozval se Tom.
„Ne.“ odpověděl s úsměvem a šel se nějak rozumně zabavit.

Také Chris Ritter a Jan Richter stáli mimo ten houf.
„Musíme něco zjistit o tý vraždě Lamprechtové. Ani se k tomu nechystají, tak musíme zakročit sami.“ rozhodl Chris.
„Třeba to chtějí řešit, jen nám to neřeknou,“ bránil ostatní Jan.
„To bych opravdu neřekl!“ vyjel na něj Chris.
„Englhartová říká, že v týmu je hlavní důvěra! A tou ty fakt neoplýváš, Rittere!“ snažil se ho zklidnit Jan.
„No dobře,“ uklidnil se po chvíli Chris, „Ale stejně bychom se do toho měli trochu vložit.“
„S tím souhlasím,“ přikyvoval Jan a podali si ruce.
„Takže dneska v noci mám stráž u zadního vchodu. Ty zítra. A žádné připomínky!“ sykl mu do ucha Chris a šel si udělat kafe. Jan tam jen stál a přemýšlel o tom, o čem se právě bavili.

„Tak jsme dohodnuti, Anno,“ ukončil jejich rozhovor ministr.
„Ano, jsme, pane,“ poslušně kývla.
„Dávejte na ty lidi pozor… Náš člověk by je nechal klidně zabít…“ usmál se záhadně šéf.
„A kdo to je?“ neudržela se Anna a vyřkla zásadní otázku.
„Uvidíte později sama, Englhartová,“ odvětil a šel za Neznámým, který se díval celou dobu na vy dva.
„Jak vám je?“ zeptal se starostlivě ministr.
„Fajn,“ řekl stroze a s jistou dávkou jedovatosti Neznámý.
„Jen jsem Vám chtěl říct, že až utichne první vlna vražd, tak vám všem sem pošlu posilu a Vy si budete moct odpočinout.“ oznámil mu.
„To je velkorysé.“ odpověděl Neznámý a jedovatě dodal, „A to jste řekl i Anně?“
„Ne! A přestaňte na mě být tak hrubý!“ štěkl na něj ministr, který zřejmě neměl moc dobrou náladu.
„Nebojte…“ ušklíbl se Neznámý a šel pryč. Ministr s Anjou také odjeli.

Odpoledne probíhalo značně poklidněji než dopoledne. Neznámý ze zvyku došel všem pro jídlo a všichni se bavili o různých věcech. Avšak ve vzduchu visel zvláštní hrůza. Kdo bude další? Koho dalšího zabijí? Každý z nich se bál o sebe a své přátelé. Jen Neznámý byl v klidu a pobrukoval si nějakou melodii. Odpoledne uteklo vcelku rychle a blížil se večer. Doba, kdy se Chris Ritter postaví k zadnímu vchodu a bude čelit nepřátelům. Pokud vůbec přijdou. Kolem osmé večer se Chris opravdu postavil na stráž k zadnímu východu a čekal, jestli se něco bude dít. A dělo se. Po pár minutách se objevil muž, kterého tu ani v nejhorším snu nečekal. Měl v ruce zbraň. Bez tlumiče. A tiše se smál.
„Vy?!“ zašeptal vyděšeně Chris. Byl přímo šokován. Ten muž pro něj udělal vše, aby se dostal k policii a teď… a teď ho chce zabít.
„Ano, já, Rittere… Užijte si cestu do pekel!“ chladně se zasmál a vystřelil. Zdálo se, že Chris uhne a přežije, ale bohužel kulka byla rychlejší a zabila Chrise Rittera na místě. Muž se odtamtud vytratil. Stejně jako při vraždě Lamprechtové se bez vyjímky všichni běželi podívat, kdo střílel a koho to zasáhlo. Tentokrát Neznámý odtamtud neodešel. Chrise Rittera si celkem oblíbil, stejně jako všichni. Neznámého ovšem vyhnalo odtamtud zvuk motoru a odjíždějící auto.
„Sakra!“ ozval se a běžel k oknu. Ještě zahlédl, jak někdo si vzal jeho auto a odjížděl s ním pryč…


Kapitola sedmá – Kapitola strachu třetí aneb Tři medvídci jdou v řadě za sebou (díl třetí a poslední)

Nikdo nevěděl, co bude dál. Neznámý – jejich jediná šance, byl teď tady uvězněný a ministr nebo někdo jiný se na ně vykašle. Nebo do terénu dají jiného informátora a o tom nechce Neznámý ani slyšet. Stál u okna a proklínal se. Nemohl uvěřit, že je zase bez auta. To se mu stává hrozně často. Aspoň bude mít čas provokovat Annu. I když… to ho asi taky nebude bavit. Za nějaký čas zjistí, kdo je a bude po srandě.
„Škoda auta,“ ozval se za ním André Fux.
„To je pravda. A to se mi stává pořád,“ usmál se Neznámý a otočil se na Andrého.
„Já zase velice často parkuju auta do řeky,“ zasmál se Fux.
„Jo, slyšel jsem, že budu mít u sebe někoho, kdo se rád s autem koupe,“ smál se Neznámý.
„Já za to nemůžu. Ono si tam vždycky zaparkuje samo,“ zatvářil se nevinně André a tím informátora ještě víc rozesmál. Tak se tam tak smáli a všichni je pozorovali jak blázny. Nikdo se od smrti Chrise ani neozval. Neznámý s Andrém se uklidnili.
„Jak to bude dál?“ zeptala se tiše přes půlku služebny informátora.
„To nevím… Budeme muset počkat, co bude dál.“ odvětil Neznámý, který by už vážně nejradši vyrazil někam do akce.
„A co přestat čekat a začít jednat? Vezmete si auto někoho z nás a pojedete omrknout situaci!“ už to nevydržela a vyjela na něj Anna.
„To ale neudělám, i kdybych si to moc přál. Nevím, kolik dalších nevinných vrahů se do této akce zaplete!“ odpověděl ji klidně Neznámý.
„Nevinných vrahů?! Odkdy jsou vrazi nevinní?! Vrah je vždycky vinný!“ rozkřikla se na něj.
Přešel k ní a vzal ji jako malý dítě za bradu.
„Anno… Prosím…. Musíme být rozumní.“ uklidnil ji a pustil ji bradu, „Tohle budou ještě zlé časy.“
Anna se uklidnila, ale byla zmatená. Byla příšerně zmatená z chování Neznámého. Určitě ho znala. Ale odkud? A teď bylo jasné, že si s ní hraje.
„Kdo jste?“ zeptala se příliš tiše, než by ji v normálním provozu slyšel, ale teď to vyznělo, jako když to vykřikla.
„Dozvíte se později, Englhartová,“ řekl odtažitě a šel pryč.

„Indiro,“ promluvil muž, „musíte to udělat.“
„Ne! To nejde!“ odmítala tuto skutečnost Indira.
„Buď zabijete jeho, nebo my zabijeme Vás!“ došla muži trpělivost. Indira se na něj jen vyděšeně koukala.
„D-Dobře…“ přikývla a vzala si ze stolu zbraň. Byla dost vyděšená na to, aby to neudělala.

„Na to zapomeňte!“ zařval jak vzteklý vlk do telefonu Neznámý.
„Krucinál! Jinak to nejde! Musím Vás nějak nahradit!“ odvětil o malinko klidnější ministr.
„Mě nelze nahradit jen tak nějakým frajerem, ministře! To přece víte!“ rozčiloval se.
„Ale není jiný plán…“ povzdechl si.
„Dovezte mi auto… Potřebuju do akce, jinak se tu unudím k smrti….“ řekl zoufale Neznámý.
„Dobře… Pokusím se něco udělat…. Jaké chcete auto?“ zeptal se svého člověka.
„Černý Mercedes B,“ odpověděl s úsměvem na rtech. Tohle auto chtěl mít už dlouho.
„K čertu s vaším autem! Dostanete takové, které bude k dispozici!“ řekl příkře ministr a zavěsil. Neznámý se potěšeně tvářil, protože věděl, že u tohoto muže bude mít vše, co bude jen chtít.
„O co jste se hádal s ministrem?“ ozval se za Neznámým Semír.
„O pořádné auto,“ usmál se informátor.
„Vy s tím naděláte…“ zakroutil nad jeho vypočítaností Semír.
„Vy mi máte co říkat!“ zavrčel Neznámý a šel ven se projít, když se nemůže projet.

„Anjo,“ zavolal si k sobě svou sekretářku.
„Ano, pane ministře?“ vešla do jeho pracovny.
„Náš člověk chce nový auto…“ povzdychl si.
„A jaké?“ zeptala se a už se chystala, že bude chtít Ferrari. Byl někdy vážně rozmazlený.
„Zatím jen černý Mercedes B…“ odpověděl. Anja se málem rozesmála.
„Naštěstí… Jsou horší….“ ozvala se dvojmyslně a šla Neznámému sehnat Mercedes.
Ministr byl zase unavený. Nějak mu poslední dobou z toho vraždění nebylo dobře. Navíc byl už starší a papírů bylo hodně. Pro tentokrát se rozhodl vzít záležitosti do svých rukou. Když Neznámý byl mimo hru, tak si mohl zahrát na tajného agenta. Tedy aspoň s přítelem. Oba dva byly před lety policisty. A tak se dva policisti veteráni vydali do akce, z které se neměli dostat živí. Přesto se o to pokusili.
„Nebyl jsem v akci už přes dvacet let,“ ozval se ministrův přítel.
„Já posledně jsem byl před ani ne deseti lety. Ale musíme si oživovat svou původní profesi, ne?“
„To ano,“ usmál se ten druhý.
Dojeli na prezidium, kde se dělo něco nekalého. Měli o tom zprávy od Neznámého, tak se tam rozhodli podívat. Oba měli zbraně připravené u pasu, když vcházeli na prezidium. Strážným obvykle nic neuniklo, ale jakmile se na prezidiu objevil ministr, tak druhý muž jim zmizel.
„Co Vy tady, pane?“ zeptal se jeden ze strážných a stavil se do pozoru.
„Je policejní prezident nahoře?“ zeptal se a neodpověděl na klasickou otázku strážných.
„Ano, je. Ale nechce být nikým rušen!“ odvětil.
„Tak bude muset si na mě udělat čas!“ zavrčel ministr a šel nahoru k prezidentově pracovně.
Druhý muž byl už u pracovny a poslouchal rozhovor mezi mužem uvnitř a Indirou, která chvíli potom odcházela. Muž ji stáhnul stranou a mlčky naznačil, aby byla sticha.
„Ať se stane cokoliv, tak neuděláte to, co oni po Vás chtějí…“ sykl.
„Ale oni by mě zabili jinak!“ bránila se trochu nahlas.
„Kecy! Nezabili! Jen vyhrožují….“ ozval se tiše.
„Myslíš?!“ ozval se za mužem hlas a hned na to ucítil v zátylku hlaveň zbraně.
„To vím, Jochene!“ řekl s jistotou v hlase. Oslovený Jochen odjistil zbraň a někdo vystřelil. Jochen spadl mrtev k zemi a za zády bývalého policisty se objevil ministr.
„Jdeme!“ zavelel a táhl s sebou dolů zmateného přítele a ten s sebou táhl ještě zmatenější Indiru.
Když dorazili ven, tak se oba veteráni otočili na Indiru.
„Dělejte si teď co chcete. Je pravda, že ten muž, co vám řekl, abyste zabila svého přítele, má možnost vás zabít od stolu…. Takže si dělejte, co chcete…“ řekl tentokrát neznámý muž a pustil Indiru. Ta zděšeně odjela.
„Jak Ti je?“ zeptal se ministr.
„Bývalo mi i líp,“ ušklíbl se ten druhý, „Už nepůjdu s Vámi do akce! Ani náhodou!“
Oba nasedli do ministrova auta a odjeli na ministerstvo vnitra, kde si odpočinuli.

Indira jela k dálniční policii. Zezadu, jak měla v pokynech. Vlastně ani tak Jana nemilovala, jak mu furt tvrdila. Ale i na ni to bylo silné sousto.

Jan se v klidu postavil k zadnímu vchodu. Měl dost strach, i když to nedával znát. Nechtěl být ten další. Ale v morku kostí věděl, že bude. Bylo to těžké, vědět, že brzo zemře a nemůže s tím nic udělat, jak zbaběle utéct, což nechtěl. Najednou uviděl před sebou Indiru.
„Ne!“ vydral se z jeho hrdla výkřik. Ona nemůže být ta, která ho zabije. Ale byla to právě ona.
„Promiň, lásko… Já musím. Jinak zabijí mě…“ omlouvala se v slzách a vystřelila a utekla…


Kapitola osmá - Prokletí Neznámého

Ozval se výstřel. Nikdo už nepočítal kolikátý za těch pár dní. Teď se tam nenahrnuli všichni, ale šel jen Neznámý, který si všiml na prahu únikového východu nehybného těla. Přešel k němu a rozpoznal umírajícího Jana Richtera.
„Indira…“ šeptal Jan z posledních sil, zavřel oči a zemřel. Neznámý na chvilku zavřel oči. Jak svou práci v tomto nenáviděl. Celý se chvěl. Za ním se objevila Anna.
„Všechno v pořádku?“ zeptala se. Neznámý se na ni otočil. Zavrtěl hlavou.
„Je mrtvý,“ prohlásil a vstal. Pořád se nepatrně chvěl, ale snažil se to krýt.
„Půjdeme?“ nadhodila lehce konverzačním tónem.
„Jistě,“ odvětil neutrálně a šel dovnitř.
„Co se stalo?“ zeptal se první člověk, kterého potkali – Ben.
„Richter zemřel,“ odpověděli oba.
„To snad ne,“ povzdychl si policista.
„Musíme s tím něco udělat,“ řekla rázně Anna, která své slova věnovala zejména Neznámému.
„To chci vědět, jak si myslíte, že to mám udělat! Auto nemám, není noc kdy bych se každou půl hodinu nevzbudil!“ rozkřikl se na ní. Celá služebna ztichla pod tímto zvukem. Každému přeběhl mráz po zádech. Nikdo se neměl asi k jednomu slůvku. Mlčela i Anna, která normálně měla na všechno odpověď.
„Tak vidíte,“ tiše řekl směrem k ní a poté se podíval po všech přítomných.
„Dobře, vyrazím do akce. Kdo mi půjčí auto?“ rozhodl se. Rozhodl se, že bude riskovat svůj život kvůli těmto policistům. Všichni byli tak zaraženi, že nejdříve nevydali ani hlásku. Informátor přešel k Andrému.
„Myslím, že vaše, Fuxi, bude nejlepší,“ prohlásil a vzal Andrému klíčky z ruky. Přešel ke dveřím a podíval se na osazenstvo dálniční.
„Nedělejte hlouposti, jasný?“ přes tvář mu přeběhl úšklebek a vešel ven. Nasedl do auta Andrease Fuxe a odjel pryč. Všichni sledovali auto s Neznámým s nadějí, že se vše změní k lepšímu. Že nikdo už nezemře.

Neznámý vyjel na dálnici a jel do středu města. Přemýšlel, co bude dělat. Rozhodl se, že zajede na prezidium.
Tam se vždy děje něco, co není normální. Ale ani tam nedojel. Když projížděl po Eumenlusstrasse, tak z aut, které měl před sebou a za sebou na něj lidé začali střílet.
Věděl, že se jim nevyhne. Sklonil se pod úroveň předního okna a troufl se podívat na střelce z předního auta. Všiml si člověka, kterého by nejraději nikdy nepoznal… Joseph Webber.
Člověk, který ho již dlouho pronásledoval a snažil se ho zabít. Informátor se naštval ještě víc, když si všiml dalšího člověka, svého dlouholetého přítele.
„To snad ne!“ vykřikl naprosto naštvaně Neznámý a rozjel se větší rychlostí na auto před ním. Jenže to neměl dělat.
Auto, co bylo za ním, zrychlilo také a náš milý Neznámý se dostal do pasti. Všechny auta na pár metrech zastavila.
Neznámý vystoupil rychle s auta se zbraní v ruce. Následovali ho i Joseph a Victor (zřejmě už bývalý přítel Neznámého).
Jednou přesnou střelou Neznámý střelí Josepha a zamíří na Victora, ale to už cítí vzadu na hlavě tupou bolest a ztrácí vědomí…

Mezitím na stanici si našli novou činnost. Začali z nudy hrát karty, přičemž vždy dva z nich spali a dva sledovali okolí služebny z vnitřku.
„Podvádíš,“ vykřikl Semír, když opět nevyhrál nad Tomem Kranichem.
„Nepodvádím,“ bránil se marně policista, který jen stěží potlačoval úsměv.
„Možná,“ lišácky se usmál Semír a rozdal další hru.

Frank přemýšlel stranou od ostatních. Probudil se v něm dobrodruh, který by se nejraději vydal do akce, ať to stojí, co to stojí. Ale něco mu bránilo to uskutečnit. Byl to strach? To zřejmě ne, i když za poslední dny se stalo tolik vražd. Možná to byl pud důvěřovat informátorovi, který byl právě venku.
„Copak, Franku?“ ozval se za ním hlas Bena.
„Ale nic,“ pousmál se plaše.
„Taky se mi tady sedět, ale co naděláme,“ řekl Ben.
„Doufám, že Neznámý dorazí v pořádku,“ promluvil Frank.
„Nevím, jak moc je důvěryhodný, protože o něm nic neví ani Enghartová, dosadil ho sem ministr vnitra a tomu věřím,“ projevil se.
„Já také,“ přikývl „domácí“ policista a šel si lehnout na místo, odkud právě vstával André.

Pomalu se probíral. Měl okolo sebe poměrně dost místa, ovšem tmu.
„Už jsi vzhůru, jak vidím,“ ozval se tichý hlas vedle něj. Brýle měl v kapse a ruce svázané za zády. Podíval se vedle sebe a chvíli mu trvalo, než identifikoval Victora.
„Ty?“ ušklíbl se neznámý a snažil se odtáhnout.
„Není to tak, jak si myslíš, brachu,“ namítl stále tiše muž, ale nechal ho, aby se od něj jeho přítel odtáhl.
„Tak jak to je?! Díky tobě jsem tady! Vlastně… kde že to jsem?“ zamumlal dezorientovaný informátor.
„Nebyl jsem to já, kdyby ses dobře díval… No nic. Jsme na ministerstvu v nejspodnějším patře, kam nikdo nechodí. Až na Josepha a pár dalších,“ vysvětlil Victor stíraje si v čela pot smíšený s krví.
„Co se ti stalo?“ zeptal se zmatený muž, když se pořádně zaměřil na svého druha. Victor mu rozvázal ruce.
„To není nic vážného,“ řekl.
„Jak se dostaneme pryč?“ zeptal se informátor.
„Jedna možnost by tu byla,“ pousmál se muž, pomohl svému příteli vstát a nepostřehnuti odešli z místnosti, kde je Joseph „věznil“.

K večeru přijel ke služebně ministr s Anjou a ptali se po informátorovi.
„Odjel mým autem, pane,“ ozval se André.
„Jak to? Měl být tady!“ rozčílil se ministr.
„Zřejmě to nevydržel a musel vyjet do akce. To chce tady každý,“ pomluvil klidně Ben.
„Teď je ovšem ve větším nebezpečí než vy. Nevíme o něm nic,“ oznámila jim Anja.
„To je vidět,“ ozval se z druhé strany služebny hlas Neznámého, který měl na sobě své obvyklé brýle. Vedle něj stál blond muž příliš vyděšený na to, aby se zmohl na nějakou souvislou větu.
„Jak jste se sem dostal?“ ptala se Anna, jelikož drželi hlídky.
„To vám někdy řeknu, Enghartová,“ odvětil a otočil se na ministra.
„Pane, potřeboval bych zařídit pro tohohle muže ochranu před jistými muži, hlavně Josephem Webberem,“ poprosil ministra a ten jen souhlasil.
„Mám pro vás ještě něco,“ pokračoval ministr, přešel k Neznámému a podal mu dvě krabičky a klíčky od jeho nového auta.
„A to auto?“ zeptal se s úsměvem informátor.
„Doveze ho vám můj člověk, který s vámi bude spolupracovat,“ odpověděl ministr. Neznámý si vzal z jedné krabičky několik prášků, které spolkl.
„Mezitím budete tady, jasné?!“ přikázal muži ministr, když odcházel.
Když ministr odjel, jediný kdo něco řekl, byl informátor:
„A teď mám dovolenou, jak je vidět.“ A ušklíbl se. Nenáviděl, když musel na něco čekat. Obzvlášť když to něco může být smrt.

Kapitola devátá - Posila na cestě

Neznámý se spřátelil s Frankem Stoltem a dost dobře si rozuměli.
Nikdo z ostatních to nechápal, ale hlavní bylo, že se Neznámý nevydával opět do akce a Frank se pomalu vzpamatovával ze smrti své lásky.
Bylo až k neuvěření, jak se nálada díky tomuto přátelství na služebně zvedla. Nikdy by nevěřili, že se může Neznámý tak smát.
Jen Anna stála mimo to všechno. Lovila v paměti a snažila se vybavit si kohokoli, kdo by mu byl podobný.
Podvědomě věděla, že ho někde viděla. Ale za svou kariéru i život poznala mnoho a mnoho mužů na to, aby ji nějaký napadl a řekla si, že je to on.
„Děje se něco, šéfová?“ zeptal se Tom, který již dlouho sledoval Annu, jak stojí mimo všechny.
„Nic se neděje, Kranichu. Nebojte se. Jen je tohle celé náročné,“ odvětila a šla si sednout do kanceláře šéfové. Všude byly věci Kathariny a ji to všechno připadalo tak neskutečné.
Ještě před dvěma měsíci by nevěřila, že se bude dít tohle. Ano, vraždy policistů už tenkrát byly, ale ne v takové míře.
Posledních několik týdnů to šlo ale do takových rozměrů a čísel, že kdokoli schopný byl odvolán ze služby a pomáhal, kde se dalo.
A ona dostala na povel tuhle směsici různých lidí z různých oddělení, aby zabránili dalšímu vraždění. Ale zatím ji komisaři a vlastně kolegové padají jako hrušky ze stromu a ona neměla sebemenší tušení proč.
„Zatraceně!“ vypadlo z ní nahlas. Nerada prohrála a ještě takovým způsobem.
„Děje se něco?“ ozval se hlas Neznámého ode dveří. Služebna se dokázala bavit i bez něj.
„Vlastně ano. Zavřete dveře a pojďte si sednout. Je toho mnoho, co musíme probrat. A nejedná se o to, odkud vás znám, pokud znám,“ řekla a usmáli se na sebe.
Neznámý si sedl proti ní. Bylo vidět, že mu vadí sluneční brýle a že mu není vidět do očí. Několikrát si málem v přítomnosti komisařů brýle sundal, ale vždy se ovládl.
Začínala za těch posledních dnů do něj vidět. Nebyl tak nepřístupný, když chtěl.
Byl poměrně sympatický a příjemný. Hlavně dokázal zvednout náladu a nebyli všichni tak ustrašení.
„Takže co se děje?“
„Co se děje?! Umírají nám tu lidi a my nevíme proč,“ zvolila ostřejší tón hlasu. Byla z toho všeho neuvěřitelně vyčerpaná.
„Víme toho více, než dost. Víme, kdo je zabíjí. Nebo alespoň tušíme. Zapomínáte na jednu základní věc. I u zadního vchodu jsou kamery a ty máme pod palcem.
Fungují, přesvědčil jsem se o tom sám. Je potřeba jen získat veškeré záznamy. Já osobně a ministr také máme některé informace, které do tohoto všeho skvěle zapadají.
Máme hodně vodítek, jen je spojit dohromady, Anno,“ promluvil tiše tak, aby to bylo jen mezi čtyřma očima.
Přestával si být jistý, že je tu bezpečno, ale to Anně zatím nechtěl říkat. Nejdřív si to všechno musel ověřit. Neměl rád nepodložené myšlenky, ale nic smysluplnějšího ho nenapadlo, než tato možnost.
„Tak proč je sakra nespojíme a neukončíme tohle. Vždyť je to šílené. Takhle nemůžeme tady být zavření do konce světa. Jediný vy jezdíte pro jídlo a pití, ale uvědomujete si, co to znamená pro nás být zavření?
Je tu hodně místa pro všechny, o tom žádná, ale začíná to tu zavánět ponorkovou nemocí. Tak proboha něco udělejte. Je to na hlavu všechno,“ mluvila stejně tiše jako Neznámý, ale v jejího hlasu byla znát zoufalost a když domluvila a Neznámý se podíval do jejích očí, mohl vidět slzy zoufalství.
Věděla, že musí bojovat, ale nevěděla, jak dlouho to dál takhle vydrží.
„Anni, neboj se, už brzy tohle skončí. Já jsem tu také zaseklý, protože má přijet nějaká posila, bez které bychom to asi nezvládli. Mám toho také plné zuby, to mi věř.
Ale musíme to zvládnout a bojovat do posledního dne,“ zašeptal a chytil ji za ruku. Jeho hlas zněl tak důvěrně a věrohodně, že neměla důvod mu nevěřit.
„Proč jsi pořád tak tajemný? Proč si nesundáš brýle?“ zeptala se a podívala se na něj. Nepřišlo ji divné, že přešli z vykání na tykání. Bylo to tak přirozené.
„Dozvíš se už brzy, kdo jsem. To se neboj, ale zatím jsem informátor, jehož jméno zná jen ministr.“
„Trápíš mě. Pořád nad tím musím přemýšlet,“ odvětila a sklonila hlavu, snad aby zakryla svůj stud a myšlenky, které se ji proti její vůli honily hlavou.
„Teď musíme přemýšlet hlavně nad tím, jak se dostat z téhle situace. Můžeš mi věřit a ve všem se na mne spolehnout, jen vše chce svůj čas.
Dotáhneme všechno do takového konce, aby přestalo tohle nesmyslné vraždění komisařů,“ usmál se na ní povzbudivě a položil ji ruku na rameno ve znamení podpory.
„Děkuji,“ usmála se na něj a společně vyšli z kanceláře, aby se přidali do houfu vysmátých policistů. Zrovna si vyprávěli vtipné historky ze svých profesních ale i osobních životů.

„Co budeme dělat?“ zeptal se muž svého nadřízeného v prostorné kanceláři, „ministr se do všeho míchá a kazí nám plány. Kdyby v tom neměl prsty, už máme to, co jsme chtěli.“
„Nemůžeme dělat nic, jen čekat, až někdo z nich udělá chybu. Hlavně máme uvnitř svého člověka, na to nesmíme zapomenout.
Prostě jen sledujte a nic nepodnikejte do chvíle, než vám dám rozkaz. Jsme už blízko k cíli, tak to nesmíte posrat, poručíku!“ Jeho hlas zněl rozhodně a tomu se nesmělo odporovat.
„Samozřejmě. Provedu!“ postavil se do pozoru a když dostal pokyn, tak odešel a nechal svého nadřízeného samotného.
Ten si jen promnul ruce a usmál se pod vousy. Tohle se mu začalo líbit. Vše bylo jen otázkou času, než získá to, co právě chce.
A že to opravdu chce zpátky, to už dokázal. Dokázal sem dotáhnout člověka, který mu to zajistí.

„Za půl hodiny tam máte našeho člověka. Myslím, že se vzájemně uvidíte rádi,“ volal ministr Neznámému.
Ten se víc nedozvěděl, zmohl se jen na „rozumím“ a ministr telefon zavěsil. Jeho a Annin pohled se setkaly jak za tu dobu už tolikrát.
Bylo znát, že mu důvěřuje i přes tu anonymitu, kterou musí nosit jako židovskou hvězdu na hrudi a nikdy nesundat.
„Kolega za půl hodiny dorazí,“ oznámil jen Anně a společně se zapojili do hovorů, které nebraly konce.
Dozvěděl se již o těchto lidech příliš na to, aby mu nebylo líto, kdyby měl kohokoli z nich ztratit. Získal si mezi nimi přátelé a věděl, že obrečí každého z nich.
Ale věděl jedno. A to, že by si neodpustil, kdyby kvůli tomu, kdo vůbec je, měla zemřít Anna Englhartová a Frank Stolte.
To byli opravdu dva jediní, na kterých mu záleželo více, než by mělo při takové akci. Měl mít své city hluboko za maskou, kterou nosil, ale nemohl tomu zabránit.
Strávil tady s nimi týden bez pořádné akce a musel mít někoho, s kým by si mohl otevřeně promluvit. Tak, aby je to neohrozilo na životě.
Ani se nestačil pořádně rozpovídat a před služebnou zastavilo zprudka auto. Černý Mercedes.
Jen zarazil svůj monolog, vstal a šel ven. Ke dveří na straně řidiče vystoupil hnědovlasý muž s bradkou. Toho tu rozhodně nečekal.
„Teda, rád tě vidím, Charlie,“ zasmál se Neznámý a bratrsky ho objal.
„Taky tě rád vidím, brachu. Pojď, jdeme dovnitř. Je tu hodně věcí, co musíme vyřešit, než je necháme svému osudu.“ Společně vešli na služebnu.
„Tak tohle je můj bývalý a teď současný kolega Charlie Praid. Pracovali jsme spolu dlouhou dobu v Chicagu. Tohle je Anna Englhartová,“ představil je vzájemně a pokračoval s dalšími.
Po představování se všichni tři spolu s Annou odebrali do kanceláře šéfové, kde se zamkli. Neznámý nechtěl nechat nic náhodě a spolu s Charliem zatáhli i všechny žaluzie.
Anna se jen divila, proč takové tajnosti, ale nechala to na nich. Zřejmě věděli, co dělají. Posadili se proti ní.
„Tak jak si to tu užíváš, brachu?“ zeptal se z legrace Charlie, ale dál byl ledově vážný. Neznámý na jeho humor nijak nezareagoval a podíval se na Annu.
„Máme mnoho vodítek a žádné podložené informace. To se musí změnit. Jsou lidi, kteří jsou podezřelí.
Tady na stanici. Nevím o koho jde, ale vím, že tady něco nehraje, jinak bychom už ty kamerové záznamy měli na stole. Kdo je má na starosti?“
„To byste se měl zeptat Franka nebo Inga, já si nejsem jista,“ odpověděla a zavykala Neznámému Anna.
On jen přikývl a měl konečně pocit, že za ty dva týdny, co jsou tu zavření jako laboratorní krysy, jsou o krůček dál k odhalení toho všeho.

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Chudák Jim... neznala jsem ho, ale i tak je mi ho líto, snad to nebyla jeho žena....

Mezi Frankem a paní Rëgnerovou se nic nestalo. A i kdyby se stalo, tak by se nepřiznali.

Neeeee, co je to za hláškuuu? Laughing Laughing Laughing Laughing Jaj! Laughing Laughing

Aha, Jim byl černoch! A no a co, Franku, Ty rasistooo! XD Černoši jsou fááájn! XD

Jsem zvědavá na týpky z Interpolu Laughing Laughing Co asi vyvedou Laughing Laughing

Díky za věnování! *objímá*

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Předem díky za věnování, jestli jsem to já. Smile

Jinak se musím přiznat, že je to první věc, kterou od tebe čtu (nebo kterou si pamatuji, že jsem četla, pokud mystifikuji, tak se omlouvám Embarassed ) Docela se mi líbí tvůj styl. Já jsem sice all like dlouhý věty, květnatá řeč, metafory a přirovnání, ale tohle má svý kouzlo, je to výstižný a člověka to prostě drží.

A taky se mi líbí Frank a Ingo a že se nebojíš Franka pěkně připepřit, jeho rasismus je skvělý prostředek, jak ho udělat lidštějšího. Skvělé.

Rozhodně budu číst dál. Wink

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Děkuju, holky, za komentáře....

SaMarBe(píšu raději rozepsaně Smile ):
Jasně, že jsi to ty....Kdo jiný, prosím tě? Wink

Všeli:
Mám divný nápady.....A to je furt..... Laughing

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Kapitola druhá
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
I máme tu kapitolu druhou a k tomu hlasování... Hlasujte pro nejpravděpodobnější možnost.... (Tedy pro vás nejpravděpodobnější... já mám plán vymyšlen, jen chci vědět, jak se na to koukáte vy...) Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 187
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Perfektní a zajímavé pokráčko, nečekal jsem, že by se to mohlo vyvíjet takto...

Všichni včetně Bena ve skupině, škoda, že Lamprechtová končí, s ní to mohlo být zajímavější (ale taky ne)...

Díky za věnování, hlasoval jsem pro možnost č.1

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
páni moc hezké

tedy Frank rasista Sad to bych od něj nečekala

hezký byl výstup policistů z aut a jak je Anna představovala Smile

chudák pan Neznámý

těším se na pokráčko a hlasuji pro 1 Twisted Evil

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Představený muž si brýle nechal.

Takové podtrhnutí věci, hahahaha Laughing Laughing To bylo fakt skvělý Laughing

Páni, takže všichni komisařátka najednou.. a Anna přebírá vedení? Wow Laughing Laughing Neznámého je mi líto... aspoň, že je stačil varovat. Ale kdoooo to jeee? Laughing Laughing Laughing

Snad nám ho odhááálíííííš Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
erone,
kdo říká, že tam Lamprechtová nebude? Razz

Deno,
no... Frank rasista... musela jsem to už ze začátku nějak oživit... Wink

Všelííííísku,
Neznámý je stačil varovat a slibuju, že se ještě v dalších dílech objeví...
A na představení... je brzo, nemyslíš? Smile Twisted Evil



Jinak jsem ráda, že se vám pokráčko líbilo.... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Předem děkuji za věnování Embarassed

Chudák Jim, ale tohle mě rozesmálo

Mezi Frankem a paní Rëgnerovou se nic nestalo. A i kdyby se stalo, tak by se nepřiznali.

Moc pěkný nápad nasadit na případ všechny členy Kobry 11 ať už současné nebo minulé. Informátor měl skutečně obrovskou kliku, tak snad nevykrvácí a v autě ho najdou hodní zastánci zákona.

Těším se na další část Twisted Evil a nechci ti radit, ale nějaký člen DP by mohl porušit zákaz vycházení Twisted Evil Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
cobro12,
já nic neřeknu.... jen čti další díly, protože nechci prozrazovat děj.... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
André-und-Semír napsal:
cobro12,
já nic neřeknu.... jen čti další díly, protože nechci prozrazovat děj.... Wink


já vím a proto doufám, že máš už napsaný další kousek, abych nemusela dlouho čekat

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Anči, klidně Sam nebo SaM, jak ti vyhovuje, SaMarBe je dost nepohodlná na psaní. Já se jen ujišťovala, protože mi nějak nedochází, jak jsem se k takové poctě přimotala. Smile

Brýle vypíchnuté naprosto kouzelně, všichni jak banda od CIA. Jinak kompletní sestava je mimořádně vtipná musím poznamenat.

Wow, Neznámý mě zajímá. Vyklube se z něj někdo nám známý, nebo ne? Jsem zvědavá. A líbí se mi spojení policejní práce/práce vládních agentů/etc. a víry. Zajímavý názor a v té situaci se mi ta úvaha líbila, byla úplně mimo děj, ale tak nějak tam naprosto patřila, snad by to bez ani být nemohlo.

Ticho a Andrého mrmlání. Skvělé - to jsem fakt zvědavá.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Přidána kapitola třetí... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Teda, teda chudák Maraike, aspoň že Neznámý je zatím naživu. No tak snad si to Frank nebude dlouho vyčítat i když měl dát na Inga a zůstat na služebně. Doufám, že neudělá žádnou blbost. Začíná to být zajímavé.

Kdo bude další??

Já čekám

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
fakt chudák Maraike Crying or Very sad

a doufám, že neznámý se z toho vylíže Cool

Anja mi připomíná sekretářku u Jeame Bonda
-zvyklá na jeho příchody(krvavé) a věčně do něj zamilovaná Cool

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
já vás všechny vážně obdivuju... ale fakt vážně a dost..... tak můžete číst tyhle moje slátaniny..... Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Konec autorčina fňukání! Přidána kapitola čtvrtá a nové hlasování...

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 187
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
André-und-Semir napsal:
„Ne. Myslím, že smrtí své milované se potrestal dost sám,“ odpověděl Neznámý.


Pro Stolteho to byl hodně krutý trest Crying or Very sad Shocked

Těším se na další kapitolu, snad přinese nějakou velkou novinku. Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
Stolteho oplakávání Maraike Crying or Very sad bylo dost smutné

hlavně že je neznámí zase na nohou

těším se na další pokráčko

_________________
"Noc končí se svítáním...
S tím by jsem měli rychle něco udělat!"
Jeans Moon
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ministr je podivuhodně zručnej na byrokrata... Smile A jsem velice potěšená, že je Neznámý OK... s ním bude ještě sranda. Smile

„Náhodou… Aspoň se tentokrát pořádně vyspím,“ liboval si Tom.

- To je aspoň přístup!

Přístup Inga a Franka mi přišel trochu podivný... spíš by se mi zdálo přirozenější, kdyby šli oba, přece jen parťáci... ale uznávám, že jsem tyhle první díly moc neviděla, tak nevím, jaký ten vztah mezi nimi byl.

Když jsem četla Anju a Neznámého, tak nějak mě napadlo 'Oh, Jamesi...' Ani nevím proč. Možná, že mi Anja přijde trochu jako Moneypenny. Smile Ale neeee... Nehodláš mi Neznámého zabít, že ne?

Jaj... Franku, Franku...

Že by měnal Moneypenny... tedy, Anja, smolču? Že by nám Neznámý tíhnul k Anničce?

Annička ohledně Franka rozhodla správně. Smile

A Neznámý je zpátky, super. Jsem zvědavá, co teď bude.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Přidána kapitola pátá a nějaké to hlasování, které musím v průběhu několika minut poupravit.... Wink

Tento díl je věnován fanklubu Anny a také Jess....

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Slova Neznámého jsou sice trochu klišé, ale stejně tak v nich vidím pravdu... napřed bojovat, pak truchlit.

Neznámý bere antidepresiva na bolest? Nebo má i psychické problémy?

Tak Annička ho zná? Jejejejej... fakt mě začíná zajímat, kdo to je, ačkoliv doteď se mi spíš líbil tajemný.

Pchech, deset káviček za dva dny, co to je... Dětský čajíček leda tak. Very Happy

Gerkhan, juch... tam je to celý do rodiny, koukám. Smile

Policista, co nenávidí mrtvoly? To je divné... chápu, že nesnese pohled na ně, ten nenávidí, ale nenávidět mrtvoly... Divné spojení, nemůžu si pomoc.

Pěkně to tam kácíš, jen co je pravda. Smile

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
No.... Neznámý tam trochu policista...... Nebudu nic říkat....... Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
No… Tak dobře…“ ač nerad souhlasil. Nebylo mu to milé, ale co měl dělat. Ten milion eur mu za to stálo.
tohle mě dost zaujalo, Shocked docela silný kafe i na mě, tak co vždyť o nic nejde tak někoho zabiju a ještě za to dostanu zaplaceno Confused

Lukas Gerkhán
- že by Semirův otec (nemýlim se?) Embarassed

On jen kývl a vytáhl zbraň. Na její hlaveň se ani neobtěžoval nasadit tlumič a dvakrát vystřelil. Poprvé do břicha a podruhé prostřelil pravou komoru srdce. Utekl. Na svůj věk byl rychlý. A tak nikým nepostřehnut odjel i s řidičem pryč.
dost krutý a rychlý Crying or Very sad

ale jinak pěkně napsané
těším se na pokráčko

jo a Lamprechtový je mi líto
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Po mé dlouhodobé časové a nepsavé krizi jsem napsala pokračování k této povídce a poupravila hlasování...

Příjemné a krvavé počteníčko....
Cool Wink Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No, ne, že bych proti Moneypenny... ehm, Anje něco měla, ale trochu jsem nepochopila, proč vyrypuje. Chm-chm, dobře jí tak, taky bych ji sjela.

Neznámý mě fakt baví, nevím, co si mám o tom chlapovi myslet. A Anja mi začíná být protivná.

Ano, správně, Jana a Chrise na jedno místo a pak tam mrsknout granát. Všem fandům se omlouvám, ale nedalo mi to neříct to. Very Happy

Se nedivím chudákovi ministrovi, že tak koleří. Neznámý floutek, sekretářka nadržená... a ještě je byrokrat. Nemá to chudák lehký.

Hehe, jako bych to přivolala. Že bych měla moc? Tak příště Jana, prosím. Razz

No, hezky tam Neznámého odřízli. Jsem zvědavá na další.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Dena


Založen: 18. 09. 2008
Příspěvky: 211
Bydliště: Chouč
Odpovědět s citátem
teda moc pěkné pokráčko

chudák Chris Crying or Very sad

těším se na další dílek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Sam,

to buď zvědavá.... Wink

Deno,

líto? musím se zbytečných osob nějak zbavit, ne? *tváří se sice smutně, že musí hrdiny povraždit, ale je to pro dobro všech*

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Camry


Založen: 05. 02. 2009
Příspěvky: 17
Bydliště: Chomutov
Odpovědět s citátem
Teda, pořádná povídka. Pěkně vypracované se všemi hlavními hrdiny. Kdybych měl hlasovat tak hlasuju 1
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Kapitola sedmá přidána a přidáno i hlasování.... Wink

Příjemné a trochu tajemné počteníčko....


PS: Můžete i tipovat, kdo byl ten bývalý policista.... Smile

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Jack Sheppard


Založen: 16. 12. 2008
Příspěvky: 19
Odpovědět s citátem
Wow. Propojení všech minulých i současných komisařů to je celkem ohraný nápad. Takové povídky už nejsou k ničemu, pokud ovšem nemají něco, co je vytáhne z průměru šedi. A to tahle má. Sledovat pomalé likvidování jednoho za druhým, to je skvělý. Ale ne že mi zabiješ Semira Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
sasadydzej


Založen: 25. 10. 2007
Příspěvky: 176
Odpovědět s citátem
Teda.....skvělá práce...líbí se mi propojení všech naších oblíbených komisařů, je krásná představa vidět u Semira Toma, a jiné osoby, které jsme si oblíbili. Moc se mi tenhle nápad líbí Very Happy

Jejki...ty mi je všechny povraždíš....doufám, že Jan přežije!! Very Happy
Budu se moc těšit na pokráčko....moc se mi tenhle nápad líbí..


Saša

_________________
Tom: Semire pojď, nech toho nemůžeš přece...
Semir rozkopne dveře.
Semir: Otevřely se samy od sebe, vážně. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuAOL Instant MessengerICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Jack Sheppard napsal:
Wow. Propojení všech minulých i současných komisařů to je celkem ohraný nápad. Takové povídky už nejsou k ničemu, pokud ovšem nemají něco, co je vytáhne z průměru šedi. A to tahle má. Sledovat pomalé likvidování jednoho za druhým, to je skvělý. Ale ne že mi zabiješ Semira Very Happy


Ono se těch starších povídek nenajde tolik, kdy by se napsalo něco s propojením všech komisařů.... Tedy já jsem skoro na žádnou v době, kdy jsem tvořila začátek tohoto díla, nenarazila....

sledovat pomalé likvidování jednoho za druhým, to je skvělý.


Ne všichni umřou.... To bych si nedovolila je povraždit všechny... Ale kdo ví, jestli se moje plány nezmění...


Jinak jsem ráda, že se Ti povídka líbí.... Smile

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nemohl uvěřit, že je zase bez auta. To se mu stává hrozně často. Aspoň bude mít čas provokovat Annu. I když… to ho asi taky nebude bavit. Za nějaký čas zjistí, kdo je a bude po srandě.

Ten chlap mě prostě naprosto dostává. Laughing

„Já zase velice často parkuju auta do řeky,“ zasmál se Fux.
„Jo, slyšel jsem, že budu mít u sebe někoho, kdo se rád s autem koupe,“ smál se Neznámý.

Moooc hezká hláška.

Já to říkala, že má Anja smůlu, Neznámý nám pálí za Anničkou... no, minimálně ho zajímá. Cool.

Prej unudím k smrti, když mu tam padá jak hrušky. Já z něho fakt nemůžu.

Tam je to banda karikatur, promiň, nemůžu si pomoct. Aby ex polda řekl ženské ohrožené na životě, která má za úkol zabít, aby si jela kam chtěla... jako ne, že by mi bylo Jana líto, ale tohle je prostě úlet, promiň. Taky dost nechápu, co to tam ten ministr vlastně nacvičoval... snad se to dozvím.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak přicházím s dalším kouskem povídky..... tentokrát to není celá kapitola, ale jen přibližně půlka kvůli zvýšení napětí kvůli Neznámému.... tak si ten kousíček užijte.... Very Happy Wink Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Kousek zapomenuté povídky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak jsem se vrátila po roce s dalším kouskem povídky...

Doufám, že si to někdo přečte...
Rolling Eyes Embarassed Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Povídka je pěkná, přečetla jsem ji teď celou. Moc se mi líbila a čekám na další díl Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Když už jsem se k vám, milí zlatí, vrátila, tak by bylo divné, abych něco nepřidala.. A začínám uzavírat rozepsané povídky. Víc ode mne nejspíš ani nečekejte, je jich i tak dost Embarassed Embarassed Cool

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
už se těším na další pokračování doufam že bude co nejdřív... Very Happy

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ha, konečně jsem se k této povídce zase dostala!

Černý policista! Normálně mi až teď, díky Tobě, došlo, že v Kobře za celou dobu nebyl ani jeden O_o

Mezi Frankem a paní Rëgnerovou se nic nestalo. A i kdyby se stalo, tak by se nepřiznali. – hahaha lol: tohle mě dostalo Laughing

„Co je zas? Co je na tom, že zase umřel nějakej polda?“ promluvil mistr flegmatiků. – trochu taktu, Ingo…

„Od teď vedu toho oddělení já,“ ozvala se černovlasá žena a sundala si brýle.
„Ále… Anna Englhartová…“ zamumlala jedovatě vedoucí stanice.
„Ano, přesně já. Mám to stvrzené od ministra vnitra, že se ujímám vedení.
– Huráááááá! Embarassed

Omg, omg! Laughing Všichni hlavní představitelé najednou? Hustýýýýý Laughing

Jsou to jen jahůdky na dortu. – jé, to je moc hezké přirovnání Smile

Služebna upadla do zlověstného ticha, které nepřerušilo ani Horstovo mlaskání při pořádání dalšího sendviče, ani Andrého mrmlání.
– vím, že je situace vážná, ale kdo by se nesmál, když si představí Hotteho se sendvičem? Laughing

„To mi je jedno. Stejně si myslím, že ten informátor nám má jen nahnat strach, ale nic vážného se neděje.“ odsekne Frank. – už v seriálu jsem Tě neměla ráda, Franku, ale teď teprve se ukazuješ jako dokonalé hovado XD

„Naproti v motorestu někdo zabil Maraike Vanstraatenovou,“ oznámil jim jeden z kriminalistů. – no, tu jsem také neměla ráda. Kdyby tam ale Frank nešel, tak by žila, takže doufám, že se tím bude pořádně trápit.

Ty jo, Neznámý je skvělý! O_o Jsem zvědavá, jak je z toho vyseká. Divím se, že ho nikdo nezabil, když šel na služebnu…

„Zase nám zkazila akci, pane!“ vylívala si vztek Lamprechtová v kanceláři policejního prezidenta Lukase Gerkhána. Vedle ní stála přibližně třicetiletá Anna Englhartová. – tak ty dvě spolu pracovaly! Very Happy A Lukas je Semirův otec? Very Happy

Obě okamžitě zmlkly a stydíc se za hádku před největším policistou – on je největší? Tak to je Semir asi po mamince Laughing Laughing

Hm. Lamprechtku nemusím, ale zabíjet ji nemusel Sad

Ten ministr je mi nějaký podezřelý…

A Chris už to má taky za sebou… teda, Ty je ale kosíš Laughing

Ahaaa! Takže někdo přesvědčuje milé našich drahých policistů, aby je zabili! No to bych se snad raději zabila sama…

„Proč jsi pořád tak tajemný? Proč si nesundáš brýle?“ zeptala se a podívala se na něj. Nepřišlo ji divné, že přešli z vykání na tykání. Bylo to tak přirozené. – kdo to jeeeeee, kdo to jeeee? Laughing

Jsem zvědavá, co se bude dít dál, já blíže rozuzlení rohodně nejsem! Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Mohla bych plnit své sliby a dostat se k dávným povídkám... Chystám se na to... Od zítřka se na to vrhnu Embarassed

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Chtělo by to pokračování Wink Very Happy

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Možná s tím už budu otravná, ale kdy bude to pokračování? Už na něj čekám celkem dlouho, ještě pořád jsem napnutá jak to dopadne Very Happy

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pokračování
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Moji milí dávní přátelé, vrátila jsem se dokončit aspoň tuto povídku, která mi jako jediná dává po těch letech ještě smysl Cool


Kapitola desátá aneb Posun kupředu

„Franku, kdo tady má na starosti záznamy z kamer?“ zeptal se Neznámý Stolteho.
„Gregor Rainer, měl by tu někde být,“ odvětil a ukázal Neznámému směr, kde by se měl kolega vyskytovat.
Neznámý si toto jméno nemohl vybavit za celou tu dobu, co byl na služebně, že by někde nějakého Gregora viděl.
Vydal se směrem, kterým ho navedl Frank a našel pouze prázdnou kancelář. Tiše zaklel a chtěl se vrátit k ostatním, ale za ním stal černovlasý starší muž.
„Přejete si?“ otázal se nepříjemným hlasem.
„Komisařka Englhartová od vás potřebuje záznamy z kamer od zadního vchodu za poslední týden a stále je nemá na stole. Tak jsem se přišel zeptat, kde je problém,“ zamračil se Neznámý.
Muž před ním byl ledově klidný, jako by dnešek a předchozí dny byly naprosto obyčejné.
„Do hodiny je bude mít. Mohla přijít sama,“ zabručel Gregor a protáhl se kolem Neznámého ke svému pracovnímu stolu a tak mu naznačil, že tu nemá co dělat.
„Má toho hodně,“ zamumlal Neznámý a vracel se s nedobrým pocitem do kanceláře Anny.
Nejradši by si svůj narůstající vztek na situaci na někom či něčem vybil, ale neměl jak.
„Tak co ty záznamy?“ zeptal se Charlie, když Neznámý vešel do zatemněné kanceláře.
„Jejich technik je prý dodá do hodiny,“ odvětil, aniž by se podíval na Annu.
„Už bylo na čase,“ poznamenala právě a marně hledala jeho pomyslný oční kontakt.
„Charlie, měli bychom si promluvit.“
„Pokud je to nutné,“ jen pokrčil rameny a omluvně se usmál na Annu způsobem, že vůbec neví, o co jde a následoval Neznámého ven přes ztichlou služebnu.

„Co se s tebou do háje děje?“ zeptal se Charlie, když si Neznámý sundal brýle ve stínu blízkého stromu. Viděli se přeci tak nedávno, pár měsíců zpátky.
„Nic se neděje. Nechtěl jsem to řešit před Englhartovou. Ten technik se mi nezdá, jako by se ho tyhle mimořádná opatření vůbec nedotkly.
Rád bych ho nechal nějak hlídat.“
„A to jsi chtěl jen tohle? To jsme mohli řešit před ní…“ začal Charlie, ale najednou si na něco vzpomněl.
Na něco, co mu utkvělo v paměti z jejich dlouhých rozhovorů.
„Ach tak, ministr tě najal spolu s ní?“ dotkl se opatrně citlivého místa svého kolegy.
„Ano a dvakrát ho za to v lásce nemám. Ale patří mezi nejlepší v Kolíně, takže jsem s tím měl počítat.
Naše cesty se rozdělily před mnoha lety, ale její kariéru jsem nepřestal sledovat.
Patří mezi špičku, což jsem si neuvědomil, když jsem tomu starému bardovi kývl na spolupráci s Interpolem a dálniční policií.“
„To proto sis nesundal brýle. Bylo mi to podezřelé,“ kývl k jeho nehezky vypadající jizvě, která jeho kolegu málem stála zrak, a sluneční brýle ji dokonale skryly.
„Vzpomněla by si na to a dala by si snadno dohromady, proč jsem tady. A možná by rychle přišla na to, proč se tohle celé děje.“
„Jednou na to stejně přijde. Jednou se prořekneš nebo tě překvapí a ty v tu chvíli na sobě nebudeš mít brýle. Na to tě znám moc dobře.
V její blízkosti se chováš jinak, to mohl vidět určitě každý. Ale nikdo si ty souvislosti nedal dohromady jako já.“
„Pokud mě tak dobře znáš, tak víš, že já se neprořeknu a dávám si pozor ve chvílích, kdy by se mohla odhalit moje identita,“ zavrčel nebezpečně Neznámý a nasadil si brýle.
„Jaký má ministr plán?“ zeptal se Neznámý, když se dostatečně uklidnil.
„Snažíme se zjistit co nejvíce informací.
Předběžný plán je zjistit slabý článek a na něj zaútočit, aby tohle už konečně skončilo,“ začal, vytáhl krabičku cigaret a nabídl Neznámému. Oba si zapálili.
„Dál jsem navrhl, abychom zrušili tuhle služebnu, protože jsou příliš na očích.
Mohli bychom vybavit pár rekreačních chat, co je v majetku ministra či ministerstva, a rozdělit je do nich.
Takhle by mohl ten někdo odpálit jen bombu a dalo by po všem. A nemusím ti vysvětlovat, že ten parchant neskončí, dokud nezíská to, co chce.“
„Chci od ministra seznam míst co nejdříve. Mám ten samý názor co ty. Chtělo by tuhle čekárnu na smrt opustit. Řekl bych, že by nám stačila čtyři místa.
Kranich, Fux a Gerkhán spolu, Traber a von Laditz, Ingo s Frankem a Benem a my s Annou. To myslím bohatě bude stačit,“ pousmál se Neznámý,
„pokud tomu okolnosti dovolí, bude to příjemné zpestření. Do aut bych nasadil GPS lokátory a měli bychom být se všemi ve spojení, kdyby je našli.
Tak abychom věděli, o koho jsme přišli.“ Ušklíbl se, dokouřil a nedopalek ledabyle hodil na zem.
„Tvůj smysl pro humor mě nikdy nepřestane udivovat,“ zasmál se Charlie, který také dokouřil, a vraceli se na služebnu, kde to začalo za tu dobu zase žít.
„Kde je ten Rainer?“ rozčilovala se právě Anna, když dva tajní agenti vstoupili na služebnu.
„Nemůžeme ho vůbec najít,“ vysvětlil Fux, který byl nejblíže k nim.
„A problémy začínají,“ pronesl ironicky Neznámý a prolezl spolu s Charliem celou služebnu. Když seděli v kanceláři Anny, někdo zaklepal.
„Dále,“ zněla nepříjemně odpověď. Ve dveřích se objevil hodinu hledaný Rainer.
„Kde jste proboha byl? Hledali jsme vás všichni!“ přivítal ho ledový hlas Charlieho.
„Jen jsem si měl pro něco k jídlu, tady máte ty záznamy,“ odsekl Rainer, položil CD na stůl a chystal se odejít, ale Charlie ho zastavil.
„Dochází tu k vraždám vašich kolegů, dosti masivním řekl bych, takže být vámi tak jsem více nápomocen, než dosud. Nikdo neříká, že se vám to vyhne.
Čím dříve tohle vyřešíme, tím dříve budeme žít normální pracovní život.
Pokud víte, tak platí zákaz volného pohybu ze služebny, tak ať jste tu k nalezení, když vás budeme potřebovat. Můžete jít.“
Technik beze slova odešel a Neznámý si vyměnil s Charliem udivený pohled.
„Tak jdeme na ty záznamy,“ povzdychl si Neznámý, vzal CD ze stolu a přešli do výslechové místnosti, aby měli klid.
Vložili do počítače a začali přehrávat záznam u zadního vchodu.
Byla to dlouhá a únavná práce.
„Hele, tady Lamprechtová s někým mluví,“ probral se Neznámý ve chvíli, kdy přehrávali den vraždy Kathariny Lamprechtové.
S někým opravdu mluvila, ale nebylo moc poznat, o koho že jde.
Snažili se z toho alespoň dostat zvuk.
„Georgi? Co tady děláš?“
„Přišel jsem se na tebe podívat.“
„Zase jsi na drogách? Zase kokain?“
Neznámý si vyměnil pohled s Charliem. Zastavili záznam ve chvíli, kdy se k ní muž přiblížil a chystal se jí políbit, aby ho přiblížili.
„Nebude to její povedený manžílek? Byla z toho před lety velká aféra, když se zjistilo, že její manžel fetuje a ona bývala na protidrogovém,“ napadlo Charlieho.
„To by odpovídalo,“ kývl Neznámý a přehráli záznam až k výstřelu, „fajn. Takže Lamprechtovou zabil její manžel.
Jan Richter mluvil o své přítelkyni Indiře těsně před smrtí a kdo tedy zabil Chrise Rittera?“ Neznámý měl celou dobu ve výslechové místnosti sundané brýle.
Nikdo je stejně nemohl překvapit, protože se tam zamkli.
Přehráli záznamy o dva dny později a sledovali pozorně Chrise, jak sedí na schodech u zadního vchodu.
„Vy?!“ zašeptal vyděšeně Chris.
„Ano, já, Rittere… Užijte si cestu do pekel!“ chladně se zasmál hlas a vystřelil.
Tentokrát vlastníka hlasu a vraha neviděli. Neznámý si uvědomil, že ten dotyčný mu sebral auto.
Naštěstí žádné dokumenty a kompromitující věci v autě nevozil, ale stejně bylo podezřelé, že si mezi všemi auty vybral znova to jeho.
Když nad tím tak přemýšlel, tak asi nebylo nejblíže od zadního vchodu. Někdo se ho snažil odříznout od dění, napadlo ho vzápětí.
Navíc pochyboval, že ti tři vrazi se domluvili na tom, že zabijí své oběti jen tak. Někdo je musel navést a Neznámému pořád unikalo proč.
Proč vůdci tohoto vraždění nechali najmout manžela Lamprechtové, přítelkyni Richtera a neznámého muže, kterého s největší pravděpodobností Ritter znal.
A ještě podezřelejší bylo, že ten hlas Neznámý poznával.
„Charlie, není ti ten třetí střelec povědomý po hlase? Mám pocit, že ho odněkud znám a netuším odkud,“ pronesl po chvíli mlčení Neznámý.
„Netuším,“ pokrčil rameny a dál si prohlíželi záznam snad pro kontrolu.
Ve zrychleném přehrávání si všimli Rainera, jak vyšel ze zadního vchodu a s někým mluvil po telefonu.
Snažili se z toho dostat alespoň zvuk, ale ze záznamu někdo odebral audio.
„Do pekel!“ zaklel Charlie, Neznámý si nasadil brýle a chystal se odejít.
„Kam chceš jít?“ zeptal se ho kolega.
„Tohle někdo už musí vyřešit, protože předpokládám, že Rainer spolupracuje s nimi.
Jinak by se Lamprecht, Indira a ten třetí neobjevili zrovna ve chvíli a v den, kdy se ti tři mrtví ochomýtali u zadního vchodu.
To by tam mohli čekat pěkně dlouho, než by tam někdo přišel, když by neměli echo zevnitř.
Navíc ten třetí mi sebral auto, takže věděl moc dobře, jaké auto je moje, ačkoli byli všechny stejné do chvíle, než jsi mi přivezl nové. Takže tohle musím říct ministrovi!“
Vyšel z výslechové místnosti přes služebnu ven a chystal se volat ministrovi na soukromý telefon, který měl šifrovaný, ale všiml si, že se na služebně něco děje.
Vrátil se tam a přesně proti němu stál Rainer držící zbraň u hlavy Bena Jägera.
„Víte, že nemáte šanci, Rainere. Je tu hromada policistů,“ promluvil klidně Neznámý s rukama poblíž své zbraně.
„Ani to nezkoušejte, mě zastavit! Jste všichni odsouzeni k smrti! Tak proč bych tomu neměl pomoci,“ ušklíbl se chladnokrevně a odjistil zbraň.
Všichni ztuhli a čekali.

Kapitola jedenáctá aneb Začátek konce

Neznámý si všiml za zády Rainera Charlieho, který se k němu neslyšně blížil. Nejspíš si ho všimlo více lidí, protože jejich tváře se o trochu uvolnily.
„Co kdybychom, Rainere, udělali dohodu?“ začal Neznámý ve snaze odvést jeho pozornost od pohledů všech ostatních, ty mířili k Charliemu, který byl tři metry od něj.
„Jakou? Nemáte, co byste vyměnili na oplátku,“ zasmál se chladně.
„A víte, že mám? Mám informace z kruhů, o kterých nemáte ani páru.
Mám hromadu materiálů a informací, které mohou zkompromitovat přední politiky a policisty, jak v Německu, tak v Americe. Myslím, že mám dost, co mohu nabídnout.“
„Chci beztrestnost! Když se tahle situace vyřeší, nechci být do toho zatahován! Ať si to vyřídí s výše postavenými, co jsou zapletený do tohohle spiknutí!
Ale já s tím nebudu spojován!“
Neznámý přemýšlel jen chvíli. Charlie byl už jen kus od chvíle, kdy by ho mohl odzbrojit a zbavit se zrádce na služebně.
Jenže v tom Rainer otočil hlavu a všiml si Charlieho za zády. Ten neměl čas reagovat, protože v tom se ozval výstřel.
Ben snaže se využít chvilkové nepozornosti se otočil, aby kolegu odzbrojil, ale schytal přímou kulku do hrudníku.
Udělal pár kroků vzad, než se skácel na zem. Charlie se vzhledem k překvapivě tvrdé ráně, na kterou by mohl být ledajaký boxer pyšný, odporoučel též k zemi.
Zbylí policisté mířili zbraní na Rainera a ten zamířil zbraň na Neznámého.
„Tuhle výměnu jsem nemyslel!“ zavrčel přes ztrácející se vědomí dva policisty sténající bolestí.
„Situace se změnila. V tuto chvíli jste s veškerými nadějemi na mou pomoc skoncoval. Řekněte mi jediný důvod, proč bych vám měl pomáhat?!
Oba víme, že Bena Jägera jste zabil, pomoc se sem nedostane včas na to, aby přežil. Navíc dostat ho do veřejné nemocnice by se rovnalo stejně vraždě.
Mého kolegu jste na chvíli zneschopnil, tak kdo bude další. Zatím to vypadá, že jsem tu nejcennější já. Zabijete i mě? Nebo někoho dalšího?“
Mezitím, co Neznámý mluvil, se Anna snažila pomalu dostat k Benovi.
„Kohokoli, kdo se pohne!“ odvětil a zamířil na Annu, jejíhož pohybu si všiml. Anna se na místě zastavila a zvedla ruce nad hlavu.
„Jste policista stejně jako my, Gregore Rainere. Nejste vrah, který by zabíjel nevinné. Ještě ke všemu nevinné kolegy,“ promluvila potichu a klidně Anna.
„Gregu, vždyť se známe už pár let. Tohle nejsi ty. Kdo tě najal a kolik ti za to slíbil?
Pamatuju si, že jsme se před pár týdny bavili a říkal jsi, že máte s rodinou nějaké finanční potíže. Vždyť by se to dalo vyřešit jistě jinak, než tímhle,“ řekl Frank,
aby odvrátil pozornost od Anny, která se mezitím dostala k Benovi, aby zkontrolovala jeho životní funkce.
Jen pomalu zavrtěla hlavou a vrátila se zpátky tam, kde stála. Metr od mrtvého kolegy.
„To už je teď jedno. Jsou jen dvě možnosti. Buď zemřeme všichni, nebo já přežiju. Mám roční děcko. Nechci, aby vyrůstalo bez otce.“
„To bude, i když budete ve vězení,“ podotkl André.
„Když se tohle spiknutí nevyřeší, tak nebudu. A vše bude při starém se slušnou sumou peněz,“ ušklíbl se Rainer a zamířil zpátky na Annu.
„To vy to všechno vedete. Tuším, že o tom víte více, než říkáte svým kolegům. Kdybyste nic nevěděla, neseděla byste tady s ostatními.
Jsem si jistý, že jsme na stejné lodi. Taky jim pomáháte zbavit se kolegů.“
„Zapomeňte na to, že mě do tohohle svinstva namočíte. Vím stejně málo jako všichni ostatní.
Jediní, kdo mohou disponovat informacemi, jsou ti dva informátoři, nikoli já! Umírají mi tu kolegové a nehodlám tomu nečinně přihlížet!“ přestala se ovládat Anna a zamířila zbraň znovu na Rainera.
Nerada se cítila neozbrojená, ačkoli měla zbraň v ruce. Vytočilo ji jeho chování, které bylo ji samotné a všem policistům, které znala, neznámé.
Vždyť byli jak jedna rodina, táhli za jeden provaz. A teď to vypadá, že se chce někdo zbavit špičky policejních jednotek v Kolíně.
Jakoby všichni kopli do vosího hnízda nějakému mocnému pánovi a ten se jim chtěl teď pomstít.
Třeba někoho společnými silami, aniž by o tom věděli, dostali do kriminálu a ten dotyčný teď vylezl a mstí se.
To všechno se jí honilo hlavou celé ty dny od chvíle, co dostala dopis od ministra, aby dala dohromady nejlepší tým policistů, dostala tenkrát přesný seznam, a dorazili na dálniční policii.
Po cestě se setkali s Neznámým, který jim vysvětlil, že jsou ve smrtelném nebezpečí, bůhví proč a před čím. Nevěděla vůbec nic a to ji na tom vadilo ze všeho nejvíc.
Viděla, jak se k ní ze strany blíží Neznámý. Rainer asi nekontroloval tak pečlivě pohyb lidí, spíš zkoumavě sledoval ji.
„Nemusíte nečinně přihlížet, nemusíte tomu vůbec přihlížet. Stačí říct,“ pousmál se nevesele Rainer a chystal se zmáčknout spoušť.
Jako by to bylo nějaké milosrdenství smrt.
„Nechte ji na pokoji, Rainere! Okamžitě!“ zvýšil hlas Neznámý, čímž zavinil v průběhu pár okamžiků další výstřel. Vlastně dva za sebou.
První spoušť stiskl Rainer mířící na Annu. Tedy původně na Annu, ale Neznámý se bleskurychle postavil před ní a kulka se setkala s jeho paží a uvízla v ní.
Informátor zavrávoral, čímž odstrčil Annu ještě dál od střelce a sledoval Rainera, jak sám klesá k zemi.
„Myslím, že jsme si kvit,“ ucedil Neznámý na jeho adresu a snažil se zabránit průchodu své nevolnosti.
S rukou hýbat samozřejmě nemohl a k jeho neštěstí to byla ta samá ruka jako před pár dny v podzemí prezidia.
Nechtěl zkoumat, kdo vystřelil, ale všichni se začali pohybovat a dělat rozruch. Viděl v rohu Susan s Frankem Trabberem, který se jí snažil uklidnit alespoň přítomností,
protože její žaludek už uklidnit nestihl. Kranich Fux a Gerkhán se vrhli k Charliemu a k Benovi. Jak uznala Anna, Ben už to měl sečtené.
Rainer ztrácel vědomí a díval se přímo na Neznámého, jako by chtěl ještě něco říct. Přes silnou bolest přešel k němu a sehnul se, aby ho slyšel.
„V 15:20 to tu bouchne. Nálože nejde nijak deaktivovat. Já už v tuhle chvíli měl být pěkně daleko,“ zasmál se Rainer a upadl do bezvědomí.
Kulka mu protnula krční tepnu, nebylo mu pomoci, i kdyby Neznámý chtěl, aby žil. Podíval se na hodinky. 15:10.
„Vážení, poslouchejte!“ zvýšil hlas a postavil se, „za deset minut to tu vyletí do povětří. Musíme okamžitě zmizet!“
„Co se tu dělo?“ slyšel za sebou hlas Charlieho, který se těmi výstřely probudil a snažil se zmátořit.
„Chystají se zrušit tuhle čekárnu na smrt, musíme do deseti minut vypadnout! Nebudeme mít mezi sebou kontakt, ale sejdeme se v šest hodin v docích.
Do té doby zařídím vše, co bude nutné! Ale teď pohyb!“
Sám se dal do pohybu směrem k výslechové místnosti, kde sbalil v rychlosti notebook a CD se záznamy z kamer. Ucítil něčí přítomnost, otočil se a viděl Annu.
„Slib mi, že se odsud dostaneme a všechno dopadne v pořádku.“
„To ti slíbit nemůžu, Ann. Ale mohu ti slíbit, že se o to budu maximálně snažit,“ pousmál se na ní a spolu s ní se vrátili mezi rychle se balící kolegy.
Ingo s Frankem se snažili dostat ven co nejvíce dokumentů spolu s Andrém a Tomem.
Semír s Frankem Trabberem se postarali mezi tím o Charlieho a Susan, která nevypadala dvakrát provozuschopně. Neznámý se podíval na hodinky.
Bylo 15:16. Čtyři minuty do výbuchu.
„Zbytek věcí nechte, kde jsou! A vypadněte ven!“ zavelel Neznámý a všichni jak stádo běželi ven. Neznámý byl v doprovodu Anny a Charlieho.
„Dám se dohromady a zařídím u ministra plán B. Tobě by to rameno měl už někdo uříznout nebo ještě ošetřit,“ zasmál se Charlie, když nasedali do auta.
Vyjeli z parkoviště dálničního a během chvíle zaslechli výbuch. Anna jela v autě s Neznámým. Od rozhovoru ve výslechové místnosti spolu nepromluvili.
Viděli, jak auto, ve kterém jel Charlie, odbočuje směrem k ministerstvu. Neznámý pokračoval do centra Kolína.
„Měl by tě někdo ošetřit, ta kulka ti tam zůstala,“ ozvala se nesměle Anna a sledovala ho z profilu.
Díky větě, ve které ji sliboval, že se pokusí vše vyřešit, a díky její záchraně života byla sama v sobě krok k odhalení jeho identity.
Tu větu, přesně tu větu už slyšela a bylo to ve chvíli záchrany jejího života. Její myšlenky a útržky se snažily spojit se dohromady, ale nedokázaly to.
Náhle zastavil u krajnice a podíval se na ní, než vytáhl z přihrádky na palubní desce lékárničku.
„Pokud ti jde o to, obsloužím se sám,“ řekl, vytáhl nutné vybavení z lékárničky, vyhrnul si rukáv černé košile,
na které nebylo poznat, zda je nasáklá krví či ne, a kulku si vyndal. V jeho tváři viděla bolest, ale nevydal ani hlásku, zatímco ji dovolil,
aby mu ránu desinfikovala a obvázala.
„Už jsi klidnější?“ zeptal se chladně, jako by mu na ní a na tom všem vůbec nezáleželo.
„Co se týče tohohle, tak ano. Ale co se týká tvé osoby, právě naopak,“ zamračila se nad tonem jeho hlasu.
Zachránil ji život a riskoval tím ten svůj a teď dělá, že je mu to jedno?
Až na pár strohých vět spolu nepromluvili ani slovo do půl šesté, kdy Neznámý nastartoval a vyrazil směrem ke kolínským dokům.
Tam už na ně čekali známá auta. Ve chvíli, kdy přijeli a vystoupili z auta, vystoupili i ostatní. Frank Stolte s Ingem Fischerem.
Frank Trabber se svou kolegyní Susan, která už vypadala mnohem lépe. Semír Gerkhán, André Fux a Charlie.
„Kde je Kranich?“ zeptal se Neznámý, když ho nikde neviděl.
„Nikdo neví. Ptali jsme se, ale nikdo ho od chvíle, co jste mluvil o té bombě, neviděl.“
„K čertu s ním!“ zaklel Neznámý spolu s Charliem. To mohlo znamenat dvě věci.
Buď byl součástí spiknutí a upláchl stejně tak, jako by utekl Rainer, nebo odmítl nechat mrtvého Bena, s kterým měli k sobě nejblíže, pouze ve společnosti jeho vraha.

Kapitola dvanáctá aneb Konec ponorky

„Fajn to už asi nevyřešíme,“ povzdychl si Neznámý po chvíli ticha a kývl na Charlieho.
„Tak vážení, mluvil jsem s ministrem vnitra, který nás na dálniční všechny svolal. Stále nemá všechny důkazy na stole, ale věří, že brzy už bude po všem.
Mezitím pro vás nechal volné rekreační budovy ministerstva a dodal GPS lokátory do auta.
Je důležité, abychom o vás měli přehled. Vaše lokace je přísně tajná a budeme o ní vědět jen my dva s kolegou.
Ministr sice ví, které budovy nám poskytl, ale ani on neví, kdo kde bude,“ promluvil Charlie a vytáhnul čtyři malé krabičky s GPS lokátorem, aby je mohl dát každé dvojici.
„I já?“ povytáhl obočí Neznámý, když si od něj bral poslední krabičku.
„Ministr nabyl vědomí, že jsi do toho případu příliš osobně interesovaný, takže jsi brán jako součást možných terčů spiknutí. Navíc máš s sebou Annu Englhartovou.
Je mi líto, brachu, ale mám dostatek informací, abych to dokončil.“
„Osobně zainteresovaný?! To ale…“ zmlkl sotva začal a vyměnil si s kolegou pohled.
„Vyřešení bude tvou zásluhou, neboj se. Já jen spojím ty vodítka dohromady a najdu ti ten primární mozek spiknutí, abys ho pak mohl dorazit,“
mrkl na něj Charlie a rozdal jim ještě obálky s klíči, adresou a bezpečnostním kódem.
„Odpočiňte si, myslím, že po tom, co se dělo na dálniční, to každý z vás potřebuje.
My mezitím v nejbližších dnech vypátráme vše, abychom ty zmetky dostali, a budete se moci vrátit k běžnému životu,“ promluvil Charlie.
„Po tomhle se už k běžnému životu vrátit nejde,“ odvětil potichu André a ostatní mlčky přikývli.
„Hlavně si odpočiňte,“ řekl Charlie, který byl celý nesvůj. Jeho kolega to s nimi prožil celé, on ne, „kdyby se cokoli dělo divného, tak v té obálce je na mě a na ministra telefon. Volejte kdykoli.“
„Tak zatím,“ rozloučili se jako první Susanna s Frankem, připevnili krabičku GPS na auto a rozjeli se směrem ke svému přechodnému úkrytu.
„Už aby to skončilo,“ poznamenala Susanna a dívala se na svého kolegu. Od chvíle, kdy prakticky pozvracela vše, co viděla na služebně poté, co zemřel Ben a Rainer, se před svým kolegou víceméně styděla. Ale ten to bral tak nějak v pohodě. Musela si koupit nové oblečení během té doby, než jeli do doků.
„Však oni na to brzy přijdou,“ poznamenal a podíval se na Sus, zatímco jeli na dálnici.
„Stejně nikdy nepochopím, jak spolu můžeme po těch letech pracovat,“ pokračoval.
„Jak je vidět, tak můžeme a ještě jsme dost dobří,“ mrkla na něj.
Nechápala, proč se zmiňoval o tolik let staré záležitosti. Seznámili se pár nocí před tím, než spolu začali pracovat, v baru.
Jak už to tak bývá, Frank ji pozval k sobě do bytu a strávili spolu vášnivou noc. Vlastně nejenom noc.
Sus u něj strávila následující den ve vášnivém objetí, než se rozloučili. Řekli si prostě, že si napíší či zavolají.
A ani jednoho ve snu nenapadlo, že se o pár dní později potkají v kanceláři Zásahovky s tím, že jim šéf oznámí, že od toho rána jsou parťáci.
Samozřejmě, že spolu skončili zase v posteli, či spíše za zavřenými dveřmi a zataženými roletami v kanceláři.
A nejednou. Ale jak šel čas, oba si uvědomili, že pokud spolu mají pracovat a nezabít se, tak spolu nesmějí spát, natož mít vztah.
„Franku, to jsme si vyříkali už tenkrát. Buď spolu budeme pracovat, nebo spolu chodit. Oboje mít nemůžeme, však jsi sám viděl, že to nešlo dohromady,“ načala téma na nebezpečné hraně.
„Víš, že si vlastně nedovedu představit, že po tom všem se vrátíme do práce a budeme dělat, že se nic neděje? Vždyť nám zemřelo tolik kolegů.
Měl bych si otevřít řeznictví a jít ve stopách svého otce,“ ušklíbl se Frank a Susanna se začala smát představě Franka jako řezníka.
„No co,“ zasmál se s ní, „a mohl bych tě bez obav znovu sbalit jako tu holku na baru. A pak když bych zavíral, tak bychom spolu mohli trávit večery u mě doma.
Třeba bychom potom na tohle všechno zapomněli a byli bychom šťastní.“
„Franku Trabbere,“ hlesla Sus dívajíc se před sebe. Právě uhýbali z dálnice, která byla podivně liduprázdná. Nevěděla, co mu na to má říct.
Samozřejmě, že mnohokrát přemýšlela o tom, jak by to probíhalo, kdyby si místo společné práce vybrali vztah, ale tím, jak se to nikdy neuskutečnilo, tak měla strach, že už by to nemohlo fungovat.
Ač souhlasila s Frankem, že se k policii asi nevrátí.
Náhle zastavil na prázdné silnici a podíval se na ní. Ani se nezmohla na odpor a začal jí líbat. Stejně vášnivě, jako si pamatovala.
„Měli bychom dojet do té chaty,“ zamumlala mezi polibky, které mu opětovala. Toužila po něm každý den celé ty roky, kdy si musela odříkat tu spalující touhu, kterou v ní zapálil.
A tak se stalo, že jejich auto stálo na prázdné silnici skoro dvě hodiny, kdy už byla dávno tma.
„A teď jsem zvědavá, jak najdeme cestu,“ usmála se na Franka Sus, když se upravovala.
„To nech na mě, krásko,“ uculil se spokojený vývojem situace, nastartoval a vyrazil podle navigace na místo určení, od kterého si sliboval dlouhé hodiny odříkaného sexu.

André se Semírem už byli v chatě. Spíš by to nazvali luxusním apartmánem. Oba si dali v oddělených koupelnách sprchu, než začali zkoumat jiné místnosti.
„No ty kráso, to bych si nechal líbit častěji,“ prohlásil André, když otevřel plně vybavenou spíž a lednici, ze které vytáhnul dvě plechovky piva a jednu podal Semírovi.
„To už jsem neviděl, ani nepamatuju,“ labužnicky se usmál a otevřel plechovku.
„Naposledy ty nechutný kousky od informátora,“ přitakal André a napil se.
„Jo, ale teď si to u mě vyžehlil,“ zasmál se Semír a šli si sednout do obýváku na gauč, kde si pustili televizi. I naprosto sentimentální film je dokázal pobavit.
Byli tak daleko od normálního života.
Po hodině zábavy se André tvářil zamyšleně. Byl vlastně rozladěný celou dobu, co byli na dálniční, jen si toho nikdo nevšímal. Ale tentokrát to Semírovi nedalo.
„Tak proč bručíš, André?“ rýpnul do něj Turek
„Nebručím. Zaráží mě jen chování Anny,“ povzdychl si kolega.
Se Semírem spolu pracovali asi rok a půl, ale s Annou Englhartovou se znal celé roky a nikdy ho její chování nepřekvapilo. Až teď.
„Co tě na tom tak zaráží? Zaujala vedoucí pozici a nebylo nic, co by tě mělo překvapit, ne?“
„Ty ji vůbec neznáš. S Annou jsme spolu chodili asi pět let, než jsem to ukončil. Ale nikdy se na mě kvůli tomu nezlobila a vždy jsme k sobě něco cítili.
A teď do toho přijde nějaký informátor a ona má oči jen pro něj. Navíc mi jeho hlas je dost povědomý. Tak moc rád bych věděl, kdo to je.“
„Takže mi chceš říct, že na něj žárlíš?“ málem vyprskl smíchy Semír, ale naštěstí se ovládl.
„A ty bys nežárlil, kdybys pracoval se svou bývalkou, s kterou chodíš pravidelně na večeři snad jen ze zvyku na rande a ona ti pak nevěnovala ani jeden pohled ve chvíli, kdy se objeví někdo jiný?“
„No…“ přemýšlel Semír a snažil se rychle zpracovat informace, o kterých neměl ani páru.

Ingo s Frankem už byli skoro na místě, když je zastavili dva policisti.
„Tos musel jet jako šílenej?“ rozčiloval se Frank, zatímco se dva jejich kolegové blížili k autu.
„Hele, jel jsem jako normálně,“ bránil se Ingo a vytahoval okénko.
„Dobrý večer. Prosím doklady a řidičský průkaz,“ ozval se nepříjemný hlas policisty.
„Jsem komisař dálniční policie v Kolíně Ingo Fischer a to je můj kolega Frank Stolte.
Pardon, pánové, že vám tu děláme bordel, ale máme trochu naspěch,“ odvětil Ingo a poslušně dal policistovi patřičné doklady spolu s policejním průkazem.
Muž si pozorně prohlédl doklady.
„Počkejte chvíli,“ s tím odkráčel za kolegou, který ho následoval k autu Inga a Franka a o něčem tiše ale živě diskutovali u kufru auta.
„Jsem zvědavej, co bude potom, až bude konec. Přišli jsme o technika, Lamprechtovou a pochybuju, že další lidi, kteří dobrovolně odešli ze služebny jako Hotte a Bonrath se vrátí, jako by se nic nedělo.“
„Já pochybuju o sobě, že se vrátím. Kvůli Maraike. Ale jsem zvědavý, kdo by nám šéfoval,“ zamyslel se Frank, zatímco ti dva policisté něco řešili u kufru auta.
„Třeba by to vzala Englhartová,“ usmál se Ingo.
„Ta určitě. Vždyť má skvělou kariéru na Zásahovce, patří mezi špičku Zásahovky. Ta se tak bude zahazovat s dálniční policií, nebuď naivní.“
„Taky jí zemřelo hodně kolegů. Nemysli si, že jí to nějak nepoznamenalo. Třeba nakonec bude za starou dobrou dálniční ráda,“ zazubil se vítězoslavně Ingo.
„Uvidíme, co bude dál,“ odvětil zamyšleně Frank. Vzpomínal na Maraike, která byla první z obětí těchto vražd.
Vlastně byla jediná z obětí, která nebyla policistka. Byla jen servírka v dálničním motorestu a on ji ohrozil. Zabil ji tím, že se s ní chtěl zeptat. Chtěl, aby neměla strach.
„Dobrá pánové, můžete jet,“ přišel k nim ten druhý policista a vracel Ingovi doklady.
„Díky, kolegové. A mějte se,“ odvětil Ingo zvesela, schoval si doklady a vyrazil směr jejich úkryt.
„Hele, slyšíš to?“ zarazil se Frank po deseti minutách. Něco se mu nezdálo.
„Co myslíš?“ Ingo vypnul rádio a vtom to uslyšel také. Tik, tak…
Fischer se snažil co nejrychleji zabrzdit, ale ani jeden nestihl vylézt z auta, když bomba vybouchla.

Kapitola třináctá aneb Tajemství Neznámého

Nastoupil do auta dávno poté, co všichni odjeli a co se stihl pohádat s Charliem a s ministrem po telefonu.
Nečekal, že bude tak sprostě a nenadále odstaven od případu, který měl být jeho. Nakonec si tu smetánku slízne jeho dlouholetý kolega.
Měl sto chutí mu dát pěstí, vyřídit si to s ním jako chlap s chlapem. Jediné, co ho brzdilo, byl ostříží pohled Anny, která je z auta sledovala.
„Když chcete,“ vzdal dlouhý rozhovor s ministrem, zavěsil a nasedl do auta. Ani se na ní nepodíval, roztrhl obálku a podíval se na adresu.
Pro sebe se usmál. Aspoň něco bylo pozitivní. V té horské chatě trávil mnoho času, když byl náhodou v Německu nepracovně.
Jen nevýhodou bylo, že měli před sebou asi tříhodinovou cestu. Jeli zrovna po dálnici, když Neznámý zapnul rádio a poprvé, od chvíle co vyjeli, se podíval na Annu.
Ta ve chvíli, kdy zapnul rádio, sebou trhla. Nejspíš na chvíli usnula.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Jen spi dál,“ usmál se na ní a sledoval její rozespalé oči. To byla další z mnoha věcí, kterou na ní obdivoval.
„To je v pořádku,“ odvětila a vrátila mu pohled plné soustředěnosti.
„Měl bych ti poděkovat za tvou starost s mým ramenem. Jsem to ale nezdvořák, že jsem to neudělal. Vynahradím ti to,“ snažil se jí přimět k úsměvu, ale marně.
Čím víc se k ní snažil opět přiblížit, tím se mu vzdalovala. Asi už dlouho s žádnou ženou neflirtoval, o žádnou se už dlouho nezajímal.
Tímhle směrem se jeho myšlenky ubíraly a Anna zase během chvíle usnula.
Chvílemi se na ni díval a vzpomínal na všechny ty dny před mnoha lety, kdy všechno bylo tak jiné.
Opatrně zastavil a zaparkoval před horskou chatou krátce po desáté večer. Sundal si brýle a díval se na svou spící spolujezdkyni.
Už neměl co skrývat, nechtěl už přede všemi, natož před ní, tajit svou identitu, protože ho téměř všichni ti kolegové, kteří byli na dálniční ve smrtelném nebezpečí, znali.
Všichni ho viděli před lety.
Najednou mu došlo, že on je všechny spojuje. Musí to být nějaký případ, který dělali společně.
Proto nejspíš ministr nechtěl, aby se do vyšetřování dále zapojoval, protože by se i on sám ocitl v nebezpečí smrti. Ale na to už si zvykl.
Nasadil si znovu brýle, chtěl nad odkrytím své identity mít větší kontrolu, než v autě, když se Anna probudí a pozná ho.
„Anni,“ lehce ji chytil za paži a neubránil se, aby ji po ní nepohladil. Už nedokázal dál skrývat své city, city, které ji budou jasné v té samé chvíli, kdy se odhalí.
„Co se děje?“ zamumlala rozespale.
„Už jsme na místě, pojď, půjdeme dovnitř,“ řekl ji a sám vystoupil, aby jí mohl otevřít dveře a spolu vešli do chaty.
„Neměl jsi mě nechat spát,“ řekla, když se posadila na pohovku v obýváku a rozhlížela se kolem sebe, „tady jsem už byla.“ Náhle byla čilá jako rybička.
„Ano, byla jsi tu. Před mnoha lety se mnou,“ odvětil Neznámý a konečně si sundal brýle.
Spadlo z něj v tu chvíli obrovské závaží. Dívala se na něj se směsicí šoku a poznání.
„Jacobe, proboha…“ hlesla jen a beze slova sledovala, jak si sedá vedle ní.
„Ano, jsem to já. Zdá se to až neuvěřitelné, co jsme stačili prožít, aniž bys o mně věděla.
Doufal jsem, že si vzpomeneš, že mi nějaké gesto či cokoli unikne a ty mě poznáš už na dálniční.“
„Byl jsi pro mě přesvědčivě mrtvý skoro deset let a myslel sis, že tě poznám v tajemném informátorovi?“ vyjela na něj a dívala se mu do očí.
„Tenkrát to jinak nešlo. Bylo lepší hrát si na mrtvolu a zmizet do Ameriky. Bylo to příliš nebezpečné. Přeci jen jsem byl dvojitý agent i pro Rusy tenkrát.
Byla to divná doba, Anno,“ odpověděl Jacob, kterému začaly pomalu docházet souvislosti.
„Do háje,“ zaklel víc nahlas, než bylo zdrávo, rychle vstal z pohovky a začal něco hledat. Anna ho jen zmateně sledovala.
„Co se děje?“ zeptala se po chvíli, kdy pozorovala zmateného Jacoba běhat sem a tam. Měl v ruce své sluneční brýle, klíče a další podle ní zbytečnosti.
„Potřebuju papír a tužku,“ zadíval se na ní nepřítomně a vytahoval další a další šuplíky. Anna mezitím vyndala ze své kabelky blok a propisku.
„Stačí ti tohle?“
„Ty jsi poklad,“ usmál se na ní, položil věci, co měl v ruce, před ně na stůl a sedl si zpátky vedle ní.
„Musím tomu přijít na kloub. Nenechám se odstavit jako nějaký pes u boudy,“ zamumlal si spíš pro sebe a začal psát na papír jména všech policistů,
kteří s nimi byli na dálniční. Snažil se rozvzpomenout, kde se s nimi viděl před těmi lety, když ještě pracoval u Interpolu.
Zatímco se snažil svými zmatenými poznámkami dát dohromady celou záhadu, Anna vstala a šla do kuchyňky zapnout konvici na vodu.
Když vzhlédl od několika popsaných papírů, stál před ním hrneček s kávou.
Usmál se na ní, seděla vedle něj. Unavená, ale po těch šílených dnech klidná.
„Musíš se vyspat,“ promluvil a napil se horké kávy.
„To bys měl ty taky,“ odvětila a neuhýbala pohledem. Před lety by se ještě na něj nedokázala takhle dívat bez vnitřního utrpení při pohledu na jeho jizvu.
„Mám tu ještě hromadu práce,“ povzdychl si a ukázal na papíry před sebou.
„Jeden informátor říkal, že až opustíme stanici dálniční policie, tak budeme víc v bezpečí. On sám řekl, že to bude chvíle odpočinku. To ho hodláš neposlechnout?“
povytáhla obočí. Jen se zasmál a objal ji kolem ramen. Nevěděl, co ho to popadlo, ale políbil ji.
Na ten jediný okamžik se vrátil zpátky o mnoho let, kdy tady strávili nejeden volný víkend.
„Jacobe, co to děláš?“ přerušila slastný okamžik Anna a odtáhla se od něj.
„Nechal jsem se unést,“ odvětil a pohledem se vrátil ke své nynější práci.
„Vyšel jsi ze cviku,“ pronesla jen tak mimochodem, pousmála se a odešla do koupelny, odkud po chvíli uslyšel Jacob téct vodu.
Snažil se nerozptylovat myšlenkami, které by mít neměl. Ale nedokázal to. Protáhl se a šel si dát něco k jídlu. Přišla za ním v noční košilce, kterou někde našla.
„Máš pravdu. Počká to do rána,“ usmál se na ní líně a podal ji sklenici s džusem.
„Díky,“ řekla jen a napila se. Hodily se jí v hlavě rozporuplné myšlenky. Byli spolu víc než rok. Anna si tenkrát myslela, že on je ten pravý.
Ale pak se zapletl do špinavého obchodu s Rusy jako informátor. A náhle nebylo cesty ven. Snad si i tenkrát něco píchal, nevěděla a ani to nechtěla vědět v tuto chvíli.
Pak ji přišel její otec oznámit, že Jacoba našli nedaleko nádraží mrtvého.
„Vyšel jsem nejspíš ze cviku, to máš pravdu,“ usmál se na ní, „od mé vymyšlené smrti jsem s nikým nebyl. Ne dlouho. Myslím, že ženy na jednu noc se nepočítají.“
„Nikdy ses nechtěl usadit?“
„S touhle prací? To by udělal leda blázen. V Americe jsem měl sice stabilnější práci, ale pořád jsem byl tajný agent.
Bohužel Rusové mají prsty všude, takže jsem vystupoval pod pseudonymem, skrýval jsem se. Tohle není pro usazení, Anno,“ smutně se usmál a natáhl k ní ruku,
aby ji pohladil po tváři, „navíc jsem doopravdy stál jen o jednu ženu tady v Německu.“
„Mohl jsi nechat nějaký vzkaz či cokoli. Byl jsi pro mě tolik let mrtvý a teď jsi najednou tady.
Mohl jsi dát vědět, že žiješ,“ sázela mu jednu ránu za druhou a on jen tiše trpěl a počkal, až přestane. Mluvila, vyčítala mu celé ty roky, kdy pro ni byl mrtvý.
Najednou se z policistky stala pouhou obyčejnou ženou, která byla schopna i po letech milovat a nenávidět. Po delší době se na něj jen mlčky dívala a nakonec ho sama objala.
„Já jsem sama ale nezůstala, Jacobe. Teda, teď jsem sama, ale pořád se s ním stýkám.
Chodím s ním na večeře a rozumíme si, ačkoli on se se mnou dávno rozešel. André a já…“
„André? André Fux?“ nevěřil svým uším, „nechci být nezdvořilý, ale myslím, že máš na lepší.“
„To on si myslí také a vůbec všichni to tak vidí. Ale byl mi nablízku ve chvílích, kdy ty jsi nebyl. Byl pro mě přítelem a pár let jsem si myslela, že bych mohla zapomenout.
Ale to jsem nedokázala,“ odpověděla zcela klidně, než se k němu naklonila a začala ho líbat. Mohli by tak pokračovat, kdyby za pět minut nezazvonil telefon.
Jacob se ho snažil mistrně ignorovat, ale volající se nedal odbýt.
„Počkej chvilku,“ ještě ji políbil a šel do obýváku zvednout cizí číslo.
„Prosím?“
„Dlouho jsme se neslyšeli, Jacobe,“ zaslechl hlas, který dnes odpoledne slyšel na videozáznamu smrti Chrise Rittera.
Hlas, který si už nikdy více nepřál slyšet.
„Jak jsi na mě přišel, Alexeji?“ zeptal se klidně, ale v uších mu hučelo jak v lokomotivě.
„Náš starý přítel, ministr vnitra, mi pomohl. Samozřejmě, že ne dobrovolně. Myslím, že přesně víš, kde nás máš hledat, mrtvý příteli.
Máš něco, co je moje a já to chci zpátky.“
„Ty…“ chtěl zaklít v ruštině, aby to mělo ten správný efekt, ale nadával by do prázdna.
„Už jsem přišel na spojitost,“ křikl na Annu a vytočil číslo Charlieho.
„Co je? Už jsem dávno spal,“ ozval se rozespalý hlas jeho kolegy.
„Tak koukej vstávat! Klimov má ministra vnitra! A chce něco, co prý mám já, ale vůbec netuším, co to má k čertu být!“ zavelel do telefonu a zavěsil, než se Charlie mohl nadechnout.
To bude ještě dlouhá noc, pomyslel si a chtěl si vzít věci ze stolu a vyrazit na cestu.
„Co se tu děje?“ zeptala se Anna. Jacob se na ní otočil a ona byla to poslední, co uviděl, než se sesunul k zemi.

Kapitola čtrnáctá aneb Už aby to skončilo

Seděl na židli s rukama zavázanýma za zády. To jediné byl schopný vnímat, když se začal probouzet. Měl pocit, že se s ním točí celý svět.
„Ahoj Kody, rád tě zase vidím,“ uslyšel vedle sebe hlas Alexeje, ale měl pocit, že ho slyší z hrozné dálky, „dlouho jsme se neviděli. Promiň za to překvápko, ale vím, že by ses se mnou dobrovolně nesetkal. Takhle mám jistotu, že budeš spolupracovat.“ Jacob zaslechl něčí zasténání. Ženské zasténání. Otevřel oči a snažil se zkoncentrovat svou mysl na tolik, aby se rozhlédl kolem. Ale všechno mu bylo jedno. Ten pocit moc dobře znal. Před deseti lety ho zažíval pravidelně.
„Ty šmejde!“ zavrčel směrem k Alexovi a snažil se sebrat poslední zbytky rozumu.
„Copak, neříkej, že se ti nelíbí to znovu zažít. Říkal jsem si, že ti to bude chybět.“
„Kolik jsi toho háčka do mě nacpal?“
„Dost na to, abych dostal to, co chci a ještě stihl v klidu zmizet,“ odvětil a mávl na někoho u dveří. Jacob zbystřil tak dvacetiletou vyzývavě oblečenou brunetu.
„Chceš mě uklidnit nějakou mladou šlapkou?! Co kurva chceš?!“ zvýšil hlas Jacob a pohledem sledoval Alexeje, zatímco dívka se před ním předváděla. Odmítl přistoupit na jeho hru, tak si nebral servítky. Znovu zaslechl tlumené zasténání. Podíval se tím směrem a zahlédl Annu, svázanou na židli se zalepenými ústy, která byla nucena revolverem u hlavy se na něj dívat.
„Nech jí bejt! Je mi jasný, že ti jde o mě a ne o všechny policajty, který jsi mezi tím stihl odprásknout! Tak jí nech jít!“
„Ona je důvod, proč budeš spolupracovat,“ zasmál se Alexej a se zálibou se díval na skoro nahou prostitutku, „od začátku mi bylo jasné, že ses nezabil. Jen jsem tě nemohl najít. Až před dvěma lety tě můj kontakt našel v Chicagu. Zapletl ses zase do drog, viď? Nebýt toho, myslel bych si, že jsi zmizel z povrchu zemskýho. A tak jsem si zjistil všechny ty kolegy, kteří pracovali s tebou na drogovém kartelu z Ruska. A postupně je posílal na smrt. A doufal, že se objevíš. Netušil jsem, že jsi v Německu už půl roku. To, kdybych věděl, všichni ti policisti by teď žili.“
Jacob mu chtěl toho tolik říct, ale neměl ani nepatrnou šanci. Heroin zase převzal vládu nad jeho mozkem a spoře oblečená prostitutka se ujala své práce. I přes neuvěřitelnou slast, která procházela jeho tělem, nemohl nemyslet na Annu. Ženu, kterou jedinou dokázal doopravdy milovat a cítil se nesmírně poníženě, když věděl, že se na něj musí v těchto okamžicích dívat.
„Co kurva chceš?“ napůl zasténal Jacob a snažil se všemi možnými mentálními schopnostmi utlumit účinky heroinu, ale sám věděl, že nemá ještě nějakou dobu šanci. Nakonec znovu upadl do sladkého bezvědomí.
Probudil ho proud studené vody.
„Co to sakra je?“ zasténal a otevřel oči. Byl v jakési malé místnosti a dívalo se na něj dost párů očí. Frank Trabber se Susannou. Ministr vnitra s Anjou. Semír Gerkhán a André Fux. Jediný člověk, který se vyhýbal pohledu na něj, byla Anna. Koneckonců ani se jí nedivil.
„Koukej vstávat, Kody. Co se to tu ksakru děje?!“ promluvil André nebezpečně. To on na něj vychrstl velký hrnek s vodou.
„Vítej do klubu,“ ušklíbl se Jacob a podíval se na Annu, „chceš znát podrobnosti?“
„Díky, znovu to poslouchat nechci, stačilo mi to slyšet jednou. Takže jde o ten zasranej případ s ruským kartelem? O to, jak ses zničehonic vypařil? A bral jsi drogy? Bezva!“
„Můžeš bejt na mě nasranej, jak chceš, ale můžeš být rád, že vůbec žiješ!“ zvýšil hlas Jacob.
„Díky tobě určitě ne! Tak vyprávěj, cos dělal těch deset let!“
„Pánové, to by stačilo! Na tohle budete mít času ještě dost,“ rázně se do jejich začínající hádky vložil ministr a poodešel od okna, odkud dovnitř proudily sluneční paprsky, které v první chvíli Jacoba oslepily.
„Tady vás rád vidím, pane,“ řekl Jacob, a když zjistil, že může vstát, tak se postavil. Mohlo být už ráno, nebo taky odpoledne, ale tohle svého psychického stavu by tipoval spíše ráno. Heroin přestal působit a nepřišla ještě jeho degradační fáze.
„Kde je Charlie?“ zeptal se Jacob, když se trochu zmátořil.
„Někde venku. Jsme na policejním prezidiu,“ odvětil Frank. Jacob se rozhlédl kolem sebe ještě důkladněji. Chyběli mu tu Frank Stolte s Ingem Fischerem. Další mrtví, pomyslel si.
„Co s tím má co dělat policejní prezidium? Je to ruský drogový kartel, to nemá s policisty nic společného, kromě pomsty nejspíš.“
„O tom vím něco víc, než vy, Jacobe. Mé vyšetřování zjistilo několik kontaktů, které jsou přímo na prezidiu. A spolupracují velmi ochotně s Alexejem.“
„Takže po mě jde i policejní prezidium, kdo je vůbec současný prezident?“
„Daniel Warner,“ odvětil ministr, jako by to ani nechtěl říct.
„Warner? Danny Warner?“ začal se smát Jacob, „tak to naprosto chápu, že se mě chce zbavit.“
„Proč?“ zeptal se Frank.
„Před lety jsme spolu byli v konkurzu na Interpolu na pozici tajného agenta. On neobstál a já ano. Dost často jsme si vjeli kvůli tomu do vlasů a stali se z nás postupem času nepřátelé.“
„To pak naštve, když se stane policejním prezidentem,“ poznamenal Semír.
„To si piš,“ pousmál se Jacob hledaje marně Annin pohled. Začínal propadat zoufalství a doufal, že to nebudou ještě účinky nedobrovolně požité drogy.
„Doufám, že jste si příjemně popovídali, ale Kodyho a taky komisařku si ještě na chvíli půjčíme,“ ve dveřích stál Alexej a poslal dva své muže, aby odvedli Jacoba a Annu.
„Nech jí tady, traumat jsi už jí způsobil dost!“ zavrčel Jacob a místo na Annu se podíval na ministrovu sekretářku.
„Doufám, že máte stejně sladký lesk na rty jako posledně,“ zazubil se Jacob, než ho jeden z mužů vyvlekl do jiné místnosti. Annu posadili proti němu a nechali je zdánlivě o samotě.
„Nechám vám dvěma chvilku, než začneme,“ řekl Alexej a zavřel za sebou dveře.
„Spíš se sekretářkou ministra. Bereš, bral jsi drogy. Co ještě o tobě nevím, Jacobe?“ promluvila tichým hlasem Anna a podívala se na něj zarudlýma očima.
„Nespím s ní a ani nechci! Prosím tě, teď mě jen poslouchej,“ utnul její vyčítavý monolog se strachem v hlase. Po dlouhých letech si sám sobě přiznal strach.
„Jen se prosím nezačni loučit,“ odvětila tiše.
„Neboj, to snad nehrozí. Anja a já jsme sehraný tým už nějakou dobu. Připravoval jsem ji na podobnou situaci už před deseti lety. V žádném případě se nechci rozloučit, ale udělej pro mě něco. Ať se stane cokoli, snaž se na mě dívat co nejméně, i když tě budou nutit. Nevím, co chystá, ale nebude to určitě příjemné. Ušetři se dalších traumat. Kdybych mohl, ušetřím tě toho všeho. A pokud mě zabije, nezapomeň, že tě miluji,“ šeptal a díval se jí do očí plných bolesti.
„Nezabije tě, to nedovolím,“ zaujala bojovný postoj, ale Jacob viděl v jejích očích daleko větší strach a děs, než jaký cítil on sám.
„To už stačilo,“ ozval se ode dveří Alexej a nechal Annu přemístit pět metrů od Jacoba tak, aby se na něj dívala.
„Tak co chceš? Řekneš mi to už?“ zeptal se, aniž by odtrhnul pohled od Anny. Tolik ji toho chtěl ještě říct. Ve skutečnosti by se býval rozloučil.
„Při jednom z našich setkání jsi dostal něco, co teď chci zpátky.“
„A co by to mělo být?“
„Paměťový disk s informacemi. Divím se, žes na něj ještě nepřišel. Ale vzhledem k tomu, jak moc rád máš doktory, se není čemu divit,“ odpovídal Alexej a okamžik na to mu trhnul hlavou dozadu. Na hraně zlomení vazu. Jacobovi se v tu chvíli udělalo zle. Celý svět se s ním zase začal točit, ale tentokrát pocit euforie nepřicházel. Přišla jeho nejčernější hodinka a oba s Alexem to věděli.
„Tak si ho vem, když po něm tak toužíš!“ zavrčel Jacob zvedaje se mu prázdný žaludek.
„Však si ho také vezmu,“ zasmál se chladně Alexej a zvrátil mu hlavu na druhou stranu. Jacob vedle sebe vyzvracel i to málo, co v žaludku měl. V tu chvíli mu to připadalo jako rebelské gesto, když si aspoň o něčem mohl rozhodnout sám, pokud by se to tak dalo říct.
Ucítil v zátylku píchnutí jehly.
„Určitě bys nechtěl, abych ti to dělal zaživa,“ řekl tiše Alexej a Jacob periferním viděním zahlédl skalpel. Umístil paměťový disk zřejmě do oblasti krční páteře. Špatně by se pohnul jeden z nich a Jacob je do konce života mrzák. Proto se snažil uklidnit přicházející depresivní vlnu.
„Deset let je dlouhá doba. Obávám se, že to bude i přes tu anestezii bolet,“ provokoval Jacoba a ten jen mlčky trpěl jen myšlenkou na bolest. Už teď jeho mozek snášel víc bolesti, než by byl schopný. Zavřel oči a snažil si vybavit šťastné chvíle s Annou.
Ucítil na svém krku ostří skalpelu a krátký přesně vedený řez. Ani se nepohnul, ačkoli chvílemi přemýšlel, že kdyby se ve chvíli tohoto zákroku pohnul, všechno by se vyřešilo. Alexej by dostal to, co by chtěl. Anna by se nemusela rozhodovat mezi ním a Andrém. Nakonec by se s tím smířila a začala žít spokojený život po boku Fuxe. A on by už nemusel řešit nic, absolutně nic.
„Divím se tvé sebekontrole, Kody. Musí to všechno tak bolet,“ vyžíval se v jeho utrpení Alexej.
„Scheise, Alexi,“ zasupěl Jacob, ale jinak nevydal ani hlásku, ani o píď se nepohnul. Přitom měl pocit, že na malé okamžiky omdléval bolestí. Chtěl to už skončit.
„Ani hnout! Dej ty pracky od něj!“ zařval rozkazovačný hlas. Alexej opravdu poslechl a upustil své náčiní na zem. Jacob se odvážil pohnout. Podél místnosti stály složky rychlého nasazení a v jejich veliteli poznal Charlieho.
„No konečně,“ ušklíbl se Jacob a pro sebe se usmál. Vyšlo to.

Kapitola patnáctá aneb Nový začátek

Členové ruského kartelu a policejní prezident byli zatčeni. Našlo se dost důkazů o jejich spolupráci. Jacob byl převezen do nemocnice, kde mu vyoperovali ten paměťový disk, o který výslovně požádal. Musel zjistit, co deset let nosil pod svou kůží. Byl už nějakou chvilku vzhůru po operaci. Stále ještě nemohl uvěřit, že je tomu všemu konec. Od prvního opětovného setkání s Annou po tento den uběhly tři týdny. Tři týdny nevyspání a noční můry na každém rohu proto, aby se ta nejhorší stala skutečností. Byl hlídaný kolegy pracující pro ministra samotného, takže se mu nic nemohlo stát. Ale pořád měl pocit, že je v nebezpečí.
„Jacobe? Máte tu návštěvu,“ vešel do pokoje jeden z policistů. Za ním zahlédl Annu.
„Dobře, nechte nás,“ odvětil Jacob a kolega odešel zpátky na chodbu. Měla na sobě jako obvykle černé sako. Přirozená elegance této ženy ho stále překvapovala i po letech.
„Jak se cítíš?“ zeptala se, když se posadila vedle jeho postele na židli.
„Bylo i líp,“ usmál se Jacob šťastný, že jí vidí v běžných podmínkách.
„Pedro říkal, že si tě tu pár dní nechají. Kvůli detoxikaci, a aby se přesvědčili, že jsi v pořádku,“ řekla Anna dívajíc se mu do očí.
„To zní jako dobrá zpráva,“ odvětil a cítil, jak mezi nimi roste napětí ze situací minulých. Zažila peklo spolu s ním a nechtěla o tom mluvit. Na to ji dobře znal.
„Měli bychom si o tom promluvit, Anno,“ řekl vážně a pozorně ji sledoval.
„To není potřeba,“ odvětila, vyhýbala se pohledu na něj.
„To, co se stalo, byl extrém, na který jsem ani já nebyl nijak připravený. Když jsem pracoval na tom případu, byl jsem tenkrát ve stresu, že o tebe přijdu, až ti Rusové s Alexejem v čele přijdou na to, že s tebou chodím. Tenkrát jsem začal kouřit a nikotin přestal brzy zabírat na mou psychiku. Nechal jsem se tedy zlákat něčím tvrdším. Chtěl jsem toho pak brzy nechat, ale na heroinu si vypěstuješ velmi rychle silnou závislost. Najednou jsem byl jak v začarovaném kruhu, z kterého jsem neviděl cestu ven. Snažil jsem se přejít na metadon, ale v tu chvíli Alexej vycítil, že bych nemusel být tak dobrý spojenec, jak si myslel. Tak proto, abych neohrozil všechny kolegy, kteří na tom pracovali s námi, pokračoval jsem v heroinu. Jeden večer jsem se objevil u tvého otce a řekl jsem mu na rovinu, že takhle dál nemůžu. Nešlo žít ten dvojí život do nekonečna, aniž bych ti ublížil. Proto jsme s Jackem rozhodli, že bude nejlepší, když se vydám do Ameriky a tady mě prohlásí za mrtvého. Já nastoupím na odvykací léčbu a budu pracovat pod jiným jménem pro FBI. To se taky stalo, odvykací léčbou jsem prošel, přestal jsem kouřit a pracoval v Americe. Jednou za čas jsem jel do Německa, protože ministr vnitra vždy našel nějaký úkol vhodný pro úředně mrtvého agenta. Nikdy jsme se nesetkali, ale sledoval jsem tvou práci a kariéru v průběhu let.“
„A co bude teď?“ zeptala se a podívala se na něj.
„Sám nevím. Už se nemusím schovávat a skrývat svou identitu, což nevím, jak využiji,“ odpověděl opatrně. Nechtěl ji vyděsit tím, že by řekl, že by rád pokračoval tam, kde před lety skončili.
„Co vím, tak Frank se Susannou budou dávat výpověď. Mají už policejního světa dost a ani se jim nedivím. Co se týče Semíra a Andrého, tak nejspíš zůstanou. A já… Zemřelo tolik mých koelgů, s kterými jsem se roky znala, že nebudu schopná pracovat na stejné pozici jako doposud. Změním místo, ale z policie odejít nechci.“
„A co André?“ položil Jacob otázku, která v něm hlodala.
„Já nevím, Jacobe. Nechodíme spolu už tři roky, ale pořád k sobě něco cítíme. Byl jsi pryč dlouho,“ odvětila s pohledem do jeho očí a po krátké odmlce pokračovala, „tím neříkám, že k tobě nic necítím. Sám víš, co k tobě cítím. Jen si nejsem jistá, jestli bychom spolu mohli být.“
„Můžeme to aspoň zkusit,“ namítl tiše a vzal její ruku do svých, „Anni, pokud spolu nebudeme moci být, přežijeme to. Ale to nezjistíme, aniž bychom to zkusili.“
Beze slova se k němu naklonila, aby ho políbila, ale v tu chvíli se znovu otevřely dveře od nemocničního pokoje a vešel Pedro.
„Omlouvám se, přijdu později,“ promluvil se šibalským úsměvem. Špatně skrýval radost nad tím, čeho se omylem stal svědkem.
„Jen zůstaň, když už jsi tady. Co jsi přinesl?“ ozval se Jacob a díval se na Annu. V jejím činu viděl jedinou odpověď.
„Něco poživatelného a tvůj poklad,“ odpověděl Pedro, kývl Anně na pozdrav a podal Jacobovi tác s jídlem a plastovou nádobku s paměťovým diskem.
„Doufám, že tam bude něco použitelného, ne nějaké ukradené licence na nejnovější hry,“ zasmál se Jacob a pustil se do jídla.
„Hlavně na sebe dávej pozor,“ řekl Pedro, který se smíchem odcházel.

Uběhlo pár týdnů od zatčení vůdce ruského drogového kartelu a kolínského policejního prezidenta. Alexej Klimov po několika dnech ve vazbě zemřel z příčin nikdy nevyjasněných pár hodin poté, co byl vyslýchán jedním z policistů. Nikdo by si to nedával do souvislosti s Jacobem Kodisem, který tak pomstil a uzavřel svou drogovou minulost hluboko pod zem. Kolegové a šéf v Chicagu se s ním velmi neradi loučili, když přiletěl dát výpověď, ale pro něj to byl logický krok k uzavření deseti let svého skrývání se sám před sebou. Věděl, že pokud chce navázat tam, kde před těmi lety skončil, čeká ho ještě dlouhá cesta. Ale byl odhodlaný ji podstoupit pro nepatrnou naději začít znovu žít život, který mu byl ukraden.
„Byli jsme pozvaní k ministrovi. Já, André, Semír a Susanna s Frankem. Budeš tam taky?“ To mu zrovna volala Anna. V pozadí zaslechl z dálky hlas Andrého a Anninu odpověď. Neměl ji to za zlé, ale měl co dělat, aby nepronesl nějakou kousavou poznámku. Její byť prý bývalý vztah s Andrém nemohl přenést přes srdce. Byla přece jeho. Bývala…
„To setkání jsem zařídil já, takže ano, budu tam,“ odpověděl s co možná největší dávkou taktu, když nijak nekomentoval jejich rozhovor přes minimálně půlku bytu.
„Nezajdeme pak na oběd? Potřebuju s tebou něco probrat,“ zeptala se tak potichu, že ji sotva rozuměl.
„Můžeme, uvidíme se na ministerstvu,“ usmál se pro sebe a zavěsil. Zrovna bojoval s uniformou, která mu neseděla už tak dobře jako před lety. Po pár pokusech byl konečně spokojený, vzal klíčky od auta a vyšel ze dveří svého nového bytu.
Do zasedací místnosti, kde se schůze měla konat, přišel jako první. Hned za ním přišla Anja.
„Sekne vám to, Jacobe,“ usmála se na něj, „kávu?“
„Díky, vám jako vždy také. Ještě jsem vám nestihl poděkovat za záchranu života. Byla jste pohotová,“ odvětil s úsměvem.
„Přesně, jak jste mě učil,“ mrkla na něj a odběhla udělat hrnek kávy.
„Vítejte zpátky, Jacobe,“ promluvil ministr, který za chvíli přišel do místnosti, aby zaujal své místo v čele stolu.
„Děkuji, pane. Zatím se jen tak rozkoukávám ve svém starém životě. Nezaměstnaný bývalý policista a tajný agent,“ odvětil Jacob hledající tu správnou prezentaci v počítači, kterou chce svým kolegům a ministrovi ukázat.
„Možná bych pro vás měl práci. Nutně sháním policejního prezidenta,“ zasmál se ministr, „ale teď vážně. Chybí mi velitel mé ochranky. Myslím, že toto místo by se na vás hodilo.“
„Popřemýšlím o tom, pane,“ pousmál se, když jeho přeživší kolegové vstoupili do místnosti.
„Rád vás zase vidím, přátelé. Vím, že během těch pár týdnů, kdy jsme se neviděli, pohřbili naše kolegy se vší úctou, která k tomu patří. Měl jsem své vlastní problémy, ale v duchu jsem byl s vámi všemi. Teď abych se dostal k věci, kvůli které jsem vás nechal zavolat. Alexej Klimov mi nechal implantovat do těla paměťový disk, který jsem tam měl deset let. Lékaři ho vyndali a já se celé ty týdny snažil přijít na to, co na nich vůbec je. A teď pro vás mám informace, o které se nemůžu nepodělit, ačkoli jsem slyšel o výpovědích několika z vás,“ promluvil Jacob a podíval se na každého z nich. Chtěl vidět jejich napětí, než ukáže výsledky svého pátrání. Spustil prezentaci.
„Jde o mnoho zašifrovaných zpráv a informací. Podařila se mi tak půlka rozluštit a výsledky jsou tady. Klimov mi do hlavy schoval síť drogových kartelů po celé Evropě. To bylo to, co jsem z toho rozluštil. Nedovedu si představit, proč to proboha udělal, ale nejspíš mi až tak důvěřoval, takže moje tehdejší mise byla více než úspěšná. Nechci už s tím mít cokoli společného, což, doufám, chápete, ale vložím tyto informace do ruky komukoli z vás, kdo na tom bude chtít začít pracovat. Bude to dlouhá cesta, to nepopírám, ale je to víc, než jsme do teď měli v ruce.“
„To zní jako slibný nový začátek,“ promluvil po chvíli ticha Semír.
„To teda jo. Nakonec k něčemu budeš, Kody,“ pousmál se André a podíval se na Annu.
Začali slavit úspěch i přes všechny oběti, když vtom se k Anně naklonil André:
„Jen za ním běž. Ale běda jak se tě dotkne, zastřelím ho, jak ho uvidím.“
Anna se na něj překvapeně podívala a viděla jeho kapitulující úsměv.
„Promiň,“ řekla jen, než se vydala k Jacobovi, který se držel stranou s ministrem a Anjou.
„Tak jak se daří, hrdino dne?“ zeptala se a ministr se svou sekretářkou je nechali o samotě u okna.
„Mám nový byt, nové auto, teď i práci. Pokračování starého života po desetileté odmlce jsem si představoval trochu pomalejší,“ usmál se a podíval se jí do očí.
„Myslím si, že jsi měl pravdu. Když to nezkusíme, nikdy nepoznáme, jestli spolu ještě můžeme být nebo ne,“ promluvila dívajíc se mu do očí. Viděla v nich radost, kterou neviděla už tolik let.
„Nechtěli jsme jít na ten oběd?“ mrkl na ní a společně se nepozorovaně vypařili z ministerstva. Jen jeden pohled je sledoval. André Fux doufal, že tentokrát ji neublíží.

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Tak už se nám to chýlí ke konci , už se nemůžu dočkat až se dovím kdo je za tohle vše zodpovědný a taky hlavně kdo je náš Neznámý Wink

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
André+Anna napsal:
Tak už se nám to chýlí ke konci , už se nemůžu dočkat až se dovím kdo je za tohle vše zodpovědný a taky hlavně kdo je náš Neznámý Wink


Přidávám další díl Cool Cool Cool

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Jedním slovem skvělé Wink

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Kapitola dvanáctá je plná odhalení. Nedalo mi to, abych tam nezapletla mou oblíbenou dvojici André+Anna a doufám, že se bude líbit Smile
Do konce zbývají maximálně dvě tři kapitoly
Cool Cool Cool

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
André+Anna


Založen: 28. 02. 2013
Příspěvky: 73
Bydliště: Vejprnice
Odpovědět s citátem
Sem napnutá jak struna Laughing

_________________

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Smrt si nevybírá, prostě vraždí
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma