| Ministr | |
Liz
Založen: 24. 10. 2008 |
Příspěvky: 44 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 21.11.2008 22:34 |
|
|
|
|
Přidávám první část své povídky na tomto fóru. Doufám, že se bude líbit a přeju příjemné čtení.
,,Já nechápu, jak můžeš mít tak dobrou náladu.“ Semir se obrátil na kysele se tvářícího Toma a s úsměvem odpověděl: ,,To víš, dobře jsem se vyspal.“ ,,Ani mi nemluv. Sousedi si uspořádali párty a dělali rámus asi do tří.“ Semir se nadechnul k odpovědi, ale hned zase vydechnul. Kolem něj prosvištěla stříbrná Audi rychlostí světla. ,,Co si to ten stříbrňák dovoluje.“ zamumlal si pro sebe a přišlápnul plyn ještě více k podlaze auta. ,,Tome…Haló Tome!!!!“ ,,Co se děje?“ zeptal se poněkud ospalý Tom. ,,Nespi tady ty Šípková Růženko a ohlas se centrále.“ ,,Jasně. A neříkej mi Šípková Růženko.“ prohlásil Tom a chopil se vysílačky.
Na služebně dálniční policie byla klidná a pohodová atmosféra. Hotte svačil (nebo obědval?) dvojitý hamburger a zapíjel to Coca Colu. Jeho kolega Dieter se mezitím snažil do počítače zapsat jakýsi protokol a šéfová seděla ve své kanceláři a sháněla novou sekretářku. Ovšem až do chvíle než se ozvalo zazvonění telefonu. Hotte s velikou lítostí položil hamburger na stůl a zvedl telefon. Po ukončení hovoru beze slova vstal a zaklepal na dveře Anniny kanceláře a vstoupil. ,,Šéfová, tohle se vám asi nebude líbit.“ začal opatrně. ,,Co se stalo?“ ,,No víte…..Tom se Semirem pronásledovali nějaké Audi a při tom pronásledování nechtěně vrazili do auta, ve kterém jel ministr vnitra.“
,,Semire, za tohle nás šéfová nepochválí.“ ,,To nepochválí. Budeme rádi, když vůbec zůstaneme u policie.“ prohlásil ponurým hlasem Semir a dál se věnoval řízení. Aby v autě nebylo takové ticho, Tom alespoň zapnul rádio. A jako naschvál právě běžely zprávy. ,,…. podle našich informací mají havárii ministrova vozu na svědomí dva nejmenovaní policisté z dálniční policie v Kolíně. A teď už počasí. Zítra bude…“ ,,Tak už je to i v rádiu.“ prohlásil naštvaně Semir. ,,Vsaď se, že z toho udělají celostátní skandál.“ řekl Tom stejným hlasem jako Semir. ,,To si piš.“ ,,Proboha, Semire, pozor, ať nezpůsobíme ještě k tomu všemu hromadnou bouračku.“ upozornil Tom, když Semir málem naboural do auta jedoucího před ním.
,,Gerkhan a Kranich okamžitě ke mně!!!!!!!!!!!“ zakřičela šéfová přes celou služebnu jen co se naši dva provinilci stihli posadit. Nezbylo jim nic jiného než opět vstát a pomalu se došourat do Anniny kanceláře. Ta naštvaně práskla dveřmi, až se málem skleněná výplň odporoučela k zemi. ,,Co mi k tomu řeknete???“ zeptala se s pohledem lva, který se právě chystá zakousnout nebohou antilopu. ,,No víte šéfová my jsme pronásledovali to stříbrné Audi a jaksi jsme při tom vrazili do ministrova auta.“ Objasnil situaci Tom. ,,A to jste si nemohli dát aspoň trochu pozor?“ ,,Šéfová, to prostě nešlo. To Audi jelo nejmíň 300 km/h.“ začal Semir. ,,Ale i tak jste měli dávat……“ Annino kázání přerušil telefon. ,,Dálniční policie, u telefonu Engelhardtová.“ Rukou oběma komisařům naznačila, aby zůstali. ,,Jistě. Samozřejmě. Můžete se spolehnout. Nashledanou.“ Anna položila telefon a opět se v jejích očích objevil výraz lva, který se chystá sežrat antilopu. ,,Volal mi ministr. Pošle sem speciální komisi, která určí, jestli dál můžete pracovat pro policii. A zatím si přeje, abych vám snížila plat. A ještě něco.“ dodala, když oba komisaři zvedli k odchodu. ,,Oběma dočasně zabavuji vaše auta. Můžete jít.“ řekla šéfová.
,,Dočasně vám zabavuji služební auta.“ napodoboval Semir v kanceláři šéfovou. ,,A jak asi budeme jezdit do práce????? Taxíkem?“ rozčiloval se Tom. ,,Nebo dopravou.“ dodal Semir. ,,To těžko. Nejbližší autobusová zastávka je dva kilometry odsud. Jestli se ti po ránu chce chodit dva kilometry, tak klidně můžeš. Já si radši zaplatím taxíka.“ ,,A co budeme dělat?“ zeptal se Semir. ,,Můžeme dodělávat hlášení.“ odpověděl mu Tom a ukázal na vysoký stoh papírů. ,,Nesnáším hlášení.“ zamumlal si pro sebe Semir a začal psát.
Po několika hodinách vypisování a dopisování do hlášení bylo konečně hotovo. ,,Co kdybychom si zajeli někam na pozdní oběd?“ navrhl Tom. ,,A jak asi, když nemáme auta?“ odvětil Semir a poklepal si na čelo. ,,No jo, to je pravda. Tak se aspoň půjdeme na chvíli projít.“ navrhl Tom. ,,Dobrý nápad.“ Oba vyšli z kanceláře a závistivě sledovali Hotteho, který se ládoval dalším hamburgerem. ,,Čau kluci, kam jdete?“ pozdravil je mezi sousty. ,,Ale jdeme se projít. Možná najdeme nějaké borůvky.“ zažertoval Semir. ,,Máte hlad?“ Oba přikývli. ,,Tak si vemte tamhle hranolky. Stejně už je nesním.“ řekl Hotte a ukázal na hranolky, které vypadaly, že pamatují 2. světovou válku. ,,Ne díky Hotte. Radši si najdeme borůvky.“ prohlásil Tom a co nejrychleji se vypařil i se Semirem.
Vyšli na parkoviště, Semir se po něm rozhlédnul a dostal nápad.
,,Tome, co bys řekl nato, kdybychom si zajeli někam na jídlo?“
,,Blázníš?“ odvětil Tom a pokračoval. ,,Vždyť nemáme čím jet.“
,,Ale máme.“ opáčil Semir a s úsměvem ukázal na služební auto Hotteho a Dietera.
,,A jak to chceš zařídit? Nemáme klíčky.“ prohlásil Tom a pomyslel si, že se Semir zbláznil.
,,Jednoduše. Pojedeme bez klíčků.“ odpověděl s úsměvem Semir a vydal se k autu.
,,Počkej…….. ty to auto chceš ukrást?“ Tom se zhrozil, když zjistil, co má jeho kolega v plánu. Rychle se vzpamatoval a doběhl svého kolegu. Semir se mezitím ,,vloupal“ do auta a nastartoval.
,,Když tak je to na tebe.“ řekl Tom sedajíc si do auta.
Hotte vzhlédnul od (bůhví kolikátého) hamburgeru a zděsil se.
,,Moje autíčko.“ vykřikl a vyběhl ven. Ale jelikož mu to už moc neběhalo, tak Tom se Semirem mezitím stihli odjet. Naštvaně se obrátil zpět a zamířil si to rovnou do Anniny kanceláře.
,,Šéfová, někdo ukradl moje a Dietrovo služební auto.“ oznámil jí se zkroušeným výrazem.
,,Cože????? Okamžitě po něm vyhlaste pátrání a pokuste se přes vysílačku spojit s tím zlodějem.
Semir s Tomem si mezitím pochutnávali na vynikající klobáse s hořčicí. Najednou Tomovi zazvonil mobil.
,,Kranich. Dobře. Děkujeme za zprávu. Ahoj.“ Tom zmáčkl tlačítko se symbolem červeného telefonu a vydal se na parkoviště. Semir se s nechápavým pohledem vydal za ním.
,,Co se stalo?“ zeptal se nechápavě, přičemž si sedl na sedadlo spolujezdce.
,,Volal Hotte. Viděl někoho,jak odjel s jeho autem.“ objasnil situaci Tom.
,,A sakra. Tak na to šlápni.“ doporučil svému kolegovi Semir.
Tom mezitím nastartoval, zařadil nejvyšší možnou rychlost a jelo se. Jenže asi po 5 minutách se za nimi objevilo známé zeleno-bílé policejní vozidlo.
,,A sakra.“ zaklel Tom při pohledu do zrcátka a sešlápnul plyn.
,,Tady odboč.“ křikl Semir. ,,Je tam rozbahněná cesta, tam s tím starším modelem neprojedou.“
Tom dal na doporučení svého kolegy a odbočil. Semir předpokládal správně, policejní auta tudy neprojela a oni dál pokračovali normální rychlostí.
Tom se Semirem si libovali, jak chytře unikli odhalení a spokojeně jeli dál po cestě. Jenže najednou……..
,,Sakra co s tím autem je?“ postěžoval si Tom a vystoupil ven.
,,Co by. Došel benzín.“ odvětil Semir a dál prozkoumával obsah přihrádky.
,,To jsou inteligenti. Jak daleko je tady odsud nejbližší benzínka?“
,,Asi tak hodinu chůze.“ odpověděl Semir a se znechucením vytáhl z přihrádky minimálně dva roky prošlou tyčinku Snickers.
,,Fuj!!!!!!!!!!! Podívej se na tohle.“ řekl Semir a se znechucením ukázal Snickers Tomovi.
,,Bléééé!!!!!!!!!!!!!!“ zareagoval Tom nadmíru inteligentním způsobem.
,,Víš co necháme to tak jak to je a dojdeme pěšky k dálnici. Možná tam někoho stopneme.“ prohlásil Semir a vydal se vpřed rozbahněnou cestou.
,,Blázníš???????? Vždyť si zničím boty.“ zaskučel Tom.
,,To je jedno. A pojď už!!!!!“ křikl Semir. Vzdálenost mezi oběma komisaři se pomalu, ale jistě zvětšovala. A tak Tomovi nezbylo nic jiného než se ve svých úžasných botkách vydat za Semirem.
,, Herzbergere, už se vám podařilo spojit se s tím lupičem?“ zeptala se šéfová.
,,Ne, zatím ne. Ale zavolal jsem Tomovi. Slíbil mi, že co nejdřív přijede. A taky se hlásili kolegové, že to auto pronásledovali, ale ujelo jim.“ seznámil Hotte Annu s dosavadními výsledky.
Šéfová něco zamumlala a vrátila se do kanceláře.
,,Podívej se, tamhle už je dálnice.“ zajásal Semir a otočil se k Tomovi, který se pořád nesmířil s tím, že má zabahněné boty.
Tom si pro sebe něco zamumlal a dál litoval své boty, že je potkal tak strašný osud.
,,A Semire, jak to vymluvíme u šéfový?“ zeptal se po chvíli Tom.
,,To nevím. Něco vymyslíme.“
Za pár minut na to se před nimi konečně objevila dálnice.
,,Poslyš Semire, tady nikoho nestopnem. Všichni jedou aspoň 150 kilometrovou rychlostí.“ upozornil Tom.
Semir jen souhlasně přikyvoval a začal uvažovat, jak se dostat z téhle šlamastyky.
Tom přemýšlel nad tím samým jako Semir, akorát o něco rychleji. A když si všiml skupinky cyklistů, tak dostal spásný nápad.
,,Kranich, dálniční policie,……….“
Tom se po chvíli vrátil a vytrhl Semira z myšlenek.
,,Tady máš způsob úniku.“ řekl a postavil před Semira poměrně drahé horské kolo.
,,To pojedeme na kolech?“
,,A máš snad na výběr?“
,,No asi ne.“
,,Dívej se na to z té lepší stránky. S kolem na dálnici hromadnou bouračku nezpůsobíš, to leda na cyklostezce.“ objasnil Tom a rozjel se.
Oba komisaři pořádně šlápli do pedálů, takže během chvilky byli u služebny. A tam taky vyvstal problém: kam s koly? Nakonec je nenapadlo nic lepšího, než že kola zahrabali jako neandrtálci do mělké jámy a zakryli větvemi a listím. Opatrně vstoupili do služebny a nenápadně se snažili dostat do umývárny. (Hlavně Tom, aby mohl vyčistit své milované botičky.) Ale tento plán jaksi ztroskotal poté co si jich všimla šéfová.
,,Pojďte ke mně do kanceláře.“ sykla zlověstně a v očích se jí opět objevil známý výraz lva.
Oběma komisařům nezbylo nic jiného než se vydat do jámy lvové. A v jámě lvové už na ně čekala naštvaná lvice.
,,Nevíte náhodou, co se stalo s Herzbergerovým a Bontrathovým autem?“ zeptala se jich jakoby nic, když vešli do kanceláře.
,,Někdo ho ukradl.“ odpověděl Tom a s hrůzou čekal co přijde.
,,To vím. A nevíte náhodou kdo?“ zeptala se šéfová a oba sjela od hlavy až k patě přísným pohledem, takže si oba komisaři připadali jako zkoušení u tabule.
,,Ne, to opravdu nevíme.“ zalhal Semir a doufal, že to šéfová neprokoukne.
,,To si opravdu myslíte, že jsem tak hloupá a nepřijdu na to, že jste to auto ukradli vy?“ Kdyby pohled vraždil, ze dvou komisařů by už patrně byla hodně dobrá sekaná.
,,No víte šéfová……………“ začal Semir, ale byl přerušen šéfovou.
,,Nechci slyšet žádné protesty, už jste dneska měli průšvihů ažaž. A teď“, vstala ze židle a s úsměvem se obrátila na oba napůl vyděšené a napůl překvapené komisaře, ,,vám přikazuji, abyste mi dali své řidičské průkazy.“
Oba dva komisaři již nebyli na služebně, nýbrž v KFC a pochutnávali si kuřecích křidýlkách a nadávali na šéfovou.
,,Já nechápu, jak nám může zabavit řidičáky, když pracujeme na dálniční. Má na to vůbec právo?“ začal Tom.
,,To máš pravdu. Obávám, že právo na to bohužel má. A taky se bojím, že si z nás udělá sekretářky.“
,,Cože????? Jenom to ne.“ Pořád měli v živé paměti, jak si Anna udělala sekretářku z Hotteho. Celá klávesnice potom byla zamazaná od kečupu a všemožných přísad do hamburgeru. Po chvíli už neměli v zásobě žádné nadávky směrem k šéfové a tak si každý šel hezky po svých domů.
,,Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.“ Tomův budík už vyzváněl aspoň dvě minuty v kuse, ale komisař pořád spal jako dřevo. Po dalších dvou minutách už budík rezignoval, měl nastaveno, že může vyzvánět maximálně 4 minuty v kuse.
Po hodně dlouhé chvíli se Tom konečně vzbudil a podíval se na budík, který ukazoval, 10 hodin. Tom vyskočil z postele jako čertík z krabičky a začal pobíhat po bytě a hledat kusy oblečení. Po několika minutách byl konečně oblečený a vyběhl z bytu. Za běhu si vyndal z peněženky několik drobných s tím, že si v blízké večerce koupí něco k jídlu a pak si chytí taxíka. Vběhl do večerky a hned uklouzl po psích granulích, takže jeho super úžasný oblek mohl putovat do čistírny a boty vypadaly, že by se zase rády setkaly přinejmenším s krémem na boty. Naštvaně vzal z regálu bagetu, strčil prodavačce několik drobných a vyběhl ven nedbaje volání prodavačky.
Semir už byl na služebně a na příkaz šéfové se snažil sesmolit inzerát, který by oznamoval, že shánějí sekretářku. Jenže se mu jaksi nedařilo. Už nad tím seděl aspoň hodinu, ale zatím nic kloudného nevymyslel. Rozhlédl se po služebně a musel se smát, když si všimnul Hotteho, který do sebe cpal zase další hamburger a Dietera, který se marně snažil vybalit z krabice nový kávovar.
,,Kde je Kranich?“ zakřičela šéfová ze své kanceláře tak, že Hotteho hamburger se málem ocitnul v odpadkovém koši.
,,Nevím, šéfová. Asi se dostal do nějaké kolony.“ odpověděl Semir.
,,Houby kolona.“ odpověděla naštvaně šéfová a dál pokračovala. ,,Určitě zaspal. Vždyť tu měl být nejpozději v půl deváté. A už je skoro půl jedenácté.“ dopověděla šéfová a vrátila se do své kanceláře, kde se momentálně věnovala četbě jakéhosi deníku.
Tom vběhl do bytu, hodil do pračky špinavé oblečení a začal hledat čisté oblečení. Po půl hodině hledání našel v čistém prádle v celku normální kalhoty a triko Kačerem Donaldem, které kdysi dostal od rodičů. S povzdechnutím se nasoukal do trička, vzal si bundu a odešel z bytu. Po chvíli se mu konečně podařilo stopnout taxíka.
,,Děkuji. Drobné si nechte.“ řekl Tom taxikáři podávajíc mu příslušný obnos. Taxikář zamumlal něco ve smyslu díků a odjel. Tom se podíval na budovu dálniční a vkročil ,,nenápadně“ dovnitř. Jenže šéfová měla oči všude a hned si Toma všimla a naznačila mu, aby šel k ní do kanceláře.
Tom po 10 minutách vyšel z kanceláře a výrazem připomínal právě sežranou rybu.
,,Tak co ti říkala?“ zeptal se Semir.
,,Nejdřív na mě ječela něco v tom smyslu, že si mám pořídit nový budík a potom mi řekla, že si nemám chodit pro snídani tam, kde prodávají psí granule.“
,,A kde máš svůj pověstný oblek?“ došlo teprve teď Semirovi.
,,Je zapatlaný od psích granulí.“ odpověděl Tom tónem, který nepřipouštěl další diskusi. Semir se rozhodl to akceptovat a dál se věnoval tvorbě inzerátu.
Po několika minutách přerušil Semira od práce telefon.
,,Dobrý den, dálniční policie, u telefonu Gerkhan. Jistě vyřídím jí to.“ odpověděl Semir a naštvaně práskl s telefonem.
,,Co se děje?“ zeptal se udiveně Tom.
,,GRRRRR!!!!! Já se tady smolím s inzerátem a mezitím se mi ozve jakási slečna s tím, že četla náš inzerát a že by se o místo sekretářky ráda ucházela.“ ukončil Semir a rázným krokem se vydal k Annině kanceláři. Neobtěžoval se zaklepat a vstoupil.
Semir se neobtěžoval ani s pozdravem a spustil na nebohou šéfovou.
,,Šéfová!!!! To jste mi nemohla říct, že se s tím inzerátem smolím zbytečně?“
Anna věděla, že to Semir prokoukl, nicméně se rozhodla, že ještě chvíli bude hrát svoji hru.
,,Jak to myslíte?“ zeptala se naoko zmateně.
,,Vy víte, jak to myslím. Před chvíli volala nějaká slečna, že by se ráda ucházela o místo sekretářky.“ vybalil na ni Semir.
,,No tak dobře, ten inzerát už byl 5 dní v oběhu.“ přiznala šéfová a vstala ze židle. Zvedla ze stolu několik spisů tlustých jako Hotteho hamburger a strčila je Semirovi do ruky.
,,Abyste se s Tomem nenudili, tak tady máte práci. Všechny tyhle spisy se musí přepsat do PC.“
,,Tak to děkuju.“ zamumlal si pro sebe naštvaný komisař a odešel z kanceláře.
,,No tak Bonrathe, dělej.“ pobízel Tom Dietera, který se snažil sestrojit nový kávovar.
,,Počkej ještě chvíli.“ řekl Bonrath a dál zkoumal plánek ke kávovaru.
Po několika minutách už Toma to čekání přestalo bavit, odstrčil Dietera a pustil se do toho sám. Kávovar byl pod Tomovým vedením sestrojen během pár minut, protože vyšlo najevo, že Bonrath držel plánek vzhůru nohama, takže mu žádná součástka nikam nepasovala.
Na služebně dálniční policie se zničehonic objevila dlouhovlasá brunetka vyšší postavy.
,,Dobrý den, kde najdu kancelář Anny Engelhardtové?“ přistoupila k Hottemu, který opět konzumoval svůj oblíbený hamburger. Hotte se nezmohl na slovo, jen mlčky ukázal směrem k Anniným dveřím. Slečna zaklepala a bez okolků vstoupila dovnitř.
,,Dobrý den, přejete si?“ zeptala se Anna vstávajíc ze židle.
,,Dobrý den, jmenuji se Monika Hoffmannová a chtěla bych se ucházet o místo sekretářky.“ představila se mile slečna.
,,Á, vy jste ta, co dnes volala.“ docvaklo šéfové.
,,Ano. Mluvila jsem s nějakým panem Gerkhanem, nebo tak nějak. Říkal, že vám vyřídí, že dnes přijdu.“ vysvětlila Monika.
,,Už si vzpomínám. Tak si posaďte.“ řekla šéfová a ukázala na židli naproti svému stolu.
,,Tome, kolik stran z toho spisu ti ještě zbývá?“ zeptal se otráveně Semir.
,,Asi 20.“ odpověděl naprosto stejným hlasem Tom a opět začal ťukat do klávesnice.
,,Vážení, někoho bych vám chtěla představit.“ ozval se najednou hlas šéfové. Všichni zvedli hlavy od toho, co právě dělali (až na Hotteho, který se opět zabýval hamburgerem) a zadívali se na osobu stojící vedle šéfové.
,,Tohle je Monika Hoffmannová. Bude tu teď pracovat jako sekretářka.“ představila šéfová Moniku. Všichni se na ni usmáli a dál sklonili hlavy k rozdělané práci.
,,Moniko, tady je váš stůl.“ řekla šéfová a ukázala na sekretářčin stůl. Monika se hned posadila zapnula PC a začala si prohlížet své nové kolegy.
Po několika dlouhých hodinách byly všechny spisy konečně přepsány do počítače. Tom se zvednul s tím, že si dojde udělat kafe. Zašel do kuchyňky a během několika minut se vracel zpátky s kávou. Položil ji na stůl a sedl si. Pak se napil, ale………………
,,Fuj, to kafe je ale hnusný.“ prohlásil naštvaně Tom.
,,Jakto? Vždyť tu máme nový kávovar.“ podivil se Semir.
,,To nevím. Ale pověřím Hotteho, aby ten kávovar reklamoval.“ řekl Tom.
Monika si nevšimla Tomova ,,úžasného“ kafe a zamířila do kuchyňky.
,,Moniko, jestli chcete kafe, tak si radši dojděte do automatu. Ten kávovar je rozbitý.“ křikl na ni Tom.
,,Děkuji za upozornění. A mimochodem, co kdybychom si tykali?“ zeptala se Monika a kývla na oba komisaře.
,,Dobrý nápad.“ ocenil Tom. ,,Když už se budeme každý den vídat v práci….Tom.“představil se a podal Monice ruku.
,,Semir.“ řekl druhý komisař a taky podal Monice ruku.
Šéfová seděla ve své kanceláři a pročítala si nějaký starší spis. Najednou zazvonil telefon…….
,,Dálniční policie, Engelhardtová. Jistě. Dám jim vědět, ať si sami vyberou nejvhodnější termín. Nashledanou.“ rozloučila se a položila telefon.
,,Kranich, Gerkhan okamžitě ke mně.“ zakřičela přes celou stanici.
Oba komisaři se poslušně zvedli a zamířili do kanceláře. Anna počkala, až Semir zavře dveře a potom začala mluvit.
,,Volali mi z ministerstva vnitra kvůli té nehodě s ministrem. Chtějí, abyste přijeli do Berlína během tohoto týdne.“
,,Ale proč? Vždyť má přijet nějaká speciální komise.“ zeptal se nechápavě Semir.
,,To nevím. A máte dopředu zavolat, kdy přijedete.“ objasnila ještě šéfová.
Komisaři zamumlali něco v tom smyslu, že chápou a urychleně opustili místnost.
,,Moniko, mohla bys prosím zavolat na ministerstvo vnitra a říct jim, že přijedeme zítra?“ poprosil Tom Moniku po delší debatě se Semirem.
,,Jasně.“ odpověděla Monika a začala vytáčet číslo.
,,A jak tam asi pojedeme?“ zeptal se Semir a přitom si ťukal na čelo.
,,No jak asi. Vlakem.“ odpověděl Tom.
Monika právě položila telefon.
,,Ten chlap, se kterým jsem m,uvila říkal, že se máte hlásit na vrátnici v 8 hodin.“
,,Cože???? Tak brzo????“ zeptal se Tom, který připomínal rozzuřeného tygra.
,,Tak to budeme muset odjíždět nejpozději v pět ráno.“ začal vypočítávat Semir.
,,Tak brzo??? To abych rovnou šel domů.“ odpověděl naštvaně Tom a vyšel ze stanice.
Monika mezitím na Semirovo požádání hledala vlakové spoje do Berlína.
Po 10 minutách se Tom vrátil zpět (asi se už dostatečně nadýchal čerstvého vzduchu od dálnice).
,,Tak co, už víš, v kolik musíme jet?“ zeptal se a nakoukl Semirovi přes rameno. Ten zkoumal jízdní řády.
,,Asi vím. Jede ve čtvrt na pět, pak jede až v půl šesté a to je pozdě. Aspoň, že to je rychlík.“ povzdechl si Semir.
Tom se zatvářil jako zloděj, kterého právě zatkli a začal vypočítávat, v kolik bude muset vstávat.
Bylo čtvrt na čtyři ráno a Tomův budík se začínal hlásit o slovo.
,,Ještě chvíli.“ zamumlal v polospánku Tom. Jenže budík pořád zvonil a zvonil…..až Tomovi nezbylo nic jiného než z postele přece jenom vstát. Nejdřív si pěkně zanadával na vynálezce budíku a potom začal uvažovat, jestli si má vzít uniformu nebo jet v civilu. Nakonec se rozhodl zavolat Semirovi. Vytočil Semirovo číslo a čekal, až to jeho kolega zvedne. Jenže Semir se nějak neměl k přijmutí hovoru a Tomovi hrála už aspoň op desáté Semirova oblíbená písnička, kterou měl nastavenou jako uvítací melodii.
Semir spal jako zabitý, takže ani neslyšel vyzváněcí melodii svého mobilu. Když už Tom na druhém konci pomalu začínal ztrácet trpělivost, Semir se konečně probudil a rozespale sáhl po telefonu.
,,Haló???“ ohlásil se rozespale.
,,Nazdar Semire.“ pozdravil Tom.
,,Nazdar. Mohl bys mi prosím vysvětlit, proč mi voláš v půl čtvrté ráno???“zeptal se napůl rozespale a napůl naštvaně Semir.
,,Jedeme přeci do Berlína. Copak jsi zapomněl?“ řekl Tom a musel se potichu smát. Najednou to nebyl on, ale Semir, kdo zaspal.
,,No jo!!!!!!“ docvaklo Semirovi konečně.
,,Hele Semire, co myslíš máme tam jet v civilu nebo v uniformě?“ zeptal se Tom na věc, kvůli které původně volal.
,,Já nevím. Asi v uniformě, ta je taková oficiálnější.“
Tom poděkoval a rozloučil se.
Byly čtyři hodiny ráno a Tom už netrpělivě vyhlížel Semira na kolínském hlavním nádraží. Po několika minutách se Semir konečně objevil.
,,Nazdar. Ty v té uniformě ale vypadáš!!!!!“ ohodnotil Semir Tomovu uniformu.
,,A jak si myslíš, že v ní vypadáš ty?“ rýpnul si pro změnu zase Tom.
,,Úžasně:“ odpověděl Semir s úsměvem a pokračoval. ,,Víš, z jakého nástupiště nám to jede?“
,,Z nástupiště 8.“
,,A víš kde to je?“ zeptal se s obavami v hlase Semir.
,,A víš, že náhodou vím?“ odvětil Tom a začal si to štrádovat na nástupiště. Semir si ještě v rychlosti koupil v automatu Colu a vydal se za ním.
Oba komisaři se již nacházeli ve vlaku do hlavního města a hledali volné kupé. Našli ho až na konci vagónu a to jenom díky tomu, že mladíka, který tam seděl vyhnali s tím, že na vlak chce zaútočit nějaký zločinec a že mají vytipováno, že by se sem měl dostat právě oknem v tomto kupé. Mladík se radši vydal hledat jiné volné kupé…..
Oba komisaři se spokojeně usadili v kupé a začali se kochat krajinou. Ovšem jen do chvíle než se v kupé objevil průvodčí……
,,Vaše jízdenky pánové.“ oznámil jim.
Samozřejmě, že jízdenky neměli a tak si začali hrát na cizince.
,,What????“ zeptal se anglicky Tom.
,,No nazdar.“ pomyslel si průvodčí. ,,Že já nechodil na ty jazykové kursy, co mi sehnala manželka.“ Průvodčí se nadechl a pokračoval.
,,Your (sakra jak se to řekne) jízdenky.“ oznámil jim ještě jednou.
Tom nasadil obličej typu co to tu blábolíte, já vám nerozumím. Průvodčí už neměl chuť jim vysvětlovat, co to je jízdenka a tak nad nimi jen mávl rukou a postoupil do dalšího kupé.
,,To jsme ho ale pěkně převezli.“ liboval si Semir.
,,To jo.“ přizvukoval Tom.
Bylo kolem půl sedmé, když vlak přijel na hlavní berlínské nádraží. Oba komisaři se po desetiminutovém bloudění konečně vymotali z hlavního nádraží a začali hledat cosi jako informační centrum. Když ho konečně našli, tak zjistili, že otvírají až v 8 hodin. Nezbylo jim tedy nic jiného než si najít nějaký fast food (nejlépe KFC). Chvíli si tam poseděli a pak se vydali hledat ministerstvo. Ale vzhledem k tomu, že v Berlíně byli naposledy asi tak před 150 lety, tak vůbec netušili, kde mají hledat dotyčné ministerstvo.
Po hodinovém hledání konečně našli ono ministetstvo. Bylo asi za 5 minut osm a tak oba komisaři vstoupili do budovy. Semir přistoupil k vrátnici a začal mluvit na vrátného.
,,Dobrý den, jsme z dálniční policie v Kolíně nad Rýnem a v 8 hodin se máme….“
,,Já vím.“ přerušil ho vrátný aniž by vzhlédl od rozečtených novin. ,,Páté patro, kancelář číslo 564.“
,,Děkujeme.“ poděkoval slušně vychovaný Semir a vydal se k výtahu. Jeho vyšší kolega ho následoval.
Nastoupili do výtahu a nechali se vyvézt do 5. patra. Vyšli z výtahu a s hrůzou zjistili, že kancelář číslo 564 patří samotnému ministrovi….
Oba komisaři se přesvědčili, že mají uniformu podle předpisů a zaklepali. Jakýsi hlas je vyzval, aby vstoupili dál.
,,Dobrý den, jsme z Dálniční policie v Kolíně nad Rýnem…..“ začal zase Semir.
,,Pan ministr vás již očekává.“ odpověděla sekretářka a dál četla nějaký časopis.
Tom zaklepal na dveře vedoucí do ministrovy kanceláře a spolu se Semirem vstoupil.
,,Dobrý den, jsme z Dálniční policie v Kolíně nad Rýnem….“ začal potřetí Semir a potřetí byl přerušen.
,,Posaďte se.“ vyzval je stroze ministr a ukázal na dvě židle za svým stolem.
Oba komisaři se posadili a čekali až ministr spustí.
,,Takže pánové, co mi řeknete k onomu incidentu u vás na dálnici?“ začal docela přívětivým hlasem ministr.
,,Víte pane ministře“, začal Semir, ,,jedno stříbrné Audi ohrožovalo bezpečnost provozu, takže jsme spolu s mým kolegou usoudili, že bychom ho měli zastavit. A jak jsme ho pronásledovali, tak se nám do cesty připletlo vaše auto.“ dokončil Semir.
Ministr se docela pobaveně usmíval.
,,Takže to byla nehoda.“ uzavřel Semirovo vyprávění jednoduše Tom.
,,Víte pánové, jsem rád, že v Německu jsou takoví policisté jako jste vy dva. Mělo by jich být víc.“
,,Takže nemáme průšvih?“ ptal se dokonale zmatený Semir.
,,Ne pánové, nemáte.“ odvětil ministr a pokračoval. ,,Usoudil jsem, že prosadím větší rozpočet pro dálniční policii v Kolíně.“
,,To jsme dopadli docela dobře.“ prohlásil Semir, když čekali na vlak.
Tom souhlasně zakýval hlavou a pro jistotu se vydal koupit jízdenky.
,,Dobrý den, prosil bych dvě jízdenky do Kolína nad Rýnem.“ poprosil Tom starší paní za okýnkem.
,,Už mám zavřeno.“ odsekla paní a na důkaz toho si z šuplíku vytáhla turistickou příručku po Norsku (nebo nějaké jiné severské země) a začala číst.
,,To je mi jedno. Chci dvě jízdenky do Kolína nad Rýnem.“
,,Jděte k vedlejšímu.“ odsekla paní a dál se věnovala četbě příručky.
,,Poslyšte, já zavolám ministrovi dopravy, že zaměstnává totálně neschopné osoby.“
Paní nijak nereagovala a tak Tom začal vytáčet číslo na Semira, který měl sehrát dvojroli v boji proti ,,paní Odsekávací.“
,,Dobrý den, mohl bych mluvit s ministrem?“ požádal Tom Semira v roli sekretářky.
,,Ale jistě. Hned vás přepojím.“ zašvitořil Semir hláskem dvacetileté slečny.
,,Děkuji.“ poděkoval Tom a dělal, že čeká na přepojení. Paní Odsekávací to ale vůbec nehnulo a dál se věnovala četbě turistické příručky.
,,Dobrý den, pane ministře, tady Tom Kranich z dálniční policie v Kolíně nad Rýnem.“ pozdravil Tom.
,,Dobrý den pane Kranichu, přejete si?“ zeptal Semir, tentokrát už svým normálním hlasem.
,,Jedna prodavačka na hlavním berlínském nádraží mi odmítá prodat jízdenku pro mě a mého kolegu.“ zlobil se naoko Tom.
,,Dejte mi tu ženu.“ požádal Semir.
Tom prodavačce naznačil, že má telefon a předal jí svůj mobil. Pak jen pobaveně sledoval, jak se prodavaččin výraz mění ze sebevědomého na vystrašený. Po ukončení hovoru prodavačka bez mrknutí oka prodala dvě jízdenky do 1. třídy se zaměstnaneckou slevou. Tom poděkoval a vydal se za Semirem.
Oba komisaři již seděli v kupé ve vlaku směrem do Kolína a čekali na příchod průvodčího. Jelikož oba komisaři neměli co dělat, tak debatovali o nových služebních autech, které jejich služebna v nejbližší době pravděpodobně obdrží od ministra.
Právě když Semir vypočítával Tomovi výhody nového modelu BMW, tak se ve dveřích kupé objevil zadýchaný průvodčí.
,,Sláva, policisty jsem potřeboval.“ vyhrkl průvodčí na komisaře.
,,A co se stalo?“ zeptal se Semir.
,,Jeden pán ukradl své spolucestující kabelku a teď tady běhá po vagónu a snaží se dostat ven.“ objasnil průvodčí situaci.
,,Na co čekáme, Tome? Jdeme.“ oslovil Semir svého kolegu a vyběhl z kupé. Tom následoval kolegova příkladu a udělal totéž.
,,Ty půjdeš tudy a já na opačnou stranu.“ rozdával úkoly menší z komisařů.
Tom přikývl a vydal se určeným směrem. Pečlivě prohledal každé kupé svým směrem, ale žádného člověka, co by se podobal zločinci neviděl, neslyšel ani nenašel. Vydal se tedy za svým kolegou.
To Semir se mohl pochlubit něčím zajímavějším. Zloděje našel v jednom kupé schovaného pod sedačkou, ale ten si ho všiml a utekl na záchod, kde se zamknul. Semir se ho nejdříve snažil přinutit k otevřením, ale on si nedal říct a tak se Semir musel na druhou stranu dveří dostat násilím. Vykopl tedy dveře a zloděj se tak polekal, že zakopl a skončil hlavou záchodové míse. Semir ho spoutal a vyšel ven před záchod, aby upozornil případné zájemce o použití této místnosti, aby použili záchod na druhé straně vagónu. Pak si všiml přicházejícího Toma. Ten pochválil Semira za jeho chytré dopadnutí zločince a spolu s ním držel hlídku.
Oba komisaři už byli v Kolíně a právě se dohadovali s policistou, kterému předávali smradlavého zločince.
,,Krádeže spadají do kompetence městské policie.“ říkal Semir.
,,Ne, nespadají. Spadají do kompetence toho, kdo je zadržel.“ prosazoval si svou policista.
,,Víte co, my pojedeme s vámi na stanici a tam si promluvíme s vaším velitelem.“ navrhl Semir.
,,To by šlo.“ připustil policista a nasedl do svého auta. Oba komisaři i se smradlavým zločincem se usadili na zadních sedačkách a policista se rozjel.
,,Tady je kancelář našeho šéfa.“ ukázal policista na dveře.
Oba komisaři byli rádi, že se zbavili svého nadmíru voňavého zločince, zaklepali a vstoupili.
,,Dobrý den, jmenuji se Gerkhan a tohle je můj kolega Kranich.“ představil oba Semir.
,,A co si přejete pane Gerkhane?“ zeptal se se zájmem velitel.
,,Jsem z dálniční policie tady v Kolíně a na nádraží jsme měli menší nedorozumění s jedním z vašich lidí.“ vysvětlil situaci pro změnu Tom.
,,A o co šlo?“ tázal se se stejným zájmem jako předtím velitel.
,,Šlo o to, že jsme ve vlaku zadrželi jednoho zločince a na byli jsme domluvení, že ho na nádraží předáme jednomu policistovi od vás. Jenže ten co tam byl se jevil jako totálně neschopný a tvrdil nám, že to nemá v popisu práce.“
,,Tak to byl určitě Schrankmann. Je tu nový, ještě nezná předpisy.“
,,Nemá něco společného s Schrankmannovou?“ zeptal se Tom, když mu došlo jakže se ten policista jmenuje.
,,Je to její synovec. Proč se ptáte?“
Oba komisaři seděli v policejním autě, které si vypůjčili od městské a řítili se po dálnici na služebnu.
,,Jenom doufám, že se to nedozví šéfová.“ prohlásil Tom.
,,Když Schrankmann nebude žvanit u tetičky, tak se to nedozví.“ odpověděl semir a odbočil směrem ke služebně. Semir zaparkoval, zamkl a spolu s Tomem si to namířili do budovy s nápisem Dálniční policie. Vstoupili dovnitř jakoby nic. Semir prošel kolem Hotteho (který se kupodivu neládoval hamburgerem, ale nějakým dietním salátem) a hodil po něm klíčky.
,,Co to je?“ zeptal se Hotte a v rychlosti dojídal zbytek salátu.
,,Klíčky. Na parkovišti je jedno auto, patří měšťákům a ty jim ho odvezeš.“ řekl škodolibě Tom.
,,Kluci to nemyslíte vážně.“
,,Ale myslíme.“ odpověděli oba komisaři náraz s úsměvem a zamířili do kanceláře.
Na stanici byl poměrně klid (když nepočítáme Hotteho, který všechny poučoval o výživových hodnotách jakéhosi salátu) a každý si hleděl svého. Monika vypisovala nějaké listiny, Bonrath se snažil najít svůj oblíbený časopis a naši dva ,,výtržníci“ si s nohama na stole hověli v kanceláři.
,,Gerkhan, Kranich, okamžitě ke mně.“ křikla ze své kanceláře šéfová a kupodivu tentokrát nevypadala jako rozzuřený lev.
Oba komisaři si povzdechli a zamířili do ,,jámy lvové“ a čekali, co si na ně ,,lvice“ vymyslí tentokrát.
,,Právě jsem mluvila s ministrem a říkal, že pro naši stanici prosadí větší rozpočet.“ začala šéfová, když se za komisaři zavřely dveře.
,,To víme.“ pokýval Tom souhlasně hlavou.
,,A taky říkal, že vám uděluje vyznamenání.“
Oběma komisařům spadla čelist skoro až k podlaze.
,,Mmm-y my……a vyznamenání?“ zakloktával se Semir.
,,Ano, Gerkhane, vy i Kranich.“ souhlasila šéfová. ,,A teď prosím odejděte, mám ještě práci.“vyhnala je šéfová.
Oba komisaři vycouvali z ,,jámy lvové“ a zamířili k sobě do kanceláře.
,,Semire, víš co to znamená?“ zeptal se zmateně Tom.
,,Dostaneme nový auta.“ odpověděl Semir a začal skákat po kanceláři jako cvičená opice.
KONEC
|
|
|
| Re: Ministr | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 22.11.2008 12:20 |
|
|
|
|
při tom pronásledování nechtěně vrazili do auta, ve kterém jel ministr vnitra
Jahacháá, to jsou smolaři Semire, Tome... vy jednou špatně dopadnete
Naštvaná Šéfička je úžasná, jako vždy Miluji, když se na ně zlobí, jsou potom proti ní tak maličcí! A jéje, přijde na ně komise? Chudinkové malíííí
A teda.. Hotte je sice ochotný, ale těch hranolek bych se nedotkla ani dvoumetrovou tyčí, zabalenou v alobale Ale mezi námi, těch borůvek také ne XD Daleko určitě nedojdou a kolem služebny jich možná pár růst může, ale musí být jedovaté samými automobilovými spodinami, aby se nám ještě ke všemu nepřiotrávili!
Super povídka, těším se na další díl a doufám, že komise bude tvrdá a nekompromisní
A vítej na fóru!
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 22.11.2008 12:36 |
|
|
|
|
Téda.....
Ta naštvaně práskla dveřmi, až se málem skleněná výplň odporoučela k zemi. ,,Co mi k tomu řeknete???“ zeptala se s pohledem lva, který se právě chystá zakousnout nebohou antilopu.
Tohle se mi líbilo.... Dokonale to k ní sedí
,,Dočasně vám zabavuji služební auta.“ napodoboval Semir v kanceláři šéfovou. ,,A jak asi budeme jezdit do práce????? Taxíkem?“ rozčiloval se Tom. ,,Nebo dopravou.“ dodal Semir. ,,To těžko. Nejbližší autobusová zastávka je dva kilometry odsud. Jestli se ti po ránu chce chodit dva kilometry, tak klidně můžeš. Já si radši zaplatím taxíka.“
Skvělá úvaha.......Co budeme dělat bez aut na dálniční policii?
Těším se na další pokráčko a vítej na fóru
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
cobra12
Založen: 12. 11. 2007 |
Příspěvky: 191 |
Bydliště: Roudnice nad labem |
|
|
Zaslal: 22.11.2008 17:54 |
|
|
|
|
Paráda
Jo, jo dobře jim tak, škoda, že na zpáteční cestě nezpůsobili další bouračku, to by asi lev antilopu sežral Omlouvám se, jen jsem se zamyslela.
A jako naschvál právě běžely zprávy. ,,…. podle našich informací mají havárii ministrova vozu na svědomí dva nejmenovaní policisté z dálniční policie v Kolíně. A teď už počasí. Zítra bude…“
Já bych policisty jmenovala
Oba vyšli z kanceláře a závistivě sledovali Hotteho, který se ládoval dalším hamburgerem. ,,Čau kluci, kam jdete?“ pozdravil je mezi sousty. ,,Ale jdeme se projít. Možná najdeme nějaké borůvky.“ zažertoval Semir.
Borůvky od dálnice, nová specialita. Schröder by měl přestěhovat svůj stánek, aby komisářátka neumřela hlady, nebo si budou muset kluci nosit velkou svačinu
Skvělé pokráčko a těším se na další, snad bude brzy
|
_________________ madam záhadná
|
|
| | |
|
| | |
cobra12
Založen: 12. 11. 2007 |
Příspěvky: 191 |
Bydliště: Roudnice nad labem |
|
|
Zaslal: 22.11.2008 22:12 |
|
|
|
|
Tak rychle jsem pokráčko snad ani nečekala, ale zase nemůžu říct nic jiného než SKVĚLE
Ukrást kolegům auto, no styďte se páni policisté ale co by neudělali kvůli pořádnému jídlu.
,,Když tak je to na tebe.“ řekl Tom sedajíc si do auta.
Přece se nenechá Modroočko obvinit z krádeže
,,Moje autíčko.“ vykřikl a vyběhl ven. Ale jelikož mu to už moc neběhalo, tak Tom se Semirem mezitím stihli odjet
Hottík by měl omezit přísun hamburgerů
,,Co se stalo?“ zeptal se nechápavě, přičemž si sedl na sedadlo spolujezdce.
,,Volal Hotte. Viděl někoho,jak odjel s jeho autem.“ objasnil situaci Tom.
Tlouštík asi něco tuší
Už se těším, až se ukradené auto objeví na policejním parkovišti, tedy pokud s ním naši známí komisaři někde nezpůsobí kolizi, ale to by bylo až moc bouraček najednou.
|
_________________ madam záhadná
|
|
| | |
K.Thaler
Založen: 16. 12. 2007 |
Příspěvky: 231 |
Bydliště: Břeclav |
|
|
Zaslal: 22.11.2008 22:26 |
|
|
|
|
Ahoj Liz,
musím říct,že u tvé povídky jsem se královsky bavila.Představovala jsem si Annu jako lva(jenom hlavu,tělo jsem jí nechala)a totéž u Semira a Toma,jenomže oni měli hlavu antilopy:DPři téhle představě jsem několik minut nemohla vylézt z pod stolu.
Výborná povídka,všechny to vystihuje:)
Jen tak dál.
K.Thaler
|
_________________ ,,Předjelo mě prase!"
|
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 23.11.2008 0:08 |
|
|
|
|
Jaj, to jsou zloději zlodějský XD být Hottem, tak jim vecpu ty stoletý hranolky do chřtánu!! XD XD
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
| Wau! | |
Lila
Založen: 09. 08. 2008 |
Příspěvky: 107 |
Bydliště: Nový Jičín |
|
|
Zaslal: 26.11.2008 6:39 |
|
|
|
|
Zdravím
Pokráčko nemá chybu. Tom s botky, dva roky stará tyčinka Snickers a horské kolo - fajné
Šéfová něco zamumlala a vrátila se do kanceláře. - bych si i typla, co si mumlala
Tom se po chvíli vrátil a vytrhl Semira z myšlenek.
,,Tady máš způsob úniku.“ řekl a postavil před Semira poměrně drahé horské kolo.
,,To pojedeme na kolech?“
,,A máš snad na výběr?“
,,No asi ne.“ - ten Semír si bude pořád vymýšlet, když to nemá čtyři kola, jako jeho brambora, tak nic nebude. Může být rád, že aspoň něco.
Ale zas, když má honit zločince po svých - to je jiná...
|
_________________ Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 27.11.2008 17:16 |
|
|
|
|
A tam taky vyvstal problém: kam s koly? Nakonec je nenapadlo nic lepšího, než že kola zahrabali jako neandrtálci do mělké jámy a zakryli větvemi a listím.
A to se říká, že jsme typ člověk rozumný......a inteligentní...
Opatrně vstoupili do služebny a nenápadně se snažili dostat do umývárny. (Hlavně Tom, aby mohl vyčistit své milované botičky.) Ale tento plán jaksi ztroskotal poté co si jich všimla šéfová.
Téda.....Anno, Anno, tos je nemohla naschvál přehlédnout?
Oběma komisařům nezbylo nic jiného než se vydat do jámy lvové. A v jámě lvové už na ně čekala naštvaná lvice.
Krásné přirovnání naštvaná lvice = Anna...
,,Nechci slyšet žádné protesty, už jste dneska měli průšvihů ažaž. A teď“, vstala ze židle a s úsměvem se obrátila na oba napůl vyděšené a napůl překvapené komisaře, ,,vám přikazuji, abyste mi dali své řidičské průkazy.“
Anička slaví druhý narozky... Průkazy ke mě....A honem, chlapci!
Skvělý pokráčko...
SERVUS, Liz!
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
|
| | |
Lila
Založen: 09. 08. 2008 |
Příspěvky: 107 |
Bydliště: Nový Jičín |
|
|
Zaslal: 27.11.2008 18:08 |
|
|
|
|
Olé - klobouk dolů Liz
U pokráčka jsem se zasmála, hlavně u zahrabávání kol...
Skvělé...
Doufám v pokračování...
|
_________________ Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
|
| Re: Ministr | |
Amrodel
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 48 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 1.12.2008 17:51 |
|
|
|
|
Tak jsem si dnes do metra vzala tvojí povídku, abych si měla co číst
Liz napsal: | Hotte s velikou lítostí položil hamburger na stůl ... | chacha... jak typické
Liz napsal: | ... zeptala se s pohledem lva, který se právě chystá zakousnout nebohou antilopu. | Jejky, to si živě dokážu představit, jak to tam vypadalo
Liz napsal: | A to jste si nemohli dát aspoň trochu pozor? | Oni dva? Ne, nemohli To prostě neumí
Liz napsal: | Ale jdeme se projít. Možná najdeme nějaké borůvky. | jen ta představa samotná, jak se v lese brodí borůvčím, mě dostává do kolen
Jen moc nevím, co si od toho "vypůjčeného" auta Hotta a Dietra slibovali. Myslím, že jim to muselo být naprosto jasné, co bude...
Liz napsal: | "Co by. Došel benzín." | A to si řikaj dálniční policie?!?
Liz napsal: | Celá klávesnice potom byla zamazaná od kečupu a všemožných přísad do hamburgeru. | To mi připomnělo jeden velice zajímavý testík s názvem How Many Germs Live On Your Keyboard (http://www.oneplusyou.com/bb/keyboard)
Jo, pánové měli prostě den Blbec. Ale co, mohli si za to sami... minimálně za to půjčené auto a kola...
Stejně jsem zvědavá, v co dalšího se to "zvrhne"
|
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 5.12.2008 11:57 |
|
|
|
|
Juchááá....Vydařené poslední(?) pokráčko!
Rozhlédl se po služebně a musel se smát, když si všimnul Hotteho, který do sebe cpal zase další hamburger a Dietera, který se marně snažil vybalit z krabice nový kávovar.
Tak tohle bylo dóbrý
triko Kačerem Donaldem
Živě si ho v tom umím představit, modroočka....Ale pokud má zelený, tak teda smekám, že si ho vzal
,,Nejdřív na mě ječela něco v tom smyslu, že si mám pořídit nový budík a potom mi řekla, že si nemám chodit pro snídani tam, kde prodávají psí granule.“
Tak další skvělý úryvek
Skvělééééé.....Na další pokráčko se těším....
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 5.12.2008 14:55 |
|
|
|
|
Moc milá a dobrá povídka se svižnými nápady XD
Nedivím se šéfové, že by je zabila XD já bych udělala to samé!
Strašně mě pobavilo, jak byli pánové bez aut zoufalí, že by snad museli jít pěšky, nebo - PROBOHA - autobusem! XD vsadím se, že by ani nedokázali jet veřejnou dopravou, neuměli by to XD jako když můj otec, co věčně jezdí autem, musel po letech použít MHD a byl z toho vedle XD
,,Jednoduše. Pojedeme bez klíčků.“ odpověděl s úsměvem Semir a vydal se k autu.
,,Počkej…….. ty to auto chceš ukrást?“ Tom se zhrozil, když zjistil, co má jeho kolega v plánu. Rychle se vzpamatoval a doběhl svého kolegu. Semir se mezitím ,,vloupal“ do auta a nastartoval.
- hahahaha XD to je perfektní, podle mě je to už závislost na autech! a pánové jako zloději - skvělé!
Hotte vzhlédnul od (bůhví kolikátého --- ) hamburgeru a zděsil se.
,,Moje autíčko.“ vykřikl a vyběhl ven. Ale jelikož mu to už moc neběhalo, tak Tom se Semirem mezitím stihli odjet. Naštvaně se obrátil zpět a zamířil si to rovnou do Anniny kanceláře.
,,Šéfová, někdo ukradl moje a Dietrovo služební auto.“ oznámil jí se zkroušeným výrazem.
,,Cože????? Okamžitě po něm vyhlaste pátrání a pokuste se přes vysílačku spojit s tím zlodějem.
- toto mě dostalo do kolen, JACHÁÁÁÁ, to bude zmatek! Semirek a Tom budou mít průšvih! XD
To je úžasné! Ten útěk, došlý benzín, tyčinka!!!
Oba dva komisaři již nebyli na služebně, nýbrž v KFC a pochutnávali si kuřecích křidýlkách a nadávali na šéfovou
Jak pořád jííííí! Umírám!
Je to skvělé, fakt jsem se pobavila XD hlavně mě dostaly narážky na jídlo a bizarní chování komisařů, jsou to sladká trdla XD
Jen doufám, že ta sekretářka nebude Andrea *dělá se jí špatně*
|
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
Lila
Založen: 09. 08. 2008 |
Příspěvky: 107 |
Bydliště: Nový Jičín |
|
|
Zaslal: 8.12.2008 16:14 |
|
|
|
|
Liz - pěkné
Mě se to líbilo, tak jsem zjistila, že se nám tu tvoří celé zoo.
Šéfová lvice a teď Tom v pověsti tygra. (Co bude příště? Že by Semír za nějaké krásné zvířátko?)
Čichám, čichám další problém. Jak už bylo jednou naznačeno (cobra 12), myslím si, že
se neobejdou bez žádného problému. Buď jeden z nich zaspí, anebo nestihnou vlak anebo bude něco s tím vlakem....
|
_________________ Tom: "Co mám vlastně hledat?"
Semír: "Žlutého motýlka s vymknutým kotníkem! Ty máš teda (v)otázky...!"
|
|
| | |
|
| | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 13.12.2008 16:45 |
|
|
|
|
Kráááásnéééé....
Bylo čtvrt na čtyři ráno a Tomův budík se začínal hlásit o slovo.
,,Ještě chvíli.“ zamumlal v polospánku Tom. Jenže budík pořád zvonil a zvonil…..až Tomovi nezbylo nic jiného než z postele přece jenom vstát.
Živě si to umím představit....Já jsem taky taková....
,,Haló???“ ohlásil se rozespale.
,,Nazdar Semire.“ pozdravil Tom.
,,Nazdar. Mohl bys mi prosím vysvětlit, proč mi voláš v půl čtvrté ráno???“zeptal se napůl rozespale a napůl naštvaně Semir.
,,Jedeme přeci do Berlína. Copak jsi zapomněl?“ řekl Tom a musel se potichu smát. Najednou to nebyl on, ale Semir, kdo zaspal.
,,No jo!!!!!!“ docvaklo Semirovi konečně.
Teda, Semíííí.... kde máš hlavu?
Našli ho až na konci vagónu a to jenom díky tomu, že mladíka, který tam seděl vyhnali s tím, že na vlak chce zaútočit nějaký zločinec a že mají vytipováno, že by se sem měl dostat právě oknem v tomto kupé. Mladík se radši vydal hledat jiné volné kupé…..
Ty si to teda umějí zařídit
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 2
|
|
|
|