AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Havran
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Toto měla napřed být pouze soukromá povídka ode mne pro Kajusii.
Ale při psaní mne napadlo, že by se to dalo napsat dvakrát. Pro Káju a pro Wox.
Dvě verze.
Tak jsou tady, s laskavým svolením jmenovaných osob Smile .


Verze pro Káju

Černý pták se lehce snesl na větev stromu a křičel jako o život.
Krá, krá.
Přinesl zimu. Lidé na něj i přes jeho oslnivou krásu hledí opovržlivě a vztekle přitom syčí.
Jako tmavý stín se vznáší nad polem a je svobodný. Svobodný... a přesto spoutaný. Je vázán na podnebí, na prostředí...
Stejně jako já.
Už měsíce uplynuly od její smrti a já na ní stále musím myslet. Nosím jí na hrob květiny a povídám si s náhrobkem, jako by mi mohla odpovědět.
Stále přemýšlím, co jsem to udělal...
To kvůli mně je mrtvá... kdyby mne nebylo...
Už několikrát jsem byl v pokušení si něco udělat. Opustit tento svět...
Jsem zbabělec.
Kolikrát už jsem seděl na pohovce, na stole přede mnou ležel nůž a já na něj dokázal jen tupě civět. Věděl jsem, že ona by nechtěla, aby se mi něco stalo..
Jakto, že to místo z mé mysli nevymizelo? Jak bych si to přál...
Ale tolik vesměs šťastných let se nedá jen tak vymazat...
Často obcházím okolo s třepotavým vnitřním uspokojením.
Když jsem neodolal a dotkl se zdi, projelo mnou zvláštní, nepopsatelné chvění. Ten pocit štěstí... Utekl jsem. Bál jsem se, že někoho potkám. Ani nevím proč...
Chodím k psycholožce. Pořád říká, že to není moje vina, ale já jsem přesvědčen o opaku. Na léčbu mi doporučila Disneyovky... Hloupost!
Jen mi to připomíná staré časy... Medvědí bratři... já a můj starý přítel... chybí mi.

Skutky mé jak šípy poraní,
Slova neléčí když přikládám je na rány...
Jak mám žít dál když v temnotách strach můj mě drží.
Jsem svázán, v poutech svých,
A právem jsem v nich uvězněn...

Nemůžu už dál...

Havrani odlétli.
Příroda pookřává a všechno pučí.
Už na ní tak často nemyslím...
A... možná že napravím mou druhou největší chybu v životě.
Vrátím se tam. Vrátím se zpět do té hlučné budovy, do útulné kanceláře, k usměvavé Šéfové... k parťákovi...
Ano. Ten mi tu chybí...

Rozhodl jsem se a vrátil se!
A po pár měsících jsem jí potkal.
Učarovala mi. Ty její černohnědé vlasy, jemné jako srst guerézy, čokoládové oči, orámované slušivými brýlemi... má nová Múza..
A ten úsměv...
Z myšlenek mne vytrhl hlas v mé hlavě.
Jsem ráda, žes zase začal žít. Buď šťastný...
Elena se se mnou rozloučila!
Dnes už mám s okouzlující dívkou sjednané datum svatby.
S mojí milovanou Kájinkou.
Neudělám tu chybu jako tenkrát a budu jí neustále na blízku.
Já, znovuzrozený vrchní komisař.
Tom Kranich...


Verze pro Wox

Černý pták se lehce snesl na větev stromu a křičel jako o život.
Krá, krá.
Přinesl zimu. Lidé na něj i přes jeho oslnivou krásu hledí opovržlivě a vztekle přitom syčí.
Jako tmavý stín se vznáší nad polem a je svobodný. Svobodný... a přesto spoutaný. Je vázán na podnebí, na prostředí...
Stejně jako já.
Už měsíce uplynuly od její smrti a já na ní stále musím myslet. Nosím jí na hrob květiny a povídám si s náhrobkem, jako by mi mohla odpovědět.
Stále přemýšlím, co jsem to udělal...
To kvůli mně je mrtvá... kdyby mne nebylo...
Třeba by ji zabil někdo jiný, vrtalo mi hlavou, ale vždy jsem tuto myšlenku zavrhl. Byla silná.. ubránila by se.
Už několikrát jsem byl v pokušení si něco udělat. Opustit tento svět...
Jsem zbabělec.
Kolikrát už jsem seděl na pohovce, na stole přede mnou ležel nůž a já na něj dokázal jen tupě civět. Věděl jsem, že ona by nechtěla, aby se mi něco stalo.. Sama se pro mne obětovala...
Chodím k psycholožce. Pořád říká, že to není moje vina, ale já jsem přesvědčen o opaku. Na léčbu mi doporučila Disneyovky... Hloupost!
Jen mi to připomíná staré časy... Lví král... Medvědí bratři... všude je láska! To jediné, co mi teď chybí...

Skutky mé jak šípy poraní,
Slova neléčí když přikládám je na rány...
Jak mám žít dál když v temnotách strach můj mě drží.
Jsem svázán, v poutech svých,
A právem jsem v nich uvězněn...


Nemůžu už dál...

Havrani odlétli.
Příroda pookřává a všechno pučí.
Už si její skon nepřipouštím. Občas se zasním a zatoulám do mého světa. Tam, kde si češe její krásné vlasy, kde na mne hledí její krásné modré oči..
Často si drhnu ruce; snažím se vydrhnout ten hrůzný čin, který na mne z mých dlaní přímo křičí. Nejspíš si pořídím rukavice.
Cítím, že brzy zemřu. Všude kolem mne se umírá... Smrť tu obchází v černém hávu a ohání se blyštivou kosou.
Jen čekám na můj čas.
Čekám, na mou-...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Havran
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Moc krásná a smutná povídka, skoro mě rozplakala... má kouzlo. Přijde mi beznadějná, nešťastná... a i tím je hezká.

Havrani odlétli.
Příroda pookřává a všechno pučí.
Už si její skon nepřipouštím. Občas se zasním a zatoulám do mého světa. Tam, kde si češe její krásné vlasy, kde na mne hledí její krásné modré oči..


Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    To je nádherné, že se zase vrátil. A hrozně dobře (tak dobře, že jsi do ní dostala i mne) jsi vyjádřila onu depresi...

    A druhá verze je ještě depresivnější, přesně ve Woxině stylu. Nečekala jsem happyend, alepoň ne napsaný, doufám, že i on se z toho dostane.


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Wox: Ještěže jenom skoro, to bych si neodpustila Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

: jejda, Fí, to mne mrzí, nechtěla jsem Tě přivést do deprese Sad promiň Embarassed Laughing A neboj.. ono se říká, že co bolí, to přebolí, i kdyby nám to připadalo jako konec světa a něco pravdy na tom bude... takže i on se vrátl zpět do rozmanitého života... Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Havran
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma