AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Ohodnoťte, prosím, mou povídku jako ve škole!
1
100%
 100%  [ 3 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 3

Všechno zlé je k něčemu dobré
ChrisRi


Založen: 22. 06. 2008
Příspěvky: 20
Odpovědět s citátem
Ahoj!
Přidávám další povídku o Chrisovi. Tentokrát jsem tam dala menší překvápko, které se dozvíte, pokud se prokoušete až na konec. Smile
Příjemné čtení...! Very Happy



Všechno zlé je k něčemu dobré

Pracovali na jednom úplně obyčejném případu únosu a krádeže několika aut. Pracovali v týmu, pomyslel si hrdě Chris. Před chvílí dostali tip z centrály, kde by se mohl skrývat únosce i s rukojmím, a tak tam teď jeli. Chris řídil a Semir na sedadle spolujezdce spokojeně spal.
„Vstávat, už jsme na místě!“
Gerkhan sebou škubl. „U…Už?“
„Jo, už. Co jsi včera dělal, prosím tě? Byl jsi…“
Chrisova slova přerušil chrapot vysílačky: „Tady centrála, Kobro 11, ozvěte se!“
„T…Tady Kobra 11, co se dějě?“ zakoktal rozespalý Semir.
„Už jste na místě? Jestli jo, tak se musíte rozdělit. Ať to tam Ritter prohledá a vy se vraťte, máme tu naléhavou záležitost.“
„Ale šéfová, to přece…“
„Centrála konec.“
Semir vztekle kopl do auta. „To nemá cenu!“
„Klídek, aspoň se projedeš v novém služebáku, pokud ho teda dřív nerozkopeš.“ usmál se Chris.
„Ty…!!“
„Už jeď, nebo z tebe šéfová udělá svačinu pro Herzbergera.“
„Vtipnej jako vždycky.“, zavrčel Semir, nasedl do auta a odjel.

Chris podle příkazu šéfové pomalu obcházel malou chatu bez oken. Přišlo mu na ní něco zvláštního, ale nevěděl co. Rozhlédl se a zaposlouchal se, ale neviděl ani neslyšel nic podezřelého. Tak to zkusíme dveřmi, pomyslel si a vytáhl pistoli. Zaklel. „Co tady sakra zmůžu sám, jestli tam ten únosce je, tak by byla třeba zásahovka, co dokáže jedinej polda?! Šéfová ale není blázen, kdyby měla jistotu, že tam někdo je, tohle by nedělala. Takže tam nejspíš nikdo nebude.“ Musel se v duchu pochválit za své logické myšlenkové pochody. Ukolébán zdánlivým pocitem bezpečí vyrazil dveře a ledabyle vešel dovnitř. Vzápětí zaslechl nějaký šramot a výstřel. Takže tu přece jen někdo je… Zasykl bolestí, když se mu kulka zaryla do nohy, rychle se skrčil za masivní skříň a hledal útočníka. Opatrně vykoukl přes horní roh skříně. Ozval se další výstřel a kulka se zaryla do stěny těsně za jeho hlavou. Takže tady mám sedět a čekat, až ten člověk vystřílí všechny náboje do stěny za mnou a mojí skříně, pak nasedne do auta, které jistě má, a odjede? To zrovna, pomyslel si. Najednou se útočník dostal do Chrisova velmi omezeného zorného pole a přebíhal k oknu. K oknu! Přece jenom tu jsou, blesklo mu hlavou a zároveň si pomyslel, jak je ten chlapík neopatrný. Zkušeně zamířil a vystřelil. Zoufalý výkřik ho přesvědčil, že se trefil. Rychle vyskočil ze svého úkrytu a dlouhým skokem se ocitl u třesoucího se chlapíka, kterého trefil do ruky. Uvědomil si, že tu něco nehraje, protože únosce byl přece chlap jako hora, člověk s pevnými nervy a chladnokrevným chováním, zatímco tenhle drobný mužíček se před ním třásl jako rosol a s hrůzou hleděl na svou zakrvácenou ruku. To je past!
„Konec hry, poldo.“, ozvalo se za ním chladně. Zároveň Chris ucítil tlak revolveru na zádech. „Vstaň.“ Chris pomalu vstal od vzlykajícího mladíka, který zoufale šeptal, že vykrvácí, a otočil se. Stál před ním obrovský muž s maskou na obličeji a mířil na něj. Za ním stály další dvě zamaskované osoby, které na něj měly namířené dokonce samopaly. Nemám šanci, usoudil ironicky.
„Co po mě chcete?“
„Uděláme si menší výlet.“, ošklivě se zachechtal hromotluk a postrčil Chrise směrem ke dveřím.
Jeli už pěkně dlouho a Chris se nudil. Také ho začínala nepříjemně bolet noha, do které ho střelili, avšak žádný z padouchů si toho nevšímal. Mačkal se na zadním sedadle s hromotlukem a stále se nepřestával divit, jak je jeho únosce tlustý. Když se ozvalo vyzvánění Chrisova mobilu, obr se zavrtěl a přimáčkl Chrise ke dveřím auta.
„Nezvedej to.“, řekl celkem zbytečně.
„Moje noha…“ zasípal Chris.
„Ty máš něco s nohou, poldo? To máš ale smůlu.“ A ještě zesílil tlak.
„Jseš těžkej jak…bagr.“ zavrčel podrážděně Chris první, co ho napadlo.
Kolohnát povolil a rozesmál se.
„Máš štěstí, že mám smysl pro humor.“

„Chris nebere telefon, šéfová. Neměla jste nás rozdělovat. Co když se mu něco stalo?“ Semir se podrážděně mračil na šéfovou. „Ritter to zvládne, nemějte strach, Gerkhane. Pro jistotu ho tedy zaměříme podle mobilu, ale dělám to jen proto, že mám dobrou náladu.“, odsekla kousavě šéfová.

„Hele, obře, kam jsi schoval tu ženu, co jsi jí unesl? Jede s námi? V kufru?“
Únosce se naštvaně podíval na Chrise a odpověděl:
„I kdyby, co tě to zajímá, poldo? Stejně budeš tak za hodinu mrtvej, tak už ti to může bejt jedno…“
„A proč mě chceš zabít? A jak? Nějakej speciální způsob?“
„Jsi moc zvědavej…“, zahučel obr a jedinou ránou svojí mohutné pěsti Chrise omráčil. „A taky strašně ukecanej, a to já nemám rád.“, dodal.

„Gerkhane, měl jste pravdu. Chris neměl auto a teď se jeho mobil, tudíž i on, pohybuje po silnici směrem na Frankfurt. To ale ještě nic neznamená,…“, šéfová nedořekla.
„Kde přesně je?“
„Semire, neblázněte, vždyť může jen pronásledovat ty zločince…“
„Šéfová, kde je?!“

Ritter se probudil a poznal, že jsou ještě v autě.
„Jak to,…“, chtěl se začít vyptávat, ale boule na hlavě ho ujistila, že bude lepší mlčet.
„Polda se probudil? Neboj, už tam budeme…“ zločinec vycenil v úsměvu své odporné žluté zuby. Chris se pozorně díval z okénka a zaujalo ho auto, které jelo v těsném závěsu za nimi. Ten řidič…Byl mu nějak povědomý, ale mozek, omámený silnou ránou, si nechtěl vzpomenout…Auto je předjelo, zařadilo se těsně před ně a značně zpomalilo. „Co ten blbec dělá?“, rozčiloval se maskovaný řidič a vytáhl pistoli. „Trochu ho popoženu.“
To, co se událo pak, vnímal Chris jako ve zpomaleném filmu. Auto před nimi se ladným smykem otočilo přesně do cesty jejich auta. Řidič auta únosců prudce strhnul volant a mohutný vůz naboural do svodidel. Únosci začali vyskakovat z auta a vytáhli ven i Chrise. Najednou je zasypala sprška ran z něčí pistole a dva hromotlukovi společníci padli, jen obr se stále držel na nohou. Další výstřel přerazil mohutnou větev nad jeho hlavou a obr se s překvapeným výrazem poroučel k zemi.

„Nenechávejte mě tady…Prosím…“ Zasípání mužského hlasu Chrise vyrušilo z přemýšlení a rozhlédl se, odkud se šepot ozývá. Na volném prostranství byla zkroucená ležící postava téměř nepřehlédnutelná, ale stejně zaváhal, než se k ní vydal…Na zemi ležel špinavý a zakrvácený muž, který se z posledních sil zoufale rozhlížel a volal o pomoc, přestože bylo zřejmé, že jeho zachránci už dávno odešli. Chris se k němu sehnul. Ani se nestačil pořádně podívat na zranění, když se s pořádným bouchnutím rozletěly dveře jedné starší budovy, stojící nedaleko od nich. Ve dveřích stál menší muž s pistolí v ruce. Ten má ale výraz, pomyslel si škodolibě Chris. Komisař Gerkhan ale začínal mít čím dál tím hrozivější a šílenější výraz, tak se Chris rozhodl, že raději půjde. Se škodolibou myšlenkou „já ho nezabil, kámo“, se ještě jednou ohlédl a začal utíkat…
Za nějakou dobu se tam vrátil, protože měl na tom místě schůzku s přítelem. Ten muž tam ležel pořád. Nikdo se o něj nepostaral a to Chrisovi přišlo zvláštní. Lhostejně se na něj podíval a pomalu odcházel pryč, protože jeho kamarád nepřišel. Chris mu to neměl za zlé, kdo by v takovémhle počasí vycházel z domu, pomyslel si, když naprosto promočený odemykal dveře svého bytu.


Tato vzpomínka se Chrisovi vybavila, když podruhé uviděl řidiče auta, které způsobilo jejich nehodu, a teď zachránil Chrise před smrtí, která mu hrozila od únosců. To je přece ten chlap! Překvapeně si řidiče prohlédl znovu. To je určitě ten, co tam ležel, ten, co ho zabili…
„A ty jsi jedinej, co přežil mojí akci? Tak tě aspoň přivezu policii, budou mít radost…“, řekl řidič ironicky a vydal se k Chrisovi.
„Coo…cože?“ zakoktal udiveně Chris. „Já jsem od dálniční policie. A díky za záchranu, tihle lidé mě unesli.“
„Pěkná historka…to ti mám věřit?“ S těmito slovy k němu řidič přiskočil a větví, kterou sebral ze země, Chrise praštil po hlavě.
„Přeskočilo ti, ty idiote?“ Před očima mu tančily hvězdičky a v hlavě mu pulzovala tupá bolest. „Já jsem od dálniční policie, tenhle případ vyšetřuju, ty kreténe,…“
„Jistě, jistě, promiň, ale na rozsáhlou slovní zásobu kriminálníka ohledně nadávek nejsem zvědavý.“, odpověděl škodolibě se usmívající vysoký modrooký muž.
„Hele, mám sice děravou nohu, ale to mi nezabrání, abych ti rozbil hubu.“
Chris rychle vyskočil a přesnou ránou zasáhl zlomyslně se tvářícího mladíka. Nerovnému souboji mezi zraněným Chrisem a čilým mladíkem zabránilo auto, které zastavilo u krajnice. Z auta vyskočil Semir a okamžitě namířil pistoli na modoočka, který s tajemným výrazem vstal a koukal na Semira. „Chrisi, všechno v pohodě?“, zeptal se Semir a prohlédl si zakrváceného parťáka.
„Takže je opravdu od dálniční…hmm…To je ale zvláštní parťák, Semire, vypadá jako nějakej vrah.“
„To…Tome! To snad není možný! Ty žiješ? Jak to?“ Semir nevěřícně zíral na svého bývalého kolegu, kterého před měsícem ztratil a dodnes se z toho nemohl vzpamatovat.
„Žiju…ale měl jsem na kahánku…“

„Nenechávejte mě tady…Prosím...“ Nesmyslně volal o pomoc, i když věděl, že tu není nikdo, kdo by mu mohl pomoci. Pozvedl hlavu a z posledních sil se rozhlédl. Ne…Nikdo tu není, jen tma…Ta tma ho přikrývala jako příjemná teplá peřina, oči se mu zavíraly a on cítil, že odchází. „Semire…“ Poslední slova mu sklouzla z úst a pak už necítil nic. Neviděl Chrise, jak mu prohlíží rány, neviděl zoufalého Semira, jak mu volá záchranku, která nikdy nedorazila a necítil dvě silné paže, které ho jemně zvedly, když tam zůstal ležet a nikdo nepřicházel…

„Ten člověk mě zachránil, Semire. Záchranka ke mně nikdy nedorazila…Semire?“
„Ano, Tome?“
„Proč jsi mě tam nechal?“
Otázka, kterou Tom vyslovil, se Semirovi zarývala do mysli jak pařáty nějakého dravého ptáka a při pohledu na smutně se tvářícího Toma by se nejraději na místě zastřelil.
„Víš, šéfová mě neprodleně zavolala, a já… Musel jsem se vrátit a spolehnout se na to, že záchranka přijede brzo…Promiň.“, řekl sklíčeně.
„Jasně, v pohodě.“ Tom se zatvářil zklamaně, chtěl slyšet, že jeho parťáka zaměstnala nějaká důležitá záležitost, ale tohle…
„Úplně jsem se uzdravil asi před týdnem a chtěl jsem se s vámi všemi co nejdřív vidět. Pak ale mého zachránce zabili a já se rozhodl, že ho pomstím. Mají v tom prsty tihle únosci. A taky jsem ti zachránil parťáka.“, dokončil skromně Tom své vyprávění.

„Tak to ti teda pěkně děkuju. Stejně ti nevěřím ani slovo.“, zavrčel Chris, který se soukal do Semirova auta s jedinou myšlenkou: pořádně se vyspat…
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
„Už jeď, nebo z tebe šéfová udělá svačinu pro Herzbergera.“
Jů, tak toho bych se skutečně bála Laughing Hotte je pěkný žroutík Laughing

Ale... proč tam poslali Chrise samotného? To je hrůza! Chudáček Chris Sad Chytil ránu do nohy... a ještě si namlátil čumu Sad
A... páni, takže Tom to přežil? Hurá! To je super! Very Happy Very Happy Whoaaa!

Ale stejně má u mne Semir vroubek... nechat tam Toma jen tak Sad

Super povídka! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
ChrisRi


Založen: 22. 06. 2008
Příspěvky: 20
Odpovědět s citátem
Děkuji za komentík!!! Very Happy
Však to Semirkovi Tom jen tak neodpustí, že ho tam nechal Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
No si říkám, taky bych mu to neodpustila jen tak, Turkovi nevycválanýmu! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Chris řídil a Semir na sedadle spolujezdce spokojeně spal.


    Well done, this is really team work:DVery Happy

    „Už jeď, nebo z tebe šéfová udělá svačinu pro Herzbergera.“

    Laughing šéfová šéfkuchařSmile

    To s tím rukojmím bylo hodně hnusnéSad

    Tomu se říká záchranná akce! Vynikající! Ještě štěstí, že ho vytáhli taky, ale kdopak je ten řidič? že by...Smile

    Wow, Tom žije!!!

    Tohle je dost dobrá povídka, jen v ní nepoznávám Semira a Šéfovou, vždycky se chovali jaksi prozřetelněji, ale nikdo není dokonalý. Opravdu skvělý příběh a zápletka!

    Bude to mít ještě pokračování? Třeba aby se Turečátko stihlo vzpamatovat?


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
ChrisRi


Založen: 22. 06. 2008
Příspěvky: 20
Odpovědět s citátem
: Díky! Embarassed Very Happy
Pokráčko určitě ještě bude, bohužel teď mám takovou krizi, že nedokážu vymyslet ani jednu řádku... Crying or Very sad
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Milé, hezké, napínavé.... ale ráda, že ve tvé realitě Tomík neumřel....

Těším se na pokráčko... Ale zcela tě chápu, tuto krizi jsem taky prožívala... nedávno.... Crying or Very sad Sad Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všechno zlé je k něčemu dobré
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma