AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte mou povídku, prosím, jako ve škole:
1
100%
 100%  [ 4 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 4

Smích je velká věc aneb Vánoční mise
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ahoj, ahoj, ahoj aneb jak by řekli Genzer a Suchánek: "Ahoj Bob(o)e, ahoj Tome!" Very Happy Pokud si někdo z vás ještě pamatuje, že jsem napsala nějakou Tragédii, Odvahu a Holuby, a pokud ho to špetku zaujalo, může jásat (uch, proč nikdo nejásá? Laughing Laughing Chrmm... Laughing ). Toto je příběh, odehrávající se kdysi dávno předtím, než se udála ona Tragédie, předtím, než kdosi prokázal svou Odvahu a ještě předtím, než se domů vrátili první Holubi. Walt Disney by toto dílko označil jako Tragedy O Laughing Takže se usaďte, dámy a pánové. Vezměte si k veleváženému počítači co hrdlo ráčí, nejen pití, ale i nějaký ten dlabanec a vychutnejte si výlet do jednoho dálného, subtropického (k)rá(a)je, kde se odehrává náš opět velmi zamotaný a zapeklitý příběh...

Varování:
pár scén není zrovna pěkných... a vlastně bych i měla podotknout, že Kobra 11 se tam ukáže jen jednou. A to ještě jen, pokud si jí všimnete Wink Povídku jsem se sem rozhodla dát, protože ji již čtou 3 lidé z fóra a tohle je jednodušší způsob, jak jim ji předat. Zároveň ji tedy můžete čísti i vy Very Happy A snad nevadí, že je tam Kobra jen jednou, ale Pepi a Ilči už v mých očích tatřka splývají s Kolínem a tak je beru jako součást. Tímto se velmi omlouvám a ještě jednou přeji pěknou zábavu při čtení téhle blázniviny.


0. Smích je velká věc aneb Vánoční mise
- právě čtete
1. Tragédie aneb Pepi a Ilči
2. Odvaha, radost a naděje
3. Dobří holubi se vracejí


11. dubna 2009 přidán 13. díl Smile

Smích je velká věc aneb Vánoční mise


V oblasti, kde ležela pražská Národní ústředna INTERPOLu, bylo hrobové ticho. V nejvyšším patře šedě omítnuté výškové budovy, v rozlehlé zasedací místnosti, sedělo shromáždění lidí v oblecích a uniformách. Muži, ale i ženy, které však v místnosti tvořily menšinu, měli kamenné tváře a s útrpnými pohledy mžikali na dvě židle, zející prázdnotou.
Alois Mildherz, armádní generál, si netrpělivě pohrával s čapkou s lesklými odznaky a každou chvíli rozmrzele hleděl na hodiny na stěně.
Karolina Kaaj, mladý kapitán oddílu ještě mladších podřízených si neustále uhlazovala zelenou sukni a sáčko, povinnou součást stejnokroje. A v duchu se modlila, aby dva nadporučíci, Josef Báňa a Iljivič Glogoskij, měli dost pádné vysvětlení jejich dosavadní nepřítomnosti.
Oba mladíci byli výkvětem její čety, byli to lidé, na které byla právem hrdá. Říkali jí Šéfová – a to tím nejhezčím a nejláskyplnějším způsobem, jaký vůbec může být. To ona přišla na jejich přezdívky, které mezi řadami kolegů zdomácněly, až jim skoro nikdo jinak neřekl. Josef se honosil přezdívkou Pepi a Iljivič si vysloužil Ilčiho, dohromady byli díky zálibě v Mayovkách Rudí bratříčci.
Skutečně byli bratři: v práci pro Interpol však museli zapomenout na svá rodná jména, na své předchozí životy, na rodinné vztahy a stát se tím, čím jsou dnes. Pro všechny byli v každém ohledu dokonalí... ale i oni měli svá malá tajemství. Doma si říkali svými pravými jmény a stále udržovali těsný kontakt s jejich sestřenkou, které říkali Švíca.

Švíca, neboli podporučík Maria Tieber, seděla tiše jako myška vedle Kaaj a hryzala se do rtu. Kluci, kde vězíte? Mildherz už začíná brunátnět...
To ale nevěděla, že oba bratranci jsou již na blízku...

*****

„No tak, Pepi, přidej!“ otočil se štíhlý blonďák na parťáka, nepřestávaje klást v běhu jednu nohu za druhou. „Už tak jdeme pozdě!“
Báňa, vyznačující se spíše silou nežli rychlostí jen zasupěl: „já vím, bratříčku, já to vím... a ty bys zase měl vědět, že já nedokážu běhat tak rychle jako ty!“
„Už jenom jedna ulice,“ zpomalil trochu Ilči, aby ho obrýlený muž mohl dohnat, „to zvládneš.“
„A potom do nejvyššího patra,“ připomenul mu Pepi místo, kde se mimořádná schůze konala.
„Taky si to nemohli vymyslet o něco níž...“
Blonďák pokrčil rameny a povzdechl si. „A ke všemu už týden nefungují výtahy...“

Muži zrychlili, když spatřili vchod do budovy. Obratně se propletli mezi vykulenými dětmi, které v Praze byly nejpíš na výletě.


„Paní Pravdová, to byli vojáci?“ optalo se malé, modrooké děvčátko, sledující, jak parťáci odbíhají pryč.
„Nevím, Alenko,“ pokrčila nos učitelka a zavelela žáčkům, aby ji následovali dál.

Bratři se prořítili chodbami a vyklusali schody k hlavní zasedací místnosti. Narychlo si urovnali kravaty, oprášili kabáty a nasadili si čepice, které předtím svírali v podpaždí. Zhluboka se nadechli a se zaklepáním vstoupili.

*****

Juan Mirtillo sám sebe považoval za klidného člověka. Byl obtloustlý, své mohutné břicho však nosil s jistou elegancí, která mu ve společnosti zajistila přezdívku Mignattaio. Ono italské ibis na něj opravdu sedělo – Don Mignattaio byl známou postavičkou apeninského podsvětí a byl všemi svými nohsledy považován za něco posvátného, za něco seslaného z nebes. Byli mu věrní jako psi a nedali na něj dopustit. Kdo by se Dona jen dotkl bez jeho povolení, byl by rozcupován na kusy, to každý, kdo před něj předstupoval věděl.
Právě v této chvíli to však byl jen Juan, žádný Don. Hrál si se svým synem a psem, nechával si od nich všechno líbit a válel se s nimi po trávníku jako malé štěně. Kdyby ho viděli jeho protivníci, vrtěli by nechápavě hlavami. Juan se smál s tvářemi a černými vousy mokrými od slin, jako již dlouho ne.
Ale i přes momentální stav štěstí dokázal myslet jen na svou dceru.
Na svou pravou ruku.
Na Giullianu Mirtillo.

*****

„Ano pane, slyšel jste dobře. Mirtillova dcera je ve městě,“ pronesl Báňa zamračeně, „sledovali jsme jí. Je v podnájmu v ulici blízko Václavského náměstí. Máme s Glogoskim za to,“ polkl, „že hodlá zítra zmizet. Koupila si letenku do Itálie.“
„Bez zpátečky,“ dodal Ilči důležitě. „Nemá v plánu se vrátit, takže její práce – ať je jakákoliv – tu již skončila.“
Mildherz svraštil čelo. „Tak toto se nám nepodařilo, vážení. Teď už vůbec nevíme, co se tu sakra děje!“ Uhodil pěstí do stolu. „Kdo ji měl na starosti?!“ vyštěkl.
Postarší major, sedící u dveří, zbledl a přihlásil se.
„No jistě,“ uklidnil se nadřízený a jemně se usmál, „stará garda si myslí, že jí vše projde, zatímco mladí jsou nezkušení hlupáčci. Kapitáne Kaaj?“ obrátil se na mladou ženu, která se i přes svou profesionalitu neovládla a přes obroučky oválných brýlí na Mildherze vyděšeně zamrkala. „Svěřuji vám tento úkol. Vyberte.. myslím, že budou stačit dva... hm... ano. Vyberte dva podřízené a pošlete je do Itálie. Konečně musíme zjistit, co mají Mirtillovi za lubem.“
Karolina s úlevou přikývla: „jistě, pane. Ale dovolte, že jsem tak drzá, ale myslím si, že dva nestačí. Pošlu tam dva nejlepší lidi jaké mám,“ zahleděla se významně na Báňu a Glogoskiho, kteří nehnuli ani brvou, „ale víte... myslím, že by tam neměli jet jen dva. Ráda bych tam s nimi poslala i podporučíka Tieber.“
„Slečnu Tieber?“ podivil se. „Ale vždyť nemá skoro žádné zkušenosti, narozdíl od tady nadporučíků.“
Maria, která dychtivě hltala generálova slova, svěsila hlavu v domnění, že je vše ztraceno.
„Pane...“ použila Kaaj ten nejlíbeznější hlas, jaký měla, za Tiebeřina vděčného pohledu, „to je sice pravda, ale nestačí jim jen svaly nebo rychlost, potřebují také mozek a ten,“ usmála se na zrudnoucí dívku, „Maria má.“
Ilči, který už už chtěl říct, že on ho má taky, se v poslední chvíli zarazil, když ho pod stolem kopl Pepi, uhodnuvší bratrovy úmysly. „Mlč, blonďáku.“
Glogoskij se zakabonil. „Nejsem blonďák, ale blondýn, bráško.“
„Pánové, máte něco k věci?“ oslovil je Mildherz.
„Ano,“ zamluvil to ihned Pepi. „Právě jsme se domlouvali, že když to slečně Tieber nedovolíte, tak ji propašujeme s sebou. Třeba v kufru nebo tak.“ Na to, že Báňa velmi nerad lhal, tak se v tu chvíli ani trošku nezačervenal. A vlastně... byla to pravda. On by toho schopen byl, sílu na to měl.
Mildherz se usmál. Vždy viděl rád dobré vztahy mezi zaměstnanci. „Tak dobrá,“ řekl a v očích mu zajiskřily jiskřičky při pohledu na náhle oživlou Tieber. „Ale dáte na ní pozor.“
„Samozřejmě,“ zamrkal Ilči. „Budeme ji střežit jako oko v hlavě.“
„Dobrá. Slečno Teřlová? Řekněte jim vše potřebné, prosím,“ obrátil se starý pán na moudře vyhlížející sekretářku.
„Zajisté,“ přikývla Lucie a zadívala se ma monitor počítače. „Letadlo vám letí přesně za 52 minut. Letenky již máte rezervované, vyzvedněte si je na letišti. Slečna Tieber má oblečení v sekci pět, vy dva v sekci osm. Kufry vám pošleme do Itálie, s tím si nedělejte starosti. Přeji vám hodně štěstí, pánové a mladá dámo.“
„Jste úžasná,“ zazubil se Mildherz. „A vy tři už zmizte. Máte na to nejvyšší čas.“ A když se agenti vydali ke dveřím, do ticha zašeptal latinská slova „audaces fortuna iuvat.“ Pokývl hlavou, vstal a přešel k oknu. „Aut vincere, aut mori.“

*****

Giulliana si z čela odhodila pramen hedvábných vlasů a zadýchaně se opřela o chladivou stěnu atria. Tmavýma očima se rozhlížela po davech lidí, kteří náramně pospíchali... a, jak Italku s úšklebkem napadlo, žádný z těch lidí určitě nevěděl proč. Pohybovali se tak už jen z jistého principu, vrozeného v dnešní době každému, kdo chtěl přežít. Dříve byla darem přírody ostražitost, dnes spěch...
Odzhora dolů si prohlédla sympatického blonďáka, který si četl noviny s písmem, které nemohla vyluštit. Ne každý zvládal azbuku a ona mezi ty co to dokáží rozhodně nepatřila. Nevěnoval jí jediný pohled a tak se od něj s malým rýpnutím do ješitné dušičky odvrátila.
Ještě naposledy přejela po postavách kolem ní.
Nakonec si Gil hluboce oddychla. Nikde nebyl žádný pro ni otravný český slídil. Upravila si dlouhý, elegantní béžový kabátek a s koženým kuférkem se vydala napříč halou.
Ušla jen několik kroků, když její pozornost přitáhla dívka s vlasy barvy lišky obecné. Byly tak zářivé, že se Gil ušklíbla a pohladila si své hnědé, přírodní pramínky: ta dívka měla vlasy obarvené. Přesně proti italčině gustu.

Zrzka měla vztek sama na sebe. Zrovna když jí vše tak pěkně vycházelo tak... zakopne. Narovnala si baret, který se jí na hlavě svezl šikmo k levému uchu a uklonila se smějícím se zástupům s pěkně falešným úsměvem. „Very funny. Very.“ Strčila ruce, zaťaté v pěst, do kapes černého kabátku a zachumlala se hlouběji do modré šály kolem krku.
„Sakra,“ zasykla, když si všimla pohledu, který na ní na okamžik upřel mladý Rus. Zavrtěl nechápavě hlavou a znovu se začetl do nejnovějších zpráv z domova.
„Jen se smějte, pane Glogoskij,“ odfrkla si a vydala se k novinovému stánku pro denní tisk, napodobujíc tak fešného blondýna. Teď, když věděla kde slečna Mirtillová je, už jí nemusela sledovat jako ostříž.
Nikam jí nemůže utéct.

Pepi, zamyšleně stojící u automatu s pitím, zpozorněl, když zrzka zakopla. A když pohlédl do její tváře, usmál se. Nenápadná jako kudla v zádech, usmál se a hned v zápětí se poopravil. I ta může být nenápadná, zavrtěl hlavou, stačí si vzpomenout na Sissi a pilník... sakra, na co to myslím? přejel si po neoholené tváři. Případ, případ!
Nenápadně mrkl na bratra a ten mu pohyb očních víček oplatil, dávaje tak najevo, že o přítomnosti agentky ví.
Ale... ví o tom i Maria?
Jakoby bez zájmu přejel pohledem po davech a spatřil ji, jak si povídá s piloty. Šikovná holka, pomyslel si, když viděl, že na sobě má vše, co má správná letuška mít. I vlasy měla svázané v drdolu...

Všichni čtyři agenti i Italka sebou trhli, když v amplionu vyhlásili odlet letadla. Tieber rychle odkvapila se zbytkem posádky a cestou hbitě mávla bratrancům.
Ti se na ni usmáli a vydali se ke vstupu do letadla.
Se zrzavou děvou v patách.

*****

Nebylo náhodou, že měli bratři místa v letadle vedle sebe: a nebylo ani osudem, že byla Gil usazena přímo k nim. Byl to jen rychlý zákrok šikovných sekretářek Interpolu, nic víc... ale ani nic míň.
Po nutných seznamovacích zkouškách v odlišných jazycích Ilči a Pepi zakotvili na angličtině a skvěle se bavili: dokonce i Italka se musela usmívat jejich hádkám o nejkrásnějším hlavním městě. A zatímco na sedadlech 14 a 15 padaly názory na Prahu a Moskvu, dvě agentky v letadle byly plně ve střehu.

Tieber rozdávala úsměvy na všechny strany a v duchu skřípěla zuby. Už v letištní hale měla sto chutí se obrátit a zmizet co nejdále od rezaté dívky, která se na ni výsměšně culila, ale to si samozřejmě nemohla dovolit. Takže teď si musela nechat líbit vše, co jí zrzka dělala. Obskakovala ji jako váženého hosta... a Liška ji za to nenechala ani chvíli vydechnout.
To máš za to, ty cuchto, usmívala se sladce na letušku, když si poroučela další služby letecké společnosti. Schválně, kolikrát se mi ještě připleteš do cesty...
U Tieber to vše však mělo naprosto opačný účinek: v duchu slibovala zrzounce pomstu a spřádala plány na její uskutečnění.

„Dámy a pánové, za malou chvíli přistaneme. Prosíme vás, abyste si zapnuli bezpečnostní pásy a připravili se na prudké klesání....“

*****

„To prostě nejde!“ rozčilovala se Maria, až jí z drdolu utekl pramen vlasů. „Nemůžu být na pokoji s dvěma cizíma chlapama...“
„Ja něpanimáju pa italski-“
„Tenhle dokonce mluví rusky!“ ukázala rozhořčeně na Glogoskiho, který se na recepční nevinně zubil, „jak se s ním mám domluvit?“
„Slečno,“ chlácholila letušku stará paní za pultem, „zkuste to. Pokusíme se tento problém vyřešit, ale obávám se, že dříve jak pozítří to nebude. Hotel je plný, tohle je poslední volné místo.“
Dívka zavřískla a natáhla se po zavazadlu: to si však Pepi hodil přes rameno a zářivě se na ni usmál. „To bude legrace, že? Já, vy a on! Budeme hrát lízaný mariáš a tady kámoš nám může udělat pravý ruský boršč!“
Venku mohutně zahřmělo a místnost ozářil zářivý blesk.
Maria si povzdechla. To to hezky začíná...

„Mohla bys být herečka,“ ušklíbl se Ilči a pohodlně se natáhl na dvoulůžáku, který si zabrali s bratrem.
Pepi přisvěčil. „To jo... to v recepci vypadalo opravdově. Ale teď bychom se měli dohodnout, co a jak...“
„Bráááácho,“ zasténal Rus a chytil se za hlavu. „Mám toho dost, chci spát... A navíc, jak praví staré ruské rčení: ráno moudřejší večera. Pepiiiiii...“
Čech si odfrkl. „No tak dobře. Dobrou noc.“ Zhasl lampičku a otočil se na bok, plánuje si výlet do světa snů, když znovu zahřmělo.
„Klucí?“ zapípala potichu Maria, „mů... můžu k vám? Víte jak moc se bojím bouřky... a tahle je veliká...“
„To víš že jo,“ ozval se Ilči srdečně, „pojď mezi nás, švíco.“
Dívka zavýskla, vklouzla mezi bratry a nechala se jimi obejmout. Konečně se cítila v bezpečí.


*****

Zrzka proklouzla do svého pokoje a s úlevným povzdychem se svezla po dveřích, zanechávaje po sobě dlouhou, krvavou šmouhu. Zhluboka se nadechla a vstala, pokládaje si pravici na díru po kulce, která ji naprosto děsila. Přesto však neztratila chladnou hlavu, kterou jí vštípil její učitel během dlouhých let namáhavé praxe. Se zkřiveným obličejem se natáhla po noži, ukrývajícím se v kabelce a mezi zuby si vměstnala černý baret. Zapálila si svíčku, kterou jí na stůl prozíravě umístila romantická pokojová služba a vstrčila nad její plamen ostrou ocel. A když uznala, že má správnou teplotu, naposledy se pořádně nadechla nosními dírkami. Věděla, že to co ji teď čeká, rozhodně není nic příjemného...

Tak se ukaž, princezno...
Kdepak se skrývají ti tví slavní, po zuby ozbrojení a hlavně namakaní tělesní ochránci? Pro jistotu jsem se znovu rozhlédla po střeše. Nikde nikdo, ok. Oddechla jsem si. To bychom měli. Teď už jen sledovat slečnu mafiánku co nejvíc potichu, aby se mi něco nestalo...
Nemohla jsem uvěřit svému štěstí: že by mne smůla na chvíli opustila?
Mirtillo se vydala pryč postranní uličkou a já se rozběhla podél okraje střechy, abych ji neztratila z očí. Měkké podrážky mých starých tenisek neslyšně dopadaly na pevný beton. Krok za krokem jsem se k ní blížila a dychtivě jsem si kousala spodní ret.
Určitě je to někde tady!
Dovede mne ke své skrýši!
Najdu Mignattaia, já ho naj- kruci!
Měla jsem sto chutí si za svou nevymáchanou pusu vrazit políček: to jsem to s tou smůlou musela zakřiknout?
Mé boty mne zklamaly. Šlápla jsem si na tkaničku a zakopla: jen silou vůle jsem se zachytila za plech, trčící ze střechy, abych neslítla dolů. A ač jsem nevykřikla, přeci jsem mne Italka zaslechla.
Napřed jsem o tom nevěděla, ale brzy mi dala najevo, že o mé přítomnosti ví.
Jak?
Palbou kulek z pistolí P 14-45, které Mirtillovi nohsledi s oblibou používali.

Rychle jsem se snažila vyškrábat zpátky na střechu... a když už jsem tam skoro byla, zachvátila mé tělo ohromná bolest. Třeštila mi hlava, ale přesto jsem se dokázala přehoupnout z dostřelu. Ležela jsem na zádech a snažila se ignorovat tepající ruku, ze které mi prýštila krev.

V televizi by se tohle nikdy nestalo. Tam jsou agenti neprůstřelní, hrdinové, na vše připravení.
To já byla připravena jen na jedno.

Vyskočila jsem na nohy a potácivě se rozeběhla za roh, kde jsem již měla schovanou tašku. Shodila jsem ze sebe černou mikinu s kapucí, která mi zakrývala vlasy a strhla jsem si z hlavy černou paruku. Nemohla mne poznat...

Už zrzavá a s baretem na hlavě jsem se vydala k mému hotelu.
A děkovala jsem tomu nahoře, že mi krom poraněné ruky nic není.


Liška se s obvázanou rukou svalila na postel a kulku, svíranou v pravici, si dala před oči. „Tak takhle vypadá kulka italské mafie,“ zašeptala. „A já to přežila. Až se vrátím domů,“ ušklíbla se a položila ji do popelníku na nočním stolku, „tak ji ukážu Alešovi. A pak ji dám do muzea.“ Zachumlala se pod pokrývku a usnula.
A vůbec jí nepřišlo na mysl, že by se domů nemusela vrátit vůbec.

*****

Gil s trpělivostí jí vlastní vyčkávala uprostřed náměstí. Čekala na tajnou spojku, která jí měla přinést nejdůležitější zprávu, jako kdy v životě měla obdržet. Buňky se jí chvěly pomyšlením na největší obchod za poslední století, jímž se měla pyšnit právě její rodina. Ani ji nenapadlo myslet na důsledky. Mirtillové byli součástí italského podsvětí skoro celé století a byli na to patřičně hrdí. Nehodlali se něčeho takového zbavit kvůli něčemu vyššímu, jako je láska k bližním či úcta k zákonům. Byla to jejich největší přednost... ale také slabina. Italka v duchu viděla rodinné bankovní konto, které se navýší o závratnou částku: ale, rozhlédla se, kde je ta spojka?
Pohlédla na hodinky: již tu měla pět minut být... Počkám ještě chvíli, rozhodla se a s vzrůstající nervozitou přešlápla.
Nechávají ji snad čekat schválně? Co když-
Nestihla poslední myšlenku dále rozvinout: koutkem oka spatřila šmouhu, která se k ní vrhla a porazila ji na zem. Už už se chystala dát průchod své zlobě, když třeskl výstřel a kulka se zaryla do místa, kde předtím stála. V duchu se třásla, ale její hlas zněl klidným, nenuceným dojmem: „tak to bylo něco. Děkuji vám.“
„A je zač,“ odpověděl anglicky nevrle se tvářící muž, který pochopil, co mu říkala: „mohl z vás být cedník, slečno Mirtillová.“
Až teď si ho pořádně prohlédla: „vy jste ten pán z letadla!“ vykřikla stejnou řečí. „Jak... jak?“
„Tady ne,“ zavrčel, uchopil ji za klopu saka a odtáhl do uličky, kde čirou náhodou minulé noci Liška přišla ke svému zranění.
„Tak už mluvte, člověče!“ vymanila se mu ze sevření a pohodila prudce hlavou jako bujný kůň. „Co ode mne chcete?“
Chvíli ji ignoroval, prohlížeje si střechy a okolní domy: pak se na ni pronikavě zahleděl přes obroučky brýlí. „Chci do vaší gardy.“
Vytřeštila oči. „Cože chcete?“
Ušklíbl se a skřížil ruce na prsou. „Tedy, čekal jsem, že se nástupkyně pomyslného trůnu po Mirtillovi – nebo mám říci Mignattaiovi? – vzmůže na víc, než na nejapné pokládání otázek.“
Zakabonila se. „Omlouvám se, pane. Ale pokládám tu otázku za nesmírně důležitou.“
„Já se domnívám, že jsou i důležitější věci na světě. A navíc, já jsem vám odpověděl: chci do vaší gardy, slečno. Za mnohem hodnotnější považuji dotaz,“ usmál se škodolibě, „kdepak jsou vaši úžasní a nepřemožitelní ochránci teď. A kde byli, když jsem vás – pardon, že to tak řeknu – zachránil?“
Gil překvapeně zamžikala: to je dobrá otázka! Kde jsou? A proč toho tenhle... Čech? tolik ví? Zachvěla se. Poprvé v životě se ocitla v situaci, že nad ní měl někdo navrch. A ten muž to ví. Stačí se na něj podívat. Ví, že mne má v hrsti. A určitě, zamračila se, také ví, kde jsou mí bodyguadi. „Máte pravdu,“ přikývla razantně. „A hádám správně, že mi milerád povíte, kde jsou?“
Pepi se ušklíbl: „že bych to dělal milerád, to se říci nedá... ale pro vás to udělám. Když projdete touto ulicí, zahnete doleva a vlezete do baru, který tam je, u vchodu do toalet najdete závěs. A když jím projdete,“ vychutnával si pocit převahy který stoupal přímo úměrně s tím, jak Italce padala čelist, „najdete tam vaše muže. Pěkně svázané, s roubíky, s kotníky u stropu a se zbraněmi schovanými v bedně v rohu. Od které,“ zatvářil se vítězoslavně, „mám klíč já.“
„Perfektní výkon,“ uznala. „Někdo vašeho formátu by se mi hodil... ale nic o vás nevím. Kdo jste, co děláte...“
„To vědět nepotřebujete. Na nic se neptám, vše ihned splním, mám za sebou kurzy juda a karate, zbrojní pas mám také. Stačí mi jen vaše přikývnutí a zítra nastoupím.“
Mirtillo se zamyslela: muž byl schopný, to bylo vidět. A pokud je pravda co říká, mohl by se jí hodit. A pokud s ním budu spolupracovat, zazubila se, vše si o něm zjistím. „Tak dobrá. Beru vás. Ale... vy víte, kde mne najdete?“
„Najdu si vás kdekoliv, slečno Gil. Teď se rozloučíme. Nashledanou,“ předal jí klíček, pokynul jí rukou a zmizel jako mávnutím kouzelného proutku za nejbližším rohem.
Italka se na klíček zahleděla: otisky na něm určitě nezanechal. „Ale,“ zašeptala, „zase tak moudrý nejsi, Čecháčku.“ A s těmito slovy sáhla do náprsní kapsy a odhodila malou štěnici do popelnice. Otočila se na podpatku a odkráčela osvobodit své nohsledy.


Iljivič Glogoskij se v jeho úkrytu usmál, opíraje se o pušku, která ještě byla teplá od výstřelu. Sledoval malou obrazovku, na které blikaly dva body. A zatímco jeden se nehýbal, druhý právě vcházel do skrýše se skrytými ochránci.
Past vyšla.
Krtek je v díře... a Mirtillo ani nenapadlo podívat se do kapuce, zda tam nemá štěnici číslo dva.
Tedy... je to bod pro české agenty.
Jedna nula.

*****

Maria si v hotelové jídelně mazala bílý rohlík máslem a marmeládou, když z výtahu vystoupila Liška s ustaraným výrazem v mladičké tváři.
Tieber se zamračila. Věděla, že agentka nemá zrovna štěstí v životě, ale takhle utrápenou ji ještě neviděla. Náhle jí dívky přišlo líto, až se u toho zjištění ušklíbla. Zakousla se do křupavého pečiva a sjela Lišku od hlavy k patě. A neušlo jí, že se každou chvíli se sykáním chytá za paži.
Copak to naše holčina tají? blesklo jí hlavou. Zjistíme to...
„Haló, tady!“ zamávala s úsměvem na svou sokyni, která k ní s úsměvem zamířila.
„Slečna Tieber!“ přisedla si ke stolu a neomaleně hrábla do košíčku s rohlíky, který stál uprostřed stolu. „Jak RÁDA vás vidím,“ sykla a znovu se dotkla paže.
Maria nasadila ustaraný výraz. „Ale ale... snad vás něco nebolí, kolegyně! To by mne moc mrzelo.“
Liška se útrpně usmála. „Malý problém, který jsem v noci ne zrovna příjemnou cestou vyřešila.“ Cestou bolesti a oceli, pomyslela si, mysle na zakrvácený nůž, ležící v koupelně. Večer již neměla dostatek sil na to, aby ho umyla: byla přiliš vyčerpaná činností, kterou s ním prováděla.
Zelenoočka se rozhlédla, načež přešla do zběsilého šepotu: „Holy... měla bys najít lékaře... už čistý průstřel není žádná sranda. A tenhle nebyl čistý, že se nemýlím?“
Modroočka si povzdechla. Někdy měla pocit, že děti Interpolu vědí vše. „Ne, nemýlíš se, Tiby. Rvala jsem se s tím kusem kovu skoro hodinu. Nemohla jsem ho najít...“
„To snad...“
„Klid!“ zarazila ji hněvivě Liška, „uklidni se! Nikam nejdu. Aleš mne dost vycvičil na to, abych se po malé ztrátě krve nesložila.“ Prudce vstala. „A nemysli si, že je mezi námi zase vše dobré kvůli této malé rozpravě. Já,“ udeřila se do hrudi, „já nezapomínám. A když, tak rozhodně ne snadno. Ahoj.“ Odkráčela pryč: ale přeci jen ještě stačila s ďábelským úsměvem vysypat hrstičku drobků do po ramena dlouhých měděných vlasů její sokyně, která si ničeho nevšimla. Přeci jen neví všechno, zašklebila se, když vcházela k sobě do pokoje. Že bych projednou měla štěs-
Smůla ji opět zradila.
Muž v černém obleku ji popadl kolem boků a přes ústa a nos jí hodil hadřík, namočený v látce, kterou děva velmi dobře znala. Stačilo jen pár nádechů... a byla jen jeho.

Chloroform dokáže zázraky.

*****

„Skočila nám na to?“ vydechl dychtivě Pepi, když se sešel s parťákem na již předem určeném místě.
Mladý blonďatý polorus přikývl. „Spolkla to i s navijákem. Docela teď lituju ty chlápky, cos je odklidil z pole. Určitě dostávají dost silné kapky.“
Báňa pokrčil rameny. Osud nohsledů mu byl naprosto ukradený. Co ho však zajímalo, přešel k ženě, která sebou cukala na studené zemi, bylo co vlastně měla spojka Giullianě doručit. Strhl jí pásku ze rtů a pohladil ji po střapatých, černých vlasech. „Tak co, děvče. Řekneš nám, co u sebe máš?“
Jen vytřeštila oči. O čem to ten muž mluví? „Io loro capire attraverso. Aprire me!“ vykřikla.
Italka. Pepi si povzdechl. „Anglicky by to nešlo?“ zeptal se jí, jistý si tím, jak mu žena odpoví.
„Che cosa ciarlare?“
„Nesnáším lidi, co znaj jen jeden jazyk,“ zkřivil rty Ilči a rozhodným gestem Italku umlčel. „Poslouchej, ty,“ sykl na ni a ukázal jí pušku, kterou stále neodložil, zatímco Pepi černovlásce rozvazoval ruce, „půjdeš s námi. A když nebudeš hodná,“ pohlédl jí z očí do očí, „tak víš co tě čeká.“
Zachvěla se a stoupla si, mnouce si odkrvená zápěstí.
„Pojď,“ postrčil Pepi kupředu nechápavě se tvářící ženštinu. „Naše přítelkyně se na tebe pořádně mrkne.“

*****

Liška zamžikala víčky, slepenými tvrdým spánkem a zamžourala po tmavé místnosti. Kde to jsem? Co se to se mnou stalo? Tiše zasténala a pohla rukou v úmyslu projet si s ní do pasu dlouhé rezavé vlasy: ale... co to? Nešlo to. Byla něčím svázaná! V tu chvíli procitla úplně.
„Copak, slečno?“ rozsvítil muž v černém obleku a oslnil ji prudkým světlem stropní lampy. Vypadal tak na čtyřicet let a jeho tmavě modré oči byly pichlavé jako trnky. Dívka si všimla svalů, které se rýsovaly přes látku bílé košile: tohle nebyla žádná pápěrka, ale ochránce jak se patří.
Polkla.
Holka, teď jsi v pěkném průšvihu, blesklo jí hlavou. „Nic,“ odsekla muži, hraje si na velkou hrdinku. „Jen bych ráda věděla, proč jste mne unesl!“
„Ne tak zhurta, děvčátko,“ zazubil se a začal si pohrávat se zbraní, dosud vězící v koženém pouzdru, ve které Liška poznala verzi P 14-45. „Napřed mi pověz, co jsi dělala na té střeše.“
Sakra, ulekla se. Mirtillův muž... ta brynda je ještě větší, než jsem tušila. Skousla si ret. Co mu mám říci?
„Bude to?“ vytáhl zbraň chvatem kovboje a přiložil jí hlaveň ke spánku.
Přikývla. „Sledovala jsem tvoji paní. A,“ trhla bradou, „co má být? Můžu si snad dělat co chci!“
Oddálil jí pistoli od hlavy a začal se procházet po místnosti. „Kdybys patřila k těm šmejdům z Interpolu,“ zavrčel, „nebo k americké špionáži, tak bych tě zastřelil jako psa, holčičko. Máš štěstí, že nejsi ani jedno. Pán je ke špiclům jako jsi ty, milostivý. Nemám za úkol tě zabít, ne ne, kdepak,“ zavrtěl energicky hlavou. „Jen tě mám trochu... potrápit. Aby jsi už podruhé neudělala takovou... chybu.“
Zajíkla se: „potrápit? Ale... jak...“
„Pššššt,“ přešel k ní a poklekl před konsternovanou agentku na koleno. „Vím o tobě všechno,“ přejel jí rukou po tváři, až se otřásla pod náporem husí kůže, kterou měla po celém těle. „Tajemství malá,“ zatahal za pramen vlasů, načež celou záplavu zrzi strhl, aby se mohl ujmout rozpouštění delších, blonďatých copů, které se pod parukou ukrývaly, „i ta větší.“

Usmál se a vytáhl z kapsy papír, který položil vyděšené blondýnce na klín. „Zase zítra,“ políbil agentku na čelo, „dítě. Zatím si užij hladovku a pocit,“ zaleskly se mu oči divokým potěšením, „že o tobě někdo všechno ví.“
Modroočce se zatajil dech.
Zírala na papír, v jehož záhlaví bylo napsané její opravdové jméno a hned pod tím byly testy její krve.

Tereza Holá vzlykla zoufalstvím a nechala si po tvářích stékat slzy. Tak takové to tedy je...

*****

„Kde jste ji sebrali?“ vykulila očka Tieber, když před ni bratři postrčili vyděšenou černovlásku, která mžikala víčky jako poplašený kormorán.
Ilči sestřenku políbil na tvář a se smíchem si šel pro minerálku bez bublinek, kterou si přes noc nechal v pokojové chladničce. „Je to pěkná mrška,“ sykal mezi loky chladivé vody, která do něj padala jako vojáci do krytu, „cestou se nám pokusila párkrát utéct: asi jí došlo, že bychom jí ve skutečnosti nic neudělali. Zkus z ní něco vytáhnout, Mari.“
Pepi se vrátil od dveří, které pečlivě zamkl: „Jinak k tvé otázce... je to ta spojka, co nám o ní dali zprávu. Něco Mirtillové nesla... a nevíme co. Nerozumíme jí ani slovo.“
„Italka jako poleno, že?“ povzdechla si Maria a vzala vystrašenou ženu za paži. „Entra,“ řekla chlácholivě, až se černovláska usmála.
Konečně někdo, kdo mi rozumí! Že by jí také unesli a věznili? „Tu sei carcerato anche?“
„Non,“ odmítla rázně ženinu domněnku. „Io collega. E tuo amica. Entra entra...“ Snad z tebe něco dostanu. Vypadáš mile, mumlala si v duchu Češka. Nerada bych, aby se ti něco stalo.

*****

Kap. Kap. Kap...
Vtíravý zvuk vody, žbluňkající o zem probudil zlatovlásku z jejího snu. Unaveně zívla, i když jí to přes zaschlé stopy slaných slz šlo ztuha: spánek v nepohodlné pozici jí moc energie nedodal. Zaškubala pouty, jako by doufala, že přes dobu, kdy spala, zpuchří a sama odpadnou. To se samozřejmě nestalo, takže jen zatřepala hlavou a již plně při smyslech se rozhlédla po místnosti, hledaje něco, co by jí pomohlo se osvobodit. Zatím vždy byla tam, kde se válelo plno zbytěcností, většinou ostrých, které mohly přeřezat provazy či pásky: teď však strnula.
Krom lampy, které si všimla již dříve, v místnosti nic nebylo. Jen ona, loužička v rohu, dírka ve stropě skrz kterou proklouzávaly ony kapky, sloužící jako budíček a židle, na které seděla.
„Tak takhle ses cítil?“ vyjekla chraplavě. „Stejně... bezmocně?“

„Je tu někdo?“ zvolalo osmnáctileté děvče pevným hlasem. Nesmím to pokazit, je to její šance. Šance jak dokázat, že na to má.
Ticho.
„Vím že ano,“ prohlásilo a s nádechem nabilo pistoli, která mu těžkla v ruce. Odteď se rozhodlo mlčet. Dívka potichoučku, tanečními krůčky našlapovala po dlaždičkách, kterými byla podlaha posázena. Byla napjata: věděla, že kulky nejsou ostré a že zde čeká člověk jejího učitele... ale přesto! Je to její první úkol! První vážnější úkol pro smolařku Terezku!

Otevřela poslední dveře, které jí stály v cestě... a spadla na zem pod tíhou rány, kterou jí uštědřila stejně stará měděnovláska.
„Tak tady jsi,“ zasyčela a vrhla se na vykulenou blondýnku. „To tys to zosnovala, co?“
Tereza ji čapla a překulila: teď měla navrch ona. „Kdo jsi?“ sevřela prsty okolo protivničina krku.
„Jmenuji se Maria,“ vydusila ze sebe útočnice. „A ty jsi Smolařka, že? Už jsem o tobě,“ zalapala po dechu, „ slyšela...“
Blondýna vykřikla. „A kdo o mne neslyšel? Jsem známější jak James Bond! On ale nepokazí, na co sáhne! Ale já koneckonců taky ne!“
Měděnovláska se vzepřela a uhodila Terezu do spánku: ta se bezvládně svezla na zem. „Ne, vše ne,“ oddechovala Tieber, „ale tohle jo. Nemělas mi sahat na bráchance. Mám sto chutí tě-“
„Nech toho,“ položil jí ruku na rameno Ilči, mnoucí si ruce. „Ona za to, že si její nadřízení jako náhodného obětního beránka na ulici vybrali mne, nemůže. Už se mi nemotá ani hlava,“ usmál se, „tak pojď. Než se probere...“
Maria kývla. „Ale to, že tě unesli jí neodpustím... udělali to kvůli ní, chápeš? Kdyby nechtěla ukončit školu, nestrachovala bych se, jestli tě někdo nedostal! Alexi...“ objala muže kolem krku, „nevím co bych dělala, kdyby se ti něco stalo. Martin je v Anglii... jsi jedinej chlap u nás doma. A kvůli takovéhle peroxidce by tě tady nechali hladovět? Umřít? Než ona by sem našla cestu?“
„Probereme si to doma,“ pohladil ji po vlasech. „Teď pojď...“
Netušili, že byla Tereza skoro celou dobu vzhůru a poslouchala je. Neměla sílu na další boj... Ležela tam a rděla se hanbou. Jak se Alešovi podívá do očí?
A v duchu spřádala plán na pomstu.

Nikdy nevynechala jedinou příležitost se Tieber pomstít a to i ve velmi vážných situacích. Ať šlo o přestřelku či pouhou návštěvu supermarketu, vždy se měděnovlásce něco přihodilo: ta však přesně mířené ataky se stejnou přesností a krvežíznivostí vracela.
A přitom ve skutečnosti neměly proč, obě v tom byly nevinně: jedna chránila rodinu, druhá svou prestiž... ale na první boje se zapomíná těžko.
A na první řádné zahanbení ještě hůř.


„Ale tys,“ zazmítala sebou, „sebou měl alespoň mobil, Glogoski. A přivolal sis na pomoc svou milou,“ ušklíbla se, „sestřenku. A co mám já? Všechna výzbroj je buď v pokoji či v bundičce, kterou jí muž zabavil.
Propadla nostalgii. Co by dala za svůj nožík...
Ten však ležel na umyvadle v hotelu, kde jí nebyl vůbec nic platný.
„Smolařka,“ svěsila hlavu a usadila se o něco pohodlněji. „Nic jinýho nejsem. Jenom malá, hloupá, proklatá smolařka.“ Náhle sebou prudce škubla a zasténala: laicky ošetřená rána se ozvala s krutostí tygra, zarývajícího dlouhé tesáky do poddajného masa lesní antilopy. Cítila, jak se jí sval bolestivě stahuje. Tentokrát však neplakala. Nikdy neplakala kvůli zraněním, protože to stejně bylo zbytečné. Jen hlasitě sykala, snaže se ze sebe svůj bol vypustit: kdyby byla konvicí na čaj, stoupala by z ní až nebezpečně horká pára, hrozící popálením.
Přes obvaz jí začala prosakovat krev a za chvíli byl její rukáv i provaz, kterým byla svázaná, nacucán červení. Začala se jí motat hlava... a ironií bylo, že jí teprve v tu chvíli došlo, proč se rána otevřela.
„To lano,“ vydechla. Jak sebou zmítala, prudké pohyby jí ruku znovu poranily. „Já jsem taková husa... pomoc,“ vykřikla ze všech sil. „Pomoc! Pomoc...“
Ale nikde poblíž nikdo nebyl. Nikdo, kdo by ji slyšel...

*****

„Takže si to shrňme,“ povzdechl si Pepi a protřel si bolavé oči hřbetem dlaně, aby si vzápětí nasadil brýle na nos a znovu se zadíval na monitor laptopu. „Charlatanta Cherchero-“
„Sí, Cherchero,“ zahlaholila usmívající se černovláska, hrající si s Mariinými vlasy.
„Jo jo, my víme,“ mrkl na ni Báňa poťouchle. „Sedmadvacet let, provdaná za Seymona Babbea. Je to podnikatel, vlastní dopravní firmu Caravella. Dopravuje do Itálie zboží ze severní Afriky. Již párkrát se mu pokoušeli dokázat, že pašuje přes Středozemní moře, ale nikdy se nenašel dostatek důkazů. No, zpátky k naší milé paní. Náhodou je to taky dcera Michaila Cherchera... a to už je jiný kalibr. Trestní rejstřík dlouhej jak fronta na důchod. Je to u policie známá firma... ale nikdy mu neprokázali spolupráci s Babbeem.“
Tieber se zamračila. „Že by rodinná firma? Tatíček vše obstará a odnese a dcerunka s manžílkem to zaštítí?“
Obrýlený muž pokýval hlavou. „Asi nějak tak. Ilči? Ilči!“
Blonďák sebou trhl a narovnal se, celý rozespalý. „Jo, jo,“ potvrdil bratrova slova. „Určitě to tak bude. Jinak... tahle panička dělá kadeřnici. A podle mého se právě snaží,“ zamrkal na Italku a snažil se potlačit smích, „zlepšit pokrývku vlasů naší kolegyně.“
Maria rychle ucukla před Charlatantinýma rukama a zašmatrala si po hlavě: místo dvacet centimetrů dlouhých pramenů její prsty sevřely krátké štětinky. Vytřeštila oči a zaječela: „íííííííííííííííííííííííííík!!“

*****

„Kde je Guilliana?“ Mirtillo pomalu ztrácel trpělivost. „Již tu dávno měla být! S takovou,“ protkl prsty obou dlaní a zamračeně pohlédl na staré, drahocenné kukačkové hodiny na stěně, „nikdy nebude moci převzít podnik. Přesnost, přesnost! Ta je při obchodech důležitá. Ne-li nejdůležitější. Nic neocení zákazník více než ji. Ale to už jsem ti říkal Micheli, že?“
Vysoký muž, sedící v měkkém křesle vedle okna z neprůstřelného skla se neupřímně zazubil. „Asi milionkrát, šéfe. Ale víte, že se jí to stává jen vyjímečně. Zajisté má nějaký dobrý důvod, proč tu ještě není.“ Vstal a odpoutal od háčku na zdi nádherného zlatého retrívra. „Nu, já s Aitou se loučíme. Musím zkrontrolovat tu holčinu. Vypadala dost vyděšeně, když jsem jí opouštěl.“
„Sí, jen jděte,“ mávl rukou Juan a znovu se na starožitné hodiny zadíval.
Zrovna se začínala otevírat dvířka s kukačkou, která následně rozevřela zobáček a zavalila Mignattaia líbezným tónem, hodně vzdáleným zvuku, který vydává její živá příbuzná, spokojeně si poletující v lesích a snášející vejce do cizích hnízd. Muž zavřel oči.
Zvuk houslí se mu zarýval do uší a hladil mu smysly: přes své soustředění si nevšiml někoho, kdo se k němu blížil s největší obezřetností.
Ten někdo si počkal na vyvrcholení hudebního díla... a vrhl se na dona, kryje mu ústa dlaní.
„Pšt.“

*****

„Tak jsem tady,“ otevřel Michel dveře od sklepení, kde se ukrývala Tereza a vpustil náhle znepokojenou fenu dovnitř: ta se ihned rozeběhla k dívce, která bezvládně visela v karmínově nasáklých poutech. Zalapal po dechu. Ona nesmí být mrtvá, co by mu na to Mirtillovi řekli?
„Slečno Holá! Slyšíte mne?“ Ani se nepohla a muži zatrnulo. Nesmím ji nechat umřít!
Vytáhl z kapsy nožík a obratně, aby ji ještě více neporanil, přeřezal pouta, která ji svírala. Okamžitě se začala sunout dolů na zem a kdyby ji nezachytily jeho silné ruce, snad by si ještě ublížila tvrdým dopadem na tuhou zem. Přiložil jí dva prsty ruky na krk. „Tep má slabší, ale ujde to,“ poznamenal směrem k Aitě. „Doběhni pro Mirtilla. Pro toho tlouštíka... potřebujeme doktora. Rozumíš? Mirtillo!!“
Aita zavrtěla oháňkou. Hrábla packou do vzduchu a odpelášila si to pryč.

Michel se usadil na židli, na které předtím seděla Liška a pohladil ji po čele. „Víš,“ začal chraplavě, „hrozně moc mi připomínáš mou dcerku. Teď by jí bylo šest let, kdyby žila,“ pohladil ji po líci a přitiskl své čelo k jejímu. „Než přijde pomoc,“ zašeptal, „něco ti povím...“ Nadechl se, dlouze a unaveně. „Před dvěmi lety jsem ještě byl spokojený. Měl jsem rodinu, víš? Ženu... a nádhernou dcerušku. Měla stejně dlouhé a krásné vlásky jako ty, ale měla je stočené do lokýnek, spadajících jí do malého čílka. Měla oči po její matce, velké a šedé. Byl jsem šťasten, plný elánu. Ale pak to přišlo... ta zatracená půjčka.“

„Varoval jsem vás, Azaroso,“ donutil chladný hlas černovlasého muže k sešlápnutí plynového pedálu až na podlahu. „Měl jste mi vše vrátit již před osmačtyřiceti hodinami. Další šanci vám již nedám.“
Azarosa mrkl do zpětného zrcátka. „Nechte nás být! Ty peníze jsem vám nechával na dohodlém místě, nemohu za to, že je někdo sebral dříve jak vy!“
„Micheli,“ pípla jeho žena na sedadle spolujezdce, „nevzdávej se! A řiď.“ Zdvihla ruku a položila mu ji na rameno, aby ho uchlácholila. „Vše se vyjasní.“
Přikývl, stále poslouchaje nepříjemný tón. Náhle ztuhl, když se za ním vynořil červený Fiat Punto. Jeho řidič měl na hlavě kuklu a v ruce...
„Dolů!“ zakřičel Michel pár vteřin předtím, než stačila zaštěkat pistole, mířící na ženinu hlavu. Kulky ji těsně minuly, ale Azarosa již takové štěstí neměl: jedna se mu zaryla do ramene.
„Tatínku!“ vyjekla malá holčička ze zadního sedadla.
Byla to poslední slova, která Azarosa slyšel.

Fiat byl možná menší, ale silnější: vrazil do Azarosova malého Opla a ten se zhoupl a vlivem setrvačnosti přelétl přes zábrany a spadl do protisměru, ve kterém jel nákladní vůz.
Ani okamžitý zásah policistů, vyskakujících ze stříbrného bavoráku, kteří se tam jako zázrakem objevili, nemohl zachránit více jak jeden život.


„A tehdy, když jsem se probudil, hluchý a bez citu v nohou, mi došlo, proč jsem přežil. Proč jsem nenásledoval mou milovanou ženu a dceru, které jsem chtěl útěkem do Německa zachránit... Abych je pomstil, Terezo. A ty mi v tom můžeš pomoci... tak, prosím, neumírej. Musím dopadnout Cherchera. A ty máš informace, které mi chybí.“ Pustil tlakový bod v horní části paže, který do té doby svíral, aby jej mohl uchopit ještě pevněji.
„Záchrana tu bude brzy. Vím to.“

*****

„Gil,“ chytil se Mirtillo za srdce a otočil se k dceři čelem. „Tohle mi už nikdy nedělej. Nebo mne snad chceš zabít?“
Mladá žena se zamračila. „Jak něco takového můžeš říct? Jsi můj otec,“ objala ho kolem krku, „mám tě ráda.“
„Nu dobře,“ byl Mignattaio ihned usmířen a vzápětí netrpělivě zabubnoval prsty na desku stolu. „Ale teď k obchodu: dorazila ta spojka na místo?“ Mladá žena sklopila oči a mimoděk si začala natáčet hnědé pramínky vlasů na pravý ukazováček. „Lano, odpověz mi.“
„Ne,“ hlesla. „Nedorazila. A pokud ano... tak mne již nezastihla.“
„Jak tě nemohla zastihnout?“ optal se ledově Juan, strhávaje ze sebe její dlaň. „Cožpak jsem ti neříkal, jak důležité to pro nás je? Že tam musíš vytrvat, ať se děje co se děje?“
„Ano!“ vykřikla zklamaně. „Říkal, otče. Alespoň stokrát. Ale za tohle jsem doopravdy nemohla! Já jsem jen prostě... co se děje?“
Mirtillo prudce vstal a navzdory svým tělesným rozměrům se hbitě vrhl ke dveřím.
„Co to tam máš?“ nakoukla mu přes rameno a nechápavě zamrkala. „To je přece Michelův pes...“
„Azarosa nás potřebuje, Gil. Zavolej doktora Gessa,“ pronesl don naléhavě. „Ať jde ihned do sklepení. Já se zatím postarám,“ sáhl do šuplete pro zbraň a malou lékárničku, „o zdroj jeho potíží.“

Na tohle už jsem starý, povzdechl si Juan, když běžel pomoci svému nejmilejšímu zaměstnanci. A poprvé za jeho kariéru ho napadlo, že už by měl své řemeslo pověsit na hřebík a přenechat své místo mladším. Giulliana je vhodným nástupcem, otevřel dveře, které vedly do podzemí, jistě si volný průchod pistolí s tlumičem. Je chytrá, krásná a hlavně, našlapoval opatrně, nebezpečná. A v obchodu se vyzná. Jo, rozhodl se a nadechl se, s rukou na klice posledních dveří, po transakci s Chercherem půjdu do důchodu. Věk na to rozhodně mám...
Vtrhl do sklepa jako stoletá voda, míře na jedinou osobu, která tam byla a která svírala v pažích jakýsi uzlíček neštěstí. „Micheli!“ vykřikl a přiběhl k muži v zakrvácené bílé košili, snaže se na sebe upozornit, aby Azarosa mohl odezírat. A když se mu to povedlo, začal ze sebe chrlit slovo za slovem. „Micheli, co se stalo! Přišla Aita a-“
„Ona umírá,“ zachraplal smířeně. „Ta krev je její. Ona vykrvácí, Juane.“
„Ne,“ pronesl pevným hlasem Mirtillo a otevřel krabičku s červeným zdravotnickým křížem, kterou vytáhl z kapsy vypucovaných kalhot, „ona bude žít. Slíbil jsem, že se jí nic nestane.“ Rozbalil dva balíčky obvazů a jeden šikovně složil tak, aby ve výsledku působil jako tlakový: poté tento vzniklý polštářek přitiskl na ránu a druhým obvazem ho pevně přivázal k dívčině ruce. „Dej mi ji,“ naznačil příteli a uchopil ji do silných paží. „Allesandro Gessa nám jde naproti, jestli ji někdo zachrání, tak on. Pojď,“ řekl a vykročil v čele jejich malého, tichého průvodu.
Šli tři.
Klidný don, šokovaný policista a bezvládná dívka.

*****

„Klid Mario,“ svíjel se smíchy Ilči při pohledu na podporučíka, která si tiskla ruce k hlavě, naprosto konsternovaná děsem. „Myslím, že ti to takhle sluší,“ pronesl, načež směrem k parťákovi zašeptal: „vypadá jako kuře.“
„Moooc vtipné, pánové,“ popotáhla Tieber. „Copak takhle můžu mezi lidi?“
„Když můžu já,“ chytil své krátké štětinky mezi prsty Pepi, „tak proč ne ty? A zase tak krátký to nemáš...“
Charlatanta je všechny přejížděla pohledem, načež se nafoukla, když zjistila, že v centru zábavy je účes, který tak pracně vytvořila. Pohodila hlavou, zamumlala „pelare si piedi“ a šla trucovat do koupelny.
Glogoskij se pomalu uklidnil. „Další uražená,“ ušklíbl se a mrkl na hodiny na zdi. „No, myslím že je na čase jít na kutě.“
Báňa mu dal za pravdu. „Máš pravdu, bratříčku. Dobrou noc všichni,“ položil si brýle na noční stolek: pak padl na postel a v mžiku usnul.
„Pepi?“ zkusila Maria, zda agent vůbec ví o světě, ale měla to marné. V odpověd jí přišlo jen tiché zachrápání, jak její bratranec bloudil v říši snů. „To snad není možný,“ dala si ruce v bok. „V životě jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by usnul tak rychle jako on.“
„Guinessovka. Přísahám, že ho tam jednou přihlásím,“ řekl Ilči a odsunul bratrovu ruku, aby si mohl také lehnout. „Dobrou noc, Mari.“
„Dobrou,“ zabručela dívka. A teď, pomyslela si, co udělat s madame Charlatantou. „Charli?“ zaklepala na dveře, za kterými se žena skrývala. „Sei Ok?“
„Sí,“ ozvalo se tlumeně přes silné dveře. „Ok.“
„Mettere le mani avanti,“ omluvila se Maria italsky. „Lo é belli,“ pochválila pažitku, kterou měla na hlavě. Kruci, přijmi mou omluvu, holičko jedna bláznivá!
„Non,“ neskočila na to mazaná Italka. „Vai via,“ poslala Češku pryč a spustila kohoutek, ze kterého začala téci voda, aby se do ní mohla naložit.
Tieber naštvaně kopla do futra, až si málem zlomila zánártní kůstku. „Fajn,“ zasykla, poskakujíce po jedné noze. „To nám to tady fakt pěkně začíná.“

*****

„Bude v pořádku?“ zeptal se Mirtillo zamračeného lékaře, který sáhl po injekční stříkačce, aby mohl dívce do těla vpravit nepříjemně zbarvenou tekutinu a pohladil Terezu po kapkami potu zbroceném čele.
Allesandro si povzdechl skrz tenké rty a vzápětí se chopil slova: „Nevím, Mignataio. Zratila příliš mnoho krve. Tahle noc rozhodne. Buď přežije nebo...“ Jeho odmlka byla více než výmluvná.
„Zůstanu tu s ní,“ zachraptěl Azarosa. „Já a Aita ji budeme hlídat, done. Nezamhouříme oči, slibuji. Uzdraví se.“
Tlustý muž zkřivil ústa, aby nakonec smířeně přikývl. „Dobrá, Micheli. Zůstaň tu s ní. Ale,“ zúžil oči, „ručíš mi za ni životem. Přesně tomuhle jsi měl zabránit... a pokud ta agentka zemře, nejen, že přijdu o pěknou sumičku peněz, ale také ukončíme naši spolupráci a sice krvavě. Vzpomeň si,“ vykřikl rozzlobeně, když policista odvrátil hlavu a přiskočil k němu, aby ho pěkně přímo mířenou fackou donutil, aby k donovi znovu otočil svou tvář, „v jakém stavu jsi ke mně přišel. Chromý, vyděšený, hluchý polda s touhou po pomstě. Naše budoucnost by měla být společná, míříme ke stejnému cíli: jen proto jsem ti sehnal ty nejlepší lékaře světa, aby tě dali dohromady. Jen díky mně jsi teď tím, čím jsi, sakra! Tak ze sebe přestaň dělat chudáka který nemůže za své chyby! Krucinál, já vím, jak na tom doopravdy jsi! Tak se o ni postarej a modli se, ať žije. Pojďte, Allesandro,“ obrátil se na Gessu, „necháme ho tu. Ať si přebere, co způsobil.“
Blonďatý lékař s ofinou, nonšalantně spadající do úzkého, důvěryhodného obličeje, se lehoulince usmál, sklapl kufřík a na odchodu mrkl na Michela přes sklíčka půlměsícových brýlí . „Buď klidný, stane se, co se má stát,“ naznačil za mafiánovo zády a zdvihl palec.
„Díky,“ zamumlal Azarosa a jakmile se za muži zaklaply dveře, posunul dívku na posteli a lehl si vedle ní, tisknouce její hlavu na svou hruď. „Děvče,“ objal ji jednou paží kolem pasu, „jsi má pojistka. Tak prosím neprohrávej svůj boj o pobyt na tomhle zatracenym světě... jsi moc důležitá na to, abys zemřela.“ S malým zaváháním ji políbil na rty a s mumláním přání dobré noci zavřel víčka. „Hlídej chvíli ty, Aito,“ oslovil psa, který chápavě zastříhal ušima, „já si musím odpočinout...“

*****

„Dobré ráno,“ zazívala Tieber, vstala ze země, kde usnula a protáhla své z nepohodlné pozice nadmíru ztuhlé tělo, „už jste byli na snídani?“
„Dávno,“ hodil po ní křupavou houskou Pepi. „A já za chvíli mizím... doufám, že nás slečna Mirtillová dovedla tam, kam měla,“ ukázal rukou od másla na monitor, kde klidně poblikávala černobílá kontrolka. „Už by,“ zavrčel, „mohli vynalézt barevné obrazovky. Tohle je děsný.“
„Jednou se dočkáš,“ zazubil se Ilči a dál nechal čiperku Charlatantu pohrávat si s jeho zlatavými prameny.
Maria se zakuckala dropty: „Ilčíku, neblbni! Co když ti udělá to co mně?“
Rusák blahoskonně mávl paží. „Nemějte péči, slečno. Charlie ví, co si může dovolit s vlasy maestra Glogoskiho. A těch pár copánků mi nevadí. Aspoň budu trochu k světu.“
„No,“ pokrčila rameny dívka, „jak myslíš, kámo. Varovala jsem tě.“ Sedla si vedle Báni a položila mu hlavu na rameno. „Budeš opatrný, viď?“ pronesla směrem k jeho uchu.
„Jako vždy,“ pocuchal jí vlasy rukou, kterou si stále zapomněl otřít. „Neměj takový strach, Mari.“
„Musím,“ usmála se smutně. „Co bych si bez vás dvou,“ pronesla významně, „počala?“
Zazubil se a pevně k sobě sestřenici přitiskl. „Ty máš starosti, Švíco. Radši nad tím moc nerozumuj, jo? A přines mi,“ vstal a šel ke skříni, by z ní vytáhl elegantní béžový oblek, „kravatu, prosím. Ať mám švih.“

*****

„Alešku? Alíku, kde se schováváš,“ hihňala jsem se jako puberťačka, kterou jsem vlastně hluboko unitř stále byla. „Nech toho, vím, že tu jsi...“
Hm... nějak mne zamrazilo. Něco tu nesedí...
Ty svíčky, celá ta atmosféra je jako by mne netrpělivě očekával... tak kde vězí? „Alešku!“ Nervozita mne hryzala jako krysa padlé vojáky na pruské frontě. Zahlodávala do mne hryzáky a rvala mne na cáry. Nestalo se mu něco? Nepomstil se nějaký dávný lotr? Ž... žije vůbec?
Vytáhla jsem ze sportovního batohu svou pistoli a zkontrolovala zásobník. Snad ji nebudu potřebovat. Pane Bože, ať je v pořádku, modlila jsem se. Prosím...
Zaslechla jsem šramot v horním patře: skousla jsem ret a po špičkách jsem vyběhla schody. Ozývalo se to z koupelny. Zhluboka jsem se nadechla, stiskla zbraň ještě pevněji a vběhla tam se vší vervou.
„Ani hnout!“ vykřikla jsem a namířila na osobu stojící u vany, napuštěné horkou vodou a po okraj plné pěny. Muž se ke mně otočil čelem a pozvedl obočí. „Alšo,“ svěsila jsem ruku a úlevně jsem si oddechla. „Už jsem myslela, že...“
Objal mne kolem ramen a chlácholivě mne stiskl. „No tak, Terezko, nesmíš všude vidět duchy. Mysli racionálně.“
„Ale-“
„Pšt,“ položil mi prst na ústa a jemně sykl. „Dnešní večer je náš... nenecháme si ho narušit nějakou paranoiou, ano?“
Usmála se. „Máš pravdu,“ tiskla se na jeho hruď. „Jako vždycky...“

Náhle se situace změnila.
Alešův obličej se protáhl, zrudl a jeho paže se proměnily v pařáty s dlouhými černými drápy na konci.
Vykřikla jsem děsem, ale on se jen zle zachechtal a zaryl ostré konce rukou do mých zad. Prohnula jsem se bolestí a ječela jsem.
A ječela... a ječela.

„Áááááááá...“
„Terezko!“ třásl s dívkou již hodnou chvíli probuzený Michel, snaže se ji uklidnit. „Přestaň sebou tak škubat, děvče! Něco si uděláš!“ Konečně ucítila, že na ni někdo sahá a uslyšela Azarosův hlas. Pomalu se uklidnila a otevřela oči: vzápětí zakřičela znovu. „Neječ!“ zaburácel a švihem si na ni obkročmo sedl, drže jí paže, kterými do něj bušila. „Nic se ti nestane, když budeš v klidu, jasné?“
Přestala a přikývla. Trošku nadzvedla hlavu a rozhlédla se po pokoji. „Kde... kde to jsem?“ pronesla nesměle.
„U Mirtilla,“ odpověděl čtyřicátník a pomalu z ní slezl. „V pokoji pro hosty.“ Sedl si do křesla a zkřížil ruce na prsou. „Teď dál klidně lež,“ usmál se. „Za chvíli tu bude Gessa a podívá se na tebe.“
„Gessa?“ kníkla a přitáhla si tenkou, typickou středomořskou pokrývku až ke krku. „Kdo to je?“
Michel se usmál a zabodl do ní modré oči. „Lékař. Stará se o malého Reného a dříve pečoval i o jeho matku, donovu ženu.“
V blondýnce se proudil vyzvědačský duch: „a kde je ona dáma teď?“ Zrakem přitom těkala ze strany na stranu jako by očekávala, že na ni paní Mirtillová odněkud vyskočí.
„Na městském hřbitově.“
Azarosova slova dopadla jako těžký balvan. Liška tiše polkla. „Promiňte... já.. je mi to líto.“
Pokrčil rameny. „Neomlouvej se mi, má žena to,“ řekl mdle, mysle na jinou nebožku, „nebyla.“

„O tomto tématu bych se být vámi nebavil,“ uzemnil je Gessa, který do místnosti energicky nakráčel. „Nemuselo by to dopadnou dobře. Tak, slečno Holá, ukažte tlapku, ať se vám na to mohu podívat.“ Konsternovaná dívka poslechla jako hodný pes a jen třeštila oči na doktora, který na ni pomrkával přes brýle. „Vypadá to,“ mlaskl, „že z nejhoršího jste venku. Ale přesto, nedělejte moc prudké pohyby, ano?“ Tereza přikývla, snaže se nemyslet na to, jak divoce máchala pažemi, když se probudila. „Skvěle. Tady máte nějaké léky – ne, nebojte se!“ usmál se, když zpozoroval, jak sebou nejistě cukla. „Není v tom nic nebezpečného, jen vám to pomůže zesílit imunitu a napomůže to tvorbě krvinek. Pohleďte,“ otevřel škatulku, kterou jí předtím postavil na stůl a vysypal si pilulku do dlaně, načež ji spolkl. „A tohle budete dělat vy... kapiš?“
„Eh... kapiš,“ souhlasila a napodobila Allesandra.
„Hodná,“ zamručel blondýn pochvalně a vstal od ní. „Nu, jdu vyšetřit našeho dalšího pacienta. Mějte se pěkně. A Micheli,“ položil dlaň na Azarosovo rameno, „hlídej si jí,“ hýbal neslyšně rty. „Mignataio by tě vážně zabil... slyšel jsi o Praze, že? Jsi můj přítel. Nechci, abys dopadl stejně...“
„Neboj se o mne,“ mrkl na lékaře. „Postarám se o sebe. A i o slečnu ryšalku.“

Jakmile zapadly dveře, Tereza se prudce posadila, až se jí blonďaté pramínky samovolně zacuchaly. „O jaké Praze to mluvil?“ zajíkla se.
„Bydlíte tam, je to hlavní město vašeho státečku... a vy nevíte o čem je řeč?“ povytáhl Michel pobaveně obočí. „Zdála jste se mi chytřejší.“
Potichu zavrčela. „Nehrajte si se mnou... Micheli. Mluvil určitě o nějaký události... řeknete mi, o co jde?“
„No... koneckonců... proč ne,“ vzdychl. „Pokud mám zemřít, tak se tak stane dřív, než se o tom don dozví.“ Vytřeštila oči, ale potlačila v sobě všechny otázky, které jí ulpěly na jazyku a polkla, když viděla, že muž v duchu formuluje věty. „Bylo to... je to asi půl roku. Ano, tak... pohřeb se konal v červenci. Tak tedy před půl rokem zemřela Mirtillova žena. Moc milá paní, ale bohužel,“ povzdechl si, „měla rakovinu. Měla naději, že přežije, našli nádor ve stádiu, kdy se ještě dal operovat. Ale stalo se něco, co ji nakonec zahubilo...“

„To pro mne není žádná cifra, pánové,“ zabručel Mirtillo a sepjal dlaně. „Kdy bude moci jít na sál?“
Dva muži na sebe mlčky pohlédli: „za týden,“ řekl nakonec ten starší a vstal. „Převezeme vaši ženu k nám, done. Nebojte se o ni, vrátí se vám hezky v pořádku.“
„Zdravá,“ dodal mladší a následoval svého kolegu.
Juan se s nimi srdečně rozloučil. Věřil, že má jeho milovaná žena naději.

„Náš Mignattaio,“ řekl ponuře Azarosa, „se jen jedinkrát v životě dopustil chyby. Jednou jedinkrát špatně odhadl situaci a lidi, se kterými jednal. Možná proto je k sobě nyní tak krutý, tak přísný a stejné jednání chce i po svých dětech. Ti lékaři,“ zamrkal, když se Holá neklidně zavrtěla, „byli... no, řekněme zlí. Místo, aby ji operovali, ji jen uspali a poté inkasovali peníze. Sama paní Mirtillová si myslela, že byla operována. A tak se vrátila domů. Bohužel léky, které jí ti lékaři předepsali, uspíšili proces v jejím těle. Juan se o tom dozvěděl od doktůrka Gessy, kterého najal aby se o ni a jejich syna staral. Přišel na to náhodou, při odběru krve. Bylo však již pozdě... a Mirtillo se krvavě pomstil oněm podvodníkům...“

V místnosti sedělo šest lidí: pět mužů a jedna žena. Všichni stáli u zdi, čelem ke středu místnosti, kde stál Juan Mirtillo se svými ochránci za zády. Všichni, až na oněch šest lidí – lékařů – byli ozbrojeni. Mirtillo v rukou svíral pušku.
„Takže,“ oslovil je italsky a přejel je pohledem. „Jsem vdovec. Buďte na sebe hrdí.“ Nabil zbraň a střelil prvního lékaře. Všichni zbylí vyjekli. Jedna z žen se hystericky rozzvlykala: byla hned druhou obětí. „Tak kdo bude další?“

Když odcházel, otočil se ve dveřích. Na podlaze, v kaluži krve, leželo šest těl, šest těl, kterým bylo souzeno tlít několik dní na chladné zemi. Na bílé zdi bylo několik šmouh pomalu zasychající rudé tělní tekutiny.
Juan si vytáhl z kapsy saka doutník, zapálil ho a požitkářsky z něj popotáhl. „Ciao.“

Tereza si vyděšeně tiskla dlaně k ústům. „Já to věděla!“ vykřikla a zimničně se chvěla. „Měli jsme pravdu, byl to on! Proboha... já jsem u chladnokrevného vraha!“ Michel k ní přicupital a pevně ji stiskl v náručí, aby ji uklidnil: dívka se mu však poděšeně vytrhla, až se mu zkrabatilo čelo. „Nechte mě, nesahejte na mě!“
„Uklidni se,“ zavrčel a znovu ji lapil do paží. „Nic ti neudělám.“
Pokývala hlavou a zavřela víčka. „Proč,“ zalykala se třasem, „mne tu vlastně držíte? Já chci pryč! Nechcte mne být... já... já nikomu nic neřeknu... udělám cokoliv, jen když mne pustíte!“
„Maličká,“ zabořil jí čelo do blonďatých vlasů, „neboj se, slyšíš? Pokud budeš hodná, tak se odsud v pořádku dostaneš.“
„A když nebudu?“
Pohladil ji po paži. „Pak jsi hloupější než jsem si myslel.“

*****

„Charly,“ zasténal Ilči, když se na sebe podíval do zrcadla, „takhle jsem to nemyslel...“
Cherchero provinile pokrčila rameny. „Abbonare, fallire...“
„Co to zase říká?“ zašklebil se na sebe a vyplázl na odraz v zrcadle jazyk, zkoušeje, zda tak bude vypadat normálněji.
Tieber, která se do té doby pobaveně culila, nasadila vážnou tvář: „omlouvá se ti, protože si sama uvědomila, že jí to nevyšlo...“
„No, hlavně, že si to uvědomuje,“ zabručel. „Ale na druhou stranu,“ pohodil hlavuu, takže se mu copánky, které Italka pracně vytvořila, rozlétly všemi směry, „originalita se cení.“
Maria zavrtěla hlavou. „Ty jsi hroznej, bráchanče. Raději se ale přestaň prohlížet a pusť si počítač... ať máme přehled, kde Pepi je...“
„Pravdu díš, Mariiiijčo,“ zahlaholil a zapl přístroj, zatímco Maria pokynula Charlatantě, aby se k ní posadila.
„Charly, teď mne poslouchej,“ začala italsky, „potřebujeme vědět, kde bydlíš. Neboj se, jen tě tam dovedeme, nic ti neuděláme, ano?“
„Dobře,“ usmála se Charlatanta. „Dovedu vás tam, proč taky ne? Jen... pijete latté? Normální kafe doma asi nemám...“
Tieber vytřeštila oči. Ať už čekala cokoliv, tak tohle to opravdu nebylo. „Eh... nevím... ale... asi jo...“
„Výborně. Kdy vyrazíme?“

*****

„Takže... pohlídáš ji?“ obrátil se Michel na Allesandra, oblékaje si čistou, bledě modrou košili, kterou vyměnil za starou zakrvácenou. „Nerad bych,“ zapl poslední knoflík a přisedl si k dívčině, která usnula únavou, „aby se jí něco stalo.“
„Neboj se, příteli,“ usmál se Gessa chlácholivě a sedl si do křesla, vytahujíc odbornou knihu. „Dám ti na ní pozor.“
„Děkuju,“ řekl vděčný Azarosa a pohladil Lišku po blonďatých vlasech. „Tak já jdu... Nesmím propást svou šanci, Alle. Nesmím.“
„Já vím, tak běž, Micheli,“ pokynul mu doktor a náhle zamyšleně pronesl: „A... Micheli?“ uchopil kolem procházejícího policistu za ruku.
Černovlasý muž se zamračil. „Co se děje?“
„Co pro tebe ta dívka znamená?“ pronesl chladně Gessa.
Michel otevřel a sklapl ústa, aby ze sebe vykoktal nejisté „je to jen zajatec...“
Allesandrovo zorničky se zúžily a pán se mrazivě zasmál. „Všiml jsem si tvého pohledu, Micheli. Ona se ti líbí. Že mám pravdu?“
Azarosa se mu vytrhl. „Pohlídej ji, doktore. Ahoj.“ Vykročil ze dveří a zabouchl je za sebou, aby se o ně mohl opřít. „Hlupáku,“ zasyčel sám k sobě, „nedávej city najevo... nedávej city najevo.“ Nadechl se a vydal se k tajnému muničnímu skladu v podkrovních místnostech.

Už se vracel zpět s malým kufříčkem, ve kterém měl složenou americkou M16, když spatřil stín, který se mihl po zdi. Přimhouřil oči a nehlučně se vydal za jeho zdrojem.

Po pár krocích vrazil do mohutného muže v béžovém obleku, který už tak vysokého Azarosu o hlavu převyšoval.
„Promiňte!“ otočil se muž a začal se upřímně (a anglicky) omlouvat. „Hledám slečnu Mirtillo... poslala mne za ní ochranka a nějak jsem v této nádherné rezidenci zabloudil...“
„E?“
„Anglicky. Mluvím anglicky. A neumím italsky,“ zavrčel Pepi otráveně. Co je tohle za zemi...
„Anglicky!“ Michel se plácl do čela. „Tak to promiňte,“ odpověděl k Báňově úlevě v úředním jazyce Velké Británie. „Ale jsem hluchý,“ ukázal na uši, „takže jsem to hned nepoznal...“
„Má chyba,“ pokrčil rameny Čech. „Jmenuji se Josef Báňa a hledám slečnu Mirtillo, pane...?“
„Michel Azarosa. Pojďte za mnou, odvedu vás tam.“

*****

Giulliana sepisovala rodinné finance, když se ozvalo tiché, ale rázné zaklepání. „Dále,“ zvolala, aniž by zvedla hlavu od lejstra a volnou rukou pokynula, aby se příchozí posadili. Michel podal Báňovi ruku a s hlasitým pozdravem dvojici opustil.
Mirtillo dopsala poslední slovo a vzhlédla: údivem si skousla spodní ret. „Přeci jen jste dorazil!“
„Slíbil jsem to,“ pokrčil rameny Pepi. „Tak jsem tu a čekám na úkoly, které mi zadáte, slečno.“
„Hm...“ Italka se zamračila. „Copak bych vám... už vím!“ rozzářila se a uhodila pěstí o desky stolu. „Za deset minut odjíždí kolona aut pro našeho... významného... muže. Doprovodíte je. Nesmíte z něj spustit oči, je to velmi důležité,“ zdvihla ukazováček. „Životně. Musíte ho chránit vlastním tělem. On musí žít ať se děje cokoliv. Rozumíte tomu,“ ušklíbla se, „Josefe?“
„Ano,“ usmál se k jejímu překvapení Pepi a stoupl si. „Kdyže má váš muž přijet?“
„Letadlo Aleše Vávry přistane za půl hodiny.“

*****

„A tady mám kuchyň,“ brebentila Charlatanta spokojeně a provázela své nové přátele po domě.
Tieber pomalu docházela trpělivost. „Charly, to je moc pěkné, ale prosím... kde je tvůj muž?“
„Bude nahoře, v pracovně,“ ukázala Cherchero na kobercem pokryté schody. „Druhé dveře zleva. Chceš zatím udělat tu kávu?“
„Ano,“ přikývla smířeně Češka. „Dvě kostky cukru. A jemu tři,“ kývla směrem k ocopánkovanému agentovi.
„Co? Co zase je?“ zamrkal Ilči a podezřívavě přejel pohledem z Charlatanty na sestřenici. „Zase mne pomlouváte?“
„Ne, to bychom si nedovolily,“ řekla vážným tónem Maria a popadla ho za rukáv. „A teď pojď, náš hošánek je nahoře.“

Vydupali po schodech nahoru tak tiše, jak to jen šlo: přitom si oba vytáhli staré dobré české zbraně a pro jistou, nebo-li sichr, jak často říkali, je nabili.
„Na tři?“ naznačil Glogoskij a Maria kývla.
„Na tři.“
„Jedna... dva... tři!“ zamumlal s důrazem muž a rozrazil dveře.
Okamžitě se oba vrhli k zemi.
Přivítala je totiž křížová palba.

Babbea se rozhodně nechtěl nechat zajmout, natož ještě vyslýchat. Už když viděl svou ženu vystupovat z taxíku s dvěmi dalšími lidmi, tak se mu na nich něco nezdálo. A když si navíc všiml podivné boule, kterou měla nakrátko ostříhaná dívka pod tričkem u pasu, došlo mu, co to všechno znamená.
Vytáhl ze zásuvky u pracovního stolu dvě pistole a připravil se na příchod těch dvou.

„Ilči?“ zamumlala Maria potichu a zvedla obočí.
Glogoskij jen přikývl a nadechl se. Pomalu se oba zdvihli podél zdi a každý rychle, ale opatrně vpálil několik kulek naslepo, podél dveřního rámu. A štěstí jim přála: jedna z nich trefila obchodníka do nohy. Využili jeho chvilkové slabosti a vběhli dovnitř.
Iljivič ho jedinou ranou pěsti skolil k zemi a oba příbuzní ho pak pevně chytli, odzbrojili ho a posadili ho na židli.
„Tak, pane,“ usmál se blonďák zářivě a namířil na Babbea, kterému tekla krev z rozbitého nosu, „teď nám zodpovíte pár otázek.“
„Trhni si,“ odvětil muž perfektní angličtinou.
Tieber se uchichtla. „Ale no tak, nebuďte nezdvořilý. Vezměte si raději příklad z vaší milé paní!“
„Já ji zabiju,“ zaskřípěl zubama. „Vážně ji zabiju. V životě jsem neviděl někoho tak pitomého! To má po jejím fotrovi, natuty!“
„Takhle mluvit o vlastní manželce?“ podivil se Ilči. „No, to je vlastně fuk. Co víte o Juanu Mirtillovi?“ zeptal se nevinně.
Babbea se ušklíbl. „To bys chtěl vědět, co?“
Čech pokrčil rameny: „a víte že jo?“
Náhle se rozrazily dveře a kolem obchodníka procupitala smršť jménem Charlatanta s tácem, na kterém byly postaveny tři vysoké hrnky plné voňavoučké tekutiny. „Jé, Seymi, já na tebe zapomněla,“ praštila se do čela. „Chceš taky šálek, drahý?“
Babbea zavrčel a kdyby se po něm Tieber rychle nevrhla a nepřitiskla ho k židli, byl by Italce něco udělal.
Charla zamrkala: „dobře... kostku cukru, jako vždy. A přinesu vám provázek,“ zamumlala zasněně. „Ve sklepě vždy nějaký byl, hned za kolovrátkem po babičce a hmoždířem...“
Seymon si povzdychl a zabořil hlavu do dlaní. „Že já byl tak mladej a blbej...“ Když na sebe agenti nechápavě pohlédli, chopil se slova. „Už tomu bude dvanáct let, co jsem se s ní setkal poprvé... bylo jí patnáct, mně devatenáct... byla hrozně roztomilá s těmi podivnými vlasy, s ještě dětským obličejem a tak vůbec... Měl jsem s jejím otcem jistou transakci, trvala docela dlouho a během té doby jsme si s Char padli do oka – no,“ ušklíbl se na Ilčiho, „rozumíte, že, co tím myslím... A ona... no... prostě,“ zachraplal, „otěhotněla. Docela jsme se na dítě těšili, starý Cherchero chtěl vždycky vnuka a tak jsme se vzali. Pak však – a to už byla Cher hodně těhotná – nesla koš s prádlem. Uklouzla na schodech,“ polkl, „a skutálela se dolů.

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ležela tu dlouho, dokud jsem se nevrátil z práce domů. Zavolal jsem záchranku a odvezli ji do nemocnice. Charlatantu zachránili, ale dítě už ne... Pomátla se z toho. A místo aby to bylo lepší, je na tom rok od roku hůř a hůř.. Už ani nepřemýšlí nad důsledky svých činů. Jen tak,“ uchechtl se zoufale, „si vezme dva poldy a přitáhne je domů. Řekněte mi, prosím,“ zakňoural, „že se mi to všechno jenom zdá...“
„Nesu vám ten provázek,“ řekl jásavý hlas. „Já věděla,“ oklepala se Cherchero pyšně, „že ho někde máme.“
Maria od Italky převzala pevné lano a zkušeně ho obvázala kolem zlomeného Babbea.
„To je mi moc líto,“ řekl Ilči, „ale i tak... pane Babbea, prosím, řekněte mi... co víte o Juanu Mirtillovi? A říká vám něco masová vražda v Praze?“
Seymon se ztěžka nadechl. „Ano... a zase ano. Juan Mirtillo je u nás známější jak Bill Clinton. Pražský masakr, jak to nazvala média, byl jeho prací. Ale pokud chcete vědět proč, zeptejte se o sami. Je to jeho osobní věc a já-“

Kdyby nebyl přivázán, padl by k zemi jako schnilá hruška. Výstřel, který rozbil okno a rozlil střepy všude okolo, zněl Glogoskimu, Tieber i Cherchero v uších jako šum z rozbitého sluchátka. „Řezníci střílí do hlavy,“ praví známé úsloví a právě na něj si Ilči při pohledu na Seymora vzpomněl. Rána na čele mu rozkvetla jako něžný květ na čele bájné Lady Amalthey a kulka se mu zaryla do mozku.
„Uch,“ hlesla Maria s pocitem naprostého prázdna, rozmýšleje se, zda má zvracet a pokud ano, tak kam.
Jediný, kdo vypadal naprosto v pořádku, byla Charlatanta.
Stála ve dveřích, s hrnkem v ruce a usmívala se. „Mhm, tak to vypadá, že už to latté chtít nebude...“
Agenti na sebe pohlédli. Ona opravdu není normální, bliklo jim v hlavě. Alespoň v tomhle měl Babbea pravdu... o tom ostatním se ještě raději přesvědčí.
Ilči popošel k oknu a s kameným pohledem z něj hleděl do houště stromů a křoví o několik desítek, ba možná i pár set metrů dál. Nic neviděl.

A tak si Michel Azarosa, nikým nespatřen, složil M16 do kufříku a pomalu odcházel s hlavou v oblacích. Tenhle match vyhrál.
První zmetek z jeho seznamu byl odstraněn.

*****

„Tak jste v pořádku?!“ vykřikl Pepi starostlivě a vrhl se k Alešovi, který se snažil vyprostit z auta. Šlo mu to špatně, protože celý bok luxusního černého Mercedesu byl prohlý, jak do něj narazila rychle jedoucí Avie.
„Jsem,“ zavrčel Vávra a odstrčil Čecha daleko od sebe. „A co oni?“ pohodil nevrle hlavou směrem k lidem, kteří se stejně jako on snažili vydrápat z auta. „Nejsou nějací ranění?“
„Nejsou,“ oddychl si Báňa a projel si v nervózním gestu ježka. „A už i jede záchranka... tohle bylo o fous.“
Aleš se netrpělivě usmál. „Máte skvělé reflexy, pane. Ale už jsme tu promarnili příliš mnoho času: Gil už nás určitě očekává. A není slušné nechat dámu čekat...“
Agent si sundal brýle a vyleštil si je od prachu, který se zvedl pod náhlým závanem větru: teprve poté kývl a otevřel Vávrovi dveře, aby si mohl nastoupit. A v hlavě mu kolovala jediná myšlenka.

„To bylo o fous...“

Zařadil jsem třetí stupeň rychlosti a šlápl na plyn, chtíce je tak rychle, jak jen to půjde. Chtěl jsem být u Mirtillových co nejříve a zbavit se svého mlčícího břemena. Aleš Vávra stále hleděl, hluboce zamyšlen, z okna a ani si nevšiml, že ho již hodnou chvíli pozoruji ve zpětném zrcátku.
Zvláštní, pomyslel jsem si, když jsem si snažil vštípit rysy jeho obličeje, na Slovana má velmi výrazné lícní kosti... buď není z české rodiny nebo, ušklíbl jsem se, ho něco trápí. Vypadá, jako by již pěkně dlouho nejedl. Vlasy má lesklé a zdravé, kaštanový odstín hnědé a vypadají silně, takže zdraví ho netrápí... ale oči má smutné. A stejně černé jako já, odfrkl jsem si. Takže ho něco trápí... že by nějaká obchodní transakce s Juanem? Že by něco nevyšlo a on teď musel k němu na kobereček? Hm, hloupost... tak to určitě není. Spíš teprve chtějí něco domluvit.. ano, to bude ono.
Copak teď asi dělá můj bratříček? Vrká snad Charlou? Nebo...
Propána, měl jsem chuť dát si pár facek, nad čím to přemýšlíš, Martine? Vzpamatuj se!
Ok, už jsem zase zpátky na zemi... takže...


Vrátil jsem se zrakem na vozovku právě včas. Sešlápl jsem spojku a brzdu a děkoval jsem autu, které mne ve chvíli, kdy jsem nastartoval, upozornilo, že nemám připnutý bezpečnostní pas. Bez něj už bych tu teď nejspíš nebyl...
„Jste v pořádku?“ optal jsem se spolujezdce, ale nikdo mi neodpověděl. Vylezl jsem tedy z auta, abych mu mohl pomoci a rozhlédl se kolem sebe. Ústa se mi otevřela děsivým údivem. Společně s mým autem, do kterého vrazila nějaká dodávka, bylo na silnici celkem čtrnáct polovraků. V životě jsem do té chvíle nic takového neviděl, bylo to okouzlující a přitom tak děsivé...
Daleko vepředu se kdosi snažil vyprostit ostatní z hromádky, kvůli které jsem tak rychle zabrzdil.
Polkl jsem. Mohl jsem tam být také...
Potřásl jsem hlavou a šel konternovaně zkontrolovat pasažéra. „Tak jste v pořádku?!“


*****

Starý Cherchero vzteky kopl do odpadkového koše a sáhl do košíčku pro jablko, aby se do něj mohl zahryznout. Za jeho špatnou náladu mohla jeho dcerka Charlatanta, která mu mezi pozváním na borůvkový koláč jen tak letmo prozradila, že je Babbea mrtev. Babbea, jeho hlavní, dlouholetý a hlavně spolehlivý komplic, ač již šlo o pašování či vydírání.
„To je konec,“ zasípal. „Konec všeho. Teď nikoho takového neseženu. A Charla... ta mi nepomůže,“ odfrkl si posměšně a mrštil nedojedenou potravinou daleko od sebe, až ta narazila do zdi a zanechala na ní špinavý flek. „Teď jen, aby pro mne měl Juan tu holku. Hlupáček,“ zamnul si ruce, „netuší, vůbec netuší koho má v těch svých špinavých prackách. Ale až ji budu mít,“ přimhouřil oči a zatáhl žaluzie, které měl na okně, „tak se uvidí, kdo je nejbohatším mužem ve městě.“

*****

Michel, zamyšlen, nasedl do jeho stříbrného Volva S40 a nechal rozběhnout jeho 100 koní po silnici. Ani si nevšiml varovné ručičky, která poukazovala na nízký stav benzínu v nádrži: jen přidal plyn a užíval si rychlé jízdy. Ve chvílích, kdy se řítil po dálnici měl pocit, že slyší svištění vzduchu a v těch chvílích si připadal zdravý jako všichni okolo něj. Zařadil pětku a pořádně na to dupl. Kola se málem nedotýkala asfaltu a kdyby Azarosův vůz neměl tlumiče, již by jeho kostičky sbírali někde v příkopu.
Teď byl ale bývalý policista v naprostém pořádku. Přemýšlel nad tím, kam půjde, až se pomstí. Chtěl zůstat se svými přáteli, ale necítil se v Itálii šťasten. Táhlo ho to domů, do rodné země, do Španělska. Do Madridu a do jeho oblíbených uliček, obchůdků a hospůdek...
Toužil opět spatřit toreadora v aréně, toužil slyšet kastaněty, chtěl si zapět ohnivé národní písně.

A chtěl se vrátit do svého domu.
Ačkoliv, povzdechl si, nevím, jestli bych dokázal znovu bydlet tam, kde na mne nikdo již nikdy čekat nebude. „Taky kdo,“ zakvílel, „by chtěl hluchého muže. Leda blázen.“
Zpomalil a hodil blinkr: i přes to, že se naučil riskovat, si života velmi vážil. A projet stopadesátkou zatáčku se mu doopravdy nechtělo. Když spatřil Mirtillovu vilu, lesknoucí se na slunci, mimoděk se usmál.
„Zdali už na mne už čeká moje- áááááááá!“

Zaskřípěly brzdy.
Jejich odporný, kovový zvuk se rozlil všude kolem a vyplašil párek pouličních koček, sedících na nedaleké popelnici. Když Volvo zastavilo a čelisti v kole se opět stáhly, Michel rozrazil dveře a vyskočil ven.

A jaká byla jeho úleva, když pohlédl před čumák vozu.

Zlatý retrívr tam ležel na silnici, s prackama přes očička a klepal se jako malý opuštěný srneček.
„Aitičko,“ zavrněl Azarosa, „pojď sem holka,“ poklekl a rozpřáhl ruce. „Vždyť jsem tě mohl zabít, krasotinko! Tohle už mi nikdy nedělej, ano?“
Fenka zavrtěla oháňkou a olízla muži ucho. Ten se šťastně zasmál. „Tak pojď, holka, půjdeme na procházku, ano? Tak, běžíme!“
A Španěl se spolu s bláznivě štěkajícím psem rozběhl pryč.

*****

„Micheli!“ Gessa zběsile mával, aby na sebe upoutal Španělovuu pozornost.
„Á, doktůrek!“ usmál se Azarosa a s Aitou v patách se přišoural k lékaři. „Copak, máš padla?“
Allesandro přikývl. „Mám, takže se jdu projít po městě a rovnou si skočím do lékárny pro pár přísad, už mi začínají docházet.“
„Hodně práce, chápu,“ potřásl hlavou Michel. „Tak si to tam užij. Co slečna Holá?
Blonďák stiskl tenké rty a když promluvil, jeho hlas byl chladný jako povrch skla, ponechaný v zimě krutému mrazu. „Terezka,“ narovnal si brašnu, kterou nesl na rameni, „je v naprostém pořádku. Dvakrát jsem jí vyměnil obvaz a tak za týden si na to, že měla v ruce kulku, ani nevzpomene. Ale Micheli, varuji tě. Nech ji být. Každou chvíli má dorazit ten český trouba... a to si piš, že by si tě vychutnal, kdybys na ni jen sáhl.“
„Vím,“ řekl Španěl pevně, „a proto jsem ji taky nechal být, Alle. Nu,“ pohlédl na hodinky, „jdu se na ni mrknout. Měj se, Alle.“
„Ty také, Micheli.“
Azarosa se na schodech, vedoucích k mohutným vchodovým dveřím zastavil a ohlédl se. Akorát tak spatřil, jak Gessa, celý v čistě bílém oblečeni a s patřičně nasupeným výrazem ve strohé tváři uskakuje z cesty nabouranému Mercedesu.
Michel se zlomyslně usmál a vběhl dovnitř. Již se na Lišku těšil...

*****

„Ne, Ilči, fakt je mi už líp,“ snažila se Maria rozdýchat to, že stála hned vedle čerstvě zabitého člověka. „Jen si skočím do lékárny pro něco na uklidnění a hned budu v pohodě, vážně! Charla mi určitě poví, kde je lékárna.“
Glogoskij zkřivil tvář. „Tak té bych se raději na nic neptal, má milá sestřenko. Myslím, že jí konečně došlo, že je Babbea mrtev.“
Charlatanta seděla na Seymonovo pracovním stole: držela ho za ruku a lehce s ní bimbala ve vzduchu. „... a pohřeb budeš mít na místním hřbitově, bude se ti tam líbit, drahoušku! A...“
„Až mne napadlo,“ ušklíbl se, „že si jeho smrt objednala. Ale na to je moc nenormální.“
„Přesně tak,“ souhlasila Tieber, které se zase lehce zdvihl žaludek, takže byla nucena zavřít oči. „A já půjdu najít tu lékárnu, Ilčí. Neboj, vrátím se. A kdyby něco, tak zavolám, ne?“
„Tak jo,“ souhlasil Čech neochotně. „Hlavně buď opatrná, ano?“
Ušklíbla se. „To já jsem vždycky, ne?“

Tieber dlouho bloudila ulicemi a uličkami města. Hlavou se jí honily myšlenky, z nichž ta nejneodbytnější byla, zda na to má. Zda by se vším neměla praštit: vždyť aby agentovi bylo zle ze smrti, agentovi, který jí čelí tak často... To není normální.
A byla by přemýšlela snad až dodnes, kdyby v nepozornosti do někoho nevrazila.
Maria tichoulince zašeptala provinilé „promiňte“ a poté zdvihla oči... a zajíkla se.
Přísnýma očima na ni hleděl blonďatý muž s půlměsícovými brýlemi. „Jste v pořádku, slečno?“ usmál se a ten úsměv byl tak milý, že si dívka oddychla. „Vypadáte bledě... jsem lékař, rád vám pomohu. Gessa,“ napřál k ní pravici.
„Těší mne, Tieber. Popravdě,“ ulevilo se měděnovlásce, že už nemusí shánět lékárnu, „bych potřebovala něco na uklidnění. Není mi dobře od žaludku... viděla jsem mrtvé zvíře,“ zalhala, v hlavě představu Babbea s kulkou v hlavě, „a asi na to nejsem stavěná.“
Allesandro se zvonivě zasmál. „Tak je to tedy! Nu...“ otevřel brašnu a nahlédl do ní, „podíváme se, co tu mám, zrovna se vracím s novými zásobami, tak...“
Tieber si ho prohlížela a sympatie k neznámému muži rostly více a více. Nemohla se nabažit jeho strohosti a přitom roztomilé ochoty. To je chlapík, panečku, zazubila se a v zápětí zrozpačitěla. Co to říkám? Je to Ital, propána. Vzpamatuj se, holka...
„Ach,“ hlesl zklamaně blonďák a vzhlédl, „je mi líto, slečno, mám ty pilulky v místě mého pracoviště. Ale jestli chcete jít se mnou, tak vám je samozřejmě dám.“
„To není třeba,“ vyhrkla, „nechci vás obtěžovat. Koupím si něco v lékárně...“
Naklonil hlavu jako štěně. „Vy mi chcete dát košem!“ usmál se. „Slečno, lékárna má již půl hodiny zavřeno.“
„Eh... tak dobře,“ pokrčila nerozhodně rameny, „tak já s vámi půjdu. Jen zavolám bratranci, že nepřijdu domů...“
„Jak je libo, mladá dámo,“ mrkl Gessa na bledou agentku a zavřel své zavazadlo. „Jak je libo...“

*****

Gil netrpělivě popocházela po místnosti. Věděla, že je Aleš jejich jedinou a poslední nadějí... Ještě jednou poděkovala Bohu, že jí seslal Lišku do rukou. „Takové náhody se nestávají,“ řekl jí Mignattaio, „tohle je vyšší silou řízená událost.“ A dcera s ním souhlasila.
Vše souvisí se vším, zastavila se u okna a zkřížila ruce za zády. Kdybych do té Prahy nejela, nenalákala bych ji sem. A přitom, pousmála se úsměvem velmi podobným její zesnulé matce, jsem tam vůbec nejela kvůli tomu. Jela jsem se tam jen dohodnout na obchodní transakci...
Její pohled se zabodl do černého Mercedesu, který náhle projel branou a před nímž musel uskočit človíček v bílém. Zachmuřila se. „Skvěle,“ zavrčela a bleskurychle se vydala dolů ke dveřím. „Další auto napadrť. Já se z nich zcvoknu jako ta bláznivá Cherchero!“
V zamyšlení sbíhala po schodech, když do někoho vrazila. „Promiň- á, to jsi ty, Micheli. Tak co?“ Azarosa kolem ní však jen proběhl bez jakékoli odpovědi. Giulliana zavrtěla hlavou. „Co to dneska se všemi je?“ Ale to již do dveří vešel Aleš Vávra.
Vypadal přesně tak, jak si ho Mirtillo pamatovala: a i když z něj cítila strach o jeho družku, stále z něj měla respekt. Připomínal jí jejího učitele ze školy. A ač by to ani v nejmenším nepřiznala, trochu se ho bála. Byl nebezpečný, byl přímý... a velmi milý. Nyní se však tvářil tvrdě jako James Bond při pokeru.

„Vítejte, Aleši,“ natáhla k muži ruku: ten ji pevně uchopil a zahleděl se ženě do očí.
„Dobrý den, má milá Gil. Krásná jako obvykle.“
Zachichotala se. „A ty jsi galantní jako vždy. Jdi do mé pracovny, vždyť to tady už znáš. Já si tady zatím,“ zamračila se, „promluvím se svým zaměstnancem.“
„Dobře,“ řekl Vávra mdle a pomalu, ale s jistou grácií se šoural do schodů.
Italka ho nechala být a obrátila se na Báňu, který měl ve tváři nasupený výraz a ruce měl provokativně skřížené na prsou. „Co-jste-to-vyvedl-s-naším-autem?“ vycedila skrz zuby a sjela Čecha pohledem. „Můžete mi to vysvětlit?“
Pepi pohodil hlavou. „Po cestě byla bouračka, přímo před náma. Já zastavil, vše bylo ok... pak do nás ale najela dodávka. Asi měla smyk. Napálila to do toho vašeho Mercedesu a prohla ho. Měla byste být ráda, že se nám nic nestalo!“
Gil se už už nadechovala, když ji přerušil dotyk na rameni. „On opravdu za nic nemůže. Byla to chyba toho druhého... Byl jsem s ním. Viděl jsem to.“
„Hm,“ zabručela Mirtillo uchlácholeně, „tak dobře. Můžete jít,“ mávla rukou na obrýleného muže, „na zahradu a tam hlídat. Každou návštěvu mi přijďte ohlásit osobně. A pokud se předtím chcete najíst nebo napít, tak ve druhém patře, druhé dveře vlevo. Je tam kuchyň, Lumiere vám něco dá.“
„Děkuji,“ zavrčel Pepi. Poslední na co chtěl myslet, bylo jídlo. Ale zase... na druhou stranu je to dobrá záminka, jak prozkoumat dům. Zamnul si ruce. „Něco bych si rád dal...“

Když za Gil a Alešem práskly dveře, rozhlédl se a proběhl chodbou na druhou stranu domu. Vždy se zastavil a chvíli naslouchal předtím, než je opatrně otevřel. Na rtech měl přitom připravené překvapené vydechnutí a omluvu. Jediné dveře, kterým se obloukem vyhnul, byly s Mirtillovým jménem na vizitce a potom jedny s plakátem fotbalisty Simona Inzaghi, za nimiž dle Báňova správného úsudku dlel Juanův syn René.
Byl zklamaný. Polovina místností byla zamčená a v těch, kam byl přístup, nebylo nic, co by se dalo použít. Již vzdával své usilí, když si všiml, že vynechal ještě jedny dveře, přímo naproti místnosti, kam ho poslala Italka.
Naposledy se z hluboka nadechl a stiskl kliku.

*****

Tieber seděla na pohodlné, kožené lenošce a čekala na Gessu. Zvídavým okem se rozhlížela po pokoji, snaže se potlačit chuť vstát a prohledat všechny lékařovy věci. Nevěděla co, ale něco ji na muži znervózňovalo. Působil na ni přátelsky, příjemně... a nějakým vnitřní nábojem ji přitahoval. Možná to Mariu tak znepokojovalo: doktor se jí velmi, velmi zamlouval a jinak plachá dívka na to u mužů nebyla zvyklá. Aby se uklidnila, mrkla do batohu, který měla s sebou, zda v něm stále spočívá její oblíbená zbraň. ALFA Combat se při dopadu denního světla matně zaleskla. Maria se usmála a přejela po hlavni ukazováčkem. „Dík, že tu jsi se mnou, Maggie.“
„Maggie?“ zabouchl za sebou Gessa, svírající v rukou tác se skleničkami. „Kdopak to je?“
Dívka rychle chňapla po plyšové myšce, která visela na klíčích, pohozených hned vedle pistole. „Tohle,“ usmála se, „je Maggie.“
„Pěkná,“ pochválil výtvor šikovných čínských pracovníků a posadil se vedle agentky, která si pro jistotu zavazadlo opět uzavřela.
„Díky,“ začervenala se Maria a natáhla se po prázdné skleničce. Než se nadála, byl Gessa opět na nohou a otevíral malou lednici, zabudovanou do zdi.
Narovnal si půlměsícové brýle: „copak si dáte k pití, Mario?“
„Já...“ zakoktala se, „já... máte tam džus?“
„Mám,“ přikývl a vytáhl objemnou krabici. „A tady,“ sáhl do poličky a vytáhl balíček léků, „máte ty prášky.“
Přikývla, celá zardělá. „Děkuji mnohokrát, doktůrku.“
„Doktůrku?“ usmál se.
„Promiňte!“ vyhrkla rychle. „Nechtěla jsem vás urazit, pane Gesso.“
Zavrtěl hlavou. „Já se neurazil, jen jste mne překvapila. Doktůrku... zní to hezky.“
Z hluboka si oddychla. „To jsem ráda... no, když už jsme u toho... já jsem Maria.“
„Allesandro... ale říkej mi Alle,“ napřáhl k ní dlaň již podruhé toho dne. Agentce se zvedly koutky, když jemnou lékařskou ruku stiskla, toho dne již podruhé.
„Dobrá... Alle,“ špitla. „Když,“ sklopila oči, „přijde mi divné tykat někomu staršímu.“
Usadil se na pohovce a začal si nervózně pohrávat s prsty. „Kolik bys mi tipla?“
Tieber se zamyslela. „Čtyřicet?“ pokrčila rameny.
Podivně se zasmál. „Z daleka ne, Mari. Je mi třiatřicet let... Ale má práce,“ zachmuřil se, „mne vysává. Starosti o pacienty mi strhaly rysy, proto vyhlížím skoro o deset let starší, než ve skutečnosti jsem.“ Den co den, zamyslel se. Starám se o lidi, kteří nemají budoucnost. O ty, kteří mají smrt vepsanou na smuteční listině, o ty, kteří jsou k ní odsouzeni již od samého počátku. Vyléčím zraněné a oni je pak zprovodí ze světa. Je to správné? Ne, není... ale co mám dělat? Můj dědeček to dělal, můj otec také a já jen pokračuji v rodinné tradici. Jsem snad proto špatný člověk? Já... já přece...
„Doktůrku?“ položila mu dívka polekaně dlaň na rameno. „Jsi ok?“
„Co? Já... jo, jsem v pohodě...“
Zachmuřila se. Opravdu má v očích slzy? U myší hnáty... nad čím asi přemýšlel? „No tak... vše bude dobrý, neboj se! Nevím teda co,“ přátelsky ho objala, „ale určitě se to vytříbí!“
„Dík,“ opřel se jí hlavou o paži. „Jen je toho na mne moc... ale zase mne to přejde.“
Zdvihla jednu ruku a nemotorně ho poplácala po zádech. „No tak, Alle... tak se usměj...“

Přesně v tu chvíli se dramaticky rozevřely dveře a v nich se objevila mohutná postava českého agenta. A jak jemu tak Marii se na moment zastavilo srdce.

,,Proboha!“ vykvikl Pepi a polkl, ,,já... já... velice se omlouvám, myslel jsem, že je tu kuchyně,“ blekotal zmateně, nespouštěje z doktora a dívky oči.
Gessa zvedl hlavu a utrápeně se usmál. ,,Nic se neděje. Chápu vás, tenhle dům dříve sloužil jako ubytovna a je tu až moc pokojů. I já jsem se tu ze začátku ztrácel. Zkuste ty dveře hned naproti.
,,Děkuji,“ pokýval hlavou Báňa a mrskl ostrým pohledem po nepřítomně se tvářící Tieber. Ještě si promluvíme, slečinko. A budeš mít co vysvětlovat. ,,Ještě jednou děkuji. Nashledanou.“
,,Naschle,“ řekl Allesandro a pohlédl na hodinky, které mu pevně obepínaly zápěstí. ,,Nu, Mario, já musím jít zkontrolovat své dva pacienty. Počkáte tu na mne? Budu tu co by dup.“
,,Počkám, doktůrku,“ pousmála se agentka. ,,Nemáte mezitím nějakou knihu? Abych se při tom čekání nějak zabavila...“
Němým gestem jí ukázal knihovnu u okna, mrkl na ni přes půlměsíčkové brýle a odešel.
Maria se okamžitě vymrštila na obě nohy. ,,Takže pacienty,“ zamumlala. ,,To určitě. Pokud mne oči neklamaly,“ sehnula se k batoh a strčila si do kapsy u kalhot miniaturní krabičku, ,,tak je tohle Mirtillův dům. A ty,“ otevřela opatrně dveře, ,,budeš jeho dvorní lékař.“

*****

,,... a zítra tě zkontroluji znovu, René, ano? Musíme mít opravdu jistotu, že jsi schopen podstoupit operaci.“
,,Díky, doktore. Mám tě rád.“
,,Já tebe také, chlapče. Už jen proto nechci, aby se ti něco stalo. A teď spi, musíš nabrat hodně sil.“
,,Dobře. Dobrou noc, Alle.“
,,Dobrou, René. Naschle zítra.“
Gessa s úsměvem vyšel ze dveří, na kterých visel plakát fotbalisty a s tichým spokojeným broukáním sešel o patro níž: v jeho patách se sunula i měděnovlasá Češka. Náhle jeho kroky i hlas utichly. Zarachotily klíče a cvakl zámek.
Agentka to riskla: rychle seběhla po schodech dolů, za lékařem a pokusila se nahlédnout do místnosti, která byla Gessovým cílem. A zvuk, který přehlušil Allesandrův sucharský pozdrav, ji zmrazil až do morku kostí.

,,TYYYYYYYYYYYYYYYYYY??!!“

Hned vzápětí ji čaply dvě silné ruce a vtáhly ji dovnitř. Maria sebou těžkopádně zmítala a snažila se přitom po prozradivší ji Lišce házet vražedné pohledy. ,,Nechte mne být!“ křičela nasupeně. ,,Slyšíte?“
,,On neslyší,“ upozornil ji na Michela lékař. ,,Je hluchý. Mario, proč jen jste tam nezůstala? Teď se to vše jen zkomplikovalo.“
,,Pch,“ odfrkla si Tieber. ,,Líbil jste se mi , Gesso. Ale mohla jsem tušit, co jste zač. Jsem pitomá. Ale stejně vám nic neprojde, moje kolegyně,“ vzpomněla si na v Čechách vyčkávající Kaaj, ,,ví, kde jsem. Bude mne hledat.“ Ona, nebo bratránci, blesklo jí hlavou smutně. Kruci... tohle mi nevyšlo. A proč vlastně? Náhle začala zuřit. ,,A ty jsi taky pitomá, viď? Ty slepice praštěná, mohla jsem tě zachránit a ty mne,“ prskala rodným jazykem, ,,místo toho hnusně napráskáš!“
,,Než se nechat vytáhnout z téhle kaše od tebe, to raději umřu,“ odsekla Holá a ohrnula nos. ,,A všimla jsem si, vypadáš jako kuře. To je nějaká nová ubožácká móda nebo budeš točit reklamu pro KFC?“
,,Ty!“ vykřikla tentokrát ukazovací zájmeno Maria a kdyby ji Španěl pevně nesvíral, již by se její dlouhé prstíčky svíraly kolem Terezina krku.
,,No tak,“ broukl Azarosa klidně, ,,upokojte se, slečno...“
,,Fajn,“ broukla Tieber otráveně. ,,Hlavně že umí mluvit. Polož mne na zem, jasný?“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Michel a usmál se. ,,Alle,“ obrátil se na Allesandra, ignorujíc Mariu, která se ho mermomocí snažila kousnout, ,,pomoz mi ji přivázat, prosím...“
,,Ok,“ přikývl Gessa a vytáhl z nejspodnějšího šuplete velký smotaný provaz.
,,Počkat,“ zbystřila Liška, když se k ní doktor s motouzem nebezpečně přiblížil. ,,Kam přivázat?“
,,No přeci,“ usmál se Gessa křivě, ,,k vám, slečinko...“

*****

Pepi zrovna sklusával schody, když zaslechl dva hlasy: jeden strohý a jeden hluboký a rozeznal v nich Gessu a Azarosu. Mluvili tlumeně a tak musel nastražit všechny uši, aby rozumněl tomu, co říkají, když mu však došel smysl jejich slov, málem se zajíkl.

„... Tieber problémy dělat nebude,“ zastal se Češky All potichu. „Doufám, že ji don pustí... za to, že zná tu slečinku přeci nemůže!“
„Kamaráde,“ ozval se Michel, „znáš šéfa. Ta holka už je mrtvá teď, to ti povídám. Víš, že nemá čenichálky rád. Za tu malou něco chtít od Vávry bude... ale ta druhá je mu nanic. Je mi to líto,“ broukl, „ale je to tak.“
Lékař si povzdychl. „Já vím... a ty tedy teď jedeš?“
„Jo... má malá vendetta čeká. Zatím se měj. A dej na ty cácory pozor...“

Pepi pomalu, rádoby ledabyle, prošel až na zahradu. Pozdravil se s několika kolegy od ochranky a jednoho požádal, aby ho nepráskl, ale že se jídlo v domě nedá jíst a že si zajede do města na něco k snědku. Ale když nasedl do Peugeotu, který měl přidělen, nezamířil k nejbližší restauraci a dokonce ani k té nejvzdálenější.
Zamířil k hotelu. Přesvědčen, že s bratrem sestřenku zachrání.

*****

„Přišel jste se pokochat kořistí?“ zasyčela Tereza jako zuřivá kočka. „Kdybyste nebyl tak daleko, plivla bych vám do tváře!“
Gessa jen zavrtěl hlavou a vytáhl z kapsy nůž.
Takže nás chce zabít, pomyslela si smutně Maria a svěsila ramena. Nu, to máš za to, husičko. Nemělas mu věřit. Tak pro příště... ale co když už žádné příště nebude? Už nikdy, povzdychla si. Už nikdy bráchance neuvidím...
Lékař se k nim přiblížil a pozvedl nástroj s vražedným ostřím do vzduchu. Tieber zavřela oči, v očekávání toho nejhoršího. Ale místo toho, aby se do ní zbraň zahryzla a ukončila tak její mladý život, ucítila, jak se provaz, kterým byla svázaná, hýbe. Otevřela víčka a natočila hlavu k lékaři: nejen, že spatřila naprosto vykulenou Lišku, ale hlavně Allesandra, který se je se semknutými rty snažil osvobodit z jejich spleteného vězení.
„Ty nám pomáháš?“ vypískla překvapeně. „Ale proč?“
Zafuněl. „Je už na čase, abych udělal správnou věc.“ Ale ač se snažil jak se snažil, nůž, ač ostrý, na silný motouz zkrátka nestačil. „Nejde to,“ prohlásil a sedl si na zem, „prostě to nejde...“
„A proč,“ ušklíbla se škodolibě blondýnka, „jednodušše nerozvážete uzel?“
Ital se praštil do hlavy a chtěl se k nim vrhnout: v půlce pohybu ho však zarazil hluboký hlas Juana Mirtilla.
„Tak na to zapomeň.“

*****

Michel pozvedl pušku k líci a chladnokrevně zamířil. Třas, který ho ovládl, když zabíjel Babbea, se nedostavil a tak jen spokojeně položil ukazováček na spoušť.
Naposledy mrkl na Cherchera.
Ten si právě do úst vkládal kus borůvkového koláče. Taky bych si dal, pomyslel si Azarosa, když mu z toho všeho zakručelo v břiše, ale ihned myšlenku na jídlo z hlavy vyhnal. „Práce,“ sykl sám k sobě. A přesně ve chvíli, kdy budoucí oběť polkla, prořízl vzduch tichý výstřel, doprovázený jediným slovem.
„Sbohem.“

Charlatanta upustila talíř, který se nějakým zázrakem rozletěl na miliony kousků. Hleděla na otce, ze kterého tekla zvláštně červená krev a celá se chvěla. „Tatínku?“ šeptala stále dokola. „Tatínku?!“ Vrhla se k otci, objímaje ho kolem mrtvé hrudi. „Neopouštěj mne i ty!“ Ucítila na dlaních něco vlhkého. Pohlédla si na ně: byly potřísněny Chercherovo krví... a náhle, jako by blok v její hlavě povolil. Její mysl se zaplnila vzpomínkami a byla jasná jako obloha za letních dnů. Na chvíli ji to ochromilo. Pak však bolestně zkroutila tvář, poklekla mezi střepy a rozplakala se. „Otče,“ zakňourala, „tos byl ty!“ Zděšeně se, nehledě na ranky, které ji naskákaly, jak se sunula skrz ostré kousky talíře, odtáhla a natiskla se, jako opuštěné ptáče, na kuchyňskou linku, u které se schoulila do zbědovaného klubíčka. „Tos byl ty!!“

Zaslechla jsem šramot, přicházející odkudsi z kuchyně. Seymon to být nemohl, měl mít velmi důležitou schůzi, sám to již skoro týden omílal dokola a moci si svá slova podtrhnout, běhal by tu s tlustým červeným fixem a dělal by pod SCHŮZÍ tlustou výraznou čáru. Poskočil mi hlas. „Haló? Je tu někdo?“
Opatrně, abych neupadla, jsem scházela schody. Když tu se se mnou zatočil svět: poslední dotyk, který mi kdo věnoval, byl pln žárlivosti a zloby. S každou hranou, která se mi zarývala do těla, jsem byla nejen blíž k podlaze v přízemí, ale také blíže k bezvědomí.
A to poslední co jsem, než jsem do něj upadla a než se můj mozek rozhodl, že mne ušetří zbytečné duševní bolesti, viděla, byla kamenná tvář mého otce...


„Jak jsi jen mohl!“ křičela vyděšeně. „Byl to tvůj vnuk a já byla tvoje dcera! Jak jsi jen mohl?? Jak jsi jen mohl?!“
„Charli!“ Po pevné zemi zazvonily spěšné kroky. „Charli!“
„Běž pryč, Micheli,“ polkla slzy a pohlédla na muže, který se k ní ochranářsky sklonil. „Já... to tys ho zabil, viď...“ Zarazil se, s rukama na jejích ramenech. „Nedivím se ti,“ sklonila hlavu. „Je dobře, že je mrtvý... ale teď uteč, prosím... musím zavolat policii a nechci, aby tě chytili...“ Chtěl něco říct, ale její ukazováček mu to nedovolil. „Neboj se,“ nepatrně se usmála, „neprozradím tě. Budu dál hrát hloupou holčičku...“
V očích se mu zračila otázka, kterou musel vyslovit nahlas. „Proč, Charli?“
„Protože,“ přitáhla si kolena blíže k tělu, „mi na tobě záleží víc, než sis kdy mohl myslet. A teď zmiz,“ strčila do Španěla dlaní. „Běž!“

*****

„Ona nám pomůže,“ řítili se oba bratři, Ilči i Pepi, po silnici, která se klikatě táhla až k Chercherově domu. Pardon. K Chercherově bývalému domu. „Pokud vím, stále má něco, co Mirtillo nesmírně chce. Takže je takovým naším esem v rukávu!“
Ilči na bratrova slova přikývl. Oba byli zahloubáni do svých vlastních myšlenek, a tak ani jednomu z nich nepřišel podezřelý muž, sedící ve stříbrném Volvu. Kdyby se na něj Pepi zaměřil, okamžitě by ho poznal a ústa by se mu zkroutila do velkého o, takhle však o malé překvapeníčko přišel.

Kdo však bezpečně poznal Báňu byl možná hluchý, ale vůbec nebyl slepý.
Azarosa s obavami sáhl po velkém mobilním telefonu a vytočil známé číslo. „Ahoj Alle,“ pronesl jakoby sám k sobě, ale přesto věděl, že ač on slova na druhé straně neslyší, příjemce hovoru ho slyší jasně a zřetelně. „Pošli někoho, ať pro mne co nejrychleji přijede před Chercherův dům, potřebuju odtáhnout, jsem na suchu. Jo a abych nezapomněl... mám pro Mignattaia VELMI zajímavé zprávy...“

*****

„Nebyl to moc chytrý tah, Alle,“ vrtěl hlavou Mirtillo. „Ani trochu. Kdybych tě nepotřeboval, tak bych...“
Blonďatý doktor se, s rukama nad hlavou, horlivě nadechl. „Ale Juane... Mignattaio... jsme přeci... přátelé, ne?“ Zoufale se uchechtl. „Nebo to pro tebe nic neznamená?“
„Co by pro mne měl znamenat přítel, co se mi za mými zády pokouší zlomit vaz?“ Tlouštík nakrčil čelo. „Ne, Alle. Kdybych tě nepotřeboval, tak už bys...“ Jeho slova přerušily klapky z klavíru, které se, vyluzujíc nádherné tóny, ozvaly z lékařovy kapsy. „Dej sem ten mobil,“ zavrčel Juan a převzal od třesoucího se muže černou Nokii.

Maria se neklidně zavrtěla. „Holy, slyšíš mne?“
„Aby ne,“ zasyčela Liška jako kobra, „ten tvůj chraplák musí být slyšet až v Keni. Au! Co blbneš?“
„Snažím se tě uklidnit. Nemůžeš být trochu milá?“
Tereza zaskřípala zuby. „Snažím se, ale moc to nejde...“
Tieber se nevěřícně nadechla. „Tak mne alespoň poslouchej...“ Bojácně mrkla na Italy: jeden mlčky stál a druhý napjatě naslouchal hlasu, ozývajícímu se z mobilního telefonu. „Mám něco, co nás zachrání...“
„No nekeceeeej,“ vyrazila ze sebe Holá ironicky. „Neříkej, že máš v kapse schovanýho MacGyvera se zásahovým komandem, protože to je asi jediný, co by nás spasilo.“
„Mám něco lepšího,“ šťouchlo do kolegyně díě Interpolu, „ale musíš mi nenápadně sáhnout do kapsy... sama se tam nedostanu.“

„Musím pryč. Ty, Alle, půjdeš se mnou, čeká tě jedna neodkladná záležitost... po ní se rozhodne, jak s tebou naložím. A vy, dámy,“ oslovil Češky, „se tu zatím mějte. Co nevidět se váš milý hlídač zase vrátí...“
Oba Italové, jeden dobře naladěný a jeden s vyděšeným pohledem, vrženým na dívky, odešli.
Maria se ušklíbla. „Tak na co čekáš, Smolařko? Vytáhni už tu KPZ, ať tady netrčíme navěky.“

*****

„Aleši?“ Gil se rozhlédla po místnosti a zamračila se. Kde ten chlap vězí? „Aleši!“
Cukla sebou, když jí někdo položil dlaň na rameno. „Volala jste mne?“
„Aleši,“ oddychla si, když zaslechla jeho vyrovnaný hlas. „Myslela jsem, že jste se mi někam zatoulal...“
Strojeně prošel okolo ní přímo k malému ušáku. „Copak bych se tady,“ máchl rozvláčně rukou a posadil se, „mohl zatoulat, slečno Gil? S tou ostrahou všude?“
Mirtillo pokrčila rameny. „Vše je možné. Obzvlášť, když je víra... a hlavně příležitost.“
„Příležitost...“ zamumlal potichu a sáhl si do kapsy tvídového saka. „Příležitost se naskytne jen tam, kde jí ostatní povolí vstup.“
„Pravda pravdoucí,“ otočila se k němu žena zády a přešla ke stolu. „Ale teď k věci... budu potřebovat,“ začala hledat jistou listinu, „váš podpis...“
„Ale nebudete,“ zašlebil se Vávra a několika skoky byl u hnědovlásky.
„Co to děláte?“ zašeptala s klidem, ignorujíc nožík, který jí muž přiložil k hrdlu. „Myslíte si, že vám to pomůže? Že tím něčeho dosáhnete?“
„Myslím,“ foukl jí něžně do ucha, „že ano. Přeci jen... váš otec rád vymění svou dceru za jednu malou bezvýznamnou blondýnu, ne?“
Lana si povzdechla. „Tak o to vám jde? Proto jste přijel? Jen kvůli té holce? Jak moc se ve vás don zklamal... vždy vás měl za toho, kdo plní sliby jednou dané. A vy jste přitom jen vypočítavý bastard!“
Čech zesílil sevření, až Italka bolestně vyjekla. „Nepokoušejte mou trpělivost,“ zavrněl s gustem lenivého kocoura, „drahá Gil. Kdyby vám má agentka nepadla do rukou-“
„Agentka?“ vykřikla zlostně Mirtillo. „Jen pouhá agentka? No tak, nelžete, Vávro. To není jen pouhá agentka, vaši zaměstnanci pro vás jsou jen kusové zboží! Všichni víme, kým doopravdy je. Tak se mi tady nesnažte namluvit, že vám tak moc změklo srdce!“
Aleš však mlčel. Slyšel něco, co již zbystřily i Giullianiny smysly: dupot několika tvrdých podrážek a cvaknutí několika kohoutků. „Teď buďte hodná, drahá.“ A prudce se i se ženou otočil ke dveřím.
V pravý čas. Dveře se s rachotem rozrazily a do místnosti se nahrnuli po zuby ozbrojení příslušníci ochranky, připomínající americkou SWAT či německou SEK. „Vzdejte se!“ zachraptěl zřejmě vedoucí skupiny. „Šéfová, jste v pořádku?“
„Jsem,“ odsekla zlostně Gil. „Jsem ráda, že jste tu tak brzy,“ odkapávala z jejího hlasu šťavnatá ironie, „stihli jste si cestou dát i kafe, co...“
Mezi kravaťáky to zašumnělo a dva, zřejmě nováčci, si vyměnili nechápavé pohledy. „Ale...“
„Žádné ale nebude.“ Při Vávrových slovech zavládlo hrobové ticho. Muž se tvářil naprosto lhostejně, jako by si nevšiml dvanácti hlavní, které mířily přímo na něj. „Pusťte nás. Pokud dostanu co chci, nic se slečně Mirtillo nestane. Pokud ovšem někdo z vás neudělá nějakou hloupost.“
„Slečno?“
„Vypadněte,“ zasyčela jako egyptská kobra. „Vypadněte ven. Slyšeli jste?“ Všichni nevraživě mrkli po Vávrovi, jen neradi opouštěje jejich drahou šéfovou. Když se dveře za posledním z kravaťáků zavřely, slovně si ulevila.
„Je vám hned lépe, že,“ pousmál se lišácky Aleš. „Chápu vás, Gil. Dnes je těžké sehnat spolehlivé pracovníky. A teď, prosím, pojďte... musíme osvobodit jednu blonďatou slečnu.“

*****

„To bylo dost dobrý,“ promnula si Liška zápěstí a požitkářsky se protáhla. „Kdes ji vzala?“
Tieber pokrčila rameny, uklízeje žiletku zpět do malé hliněné krabičky. „Zvyk. Nosím ji u sebe již odmala a nikdy mě ještě nezradila.“
„To je fajn,“ usmála se Tereza. „Ale teď,“ zvážněla, „musíme zmizet, než se rozhodnou, že nás podříznou jak selata.“
Maria se zazubila. „Souhlasím. Je to k nevíře, ale souhlasím.“
„Dočasný mír?“ podala blondýnka měděnovlásce ruku.
„Mír,“ stiskla nabízenou pravačku Tieber. „Jen.. Nezachráníme,“ znachověly jí tváře, „toho doktůrka? Přeci jen nám také chtěl pomoci...“

Bez úhony a bez jakýchkoliv potíží prošly skrz dveře. „Ten bambula nezamkl?“ divila se Liška.
„Asi ne, jak vidno,“ špitla Maria. „A tiše... myslím, že ho slyším...“
Holá se poťouchle ušklíbla. „Ale, tak panenka pozná doktůrka po hlase?“
„Holy...“
„Tieber miluje Gessu, Tieber miluje Gessu, Tieber miluje Gessu....“
„Ticho Holy!“ Maria, celá rudá, přitiskla své prozatimní společnici dlaň na ústa. „Nebo nás prozradíš...“
Blondýnka kývla. „Ale je to pravda, viď? Muhaha.“
Měděnovláska se zapýřila. „Líbí se mi, to popírat nebudu... ale to je vedlejší! A myslím,“ přitiskla ucho k plakátu s italským fotbalistou, „že je za těmihle dveřmi.“

*****

„Budeš... mi vy- vyprávět tu pohád- ku cos mi... slíbil?“
„Budu René. Budu. Takže... jak jen to bylo?“ Gessovi se za půlměsícovými brýlemi zaleskl zrak. „Jednou, za devatero horami a devatero řekami, žil byl jeden mladý rolník. Obdělával si své malé políčko a staral se o své rodiče, po kterých rolničinu přejal. Byl šťastný tak, jak obyčejný člověk jen může být. Ale pouze do chvíle, než se o něm doslechl pan král. Náš rolník totiž navzdory všem okolnostem nebyl jen tak obyčejným rolníkem, jak by se tak mohlo zdát. Jeho dotek měl totiž léčivou moc a na co sáhl, to bylo zdrávo ihned, jako lusknutím prstu. Pan král měl doma převelice nemocnou ženu. Pod pohrůžkou rolníka donutil opustit své rodiče a ubytoval ho na svém hradu. Rolník celé dny a noci proseděl u královnina lůžka, ve snaze zbavit ji její bolesti a utrpení, ale nedařilo se mu to. Celé hodiny,“ polkl, „když žena spala, proplakal beznadějí a bezmocí. A král den za dnem ztrácel víru v její uzdravení. Tou dobou se v hlavním městě ubytovali šarlatáni, kteří krále obalamutili. Přesvědčili ho, že rolník je jen šejdíř a že královnu mohou spasit jen oni. Kdo by jim neuvěřil? Draze panovník zaplatil, draze. Královna zemřela a trvalo dlouhé roky, než král našel viníky a potrestal je. Aby jeho žalu ale nebylo málo, tou samou nemocí onemocněl i jeho syn. Král prosil, škemral a naléhal na rolníka, že ho zahrne zlatem, že mu dá dceru a půl království, jen když prince zachrání. Ale rolník věděl, že nepomůže. ,Pomoci,´ pravil králi, ,může jen muž, který by princi z oka vypadl a sebe kvůli němu obětoval by. Poté by všemu bylo konec. Kde však tak hrdinného hocha nalézti? To králi, nevím sám.´ Hledali a hledali po celém světě a stále nemohli onoho muže najít. A princ chřadl a chřadl a chřadl... Ani jeho pes, kterému rolník také zachránil život, když ho našl uprostřed hlubokých závějí, ani jeho nejlepší přítel, ho nedokázali pořádně potěšit. A tak jen čekali a čekali na vhodného dárce...“ Gessa zabodl zelené oči do dítka, které scholené spalo pod tenkou přikrývkou a usmál se, ignorujíc slzu, která mu stékala po líci. „Zachráním tě, René,“ zamumlal a pohladil chlapce po holé hlavě. „Musím tě zachránit. Dlužím to tvé matce, drahý hochu...“ Měl toho na srdci daleko více, mnohem více, a byl by i vše vyslovil, kdyby se nerozrazily dveře a dovnitř nevlétlo měděno-blonďaté tornádo.
„Gesso!“
Blonďatý doktor ani nestihl konsternovaně zasyknout slova, vybízející k tichosti, když ho stiskly dvě štíhlé paže a kdosi ho horlivě objal. „Alle, jsi v pořádku!“ zajíkala se Tieber. „Bály jsme se, že ti ten vousáč něco udělal...“
„Bála se jen ona,“ poznamenala uštěpačně Holy. „Já ne. A mezi námi,“ otřásla se, když na chodbě zaslechla kroky, „čím dříve si tohle odbudeme a vypadneme, tím lépe.“
„To je pravda,“ pípla Maria šťastně. „Tak pojď, Alle, musíme pryč...“
Lékař na ně pohlédl přes půlměsícové brýle a pomalu zavrtěl hlavou. „Já... nemohu. Nezlobte se... ale nemohu,“ pokynul k nepokojně spícímu Renému, „ho opustit. Ještě stále je tu naděje, že se uzdraví... nechci mu tu mizivou šanci sebrat a odsoudit ho ke smrti...“
Maria nechápavě zamžikala. „Ale co když tě pak zabije?“
„Tak to bude můj trest za to, že jsem mu naletěl na sladké řečičky a chtěl zachránit pár lidí...“ Gessa si sundal okuláry a promnul si oči. „Zmizte, děvčata. Na mne tam venku nic nečeká...“
„Tak pojď,“ zatáhla měděnovlásku za rukáv Liška, „slyšelas ho. Musíme vypadnout.“
„V pátek,“ vyjekla Tieber bez rozmyslu, „ve tři na náměstí. Buď tam. Já tam, pokud,“ polkla, „se odsud dostaneme, taky budu. Prosím.“ Jemně se usmál a téměř neznatelně pokýval hlavou. Češka si oddychla a nechala se mnohem menší kolegyní vytáhnout zpět na chodbu. „Kam teď?“ ohlédla se kolem sebe, přejížděje očima přes zamřížovaná okna.
„Do dalšího patra,“ zavelela Tereza jako rozený generál. „Tam snad budou okna bez zábran...“ Stačila však udělat jen pár kroků, když vrazila do cizího těla. Se zamrazením vhlédla a z hrdla se jí vydralo vyplašené: „ouch.“


Pokračování příště... Wink

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
A ještě jeden, ještě jeden!!! *hladovec hladová*

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem

Krááááásný začáááátek! Laughing
Chi chi, Pepi!

Strašně se mi líbí ta třída a modrooká dívenka. Jak se ptááá. Laughing Laughing Laughing
Laughing Laughing Laughing Kaaj Mildherze hezky setřela! Laughing María si to zastání zasloužila!

Ilči JE blonďák! Laughing Blondýn.... to zní. Laughing Laughing Laughing Laughing
Fííííha. Jako vystřihnuté z Bondovky.. Letadlo vám letí v tolik a tolik, oblečení máte tam a tam! Laughing

Skvělééééé, Všelčo, mám hrozně ráda tvůj styl a čecháčci jsou prostě vyňuňaní!!!!

Těším se na další díííííííííl!!!! :hug: Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
BOŽE!
Oslintanej Juan! Laughing Laughing Laughing Laughing to je strašná představa, Všelko Laughing Laughing Laughing chápeš, tehdy mi to ani nepřišlo, protože jsem ho neznala, ale teď... Laughing Laughing cha cha cha Laughing Laughing stejně je zvláštní, že ho zlatinka olizovala, psi přece poznají dobrého člověka, ne? Very Happy nebo se Juan poslintal sám? *rofl*

Pepi a Ilči jsou rozkošní Laughing Laughing Laughing jako vždy Very Happy miláčcci XD


„Slečnu Tieber?“ podivil se. „Ale vždyť nemá skoro žádné zkušenosti, narozdíl od tady nadporučíků.“
Maria, která dychtivě hltala generálova slova, svěsila hlavu v domnění, že je vše ztraceno.
„Pane...“ použila Kaaj ten nejlíbeznější hlas, jaký měla, za Tiebeřina vděčného pohledu, „to je sice pravda, ale nestačí jim jen svaly nebo rychlost, potřebují také mozek a ten,“ usmála se na zrudnoucí dívku, „Maria má.“


Tady někdo zalichotil sám sobě XD ne, dělám si legraci, samozřejmě Very Happy a i kdybys to myslela vážně, stejně by to byla pravda Laughing Laughing

Ilčíčku, řasičko dlouhá, Ty jsi sebestřed, že je to až rozkošné Very Happy ach jo, mám ho ráda XD

Připojuji se k blonďákovi, blondýn mi zní úchylně (blondýn, manekýn) Wink

Těším se na další díly...


A těch nových se bojím Embarassed a děsně ráda bych slyšela, že nemám proč, ale Ty řekneš opak Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Ahoj, moc děkuji, že jsi mi poskytla povídku a dala ji přímo sem, zároveň se omlouvám, že mi koment trval tak dlouho. Embarassed

    opravdu nevím, co holky mají proti slovu blondýn, je naprosto běžně užívané, ačkoli ne v končinách jihomoravských, rozhodně mi nedělá problém se s ním setkat v psaném textu, s blonďákem se prostě jen setkám častěji.

    Já ty bratříčky miluji, miluji, miluji! To, jak úžasně se doplňují, podporují a táhnou jeden druhého dál, jak to se mi líbí!

    A zas věc, kterou v tvé realiktě obdivuji a přitahuje mne, ty všechny ukazuješ jako lidi, Juan má rád své dítě a skotačí s ním.

    úžasný Všelísek napsal:
    „Ano,“ zamluvil to ihned Pepi. „Právě jsme se domlouvali, že když to slečně Tieber nedovolíte, tak ji propašujeme s sebou. Třeba v kufru nebo tak.“ Na to, že Báňa velmi nerad lhal, tak se v tu chvíli ani trošku nezačervenal. A vlastně... byla to pravda. On by toho schopen byl, sílu na to měl.


    tak tohle je nádherné a doslova nabité, v jedné větičce, v té druhé, jsi obsáhla neskutečně mnoho!

    A moc děkuji za latinské citátky:)


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
*chytá záchvat hysterického smíchu už prostě z toho faktu, že Fí použila slovo JUAN* Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing to je tak vtiiiiipnéééé, když to Fí řekla! *rofl* tak strašně moooooc! *směje se jako blááázen*

Ale hlavně - IBIS! XD ach jo... pamatuji si, že když jsem četla Smích poprvé, právě část s Mirtillem mě rozčílila XD nevím proč, ale hnula mi žlučí, byla mi strašně nesympatická XD dneska se jí pobaveně chechtám, napůl si dovedu a napůl nedovedu představit Juana, jak se válí a hraje si se psem Very Happy Very Happy Very Happy

Chjooo! XD ale ibis má přece tenté nožičkyyyy, ne jako Juanek! XD

Obrázek Ilčíka, jak si ho představuji Very Happy


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
A je tu nový díl Laughing Laughing Laughing Seznamte se se Smolařkou a Gil, vážení! Laughing Laughing A zapamatujte si je: budou v dílku hooodně Smile

Kájka: Jo jo, Pepi, to je klasa Cool Krásně se o něm píše Laughing Hehe, paní profesorka Pravdová je další človíček z mého skutečného života Smile je to velmi nonšalantní dáma, jako vystřižená z nějakého starého filmu a s velmi vytříbeným, elegantním vkusem Smile Vyučovala mne ruštinu, tak jsem ji musela alespoň zmínit Embarassed A ještě aby Kaaj Mildherze nesetřela *164* Starý pán si o to přímo říká! Laughing Ilči si myslí, že blondýn je reprezentativnější, no Very Happy A s tou Bondovkou... jo, měla to být parodie Laughing A slečna Teřlová je nejchytřejší holka z mojí třídy, prostě dokonalá, mám ji ale ráda Very Happy

Woxys: Co je na oslintaném Juanovi tak divného? *164* A olizovala ho, protože se o ni pomáhá starat, má ji rád Smile Ale to přece víš Smile Jo jo, zalichotila jsem si, já vím Very Happy Nu což, někdy člověk musí Very Happy A nových dílů se neboj, stejně budou až za dlouho Embarassed Díky za obrázek Very Happy

: Jj, Juan je sice tvrdý obchodník a tak, ale i přes to je jen člověk Smile A věř, že do kufru by ji klidně narvali Laughing Laughing A není zač za citáty, rádo se stalo Very Happy A nevadí, že trval, vždyť to není povinnost, ne? Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Jupí, další díl! Moc ti za něj Všelčo děkuji!!!! Smile

Gil! Laughing Ta je báječná. Líbilo se mi její zamyšlení o spěchu a ostražitosti. Smile Má pravdu, děvče jedno nebezpečné. Laughing
Laughing Laughing Laughing Zrzunda je drsná! Takové milé nemehlíčko. Laughing Laughing Laughing
Uách, při posledním odstavci jsem se zuby nehty držela stolu. Embarassed Bleeeeeh, ta představa, ta bolest a hlavně, že si to dělá sama! No prostě bleh. Embarassed Laughing Zajímalo by mě, kdo byl jejím učitelem. Cool


Nenápadná jako kudla v zádech, usmál se a hned v zápětí se poopravil. I ta může být nenápadná, zavrtěl hlavou, stačí si vzpomenout na Sissi a pilník... sakra, na co to myslím? přejel si po neoholené tváři.
Aaaaaawww, Pepi! Srdéčko vysoké, silné, medvědí! *15* Chi chi, skvělá postava! Very Happy
A jaké házel v tomhle díle hlášky, nemůžu! Laughing Laughing Laughing
Chudítko María! Embarassed Mám hrozně ráda tu představu, jak jsou všichni tři vedle sebe a chrupčí! Embarassed *15*
(Maríin strach z bouřek naprosto, ale naprosto chápu! Embarassed Smile )

Báječný díl! Smile Těším se na pokráčko! *215*
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ohóóó, Lištička se tam zjevila! :love: panečku, tak strašlivě brzy.... je zvláštní vidět, jak sem rychle padají díly, když já je měla posílané dlouho přes rok. Měla jsem třeba dojem, že mezi prvním dílem a prvním vstupem Lišky je dešlí doba Smile jé a pamatuji si, že tenhle díl jsi mi dala vytisknutý u Vás v Mostě, pamatuješ?


Nevěnoval ji (JÍÍÍÍÍÍ! Very Happy)jediný pohled a tak se od něj s malým rýpnutím do ješitné dušičky odvrátila.

Muhahahhaha, to máš za to, Gil! Myslela sis, že se z Tebe každý zblázní, co? XD ne ne, Gil nemám ráda. Má smůlu, je to ženská! Twisted Evil

Jujda, jak se malá smolařka Liška rozmázla - chudinka maláááá Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad a slovo LIŠKA je tak krásné! Je to jedno z mých nejoblíbenějších českých slov, strašně hezky vypadá napsané a přes rty jde také moc mile. Liška. Liiiiška, lištička! :aww:

Blízkost agentíků a jejich sledované osoby je dosti dobrá - a jak se před ní ještě rozkecali a tak si získali její pozornost XD jejich nervy bych faaaakt neměla XD

Liška strikes back! Laughing mehehe, krásná pomstička, to bych si užila - dovedu si představit jednoho člověka, u kterého bych si faaaaakt vychutnala, kdyby mi musel sloužit a ještě se na mě culit XD moc hezké XD Mariu mám ráda, ale... Lišce tu pomstu přeji, taky ať má někdy štěstí Embarassed
Co mi ale FAKT HODNĚ vadí, jsou ty jejich nadávky... prostě se nemohu smířit, že mezi nimi létají ,,slepice" a ,,cuchty", na Smíchu je to pro mě asi největší závada, opravdu na to vždycky zírám a mrzí mě to - přijde mi, že se to tam vůbec nehodí... Sad

Maria má štěstí na bratrance, je hrozně krásné, jak se o ni starají a nijak se neváhají k ní přitulit Smile krásný vztah, vážně Smile ale docela riskovali v tom hotelu - co kdyby jim recepční řekla, že místo má?
Nebo... Marie nabídla, že jedna postel je volná v pokoji lištičky? Laughing určitě by čekala, že milá Tieber půjde raději spát k dívce, než ke dvěma neznámým chlapíkům *rofl*

A Liška má v závěrečné scéně můj hluboký obdiv - au au au, to muselo strašně bolet Embarassed Crying or Very sad Sad to bych určitě nezvládla, raději bych si tam tu kulku buď nechala, nebo jela do nemocnice Embarassed

pokládaje si pravici na díru po kulce, která jí naprosto děsila.
- úúúf... efektní věta Sad

uah, když si představím, jak si vytáhne rukáv a začne se dloubat rozžhaveným nožíkem, mrazí mě. Nedávno byla ve filmu 21 gramů scéna, kde si chlapík vypaloval žhnoucím nožem kříž do kůže a udělalo se mi pěkně blbě Embarassed
Uah, Liškoooo!

Mimochodem, když se Liška tak ochotně řeže... není... náhodou... EMO? Laughing Laughing Laughing
Bleh, ne. Má sice smůlu, ale ne poškozený mozek Very Happy

Krásný díl, Gil je dobře nafoukaná, líbila se mi soudržnost Čecháčků a pomstička a akce Lišky Smile

Děkujeme!


Obrázek: Liška na letišti naštvaná pádem Wink


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Ten díl byl super, moc se mi líbilo krytí agentů, a velmi by mne zajímalo, kdo je ta zrzka, která tak rozčiluje moji oblíbenkyni:)). Každopádně Pepi a Ilči nemají chybu a jejich "švíca" teprve ne.


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Přidán třetí dílek (vezmu to hopem, aspoň si tak připomenu rychleji, o co tam vůbec jde Embarassed Laughing ). Kdopak se to asi Lišky chopil, co? Muhahaha. Na jejím místě bych rozhodně býti nechtěla Cool Přeji příjemné počtení!


Kája: jo, Gil je super Laughing a Liška je smolařka Laughing Pepi je nej, s tím souhlasím Cool A hlášky? Že o žádných nevím Laughing Laughing Díky za koment :hug:

Woxys: Eh, nepamatuji, ale je to možné Embarassed jo, jedno jííí, ale toho druhého sis nevšimla, plé Laughing Jo, rozkecali Laughing Jsou to profíci Laughing
O nadávkách už jsem Ti svůj názor řekla, zde rozvádět nebudu Smile
Oni věděli, že místo nemá Wink
Liška do nemocnice nechtěla a nechat kulku - auu Sad To bych si ji snad taky radši vyndala... Embarassed A EMO NENÍ!!! Laughing
Díky za dlouhý komentář a obrázek! :hug:

: Ta zrzka je pěkná mrška Laughing Snad jsem tímhle dílem aspoň trochu ukojila Tvou zvědavost Laughing Laughing Jsem ráda, že to čteš Smile A díky za komentář Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ty jo... to už jsme tady??? Shocked Shocked Shocked Shocked skutečně to bereš hopem, milá Všelo.


Lištičko, Lištičko! Teda, oslovovat velkou slečnu Mirtillovou ,,princezno" se Ti zachtělo? Laughing panečku XD to mě zaujalo - já mám totiž u Gil vtisknuté do hlavy seriózní jednání sice mladé, ale už ženy a navíc přesný věk - 29, zatímco Lišku vidím pořád jako odrostlou puberťačku XD

Au... akce se nevydařila Sad to muselo bolet! Ale zaujalo mě, že nevykřikla, když spadla z té střechy Shocked hustý...
Chjo, holka, tobě to štěstí vyloženě chybí... poradím Ti. Najdi čtyřlístek a sněz ho, mně to pomohlo. Že, Kájo? Laughing
A teď fakt - je mi líto, že jí to zase nevyšlo, ale... zároveň mě bavilo, že byla v akci a ješte v krizi. A následná vyndávací nožo-operace mi kapku zmrazila krev, br.
Původně jsem závěrečný odstavec, kde se hroutí do peřin, přehlédla - a teď doufám, že se živá, zdravá a psychicky pokud možno nepoškozená domů vrátí! Shocked

Scéna s Čechy a Gil! Muchacha... mimochodem, tohle je jedna z nerozluštěných otázek, Všeli Smile u Erika a Annie, proč se slečna Mafošová chtěla sejít s tou spojkou? A jaká to byla zpráva? Shocked Shocked
Gil, jsi hloupá XD takovou botu udělat! Tatínek by se za Tebe styděl XD
(ne, nemám ji ráda XD)

Scéna v restauraci!
A víš co, Všelko drahá? Laughing
Tu mám ráda...
Je tu cítit, že se ty dvě nemusí, že se nemají rády.. přesto jsou schopné spolu mluvit, dokonce si lehce popovídat. A děsně se mi líbilo, jak se Maria MÁLEM starala! Embarassed a Liška jí MÁLEM dokázala normálně odpovědět! XD
Jj, tohle je pro mě tragédkovský styl... že mají v sobě dobré jádro a když se zdá, že se děje něco vážnějšího, překousnou to.
Mám tuto scénu opravdu ráda - včetně té malé holčičí pomsty s drobky.

Ohoooo, Liška chycena. Muhaha. No, já bych na jejím místě v tom okamžiku být i chtěla XD obrázek k poslední scéně sem dám příště, ju? Wink nebudu Ti spoilerovat Wink


Díky za díl, Všelko Smile mehehe, jsem si uvědomila, že Ti to komentuji už podruhé Laughing


Obrázek: Maria Tieber! Wink (ajta! chtěla jsem sem dát obrázek z DA, ale to by byl, díky jisté věci, taky spoiler! XD) takže raději Maria a Liška - ze života drůbeže Cool XD


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Staré tenisky neslyšně dopadaly, a mně se někdo směje, když nedám dopustit na své věci, staré, ale důvěrně známé. Úplně chápu a moc se mi líbí, jakou obuv si zvolila, jen škoda té tkaničky. Je dobrá, sama si vytáhnout kulku a vůbec si neuvědomit, že nemusela být poslední a zdaleka ne nejhorší, usnout ...opravdu má můj obdiv!

    Pepiiiii!! Pepi! PEPI! PEPIIII!!! Very Happy. Je skvělý, slečna Mirtillová jen valí očka a ještě u toho (vedle tohohle kluka) vypadá neschopněSmile)

    Štěnice číslo dva, Nenápadná. Ta první, ta byla jen krycí, geniální, ale tahle, no páni, před Čecháčky klobouk dolů, zamilovávám si je stále vícSmile)

    No pane, pane, kdopak tak Lišku chce? Chloroform je potvora, není, jak se proti němu bránit, kyslík potřebuješ ke každé obraně a nedýchat...opravdu mne zajímá, co bude dál, snad to protentokrát okomentuji o něco dříve, nežs s několika denním rozdílem Embarassed


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Nový dílek je tu Smile Kdopak je onen záhadný únosce? A kohopak to Rudí bratříčci unesli? A o kom asi Liška hovoří, co? Smile

Woxys: No zase tak hopem ne, když se to tak vezme, házím to po dvou stránkách Laughing a jednou týdně, to se jen tak zdá Laughing Laughing
No, nevidíš to zase tak špatně: ale Gil nazvala princeznou, protože její otec je "král podsvětí" Smile
Nevykřikla... ona má perfektní, tatřka vojenský výcvik, stejně jako Interpoláci, tak něco vydrží... A sice smůlu má, ale každá smůla je pro něco dobrá Smile
Vím, že je ta scéna nevysvětlená. Ale vysvětlená by měla být, neboj Wink
Děkuji za komentář Smile

: Ty tenisky jsou moje Laughing Laughing už je mám tři roky a stejně je pořád miluju Laughing Laughing Jsem ráda, že má Liška Tvůj obdiv: doufám, že zůstane i po sérii trablí, co ji čekají! Very Happy
Jo, Pepi je super, mám ho ráda, brejlounka Very Happy Kam se na něj Gil hrabe Cool
A kdo Lišku chce? Jedna speciální osůbka Laughing
Díky za komentář Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Tak nesnáší lidi, co mluví jen jedním jazykem, vážně bych měla v té francouzštině zabrat a angličtinu pilovat:DVery Happy

    Liška je mi čím dál sympatičtější, jen ať se do něj pěkně obuje:)
    Panečku, Liška je Terezka Holá? KLulím očka, no to snad...ano, už to chápu, je to tvá realita, ale teď je mi jí opravdu líto:(

    A Maria je šikulka:))

    Hmm, přemýšlím, o kom mluví, už nejspíš vím, děkuji za další dílek:))

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Souhlas, milí Čecháčci! Dneska by se měli všichni učit jazyky - na druhou stranu, nejsem si jista, zda má tato dáma kapacitu, aby jinou řeč vůbec dokázala pobrat Wink vybrat ji jako spojku... inu, ten, kdo ji vyslal, asi taky nebyl moc chytrý Laughing

Část s probudivší se Liškou je.... áááááách Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed byly doby, kdy jsem ji četla 3 - 4 denně - a jediný důvod, proč už to tak nedělám je, že už ji znám nazpaměť!
Hua, jak je Liška odbojná, chi chi! Dooobře! Na konci mi jí bylo líto, v její kůži bych asi byla hodnější Embarassed
Celá ta scéna je naprosto bezvadná, mohla bych se rozplývat nad každou větou Very Happy snad jen jedna věc - když jsem to četla poprvé, nevěděla jsem, že Liška sedí přivázaná k židli, myslela jsem, že je skrčená někde v rožku Very Happy

„Bude to?“ vytáhl zbraň chvatem kovboje a přiložil jí hlaveň ke spánku.
Přikývla. „Sledovala jsem tvoji paní. A,“ trhla bradou, „co má být? Můžu si snad dělat co chci!“

-holka, Ty si nějak troufáš! Shocked a jak mu TYKÁ! Shocked

muž v černém obleku a oslnil ji prudkým světlem stropní lampy. Vypadal tak na čtyřicet let a jeho tmavě modré oči byly pichlavé jako trnky. Dívka si všimla svalů, které se rýsovaly přes látku bílé košile: tohle nebyla žádná pápěrka, ale ochránce jak se patří
- jak říká Kájka ,,wa wa waaaaa!" *Woxys jde pro bryndáček* ale stejně si nedovedu na tohohle chlapíka představit pichlavé oči :aww:

Usmál se a vytáhl z kapsy papír, který položil vyděšené blondýnce na klín. „Zase zítra,“ políbil agentku na čelo, „dítě. Zatím si užij hladovku a pocit,“ zaleskly se mu oči divokým potěšením, „že o tobě někdo všechno ví.“

-- auuuu! Tady z něj jde strach, na těch dvou řádcích je fakt hodně zlý a děsivý Shocked ta pusa na čelo je pěkně ošklivě srážející na kolena Razz

Testy krve? Shocked

Stejně mi nejde do hlavy jedna věc - jak ji dostal z hotelu plného lidí Laughing Laughing


Hooodně se mi líbilo, jak se Maria chovala k černovlásce! Hned si získala její důvěru a nejednala s ní jako se zajatcem, to určitě pomohlo! Tady je mi mi zajaté dámy trochu líto - toho, jak se bojí. Určitě jí nebylo moc příjemné, když ji bráškové dopravovali do pokoje, uuuch! Bych se bála Razz

„Je to pěkná mrška,“ sykal mezi loky chladivé vody, která do něj padala jako vojáci do krytu, „cestou se nám pokusila párkrát utéct: asi jí došlo, že bychom jí ve skutečnosti nic neudělali.

- ó ano! hodní, milí Čecháčci, kteří by neublížili ani mouše! :love: každý to na nich pozná Very Happy nicméně si myslím, že i oni dokáží být docela drsní. Kdyby šlo o jednoho z nich, o Ilčiho, Pepiho, Mariu či Kaaj, určitě by neváhali být pořádně akční. Koneckonců, víme, co udělal Pepi na konci jedničky, že... Shocked

„Italka jako poleno, že?“ povzdechla si Maria a vzala vystrašenou ženu za paži. „Entra,“ řekla chlácholivě, až se černovláska usmála.
- to je hezké! Smile dobře, Mario, skvělá práce!


Uplakané Lišky na konci je mi líto Embarassed

Zaškubala pouty, jako by doufala, že přes dobu, kdy spala, zpuchří a sama odpadnou.
- takové zoufalé gesto, chudina Razz


Ohooo... skvělý díl, Všelo, děkujeme! A nej je ta část s tmavovlasým chlapíkem Embarassed Embarassed ani nevím, co jsem si o něm myslela, když jsem to četla poprvé... Vím jen, že se mi líbilo, jak se choval drsně a jak jí říkal změkčeninami XD nevím proč, ale to na mě v textu působí XD


Obrázek - jak chlápek drapl Lišku Laughing


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Jajdá, přišlápla si tkaničku.... To už se stalo osudným tolika lideeeem! Laughing Laughing Laughing Embarassed Smile
Ooooh, Pepi! Ten je tak úžasný, skvělý... no, prostě jsou s bráchou jedničky! Laughing Laughing Laughing
Štěnice č. 2 mě rozesmála! Laughing
Uuuuááááááách, *omdlévá* Jejím učitelem byl Aleš... Rolling Eyes Very Happy
>Muž v černém obleku...< Fanynky šílí. Cool Laughing
Ach, má nejmilejší scéna? Jak únosce rozpouští Lišce copy. Embarassed Laughing
Jupííííí, černovláska, ta je prostě bájo!
A konec dnešního dílu? Smutný. Embarassed

Těším se na další díl!!! Smíích, Smíííích, Smííííííííííšek! Smile



Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Nový dílek díluška je tady. Teď na dva týdny odjíždím, tak to máte na tu dobu co budu fuč Laughing Laughing Laughing

: Jo jo, to jsem si taky s němčinou říkala... ale jsem moc líná... Jo, je to Tereza Holá, ale pšt! Laughing Laughing Laughing

Woxys: Ale byl Very Happy a byl přímo geniální že ji vyslal Very Happy Nazpaměť? Šílenče! Shocked Shocked Shocked Troufá si, to pochytila od Vávry zapomínaje, že není on... A Michel má pichlavá očka, má má má, wa wa wa! Laughing A dostal ji jednodušše. Prostě ji odnesl.. a kdyby se někdo ptal, omdlela a on ji vezl do nemocnice Smile Charla se bála... ale kdo by se nebál Smile A Liščino zaškubání... tohle gesto mám moooc ráda Embarassed A díky za obrázek! Very Happy Je hezký Very Happy

Kájka: Jo, to mi povídej, mně taky Very Happy Jo, Aleš fušoval do pedagogie Cool Laughing Laughing A jak jí rozplétá copy je docela dobré, umím si to představit Embarassed Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    A přitom ve skutečnosti neměly proč, obě v tom byly nevinně: jedna chránila rodinu, druhá svou prestiž...

    Tahle věta se mi velmi líbí, často to tak je, obě strany jsou v něčem nevinně...a je z toho boj na život a na smrt:(

    Hmm, vykrvácet v zajetí, to zní jako pěkně hnusná smrt. Paní autorko, nemohl by se někdo něbo něco objevit? Prosííím, prosím.

    Ježkovy voči!!! Takhle se nechat okudlat! A připevnit zpátky a šup, no teda, já bych se asi zbláznila.....

    Tak odtud je Aitička...Smile Další záhada rozluštěna:)). A jde zkontrolovatkrvácející dívku, super paní autorko!! A ano, Michelio,...toho bych málem přehlédla:))

    Dík za další dílSmile


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Laughing Laughing Laughing Vždycky mě odrovná Charla stříhající Maríu... Laughing Laughing Laughing
A Mišéééééééél!!!! Jík! Je perfektní! :heart: Embarassed Smile
Děkuji za díleček!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Hrozně se omlouvám, komentář jen kratinečký... Embarassed Embarassed


Jen jsem přemýšlela, kdo z Alešových lidí organizoval tu Liščinu zkoušku: nějak nevěřím, že by to byl pan Vávra osobně XD proč? Protože ten/ti dotyční udělali kolosální chybu: v životě by mě nenapadlo někoho unést a nechat mu mobil XD taková blbost! XD za to bych je zabila...
Mimochodem, Liška měla ve skutečnosti strašné štěstí, že čapli zrovna Ilčíka, který si na pomoc zavolal sestřenku a Maria se následně spokojila s tím, že Lišce vrazila. Představ si, kdyby ti Alešovi lidi unesli nějakého civila a opět mu nechali mobil - koho by si ten nebohý zajatec zavolal? No samozřejmě policajty... a to by se Lišce daleko hůře vysvětlovalo, kdyby tam na ně narazila...
Měla při té zkoušce sice smůlu, ale... i v ní měla kus štěstí XD

Chudák blondie je v krizi XD ouuu... to musí bolet...

Maria olepaná málem dohola! Laughing Laughing Laughing Laughing tak měla zase chvilku smůlu ona, ať si to užije Xd já bych se zasebevraždila... ne, napřed bych zabila hloupou Charlu a až potom bych se odstranila já XD a pokud by platila první možnost, chodila bych ji strašit XD ale teď už jsem si na Mariu s krátkými vlasy zvykla, docela mile se kreslí Wink

Jméno Charlatanta Cherchero je děsné a Michel je strašně sladký... jak já ho mám ráda! :aww: jen... mohu se zeptat, kolik času uplynulo mezi tím, co Lišku opustil a pak šel za ní dolů? To jsem nikdy moc nechytla Embarassed

Omlouvám se za opožděný a krátký koment, ale zase valím na Pohádku...

P.S.: pedagog Vávra! *láme se smíchy, až se hroutí v křeči. Jmenuji se... Igor Hnízdo!* Laughing Aleš je prostě... drsoň XD pedagog! Jachachachachaaaaaa! XD


Maria a její nový look XD


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Další dílek na světě. Zase na 14 dní, protože odjíždím na tábor. Nu, v tomto díle se konečně něco začíná díti: a je tu konečně můj milý doktůrek Laughing Laughing Laughing Embarassed Embarassed Laughing Přeji hezké počtení Laughing Laughing Embarassed Embarassed

: se stranami naprosto souhlasím Sad meheh, doufám, že je Tvé přání dostatečně splněno a milý Azarosa ti u Lišky stačí Laughing Ty vlasy Maria taky bere pomalu jako konec světa Laughing Laughing ale je mladým psem a ten se kouskům učí snadno, že Laughing Laughing Jo, odtud Aita je Laughing Laughing Laughing mehehe Laughing Není zač, díky za to, že to čteš :hug:

kajusia: Jo, chudák Maria. Kuře, heheh. není zač, díky za přečtení!

Woxys: prý kratinečký XD Laughing Laughing ne, nebyl to Vávra osobně, ale jeho podřízení Very Happy Páreček nyní již propuštěných lajdáků Cool No, ona má Liška ve vší té smůle tak trochu štěstí Wink Very Happy Jasně, s těmi vlasy jde o zvyk Laughing Laughing Mezi příchodem Michela uplynula asi hodina Smile Díky za obrázek i čtení! Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Nejdřív jsem si říkala, jestli to slečna Holá jen nehraje, ale tep, tep by simulovat nemohla. Azarosův příběh je dojemný, vlastně s ním velmi sympatizuji a držím mu palce, jen ať u toho už nezemře nikdo nevinný, ...

    Tak do důchodu...vždycky mne zarazí, když se v téhle souvislosti mluví o důchodu, jelikož důchod je v původím slov smyslu výplácená částka...prostě mi to nesedí...přijde mi to legrační...
    nicméně Lana je šikovná, chytrá...jen aby se toho otcova důchodu dočkala:).

    Charlatanta je všechny přejížděla pohledem, načež se nafoukla, když zjistila, že v centru zábavy je účes, který tak pracně vytvořila. Pohodila hlavou, zamumlala „pelare si piedi“ a šla trucovat do koupelny.

    Jen ať splaskne, chudák Maria....ale směju se společně s Pepim a Ilčim

    „Guinessovka. Přísahám, že ho tam jednou přihlásím,“ řekl Ilči a odsunul bratrovu ruku, aby si mohl také lehnout. „Dobrou noc, Mari.“

    Very Happy

    Oba jsou misympatičtí, Aitička i její pán! Ale ten psík vede! Smile

    Díky za super povídku.




_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Re: Smích je velká věc aneb Vánoční mise
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Předem se HROZNĚ omlouvám, že mi koment trval tak dlouho - Všelka na mě na mou žádost čekala, takže má omluva patří především těm, kteří už se nemohou dočkat další kapitoly tohoto skvělého dílka! Embarassed pardon, je to má vina, ne Všelky...

Budu se snažit, Všeli, aby byl koment alespoň dlouhý Embarassed


Jej, Všelko, on ji tam Michel nechal jen hodinu? XD já myslela, že když ji unesl ráno a nafoukaně prohlásil, že ji tam nechá až do druhého dne samotnou, uběhl od chvíle, co odešel, delší čas XD hahahaha, jen Liška dovede během jediné hodiny usnout, poranit se a ještě málem vykrvácet XD vtipné XD a co se mi líbí? To, jak Michel vždycky něco řekne a pak udělá opak XD tady jí taky slíbil, že se vrátí za dlouho, ha ha ha XD

Aitička je naprosto sladká, mám toho pejska tak ráda! :aww: vidím ji v každém retrívrovi :aww: Michel ji ale moc nevychovává k úctě k šéfovi XD prý ,,tlouštík" XD to kdyby slyšel šéfík, hodil by po milém Azarosovi koblihou Laughing a jaká je šikovná - přesně jsi vystihla gesto, co je u psů tak roztomilé - ono hrábnutí pacinkou do vzduchu Smile

Michelům příběh mi připadá čím dál horší, víš to? Sad na dovolené jsem si na něj vzpomínala a zkusila si vybavit, co asi cítil: napřed šťastně ženatý, poměrně mladý muž, táta... a po probuzení naprosté prázdno, jistota, že už své milé nikdy, ale skutečně nikdy neuvidí Sad musel být na zhroucení, chudák Sad je mi ho líto, strašlivě moc. Dokonce jsem za něj uronila slzu Embarassed strašně doufám, že přežije, jemu smrt skutečně nepřeji. Víš, že ho mám moc ráda :aww:
Jeho ,,vztah" s Líšou je takový paradoxně milý Sad lituji ho, že mu připomíná dceru a zároveň tak nějak něžně působí, jak se k ní teď chová. Tu scénu jsi popsala tak, že sama vyvstává před očima... Sad a přitom, ač je na ni teď milý, ji právě on dovedl tam a bůhví, zda ji právě on sám neokrágluje (nebo alespoň neměl v plánu) Shocked to je ten zajímavý paradox Smile

Ha haaaaaaaaaaaaa! Všimla jsem si toho! Michela zachránil packaaa! Pacičkaaa! *dme se pýchou, jakoby Michela vytáhla z vraku auta sama*


Musím dopadnout Cherchera. A ty máš informace, které mi chybí

Tedy! Kde tak automaticky přišel na to, že mu to Liška, i kdyby o Chercherovi věděla (odkud? XD), vysype? XD neměly by být takové informace tajné? Laughing


„Gil,“ chytil se Mirtillo za srdce a otočil se k dceři čelem. „Tohle mi už nikdy nedělej. Nebo mne snad chceš zabít?“
Oooo, Lano, opatrně, ať nám nezabiješ našeho milého ibise posvátného, ano? XD byla by ho škoda, ještě si určitě užije - a Ty sama bys ztratila drahého tatíčka. Brečela bys XD
Jejda, Lana dostala pěkné sjetí XD a to ještě papánek netuší, co se tam všechno stalo! XD kdyby slyšel o Pepim, bylo by to s ním štrejchlo o zem XD a koukám, že Mirtillovi mají opravdu neschopnou ochranku XD ale stejně doufám, že jejich gorily přežily, byť třeba s výpraskem XD
Prudce se hýbající Ibis! Laughing Laughing nenííííí možnááááá! Laughing

Transakce s Chercherem... hm... ti dva se nemají rádi, že? XD přijde mi to jako legrační vztah - dva kohouti na sebe kokrhají na příliš malém smetišťátku XD Juan má ale alespoň styl - jsem zvědavá, zda se dozvíme více i o Michailovi...


která svírala v pažích jakýsi uzlíček neštěstí.
esusky, to je rozkošná věta! :aww:

Áááá, zase Michel XD ještě před chvílí sliboval Lišce záchranu a teď už jí zvoní umíráček, no není ten kluk vtipný? XD

Slíbil jsem, že se jí nic nestane

Komu to slíbil? XD

Juan záchranář XD kde získal takovou praxi? U baywatch? XD nééé, já si ho představila v oranžových trenclích a s plovákem! Neee! nechtěla bych se topit tam, kde by sloužil XD

Přijde mi strašně vtipné, jak vezme Juan Lišku do náruče, musím se řezat při představě, kdyby v ten moment milá agentka otevřela modrá očka XD celou dobu Mirtilla hledala... ale myslím, že by nebyla ráda, že ho našla XD hahahhahaa XD škyt XD


Tuhle scénku s Mariou a Cher mám ráda Smile
Přiznám se, že Marii fandím, jak rychle se s účesem smířila, je dobrá... já bych vyváděla nesrovnatelně víc, asi bych předvedla ukázkový hysterický záchvat Embarassed
A dokonce odpustila Cher! Shocked Shocked husté... jen nevím, co se Cher uráží, ten účes fakt zvorala. Ostříhat Tieber takové úžasné hárečko Sad udělat z ní kuře, to bylo kruté!

„Dobrou,“ zabručela dívka. A teď, pomyslela si, co udělat s madame Charlatantou. „Charli?“ zaklepala na dveře, za kterými se žena skrývala. „Sei Ok?“
„Sí,“ ozvalo se tlumeně přes silné dveře. „Ok.“
„Mettere le mani avanti,“ omluvila se Maria italsky. „Lo é belli,“ pochválila pažitku, kterou měla na hlavě. Kruci, přijmi mou omluvu, holičko jedna bláznivá!
„Non,“ neskočila na to mazaná Italka. „Vai via,“ poslala Češku pryč a spustila kohoutek, ze kterého začala téci voda, aby se do ní mohla naložit.
Tieber naštvaně kopla do futra, až si málem zlomila zánártní kůstku. „Fajn,“ zasykla, poskakujíce po jedné noze. „To nám to tady fakt pěkně začíná.“

ha ha ha haaaaaa... jedna z mých mála oblíbených scén s Italkou, kterou vážně nemám ráda XD jen... myslím si, že Cher je VŠE, jen NE mazaná XD

Pepiho rekordní usínání je legrační, často si na to vzpomínám XD
Víš, kdo také usíná strašlivě rychle a pak je k neprobuzení? XD
Je také vysoký...
Také snědý...
Ano, Pard XD Embarassed

Ilči je skvělý brácha :aww:


který sáhl po injekční stříkačce, aby mohl dívce do těla vpravit nepříjemně zbarvenou tekutinu
Áááááááááááááááááách, sssssssss! *ošívá se* tohle mi děláš schválně? Fůůůůj! Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad nenávidím injekce!

Gessa... vypadá na přísného, ale velmi u něj oceňuji povzbuzení směřované k Michelovi, asi to bude dobrý kamarád Smile

Michela lituji.... zase Sad zvoral to, koukám, že je taky smolař... (sakra, nejsou s Liškou příbuzní? Laughing Laughing), ale ať ho Juan nebije Sad působí strašně smutně (a zároveň mile Embarassed) jak si k ní lehne a přitiskne si ji k sobě Sad tam je fakt chudák Sad vlastně oba Smile (uah, jen to opusinkovávání je srandovní Laughing ale zase... Embarassed hih Embarassed)

pokud ta agentka zemře, nejen, že přijdu o pěknou sumičku peněz
Shocked prodá ji do Ugandy na okopávání salátu XD

Ok, ok, ok! Přiznávám se, scény z tohoto dílu si s velkou radostí a potěšením představuji před spánkem, nesmírně dobře se mi pak dříme Embarassed


Obrázek Embarassed


Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Další díl zde po dlouhé době jest Cool Laughing Začíná se nám to krapet zamotávat... a vy již můžete tušit, proč Čecháčci do Itálie v patách slečny Mirtillo vlastně vyrazili Laughing Přeji příjemné počteníčko Laughing

: Jo... s Azarosou jsem se taky nějak naučila sympatizovat Embarassed A může za to Wox, původně to měl být pěkný šmejd XD
Důchod... ano, máš pravdu.. ale tenhle význam je už tááák zažitý Laughing Laughing
Splaskla, do rána splaskla, Charla bláznivá Laughing Laughing A být tam, tak se Marie taky tlemím Very Happy
Pokud máš ráda Aitu, jsem moooooooc ráda Embarassed Taky ji mám ráda Embarassed
Děkuji za komentář!

Wox: Michelův příběh mi ležel v žaludku dlouho, předlouho Smile Chtěla jsem postavu, která se stane zločincem z bolesti Smile A musím říci, že dva policisté, co ho zachránili, se za ním párkrát stavili v nemocnici a byli šokováni tím, jak se ke svému osudu stavěl... ale to možná jen předbíhám dobu, hihi Smile
Liška byla slabá...- proto si myslel, že mu vše řekne... a nemýlil se, že Laughing
Nao, s kohouty máš recht, Freundin Laughing Laughing a je mezi nimi pěkná nevraživost Laughing
Neee, Juan v Baywatch neeeeee! XD XD XD
Pard? Jíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííík!!!!!!
Gessa je frajer :love:
A díky za koment i obrázek :hug:

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    První odstavec nemá chybu! Chudák Tieber, nejdřív na kuře a teď na kuře s chmýřím od másla:)

    veterinář Všel napsal:
    Tak, slečno Holá, ukažte tlapku, ať se vám na to mohu podívat.“ Konsternovaná dívka poslechla jako hodný pes

    Smile

    Jakmile zapadly dveře, Tereza se prudce posadila

    jen žádné prudké pohyby...

    UAAAA, oni podvedli...oni hazardovali se zdravím...?..ne, on vědomě zavraždili a shrábli peníze....krvavá pomsta je málo Crying or Very sad

    Skvělý díl, Všel...tenhle příběh mne začíná unášet, moc se těším na další gegy s kluky a Tieber a chvilky s Liškou mne mrazí. Držím jim všem palce.


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Děkujeme za další díl, Všeldo Very Happy


Maria spala na zemi? Jejda, chudák malá, vždyť ona není zajatec, na koberec sebou měla plesknout charlatanta! *164* no ale... Maria zase není změkčilá, tak jí to asi nevadí Smile

charloto, pracky od Ilčíka!!! Shocked Shocked Shocked chceš mu zničit jeho krásné nevinné blonďaté hárečíčko!? Shocked never! Uteč, Ilči, uteč! Tvá víra v tuhle divnou Italku se ti jistě nevyplatí... a já nechci afro-Ilčíka! Crying or Very sad předpovídám velké, veliké neštěstí! Crying or Very sad Crying or Very sad

Pepi a jeho ruka od másla XD Marijka má máslo na hlavě XD chuděra XD a přidávám se ke Kájčině sténání nad Pepiho výběrem barvy obleku Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad né, proč jsi nesáhl po černém, Čecháčku, budoucí Woxiin pokrevní bratříčku! Crying or Very sad

A dej si na sebe pozor, Pepi Sad držím ti pěsti, na takovou misi bych neměla nervy... je ale pravda, že Pepi je z těch tří (myslím Čecháčky) asi nejklidnější, že? Maria je maličko nedospělá a cholerická a Ilči zase někdy blázínkovský poděsík XD takže na tenhle úkol bude nej Pepi Smile

------

„Alešku? Alíku, kde se schováváš,“ - to je oslovenííííííííí! *smajlík s pěstičkou* wow, nevím, co by jí na to pan Vávra řekl, kdyby taková slova slyšel XD a puberťačka? Jo, je to z tebe cítit, Líšo XD líbil se mi její strach o Alešouna Embarassed a její paranoia je skvělá XD Aleš zase vyniká tím, jak je očividně pevný, klidný, nad věcí a dominantní - to se mi na něm DOST líbí Embarassed a stejně si budu vždycky představovat, že měl v té koupelně kolem pasu bílý ručník Laughing ty drápy v zádech si mohl odpustit XD stejně mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že blondýna chodí se šéfem XD ale nedivím se jí Embarassed

Scénu, kdy Liška unaveně otevře oči, uvidí vedle sebe Michela, začne do něj s jekotem mlátit a on si na ni sedne, mám před očima jako film, je to ohromně vtipné XD vyřvala bych si plíce XD
Šmarja, ona si nedá pokoj ani když před chvílí málem zcepeněla? XD už zase vyzvídá? XD

Je mi Michela líto, vážně jsem se do jeho příběhu vcítila a svým způsobem k němu cítím něco ochranitelského, jako k Danielu Stahlovi Embarassed prostě obejmout a popetovat, že je má někdo rád Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad ne, že by to Michel, velký drsoň, potřeboval Embarassed teda... popravdě tohle cítím k hodně postavám, co ubližují mým oblíbencům XD kromě mých vlastních postav a Kájčina Geburna, toho se mi objímat nechce XD ale Azarosův příběh je skutečně moc smutný a svým způsobem lituji nejen jeho, ale i Mirtilla Sad i kdybych vzala smrt jeho milované ženy jako svým způsobem trest za to, co dělal... nemohu to přijmout, protože minimálně vůči jednomu chlapci by to bylo nespravedlivé. I když paní Mirtillová asi o Juanově nezákonném počínání věděla...

Do kolem mě dostává, jak Michel Lišce chvíli vyká a chvíli jí tyká XD roztomilé! A na blondýně se mi zase líbilo, jak se tak rychle omluvila za otázku na paní Mirtillovou - svým způsobem je ta zdvořilá omluva únosci rozkošně paradoxní XD

Gessa... mě děsí Embarassed je tak chladný, odtažitý, na jejím místě bych z něj měla hrůzu větší, než z vysvalovaného Michela, u něhož si nepředstavuji chytré, ale spíše tak nějak teplejší oči Smile vím, že Ty ne... ale já ho tak hodně vidím Smile každopádně je Gessa pěkně sjel... Ryšalka XD to je klášný slovo! Já ho miliškuji XD

Liško... ty jsi trdlo! Cool tobě nedochází, že čím víc toho budeš vědět, tím padá pravděpodobnost, že tě pustí, k nule? Shocked kdyby mně začal Michel něco takového vykládat, zaryju hlavu do polštáře a začnu kvílet, ať mi nic neříká, že nechci nic vědět XD a prý ,,Micheli" XD už je zase drzá, to je hrůza XD

Chudák Juan Sad víš, že jsem proti trestu smrti, ale na druhou stranu Juana v jednom aspektu obdivuji... Muselo mu být jasné, že ty vrahy v bílých pláštích nikdy neuvidí před soudem, protože by se při vyšetřování přišlo i na jeho zločiny... a tak udělal to jediné, co mohl, aby manželku pomstil a alespoň trochu to přiblížil spravedlnosti. Navíc nevěřím tomu, že by to byl první zločin těch ,,doktorů"... a bůhví, kolik by lidé, kteří dostávají prachy z daní spoluobčanů, ještě zabili nevinných, kdyby je Juan neodstřelil Sad jen v té scéně máš pár logických chybek Embarassed

Ciao. Muhahhahahhahaha, už legendární, zlidovělá hláška XD

Na konci je mi panikařící Lišky líto Sad nedivím se, že je vyděšená a mimo, kdo by nebyl - zato mi přijde strašně pěkné, jak ji Michel chňapl a začal ji hladit a utěšovat, ač nemusel. Přišlo mi, že ji v tu chvíli taky lituje Smile Ten ,,vztah", co se vytvořil mezi ním a Líšou je velmi zvláštní a líbí se mi - a představa velkého, logicky dominatního Michela, co drží v pažích malou vyděšenou dívku, je přehezká Embarassed a dobře se s ní usíná Embarassed Embarassed Embarassed mám scény s Liškou a Michelem ráda... Smile


„Maličká,“ zabořil jí čelo do blonďatých vlasů, „neboj se, slyšíš? Pokud budeš hodná, tak se odsud v pořádku dostaneš.“

A nelžeš, Španělku?


Díky za dílek, těším se na další (NOVÝÝÝÝ, NA SZZZZZ XD) a posílám pár obrázků Smile


Maria Smile takhle ji popravdě nevidím, jen jsem ji zkusila nakreslit v trendy hadříku Very Happy




Gessa a Liška

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Je tu další dílek... ve kterém dojde k nečekanému - či čekanému? Shocked - zlomu. No nezabili byste Charlu? (Woxy, úplně Tvé nadšené "anoooooo" slyším XD).

Fí:
Jo jo... chuděra malá, napřed dropty, pak máslo... co bude příště, marmeláda? Very Happy Jo, podvedli. Chudák paní Mirtillo, ale Juan to vrátil hezky, že? Smile Jsem ráda pokud Tě unáší, ještě pár dílků v zásobě mám, tak se s nimi ještě chvíli setkávat i budeš Laughing Laughing

Wox: Nevadilo, zima jí tam nebyla... ale usnula tam nedobrovolně, při čekání na mazanou Italku Laughing A náhodou, béžový oblek je... mhhhhm Cool Pepi je doopravdy takový ten kliďas, ač i on dokáže vyletět. Je z těch tří nejstarší a tak je zvyklý brát na sebe větší sousta... Ilči na to nemá nervy a Maria je holka, tu by do ochranky nevzali Laughing Aleší, Alík... tak mu Liška běžně říká, však uvidíš XD A je zvídavá, proto vyzvídá, mrška Laughing Jsem ráda, že je Ti Michelka líto... tak to (pak, v přepracované formě Razz) mělo být Laughing A strach z Gessy... no člověk neví, co od něj může čekat, že? Smile Avšak je to dobrák, který má v krvi vepsanou lékařskou přísahu (ač pracuje pro mafiánského bosse, rozhodně to NENÍ Hovorka Laughing ). O logických chybách vím, když já to nedokáži přepsat Embarassed jednou udělám remake, možnááá XD tak to přepíši Very Happy Děkuji za obrázky! Laughing

Díky za komenty, potěšily! Ciao! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    rychlík napsal:
    zašklebil se na sebe a vyplázl na odraz v zrcadle jazyk, zkoušeje, zda tak bude vypadat normálněji.

    No tohle, Všeli, hned na třetím řádku mne dostaneš: o )

    Je pohostinnáSmile

    No jo, jeden jazyk nestačí (zvlášť, když máš dva kornouty zmrzliny, viď Pepi?Smile)

    Vynikající, Vávra je tady!!! Smile)

    No aspoň jeden, co umí anglicky, aniž by se na to muselo čekat..proč zrovna jemu musí téct z nosu červená?

    sekáček napsal:
    Náhle se rozrazily dveře a kolem obchodníka procupitala smršť jménem Charlatanta s tácem, na kterém byly postaveny tři vysoké hrnky plné voňavoučké tekutiny. „Jé, Seymi, já na tebe zapomněla,“ praštila se do čela. „Chceš taky šálek, drahý?“
    tak tohle mne skutečně rozsekalo:D

    Brr, ten konec byl impozantní, a přesně tím stylem, jež u tebe miluji, nikdo není zlý, všichni jen mají vlastní příběh a chtějí jej dál psát.... Všeli, dala jsem si tenhle dílek jako odměnu po dlouhé matice a musím říci, že lépe jsem si vybrat nemohla


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Děkujeme za díl a... doufám(e) v nový.... *andělské pomrkávání a hrabání špendlíčkem*

Všel, charlu bych nezabila... nemám ji ráda, ale nikomu z této povídky nepřeji nic zlého. Je sice pravda, že ona u mě prohrává nejvíc, ale přeji jí spíš pád do hnoje až po krk, smrt a bolest ne Wink

Jo a zapomněla jsem okomentovat jednu věc - svíčky v Alešově domě!!!! Vávra je romantik???? *umírá v křečích smíchu*


Ilčíčku, neříkala jsem Ti to?! Povídala jsem Ti, že dopadneš špatně, pokud svou krásnou blonďatou hlavinku svěříš té strašlivé Italce! *37* teď to máš, Řasičko hippísácká! *164* věř, že působíš fakt nenápadně XD a jak se krásně prohlíží v zrcadle, ješitka Very Happy zdalipak se považuje Ilči za neodolatelného, jako jeden jeho budoucí dobrý kamarád? :aww:

Škodolibka Marijka XD hehe! Taky mu to říkala, má se proč šklebit! Bráchanče? To je hezké slovo :aww: a líbí se mi, že je Marijka jejich sestřenice, ne sestra Very Happy působí skvěle, jak jsou všichni tři hrozně moc spolu - a přece jsou ti dva odděleni Smile krása! Marijča. Jů! To zní strašně rusky XD

„Dobře,“ usmála se Charlatanta. „Dovedu vás tam, proč taky ne? Jen... pijete latté? Normální kafe doma asi nemám...“ --- charlo nemám tě ráda... a pokud jsi tohle udělala za určitých okolností, tak si užij legraci krevní msty, ženská - v obou významech Cool Cool Cool Cool ale přiznávám, že její hláška o kávě mě pobavila Smile

------------

Aww, kousek s Michelem, Gessou a Liškou je pěkňoučký, líbí se mi, jak si k ní Španělek sedl. On je takový tátovský, úplně vidím jeho velkou snědou tlapku položenou na jejích blond vlasech :aww:

„Co pro tebe ta dívka znamená?“ pronesl chladně Gessa.
Michel otevřel a sklapl ústa, aby ze sebe vykoktal nejisté „je to jen zajatec...“
Allesandrovo zorničky se zúžily a pán se mrazivě zasmál. „Všiml jsem si tvého pohledu, Micheli. Ona se ti líbí. Že mám pravdu?“
Azarosa se mu vytrhl. „Pohlídej ji, doktore. Ahoj.“


Shocked Shocked Gesso, Ty jsi zlý! Nesměj se Michelovi, nezaslouží si to, truhla! Ale Azarosova ztracená rovnováha byla skvělá! Embarassed

Hrozně milá je Michelova věta, že nechce, aby se Lišce něco stalo... ale... není to tak trošku... divné? XD to říká on, kdo ji unesl a dost možná on by měl Lišku zlikvidovat? Razz


„Hlupáku,“ zasyčel sám k sobě, „nedávej city najevo... nedávej city najevo.“

Ne, Micheli, to nedělej. Vždycky se to obrátí proti Tobě... a nejen ve zlém, že se Ti někdo vysměje, nebo Ti ublíží. Ono když někomu v radosti řekneš, že k někomu něco hezkého cítíš (přátelství či lásku), jen pak bolí a člověku je stydno z toho, když musí přiznat, že se to, co na čem mu záleželo a o čem v záplavě štěstí rád vyprávěl, rozplizlo do lhostejnosti a zapomnění.

Gessa hlídající Lišku... docela by mě zajímalo, co si ti dva pak povídali Laughing Laughing být Liškou, asi na Allesandra snažím apelovat, že je doktor a má jí zachránit mladý život. Navíc.. Gessa mi přijde jako takový jemný (nemyslím to zle, NENÍ zjemnělý!) a chladný muž, nedovedu si představit, že by Lišce fyzicky bránil, kdyby se rozhodla utéci XD navíc bych klidně tipla, že by ho Liška přeprala XD a jeho ,,slečno, je nanejvýš nevhodné, abyste se přibližovala ke dveřím", by asi ignorovala :rofl:

--------------

Pepi ještě vyšší než Michel! Ó Very Happy jejich setkání je legrační... vsadím se, že Pepiho pak strašně mrzelo, že na Michela tak vyjel. Já bych si to vyčítala roky... ale Pepi nemohl v žádném případě vědět, že je Azarosa hluchý. Španěla zase obdivuji, že skvěle odezírá, že měl sílu se to naučit. Nedovedu si představit, že bych to zvládla já Embarassed

Nemohu si pomoci, ale nesdílím Juanův názor na to, že je Gil chytrá Embarassed podle mě je Lana strašný trdlo... říká, jak je pro ni Vávra důležitý a pošle pro něj chlapíka, co se s ním viděla poprvé před pár hodinami a ještě v takové situaci, kdy jí ukázal svou převahou likvidací jejích agentů? Cool holka holka... Sad přemýšlej trochu, Lano! Sad

On musí žít ať se děje cokoliv - *syší jako zmije* ty jedna cynická Italko!!!!! Mad Mad Mad Mad Mad

Letadlo významného muže Aleše Vávry - ou... nechtěla bych vidět jeho výraz ve chvíli, kdy se dozvěděl o jisté věci XD nebo... chtěla? Asi ne XD ale může si za to sám. Trouba.


---------------



„A tady mám kuchyň,“ brebentila Charlatanta spokojeně a provázela své nové přátele po domě. --- má nejoblíbenější věta od té strašné Italky XD

Hahahahahahahaha, Češi sladí a Ilči dokonce tolik XD jako Semirek XD ještě kostku a dožene packovu maminku Very Happy

Seymon Babbea je naprosto úžasné jméno! :aww: a divím se, že se z manželství se Charlou nezbláznil, já bych si asi upletla smyčku Sad Jejda, jak to, že pomlouvá Charlina otce? Ten se mi nezdá hloupý, navíc s Babbeou spolupracuje, ne? *škrabe se na hlavě*

Charla s ním spala jako patnáctka? Shocked Shocked Shocked Shocked výborně, má další body dolů, už je celkem slušně v záporu XD upřímně, nějak nevím, proč ji litovat XD Gessu jsem postupem času vzala na milost a mám ho ráda... ji naopak čím dál méně Embarassed

Juan Mirtillo je u nás známější jak Bill Clinton - Laughing Laughing

Seyme, měl jsi od ní utéci! Ale věřím, že ta Michelova kulka je ti vysvobozením. A víš ty co??? Zasloužil sis charlu, byla trest za to, co jsi provedl Michelovi! Razz Razz Razz Razz Razz
Lady Amalthea XD

Nedivím se, že bylo Marie špatně Embarassed uuuch, tohle bych nevydýchala, asi bych byla strašně hysterická Embarassed

Go Michelku, mám Tě ráda! Very Happy


Obrázky:



Mariiin výraz XD (kruci... v reálu je to hezčí Sad)




A Michel s Líšou Smile

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Je tu nový dílek s dlouho očekávaným českým hlavounkem, s panem Vávrou Cool Předem říkám, že ho nemám ráda a vím proč Cool Jinak si díl užijte aneb přeji příjemné počtení Smile

: Hned na třetím? Páni, to koukám Embarassed Laughing Laughing Ale jen si nemysli, Ilči je typ, kterému sluší i pytel (bohužel XD), takže i s copánkama vypadá vcelku normálně Laughing i s tím vyplazeným jazykem Laughing
Charla je pohostiná, no jéje! Jako všechny Italky (a umí i házet nádobím, hehe).
Jo, Vávra (co s ním pořád všichni máte? Ple ple ple XD)... Smile
Cherchero je prostě Cherchero, o to se nebudeme přít: jen ona je schopna připravit latté lidem, co jí chtějí zatknout muže Laughing
Ano, nikdo není zlý a nikdo není úplně dobrý (i Pepi a Ilči dělají chyby XD)... i když v hoších je více dobra a v nejmenovaných hezounech ( Cool ) je více toho zla Cool
Děkuji za komentář i za to, že to čteš! :hug: Embarassed Very Happy

Woxys: Vávra je romantik, ale jen v určitých situacích Cool Je nepředstavitelně praktický (a účelný? Laughing )
Ano, považuje! Stejně jako Semir Laughing Myslí si, že je teď jako Beckham XD
Ona by nemohla být sestra, bylo by to divný Laughing a rusky? No tak v rodině Rusa měli, rusky umí Ilči i Petry maminka... tak proč ne? Laughing
Pobavila Tě, to je hlavní (protože ješitně přiznávám, že měla Embarassed Laughing ), ne? Laughing
Michel JE "tátovský". Liška mu připomíná jeho dcerku... a i když se to snaží popřít, začíná mu na ní záležet. Vážně si představuje, že by takhle jeho dítě vypadalo v jejím věku Embarassed
Gessa není zlý... myslí to s Michelem dobře Wink Ví co říká...
Přesně tak. Ale on se je snaží krýt i z jiného důvodu: Juanovi by se to totiž určitě nelíbilo Laughing
Ne, fyzicky by nebránil... ale zavolal by si ochranku, to jí řekl rovnou. A ta by si ji spacifikovala.
Jo, Pepimu to bylo líto, na druhou stranu si snažil namluvit, že když ten muž dělá pro Mirtilly, že je špatný... a to mu svědomí trochu odlehčovalo. A Michel uměl odezírat již dříve: byl policistou-specialistou na odezírání z kamerových záznamů.
Ona ví, že se Vávra ubrání sám. Kdyby se ten divný cizinec o něco pokusil, tak by mu Vávra zakroutil krkem, to mi věř... takže z její strany jde o vypočítavý th ala "já budu mít čisté ruce, kdyby něco" Smile
Nu co, Charla tam tu kuchyň fakt má! XD
Jo jo, to mají v rodině XD Já si dávám kostek 6-8 Very Happy
Hezké jméno? Jé, díky! Embarassed Ano, spolupracují spolu, ale Babbea ho v lásce rozhodně nemá, myslí si, že ho Charlin otec jen brzdí...
Jo, jako patnáctka Smile V jejich kruzích je to poněkud normální. Navíc... už mohla *105*
Amalthea tam nesměla chybět Laughing Laughing
No, Marii se udělalo šoufl, ale říkala si, že by to měla vydržet. No, nevydržela a musela na vzduch...
Děkuji za krásné obrázky i dlouhý koment! :hug:

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    „To bylo o fous...“

    To vážně bylo...

    Koukám, Chercherovi jsou víc, než zajímavá rodina:)

    Ježkovy očička, to je nádherný, s tím pejskem!!


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Všelko, moc děkujeme za další díl a já letím napsat reakci - předem avizuji, že obrázky dodám později a bude mezi nimi i Tvůj největší oblíbenec, bez myšlenky na něhož nemůžeš usnout XD
Tož, dost bolo provokací a já jdu komentovat Very Happy


Černý luxusní Mercedes? Wohoo, Mirtlillovi nejsou troškaři, co? Very Happy hezké fárko si vybrali, aby si pana Vávru přivezli, chudáka! Stejně mi to přijde psycho, že pro něj poslali řidiče, on jen nasedl dozadu a civěl XD nevím proč a Ty asi obracíš oči v sloup, ale mě ta představa znepokojuje Embarassed

Vrčící Vávra! Na něj velmi sedne ta nedůtklivost, zato mě překvapila ta otázka, zda nejsou nějací ranění Very Happy to myslel vážně, nebo by ve chvíli, kdy by si Mirtillovy gorily zlomily nosy, škodolibě zamnul své krásné české pracky?
Jej... a pochválil Pepiho! To je hezké :aww: ale jak Ty, Všel, můžeš žít s tím, že milého Čecháčka pochválil Aleš? Laughing

Chtěl jsem být u Mirtillových co nejříve a zbavit se svého mlčícího břemena. -mlčící břemeno. Tahle dvě slova do sebe padnou a vyznívají jaksi... hm... smutně, těžce.

na Slovana má velmi výrazné lícní kosti... buď není z české rodiny nebo, ušklíbl jsem se, ho něco trápí. Vypadá, jako by již pěkně dlouho nejedl. Vlasy má lesklé a zdravé, kaštanový odstín hnědé a vypadají silně, takže zdraví ho netrápí... ale oči má smutné --- Vávra je Čech, že jo? Není to Polák ani Slovák? *valí oči* uuuch!
Něco ho trápí a dlouho nejedl? Chudák! Crying or Very sad nedivím se, mu, taky bych po té pražské události asi neměla chuť k jídlu... ale fascinuje mě, že to milého Aleše tak stresuje. Ač... pokud se upomenu na jistá fakta, lze obavy milého Aleška pochopit až moc dobře.
Vlasy... jak jsi je popsala, mám chuť je popetovat, heh Embarassed
A černé smutné oči, krása... Já ho prostě vidím, jak sedí a pochmurně hledí ven z okna na ubíhající krajinu a napůl přemýšlí a napůl prostě jen tupě zírá.
Nezaslouží si to, ale tady je mi ho líto. Je takový... bezmocný, heh Embarassed na takovou roli nemůže být zvyklý...
Byl Vávra někdy v nějaké krizi? Very Happy že by... taky byl nějak... neschopný si pomoci? Embarassed

Stejně si ale myslím, že bys měla vypíchnout jeho věk Very Happy nemohu si pomoci, na něj sedne...

Takže ho něco trápí... že by nějaká obchodní transakce s Juanem? Že by něco nevyšlo a on teď musel k němu na kobereček? Hm, hloupost... tak to určitě není. Spíš teprve chtějí něco domluvit.. ano, to bude ono. - těsně vedle, Pepi. Stejně musel být zaražený, že k Mirtillovi jede Čech...

NE! Ilči nemůže vrkat se Charlou!!! Má inteligenci a vkus! Ilči! Uteč od ní!

Hahaha, havárka, na kterou se pak naráží ve třetí Tragédce, anooo! Very Happy Pepi je skvělý, zachránil Vávru! *utíká do květinářství pro pugét s klobáskami*

_______________


Hahaha, jen zuř, Cherchero! Jsi zloun největší a za Michela si ten stres zasloužíš, abys věděl! *164*

Za jeho špatnou náladu mohla jeho dcerka Charlatanta, která mu mezi pozváním na borůvkový koláč jen tak letmo prozradila, že je Babbea mrtev
- Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing *smajlík s pěstičkou* skvělá věta, Charla je fakt blbá jak nevyžehlenej ručník XD a borůvkový koláč? Do toho by se (vzhledem k tomu, že italsky se borůvka řekne mirtillo), Cherchero pustil převelice rád, tomu věřím! Tůdle!

Ne, Cherchero, Charla Ti nepomůže XD ale jejímu muže je mi trochu líto.. a nemsti se na jablku! To za nic nemůže.

„Teď jen, aby pro mne měl Juan tu holku. Hlupáček,“ zamnul si ruce, „netuší, vůbec netuší koho má v těch svých špinavých prackách. Ale až ji budu mít,“ přimhouřil oči a zatáhl žaluzie, které měl na okně, „tak se uvidí, kdo je nejbohatším mužem ve městě.“
--- jsem zvědavá, jestli tohle bude ještě nějak vysvětleno Shocked protože zatím to nechápu a nenašla jsem v celém Smíchu nic, co by to osvětlovalo Embarassed co o ní Juan neví? Shocked nu, vážně jsem MOC zvědavá Shocked netuší, vůbec netuší koho má v těch svých špinavých prackách - koho? kdo je? Razz

Ale líbí se mi to přetahování Mirtilla a Cherchera o pozici nej boháče - jak dva kluci na písečku, co staví větší bábovku XD hm, jak by v tom ale mohla Chercherovi pomoci slečna? Mirtillo přece není blbý XD

_______________


Mám moc a moc a moooooc ráda tento kousek s Michelem! Ač Ty se na něj mračíš, já si ho užívám, protože úplně vidím, jak milý hluchý nešťastník šlape na plyn a užívá si rychlou jízdu, bez nejmenší výčitky svědomí se opájí svým vražedným činem a připadá si akční, mladý a konečně schopný. Musela to být ohromná směs pocitů, když konečně pomstil své milované. Určitě na ně myslel a v duchu jim říkal, co uděla. Milý Michel. Smutný milý Azarosa.

Ve chvílích, kdy se řítil po dálnici měl pocit, že slyší svištění vzduchu a v těch chvílích si připadal zdravý jako všichni okolo něj
- u této věty je mi ho tak strašně líto, že mi málem vvklouzly slzy do očí, chudinka.. Sad

A pak mám ráda větu o kostičkách, co by sbírali! :aww:

Jen jedno mu neodpustím a zle se šklebím - Micheli! Býčí zápasy ne! Confused Confused Mad

Kdo by chtěl hluchého muže? Nuuuuuuu... Micheli... heh... minimálně na občasné popetování po černém hárečku a pozvání na polévku Gaspacho určitě já! Neb jsi roztomilý. Ač... kruci... já asi splňuji ten požadavek blázna, že XD

Vážil si života... achich Sad

Dál mě posílá do kolen vztah Azarosy a Aitičky, jak ji má rád! Před očima jsem měla scénu, jak rozpřáhl ruce a ona mu - s tím typickým retrívřím těžkopádným během - vlétla do náruče, pejsek krásný! Je skvělé, že ho má rádo zvíře... Michel vážně skvěle balancuje na hraně dobré a zlé osoby...

Zlatý retrívr tam ležel na silnici, s prackama přes očička a klepal se jako malý opuštěný srneček.
--- jak říká Kája: wawawawaaaaaaa!

Španěl zabil... a teď si vesele hraje se psem. Jaký paradox!


Děkuji za díl ještě jednou, těším se na další... a na NOVÝ!!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Obrááázky! Very Happy


Aleš Vávra, krasavec to krásný, mládenec starý, leč zánovní... a předvším osoba záhadná a převelice neproniknutelná!





Maria Tieber, dívenka hezká, skvělými bratránky obdařená, agentka schopná, leč rozvahu občas ztrácející!





Michel a Liška, policista bývalý, převelice nešťastný, o sluch ochuzený, po rodině smutně stýskající... a blondýnka malá, smůlou pronásledovaná, do Vávry zamilovaná a Azarosou lapená!

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
17.11.2008, přidán 10. díl Smile - nejde mi to nahoru napsat XD

Nový díl je tu... a za truhlu je tentokrát naše okudlaná Maria. Chjo, holka... s kým a hlavně KAM to zase jdeš? XD

Fíček: Jo, o fousek to bylo Very Happy Přimo o pidifousek Very Happy A Chercherovi? No to je rodinka k pohledání... ale také je to rodinka, která umí překvapit. No, nebudu napovídat dopředu, hehe Laughing Díky za přečtení ak oment :hug:

Wox: Ne, to nejsou. Třeba pan Mirtillo je řidičem černého Lexusu Laughing
Zamnul by si pracky. Spíš se zeptal tak jako ze zvyku... kvůli etiketě. Normální lidé by to totiž řekli, ne? Laughing
Jo, pochválil... ale žiju s tím dobře, díky za optání Very Happy
Ne! Vávra je SKUTEČNĚ Čech. Možná má někde v minulosti pár Sudetských předků, ale jinak je Čech!
Jeho ale vůbec netrápí ta Praha.. ale to, na co tam původně jede... myslím, pokud nepočítáme na zádrhel s blondýnou Very Happy
Ano, Vávra byl v pár krizích Smile Při misích ve střední a jižní Americe Wink Šlo mu o kejhák...
Pepi BYL skutečně zaražený... a Kaaj, když jí to pak poslali, byla také překvapená. Ona Vávru zná (tedy to jméno) a nečekala, že by jel za Mirtillovými...
Jo, Charla.. je prostě Charla Laughing
Pokusím se to vysvětlit... a doufám, že to vyzní Všelicoidně Embarassed Laughing nápovědu můžeš najít v Tragedy 2 Laughing
No, Michela jsem začala mít ráda Embarassed Ač to měl být bastard.. tak je hluchý a máš ho ráda a už mu nedokážu udělat nic hrozného Embarassed
Nu jo, oni říkají, že při riziku se nemocní cítí jako zdraví Embarassed
Gaspacho! *umírá ve výbuchu smíchu* Ale já ji chci ohřát! *ROFL*
Jj, tu scénu s Aitičkou mám taky před očima Embarassed Paradox dobrý, no Laughing
Díky za koment i krásné obrázky! :hug:

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    cynik napsal:
    „... a pohřeb budeš mít na místním hřbitově, bude se ti tam líbit, drahoušku! A...“

    To snad není možný, to je jako když se čtyřletý klouček přemlouvá, aby šel do školky..já padnu!

    Panečku, na to, že je Maria agentka, je pěkně důvěřivá.

    Koukám, že báňa dostal do komisařů školu v tom, jak zacházet s kvalitními auty:DVery Happy

    Co tam bude, co tam co tam bude? Já ani nedýchám a držím palce!




_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Děkuji za dlouhou odpověď a spolu s ostatními za nový díl!
Omlouvám se, dnešní koment bude krátký, musím za 20 hodin odevzdat seminárku, z níž nemám ani čárku a předtím jsem na komentování neměla náladu Embarassed pardon!
Mimochodem, hehe... vánoční mise! VÁNOČNÍÍÍÍ! Very Happy co dáš Vávrovi pod stromek, Všelko? Laughing a neříkej, že oprátku Laughing



Na Michela všichni dělají ta šílená gesta, aby ho na sebe upozornili, musí to vypadat srandovně - hlavně u suchara chladného Gessíka XD jemuž však oslovení Doktůrek velmi sedne!

Jak se Michel ptal na Lišku - to je od něj hezké... :aww:
Krásný popis Gessova tónu - z jeho úst zní slovo Terezka hrozně nepatřičně Laughing Embarassed myslím tu změkčeninu... Embarassed Dvakrát jsem jí vyměnil obvaz a tak za týden si na to, že měla v ruce kulku, ani nevzpomene --- ne asi, když podle původních plánů měla být už tou dobou tuhá, že? Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing ale jinak je hodný, doktůrek...

Hej, počkat! Jakej českej trouba?! *vyhrnuje si rukávy, aby si vybavila jednu následující scénu a uchechtla se* však počkej, Gesso jeden povýšenej. Ukáže se, zač je toho makarón!

Jen proto ji nechal být? Laughing Laughing jaj, to zní divně, raději nebudu říkat jak Laughing Laughing Laughing a že by si Vávra Michela vychutnal? XD žárlí? Laughing

Michel je krásně škodolibý a potěšilo mě, že se na Lišku těší, truhla Embarassed

No jo! A to tam blondýna byla sama? Michel pryč, Gessa pryč... Mirtillo jí tam asi pohádku nečetl (jaj, to je představa Laughing), tak... měla zdrhnout! Máčka Cool

-------------------------------------------------------------------

Marii se vůbec nedivím Embarassed tedy... říkám si, že ona JE agentka a měla by na tohle být připravena a ne se takhle vyšokovat... Embarassed ale co, každý má nějakou slabinu. A vím, že mně by bylo zle už jen z toho, vidět mrtvé zvíře Embarassed jakmile vidím kosti (fuj, ryba!), je mi zle, takže jí rozumím Sad chudák Sad

Charla je... *kdyby si včas neuvědomila, že má Všel tohle individuum ráda, následoval by příval extrémně sprostých slov* potvora. Nemám ji ráda. Boha jeho, Micheli, to jsi nemohl vzít dvě otravné mouchy jednou ranou?

Marijko, ty a opatrná? No... nevypadá to tak! XD

Je mi jí líto, jak o sobě pochybuje... v jiných povídkách máš psáno, jak to byl její obrovský sen a jak šťastna byla, když se do tohoto zaměstnání dostala. musí být hodně skleslá, když takto uvažuje Sad neboj, Mario, zvykneš si.. nebo by sis zvykla...

Setkání s Gessou, uáááh! Láska na první srážku *rofl* hezky hbitě mu zalhala, holka šikovná... ale ZVONIVĚ se smějící Gessa? ZVONIVĚ? To zní jako z noční můry XD

To je chlapík, panečku, zazubila se a v zápětí zrozpačitěla. Co to říkám? Je to Ital, propána. Vzpamatuj se, holka...
---Teda Mario!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

Gessa naklání hlavu jako štěně?! Tak to už si víc dokáži představit Vávru, jak v převleku za velkého plyšového medvídka rozdává u školky dětem bonbony a zpívá u toho ,,Chodili spolu z čisté lásky" XD

Mario, nechoď s níííím! Shocked kam jsi dala hlavu? Neříjali o tobě náhodou, že máš mozek? Sad no máš, jasně... ale rozvahu sis momentálně strčila do špičky ponožky Sad s cizím chlapem se nikam neleze...


-------------------------------------------------------------------

Gil je mi líto... i všech Mirtillů... ale stejně mi věta ,,Věděla, že je Aleš jejich jedinou a poslední nadějí..." nedělá dobře Razz a ještě víc se mi nelíbí ta následující, to poděkování Bohu, že mají blondsku. Fuj, jejich úmysly nejsou nijak čisté a jejich životy taky ne - jak si vůbec mohou myslet, že by po tom všem mohl být Bůh na ,,jejich straně"?
Hlavně ve chvíli, kdy se hodlají zachovat pěkně hnusně?
Musí mít divné, zvrácené smýšlení Embarassed bleh, bojím se jich Razz
To je děsivé, br...

Líbí se mi připomenutí její matky Embarassed

Skoro plackoidní Gessa XD a bouračka jako okopčená z Kobry 11, je mi to milé XD a srážka s Michelem - naštěstí z tohohle prásknutí láska vykřesána nebyla XD

Aleš Vávra! Embarassed Embarassed Embarassed (*vříšká*) líbí se mi ta jeho nebezpečnost, to, že z něj má respekt i Gil, ač ho má vlastně celkem v hrsti Embarassed působí chladně, drsně... rááá! Embarassed kruci, má strašnou noblesu, nemohu si pomoci... Embarassed

i když z něj cítila strach o jeho družku
--- jé, on se bojí o Lišku, to je od něj hezké :aww: ale to slovo! Družkaaaa! XD vím, že za to nemůžeš XD ale pro mě má strašně negativní konotaci XD buď to pro mě má slovo družka krásný význam směrem k vlkům (vlk a jeho družka, takže tohle si na Vávru a slečnu převádím) a nebo je to pro mě název pro ženu v nehezkém partnerství XD noviny totiž hrozně často uvádí slovo družka v negativní článcích, prostě nějco jako ,,muž zabil svou opilou družku", ,,alkoholik a jeho družka týrali dítě", ,,bezdomovec a jeho družka málem umrzli" Laughing Laughing Laughing fuuuj! XD
Takže raději to vlčí vyznění XD

Ty jo, ona ho chce (rozpitvat) a on je na ni zdvořilý Shocked Shocked Shocked Shocked
Přiznám se, že být Vávrou, tak se z jeho asi roky trvajícího vědomí, že je (dárcem čekající na okamžik, který ho dost možná zabije), prostě zblázním Embarassed

Mdle... je mi ho líto, jak je tam i přes svou tvrdost taký porobený Razz zaslouží si to, chlapec... ale stejně Embarassed

Přesně tak, Gil, neřvi na Pepiho! je to frajer, všechny zachránil. Kdybys byla na místě Engie a měla pod sebou Toma a Semira, praskla bys XD a Vávra se zastal Pepiho? Shocked no... trochu smysl pro spravedlnost mít musí Embarassed

Chudák Vávra... Sad

A ty, Pepi, moc zvědavě nešňupej... kdo moc hledá, moc najde!

----------------------------------

Koukám, že nakonec docela dlouhý koment XD nu ju XD

Gessa!

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
To... už jsou dva měsíce, co jsi přidala nový díl?

*pláče*

Že já to dopíšu za Tebe? *hrozí a tváří se zákeřně* a to budeš koukat, co udělám z Vávry za archanděla!!! *řeže se v hysterickém smíchu*
Nový díííl, prosím! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Shocked Shocked Shocked Vávra a-r-ch-a-n-d-ě-l?! Jík!
Všelčo, prosím, dopiš to rychle, protože tuhle představu nevydýchám. Vávrovi sluší černá pírka a ne bílá! Embarassed Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Nový díl... se značně hloupými agentkami Laughing Laughing Laughing Snad trochu pobaví Laughing Laughing

Fí: No samozřejmě, ale Charle takový přístup jde, že? Very Happy
Maria JE důvěřivá. Je to mladý tele, co si pořádně neuvědomuje, že akce vyvolá reakci Smile Bohužel jí dojde její jednání až když je pozdě... V tomhle má můj rys osobnosti: ráda bych byla rozvážná a tak, ale když jde do tuhého, rozhoduju se impulsivně, ne rozumem... a je to špatné, protože vím, že za pár hodin si to budu vyčítat... a že si to vždycky vyčítám... XD Nechtěla bych teď být na jejím místě. Asi bych se zcvokla.
Díky za koment Very Happy

Woxys: Vávra dostane pěkný dáreček. Ale to uvidíííš Very Happy
Jjj, miluju oslovení "Doktůrek" :aww: Jaj, já ho žeru Very Happy A mávání na Michela jim přijde normální.. už jo Very Happy
Oni mu říkají "český trouba"... ale jemu do očí by to neřekl NIKDO Laughing Laughing Laughing
Kdyby tam přišla a on už byl mrtvý, tak by jí to nevadilo. Viděla i pitvy a nevadilo jí to, ale tohle byla smrt "v přímém přenosu" a na to prostě nebyla připravena Embarassed Pěkně jí to zamotalo kebulku...
Ne. Michel má Charlu rád, telčo Laughing
No jo... není opatrná. Viz odpověď Fíčkovi Smile
Ano, ZVONIVĚ. Ts. Mně se takový smích líbí *164*
Hele, nenavážej se pořád do miláčička Gessíčka! Laughing Laughing Laughing Nj, neleze se. Ale Maria je pořád v šoku, navíc, jak jsem podotkla Fíčkovi, je důvěřivá a říká si, že je to doktor a že zrovna nevypadá na Ramba, takže by mu třeba utekla. Ale je to chyba, nu Laughing Ale ona má chyby Laughing A že jich má dost!
No, mafiáni podle mne mají zvrácené myšlení. Takže ho má i Gil...
Vr, Vávra noblesu má. A kdybych ho nevytvořila, přiznávám, že by se mi líbil. Ale já VÍM co je to za bastarda a tak mu ani to, že hraje na húsličky, nemohu přičíst k dobru XD
No, Vávrův postoj k této problematice se ještě dozvíš Wink
Díky za Gessu :hug: I za koment Very Happy

Kája: Souhlas! Nový díl nahozen! XD Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Vsadím se, že to byla Anežka, nebo nebyla? No nevadí, pro chvilku s Doktůrkem to byla Maggie:)

    Shocked Shocked Brr, Pepi, já se lekla, kdo tam bude.

    Kdyby těm dvěma Gessa mohl rozumět, dost možná by mu cukaly koutky, takhle jen doufám, že z toho nebude větší průšvih, než je nutný.
    Jachá, oni ty dvě svážou dohromady.....propáníčka Very HappyVery Happy

    super díl Smile,

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak jsem evidentně čekala na pokračování na špatném místě. Wink Tieber a Liška přivázané k sobě - na tohle se fakt těším.

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Fí: Ano, byla to Anežka: takovouhle blbůstku totiš vážně vlstním Laughing Laughing (myš, ne zbraň Laughing )
Jj, Pepi.. Cool
JJ, dohromady. Chuděry................................... (muahahahaha Laughing Laughing Laughing )
Díky za koment Laughing Laughing

SaM: No jo... nemám čas to házet ještě na Y-S, tam mi to hrozně dlouho trvá, než to všechno odenteruji Laughing Ale určo to tam někdy šupnu Wink Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Mehehe, koment hodím později, ale teď jsem Ti sem tvořila ilustračku XD ten Michel se mi docela líbí Embarassed



Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Jack Sheppard


Založen: 16. 12. 2008
Příspěvky: 19
Odpovědět s citátem
Liška? Na něj pozor, ti jsou zákeřní. Vím to, protože taky jeden jsem Very Happy Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Liška? Na NĚJ pozor?
Ona je to ale dívka Smile
Příště doporučuji číst pozorněji. Tedy... příště doporučuji ČÍST.
Hlavně takový skvělý příběh jako Smích :aww:
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Vééélké sorry za zpoždění, jdu komentovat Embarassed dneska asi jen krátce, za chvíli letím do školy Laughing
Ale napřed... coooo? Vávra dostane dárek? *oči jako Stahl* od koho? A bude s mašlí? Laughing
A Mariu chápu, neboj se Very Happy je mi jasné, že není žádná choulostivka a jen ji šoknul ten ,,přímý přenos" Smile
Tak, teď už komeeent Very Happy

Tiby, Tiby, chápu, že se Ti Gessa líbí a věřím, že pod tou nutně cynickou (a podle mě i HODNĚ pokryteckou) slupkou musí mít i něco dobrého a Ty to cítíš a chceš vidět. A že Tě zaujalo, jak je smutný... ale stejně, uah, s cizím chlapem v cizím pokoji? Jsi neopatrná. Na druhou stranu si říkám, že Maria má výcvik, takže bude asi sebevědomá a bude si věřit, že kdyby se z doktůrka vyklubalo něco zlého, ubrání se Smile

Doktůrek je vážně pěkné oslovení :aww:

Podivně se zasmál. „Z daleka ne, Mari. Je mi třiatřicet let... Ale má práce,“ zachmuřil se, „mne vysává. Starosti o pacienty mi strhaly rysy, proto vyhlížím skoro o deset let starší, než ve skutečnosti jsem.
- úděl všech doktorů... a on si ho komplikuje sám... Sad

Vyléčím zraněné a oni je pak zprovodí ze světa. Je to správné? --- to je snad jasné, že není, ne? Shocked a je to pokrytecké... nevím, jako doktor by si podle mě mohl dovolit některé lidi třeba spíš tiše zabít, než aby je Mirtillo mohl využít. Prostě jim něco píchnout, aby se z bezvědomí už neprobrali a zláči z nich nemohli třeba vymlátit nějakou informaci... Mirtillo by nemohl poznat, že to nebyla přirozená smrt. To samozřejmě platí v případě, že by Juan chtěl zmáčknout někoho kladného, ne když si to vyřizují mafoši se zajatými mafoši či práskači...

Hm... Gessa je strohý.. a otevřel se první bytosti, která na něj hleděla lidsky. Snadno, hodně snadno a rychle, ale kdo by se mu divil, že?

Chuuudaaak Pepi, to musel být šok roku XD až bych potom Tiby viděla, přehla bych si ji přes koleno XD
A překvápko má i Maria - věřím, že musela být šoknuta dosti XD

Hm... René... Gessa bude asi jeho jediný kamarád, co? A pro Gessu taky někdo milý... oba mají smůlu, lituji je...

Týýýýýýýýýý? no jasny, aby se Liška neozvala XD

Uah, tuhle část nemám ráda XD jasně, CHÁPU, že na sebe prskají, ale nečte se mi dobře, jak si nadávají XD

A chudáci Azarosa s Gessou, taky museli koukat jako dva výrové ve světle reflektoru Laughing Laughing mají v pasti dvě holky a ony ještě prskají jedna na druhou, jakoby neměly pud sebezáchovy *směje se*

Gessoooo, nesahej na Lišku, kousne Tě! Laughing hm... ač... vždycky zapomenu, že jí zachránil život Very Happy

,,Počkat,“ zbystřila Liška, když se k ní doktor s motouzem nebezpečně přiblížil. ,,Kam přivázat?“
,,No přeci,“ usmál se Gessa křivě, ,,k vám, slečinko...“
---- ha haaaaaaa, jdem vážně zvědavá, jak dopadne sloučení hmoty a antihmoty XD


A malý obrázek Smile



Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Nový díl je tu, přeji příjemné počtení. A děkuji všem, co mi sem komentují, těší mne, že si to nepíšu jen tak do kapsy Embarassed Laughing Wink


Woxys: Ano, Tiby je HODNĚ neopatrná. To, co se jí za krátký čas v Berlíně stane, byla z jedné strany i doooooost její chyba... nu, doplatila na to, nu Sad A nevím, zda by se ubránila. I když.. Gessovi možná i jo Laughing
S údělem souhlasím... a ano, komplikuje, ale i ne... Sad Těžko se to vysvětluje...
No, kdyby na to, že je uspává, don přišel, asi by si to Gessa pěkně odskákal. A doktůrek má život rád Smile A navíc... zákazníci u Mirtilla bývají pěkní parchanti. Těh pár dobrých většinou přistoupí a odejde, vyléčených Gessou, po svých Wink
Já se mu nedivím... taky bych se vypovídala Embarassed
Jj, oba byli v hustém šoku, ale nesměli to dát najevo... ale k tomu se ještě jednou poté vrátíme (tedy, mám to v plánu... uvidím, zda k tomu dojde Laughing)
René nemá, až na Gessu, Michela a Aitu kamarády... ale je s tím smířen... i s tím, že zemře...
Haha, já to mám ráda, jsou jako kočky, co je někdo tahá za ocas XD

Děkuji za koment i za obrázky! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Smích je velká věc aneb Vánoční mise
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 2  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma