Oznámkujte mou kratičkou povídku, prosím, jako ve škole: |
1 |
|
100% |
[ 7 ] |
2 |
|
0% |
[ 0 ] |
3 |
|
0% |
[ 0 ] |
4 |
|
0% |
[ 0 ] |
5 |
|
0% |
[ 0 ] |
|
Celkem hlasů : 7 |
|
| Muž, téměř ještě chlapec | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 13.1.2008 21:30 |
|
|
|
|
Malý drobek... no, myslím, že poznáte, o koho jde, i když tam nikde není uvedeno jméno. Domyslete si i, co se stalo. Vše je jen na vaší fantazii.
Snad se vám to bude líbit... po dlouhé době jsem zase měla chuť psát...
Muž, téměř ještě chlapec
Měsíční svit měkce dopadal na zvlněnou krajinu. Nadýchané obláčky se proháněly v tom tichu a hvězdy je v jejich bujaré hře povzbuzovaly. Dole, na pevné zemi, vzdálen jejich radovánkám, seděl muž, téměř ještě chlapec. Pomrkával na nebe a přál si být jeho součástí. Jak by to bylo krásné, myslel si, kdybych mohl z výše hledět na tu krásu dole. Byl bych nahoře a mával lidem dolů. Proháněl bych mraky, ty nadýchané ovce a mával nad nimi bičíkem ze svitu Luny. Neměl bych žádné starosti krom jediné: jak to udělat, aby se mi žádná ovečka nezatoulala... Byl bych svobodný jako pták, letící v dál a ničím se netrápil.
Muž, téměř ještě chlapec, se neklidně zavrtěl. Vítr sletěl z nebeské výšky a zakousl se mu do holých paží a bledých tváří. Zatřásl se a chtěl se zvednout a odejít, ale nemohl. Proč odcházet od té krásy kvůli něčemu tak pomíjivému, jako je počasí? Avšak, pousmál se trpce a utrhl kus trávy, žmoulaje ji mezi prsty, není snad i krása pomíjivá? A hlavně, natáhl dlaň a nechal lístek traviny odvanout, není relativní? Sáhl si konečky prstů na tvář a zachmuřil se, když ucítil drobné jizvičky. Jednou člověk udělá něco správného a je nucen za to zaplatit.
Muž, téměr ještě chlapec, znovu ucítil krev, stékající mu po líci. Pevně semkl víčka a roztřásl se. Někdy se věci dějí tak rychle, že jim nedokážeme zabránit. Přesto si myslíme, že stačí jedno slovo a vše přestane. Ach, jak jsem byl naivní! Jak jsem si mohl myslet, že ji dokáži ochránit? Já?
Nebe se zatáhlo. Starší sourozenci bílých obláčků se roztáhli kam jen oko dohlédlo a zvěstovali příchod spásného deště. Muž, téměř ještě chlapec, to však nevnímal. Byl ztracen ve svých myšlenkách a necítil nyní dravý vichr, který se mu snažil strhat košili z těla. Vlasy mu na hlavě tančily, aniž by o tom věděl a šedá obloha, kterou sem tam prořízl malý blesk, se mu zrcadlila v brýlích.
Muž, téměř ještě chlapec, sebou trhl, když se ho dotkla pevná ruka. Ohlédl se. Malý muž se na něj mile usmíval. „Budeš tu sedět ještě dlouho?“
Zavrtěl hlavou. „Ne, už jdu. Pomůžeš mi vstát? S tou rukou se mi nezvedá zrovna nejlépe...“
Příchozí kývl a chytil přítele za zdravou paži, pomáhaje mu na nohy. „Kdy vlastně,“ zamžikal, když mu do tváře padly první kapky, „ti tu sádru sundají?“
„Za týden,“ ucedil tázaný a vydal se k autu, stojícímu opodál.
„Nemůžeš za to,“ následoval ho malý muž, „víš to.“
Přikývl. „Vím. Ale i tak si to nepřestanu nikdy klást za vinu.“ Protože možná, že kdybych tam nebyl, tak by dál žila. Protože kdybych nebyl takový tupec, nemusela skončit v krvi na zemi a já o pár ulic dál mezi odpadky. Protože jsem neposlechl svůj šestý smysl, který mi radil, ať zůstanu doma. Protože to je jediné, co mi po ní zbylo. Vina. „Nevymlouvej mi to, Semire, prosím.“
Malý muž přikývl a již se na nic neptal.
Muž, téměř ještě chlapec, hleděl z okénka stříbrného auta, uhánějícího krajinou, na nebe. A přál si, aby se nikdy nenarodil.
Konec...
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| Re: Muž, téměř ještě chlapec | |
| Re: Muž, téměř ještě chlapec | |
ReeR
Založen: 14. 12. 2007 |
Příspěvky: 112 |
Bydliště: Most |
|
|
Zaslal: 16.1.2008 21:46 |
|
|
|
|
Všelicos napsal: | Protože možná, že kdybych tam nebyl, tak by dál žila. Protože kdybych nebyl takový tupec, nemusela skončit v krvi na zemi a já o pár ulic dál mezi odpadky. Protože jsem neposlechl svůj šestý smysl, který mi radil, ať zůstanu doma. Protože to je jediné, co mi po ní zbylo. Vina.
Muž, téměř ještě chlapec, hleděl z okénka stříbrného auta, uhánějícího krajinou, na nebe. A přál si, aby se nikdy nenarodil.
Konec... |
bože tušíš ty vůbec kolik v tom je pravdy, kolik věcí na přemýšlení??? jak já bych kolikrat chtěla bejt jinde... a nebyla??? myslím že to je problém spousty lídí, neuvěřitené množství lidí cítí vinu za věci, kterým ani nemohli zabránit, nemohli je ovlivnit ani s tím nemuseli mít nic společného a cítí vinu......
a pak je tu stádečko lidí kteří mají velké množství věcí na svědomí a nedělá to sn ima vůbec nic...
|
_________________ The truth is out there
|
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 22.1.2008 19:35 |
|
|
|
|
Tuto povídku jsem četla již před několika dny a i dnes mě zase oslovila něčím tak smutným, že....
Ne, neboj, Všelísku, líbí se mi.
Je moc krásná!
Hrozně moc se mi líbí první odstaveček, kdy muž, téměř ještě chlapec, pozoruje oblohu a přeje si být její součástí. Jako on tak si i já přeji někdy nebýt. Být někde jinde, někde, kam sluneční paprsky zavítají jenom velmi velmi vzácně, ba vůbec.
Ach, tohle dílečko mě pohladilo po dušence a moc ti za ně děkuji!
|
|
|
| | |
|
| | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 27.1.2008 20:42 |
|
|
|
|
ReeR: Vím, sama jsem se v podobné (ač ne zase tak vážné) situaci ocitla A přitom jsem za to vyloženě nemohla Je nesmírně těžké upustit od toho pocitu...
Kájka: Taky bych někdy chtěla být jinde. Třeba na Islandu, zachraňovat tuleně či v Kanadě, někde v horách, sledujíc vlky, jeleny... *20* Jsem ráda, že se Ti líbí *215*
Fíček: Kdy? Člověk je dospělý teprve tehdy, kdy už ho nebaví si hrát... a v tu chvíli je již prakticky mrtvý POstarat se o sebe a ostatní... není tomu tak, že pokud v sobě cítíme zodpovědnost, že pokud jsme schopni stát na svých nohou, tak potom jsme schopni postarat se o vše, ačkoliv sem tam potřebujeme pomocnou berličku bližních? A neměli bychom smět alespoň jednou za čas udělat si chvíli jen pro sebe a těšit se okolím? Děkuji za koment
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
Tess
Založen: 19. 10. 2007 |
Příspěvky: 35 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 28.1.2008 12:42 |
|
|
|
|
ReeR- Myslím že horší je srovnat se s věcmi kreré jsme mohli ovlivnit a neudělali to . Svědomí je totiž věc geneticky daná někdo má a někdo nemá. Podle toho vypadá i naše politická scéna
Fí- Někomu se nepodaří dospět nikdy a není to ve schopnosti hrát si. Znám několik starších lidí jež si nezapoměli hrát ale dospět se ti podaří až když ochutnáš sladké i trpké a poučíš se z vlasních chyb.
Všel- všichni jednou potřebujeme pomoci , nejhůře dopadají ti jež si nedokáží o pomoc říci , nebo nemají komu to říci
|
|
|
| | |
|
| | |
André-und-Semír
Založen: 09. 11. 2007 |
Příspěvky: 418 |
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov |
|
|
Zaslal: 29.11.2008 20:07 |
|
|
|
|
Áno, áno,áno.... Krása a štěstí jsou pomíjivé....Tak toto dílečko, Všelísku, se mi móóc líbilo.....
Avšak, pousmál se trpce a utrhl kus trávy, žmoulaje ji mezi prsty, není snad i krása pomíjivá? A hlavně, natáhl dlaň a nechal lístek traviny odvanout, není relativní? Sáhl si konečky prstů na tvář a zachmuřil se, když ucítil drobné jizvičky. Jednou člověk udělá něco správného a je nucen za to zaplatit.
To byla a je nejoblíbenější pasáž povídky
|
_________________ Anča =)
Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|