AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se vám povídka líbí?
1
100%
 100%  [ 2 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

2. Krása x smrt
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
A druhá pvídka, kde získala hlavní roli naše milá cobra12! Very Happy No, tady zrovna milá není, že, ale co se dá dělat, někdo zápornou roli zastat musí! Very Happy Takže doufám, že se povídka bude alespoň trochu líbat a přeji pěkné čtení v křesílku u počítače! Laughing Very Happy

KRÁSA X SMRT

Bylo pondělí, začátek listopadu, a komisaři von Landitzová a Traber měli hlídku na dálnici A44.
„Nevíš, co bych měl koupit Kevinovi k narozeninám? Má je 15. listopadu a já pořád nic nesehnal.“ stěžoval si kolegyni na sedadle spolujezdce.
„Tak ti nevím, jestli tu hnusnější za 200, nebo hezčí a elegantnější za 450.“ brblala si pro sebe zabořená do katalogu.
„Co to pořád studuješ?“ nakoukl jí přes rameno. „Katalog oblečení?“ divil se.
„V něčem v zimě chodit musím. Přece nebudu nosit plavky.“ vysvětlila své počínání a stále porovnávala dva modely za 200 a 450 eur.
„Nevím, co řešíš. Já chodím v jednom a nikdo si nestěžuje.“
„Víš jaký je podstatný rozdíl mezi mužem a ženou?“ zeptala se dřeváka Franka.
„Netuším.“ zavrtěl hlavou.
„Chlapům jde o krásu, kdežto ženám více záleží na citech a povaze muže.“
„Hmm, takže je to jedno, když chodím v jednom.“
„U tebe to možná jedno je, ale u mě ne. Proto si musím vybrat mezi zimní kolekcí za 200 nebo 450 eur.“ vysvětlila a opět se zabořila do katalogu.
V ten samý okamžik tmavý Mercedes předjela stříbrná Honda Civic a razila si cestu mezi projíždějícími auty.
„Co to je za magora?“ rozčílil se Traber a sešlápl plyn.
„200 nebo 450.“ opakovala si pro sebe Susi a situaci na dálnici nevěnovala pozornost.
„Tenhle jede tak 170.“
To, že jel „jen“ 170 a ne více, nijak nezabránilo tomu, aby zablokoval dálnici na celý den.
Při předjíždění červeného Fiatu si nevšiml kamionu plného levného vietnamského oblečení. Kamion nekamion, Honda byla v něm. Kdyby tam zůstala, bylo by to ještě dobrý, ale vylítla a napálila to na střechu bílého Peugeota. To stačilo k tomu, aby kamion zazmatkoval a strhl volant do svodidel. Ty prorazil a zablokoval druhý směr.
Tam to do něj napasovalo několik světových značek aut, příkladem Alfa Romeo, Kia a spoušti se nevyhla ani česká Škodovka. Ale vraťme se do vedlejšího pruhu, kde Honda skončila v pevném obětí s Peugeotem. Červené punto předjížděný civicem se také leklo a smykem zabrzdilo o ostatní. Další řidiči, kteří pod 120 nešli, si dali s Peugeotem, Hondou, kamionem a Fiatem pěkného hudlana. Ale vyjmenovávat všechny experty dnešní slabé bouračky, byly bychom tu do Vánoc.
Suanna konečně hodila katalog na zadní sedadlo a honem šla zachraňovat zraněné z nabouraných aut. Frank se postaral a Peugeota a Hondu a na Susi zbyl kamion a Fiat. Ostatní řidiči a spolujezdci vylezli po svých včetně těch v druhém směru.
Řidička Hondy, která celou tuto dnešní „líbačku“ způsobila, byla vysoká bruneta nejspíše s otřesem mozku.
Vtom se nad hlavami všech zúčastněných prolétl modrý Ford. V klídku si to přistál na Fiatu, ale Frank začal zuřit:
„Ten idiot! Zničil mi služebák! A ještě přejel můj výstražný trojúhelník! Já ho zabiju, jestli se nezabil sám!“
Jenže ouha. Tedy alespoň pro Franka. Na to, že to byl kaskadérský kousek jak od Action Conceptu, vylezl řidič z auta v pořádku a po vlastních nohách.
Sus zanechala řidiče a spolujezdce na proražených svodidlech a šla se spojit s centrálou.
„Kobra 12 volá centrálu, ozvěte se.“
„Centrála slyší.“ přihlásil se dispečer.
„Na 43. kilometru dálnice A 44 se stala hromadná havárie. Pošlete posily a záchranku. Kobra 12 konec.“
„Centrála rozumí a konec.“
„Hele, Sus, ten kamion převážel spoustu hadrů.“ upozornil svou partnerku, když se vrátila od auta.
„Jo, ale vietnamskýho původu.“ odpověděla pohrdavě.
„No koukej. Žádných 200 nebo 450, ale 10 eur za zimní kalhoty. To je slušná cena.“
„Já si radši přidám a koupím si to za 200 nebo 450 eur.“
„Tak jo, no.“ nehodlal diskutovat a pustil se do své práce záchranné složky.
Za pár minut se na dálnici objevila kolona, kterou si to razily posily a sanitní vozy.
Kolegové zajistili dálnici, záchranka odvezla zraněné a některé ošetřili na místě, ale pro nezávažnost poranění je do nemocnice nepřevezla.

Komisařka von Landitz se společně s Traberem odebrala na smrt do kanceláře své nadřízené.
„Co to mělo být?!“ zahřměla po otevření dveří své kanceláře.
Oba komisaři zůstali stát jako přibití.
Jako první se s vysvětlováním odhodlala Susanna. „Víte, šéfová, vždyť my za to vůbec nemůžeme. Ta Honda tam kličkovala jak zajíc mezi pytláky.“
„Zajíček mezi pytláky, jo? Pytlák asi dvěma zajíčkům strhne plat. Vy jste měli tu dámu v Hondě zastavit a pokutovat ji za ohrožování bezpečnosti na dálnici. To vás nenapadlo?!“ šéfka řvala jako deset miminek, která celý den nedostala najíst.
„Šéfová, my fakticky...“ Frank se začal hájit, ale Anna mu nedala šanci.
„Ano, fakticky jste jí měli zastavit! Teď se vaše výplatní částka zastaví o pár stovek níže!“
„Šéfová to je ňák moc.“ protestoval Traber.
„Ano, ta dnešní bouračka byla moc! Desítky zraněných, nejméně dvacet aut napasovaných do sebe, uzavřeny oba směry, kolona nejméně osm kilometrů na obou stranách!“
Annu ve vyjmenovávání dnešní bilance hromadné havárie přerušila její sekretářka, která měla na starost zjistit kdo to je, kde bydlí a co dělá bruneta, která dnešní „líbačku“ zavinila.
„Šéfová, ta řidička Hondy se jmenuje Adriana Dürrmannová - modelka. Byla přihlášená do letošní soutěže Miss. Manažer finalistek nám potvrdil, že spěchala na zkoušku. A pak ještě jedna smutná zpráva. Před chvílí volali z nemocnice. Utrpěla vážná vnitřní zranění. Před půl hodinou zemřela na vnitřní krvácení.“ Andrea si prohlédla všechny v místnosti, kteří při jejím příchodu zmlkli. Pak zavřela dveře a posadila se ke svému kompu.
„Desítky zraněných a jedna mrtvá!“ zařvala na komisaře, kteří se okamžitě z její kanceláře zdejchli a o výši svého platu už nediskutovali.
Úplně rudí si to šinuli do své kanceláře. Celá služebna si je prohlédla a Gerkhan s Kranichem přidali jeden ze svých nejapných vtipů:
„Slyšel jsem, že někdo na dálnici způsobil hromadný grupáč. Nemáte v tom náhodou prsty?“ Kranich si je zpytavě prohlédl a oni na oplátku se na něj zamračili.
„Viník prý leží v nemocnici. Tak až se tam vrátíte, pozdravujte doktory.“ Semir se zasmál a sledoval kolegy mizející v kutlochu naproti nim.
„Jestli mi strhne plat, tak si budu muset koupit zimní kalhoty od Vietnamců za 10 eur.“ zakabonila se a naštvaná ztěžka dopadla do svého křesla.
„To nám ten týden pěně začíná.“ s výrazem spráskaného psa se posadil také. „Alespoň Missky přišly o jednu soupeřku.“
Do jejich pochmurné nálady a načuřeného rozjímání zazvonil telefon.
„Ano? Traber.“
„Čau, Franku,“ pozdravil hlas, který si spojil se zrzavým technikem, „na místě nehody jsme našli něco zajímavýho.“
„No tak mě nenapínej a spusť.“ vyzval zrzečka.
„Našel jsem vylitou brzdovou kapalinu. Všiml jsem si jedné podezřelé kapičky, od které to vedlo dál až k té vaší Hondě.“
„To znamená,“ zpozorněl a podíval se na Sus, která se snažila pochytit každé slovo, „že někdo tý brunetě přeřezal brzdový hadičky?“
„Nechal jsem si ho přivézt na KTU. Nejdřív jsem myslel, že by to mohlo být zpuchřelé, ale to by jí nebrzdilo delší dobu. No, zkrátka při bližším ohledání jsem narazil na hladký řez. Byl tak tři hodiny starý.“ konkretizoval svůj nález.
„Při sto sedmdesátkový rychlosti mohla být v okruhu dvou set deseti kilometrů. Potřebujeme svědky.“ konstatoval sklesle Frank.
„To mně neříkej. Já vám je hledat nebudu.“
„A co otisky?“ zkusil ještě poslední záchranu.
„Franku, nejsem blbej. To víš, že tam žádný nebyly.“ řekl Hartmutt dotčeně a rozloučil se.
„Dík. Čau.“ práskl telefonem a bouchl do stolu.
„Co říkal?“ vyzvídala Sus.
Frank napodobil jeho hlas: „Franku nejsem blbej. Já jsem objevil přeřezaný hadičky...“
„Máme tři možnosti. Zaprvé: Budeme sledovat kapky brzdové kapaliny. Zadruhé: Podíváme se na kamerové záznamy, kdo ji cestou sledoval. Zatřetí: Zjistíme kde jsou motoresty, odpočívadla nebo benzínky, u kterých by mohla zastavit.“
„Jsem pro bod 3. Je asi ten nejjednodušší.“
„Dobrá, souhlasím.“ Susanna se přesunula k osvětlené mapě Kolína a přilehlého okolí. „Tak to je osm motorestů, dvanáct benzínek a deset odpočívadel.“
„Podíváme se na kamerový záznamy z dálnice ještě před prvním potenciálním místem její zastávky.“
Pilně by pracovali, kdyby je nevyrušil Hotte.
„U 60. kilometru na A 4 se našla mrtvola.“
„Na A 4 práce čeká.“ řekla Susi a popadla černou mini bundu.
„Na A 4 mrtvola čeká.“ poopravil ji Frank a zvedl se také.

U 60. kilometru se nad patologem tyčili komisaři z Kobry 11.
„Tak co?“ chtěla vědět Susanna.
„Zrovna jsem tady pánům komisařům říkal, že byla uškrcena. Ale ne tady, sem byla převezena. Leží totiž v nepřirozené poloze.“
„A co tkáně? Nemá něco za nehty?“ zkoušel to Frank.
„Měla je tam, ale vrah byl chytrý a nehty jí vyčistil. Nemáme nic.“ zakončil patolog.
„Sakra.“ zaklel Frank.
„Doba vraždy?“ zeptal se klidně Tom.
„Podle tělesné teploty mrtvoly a okolního vzduchu to odhaduji tak na 24 hodin, ale více až po pitvě.“
Všichni se ještě jednou podívali na kudrnatou zrzku, kterou nakládali do igelitového pytle.
„Centrála Kobře 11 a 12.“ ozval se dispečer ve vysílačce stříbrného Mercedesu a BMW stejné barvy.
„Slyším.“ řekl Frank u Meďáku a Semir s ostatními se k němu natlačili.
„Na odpočívadle u 23. kilometru B 65 se našla zastřelená žena.“
„Kobra 11 a 12 přebíráme to.“ řekl Frank za oba týmy a každý se vydal do svého auta.

„No výborně,“ zhodnotil Frank situaci, když se vraceli na služebnu, „tři mrtvé, žádná stopa a my dva bez platu.“
„Tak nejdřív přeříznuté hadičky. Pak tu zrzku někdo uškrtil a poslední černovlásku zastřelil.“ zamyslela se Susi. „Co udělá asi příště?“
„Třeba je to nějakej úchyl.“ vyřkl domněnku Frank. „Ale má fantazii, vrah jeden ušatej.“ zapitvořil se.
„Žádná znásilněna nebyla.“ odmítla podezření na úchyla.
„Tu příští třeba zabodne nožem.“
„Když to není úchyl, proč vraždí jenom ženy?“ přemýšlela dál Susanna.
„Tak asi nezabíjí pro zábavu, ale má k tomu důvod zabít zrovna tyhle tři. A proč by měl nebo měla vraždit další? Třeba to byla poslední.“ pokrčil rameny. „Jedu domů. Zavez mě prosím na služebnu.“ rozhodl se a dnešní den by nejraději přeskočil.
„Zavezu tě domů sama.“
„Tak díky, ale zítra na mě nezapomeň.“
Oba komisaři se rozprchli domů a na případ už nemysleli.

Druhý listopadový den nebyl o moc klidnější než ten předchozí. Hned v poledne si šéfová svolala své čtyři komisaře a sekretářku k sobě do kanceláře na poradu.
„Tak, pánové a dámy, co máte k případu?“ každého si změřila pohledem.
„Tři mrtvé finalistky Miss a žádnou stopu.“ shrnul vše stručně, ale výstižně Semir.
„No, a co navrhujete? Nějak se pohnout musíme. Tlačí na nás nejen prezident soutěže, který nechce soutěž odvolat, ale také novináři.“
„Domníváme se, že oběti vraha nebo vrahy znaly.“ ozvala se Susanna se zprávou od patologa v ruce.
„Zjistili jsme, že finalistky byly zavražděny systematicky podle čísel. Ta řidička Hondy měla jedničku a mrtvá na A 4 dvojku. Poslední zastřelená měla dostat číslo tři.“ přidal svou trošku do mlýna také Tom.
„Zkoušeli jste prověřit někoho ze štábu a pořadatelů Miss?“
„Prezident soutěže odmítl spolupracovat. Prý nikdo s vraždami nemá nic společného, proto ho máme za hlavního podezřelého, ale nikdo se s námi nehodlá bavit.“ řekl Frank.
„Jak hodláte vyslechnout všechny kolem soutěže, když se s vámi nikdo nechce bavit?“
„Proniknout do soutěže jde jen jedním způsobem.“
Všichni přítomní se otočili na autora výroku - Andreu. Nikdo její slova nechápal.
„Co třeba někoho nasadit do štábu nebo poroty?“ stála si za svým nápadem Andy.
„Jo, to klidně můžeš rovnou mezi soutěžící a oni ti hned řeknou, kdo je zabíjí.“ vysmál se Andreině nápadu Frank.
„Počkejte, Trabere. Právě jste s Andreou vymysleli skvělý plán.“ reagovala nadšeně šéfová.
Tentokrát všichni včetně Andrey koukali na Annu.
„Nasadíme do soutěže své lidi. Ty nás budou informovat o věcech ze zákulisí a možná objeví i vraha. Pokud vraždí finalistky podle čísel, musí Susanna dostat 1.“
„Co já, šéfová. Já do soutěže nepůjdu. Přeci ze mě neuděláte nějakou vyhublou, zoufalou soutěžící, která se živí jen vatou namočenou ve vodě a chce světový mír.“ protestovala budoucí Miss.
„Susanno, jste naše jediná šance. Kdo jiný by měl jít do soutěže, aby zaujal nejen porotu, ale i diváky.“ snažila se ji přesvědčit pádnými argumenty.
„A proč zrovna já?! Je tu spousta jiných policistek. Třeba Strandová.“ nedala se Sus.
„Hele, Susanno, pojď se mnou.“ vzal Semir svou kolegyni za ruku a vytáhl ji z kanceláře.
Andrea svého manžela probodla pohledem. Ten si jí nevšímal a šel se Susannou do kuchyňky.
„Teď mě dobře poslouchej. Jestli do tý soutěže nepůjdeš, ztratíme jedinou možnost na vyřešení případu. Když tam půjdeš, zabráníš dalším vraždám. Opravdu chceš nechat umřít nevinné?“ zpytoval její svědomí.
„Semire, já nechci, aby ty holky umíraly, ale nemůžu se předvádět po molu. Bylo by mi to trapný.“
Mezitím porada u Anny skončila. Traber s Tomem šli „zkontrolovat“ své kolegy do kuchyňky.
„Mám návrh. Co kdybychom šli na oběd do bistra?“ navrhl Frank a mrkl na Semira.
„No jasně, dobrej nápad. Susanno, jdeš taky?“ zeptal se Semir.
Susanna chvíli váhala, ale nakonec se rozhodla: „No tak jo, ale zvete mě.“
Ostatní se usmáli a slíbili útratu i za Susi.
„Andreo, jdeš s námi?“ zeptal se své ženy Semir.
„Ne, mám tu ještě práci, ale něco mi přivez.“

Čtyři komisaři se rozjeli modrým CLK do bistra Betrieb. Sedli si k jednomu stolu a okamžitě k nim přiskočila servírka.
„Tak co to bude?
„Já si dám zeleninový salát a minerálku.“ objednala si Suss.
„Hranolky a krůtí prsa s majonézou a bohatou oblohou a k tomu Spriteku.“ poručil si Frank a usmál se na servírku, která zapisovala na objednávací lístky a dělala co mohla, aby to nezapomněla.
„Dvakrát,“
„Třikrát.“ opravil svého parťáka Tom.
„Takže, proč jsme se tady sešli.“ začal Semir
„Já myslela, že jdeme... Nechcete mě doufám přemlouvat k soutěži.“
„Sus, tak už to pochop. Někoho tam poslat musíme.“ zkoušel to stále Frank.
„Moje poslední slovo. Nikam se přihlašovat nebudu. A stejně nikdo neříkal, že hledají tři náhradní soutěžící.“
„To je jedno. Když se přihlásíš, tak ti řeknu která kolekce je lepší. Jestli za 200 nebo 450.“
„Ne! Tak si tam pošlete Andreu nebo Strandovou. A jestli nechcete, abych odešla, začněte se bavit o něčem jiném.“ zvýšila hlas.
A tak se až do konce oběda bavili o všem možném, jen ne o vraždách ze včerejška a účasti ve finále.
„...Já myslím, že ten poslední díl byl dost vydařenej. Ta bouračka a výbuch...“ rozpitvával Semir čtvrteční díl oblíbeného seriálu, když Susanně zazvonil telefon.
„Ano, Andreo?“
„Máte se rychle vrátit. Šéfová s vámi potřebuje mluvit.“
„Dobře, už tam jedeme.“

A skutečně. Ani ne za půl hodiny byla celá skvadra včetně sekretářky dnes již podruhé naložena u šéfky v kanclu.
„Susanno, půjdete do té soutěže nebo ne?“ zeptala se naléhavým hlasem Anna.
Neodpověděla Susi, ale její parťák.
„Ani váš nápad na oběd v bistru ji nepřesvědčil.“
„Pak tedy musíme vymyslet jiný plán. Musíte přesvědčit prezidenta soutěže, aby vypovídal. Pokud odmítne spolupracovat, případ bude uzavřen a náš prezident doprezidentuje. To mu řekněte.“
„Jediný plán, který máme, takže to zkusíme.“ řekl Tom a podíval se po svých kolezích.
„Šéfová,“ zaťukal Dieter na skleněné dveře, „na poli u A 4 se našla mrtvola. Někdo ji vyhodil z letadla.“
Všichni vytřeštili oči a okamžitě bez jakéhokoli vyzvání odešli z kanceláře a rozjeli se na A 4.

„Byla už mrtvá?“ zeptala se Susi patologa na místě nálezu mrtvoly.
„Ne, jen omráčená. Dali jí čuchnout chloroformu a pak ji vyhodili. Zemřela pádem na zem, roztříštila se jí lebka.“
Tělo mrtvé blondýny bylo celé od krve, která se rozprskla všude kolem.
Susanna se přemístila ke svým kolegům, kteří vyslýchali svědky.
„Přilétl takový modrý dvousedadlový letadlo a spadlo z něho něco dolů. No, a byla to ta ženská.“ vypovídal jeden svědek Semirovi.
Po vyslechnutí všech, co vraždu spatřili, se komisaři sešli na jednom místě.
„Jestli nikdo do tý blbý soutěže nepůjde, vyvraždí ten magor všechny ženský v Německu.“ řekl skrz zaťaté zuby Frank.
„Musíme zavolat prezidentovi, aby nás nechal vyslechnout všechny ze štábu. Co nám je do toho, že se ohání nějakým papírem. Dáme mu to příkazem.“ rozhodl Tom a šel napřed ke svému CLK.

„Mrtvá se jmenuje Ute Benkleidová, 21 let a v Miss měla mít číslo 4.“ podala bližší informace všem čtyřem komisařům asistentka šéfové.
„Dobrá, zavoláme tomu prezidentovi.“ rozhodl Semir a zapadl do své kanceláře.
„Já jedu domů. Nějak se mi z té samé krve zatočila hlava.“ oznámila Susanna a odešla bez pozdravu ze stanice.
„Počkej, Susanno. A co já?“ volal Frank za odjíždějící kolegyní. „Hele, Tome, odvezeš mě pak domů? Jaksi naše Miss netýkavka odjela a neuvědomila si, že nemám auto.“
„Jo, odvezu.“ slíbil „Kráňa“ a zapadl za Semirem.

Susanna si pustila rádio a snažila se nemyslet na svoje odmítnutí v účasti v Miss. Teď zkazila jedinou šanci na odhalení pachatele.
„...Prezident Miss Jens Halm v poledne vyhlásil casting na nové soutěžící. Dnes byla nalezena čtvrtá mrtvola jedné z finalistek a manažer soutěže se rozhodl doplnit řady soutěžících. Prezident věří, že ani smrt čtyř modelek nezabrání v průběhu soutěže. Přihlásit se mohou všechny ženy od 17 do 25 let...“ ze všech zpráv zaregistrovala Susanna jen tuhle jedinou. Když to zkazila ona, proč by to znovu nenapravila? Místo domů se rozjela na konkurz nových Miss.

„Dobrý den. Jak se mohu zaregistrovat mezi konkurzistky?“ zeptala se Suss ženy na recepci.
„Vyplňte tyhle dotazníky, a až na vás přijde řada, přijdete za porotou.“
Dostala číslo 120.
„To není zrovna moc soutěžících.“
„Všechny mají strach z těch vražd, ale nový casting je teprve tohle odpoledne, takže se ještě někdo dostaví.“ odpověděla jí recepční.
Susanna se odebrala do místnosti, kde bylo asi třicet konkurentek.
„Devadesát.“ ozvalo se v megafonu a černovlasá děva se zvadla ze židle kousek od Susanny.
Policistka se podívala do dotazníků a vyndala tužku.
Jméno: Susanna von Landitz
Věk: 24
Datum narození: 27.12. 1982
Bylo jí nepříjemné lhát, ale tohle by pochopil každý. Šlo o vyřešení čtyřnásobné vraždy. Pokračovala ve vyplňování.
Povolání: Policistka
Bydliště: Gerstensstrase 17, Kolín nad Rýnem
Teď přišly na řadu otázky k případné účasti v Miss.
Vaše volná disciplína.
Teprve teď si uvědomila, že si bude muset pro tuto disciplínu něco vymyslet. Přemýšlela. Čím by mohla oslnit? Co třeba předvést, jak se umí prát? Ne, tohle ne. A co tanec nebo zpěv? To tam bude mít každý. Už to mám, bliklo jí v hlavě a hned svou myšlenku převedla na papír.
Vaše volná disciplína: Nepřipravený rozhovor v šesti světových jazycích (včetně němčiny)
Váš životní cíl: Dostat za mříže každého, kdo má co dočinění se zákonem
Pak se tam ještě objevily otázky typu vaše váha, výška, velikost nohy, konfekční velikost, míry... Než to všechno doplnila, přišla na ni řada.
„Sto dvacet.“
Susanna se zvedla a prošla dveřmi, kde seděla porota tvořená manažerem Miss, prezidentem soutěže a dalších. Položila doplněný dotazník před Halma.
„Čtyřiadvacet?“ řekl prezident.
Teď Susanně zatrnulo
„Řekl bych vám tak dvaadvacet.“
Komisařce spadl kámen ze srdce. „Děkuji.“
„Takže vy mluvíte šesti jazyky?“ ptal se manažer.
„Ano. Mluvím japonsky, mandarínskou čínštinou, anglicky, italsky, španělsky a samozřejmě německy.“ usmála se.
„Tak nám řekněte něco japonsky.“ vyzvala ji žena sedící vedle prezidenta.
„Dobře.“ v japonštině se představila, řekla kde se narodila a kde pracuje.
„Vy jste policistka?“ podivila se při nakouknutí do formuláře další žena.
„Ano. Dělám na protidrogovém oddělení v Düsseldorfu.“
Kdyby řekla pravdu, mohlo by jim dojít, že pracuje na vraždách finalistek a je sem nasazená.
„Proč jste se sem přihlásila?“
„Chtěla jsem zkusit, jaké to je být modelkou. Vždycky jsem jí chtěla být, ale pak u mě zvítězila spravedlnost, a tak jsem šla k policii.“ zalhala opět.
„Tak nám předveďte ještě něco.“ vyzvala ji první žena.
Susanna jim zazpívala jednu z těch písniček, kterou si Frank vždy v autě pouštěl na plný pecky.
„Úžasné,“ zhodnotil projev prezident, „něco takového tu ještě nemáme. Mluví šesti jazyky, zpívá a navíc je krásná. Co umíte ještě?“
„Ráda tancuju a povinně se musím umět bránit.“
„No výborně. Kontakt na vás máme, takže počítejte, že se vám ozveme. Ale opravdu ozveme. Jste komunikativní a takové my potřebujeme.“ prskal samou chválu manažer.
„Tak děkuji. Nashledanou.“ Susanna se usmála jak nejhezčeji uměla a odešla.
„A ještě se hezky směje.“ řekl k ostatním porotcům prezident. „Charlotte, napište si její jméno do seznamu. Jestli se neobjeví čtyři lepší, bereme ji, ale myslím, že chytřejší a hezčí už nevypátráme.“

Druhý den ráno se chystala do háku, když zazvonil telefon.
„Ano? Von Landitz.“
„Dobrý den, slečno von Landitzová. Tady Jens Halm, prezident Miss. Jak jsem slíbil, volám, že jste byla přijata do soutěže.“
Susanna zrovna pila a teď obsah jejích úst skončil na zemi. „Přijata?“
„Ano. Byla jste skvělá. Můžete se zítra dostavit na přehlídku, focení a zkoušení šatů?“
„No ano, snad bych mohla.“ řekla opatrně.
„Fajn, tak zítra v 9:00 v düsseldorfském ateliéru.“
„Ano, budu tam. Nashledanou.“
„Nashledanou.“
Susanna se posadila do křesla a rozdýchávala úspěšné přijetí do soutěže.
Znovu zazvonil telefon.
„Ahoj, Franku. Co potřebuješ?“
„Byl bych rád, kdybys pro mě dojela, protože jsi jaksi zapomněla, že moje auto je mimo provoz.“
„Jo, promiň, Franku. Už tam budu.“ ukončila hovor a vydala se zachraňovat kamarády bez auta.

Hned, jak dorazili na služebnu, odhodlala se zeptat šéfové, jestli by jí nedala zítra volno.
„A na co to potřebujete?“ zeptala se zvědavě šéfka.
„Jdu k doktorovi.“ vymyslela si rychle výmluvu.
„Dobře. Tak ale prosím nechte tady Traberovi auto. Hartmutt nemůže sehnat náhradní díly do toho jeho Mercedesu.“ protočila oči v sloup.
„Jo, nechám ho tady. Díky, šéfová.“
„Nemáte zač.“
V kanceláři to oznámila Frankovi. „Franku, zítra tady nebudu. Jdu k doktorovi.“
„Hmm, to je fajn.“ odpověděl bez zájmu.
„Nechám ti svoje auto a večer mě hodíš domů, jo?“
„No dobře.“
Susanna byla celý den lehce nervózní nejen z toho, že ji do Miss vybrali, ale také z focení druhého dne a z toho, aby to neprasklo. Tedy, aby neprasklo, že se přihlásila na vlastní pěst.

Celou noc se v posteli převalovala a stále dokola se jí zdály sny o tom, jak ji vyhazují z letadla, jak unesou a zabijí Franka a nakonec i o tom, že všechny finalistky vyvraždí ředitel soutěže.
Když se ráno „probudila“ po probdělé noci, měla obrovské kruhy pod očima, které musela skrýt tunou make-upu.
Konečně vypadala jako člověk a mohla vyrazit do düsseldorfských ateliérů na focení.

„Dobrý den.“ přivítal vřele prezident Susannu v 9:00 ráno.
„Dobrý.“
„Kosmetička, kadeřnice a stylistka se vás hned ujmou.“ postrčil Sus ke třem dámám, které Susannu nalíčily, učesaly a oblékly do červených šatů. Poté byla vypuštěna do světel reflektorů před fotografa.
„Postav se před to pozadí... Tak... Ještě si to trochu odhrň z ramen... Jo, tak je to fajn. A vystrč levou nohu... Trochu víc... To je ono.“ požádal ji fotograf trochu přitepleným hlasem a jeho aparát cvakal.
Susanna si připadala trapně, ale dělala vše na jeho rozkaz.
„A tvař se trochu drsně. Ano, to je vončo. A teď nemrknout.“
Objevil se záblesk z fotoaparátu a Susi udělala další polohu.
Takhle fotila asi hodinu a nakonec si udělal pár fotek pro novináře do seznamu soutěžících.
„Slečno von Landitz,“ zavolal si ji prezident, „protože jste tu dnes na focení první, dostanete číslo 1.“
Susanna vytřeštila oči, ale na druhou stranu byla ráda.
„Za týden budete v hotelu, kde dalších čtrnáct dní budete zkoušet a nacvičovat choreografii, chůzi po molu a podstupovat rozhovory s porotou. Podrobné informace vám dá manažer.“ informoval ji.
Poté přišel manažer s papíry a Suss mohla odjet domů.

Už další den byly čtyři nové kandidátky na titul Miss otištěny ve všech novinách včetně nového čísla časopisu Star.
Susanna se zvedla z křesla a šla poprosit Annu o čtrnáct dní dovolené. Když procházela kolem Andrey, ozvalo se:
„Susanno?!“
Otočila se na Andreu se Starem v ruce.
„Můžeš na moment?“
Susanna dokráčela s těžkým srdcem k Andy a vyslechla si její narážky a připomínky k její účasti v Miss.
„Takže na soutěž odmítáš jít a čtyři dny nato je tvoje fotka mezi kandidátkami na titul Miss.“
„Hele, Andreo, poslouchej,“ nervózně se otočila na všechny světové strany jestli je někdo neposlouchá, „já tam vůbec nechtěla jít, ale když jsme se nemohli hnout s případem a já slyšela o tom castingu, tak jsem se přihlásila.“
„A nikdo o tom neví, že? Proč to neřekneš šéfové?“
„Já nevím. Je mi to takový blbý, ale slib mi, že to nikomu zatím neřekneš. Já vím, že to praskne, ale prosím.“ naléhala zoufale.
„Dobře.“
„A ten časopis schovej a nikomu ho neukazuj, je to jasný?“
„Ale sluší ti to tam.“ pochválila ji.
„Díky. Teď si jdu říct šéfový o dovolenou.“
„Zlom vaz.“ popřála jí sekretářka a časopis schovala na dno šuplíku.

Suss zaklepala.
„Vstupte.“
„Šéfová, můžu vás o něco poprosit?“
„Tak povídejte.“
„Víte, máti má narozeniny a napsala mi, jestli bych za ní příští týden nemohla na čtrnáct dní přiletět do Tokia.“
„Chcete dovolenou?“
„Ano.“
„No dobře. Mám tu ještě Kranicha s Gerkhanem, takže když bude nějaký případ, dám to jim.“
„Takže ji dostanu?“ zeptala se celá natěšená.
„Myslím, že si ji zasloužíte, ale co ten případ s Miss?“
„Ten vyřešíme. Děkuju.“ Susanna s blaženým výrazem opustila kancelář. „Klaplo to.“ prohodila k Andy a nasměrovala si to do kanceláře.

Jenže žádné tajemství dlouho nevydrží a lež má krátké nohy, takže nebylo divu, když druhý den všichni věděli o Susannině účasti v Miss. Nejvíce se divili Kranich, Gerkhan a Traber. Ale ještě více to překvapilo šéfovou.
„Von Landitz, ke mně do kanceláře!“ zahřměla na celou služebnu a jmenovaná se plížila k místu neštěstí. Skleněná rakev její šéfové byla tím posledním místem, kde teď chtěla být. „Můžete mi to vysvětlit? Nejdříve tady všechny přesvědčujete o tom, že do žádné soutěže nepůjdete a pak si v novinách přečtu vaše jméno pod číslem 1.“
Susanna začala s vysvětlováním: „Věděla jsem, že s případem nehnem, a tak jsem se přihlásila. Jenže mi bylo blbý vám to po tom odmítnutí říct.“
„No, to už je jedno. Hlavně že tam někdo je.“ vyšla z kanceláře a zahřměla nanovo: „Traber, Gerkhan, Kranich, ke mně do kanceláře!“
Tři komisaři se přesunuli ze svých pracoven do té šéfčiny.
„Možná už to víte, ale tady slečna von Landitz chtěla dělat jednu z těch sólo akcí a přihlásila se do Miss na vlastní pěst aniž by o tom někomu řekla. Takže tímto pověřuji vás tři jejím hlídáním ve dne v noci. Dostala totiž číslo 1.“
„Šéfová, jak to myslíte ve dne v noci?“ ozval se Traber.
„Tak jak to říkám. Budete se střídat a nespustíte ji z očí. Bude-li to nutné, půjdete s ní na záchod. Myslím, že jsem to řekla jasně, takže můžete jít. Vy tady ještě počkejte, Susanno.“
Mužská část komisařů odešla a Susanna dále poslouchala šéfovou.
„To s tím hlídáním myslím vážně a nechci slyšet žádné námitky. A těch čtrnáct dní dovolené ruším, bude to jako normální služba.“ poté pokynula, aby i ona odešla ze skleněné rakve své šéfové.
„Tak kdo si tě vezme dneska v noci?“ ptal se svých kolegů Semir. „Já nemůžu, mám domluvenou večeři s Andreou.“
„Ty mě hlídat nemusíš. Ještě by Andrea začala žárlit.“ pousmála se Susi.
„Takže padáme v úvahu my dva,“ ukázal na sebe a Franka Tom, „a protože jsem dneska utahanej jako nevím co, půjde dneska Frank.“
Ten jen kývnul hlavou na souhlas a po službě odjel se Susannou k ní do bytu.

„Dáš si něco?“ starala se o hosta
„Ne, díky.“
„Sprcha je nahoře prostřední dveře. Ručník si vezmi ve skřínce.“
„Dík.“
„Dám ti sem deku a polštář.“ ukázala na šedou pohovku.
„Jo.“
Susanna odešla do koupelny a o hlídku se nestarala. Napustila si plnou vanu vody a ze dvou pěn si vybrala tu s vůní moře. Odhodila svršky a uvelebila se ve vaně a vnímala jen ticho.
Frank zatím v přízemí luštil křížovky. „Sloní zuby.“ přečetl jedno z políček a přemýšlel. „To jsou určitě kely. Ne, to je ta zpěvačka a dcera Ozzyho. To budou kly.“ přesunul se k dalšímu políčku a četl nahlas: „Plovoucí led… Ker, nebo kra?“ nakonec udělal kompromis a do tří políček napsal KERA. Poslední čtvereček si rozdělil na dva a do horního okýnka vepsal R a do spodního A.
Susanna stále ležela ve vaně se zavřenýma očima a vychutnávala si pohodu. Když vtom ucítila letmé šimrání na svém rameni, které vykukovalo z vody. Blondýnka zpanikařila a začala ječet.
Frank zrovna psal do políček odpověď na otázku řeka protékající českým Kolínem: Rýn (v úmyslu měl poslední políčko přeškrtat), když uslyšel jekot vycházející z koupelny. Pronikavý řev si spojil se svou parťačkou, a tak zanechal Labe Rýnem a odjistil svou zbraň, se kterou se hnal do patra. Rozrazil dveře a namířil na Susannu, protože předpokládal, že pachatel se bude nacházet v její blízkosti. Jenže Susi se mačkala na druhou stranu vany než na které se nacházel objekt, který tolik vyděsil vrchní komisařku.
„Co se děje? Kde je?“ dožadoval se směru útěku toho, co ohrožoval Susannu. Nedošlo mu, že směr může být jen jeden a to z okna, ale ještěže tak, protože kdyby skočil z okna, Susanně by od útočníka moc nepomohl.
„Tady.“ ukázala malé, černé stvoření, kterému se říká pavouk.
„To řveš kvůli pavoukovi? Já myslel, že ti tady někdo řeže hlavu a ty mi ukážeš pavouka.“
„S útočníkem bych si poradila, ale na toho pavouka ani nesáhnu.“ oklepala se odporem.
Frank jen protočil oči, zajistil zbraň a vzal pavoučka do dlaní, aby ho následně vyhodil z okna.
„Děkuju ti.“ zasípala a znovu se pohodlně rozvalila ve vodě. Frank si svou kolegyni naloženou ve vaně a se zavřenýma očima na smrt vystrašenou z malého pavoučka zálibně prohlížel.
„Budeš tu na stráži a odstřelovat každého pavouka, co se tady objeví?“ řekla, ale oči neotevřela. I naslepo poznala, že Frank v koupelně zůstal. Neslyšela totiž dveře.
„Je to mým úkolem chránit tě.“
Susanna oči otevřela. „Mám ti hlídku oplatit? Až se půjdeš koupat, tak tady zůstanu.“
„To byl povel, že mám zmizet?“
„Nestojím o čumila, když se chci obléct.“
„Tak jo, no. Kdyby tě někdo ohrožoval až tady budeš nahá, tak nepřijdu a vyřiď si to s ním sama.“
„Ha ha. Kdo by asi lez zrovna teď do koupelny, aby mě zabil? Jsou atraktivnější příležitosti.“
„Náhoda je blbec, ale to nemělo znamenat, že tu chci zůstat. Už jdu.“
„To to trvalo. Ale ještě počkej. Podej mi prosím ručník.“
Frank udělal, co chtěla, a šel znovu luštit svou křížovku.
Dalších šest nocí s Traberovou nebo Kranichovou hlídkou probíhalo v pokoji a míru (tedy ne v pokoji ve smyslu místnost Smile). Za celý týden se Susanny nikdo ani nedotkl (včetně jejích hlídačů Smile). Nejen proto, že u sebe měla tři gorily Semira, Toma a Franka, ale také proto, že vrah všechny nenáviděné ženy oddělal.
A pak přišel ten slavný den, kdy se Susanna měla ubytovat v hotelu společně s dalšími jedenácti finalistkami.

Susanna se svými obvyklými čtyřmi zavazadly přišla na recepci.
„Dobrý den, Susanna von Landitz.“
„Pokoj 25.“ recepční jí podala klíčky.
„Děkuji.“
„Nemám tě doprovodit na pokoj?“ promluvil Frank ke své svěřenkyni, když na recepci skončila.
„Ne, už se s nikým nesmím stýkat.“ odmítla nabídku.
„Tak nezapomeň, že tě v noci prozvoním a půjdeš před hotel.“ připomínal jí pokyny.
„Jo, a z toho okna si mám dávat pozor.“ doplňovala šéfčiny příkazy tlumočené asi posté Frankem.
„Přesně tak. A neměj strach, u poroty máš protekci. Nikdo jiný o tom neví, že jsi nasazená policistka.“
„Díky.“
„Tak zlom vaz.“ poklepal ji po rameni a sledoval, jak odchází a mizí za rohem, čímž splnil svůj úkol dopravit ji do hotelu, a mohl se tedy rozjet zpět na služebnu.

Odpoledne se všechny seznamovaly nejen s ostatními, ale také s porotou a moderátory. Pro všechny to bylo nezapomenutelné odpoledne, kdy poznaly spousta známých tváří.
Půl dvanácté v noci, všude tma a Susanně zazvonil pod polštářem telefon. Nepřijatý Frankův hovor dával najevo, že je čas oknem opustit hotel a setkat se s ním.
V podpatkách se jí lezlo po římse a pak po okapové rouře špatně, tak jednoduše boty hodila dolů.
„Au.“ ozvalo se zaúpění zezdola.
„Promiň.“
Chvíli na to seskočila z posledního metru přímo před Franka.
„Tady. Tvé boty.“ podal jí dvě lodičky a Susi si prohlédla jeho bouli na hlavě.
„Dík. Tak jak to vypadá s akcí?“
„Porotci tě do druhého kola pošlou, ale pak to bude na divácích, takže budeš muset zaujmout.“
„Dobře a co máš pro mě dál?“
„Sledovací zařízení. Měj ho pořád u sebe, a kdyby něco, ještě vysílačka. Budeme tě pořád sledovat a při sebemenším podezření nám dej vědět.“
„Jasně. Všechno chápu.“
„A co ostatní?“
„Jsou to takový slepice ukníkaný. A ta, co se mnou je na pokoji, to je ta největší pipina pod sluncem. Pořád se pochechtává a je to taková naivka. Ale je hezká a chytrá.“ postěžovala si na spolubydlící s číslem 12.
„Tak jo. Ještě ti ukážu plány zákulisí. Pojď sem pod to světlo.“ zatáhl ji o deset metrů dál pod svit lampy.

Na pokoji 25 se mezitím probrala Theresa, a když zjistila, že Suss není ani v posteli, ani v koupelně a viděla pootevřené okno, neváhala a vykoukla ven. Tam pod lampou viděla dvě osoby mačkající se k sobě. Jednu identifikovala jako Susannu a druhou jako neznámého, krásného chlapa.
„No to se řekne!“ vyjekla pro sebe a zapadla do postele, protože se dva „milenci“ rozloučili.

Další den v hotelu Susanna odmítla snídani a radši se věnovala spánku. A právě při snídani se z úst Theresy šířily drby.
„Holky, včera jsem viděla Susannu sejít se s nějakým pěkným chlápkem.“
„A jak víš, že byl pěknej?“ zeptala se soutěžící číslo 7.
„Protože stáli pod lampou a něco jí ukazoval.“
Všech jedenáct soutěžících se zahihňalo.
„Řekneme to na ni?“
„Ne, ale musí nám říct, kdo to je, jinak to na ni prásknem.“
„První noc a ona už se schází s chlapem. Nebyl to někdo ze štábu, nebo to byl někdo cizí?“ vyzvídala 5.
„Toho chlapa jsem ještě neviděla, ale někdo ze štábu to být mohl, protože všechny tady neznám.“
Susi se nakonec na snídani dostavila. Všechny pozdravila a posadila se na volnou židli. „Co se děje, že tak koukáte?“ ptala se nechápavě jedenácti žen u stolu.
„Kdo byl ten chlap, se kterým ses muckala pod tou lampou včera v noci?“ ptala se na oplátku Theresa.
„Jakej chlap?“ Susi docvaklo, že ji Theresa viděla s Frankem pod lampou, když jí ukazoval plán zákulisí.
„Nezapírej. Jsem tě viděla.“
Susanna nemohla prozradit proč ve skutečnosti stála s tím chlapem před hotelem, a tak řekla, co chtěly slyšet: „Tak dobře, je to můj přítel.“ celá zrudla, protože tohle by nikdy nedokázala. Nikdy by s Frankem chodit nemohla.
„Páni. To je dobrý.“ vyjekly všechny sborem.
„Ale nikomu to prosím neříkejte. To on mě donutil jít do soutěže.“
„Dobře. Nikomu to neřeknem, že jo, holky.“ pokývaly hlavami a skutečně nikomu nic neřekly.

Dopoledne byl na programu aerobik. Všechny se poctivě učily podle cvičitelky. K obědu dostaly zeleninový salát a po polední pauze se přesunuly ke krytému bazénu. Byla to zatím pohodička. Zatím.
„Susanno, zařiď, ať můžeš být sama.“ ozval se Frankův hlas ve vysílačce.
Přesunula se na pokoj a začala mluvit s Frankem. „Franku, byla jsem u bazénu. Mohl tě někdo slyšet.“ vyčetla mu.
„Já vím. Proto chci s tebou mluvit dokud se všechny rochněj v bazénu. Informátor z poroty nám potvrdil, že ty čtyři mrtvé byly dost dobré kamarádky, ale nezpozoroval, že by se s někým neměly rády.“
„A kdo je to ten tajný informátor?“
„Claudia Schiffer.“
„Cože? Ona je v porotě?“ divila se.
„Jo, je a bude vás seznamovat s modelingem. Má tě na starost a bude tě opatrovat a vychvalovat nad ostatními.“
„Jo a ještě ti musím říct,“ zmínila se, „roznášejí se tu o mně drby, že se prý po nocích sházím s nějakým chlápkem. Teda s tebou. Věčně se vyptávají co, kde, jak, proč. Už nevím, co mám odpovídat.“
„A co jsi jim řekla, když nás viděli?“
„Že teda jsi můj přítel, ale na otázky typu kolikrát a jak neodpovídám.“
„No fajn. Tak hezký odpoledne.“
„Počkej. Jak víš, že jsme u bazénu? Taky tajný informátor Claudia Schiffer?“ ptala se na zdroj informací.
„Ne. Na vlastní oči jsem to viděl.“
„Ty jsi tady?“
„Mám vás hlídat, kdežto Gerkhan s Kranichem obstarávají aparaturu s vysílačkami.“
„Takže nás sleduješ skrz sklo krytýho bazénu?“
„Tolik krásnejch bab pohromadě jsem neviděl.“
„Dobrý, tyhle řeči si nech. Tak já se budu muset vrátit, nebo mě budou zase podezírat z tajných schůzek s tebou.“
„Nikdo tě tam neshání, ale kecy tvých konkurentek bych poslouchat nechtěl.“
„Tak já se jdu vrátit.“
„Nemáš nějaké podezření? Šéfová si od tvé účasti hodně slibuje.“
„Zatím ne, ale ozvu se ti.“
„Fajn. Čau.“
„Ahoj.“
Opět si lehla u bazénu na lehátko a za prosklenou stěnou hledala svého parťáka, jestli se ještě kochá, nebo ho zavolali zpět. Nikde ho neviděla, a tak usoudila, že je někde s Tomem a Semirem. Ale komisař Traber společně s celou Kobrou 11 sledovali koupající se modelky skrze keře, kde je Susanna ani nikdo jiný vidět nemohl.

Celé odpoledne si Missky užívaly u bazénu, ale další den přišlo na řadu seznámení s Claudií Schiffer, jak už Frank Susanně prozradil. Claudia se s nimi seznámila a dívala se na každou z dvanácti finalistek, jak v bazéně a podzimním listí dovádějí do krátkých spotů, které měly říci o každé modelce co je zač.
Jako první měla jít Susanna.
„Vy jste Susanna von Landitz?“ zeptala se blonďatá modelka policistky.
„Ano, to jsem já.“ odpověděla v růžových plavkách připravená skočit do bazénu a na druhém konci se vynořit a představit se.
„Už jsem o vás něco slyšela.“
„Ano? Já o vás taky.“ narážela na Frankovo upozornění.
„Tak hodně štěstí.“
„Děkuji.“ s těmito slovy komisařka skočila do bazénu a na druhém konci se vynořila. „Dobrý večer, jmenuji se Susanna von Landitz, je mi 24 let a pracuji jako policistka.“
Tím scéna v bazéně skončila. Další se měla odehrát na zahradě hotelu.
Do bazénu skočila i poslední soutěžící - Theresa. „Ahoj. O vaši přízeň soutěží finalistka číslo 12 - Theresa Rosemannová. Je mi 17 let a mé zaměstnání? Studentka gymnázia, které doufejme letos úspěšně zakončím maturitou.“ tímto proslov k divákům skončil a všechny se šly převléknou do teplejšího oblečení.

A zase jako první šla Susanna. Rozhazovala do vzduchu barevné listí. Poté dostala za úkol proběhnout se po zahradě a nakonec se šťastně usmívat za stromem. Tím skončilo její dovádění beze slov, které později měla nadabovat, ale ještě chybělo přesvědčení diváků, aby právě jí posílali své hlasy.
Jako jediná se rozhodla sednout si na kraj bazénu a po „přesvědčení“ diváků skočit zase do vody. Její scéna se proto odsunula na konec, a tak se šla převléknou znovu do plavek.
„To je originální nápad skočit zase do bazénu.“ promluvila k Sus blonďatá modelka Claudia.
„Díky. Když už tu jsem, tak nechci být obyčejná.“ prozradila na sebe.

„...A proto zrovna mně posílejte své hlasy.“ usmívala se pod stromem 11. soutěžící a logicky přišla na řadu Theresa. I ona měla říct svou formuli směrem k divákům.
„Chcete-li mít novou Miss, která není tuctová a zažít trochu srandy, hlasujte pro pilotku Theresu!“
„O.K. Teď si dáme tu Susanninu scénu v bazéně.“ zavelel režisér a Susi následována ostatními zvědavými konkurentkami se vydala do krytého bazénu.
Sedla si na kraj a nohy volně ponořila do vyhřívané vody. „Zvolte mě, protože se mnou přijde zákon.“ poté vyskočila a hodila šipku do vody.
„To byla skvělá vizitka.“ pochválila jí to Claudia. „Tak, holky, teď přijde na řadu chůze po molu,“ zatleskala, „máte půl hodiny volna a pak se uvidíme v tělocvičně.“
Všechny holky se rozutekly, ale Susanna tu ještě prohodila pár slov s modelkou.
„Jaké to je být u policie?“
„Mně se to líbí. Vždycky jsem chtěla dělat něco takového a dálniční oddělení je to pravé.“
„Máte milého kolegu.“ pochválila Franka.
„Jo, je s ním sranda, ale občas bychom nejradši proti sobě tasili služební zbraně.“ uchechtla se cestou do hotelu.
„Říkal, že jste sem jít nechtěla.“
„Jo, ale pak jsem se přihlásila. Ten případ jde vyřešit jen ze zákulisí.“
„Držím vám palce i bez toho, že vlastně musím. Jste mi sympatická.“
„Děkuji. Tak já se jdu převléknout na tu choreografii.“
Za půl hodiny se všechny sešly a začaly nacvičovat chůzi po molu a zahajovací taneční sestavu.
„Musíte se sjednotit, protože při finále to budete předvádět jako jedna.“ poučovala je choreografka. „Dejte do toho více života a energie.“

Po dvou hodinách toho všechny měly dost a odebraly se do pokojů a následně do jídelny.
„Už zase salát?“ohrnula nos Susi.
„Zeleninka je zdravá a drží ti linii.“ poučila ji Anette s 6.
„Jo, ale už mi leze krkem. To bych snědla i ty Schröderovy speciality. Pes na divoko nebo podle palácové stráže.“ kuňkala. „Kung Pao kdyby tady měli. Ryby a rýži, prostě cokoli jen už ne zeleninu.“
„Jíš sushi?“ zeptala se kolegyně Dagmar s 9.
„Jo, to je taky dobrý. Tohle se jí v asijských zemích často. Je to tam specialita.“ vysvětlila původ „dobroty“. (FUJ)
„Ale vždyť je to kus syrové ryby na slepené rýži. To ti chutná?“ divila se Theresa.
„Jo. Můj parťák to taky nechápe a radši se cpe nezdravě.“
„Když jsme u toho parťáka, zrovna si pochutnávám na párku v rohlíku. S kečupem. A málem bych zapomněl, že rohlík krásně křupe a ten hnědoučký páreček je tak teplý a šťavnatý. A kola k tomu. Černá, dobrá, sladká, bublinková kola. Ach, to je dobrota.“ rozplýval se naschvál nad jídlem, čímž dělal Susanně neskutečné chutě.
„Buď zticha nebo ti něco udělám.“ vyhrožovala modelka 1, ale protože nikdo nevěděl, že má vysílačku v uchu a mluví s ní Frank, vykládali si to, především Theresa, za výhružku směřovanou k nim.
„Susanno,“ dvanáctku to zaskočilo, „já... promiň, ale je to můj názor, že sushi mi nechutná.“
„Promiň mně. To nebylo na tebe, ale na...“ nemohla si rychle vzpomenout, protože Franka nemohla prozradit, „na mě. Říkala jsem to sobě, abych už s těmi chutěmi přestala a jedla co je.“ usmála se omluvně.
„Jasně.“
Po tomto incidentu se všechny pustily do jídla a Susanna se s omluvou, že musí na toaletu, zvedla od stolu. Na záchodě opět promluvila k Frankovi. „Sakra, to mě musíš takhle prozrazovat? Ještě na něco přijdou.“ rozčilovala se.
„Ale zachránila jsi to skvěle. Ty bys neměla být ani policistka, ani modelka, ale herečka.“ pochválil její pohotovost.
„Neskládej mi tady lichotky a radši mi řekni, cos po mně chtěl. Kvůli párku v rohlíku jsi se se mnou asi nespojil.“
„To teda ne, ale mám ti vyřídit, že dnes v noci tě zase prozvoním. Kolem dvanáctý.“
„Ale co když ještě nebudou spát?“
„Tak teda přesně o půl noci zase jako včera. Kdyby to nevyšlo, napiš.“
„Tak jo. Ještě něco?“
„Pozdravuje tě celá služebna a drží ti palce.“
„Díky. Tak vyřiď, že je taky pozdravuju.“
„Vyřídím. A ještě něco. Máme pro tebe překvapení, které se dozvíš až v den finále.“
„Už se nemůžu dočkat.“
„Tak teď se jdi zdravě stravovat a já se mezitím posilním párečkem v rohlíčku a kolinkou.“
„Franku, nevytáčej mě.“
„Čau.“
„Čau.“

To překvapení mělo být pět lístků pro komisaře, sekretářku a šéfovou do první řady mezi příbuzné ostatních finalistek, novináře a fotografy.
„Dobrý den. Chtěli bychom pět lístků do první řady na finále Miss.“ předhodil svou prosbu Tom pokladní.
„Pět? A od koho jste?“
„Od maminky.“ zavtipkoval Semir. „Ba ne. Od slečny von Landitz.“
„A jste její příbuzní?“
„No ano. Já jsem její bratranec, tohle je švagr,“ ukázal Tom na sebe a Semira, „pak bysme chtěli lístky pro její sestru a přítele. Jo a taky pro její máti.“
„Takže pro sestru, bratrance, matku, švagra a přítele?“ moc jim nevěřila, ale přesto jim lístky vydala.
Zaplatili a šli je rozdat zmiňovaným osobám, ovšem ne v příbuzenském stavu se Susannou.
„Už se těším na promenádu v plavkách.“ prozradil natěšeně Tom.
„Moc se netěš, protože když zaregistruje tvůj uslintaný pohled, v zákulisí tě zabije.“ uchechtl se Semir.
Zasmál se i Tom a jeli za Frankem, který celý den posedával v dodávce se zařízením na odposlech a sledovací zařízení. Dodávka stála na místě kde nikomu nevadila a dalo se z ní krásně hlídat a pozorovat.

Hluboká půlnoc a Theresa se ještě šlechtila.
„Nechceš už zhasnout?“ zkoušela ji přimět usnout, aby mohla za kolegou.
„Vadí ti to?“ zkoušela jestli ji to opravdu tolik vadí.
„No, docela jo. Už bych chtěla spát. Dneska toho bylo na mě moc.“ v hloubi duše ale věděla, že zažila i horší dny.
„Tak já už zhasnu. Dobrou.“ rozhodla, popřála a zhasla Theresa.
Susanna se vyhrabala z postele, ale k oknu se neřítila. Klidně šla na záchod.
„Je ti něco, Susanno?“ starala se dvanáctka.
„Ne, jen se mi zvednul žaludek. Dneska mi ta zelenina neudělala dobře.“ pustila kohoutek u umyvadla a sedla si na kraj vany. Vytasila svůj maličký telefon a rychle naťukala SMS.

Pípnutí Frankova telefonu oznámilo příchod nové textové zprávy. Sáhl tedy do kapsy pro mobil. Už dobrou půlhodinu tady čekal na svou kolegyni a teď mu přišla od ní SMS:
„PROMIN, ALE THERESA JESTE NESPI. PRIJDU POZDEJI, POCKEJ NA ME. SUSANNA.“
„To je jasný, že na tebe musím počkat.“ začal být netrpělivý.

Jedna hodina ráno dalšího dne. Frank zmrzlý jako sněhulák v zahradě mezi stromy, kde se natáčelo předchozí odpoledne videoklipy modelek. A Susanna nikde.
„Ježíš, dělej, Susanno.“ drkotal zuby a hypnotizoval hotel, aby už z něho konečně vylezla Sus.

„Susanno, spíš?“ zeptala se na pokoji 25 Theresa.
„Už pomalu usínám.“ zalhala. Ve skutečnosti čekala, až se tohle přesně stane Therese.
„Jestli čekáš, až usnu, abys mohla za tím chlápkem, tak klidně jdi. Já to na tebe neřeknu.“
Susanna znejistila. Co když to někomu řekne? Ostatním to prozradí určitě a ty to budou zase rozebírat nahlas. Ne, bude zapírat a počká, až usne. Přece musí dnes ještě zabrat. „Jaks přišla na to, že chci jít za Frankem?“ vyjela po ní dotčeně. „To vůbec není pravda.“
„Tak se nerozčiluj, promiň. Takže ten tvůj se jmenuje Frank? Pěkný jméno a ještě hezčí chlap - takovýho bych chtěla mít.“ zasnila se.
„Hele, buď už potichu.“ Susi se napřímila a hodila po spolubydlící polštář.
„Polštářová bitva, jo?“ hodila jí polštář nazpět.

Frank myslel, že vypustil duši a zavolá si na vystřídání Kranicha, protože za tohle čekání by měl dostat mimořádné prémie. Rozhodl se ještě chvíli počkat.

Theresa konečně usnula a Susanna na sebe rychle hodila bundu a kalhoty. O pár minut později se už plazila po římse a okapu.
Theresa otevřela oči. Nespala, jen čekala, až v to Susanna uvěří a ona ji začne sledovat.
Susi seskočila z okapu a rozběhla se do stromoví, kde už ji netrpělivě vyčkával dvě a půl hodiny Frank.
„No kde jsi? Jsem myslel, že tu zapustím kořeny.“
„Můžu za to? Theresa pořád ne a ne usnout. Tak jsem ji nakonec utahala polštářovou bitvou. Příště mi dones prášky na spaní.“
„Tak jo. Řeknu to Engelhardtový.“ pousmál se a přešel k věci. „Mám tady pro tebe kameru. Šéfová zuří, že jsi ještě nic nevypozorovala a nezjistila, tak mě pověřila, abych ti dal tohle. Třeba něco zpozorujeme my.“ podal jí stříbrný řetízek s diamantem, který tak jen působil, ale ve skutečnosti plnil úkol malé kamerky.
„Připneš mi ho, prosím?“
Zvedla vlasy a do ruky mu zpět vložila řetízek. Jemně jí řetízek zapnul a uhladil vlasy na původní místo.
„Hlavně ho nesundavej. Ani do vody ne. Je vodotěsný.“ poučoval ji.
Susanna poslušně přikyvovala: „No jasně.“
„Dávej na sebe pozor. Uvědom si, že se nesnažíš vyřešit jen případ, ale dáváš pozor na všech jedenáct soutěžících. Nerad bych další mrtvolu. A ještě k tomu, aby byla tvoje.“ řekl dojemně a pohlédl komisařce do očí.
„Neboj, třeba to vyřeším do začátku finále a ani tam nebudu muset jít.“
„Hele, asi se už půjdu vyspat a ty jdi taky.“ loučil se pomalu.
„Už se mi taky klíží oči. A ještě něco. Jestli tady budu až do konce, prosím vás, nenuťte mě noc před finálem vylézat z postele. Už teď mám problémy s nevyspalostí a jídlem. Ta zelenina mi hnula žlučí.“ postěžovala si.
„Jo, málem bych zapomněl. Tohle ti posílá Tom a Semir. Říkal jsem jim, že je zabiješ, ale nedali si říct, že ti to mám neprodleně předat.“
Jeho levá ruka se v měsíčním světle zaleskla s něčím, co identifikovala jako igelitovou tašku. Zvědavě ji převzala a otevřela. Uvnitř se nacházelo plno zeleného salátu, mrkve a hrášků.
„To si ze mě dělaj srandu, nebo provokujou ke rvačce?“ zanadávala a štítivě vzala do ruky jednu oranžovou mrkev. Frank ji popadl a snědl.
„Díky. Celý den jsem nic nejedl.“ poděkoval s plnou pusou rozžvýkané oranžové hmoty, která si ještě před minutou říkala Mrkev.
„Sněz to třeba všechno a zítra mi přines něco jinýho. Třeba čínské menu nebo pár sušenek.“
„Jasan, jestli kvůli tomu budeš chtít vstávat.“
„Jo, protože kdyby ta zelenina byla alespoň normální, tak bych to snědla, ale je naprosto bez chuti.“
„Zítra ti sem něco hodím. Tak já se jdu ohřát, protože jsem tady na tebe čekal dobrou půl třetí hodinu.“
„Promiň. Tak zítra a dobrou noc.“
„Dobrou a dávej na sebe pozor.“ křikl za ženou, která splývala s černotou kolem. Lesík zašuměl a Traber se rychle rozeběhl k autu a odjel k sobě do bytu.
Bílá dodávka s veškerým zařízením stála pořád na jednom místě.

Susanna se vyškrábala zpět do pokoje, kde na ni čekala Theresa, která bděla.
„Koukám, že se ti něco třpytí na krku.“ promluvil její hlas v temnotě.
„Thereso? Ty ještě nespíš?“ vyděsila se Susi.
„Viděla jsem tě odcházet. Tak co to máš na krku? To je od něho? Od Franka?“ vyptávala se.
„Jo, je to od něho, ale teď jdu spát. Řeknu ti to zítra.“ slíbila a zalehla pod peřinu, kterou si natáhla těsně pod bradu.
„Tak dobře. Dobrou.“
Obě modelky zanedlouho usnuly.

U snídaně toho dne se rozebírala Susannina schůzka s Frankem.
„A požádal tě o ruku, když ti dal ten diamantový řetízek?“ ptala se Dagmar.
„Ne, ještě mě nepožádal.“ lhala trpělivě Susi.
„A co jste spolu dělali?“ Theresa zvedla tázavě obočí.
„Nic, co by ji zajímalo!“ vypěnil Frank a musel se Susanně ozvat ve vysílačce a pomoct jí s odpovědí.
„Nic, co by tě zajímalo.“ odpověděla podle Frčka.
„Zbožňuju romantiku. Tak už povídej.“ nutily ji všechny.
„Prostě jsem tam přišla, dal mi to, chvíli jsme si povídali a pak jsem se vrátila.“
„To ti nevěřím. Přeci když ti dá diamant, musí tě alespoň políbit.“
Susanna měla rudé i oční bělmo. „Jo, pusu jsme si dali.“
„Wow.“ vyjekly všechny sborem.
„Teda Susi, to si nepamatuju.“ ozvalo se ve vysílačce.
„Hmm, já taky ne.“ špitla, aby to nikdo neslyšel, ale aby se odpověď přenesla zpět k Frankovi.
„Zeptej se jich na ty čtyři mrtvé.“ napovídal.
Susanna se tedy odhodlala. „Ty z vás, které znaly Ute, Cornelii, Jasmyn a Yvonne, jaké byly?“
Všechny u stolu utichly. Už ani jedna si neštěbetala o Susanně a jejím „románku“ a ani jedna se nepochechtávala. Nakonec se odhodlala Lara:
„Byly to dobré kamarádky. Já je měla ráda. Dělaly vždycky srandu a každýho rozesmívaly. Byly hezké a měly velkou šanci na úspěch.“
„Jo, jenže proč by je někdo zabíjel?“
„To nikdo neví. A hlavně mě štve, že to nikdo nevyšetřuje. Že by sem někdo přišel a vyzpovídal nás...“ bručela naštvaně Michaela.
Susanna a další tři adeptky na titul Miss zarytě mlčely. Nejen, že je neznaly, ale ani jim nepřišlo do smíchu. I ty, co je znaly mlčely. Až na Theresu.
„Já myslím, že policie je neschopná. Nic proti tobě, Susanno, tebe se ten případ pokud vím netýká, ale policie by to vyšetřovat měla. Co když zase někoho napadne? Já mám strach. A pokud vraždí podle čísel, je na řadě Susanna - znovu od jedničky. A nechápu, proč ani prezident soutěže sem nepošle nějakou policii na prošetření a hlídky na naši ochranu. Nedala bych moc za to, kdyby znovu zaútočil.“ emocionálně gestikulovala rukama.
„Třeba se policie snaží, ale nemůže na nikoho a nic přijít.“ řekla zarytě Sus a pohled sklopila do talíře.
„A kde vlastně děláš u policie?“ změnila téma Hedwiga.
„Na protidrogovým v Düsseldorfu.“
„Slyšelas něco o tom případu?“ nadhodila zase Hedwiga.
„Ne,“ zalhala, „náš případ to není a ani nespadá do našeho okrsku a oddělení. To bude mít na starost buď kriminálka, nebo dálniční v Kolíně nad Rýnem.“
„Ale tam přece bydlíš.“
„Bydlím, ale můj případ to není a nic o tom nevím, protože si každé oddělení hlídá, aby nevyplulo něco na povrch.“
„Tak to jo,“ na to Theresa, „a nešly byste si třeba zaplavat? Dneska máme hodinu volna.“
„Tak jo.“ předběhl všechny s odpovědí Susik.

Odpoledne se nacvičovaly nástupy na podium a večer se každá věnovala šlechtění svého zevnějšku. Zvlášť Theresa to brala vážně. Pedikúra, manikúra, tuny krémů, balzámů a olejíčků, make-up, vlasy a starost o štíhlou linii.
Když si holila nohy žiletkou, přistoupila k ní Dagmar a polechtala ji pod žebry. Theresa se lekla a řízla se.
„Co děláš, ty náno pitomá!“ vyjela po ní. „Podívej, co jsem si kvůli tobě udělala.“ po lýtku jí stékala krev. Rána byla docela veliká, protože žiletkou zajela hluboko. „Se podívej! Jestli se mi to do finále nezahojí, tak tě zabiju! A zabiju tě, i když tam bude jizva!“ křičela hystericky.
„Promiň. Snad se tak moc nestalo. To vůbec nebude vidět. Uvidíš.“ chlácholila ji.
„Jdu spát.“ vyštěkla na jedenáct konkurentek a zmizela v pokoji.
„Citlivka. Aby jí náhodou ta noha neupadla.“ posmívala se jí Dagmar.
Theresa se zatím na pokoji přehrabovala ve svém zavazadle až konečně našla to, co hledala. „Dnes jsi na řadě.“ řekla si nahlas pro sebe a černou pistol ČZ - 85 vložila pod polštář.

Naštěstí dnes Theresa, oproti včerejšku, usnula hned. Susi prozvonila Franka a vydala se již potřetí z okna pokoje číslo 25 do lesíku vedle hotelu. Ještě nebyla hluboká noc, a tak doufala, že Frank nespí. Jenže opak byl pravdou. Frank pochrupoval před monitory napojené na sledovací zařízení a kameru, kde bylo vidět spousta stromů a spadaného listí. Na monitoru sledovacího zařízení se červený puntík označující Susannu pohyboval v místech lesu.
Tma všude kolem dávala Susanně možnost vidět jen na pár centimetrů před sebou. Konečně někde zapraskaly spadané větvičky a barevné listí poházené po zemi podzimním větrem zašustilo.
„No konečně, Franku.“ vydechla si domnívajíc se v přítomnost svého kolegy. Ten ale stále pochrupoval v dodávce. „Sakra, tak už vylez. Je mi zima a tohle je blbá sranda. Chováš se jak puberťák.“ osočovala ho.
Z kmenů stromů se vynořila vysoká osoba. To nebyl Frank.
„Tome, ty jseš taky jak malej. A ta vaše včerejší zelenina, tu si ještě se Semirem vypiješ.“ pohrozila mu.
Tom se pomalu sunul k Susanně.
„Ahoj, Tome.“ pozdravila ho, ale malinko znejistila. Tom měl mohutnější postavu a nebyl tak vysoký. Navíc to, co měla osoba na sobě, nebylo sáčko, které bylo pro Toma typické.
Vtom osoba vymrštila ruku proti Susanně a vystřelila. Pistole byla s tlumičem, a tak nikdo nic neslyšel.
Susanna se sesula na kolena. Žena, jak ji identifikovala Susanna, přistoupila ke komisařce blíže rozhodnuta zasadit jí smrtící kulku. Zkrvavená Susanna se vzchopila a chtěla se vyškrábat na nohy. K tomu se zachytila ženiných kalhot a kus jich strhla. Na noze měla čerstvý strup. Zaryla své prsty do lýtek a udělala jí další škrábance. Žena zavyla, ale ještě nedodělala to, co měla v plánu - zasadit rozhodující ránu.
Vtom bylo slyšet praskání větví a něčí kroky. Osoba se lekla a uprchla. Susanna se vyčerpáním sesula k zemi a zakřičela o pomoc. Kroky se zrychlily v běh a za chvíli k Susanně klekl její parťák.
„Susanno!“ vyjekl.
„To bude v pohodě. Chyť tu ženskou.“
Naznačila směr jejího útěku a Frank se tam rozběhl. Párkrát zahlédl siluetu, ale nikoho nechytil. Rychle se vrátil k Susanně a přenesl ji na cestu.
„Mám zavolat záchranku?“ říkal si sám pro sebe a přemýšlel.
„Nikoho nevolej. Je to jen škrábnutí.“ zachrčela blondýnka.
„Dobrá. Odvezu tě do nemocnice sám.“

V nemocnici Susanně ošetřili bok, který byl opravdu jen škráblý.
„Budete v pořádku, nic to není.“ uklidnil oba komisaře doktor.
„To je dobře. Alespoň nemusíme rušit akci.“ ulevil si Frank.
„Dokud mě nezbije, budu pokračovat.“ byla pevně rozhodnuta Susi.
„Neblázni, mohla tě zabít.“ diskutoval, když lékař ošetřoval Sus poraněný levý bok.
„Tak a je to.“ skončil doktor svou práci a pomohl Susanně z ošetřovny.
„Děkuji.“ poděkovala a podpírána Frankem odcházela pomalým krokem k již opravenému černému Mercedesu.
„To jídlo jsem zapomněl,“ přiznal se, když nastartoval, „ale můžem zajet někam do motorestu.“
„To není špatný nápad. Po tom útoku mi nějak vyhládlo.“
„No jo, ale teď je s lezením po okapu konec. Budeš se muset do hotelu dostat hlavním vchodem.“ poukázal logicky na skutečnost.
„Dneska se mi do hotelu nechce. Zavezeš mě domů?“ poprosila.
„No jasně, ale až po pozdní večeři v motorestu.“

Osoba, která napadla v lese Susannu, se mezitím na pokoji 25 ukládala ke spánku. Pistoli znovu vložila na dno kufru a doufala, že Susanna ještě leží v lese nebo že její zranění bylo tak vážné, že ani ten člověk, který ji honil, ji nedokázal včas přepravit do nemocnice, kde na následky svého zranění zemřela.
Jenže oběť Theresina útoku se štrachala po schodech ke svému bytu. Frank Susi nabízel, že jí pomůže, ale ona si připadala dostatečně silná na to, aby těch „pár“ schodů zvládla. Při každém pohybu ale bok zabolel. Doufala, že to přejde a ona bude moci nacvičovat choreografii dál. Po půl hodině se dostala do patra a klíč od bytu zasunula do zámku. Shodila boty a zamířila chodbou do obýváku. Než aby se hrabala do dalších schodů, uvelebila se na pohovce a po dobré večeři usnula jako špalek.

V půl sedmé její zvonek zuřivě oznamoval návštěvu. Po otevření zjistila, že návštěvník Frank ji přijel odvézt zpět do hotelu mezi ostatní modelky.
„Ach jo. Jsem celá rozlámaná.“ postěžovala si.
„Spíš celá rozstřílená.“ zavtipkoval a pomohl Susanně ze schodů.
„Je to už lepší?“ staral se, když jí odvážel zpět do hotelu.
„Pořád to trochu bolí, ale hýbat se můžu.“
„Šéfová zuřila, když jsem jí to ráno volal.“
„Protože jsi ji vzbudil, nebo že mě někdo napadl?“ vtipkovala také.
„Zadruhé je správně.“
„Ta osoba mi byla povědomá, ale zatemnilo se mi před očima.“
„Bolestí, nebo tmou?“
„Zaprvé je správně.“ oba se zasmáli, ale ne nadlouho. Susanně zazvonil telefon. „Šéfová.“ vytřeštila oči a přijala hovor. „Dobrý den.“
„Susanno, Traber mi říkal, co se událo. Jak vám je?“ starala se vyděšeně.
„Nic se mi nestalo. Je to jen škrábnutí.“
„Chcete ukončit své účinkování v soutěži? Poznala jste, kdo to byl?“
„Nikoho jsem nepoznala a neskončím do té doby, dokud ten případ nevyřešíme.“ angažovala se horlivě.
„Dobrá. Máte konečně něco k těm vraždám?“ netrpělivost z ní čišela i přes telefon.
„Ten útočník byla žena. A k těm vraždám - tohle je mezi soutěžícími citlivé téma. Byly to čtyři dost dobré kamarádky a podle všech je měly rády, protože je uměly rozesmát.“
„Ta útočnice, nemohla to být některá ze soutěžících?“
„To nevím, ale řekla bych, že ne.“
„Dobře. Nechám zvýšit ochranu vaši i všech soutěžících.“ rozhodla Engelhardtová. „A Susanno, dávejte na sebe pozor. Nerada bych přišla o nejlepšího komisaře, co mám.“
„Díky. Budu se opatrovat. Nashle.“
„To doufám, že se setkáme.“ rozloučila se.
„Uf,“ ulevila si, „myslela jsem, že mě seřve.“
„Neměj strach. Teď se posílej hlídky kolem hotelu ještě ze strany policie.“
Susanna si nadzvedla tričko a opatrně odlepila náplast. Frank ji sledoval.
„Dávej pozor na cestu. Chceš, abychom skončili v nemocnici oba?“ kárala ho.
Frank se otočil na silnici a Susanna si náplast zase přilepila.
„Myslíš, že už to vědí, co se mi stalo?“ ptala se.
„Nikdo ze strany policie to nikomu neoznámil, teda pokud vím. A ostatní to určitě začnou rozebírat. Jenom mám strach, aby tě nevyrazili za to, že jsi nebyla na hotelu.“
„To jsem měla zůstat v lese?“
„Samozřejmě že by tě šéfová radši stáhla ze soutěže, než aby se ti něco stalo. Jenže aby závažnost pochopil i to pako prezident. Ale myslím, že tě v soutěži nechá. Přinejhorším bysme mu řekli, že budeš jako policistka hlídat ostatní.“
„Tak jo. Zastav mi tady, to už dojdu.“ ukázala z okýnka na cestičku kousek od vchodu do hotelu.
„Doprovodím tě.“ rozhodl a zastavil pod schody vedoucím k mohutným dveřím.
„Děkuju.“ projevila dík a Frank jako správný gentleman pomohl Susanně z auta. Chvíli posloužil jako podpora a vystoupal po schodech.
Na recepci si jich všimla obsluhující žena a okamžitě zavolala prezidenta a manažera Miss. Ti se během chvíle objevili na recepci celí nasupení.
„Jak si to představujete, slečno von Landitz?“ rozkřikl se prezident. „V noci zdrhnete za přítelem a vrátíte se v jeho doprovodu až ráno. Musím vám oznámit, že tímto skandálem pro vás soutěž skončila. Žádám vás, abyste si zabalila a odstoupila ze soutěže.“
„Tak zaprvé,“ vložil se do Susannina vyhazovu Frank, „tady slečna von Landitz v noci nezdrhla za přítelem a už vůbec se s ním nevrátila až ráno, a zadruhé se balit nebude a Susanna v soutěži zůstne. Jaksi se k vám ještě nedoneslo, že se ji v noci nějaká žena pokusila zabít. A já jako její kolega jsem Susannu odvezl do nemocnice, kde ji ošetřili.“
„Další útok?“ prezident to jen těžko rozdýchával. „A jak se cítíte?“
„Jde to.“ odpověděla chladně.
„Budete chtít od soutěže odstoupit sama?“ ptal se manažer s nadějí v hlase, protože nechtěl mít mezi soutěžícími nějakou poběhlici, která v noci zdrhá z hotelu.
„Ne, zůstanu. Myslím, že není třeba pro malé škrábnutí opustit soutěž.“ opět odpověděla chladně.
„Slečno von Landitz, to, že vás nezabili je sice šťastná zpráva, ale vy jste se provinila, že jste se z hotelu vzdálila.“
„A kdo vám řekl, že jsem utekla?“
„Ostatní soutěžící. A prozradily také, že to nebylo poprvé. Prý jste i dvě předešlé noci opustila hotel a setkala se se svým přítelem.“
„Myslím, že slečna von Landitz má závažné důvody opouštět o půlnoci penzion.“ ohradil se Frank.
„Tak to mi řekněte jaký. Myslím, že bylo jasně stanovené pravidlo, že v průběhu soustředění smí finalistky zůstat pouze na hotelu a jen ve vážném případě ho opustit. Ale ne v noci a už vůbec ne oknem, jak jsem se také dozvěděl od ostatních.“
„Poslyšte, pane...“ zvýšil hlas Frank.
„Halm. Jens Halm.“ představil se prezident.
„Pane Halme, slečna von Landitzová nemá za úkol shrábnout titul Miss a na hlavu si posadit korunku, ale ochránit soutěžící a vyřešit případ čtyř zavražděných žen, které měly soutěžit při finále. A teď je na ni spáchán atentát. Nemyslíte, že by bylo třeba ochránit dalších jedenáct soutěžících i ze zákulisí, kam se ani ochranka a vy nedostanete? Původně to bylo v plánu a vy jste se vůbec neměl dozvědět, že Susanna je z našeho oddělení nasazena.“
To bylo na prezidenta příliš. Těžce dopadl na židli, která se krčila za jeho zády. „Takže vy jste nasazena na ochranu finalistek a vyřešení případu těch čtyř nechutných vražd?“ vykládal si Frankova slova.
„Ano. O půlnoci jsem se scházela se svým kolegou pracovně a předávala mu informace. Když jsem včera na něj čekala, objevila se tam ta žena a pokusila se mě zabít. To on mě odvezl do nemocnice. Musím tady zůstat a ten případ vyřešit.“
„Ale mezi soutěžící vás nepustím.“
„To chcete shánět novou finalistku?“ přemlouvala ho. „Není na to pozdě? Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se to žádná modelka nedozvěděla a já je ohlídala. Když byl spáchán atentát znovu, bude pokračovat. A já jako jednička půjdu znova.“
Do sporu zasáhla pátá osoba. Na recepci si to přihnala Claudia Schiffer.
„Co se stalo, Jensi, Susanno?“ ptala se starostlivě
„Tady Susanna v noci opustila hotel a pokusil se jí někdo zabít.“ seznámil ji se situací Jens.
„Franku, máte pachatele?“ obrátila se na komisaře.
Prezident vyvalil oči: „Ty ho znáš?“
„Ano. Já o tom věděla, že je Susanna nasazená policistka. Měla jsem ji jako porotkyně posunout při finále až mezi ty poslední, aby ochránila ostatní holky.“ oznámila Claudia zděšenému prezidentovi.
„Tak zase já jsem tu za blbce.“
„Jensi, nech Susannu v soutěži a nic podobného už se nestane.“ přesvědčovala ho.
„Tak dobrá, ale žádné podobné výlety. Musím o všem vědět. I o tom, jak pokračujete v případu. A ostatní se taky nesmí o ničem dozvědět.“
„Nebojte se. Všechno se objasní a soutěž proběhne bez problémů.“ ujistila ho Sus a vykouzlila ten nejkrásnější úsměv, ze kterého každý roztál.
„Dobrá. Teď se odeberte na pokoj a odpočiňte si. Já už to ostatním nějak vysvětlím.“ promnul si oči jakoby si myslel, že se mu to všechno jenom zdá.
Susanna se tedy zvedla, rozloučila se s Frankem, zmizela za rohem a odešla po schodech do pokoje, kde se svalila do své postele a usnula.

Odpoledne se dostavila za ostatními nacvičovat choreografii. Jen co se objevila ve dveřích, všechny modelky se nahrnuly okolo ní a zasypaly ji nespočtem otázek.
„Susanno, odejdeš?“ strachovala se Theresa.
„Ne, to zranění není tak vážné, abych kvůli tomu přerušila soutěž. Myslím, že tím pro mě neskončila.“
„To je dobře.“ oddechla si jen navenek Thery, ale ve skutečnosti spřádala další plán, jak se jí zbavit.
„Zjistily jsme, že jsi odešla z hotelu, a tak se nás ptali, jestli o tom něco nevíme. Je nám to líto, Susanno, ale musely jsme to na tebe a na Franka prozradit.“ přiznala obhajující se Lara.
„To nevadí. Všechno jsem jim vysvětlila, a když se dozvěděli o tom útoku, nabídli mi zda chci, nebo nechci zůstat.
„Susanno, jseš s choreografií trošku pozadu, ale když se do toho hned pustíme, určitě nás doženeš. Můžeš se hýbat? Zvládneš to?“ postrkovala ji ke kladné odpovědi choreografka.
„Určitě. Už to vůbec nebolí. Půjdu se jen převléknout.“ když procházela kolem Theresy, šeptla jí do ucha:
„Hezký kostýmek.“
Susi se usmála a pokračovala ve své cestě na pokoj 25.

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
„Tak co? Jak si vedeš?“ znovu se ozval parťákův hlas ve sluchátku.
„Zatím nijak. Hele, kolikrát tě střídá Semir s Tomem? Myslím, že v tý dodávce sedíš jenom ty.“
„Zdání klame, kolegyně. My se tady kocháme pohledem na zpocené obličeje tvých soupeřek.“ uchechtl se Tom.
„Za chvíli budu mezi ostatními, tak se budete kochat, ale zatím si musíš vystačit s naším pokojem.“
„Tak si už pospěšte.“ tentokrát ji pobídla Anna.
„Šéfová? Vy jste tam taky?“ divila se.
„Chci vás mít pod dohledem a ostatní také. Navíc, jak jste se přesvědčila, Kranich s Gerkhanem a Traberem tuto práci berou jako zpestření a prohlíží si obnažené hrudníky finalistek místo toho, aby odváděli kvalitní práci a vyřešili případ.“ supěla šéfová.
„Tak to jo. Už jsem před zkušebnou, takže musím končit. Nashle.“
„Zlom vaz.“ popřál Traber a Susanna vzala za kliku.
Všechny byly zabrané do usilovného nacvičování společné choreografie a chození po molu a schodech.
„Á, Susanno, dobře že už jdete.“ přivítala ji cvičitelka. „Přidejte se.“ vyzvala ji a Sus se na její povel zařadila mezi ostatní a poslouchala výtky po chůzi po molu a scházení schodů. V choreografii to bylo trochu lepší. Mezi ostatními se ztratila a nebyla zase až tak hrozná. Těch pár kroků si dokázala zapamatovat.
„Jde vám to všem dobře. Akorát se, Renato, tolik nenatřásej. Tak myslím, že si můžete jít odpočinout na večeři.“
Všechny modelky se rozutekly do svých pokojů.

Tato noc byla první, kdy Susanna neopustila hotel. V klídku spala až do rána. A nejen tato noc probíhala v pohodě. Až do konce týdne se nic nedělo. Susanna nic závažnějšího nezjistila a ostatní soutěžící už téma Susanna + Frank = milostný románek také opustily.
Jenže pak přišel ten osudný den, kdy Susanna z hotelu zmizela. Se svými kolegy, jak se domníval prezident, nebyla a soutěžícím se to celé vysvětlilo jako další útok na Susannu. Jediný, kdo věděl kde Susanna je, byla Theresa. A teď také Andrea.

Krásného rána se Susanna probudila a s ostatními se šla proběhnout po lese. Držela se vzadu, vzhledem ke své velice dobré fyzičce nechtěla udávat tempo běhu, a tak jen běžela za ostatními.
V tom k ní přistoupila osoba s kapesníkem namočeným v chloroformu. Nikdo nic neslyšel ani nezpozoroval. Odnesl ji lesem na cestu vedoucí k druhé silnici, ale ne té, kde stál hotel a dodávka s komisaři. Uložil ji do černého Fordu Transit a odjel s ním na neznámé místo. Ještě předtím ji důkladně prohledal a našel v uchu sluchátko. Toho ji zbavil, ale o ostatním zařízení a vybavení neměl ani páru.
Když v hotelu modelky zjistily, že Sus zmizela, informovaly prezidenta a ten následovně Annu Engelhardtovou.
„Andreo, zkuste ji najít podle sledovacího zařízení.“ uložila úkol své sekretářce a ta Susannu bleskurychle našla.
„Lesní chata deset kilometrů od hotelu.“ informovala celou Kobru 11 a polovičku týmu 2. Ti se rozjeli na ono místo.
Měli štěstí. Susanna ještě chrupkala pod vlivem chloroformu.
Komisaři si rozdělili chatu a systematicky ji prohledali. V horní místnosti s parohy a obrazy Tom našel muže, který Susannu unesl.
Frank, jenž dostal za úkol prohledat sklep, našel spící Sus a Semir na půdě objevil zbraně a oblečení.
„Susanno! Prober se!“ zatřásl s ní Frank, když ji objevil. Ta se ani nehnula. Trochu ji propleskl a chrstl na ni vodu ze džbánu, který ležel na zemi. Začala přicházet k sobě.
Tom a Semir zatkli muže a Frank Susannu odvezl po jejím ujištění, že jí nic není, zpět do hotelu.
Kobra 11 zatím jela opačným směrem na služebnu dálniční policie, kde muže vyslechla.
„Kdo jste?“ zeptal se únosce Tom.
„Mám vám to zopakovat?“ obcházel kolem stolu Semir. „Ptali jsme se vás kdo jste. Jestli nám to neřeknete, zjistíme si to jinak. Záznamy, otisky prstů - je toho hodně.“
„Richard Fehler.“
„No výborně. A teď nám řekněte, proč jste unesl tu ženu.“ vyzvídal Semir a začal být lehce nerudný a naštvaný.
„Dostal jsem to za úkol.“
„Od koho?“
„To vám neřeknu.“
„Ale. Chcete ho nebo ji krýt? V tom případě vás musím ubezpečit, že veškerou vinnu ponesete sám. Únos, ještě k tomu policistky, ublížení na zdraví, nelegální držení zbraně, psychické narušení.“ vyhrožoval Tom.
„Nic jsem jí neudělal.“ vylétl ze židle Fehler.
„A co modřiny a podlitiny? Tak koho to kryjete?“ Semir už byl netrpělivý.
„Nikoho. Nic vám neřeknu. Jste jen policajtský blbci, kteří si neuměli pohlídat ani svoji kolegyni.“
„Urážka veřejného činitele. To bude takovejch dvanáct let nepodmíněně. Opravdu si to chcete vzít na triko?“
„Neodpovím už na nic.“
„Dobrá,“ rozhodl Kranich, „Müllere, odvezte tady pána do vyšetřovací vazby.“
Müller se chopil Richarda a odjel s ním a svým kolegou Maxem do věznice.

„Susanno, další útok. Nevím, jestli je dobrý nápad dále přetrvávat v soutěži.“ kroutil hlavou prezident.
„Dokud žiju, tak se žádná akce rušit nebude. Navíc jsem policistka a tohle je moje práce.“ rozhodla a odebrala se na svůj pokoj. Tam ji přišly navštívit ostatní finalistky.
„Susanno, to je strašné.“ děsila se Elisabeth.
„To je dobrý. Ten parchant mě nezlikviduje, to vám slibuju.“
„Můžeš normálně fungovat? Za hodinu se zase nacvičuje.“
„Neboj, Renato, budu nacvičovat.“
„O.K. Tak my tě tady necháme. Ahoj.“
Všechny odešly a Susanna zůstala na pokoji 25 sama.

Odpoledne po obědě skutečně začala nacvičovat a nikdo se jí na únos nevyptával. Byly z toho zkroušené víc než ona. Bály se, že až se podaří Susannu zabít, pustí se i do ostatních. A začaly se rozléhat i fámy, že někdo chce hodit bombu mezi soutěžící při finále.
„Kdyby se radši dívaly na zfilmovanou červenou knihovnu a ne na drastický filmy, tohle by tu vůbec nekolovalo.“ stěžovala si 1 svému parťákovi.
„Neboj, tebe nikdo nezabije a výhružky o bombě taky nikdo neposlal. A zřejmě mu nepůjde o peníze, protože si o ně neřekl. Buď z pomsty, nebo z vyšachování konkurence.“ uklidňoval kolegyni.
Na recepci, kde oba seděli, byl klid a nemusela tedy slézat po okně a okapu do šera lesa.
„Všechny jsou neklidné. Buď to některá dobře hraje, anebo o tom neví a zabíjí někdo z příbuzných. A k té pomstě. Zkuste prověřit prezidenta, manažera a další. Když se vám to nepodaří, zkusím ho přemluvit já.“
„Šéfová pořád zuří. Za týden je finále a tebe už dvakrát napadli.“
„Neboj, nic se mi už nestane.“
„V to doufám.“
„Ahoj.“
„Čau.“

Celý další týden byl opravdu v pořádku. Susannu už nikdo nenapadl, v choreografii se všechny sjednotily, pohovory s porotou měly za sebou a videoklipy už byly taky namluvené. Blížil se den D - finále Miss. Ještě večer před tím velkým dnem se šéfová se svými podřízenými spojila se Susannou.
„Susanno, dnes ve 22.30 vás bude Traber čekat na recepci. Potřebujeme s vámi mluvit.“
„Ano, šéfová, budu tam.“ tím rozhovor skončil a Susi se v půl jedenácté dostavila na recepci, kde posedával Frank.
„Pojď, zavedu tě do dodávky.“ zavedl ji do přenosového vozu. Tam se mačkali komisaři z Kobry 11 a šéfová. Jedno volné místo patřilo Frankovi.
„Zítra předpokládáme další útok,“ oznámila Anna své podřízené, „ten muž totiž promluvil. Prý dělá na objednávku vraždy. Koho a na příkaz od kterého člověka už neprozradil. Prý není sám a při finále to má vyvrcholit.“
„Dobrá. Neřekl alespoň jestli dělá pro nějakou soutěžící nebo někoho z pořadatelů?“
„Ne, to nám neřekl.“ zapojil se do hovoru Tom.
„A váš zítřejší úkol je následující: Herzberger, Bonrath a další budou hlídat pořadatele, vy budete opatrovat soutěžící a my čtyři a Andrea se postaráme o zbytek.“
„Jo, a jak se postaráme o zbytek se dozvíš zítra.“ Frank byl najednou samý úsměv.
„Ten mikrofon, sluchátko, sledovací zařízení a kameru nesmíte sundat. Andrea bude hlídat každý váš krok.“
„A jak daleko bych měla postoupit?“
„Dojednáno je to z celé dvanáctky do šestice. Pak to závisí na divácích, ale možná hlasy trochu upraví.“ začervenala se šéfka. „Dávejte na sebe pozor a pokuste se zjistit něco víc o těch mrtvých a jejich vztahu k ostatním. Vůbec jsme v tomhle směru nepostoupili.“
„Pokusím se.“
„Teď už jděte, ať vás ostatní neshání.“
„Nashledanou.“ rozloučila se a otevřela dveře nákladního prostoru dodávky.
„Ahoj a držíme ti palce.“ Semir zvedl zaťaté prsty v pěst a hodil po ní úsměv.
„Dík.“ s tímto slovem odešla do hotelu, kde se ve své posteli plně věnovala fyzické přípravě na zítřejší večer.

O pár hodin později - ráno finálového dne - byly všechny finalistky nervózní a hustota napětí by se dala krájet. Susannu spíše zajímalo ohlídání finalistek a dopadení vraha. Prezident, manažer a ostatní za štábu televize, která bude v přímém přenosu vyhlášení vítězek vysílat, poletovali sem a tam. Choreografka na poslední chvíli ještě zkoušela to, co se všechny měly naučit a dámy si naposledy před večerem V zkusily chůzi po molu a jak správně sejít schody. Některá si pročítala text písničky, kterou bude zpívat, ladila hlas, tanečnice zkoušely své kroky a pomůcky. Susanna si párkrát prošla molo, povinně předtím naostro zkusila choreografii tance všech modelek, ale hlavně sledovala ostatní, jestli se nechovají divně.
Tohle všechno už neprobíhalo v hotelu s přilehlým krásným lesíkem a krytým bazénem, ale přímo v kongresovém centru, který byl pro účel vyhlášení vítězek pronajat. Zkrátka budova pro společenské akce, tak proč ji nevyužít na finále Miss?
Vizážistky, kadeřnice a stylistky pobíhaly se svým nářadím a oblečením sem a tam.
V poledne se objevil moderátor večerních zpráv, který udělal s každou modelkou krátký rozhovor. Jako první se vybízela Susanna. Cpala zrovna do sebe jablko a dívala se na své konkurentky, které pilně nacvičovaly svou volnou disciplínu.
„Dobrý den,“ oslovil reportér Susi, „můžete do naší televize říci pár slov?“
„Ale jo.“ mávla rukou a položila jablko na nejbližší stůl a plně se věnovala moderátorovým otázkám.
„Kdo myslíte, že dnes zvítězí?“
„Těžká otázka. Každá z finalistek má něco do sebe, jinak by se sem nedostala, a to, kdo dostane korunku krásy záleží jen na divácích, čímž je tímto zdravím.“ jako správná modelka roztáhla pusu do nejkrásnějšího úsměvu a zamávala na kameru.
„Myslíte, že se dnes večer umístíte?“ položil další „těžkou“ otázku směrem k Sus.
„Opravdu to záleží jen na divácích, ale to by mě porota musela vybrat do nejužší šestky. A opravdu netuším, zda je svým projevem zaujmu.“ opět se usmála.
„Máte šanci. Jste příjemná a milá.“ pochválil ji, to už ale na kameru nebylo. Mohlo by to vyznít jako nadržování.
„Nevím, jestli mě porota pošle dál. Je tam dalších jedenáct holek, které jsou lepší než já.“ zalhala, protože věděla, že do šestice nejlepších se 100% dostane.
„Děkuji a hezký a úspěšný večer.“ popřál a odešel k vynervované Therese, která zkoušela kroky k choreografii.

A konečně přišla hodina H. Všichni příbuzní a známí (u Susanny to byli její kolegové - Frank, Tom, Semir, Andrea a také šéfová) už seděli na svých místech a porota se také usazovala na židle, které byly pro ně určeny.
Režisér, kameramani a ostatní dolaďovali vše kolem a modelky se v zákulisí převlékaly do šatů, kadeřnice dělaly úžasné vlasové kreace a kosmetičky se s pudry také nezastavily.
V hledišti se mezitím pět příchozích podporujících svou kolegyni v převleku modelky dohadovali nad tématem pachatel.
„Když ale nikoho nechytneme, byla celá tahle šaškárna s Miss k ničemu.“ rozčiloval se Tom.
„Dostal jste snad lepší nápad, Kranichu?“ vylétla šéfka. „Pokud vím, souhlasil jste a navíc, kdyby Susanna nenastoupila, byly by už možná další dvě mrtvoly. Alespoň je pohlídáme a ještě k tomu jste chytli toho únosce.“
„Jo, ale hlava všech těch vražd pořád někde lítá po Německu a my víme, že má spadeno na všechny.“ naříkal Traber a raději se spojil se Susannou, která se právě oblékala do krásných šatů věnovaných sponzorem. „Hele, kde máš kameru?“ ptal se zvědavě.
„Zákulisí není nic pro diváky.“ setřela ho.
„Tak si ji koukej nandat.“ přikázal jí.
„Trabere, uklidněte se. Jste jak malé dítě.“ okřikla ho šéfka, protože nehodlala na Andreině notebooku sledovat modelky převlékající se do šatů.
„Tak mi to šéfová zatrhla, ale vysílačku měj stále u sebe.“
„Jasan, Trabere. A teď mě nech. Budou mě česat, tak ať mě neprozradíš.“
„Tak se drž, modelko.“ oslovení své partnerky zdůraznil.
„Díky, poldo.“ řekla úplně stejně.

Asi za hodinu začal přímý přenos.
„Kamery!“ zahřměl režisér a všechny přístroje začaly natáčet sál a příchozí moderátory.
„Dobrý večer, dámy a pánové.“ zvolal radostně do mikrofonu Gottfried Vollmer.
„Dobrý večer. Vítejte při finálovém večeru, kdy se dozvíme, kdo je nejkrásnější ženou Německa pro tento rok.“ usmívala se Gottfriedova moderátorská kolegyně Charlotte Schwab.
„Letos Miss zažila nepříjemný rok, ale oba tady s Charlottou doufáme, že to nenaruší napínavý večer plný ženské krásy.“ okecal smrt čtyř soutěžících a svého mikrofonu se chopila také Charlotte.
„Napětí tady v Kongresovém centru v Düsseldorfu by se dalo krájet.“
„Ano, a proto raději přivítáme soutěžící. Tady jsou!“ Gottfriedova ruka vystřelila směrem k zákulisí, odkud začaly chodit modelky. Na programu byla choreografie, kterou soutěžící pilně nacvičovaly celých čtrnáct dnů.
Zazněl první tón a všechny začaly dělat to samé. Susanna byla mezi těmi vpředu a zahlédla smějícího se Franka a okolo něj další své kolegy. Celá zrudla, ale kroky nezkazila. To bylo to překvapení, o kterém jí Frank říkal - šéfová, její sekretářka a tři kolegové mezi diváky.
Píseň skončila, soutěžící dotančily a odebraly se do zákulisí. Místo nich teď na podium přišli oba moderátoři a uvedli dnešního prvního hosta.
„Až z České republiky k nám zavítal Karel Gott.“ rozplývala se Charlotte a opravdu po odchodu jí a Gottfrieda se na scéně objevil Božský Kája, aby zazpíval jednu z těch svých strašných odrhovaček. Samozřejmě nezapomněl hýbat svou úchvatnou nožkou.
„Děkuji vám moc.“ zahlaholil nadšeně německy k vyjukanému publiku a s úklonou odešel.
Pro změnu se na jevišti objevil Vollmer se Schwabovou.
„Karel Gott už dozpíval a tudíž je na řadě představit všech dvanáct soutěžících. A tady jsou.“ hulákal Gottfried do mikrofonu.
Ze zákulisí se začaly trousit modelky. Všechny se rozestoupily na schodech a Charlotte s Gottfriedem zaujali místo za moderátorským pultem.
„Číslo jedna - Susanna von Landitz.“
Sus vystoupila z řady, udělala pukrle, hodila na všechny svůj zářivě bílý úsměv a zase se zařadila. Za ní běžel její filmeček z bazénu a lesíka. „Dobrý večer, jmenuji se Susanna von Landitz, je mi 24 let a pracuji jako policistka.“ scéna, kdy běhá po lese a rozhazuje listí: „Bydlím v Kolíně nad Rýnem a mými koníčky jsou jazyky, tanec, miluji asijskou kuchyni a ráda bych ve svém zaměstnání chtěla něčeho dosáhnout.“ Susi v bazéně: „Zvolte mě, protože se mnou přijde zákon.“ a skočila do bazénu.
V sále zazněl potlesk.
„Tak pánové, na tři.“ otočil se Frank ke komisařům z Kobry 11. „1, 2, 3.“ všichni tři zapískali na prsty.
„Trabere, tady nejste na hřišti, ale v kulturním centru, tak se podle toho také chovejte.“ okřikla ho šéfová.
Frank se jen začervenal, ale všiml si, jak Susanna jemu a jeho kolegům darovala svůj úsměv.
Postupně diváci shlédli dalších deset klipů a na řadu přišla Theresa: „Ahoj. O vaši přízeň soutěží finalistka číslo 12 - Theresa Rosemannová. Je mi 17 let a mé zaměstnání? Jsem studentka gymnázia, které, doufejme letos úspěšně zakončím maturitou. Bydlím ve Frankfurtu nad Mohanem a ráda si napíši povídku, v zimě zalyžuji a v létě se potápím. Mým snem je dostat se na leteckou školu a stát se pilotem. Jako Miss bych chtěla pomáhat chudým dětem v Africe prostřednictvím reportáží v novinách a časopisech. A proto zrovna mně posílejte své hlasy.“
Opět se sálem rozezněl potlesk.
Slova se opět ujel Gottfried: „To byly naše soutěžící ve svých videoklipech.“
„Ano a my je teď poprosíme, aby se šly převléknout do večerní róby. Takže, dámy.“ Charlotte pokynula finalistkám a ty se přesunuly postupně do zákulisí.

„To byl senzační klip. Hustý bylo to ,Se mnou přijde zákon!´. Jseš dobrá.“ pochválil ji Frank, když zašla do zákulisí.
„Díky. Teď se budu převlékat, takže zatím čau.“

„Všechny soutěžící jsou krásné, ale jen jedna může vyhrát ceny za 1. místo.“ roztáhla pusu Charlotte.
„Sláva vítězce, čest poraženým. Ale i ty dostanou ceny od sponzorů. Každá z finalistek dostane dárkový koš se zdravou stravou od společnosti Frutoveget. Dále poukaz na dovolenou dle vlastního výběru v hodnotě 3000 eur věnované cestovní kanceláří Travelservice. A nebude chybět ani zlatý šperk od společnosti Golden Jewel a vlasovou a tělovou kosmetiku Schwarzkopf.“
„Vítězky dostanou snídaně od firmy Frutoveget na celý rok, roční pronájem skútru Jamaha od společnosti Jamaha, vlasovou a tělovou kosmetiku Schwartzkopf, diamantový šperk Beauty a Miss navíc získá vůz Mercedes - Benz CLS 350 CGI od automobilové firmy Mercedes - Benz a roční pronájem bytu v centru Berlína zdarma věnovaný firmou Finep zabývající se prodejí luxusních bytů.“
„Děkujeme sponzorům firmám Frutoveget, Travelservice, Golden Jewel, Schwartzkopf, Finep, Jamaha a Mercedes - Benz. Ještě jednou děkujeme.“
„Naše soutěžící jsou ve večerních róbách již připravené a my si každou z nich pozveme a položíme jim tři otázky. A jako první přichází soutěžící číslo 1 - Susanna von Landitz.“ zavýskla Charlotte do mikrofonu a na pódiu se objevila Sus.
„Já tu Schwabovou nemám tak ráda.“ pošeptala šéfová Andree do ucha a sledovala promenádující se svojí podřízenou na pódiu.
„Narodila se a již 24 let žije v Kolíně nad Rýnem, její zaměstnání je akční - policistka. Ráda tancuje a jezdí autem.“
Susanna si všimla šklebícího se Franka a Annu na Vollmerovu poznámku o jízdě autem. Susi pokračovala v cestě k moderátorskému pultu za Charlottou a Gottfriedem, který jí položil pár otázek:
„Jakou máte hodnost u policie?“
„Moje hodnost? Z podřadné policistky jsem to dotáhla až na kapitána.“
„Jak vycházíte se svým kolegou?“
„Myslíte přímo partnera, nebo i ostatní kolegy?“
„Vašeho parťáka.“
„Jsme dobří kamarádi na ostří nože a nabité zbraně.“ mrkla po Frankovi a ten se jen zašklebil.
„A třetí otázka. Jaká je vaše nadřízená?“
Šéfová v publiku zpozorněla. Sus si ji poočku prohlédla a odpověděla:
„Stejná jako ostatní. Také nás seřve za nepovedený manévr s naším autem, ale také si jí vážím, protože která šéfová stojí přímo za vámi a brání vás při nespravedlivém obvinění?“
Kolegové v sále si její poslední odpověď vyložili, že která šéfová, než ta jejich, by je bránila před Schrankmannovou a jinými byrokraty? V sále se ozval ohlušující potlesk především od Franka a Engelhardtové.
Přeskočím dalších deset soutěžících a vrhnu se na finalistku číslo 12.
„A jako poslední - Theresa Rosemannová - číslo 12. 17 let, žije ve Frankfurtu nad Mohanem a studuje gymnázium. Zálibu má v letadlech, potápění, lyžování a psaní.“
Theresa přistoupila k pultíku a Charlotte jí položila první otázku:
„Váš koníček je psaní. Co všechno jste už napsala?“
„Píši především povídky. Napsala jsem jich devět a ještě pokračuji. Nápady se jen hrnou.“
„Chtěla byste pomoci dětem různými reportážemi v novinách, které byste sama napsala. Jak by zněl titulek na pomoc opuštěným a hladovým dětem?“
„Jejich hlad a samotu jsme nepoznali, ale i oni se můžou radovat s rodinou. Pomozte jste jim. Vy jste jejich rodina.“
„To bylo pěkné, ale ještě k vašemu psaní. Napíšete nějakou knihu o chudých afrických dětech?“
„Kdybych vyhrála, chtěla bych jim pomoci i svou přítomností, ale i přes případný neúspěch v Miss bych knihu napsala, protože proč nespojit příjemné s užitečným?“
„Krásná odpověď. To byla psaním nadaná a milosrdná k chudým soutěžící číslo 12 - Theresa Rosemannová.“ rozloučil se s dvanáctkou Gottfried.
Na pódiu se teď objevily všechny soutěžící a po dvou přešly po molu a pak se každá rozdělila na jinou stranu a odešla.
A slova se ujala černovláska: „A máme tady dalšího hosta. Přichází zatančit taneční skupina HI.“

„Děkujeme taneční skupině HI a opět přejdeme k našim soutěžícím. Je tu volná disciplína.“
„Ano, na tu se velice těším, protože která soutěžící umí mluvit šesti jazyky?“
„Charlotte, já to vím. Je to soutěžící číslo 1 - Susanna von Landitz.“
Susanna přišla v krásných, dlouhých, černých šatech „zaháklá“ v tlumočníkovi šesti jazyků.
„Dobrý večer, dámy a pánové.“
„Good eavning, ladys and gentelmen.“ tlumočila v angličtině Sus.
Za Susannou a tlumočníkem se na plazmové obrazovce objevila otázka, kterou překladatel Susi pokládal.
Mandarínská čínština:
„Proč jste se přihlásila do Miss?“
„Chtěla jsem si dokázat, že nejsem jen policistka, ale žena, která ví, jak přistupovat k práci. A také jaké to je být modelkou.“
Tlumočník přeložil a pokračoval ve zpovědi. Tentokrát ve francouzštině: „Jaká byla vaše nejhorší akce?“
„Každá akce je nebezpečná, ale myslím, že můj úplně první případ s mým novým kolegou, byl ten nejhektičtější. Viděli jsme se totiž poprvé.“
Opět přeložil. Italština: „Na jakém oddělení pracujete?“
Susanna musela zapřít své opravdové pracoviště. Už jednou lhala ostatním soutěžícím a musela krýt celou akci.
„Žiji sice v Kolíně, ale pracuji na protidrogové centrále v Düsseldorfu.“
Japonština: „Jaké je vaše nejoblíbenější město, jídlo, film a bez čeho byste nemohla žít?“
„Nejvíce se mi líbí v Tokiu, miluji jakékoliv jídlo z asijské kuchyně, ráda se podívám na Good girl, bad girl a nemůžu žít kromě kyslíku, vody a jídla bez své rodiny žijící v Tokiu, ale hlavně bez své práce a svých kolegů.“
„Děkuji.“ do jiné řeči už nepřekládal, a tak Sus také odpověděla německy:
„Já děkuji vám.“ na povinné pukrle a úsměv nezapomněla a zavěšena do tlumočníka odešla do zákulisí.
„K jazykům patří také národnosti, které mají svou kulturu odlišnou od ostatních států.“
„To určitě,“ přitakal Gottfried, „a proto nám sem půjde zatančit španělský tanec flamenco Dorothe Vorstandová s číslem 2.“
Na jevišti se objevila dvojka v pravých španělských šatech tanečnic falemnca. Točila se v rytmu hudby a do toho přidávala zvuk kastanět. Čas na její vystoupení vypršel a moderátorská dvojka uvedla třetí soutěžící.
Renate zazpívala písničku od No Doubt - Don´t speak, při které si Frank do rytmu poťukával prsty o sedadlo, až ho Anna musela znovu napomenout.
Johanna, čtvrtá finalistka, zakouzlila s holuby v šátku a okouzlila tím nejen publikum, ale také porotu a ostatní modelky.
Pátá Michaela zarecitovala poezii, čímž si získala, stejně jako Johanna, celou porotu. Naopak Frankovi to nic neříkalo.
Anette měla na programu výrazový tanec. Její Listopadové poletování se hodilo k venkovnímu počasí, kde tvrdla polovina služebny a nadávala nejen na hnusný podzim, ale také na ještě nechutnější Miss.
Hedwiga si připravila kabaretní vystoupení. V bodyfraku a cylindru se na židli a kolem ní svůdně pohybovala s deštníkem v ruce, který nakonec svého vystoupení roztáhla.
Osmá Elisabeth zahrála na klavír symfonii Pro Elišku a na závěr přidala kus Beethovenovy Osudové. To také Frankovi nic neříkalo. Zvlášť proto, že o Beethovenovi slyšel maximálně na základce a to už je takových let, že není divu, když takový dřevák jako Frank zapomene pojem Ludwig van Beethoven.
Victorie předvedla cirkusové představení s žonglovacími míčky, kužely a nakonec s hořícími tyčemi.
Ale volná disciplína v podání Dagmar říkalo komisařům mezi diváky tolik jako pekaři chleba. Její pistolnické číslo mělo u komisařů a šéfové velký úspěch. Westerny sledovali často, tedy alespoň pánská část komisařů, a tak si mohli dovolit i odborný posudek a kritiku.
Lara si zvolila volnější a méně akční disciplínu. I když její vídeňský valčík byl jak od tanečníků té doby, porotu příliš nenadchl.
Ale to už na scénu přiběhla dvanáctá soutěžící - Theresa. Byla vysoká, ale působila křehce. Přesto její judistické číslo vzbudilo vlnu nadšení. Uměla se prát tak, že by i Frank měl potíže ji zvládnout. A Semir se vedle takové vysoké dámy musel cítit jako novorozenec. Úder sem úder tam a za chvíli její limit na představení vypršel.
Dámy nastoupily v plném počtu a dvojka Charlotte - Gottfried pozvali na pódium zástupce automobilky Mercedes - Benz, aby představil šest nejlepších finalistek.
„Dále v soutěži postupuje číslo 1 - Susanna von Lanidtz, 4 - Johanna Walzová, 8 - Elisabeth Lärcheová, 9 - Victorie Eisenová, 10 - Dagmar Regelová a 12 - Theresa Rosemannová.“
Každá po předčtení svého jména vystoupila z řady a postavila se na úroveň moderátorského pultu. Ostatní, teď již vypadlé soutěžící, při přeskočení svého čísla odešly do zákulisí.
Gottfried promluvil ke zbylým soutěžícím, divákům v sále a u obrazovek svých televizorů: „Vážení diváci, máme tady poslední šestici nejlepších soutěžících a teď je již na vás, abyste svými hlasy rozhodli o Miss na nadcházející korunovační rok. Všech šest dívek poprosím, aby se šly převléknout do zákulisí.“
Každá udělal pukrle a zmizela tam, kde už byly ostatní vypadlé modelky.
„Děkuji. Teď na svých obrazovkách vidíte jak posílat hlasy jednotlivým soutěžícím,“ to říkal divákům u televizních obrazovek, „a diváci v sále to vidí na plátně za mnou.“ za Gottfriedem na plazmové televizi se objevila fotka každé modelky a její číslo pro SMS a pro hlas přes telefon.
„A teď už na jevišti přivítáme dalšího hosta...“
Koho, to už komisaři nepostřehli, protože moderátorku přerušil šéfčin hlas směřovaný svým podřízeným:
„Rychle vyndejte mobily a posílejte Susanně hlasy. Musíme ji nějak dostat mezi tři nejlepší.“
Všichni pokorně vytasili své aparáty a začali psát SMS. Šéfová ve vysílačce vyzvala také další své podřízené hlídající venku před kongresovým centrem a také v něm. Každý poslal alespoň deset SMS, ale Frank jich odeslal 25.
„Modleme se, ať Susanna postoupí.“ ozvala se Andrea.
„Doufám, že to všechno vyjde. Musí v zákulisí všechny ochránit.“
„Jestli je vrahem některá z vypadlých soutěžících, bylo jí vraždění na houby.“ konstatoval Semir.
„Jo, ale co když je to nějaká, která momentálně se Susannou bojuje o korunku krásy?“ namítl Tom.
„Nekonstatujte a radši se dívejte. Přichází promenáda v plavkách.“ napomenul své kolegy Frank a sám měl pod sebou poslintanou zem od toho, jak nadšeně sledoval přicházející šestici modelek mezi kterými byla i jeho parťačka Susanna.
„Dámy a pánové, tedy především pánové, je tu promenáda v plavkách.“ zajásal také Gottfried.
Zazněl prví tón písničky od Fort Minor - Believe me a na molo vyšla Susanna.
Gottfried samozřejmě nezapomněl vše okomentovat: „A je tu první soutěžící - Susanna von Landitz. Čtyřiadvacetiletá policistka z Kolína nad Rýnem. Její výška je 177 centimetrů a váha 59 kilogramů. A míry 90-60-89. Zálibu tato atraktivní blondýnka má v tanci, jazycích a sportu. Susanna von Landitz.“
Opět pukrle a svým pohledem sjela do míst, kde seděli její kolegové. Frank vztyčil své palce a naznačil tak nejen skvělý výkon, ale především to, co mělo být vidět - skvělá postava.
„Soutěžící číslo 4 - dvacetiletá Johanna Walzová ze Stuttgartu. Měří 175 cm, váží 56 kilogramů. Míry 91-62-88. Zajímá se o archeologii a baví ji jízda na kole. Čtyřka Johanna Walzová.
Třetí soutěžící s číslem 8 se jmenuje Elisabeth Lärcheová. Před devatenácti lety se narodila v Drážďanech, kde bydlí a pracuje. Její výška je 181 cm, váha 62 kilogramů. Obvod hrudníku, pasu a boků je 89-63-90. Zálibu má ve zpěvu, tanci a hře na hudební nástroje. Číslo 8 - Elisabeth Lärcheová.
Krásná Victorie Eisenová s číslem 9 se narodila v Berlíně, kde žije již 22 let. Za tu dobu vyrostla do výšky 179 cm a ručička na váze ukazuje 61 kilogramů. Může se pyšnit mírami 91-59-90. Velice ráda vaří a jí, což musí také shazovat. Třeba při další oblíbené činnosti, kterou je horolezectví a plavání. S číslem 9 - Victroie Eisenová.
A to už přichází neohrožená, třiadvacetiletá Dagmar Regelová z Dortmundu. Výška, váha - 182 cm, 63 kg. Každý muž jistě ocení její míry. Tři kouzelná čísla zní 92-61-90. Už jako malá obdivovala motorky a rychlou jízdu. To jí zůstalo dodnes. Občas vymění koně v káře za toho opravdového a vyrazí jako neohrožená westernová žena s lasem a kolty nízko u pasu. Tak si dejte pozor na neohroženou, ale něžnou soutěžící s číslem 10 - Dagmar Eisenová.“
Teď Frank zpozorněl ještě více. Snažil se ani jednou nemrknou, aby mu neušel jediný detail těla právě přicházejí modelky. „Tak tuhle babu fakt žeru.“ řekl mezi kapkami slin a sledoval modelku a zároveň poslouchal Gottfriedova data o této pohledné brunetě:
„A jako poslední přichází s číslem 12 sedmnáctiletá studentka z Frankufrtu nad Mohanem Theresa Rosemannová. Její výška je úchvatná - vyrostla do 188 cm. Dovolím si říct i její váhu - 65 kilogramů. A jistě chcete znát i její míry. Tak tady jsou - 92-61-89. Koníčky má vskutku adrenalinové. Pokud se sama nepřizabíjí na lyžích a při potápění, snaží se někoho zabít ve svých povídkách. Ráda by vystudovala leteckou školu a stala se pilotem. Létat už ostatně trochu umí. Tolik o adrenalinové fanince Therese Rosemannové.“
Promenáda v plavkách skončila a soutěžící se měly převléknout do šatů na následující disciplínu.
Teprve teď při představování Theresy Rosemannové Susanně docvaklo to, oč se snažila celý svůj pobyt mezi soutěžícími - o vypátrání vraha čtyř finalistek a dvojitému útoku na její osobu.
„Franku,“ spojila se s ním, jen co vešla do zákulisí a našla si volný koutek, „ta Theresa Rosemannová umí létat s letadlem a čtvrtá zavražděná z něho vypadla. A ta žena, která mě tehdy napadla v tom lese, měla na noze strup. Ten den se holila a řízla se. Franku, mám pocit, že vrahem je ona.“ sdělila naléhavým hlasem.
Frank nevěřil svým uším: „Cože? Theresa Rosemannová že je tím vrahem?“ podíval se po svých kolezích.
„Susanno, pojď, musíš se převléknout. Dělej.“ volala stylistka na první soutěžící.
„Musíte ještě jednou vyslechnout toho chlapa, co mě unesl. Třeba vám to prozradí.“ špitla ještě do vysílačky a šla se převléknout.

„Susanna má podezření, že ta dvanáctá soutěžící je tím vrahem. Čtvrtá zavražděná byla vyhozena z letadla a Susanna si vzpomíná na její jizvu na noze, kterou si ten den útoku udělala.“ oznámil zjištění ostatním tak rychle, že to nestačili pochytit.
„Zatkneme ji hned?“ ptal se Tom.
„Ne, zajeďte za tím chlapem, co unesl Susannu. Možná vám něco řekne.“ tlumočil Susin plán Frank.
„Ano. Semire, Tome, jeďte za tím mužem a vyslechněte ho. My dáme pozor na Susannu a ostatní soutěžící.“ zavelela Anna a výše zmiňovaní komisaři se zvedli ze svých míst a šli plnit šéfčin rozkaz.

„A na jeviště zveme našich šest finalistek.“ vyzval Vollmer soutěžící.
Ty se opravdu dostavily a slova se ujala Charlotte:
„Každá z vás si vylosuje jednoho člena poroty, který s vámi povede minutový rozhovor.“
„Já tu Schwabovou nemám tak ráda,“ pošeptala šéfka Andree a Frankovi, „jako herečka je absolutně neschopná.“
„Musím s vámi souhlasit. Je naprosto příšerná.“ potvrdila její slova Andrea.
„Proč? Mně se docela líbí. Je milá a příjemná.“ namítl Frank a věnoval se losu, který probíhal na jevišti.
Charlotte převzala od šesti soutěžících obálky se jmény a přečetla si kdo si koho vylosoval.
„Susanna von Landitz - 1, si vylosovala zástupce firmy Mercedes - Benz, pana Timothy Bessera. Čtyřka Johanna Walzová si popovídá se sportovním komentátorem Peterem Bottichem, číslo 8 - Elisabeth Lärcheovou dostane na starost modelingový poradce Alfred Raseur, Victorie Eisenová s 9 a šťastnou rukou vyhrála vizážistu Haralda Plötze, Dagmar Regelová - číslo 10 vyjde na pódium se zpěvákem Sashou a číslo 12 - Theresa Rosemannová svůj rozhovor povede s šéfredaktorem deníku Bild.“
„A já poprosím čísla 4, 8, 9 10 a 12, aby se odebraly do zákulisí a poprosím zástupce firmy Mercedes - Benz, aby začal rozhovor se Susannou von Landitz s číslem 1.“ Gottfried domluvil a k Sus se dostavil vysoký, tmavovlasý, urostlý, opálený, mladý muž, který se představil jako Timothy Besser - zástupce Mercedesu.
„Tak tedy, dobrý večer vám tady v publiku a u televizních obrazovek, ale především dobrý večer Susanně.“ začal se sladkým úsměvem Timothy a Susanna mu úplně propadla.
„Děkuji. Dobrý večer ještě jednou všem.“ roztávala Susi.
„Mám za úkol si s vámi popovídat a moje první otázka zní: umíte řídit?“
Susanna se usmála: „Ano, umím řídit. Vlastně to jako policistka musím umět.“
„A jaké auto řídíte?“
„Snad to nebude bráno jako reklama, ale stříbrný Mercedes - Benz C 180 coupé.“
„Nabourala jste již někdy?“
„Ano a ne jednou. Ale to jen při akci u policie. To, že s kolegou vyválíme auto v poli, není nic zvláštního.“
Besser se ušklíbl. „Nemá na to vliv, že jste blondýna?“
„To si nemyslím. Můj týmový kolega má auto v servisu častěji než kaskadéři.“ usmála se na svého „týmového kolegu“, ale ten úsměv neopětoval. Spíše se zamračil nad poznámkou o častějším šrotování aut.
„Pryč od aut a řízení. Jaký typ mužů se vám líbí?“
Sus se malinko zašklebila a Frank v publiku zpozorněl.
„Líbí se mi vysocí, svalnatí, snědí, tmavovlasí se smyslem pro humor a zodpovědnost. Můj vyvolený by mě měl mít rád a respektovat můj nedostatek času a má rozhodnutí, za kterými si stojím a... a nemůžeme si tykat?“ zeptala se.
„Proč ne?“
Společně si potřásli pravicí
„A otázka na vás. Jaké ženy se líbí vám?“ vyzvídala neomaleně.
„Stačí, když řeknu takové, které odpovídají vašemu popisu?“
„Stačí.“
Usmáli se s Timem na sebe a Gottfried ohlásil konec rozhovoru. Susanna se zavěsila do Bessera a odešla do zákulisí.
Frank v publiku úplně zrudl vzteky, protože se mu týpek, který očividně balil Sus a ona zase jeho, nelíbil. A bylo mu jasné, že jestli spolu začnou chodit, nebude s ní řeč. Věčně totiž bude zasněná do zástupce Mercedesu.
„Kdyby s ním Susanna začala chodit, měli byste každý týden nové auto.“ zavtipkovala Andrea a podívala se na úplně rudého Franka.
„Andrea má pravdu. Dostali bychom sponzora v podobě Susannina přítele a jediný, komu bysme nechali opravovat auta by byl Semir a Bonrath s Herzbergerem.“ šéfová tímto výrokem přilila olej do Frankova ohně.
„Mohli byste toho nechat? Že bude mít Susanna nějakýho maníka od Mercedesu neznamená, že hned budeme mít nový auta. Stejně to s ním bude táhnout maximálně dva týdny a pak mu dá kopačky. Borec mercedesáckej. Bych mu ukázal, co těm jeho trakařům chybí.“ hudroval rudý jako sovětská vlajka.
„Trabere, uklidněte se. Vaše žárlivé výjevy mě vůbec nezajímají a navíc hrozně řvete.“ křikla na něho šéfka, čímž zapalovala ještě více pod kotlem.
„Já a žárlit na Susannu?! Tak to ne. Mně je úplně jedno s kým se stýká a za jakým účelem. Ať ho má jako sponzora, ale v tom případě já chci BMW.“
Andrea se na něho podívala a pohledem mu naznačila, aby toho opravdu nechal. Frank se zklidnil a sledoval dění před sebou. Na pódiu probíhal rozhovor mezi Elisabeth a modelingovým poradcem. Ten právě skončil a po tomto přišlo na řadu ještě povídání Victorie a Dagmar. Ty nás moc nezajímají, a tak se vydáme spolu s komisaři Gerkhanem a Kranichem do vyšetřovací vazby za Fehlerem.

„Tady je jeho cela.“ prozradil dvěma komisařům dozorce ve věznici.
Semir a Tom vešli za mužem, který před pár dny unesl jejich kolegyni na objednávku. Koho, to se snažili zjistit.
„Dobrý večer. Tak už víme pro koho pracujete.“ začal strategicky Tom.
„Nebo spíše pro koho jste na takových dvanáct let dopracoval. Víme kdo to je, a tak byste mohl začít spolupracovat a říct, zda máme správného člověka.“
„Proč bych vám to měl říkat?“
„No asi proto, že vám hrozí vysoký trest. Našla se totiž další mrtvola a patolog to odhaduje na dobu, kdy jste byl ještě na svobodě. Pět vražd a jeden únos veřejného činitele. Musím svého kolegu opravit. Nevynese to dvanáct let, ale doživotí.“ vymýšlel si Tom.
„Ale já tu poslední nezabil. Já jsem jenom unesl tu blondýnu. Ani jsem nevěděl, že je to veřejný činitel.“ hájil se.
„To vám moc nepomůže. Důkazy mluví proti vám.“
„Buď nám řeknete kdo si vás najal, nebo si půjdete sednou na zbytek svého života do chládku.“ vyhrožoval Gerkhan.
„Ta svině. Sama zabije pět lidí a chce to hodit na mě.“ zavrčel nepřátelsky skrz zaťaté zuby.
„Sama? Takže to byla žena?“
Komisařům svitla naděje, že by přeci jenom měla Susanna pravdu.

„A na pódium zvu poslední soutěžící Theresu Rosemannovou s šéfredaktorem deníku Bild.“ zahlásil do mikrofonu Vollmer na jeviště přicupitala dlouhánka v doprovodu muže vysokého maximálně metr šedesát.
„Dobrý večer.“ pozdravil.
„Nápodobně.“ zaculila se Theresa.
„Velice mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že s vámi budu dělat rozhovor. Váš nápad s pomocí chudým dětem v Africe přes inzeráty v novinách je skvělý. Nechtěla byste začít pro nás psát?“
„Vaše nabídka mne potěšila. Jsem ráda, že mi někdo nabídl pomocnou ruku. Přijímám.“
„Skvěle. Jako modelka budete určitě cestovat do ciziny. Kam byste se nejraději podívala?“
„Ráda lyžuji a potápím se, takže zalyžovat do Alp nebo Himalájí a potápět se v Maledivách nebo Karibiku. Ale jako modelka bych se chtěla podívat do Afriky a později do vašich novin napsat reportáž s prosbou o pomoc.“
„Chtěla byste pomáhat jen chudým dětem?“
„Chtěla bych hlavně pomáhat dětem a jejich rodičům. Je jedno jestli jsou chudí, postižení válkou nebo přírodní katastrofou. Určitě jednou založím nějakou nadaci nebo charitativní organizaci. Vždyť přece na světě existují lidé, kteří mohou pomoci lidem v utrpení.“
„To bylo hezky řečené.“ pochválil. „A jak už tady bylo dnes večer jednou zmiňováno, v žilách vám koluje adrenalin. Máte vůbec z něčeho strach?“
„Ano, to určitě. Asi jako každý člověk. Bojím se, že když dnes večer nevyhraji, uzavřou se mi cesty k modelingu a veřejné pomoci dětem.“
„Z toho strach mít nemusíte,“ konejšil ji, „vy se ve světě jak modelingu, tak charity neztratíte.“
„Děkuji.“ naposledy se usmála.
Jejich čas vypršel a na řadě bylo vyhlášení postupujících čtyř modelek.
„Hlasy jsou sečteny, výsledky zapečetěny v obálce.“ prohlásil Gottfried.
„A tu obálku se čtyřmi jmény a čtyřmi čísly přichází otevřít host z České republiky. Karel Gott.“ na jevišti se objevil Božský Kája s obálkou v ruce.
„Dobrý večer,“ pozdravil německy diváky, „mým úkolem je oznámit čtyři postupující dívky. Všechny jste krásné, ale postoupí jen čtyři.“
Šéfová pevně stiskla ruku Andrey sedící po její pravici a Franka po levici. Modlila se, aby Susanna postoupila.
„A vezmeme to odzadu. Postupuje dívka s číslem 12 - Theresa Rosemannová.“
Theresa vystoupila z řady a postavila se před ostatní se slzami dojetí, že je mezi čtyřmi nejkrásnějšími.
„Další postupující je číslo... chvilka napětí... 10 - Dagmar Regelová.“
Také vystoupila s blaženým úsměvem.
„Předposlední postupující je Victorie Eisenová s číslem 9.“
Victorie se chytla za srdce a nevěřila svým uším. Přesto si stoupla vedle Dagmar a společně všechny tři čekaly na čtvrtou finalistku.
„Poslední dívka, která se naposledy utká o korunku krásy se jmenuje... opět chvilka napětí...“ Gott to natahoval tak, že šéfové pokoušel o infarkt. Přesto Engelhardtová přežila. „Číslo... 1 - Susanna von Landitz.“
Susanna to těžce rozdýchávala a šéfová tleskala jako o život. Její podřízená postoupila mezi čtveřici nejkrásnějších dívek v Německu.
„Ostatním dívkám děkujeme a teď požádáme čtveřici finalistek, aby se odebraly do zákulisí.“
Gottfried ještě uvedl hosta, ale to už trojce z dálniční policie nevnímala.
K šéfce přistoupil prezident soutěže a vyzval ji, aby s ním šla mimo dosah kamer. Na chodbě, kam ji zatáhl, k ní promluvil:
„Paní Engelhardtová, přísahám, že vaší podřízené jsme nijak nenadržovali. Postoupila z hlasů diváků.“
„Ale to je přeci dobře. Alespoň postoupila regulérním způsobem.“
„Chápete, že narušuje celou soutěž? Pokud vyhraje, nebude moci plnit povinnosti královny krásy.“
„To sice ne, ale uvědomte si, že jste nebyl proti.“ bránila se Anna.
„Paní Engelhardtová, jestli slečna von Landitz vyhraje, vyhlásím celou akci na veřejnost.“ vyhrožoval.
„Pokud to uděláte, nechám vás zavřít za maření vyšetřování a spolupachatele.“ ohradila se drsně Anna.
„Ale já si soutěž překazit nenechám. Vždyť získala nejvyšší počet hlasů.“ kňoural a skákal přitom dva metry do vzduchu.
„Počkejte, až bude po vyšetřování. Jinak udělám to, co jsem slíbila. A věřte, že státní návladní o vašem vzetí do vazby diskutovat nebude. Sbohem.“ poté odešla s klidným srdcem zpět do sálu za svou asistentkou a komisařem.
Na jevišti se opět objevila tolik u šéfové neoblíbená Charlotte v doprovodu Gottfrieda Vollmera.
„Hlasujete pro poslední čtveřici dál a my si je teď pozveme na pódium.“
Charlotte hlásila postupně přicházející dívky: „Susanna von Landitz, Victorie Eisenová, Dagmar Regelová a Theresa Rosemannová.“
Po jejich příchodu na jeviště se slova ujal Gottfried: „A letos jedna novinka. Jako Miss byste měli umět tančit, abyste se reprezentovaly na tanečních večírcích. A proto každá z vás si vybere tanečního partnera a zatančí jeden určitý tanec, který si vylosuje. Je vše jasné?“
Dívky na souhlas kývly.
„Takže teď si od Charlotte vylosujete jednu obálku.“
Herečka nechala vybrat ze čtyř obálek nejdříve Susannu, pak Victorii, Dagmar a nakonec Theresu.
„Teď prosím rozlepte obálky a přečtěte, co v nich stojí.“ vyzýval stále Vollmer.
Susanna otevřela obálku a přečetla název tance: „Samba.“
„Rock´n´roll.“ zahlásila Victorie.
Také Dagmar přečetla obsah své obálky: „Polka.“
„Čača.“ oznámila Theresa.
„Výborně. Teď už chybí jen taneční partneři.“
„Ano, výběr je na vás. Pokud máte mezi diváky příbuzné, známé, kteří umí tancovat a chtějí vás tím dostat na trůn, řekněte jeho jméno a vyzvěte ho na pódium.“ usmála se Charlotte, ale byla jediná. Finalistkám se to tak jednoduché nezdálo.
„Franku, umíš sambu?“ hlesla potichu do sluchátka a snažila se, aby moc nehýbala pusou.
„Zvlád bych to. Učil jsem se to a ještě jsem to nezapomněl. Takže jo.“ vyřkl tímto ortel nad partnerem pro soutěžící číslo 1.
„Tak už znáte jména svých partnerů?“ zeptala se černovláska a podívala se na Susi, čímž naznačila, aby prozradila jméno, na které všichni čekali.“
„Prosím svého týmového kolegu Franka Trabera, aby mi dělal druhou polovičku při tanci.“ řekla mírně provokativně.
„Cože? Já?“ udělal nechápavý pohled na šéfovou a Andreu.
„A co jste čekal, když se vás ptala jestli to umíte? Že půjdete škrábat brambory? Běžte.“ zpražila ho šéfová a strčila ho tak, až málem upadl. Naštěstí to ustál a bez úhony se vydal za Susannou, jejími konkurentkami a moderátory na pódium.
„Zatleskejme Franku Traberovi - Susanninýmu tanečnímu partnerovi při sambě.“ vyzvala publikum Schwabová.
„Victorie, máte už vybraného partnera?“ zeptal se Vollmer nejdříve jí a poté také Dagmary a Theresy.
Victorie vyzvala svého přítele, Dagmar bratrance a Theresa otce.
„Teď se jděte převléknout do zákulisí a my představíme dalšího hosta.“
„Škoda, že tu není Semir s Tomem. Určitě by se zasmáli.“ zalitovala Andrea.
„Doufám, že pošlou také nějaké hlasy. Posílala jsem jim SMS s údaji. Teď sice o nic nejde, dostala se mezi poslední, ale můžeme mít na služebně nejhezčí ženu Německa.“
„No, uvidíme. Každopádně se těším na taneční duo Susanna - Frank a jejich sambu.“ ušklíbla se Andy.
„Já se spíše těším, až uvidím Trabera v obleku na sambu. To se zasměju víc.“ aby nezůstala pozadu, ušklíbla se také.

Za pár okamžiků už byli Susanna s Frankem vyzváni na jeviště k tanci. Oba ve slušivých kostýmcích se začali kroutit do rytmu hudby.
„Řekni mi, co jsi už všechno stačila probrat s tím zástupcem Mercedesu, s tím Besserem?“
„Proč tě to zajímá?“ urazila se. Už na ni zase žárlil.
„Já jenom, že si šéfová dělá naděje na nová auta do svého okrsku. Já, ty i Tom budeme mít při každé bouračce do dvou hodin nový služebák a už žádné vyklepávání plechu na KTU naším Hartmuttem.“
„Franku, do toho ti nic není. Navíc nemám čas se v zákulisí s někým seznamovat. Klidně jsem si mohla vybrat k tanci jeho, ale neudělal jsem to.“
„Tak promiň.“ omluvil se a přestal na „Mercedesáka“ žárlit.
„Už na něco Semir s Tomem přišli?“
„Nevíme, ještě nevolali.“
„Tak jo. A teď se usmívej, to je tady důležité.“
Jejich bílé zuby zazářily do světla a oni tancovali dál.

„Ale že jim to spolu sluší, co?“ naklonila se šéfka k Andree.
„To jo. Pošlu jí ještě alespoň deset SMS.“
„Škoda, že to nevidí Semir s Kranichem.“ zalitovala opět.
„To ne. Vybouchli by smíchy a zkazili tím celý přímý přenos.“ namítla Andy.
„Máte pravdu. Ostatně, už by měli zavolat jak jsou na tom s Fehlerem.“

„Hele, a líbí se ti ten Mercedesák?“
„Jo. Štve tě to?“ provokovala ho.
„Jo. Mi řekni, co je na něm pěknýho. Dyť je blbej jak Hermelín, Semir ho hravě přerost, svaly mám stoprocentně větší, protože takovej týpek posiluje s tužkou v ruce, smysl pro humor má jak mrtvej a...“
Susanna mu skočila do řeči: „Už budeme končit, tak se pořádně usmívej a netvař se jako Murder se Scullyovou po setkání s UFO. Pak mi to řekneš.“ usadila ho a on ji poslechl. Usmíval se jako opilej Šmoula.
„To bylo duo Traber se soutěžící číslo 1 - Susannou von Landitz.“ zakončil jejich vystoupení Gottfried a oba tanečníci se s diváky rozloučili hlubokým úklonem. Diváci jim na oplátku zatleskali a oni odešli. Místo nic se na jevišti objevila Victorie s přítelem. Ty po pár minutách vystřídala dvojce Dagmar a její bratranec.
„Horká Latinská Amerika, páry tančící na ulicích i plážích a mezi nimi také Theresa Rosemannová s číslem 12.“
Nakonec se tedy na jevišti objevila také Theresa s otcem. Tanec jim šel opravdu dobře. Tančili jako jeden a to jim nakonec diváci dali najevo hlasitým potleskem.
Po taneční disciplíně následovaný hostem na molo přišlo všech 12 soutěžících ve svých večerních róbách.
„A je tu vyhlašování.“ zajásala Charlotte.
„Ano. Za chvíli se dozvíme, která ze čtyř dívek získá titul královny krásy.“
„Nejdříve ale musíme poděkovat všem sponzorům a partnerům. Všem děkujeme a přejdeme k vyhlášení Miss sympatie.“
„Tímto zvu na pódium šéfredaktora deníku Star, kde jste si také mohli prohlédnout tucet krásných dívek a hlasovat pro ně.“
Na jeviště dnes již podruhé přišel šéfredaktor s obálkou, kde vězelo jméno Miss sympatie. „Dobrý večer. Takže Miss sympatie pro letošní rok se stává soutěžící číslo 10 - Dagmar Regelová.“
Dagmar celá šťastná vystoupila z řady a převzala šerpu a kytici.
„Miss sympatie dostane kosmetiku v hodnotě 1000 eur od společnosti Avon.“
Od šéfredaktora převzala poukaz na nákup do Avonu za 1000 eur a celá šťastná se zase zařadila mezi ostatní.
„Další vítězka převezme cenu na nákup oblečení v kterémkoli butiku New Yourker za 1000 eur. Stane se tak Miss nejsympatičtější hlas.“
„A já už na pódium přivítám ředitele firmy Jamaha pana Papsta.“
„Dobrý večer. Tak tedy rozlepuji obálku a titul Miss nejsympatičtější hlas získává finalistka číslo 3 - Renate Teurungová.“
Také šťastná přebrala šerpu, kytici a poukaz. Zařadila se a finále napjatě pokračovalo dál.
„A je tu finále.“
„To je celý večer,“ namítla Charlotte, „ale teď se dozvíme, kdo že to vyhraje korunku královny krásy.“
„Třetí místo, tedy druhou vicemiss, přijde vyhlásit světový vizážista, pan Harald Plötze “
Ten přišel s obálkou, kterou u moderátorského pultu začal trhat. Čtyři soutěžící, které vystoupily z řady a čekaly na výsledky, se klepaly jak nahý muž na vrcholu Mount Everestu (ale ten už se většinou neklepe, ten už je mrtvý). Šéfka se opět držela Andrey a Franka, který se už zase v civilu krčil na své sedačce vedle Engelhardtové. Držela je tak pevně, že jim málem ruce rozlámala.
„Druhou vicemiss se stává soutěžící číslo 9 - Victorie Eisenová.“
Bouřlivý potlesk, pláč druhé vicemiss a ceny pro soutěžící na třetím místě. Postavila se kousek stranou a čekala na vítězky 2. a 1. místa.
„Gratulujeme, ale teď už manažer všech finalistek, pan Heinz Blatt.“
Ten přišel a oznámil jméno: „První vicemiss, tedy druhé místo, obsadí číslo... 10 - Dagmar Regelová.“
Opět to samé jako u Victorie a na řadu přišlo vyhlášení nejvyšší mety.
Theresa se chytla Susanny, ta tiskla zase ji a šéfová zase drtila ruku svým podřízeným.
To už ale přicházel prezident soutěže a oznámil to jedno jméno a číslo, které mělo rok kralovat nejen kráse, ale i večírkům.
„Miss pro letošní rok a tím titul královny krásy získává soutěžící číslo 1 - Susanna von Landitz!“
„Jóó!“ zakřičela si šéfová a objala nejdříve Andreu a poté Franka.
Vítězka to jen těžce rozdýchávala a pomalým krokem přistoupila k prezidentovi, který jí potřásl rukou, předal šerpu a květinu a nakonec jí na blond vlasy posadil krásnou korunku. Nedělal to zrovna s nadšením, ale musel. Hlasy diváků přeci jen byly hlasy diváků.
„Nová Miss pro letošní rok. Susanna von Landitz. Policistka z Kolína nad Rýnem. 24 let a královnou krásy.“ křičel do mikrofonu Gottfried.
Susanna to oplakal slzami štěstí a podala si ruku se všemi ostatními včetně obou moderátorů. Jen Theresa se celou dobu předávání cen vítězce tvářila zaraženě. Dvakrát se ji pokusila zabít nebo vyšachovat ze hry a ona jí nakonec ukradla titul královny krásy.
„Dámy a pánové, dnešní večer končí.“ loučil se Vollmer.
„Ano, za rok opět u finále Miss. Nashledanou a dobrou noc.“
Tím finále skončilo a za hodinu se přátelé a rodina spolu se soutěžícími přesunuli do prostor hotelu na velký večírkový raut.

Tam se také Susanna poprvé setkala se šéfovou a Andreou.
„Susanno, gratuluju ti. Sice to bylo neplánovaný, ale jsi nejkrásnější v celém Německu.“ přála jí Andrea.
„Drželi jsme vám palce. Opravdu to nebylo domluveno, ale celá služebna posílala hlasy. Vyhrála jste regulérně.“
„Děkuji. A kde je vlastně Frank?“ ohlížela se kolem sebe, jestli ho někde neuvidí.
„Tady jsem.“ ozvalo se za ní. Frank si to k nim kráčel s podnosem na němž byly čtyři sklenky šampaňského. „To, že mám nejhezčí kolegyni v Německu, se musí zapít.“
Každý si vzal sklenku a všichni si přiťukli.
„Tak tedy na vyřešení případu.“ popřála Sus.
„No jo, už by vlastně měli volat Kranich s Gerkhanem.“ vzpomněla si šéfová na své podřízené.
„Oni se za chvíli ozvou, uvidíte.“ ujišťovala ji Andrea a ještě jednou si přiťukla se Susannou.
„Omluvte mě, musím si odskočit na vzduch. Po těch hodinách v sále se mi udělalo špatně.“ ozval se Frank s úmyslem na chvíli zmizet.
„Prosím vás,“ oslovil všechny čtyři muž s fotoaparátem, „jsem fotograf ze Staru. Můžu si udělat jednu fotku vás čtyř?“
Susanna, Frank, Andrea a šéfová si stoupli vedle sebe a fotograf je vyblejsknul. Poté už se Frank mohl odebrat na čerstvý vzduch.
„A vrať se ještě.“ volala za ním Susanna.
Frank pokýval hlavou a zmizel za dveřmi. Venku se zhluboka nadechl, zašel ještě kousek před hotel a opřel se o zábradlí schodiště. Vtom po cestě viděl přijíždět černou dodávku. Zpomalila, otevřela dveře a žena uvnitř vozu dala Frankovi čichnout chloroformu. Pomalu ztrácel vědomí, ale to už ujížděl v dodávce pryč.

Susanna se skvěle bavila s ostatními a ani jí nepřišlo divné, že se Frank ještě neukázal. Povídala si se šéfovou, když Anně zazvonil telefon.
„Engelhardtová, prosím?“
„Tady Semir. Šéfová, ten únosce nám prozradil, že tím vrahem je Theresa Rosemannová - dvanáctá soutěžící. Informujte Franka a Susannu a okamžitě ji zatkněte.“
„Vyřídím. Kde jste teď?“
„Jedeme do hotelu.“
„Dobře. Hoďte s sebou.“
„Nashle.“
Šéfová po Semirově pozdravu típla hovor a otočila se k Susanně: „Tím vrahem je opravdu Theresa Rosemannová.“
„Jdu informovat Franka.“ křikla na Annu a vyběhla před hotel. Jenže její parťák nikde nebyl. Obešla celý hotel, ale nikde ho nenašla. Hledala ho i v jídelně. Nic. Bez výsledku. Začala tedy shánět Theresu. „Dagmar, prosím tě, nevíš, kde je Theresa?“ ptala se naléhavým hlasem.
„Jo, ta hned po vyhlášení odjela pryč. Ani se s nikým nerozloučila.“
„Díky.“ zašla ještě za šéfovou a půjčila si od ní mobil. Frank to nebral. Ani přes vysílačku se nehlásil. „Co když ho ta ženská unesla?“ panikařila Susanna.
„Ne, určitě někde vězí. Znáte ho přeci.“ ale sama tomu nevěřila.

Frank se mezitím probral v domě, kde už věznili Susannu. Tentokrát se na únosu podílela sama Theresa.
„Vy?“ nevěřil svým očím. „A já vám fandil.“
„Ano. Já a můj otec. Chtěla jsem vyhrát, být Miss, ale ta blonďatá mrcha zvítězila. Tvoje kolegyně. Měla jsem vyhrát já. Ona byla jen nasazená. Měla postup jistý.“ prskala.
„Jo, ale co s tím mám společného já?“ chtěl se posadit, ale zamotala se mu hlava, a tak raději zůstal ležet.
„Ty jsi její kolega, bude tě hledat. Byl to váš plán vmísit se mezi ostatní a zamezit tak dalším útokům. Byla krytá, ale já to prokoukla. Věděla jsem, že by postoupila, a tak jsem se jí chtěla zbavit. Jenže to přežila. Druhý pokus - únos. Nevyšel. Sledovací zařízení. A zase do vás. Nechtěla jsem už riskovat, a tak jsem doufala ve vítězství tím, že obměkčím lidi řečma o charitě a pomoci dětem. Jsou to necitové. Ale ty... Ty budeš zato pykat.“ zhluboka se nadechla a vzala do ruky zbraň. Nabila ji a chystala se vystřelit. „Ještě máš poslední šanci něco říct, poldo.“
„Proč jsi zabila první čtyři soutěžící?“ riskl otázku, ale odpověď mu byla k ničemu, když měl zamřít, ale vzpomněl si na hodiny psychologie na škole a hodinu o tom, že má s nebezpečným recividisou nebo sebevrahem dlouho udržovat hovor.
„Chtěla jsem se zbavit konkurence. Brzdové hadičky měl na svědomí můj táta a ty dvě další mrchy jsem zabila taky já. Ale nejvíce jsem si smrt vychutnala, když jsem tu čtvrtou vyhodila z letadla. Stačí ti to? Musí, protože je s tebou amen. Pa.“ řekla a vystřelila.
Frank jen zakňučel a zemřel.

„Sakra, někde přeci být musí.“ rozčilovala se Susi.
„Už se objevil? vypálil hned Tom, jen co se objevili se Semirem v jídelně. Mezitím je Susanna informovala.
„Ne, neobjevil.“ řekla sklesla šéfová.
„A co když je tam, kde jsem byla já?“ napadlo ji.
„Myslíš, že by s ním jela na to samé místo a riskovala tak odhalení?“ pochyboval Semir.
„Nic jinýho nemáme.“ vyrvala Tomovi klíčky od jeho modráska a utekla ven.
Šéfová dala jasně pokyn dvěma komisařům, aby vyrazili za ní. Susanna si cestou přišlápla cíp šatů a zakopla. Nedbala na zranění a dál běžela k Mercedesu. Cestou ji dohonil Semir a Tom. Ten ji hodil na sedadlo spolujezdce a sám se pasoval na řidiče. Semirovi zbylo jen zadní sedadlo.

Theresa se svým otcem naložili Frankovo tělo do dodávky a odjeli s ním na skládku směsného odpadu. Měla tam namířeno, kdyby se nepřipletla do nehody na düsseldorfské dálnici. Theresa nezvládla ve svých sedmnácti letech řízení a na zimních pneumatikách nestačila dobrzdit a vlítla přímo do cisterny s benzinem před sebou. S otcem se z nárazu vzpamatovala a černou nocí se chtěla dostat pryč. Nebyli ale jediní, kdo se probral. Také Frank s prostřeleným hrudníkem vstal téměř z mrtvých. Pokusil se dostat ven, což se mu podařilo, ale v té chvíli dodávka a cisterna najednou explodovaly. Frank díky tlakové vlně letěl dobrých deset metrů daleko a přistál na hrudníku celý polámaný kousek od prchajících Rosemannových.
„Thereso, ten fízl.“ upozornil svou dceru otec.
„S ním se tahat nebudu.“ prohlásila důrazně.
„Nemusíme. Támhle to policejní auto se zdá bát nehlídaný.“ ukázal na zelenobílý Volkswagen Passat.
Naložili do něho téměř mrtvého Franka a odjeli s ním pryč do tmy. Krádež svého služebáku si všiml jeden z uniformovaných zasahujících policistů a okamžitě to nahlásil centrále.
V druhém směru právě projíždělo auto se třemi komisaři dálniční policie z Kolína nad Rýnem.
„Co se stalo?“ zajímal se Tom.
„Nic. Obyčejná bouračka. Jeď dál.“ uzemnila ho Sue.
„Ne, počkej. Pokud byli opravdu v tom domě, museli odjíždět tudy.“
„Je přece spousta jiných silnic.“ namítl Semir.
„Jo, ale z toho domu se na jinou silnici dostaneš jedině tudy. A to znamená, že se tu určitě musela zastavit.“
Všichni tedy dali na Toma a šli se podívat na doutnající vraky aut.
„Co se tu stalo?“ vyzvídal od düsseldorfských kolegů Kranich.
„Obyčejná nehoda. Cisterna to napálila do příkopu, ale pak se tu objevila nějaká dodávka a napařila to rovnou do cisterny. Potom to bouchlo.“
„Našli jste těla?“ Semirovi i ostatním svitla naděje, že by to třeba nebyli oni a stále se zdržovali v lesním domě.
„Těla tam žádná nebyla. Ani ohořelé zbytky. Prostě nic ani ve vraku auta, ani v okolí. Jako by se propadli do země.“
Komisaři se po sobě podívali. Byla to Theresa Rosemannová s Frankem nebo ne?
K policistovi, kterého vyslýchali ti kolínští si to mašíroval jeho kolega a už z dálky lamentoval: „Někdo nám ukrad služebák. Byli tři, odjeli dál tímto směrem. Už jsem vyhlásil pátrání.“
Ač poznámka nepatřila jim, pochopili oč jde a rozeběhli se zpět k autu. Objížďkou se neobtěžovali a prorazili svodidla. Sue vůbec netušila jak na tom Frank je, ale popadl ji pesimismus. Susanna si vzpomněla na to, co jí říkal při jejich tanci - „Já jenom, že si šéfová dělá naděje na nová auta do svého okrsku“. Ani mu nestačila říct, co se jí líbí na Timovi. Teď by hodila jakýkoliv vztah k šípku, jen aby Frank byl živý. Od svého rozhovoru s Timothym se s ním neviděla, a tak o chození nemohla být řeč. Doufala. Věřila. Věděla, že Frank přežije. Její intuice jí to říkala, ale co když už je po smrti? Ne, na tohle nesměla myslet, ale nemohla se všech těch myšlenek zbavit.
Tom se řítil po dálnici takovou rychlostí, až bylo divu, že nezpůsobil další nehodu. Asi po deseti minutách viděli před sebou policejní vůz. Tom smykem před ním zastavil a jen milimetr před pravými dveřmi, za kterými seděla čerstvá královna krásy, policejní auto zastavilo. Omyl. Nebyla to Theresa, ale obyčejný dopravák z Düsseldorfu. Ani model auta neodpovídal. Jeli tedy dál.

Theresa s otcem a tělem Franka, které ještě žilo, ale moc času mu nezbývalo, se ubytovali v zahrádkářské kolonii, kde Theresina babička vlastnila chatku se záhony. Franka položili na lavici v předsíni a vymýšleli, co dál.
„Toho policajta nesměj najít živého, jinak by nás odhalili.“
„Zabijeme ho? Myslím, že nápad se skládkou byl dobrý.“ pochvaloval si pan Rosemann.
„Zabijem, ale ne teď. Chci, aby ho von Landitzvá našla.“
„Jak to chceš udělat? Přijít za ní a říct jí tady máte tělo svého kolegy?“ odporoval otec.
„Odveze ho do naší chalupy. Tam ho zabijeme.“ rozhodla Theresa a tak se také stalo.
Opět odjeli policejním autem, tentokrát do Kolína - Mrheimu. Z dálnice sjeli k roubené chalupě, která nejbližší sousedy měla padesát metrů od konce pozemku.
Franka, který byl v bezvědomí, uložili do sklepa a sami si sedli do kuchyně a vymýšleli plán útěku.

„Do té soutěže jsem neměla chodit. Je to všechno moje chyba. Kdybych se nepletla mezi soutěžící, vyhrál by to někdo jiný a Frank teď mohl být s námi.“ hlavu složila do dlaní a nechala slzy volně kanout na večerní šaty.
„Ty za to nemůžeš. Nikdo za to nemůže. Byla to akce, kterých děláme desítky. Jinak bysme Theresu neodhalili. Zabíjela by dál a my se nemohli hnout z místa.“ uklidňoval ji Tom.
„Kam se po téhle dálnici dostanem?“ ozval se zezadu Semir.
„Je tu několik výpadovek. Mohli jet kamkoliv.“ přiznal Tom. „Sakra! Až tu ženskou dostaneme, tak jí zakroutím krkem.“ vyhrožoval.
Semir vytočil Andreino číslo a přiložil si telefon k uchu.
„Semire, máte Franka? Našli jste ho?“ vypálila hned Andy.
„Ne, ale máš u sebe notebook?“
„Jo. Co potřebuješ?“
„Najdi mi všechny nemovitosti Rosemannových. Až to najdeš, zavolej mi.“
„Už jdu na to. Ahoj.“
„Ahoj.“ rozloučil se se svou ženou a prohodil ke svým kolegům: „Někde přeci musí být.“

Andrea si z auta vzala svůj notebook, přeběhla s ním do dodávky a připojila se. Za chvíli měla seznam dvaceti nemovitostí patřících Rosemannovým.
„Andreo, máš to?“ ptal se hned Semir, jen co přijal hovor.
„Je toho docela dost. Většinou jsou to chlupy v Bavorsku, ale v okolí Kolína tu jsou jen dvě. Zahrádka Theresiny babičky s přilehlou chatkou v Düsseldorfu a velká chalupa v Kolíně - Merheimu.“
„Měli bychom se podívat do obou. Pošli posily do té zahrádky a my se vydáme do Merheimu.“
„Jasně. Čau.“
„Tak co říkala?“ chtěl vědět Tom, ale vlastně už všechno slyšel.
„V okolí Kolína a Düsseldorfu vlastní chalupu a malou zahrádku. Jeď do Merheimu, je tam ta chalupa. Třeba se ukrývají v ní.“
Modrý Mercedes se rozjel směrem, který ukazoval Kolín - Merheim a kde doufali, že najdou Franka.

„Odjedeme do Bavorska, tam nás nikdo hledat nebude.“
„Nejdřív si ale opatříme auto. To policejní je moc nápadný.“
„Tati, to je jasný. Jdu zabít Trabera a ty zatím připrav co budeme potřebovat na cestu.“ ze stolu sebrala černou pistoli ráže 9 mm a blížila se ke sklepu.
Frank byl stále v bezvědomí. Theresa si stoupla nad jeho zakrvácené tělo a pohrdavě si odfrkla. Komisař začal přicházet k sobě. Byl celý rozlámaný a nemohl se hnout.
„Tak co, poldo? Teď tě dorazím, takže můžeš zase klidně zavřít oči.“
Její slova se Frankovi nelíbily. Vymrštil nohu a srazil tak Theresu k zemi. Ta zakřičela, vstala a kopla Franka do prostřeleného břicha. Ani se nemohl bolestí smotat do klubíčka, protože mu to jeho zranění nedovolovalo. Cítil, jak se mu ústa plní krví. Stékala mu po tváři na špinavý hadr, který měl pod sebou.
„Tak to byla tvoje poslední obranná akce, komisaři.“ zaječela Theresa.
Ve dveřích do sklepa se objevil pan Rosemann. „Co se tu stalo?“
„Nic. Jen pan Traber si chtěl hrát na hrdinu.“
„Dělej, už musíme vyrazit. Jediná chalupa v Bavorsku přichází ta po strýci. Ostatní jsou v dezolátním stavu. Tam bydlet nemůžem.“
„Jo, už to bude.“ houkla k otci a opět se otočila na svou oběť. „Tak to vidíš, poldo. Já budu bydlet v Bavorsku a ty se budeš smažit v pekle.“ po těchto slovech vystřelila a zasáhla tak Frankovu plíci. Theresa společně s otcem odjeli na parkoviště k motorestu, kde zelenobílý vůz vyměnili za nenápadného Cadilaca.

„Kobra 1 volá Kobru 11.“ ozvala se šéfová ve vysílačce.
Susanna okamžitě popadla aparát a začala do něho mluvit s nadějí v hlase: „Šéfová, našli jste tam Franka? Je živý?“
„Ne, Frank tu nebyl. Pokud není ani v tom domě, už opravdu nevím, kde by se mohl nacházet.“
„Jsme na cestě do Merheimu. Dáme vám vědět. Kobra 12 konec.“ Susanna zavěsila a hodila vysílačku na palubní desku, ze které sklouzla na podlahu. Tom ji zvedl a vložil zpět do držáku.
„Bude v pořádku. Kolikrát ti to mám říkat?“ usmál se povzbudivě Tom na Susi.
„Jestli mu něco udělal, tak přísahám, že jí vyškrábu oči.“
„I kdyby ho zastřelila, Frank by neodešel. Určitě má jiné plány než natáhnout bačkory.“
„Tom má pravdu, Susanno. Neměj strach. Jediný, kdo tam bude mrtvý, bude Theresa.“
„Doufám, že máte oba pravdu.“ řekla k okýnku.

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Za necelé tři minuty od Theresina odjezdu dojeli k chtě, kde bylo pusto a prázdno.
„Hele, vyjeté koleje. A čerstvé.“ zaradoval se Tom, když na rozbahněné cestě zaznamenal stopy po pneumatikách. Zastavil před chatou a všichni se do ní rozeběhli. Tom to vzal zadem, Semir se postaral o přízemí a Susanna prohlédla patro. I ona měla zbraň. Tom jí půjčil náhradní pistoli, kterou měl pro zvláštní situace v kaslíku na palubní desce.
„Susanno, Tome!“ zakřičel Semir po otevření dveří do sklepa.
Susanna se tam přihnala jako vítr a u Frankova těla byla jako první. „Franku, probuď se, slyšíš?“ třásla s jeho tělem. „To je blbá sranda. Tak už vstaň. Dělej, nebo nám Theresa upláchne.“ křičela na něho.
„Susanno, uklidni se.“ křikl na ni Semir.
Tom zkontroloval jeho životní funkce. „Nedýchá.“
„Tak mu udělej umělý dýchání.“ křičela hystericky Susanna.
„Já? Snad ty. Ty jsi jeho kolegyně a navíc se nebudu cucat s chlapem.“ namítal Tom.
„To ho necháš umřít? Vždyť ještě žije.“
„Sem nevěděl, že se ze mě u policie stane teplouš.“ zalamentoval a otevřel Frankovi pusu. Byl celý od krve, ale musel to vydržet.
Semir zavolal záchranku a Susanna hystericky brečela nad oživovaným Frankem. Tom se zhluboka nadechl a vzduch vypustil do Frankových plic.
Za okamžik všichni slyšeli přijíždět záchranku. Tom naposledy vydechl do Trberových úst a čekal na doktora s nosítky.
„Jeli do Bavorska na chalupu jejího strýce.“ řekl ztěžka Frank, když ho nakládali do sanitky.
„Můžu jet s vámi?“ zkusila přemluvit doktora Sus.
„To nepůjde.“
„My tě tam odvezeme a zavoláme posily, aby chytly Theresu.“ nabídl se Tom.
A tak tři komisaři ujížděli za sanitkou do nemocnice. Cestou informovali šéfovou a kolegy. Andrea jim řekla, kde ta chalupa stojí, a tak nebyl problém je najít. Susannu vyhodili u nemocnice a sami jeli pomoci kolegům.
Sus vstoupila do budovy a hledala operační sál.
„O patro výš a pak doleva.“ poradila jí sestra na recepci.
Susanna vyběhla do prvního patra a dlouhou chodbou kráčela stále ve večerních šatech, které měla při vyhlašování Miss. Sedla si na židli a čekala na konec operace.
Po hodině napjatého čekání vyšla sestra a utíkala do sesterny. Chvíli něco říkala do telefonu a pak zavěsila.
„Prosím vás,“ oslovila ji královna krásy, když se vracela na sál, „jak je Frankovi?“
„Vy jste příbuzná?“
„Ne, kolegyně. Tak jak mu je?“ naléhala.
„Je v kritickém stav. Má prostřelenou pravou plíci a jedna kulka těsně minula srdce. Pět jeho žeber je zlomeno a ztratil hodně krve. Jestli to přežije, bude to zázrak.“
„A komu jste to volala?“ byla úplně zoufalá a slzy jí tekly proudem.
„Potřebujeme další sáčky s krví a dalšího doktora.“
„A co ta jeho plíce?“ strachovala se.
„Tu se nám podaří zachránit. Tedy pokud přežije.“ s těmito slovy zmizela opět za dveřmi s nápisem OPERAČNÍ SÁL.
Susanna se sesula na židli a propukla v pláč.
„Mohu se vás zeptat?“ promluvil hlas k uslzené komisařce s hlavou v dlaních. Zvedla ji a zaostřila na malou, tlustou paní.
„Teta Maria?“
„Vy mě znáte? A znáte také Franka? Tak mi on říká.“
„Ano. Kdysi vám zničil vaší bonsaj. Jsem jeho kolegyně.“
„Á, to byla moje nejoblíbenější.“ zasnila se.
„S Frankem to vypadá bledě. Nevědí, jestli to přežije.“ obrátila list hovoru a opět složila hlavu do dlaní.
„On přežije už kvůli vám. Kdyby věděl jak se trápíte, určitě by se držel. A on se drží.“ přátelsky ji poplácala po zádech.
„Kdy přijede jeho rodina?“
„Asi zítra. Jeho rodiče jsou v Lipsku, ale sestra bydlí v Kolíně.“
Kolem obou dam prošel doktor v zeleném plášti a rovnou si to namířil na operační sál. Susanna s tetou Marií ho sledovaly a doufaly, že zrovna on Frankovi pomůže.
„Dnes jsem viděla Miss. Takže vy jste opravdu Susanna von Landitz, Frankova kolegyně?
„Ano, ale v soutěži jsem být neměla. Jsem policistka a účast v Miss byla jen část akce, které provedlo naše oddělení.“
„Ale slušelo vám to. Ten tanec s Frankem byl úžasný. Moc vám to spolu slušelo.“
„Děkuji. Frank byl jediný, kdo se tam zrovna nacházel a uměl tancovat.“
Takhle si povídali ještě asi dvě hodiny, aby zahnaly chmurné myšlenky na Frankův stav. Když v tom se otevřely dveře operačního sálu a z něj vyjelo lůžko, na němž ležel Frank. Sus i Frankova teta vystřelily ze židlí a pohledem se doktora tázaly na jeho zdravotní stav.
„Utrpěl vážná vnitřní zranění. Několik zlomených žeber, dvě kulky v těle a pohmožděniny. Jeho stav je kritický, ale doufáme, že se postupně bude stabilizovat.“
„A kdy budeme moci jít za ním?“ ptala se Maria.
„Zatím za ním nemůžete. Bude ležet na jednotce intenzivní péče dokud se jeho stav nezlepší.“
„Ani na chvíli ne?“ smlouvala Susanna.
„Ne, musí být v klidu. Nashledanou.“ rozloučil se doktor a šel se převléct do šatny.
„Susanno,“ volala už z konce chodby Engelhardtová, „jak se mu daří?“
Susanna jí vše vypověděla a šéfová se podle jejího vzoru usadila na židli vedle své podřízené.

Semir a Tom jeli po dálnici obrovskou rychlostí, aby zastihli prchající Theresu Rosemannovou s otcem. Ti se chovali nenápadně, a tak nejeli ani moc rychle, aby neprovokovali.
Asi po tři čtvrtě hodiny jízdy konečně Semir zaregistroval auto, které odpovídalo popisu i SPZ kradeného Cadilaca.
„To je Rosemannová.“ ukázal Gerkhan na auto jedoucí těsně před nimi.
„Zapni majáček.“
Předjeli červenou felicii, prokličkovali kolem žlutého Volva a červené Mazdy až se dostali vedle Theresina auta. Semir plácačkou naznačil, aby zajeli ke krajnici, ale to neměla v plánu, a tak jednoduše zařadila a sešlápla plyn. Kličkovala mezi různými značkami aut a druhy barev, ale modrý Mercedes se jí setřást nepodařilo.
„Dělej, Thery, nebo nás chytí.“ hysterčil pan Rosemann.
„Dělám, co můžu.“
Naštěstí pro komisaře a posily, které zůstali v dalekém závěsu za prchajícím Cadilacem a jeho pronásledovatelem, Theresa nepočítala s pomalu jedoucími dvěma kamiony před sebou. Musela by zastavit a jednoduše se vzdát, ale to nehodlala udělat. Bez mrknutí oka strhla volant doleva a prorazila svodidla. Tomův Benz si to vesele mašíroval do druhého směru za Theresou. Chvíli míjela protijedoucí troubící vozy, ale bez úhony odjet nemohla. Tom alias zdatný řidič naboural hned do prvního, Theresu míjejícího auta, čímž způsobil nejen nehodu, ale zastavil i ujíždějící Cadilac s posádkou otce a dcery Rosemannových. Po nabourání do zeleného Saaba vylétl do vzduchu a přistál těsně před Cadilacem. Naštěstí se mu vyhla, ale ne tak jedoucí týpek ve stříbrném Seatu. Ten Tomovi zničil celý zadek auta a zablokoval další kus dálnice. Theresa hodila zpátečku a ujížděla správným směrem. Naštěstí se konečně objevili posily, projely dírou ve svodidlech, kterou způsobila dvanáctá soutěžící Miss, a zamířily za modelkou. Ta stále nehodlala zabrzdit a vzdát se, a tak ji jednoduše vzali do kleští a nasměrovali do příkopu. Plán se vydařil a kolegové vybouraných vrchních komisařů zatkli Theresu Rosemannovou a jejího otce. To byla asi ta nejšťastnější událost dnešního rána.
„No, se podívej ne mýho Méďu.“ lamentoval Tom nad svým autem.
„Jo, pěkný méďa.“ zhodnotil s úšklebkem Semir.
„Doufám, že tomuhle úseku dálnice nevelí nějaká naše šéfová.“
„No, anebo Schrankmannová.“ uchechtl se ne Turek.
„Óóó, to by byla věc. Už vidím, jak ta stará čarodějnice řve.“
„Nikdo na světe nemůže být horší než Isolde.“ klidnil své svědomí i svědomí svého parťáka Semir.
Jenže opak byl pravdou. Posily odjely i se zatčenými Rosemannovými do Kolína a Gerkhan s Karnichem si museli vyslechnout jekot šéfové tohoto okrsku. Siréna, jak dámu v černém přejmenovali Kranich s Gerkhanem, byla stokrát horší než Almara. Ta byla proti ní milou maminkou, která na ně nevztáhla ruku.
„Tady nejste na dráze F1 nebo, nedej bůh, na URL závodech. Tohle je dálnice, jestli to nevíte.“ ječela metr osmdesát vysoká žena se šedivým drdolem a v černých maskáčích a bundě, které nosí speciální zásahová jednotka.
„Proč na nás řvete? Sem si zničil auto a ještě tady mám poslouchat takovou megeru jako jste vy?“ uklouzlo Tomovi po půl hodině vyslechnutého jekotu.
Málem se všem autům na dálnici vysypala skla z oken, tedy pokud je ještě měla:
„Vy, vy...“ brunátněla šéfka Siréna.
„Kranich, jméno mé.“ představil se s úsměvem, protože už nedokázal zadržovat smích nad takovou babou.
„Ty Kranichu! Já ti dám megeru žes to neviděl. To si vypiješ, ty holobrádku jeden! Víš jak já se jmenuju?!“ vřískala na Toma.
„Ježatá Baba Uřvaná?“ zkusil to Kranich.
„Já jsem Matylda Schrankmannová, sestra státní návladní. Už jednou mi říkala, že jste samý problém, ale urážet nadřízené, tak to je vrchol.“
Teď komisařům zatrnulo. Mohla je napadnout jistá podoba s Almarou, ale dvě baby z jedné rodiny je na jeden svět trochu moc. Přesto propukli v hlasitý smích.
„Co je vám k smíchu?!“ ječela stále.
„Matylda.“ klátil se Tom.
„A Schrankammová.“ na to Semir.
„Ten nos a xicht je fakt stejnej.“
„Hlavně ten jekot zní stejně jako od Almary.“
„Dvě megery z jedný rodiny. Já snad padnu smíchy.“ prskal Tom a chytal se za kolena a břicho.
„ÁÁÁ!“ zařvala Matylda Almaro-Sirénová a utekla pryč.
Ještě dobrých pět minut se Kranich s Gerkhanem vzpamatovávali ze šoku, který jim způsobil záchvat smíchu nad Matyldou.
„No jo, ale jak se dostaneme domů?“ vzpomněl si pak Semir.
„Mým autem to asi nepůjde, ale támhle ten Hyundai Getz se zdá být volnej.“ ukázal na pěkné žluté vozítko.
„Jdeme.“ rozhodl Semir a nenápadně si to s Tomem v zádech šinul ke žluťáskovi. V nehlídanou chvíli do něho naskočili, nastartovali a odjeli směr Kolín. „Pohodlný.“ pochválil Gerkhan za volantem.
Tom neslušně otevřel přihrádku na palubní desce a prohraboval se mezi papírky od Hašlerek a dokladů od auta. „Ty kráso, Semire, koukej.“ vyjekl Tom a ukázal mu fotku dvou dam.
„No nekecej. To je Matylda a Isolde zamlada.“
Na foto byly dvě dámy v úhledně upravených šatech. Žena, která měla šaty růžové, identifikovali jako Isolde. Její sestra Matylda se honosila v šatech žluté barvy a stejně barevné kytky ve vlasech.
„Tak tu si vyvěsím v kanceláři.“ rozhodl Tom a zasunul fotku do náprsní kapsy svého saka.
„Takže to znamená, že tahle kára je Sirény?“ zhrozil se Turek.
„No a co? Kdyby byla hodná a nevzpouzela se, mohla teď mít svůj žlutý bonbón v garáži.“ pokrčil rameny Kráňa.
„Měli bysme zavolat Susanně jak to vypadá s Frankem.“ otočil hovor Semir.
„To jo. A ještě šéfový.“
„Ta už o naší nehodě díky Matyldě bude vědět, ale zavolej jí.“
Tom nejdříve vytočil číslo šéfové. Ta to nebrala, jelikož měla na drátě jistou státní návladní, a proto nažhavil drát na čerstvou vítězku Miss.
„Ahoj, Susanno. Už víte jak je na tom Frank?“
„Je na tom blbě. Žije, ale doktoři nevědí, jestli se z toho vzpamatuje.“
„Bude to dobý, uvidíš.“
„Jo, to doufám. Když ho odváželi ze sálu, myslela jsem, že omdlím. Byl to strašný pocit vidět ho.“
„Hele, Susanno, nevíš jestli někdo nenahrával to finále? Chtěl bych to dokoukat.“
„To nevím, ale zeptám se šéfový, až dotelefonuje. Je na záchodě opřená o umyvadlo a trpělivě poslouchá jekot Schrankmannový, jak jsem tak slyšela. Doufám, že to není kvůli mé účasti v Miss. Asi mi hlasy neposílala, co?“ usmála se poprvé od odchodu z večírku.
„No, to asi ne a kvůli té účasti to taky nebude.“ řekl provinilým hlasem Tom.
„Co jste zase vyváděli?“ vyptávala se.
„Ani se neptej. Narazili jsme na její ségru, tak jsme ji nezapomněli patřičně urazit. Ostatně ti ji musím pak ukázat na fotce.“
„A kde jste narazili na druhou Almaru?“
„Tak jsme malinko bourali a ona jakožto šéfová úseku po nás vyjela, že si to tam pletem se závodištěm.“
„Tam si to pletete?“ káravě připomněla jeho slova. „Takže už tam nejste, co? A komu jste to auto šlohli?“
„No, je to takovej ocucanej žlutej bonbón, moc to nejede, motor se přehřívá a patří to Matyldě. Teda abys rozuměla, sestře Schrankmannový.“
„Dvojnásobnej průšvih u Almary. No tak to je dobrý. Ostatně, jde sem úplně rudá Engelhardtová, takže jestli ji chceš k telefonu.“
„Nech ji trochu vydýchat.“
„Tome, a nakolik dílků je tvůj Mercedes?“ řekla patřičně nahlas, aby to zaslechla i Anna. Ta to slyšela a rychlým krokem přistoupila k Susanně a vytrhla jí mobil od ucha.
„Kranichu, teď mi volala Schrankmannová, že jste zase předváděli před její sestrou ty vaše nejapnosti.“
„Ty jo, ta si ale pospíšila.“
„Radši buďte zticha. Urazíte Schrankmannovou, rozčtvrtíte svoje auto, zablokujete cizí úsek dálnice a ještě jste drzý.“ prskala.
„Promiňte, šéfová, ale...“ začal se obhajovat.
„Žádné ale. Kde jste teď?“
„Na cestě do Kolína.“
„Do Kolína? Na cestě?“ divila se. „Copak vy nemáte rozporcované auto na matky?“
„To jo, ale paní Schrankmannová byla tak laskavá a půjčila nám svoje.“
„Kranichu!“ zavřískla, až se všichni otočili po zdroji hluku. „Vy jste ukradli Schrankmannový auto?!“
„Dá se to tak říct.“
„To auto vrátíte a omluvíte se. Je vám to jasné?!“
„Je, ale jak se dostaneme do Kolína?“
„Přijedete sem, tady si Semir vezme své auto a společně vrátíte to, co jste ukradli, a pojedete zpátky.“ důrazně vyjmenovávala každý bod jejich akce alias pomoz Matyldě při krádeži - vrať ukradené auto.
„Provedem.“
Šéfová vrátila Susanně mobil.
„Tak to vidíte. Krást se nemá a lež má krátké nohy.“
„Ty modelko, ty se starej o titul krásy a kochej se šerpou, my zatím pomůžeme Matyldě v nouzi.“
„Jo, jo, to vás jedině šlechtí. Tak ahoj.“ rozloučila se a vložila mobil do kabelky, kterou jí přivezla Andrea z hotelu.
„Musíte se vrátit pro věci.“ řekla šéfka k Susanně.
„Já vím. Hlavně musím říct o té akci.“
„Nemusíte, v soutěži jste byla na vlastní pěst. To vy jste se tam přihlásila. Nikdo vlastně o tom neměl vědět, že vyšetřujete případ.“
„To ano, ale přeci nebudu dělat modelku a vymetat jeden večírek a společenskou akci za druhou. Jsem policistka, ne vychrtlá Misska.“
„Takže se vzdáte titulu?“
„Ano a tím pádem Theresa skončila na třetím místě.“
„Pošleme jí šerpu a korunku do vazby?“ usmála se Andrea, která celý rozhovor poslouchala.
„Dobrý nápad.“ zhodnotila šéfka a také se na Sus usmála.
„Tak já to jedu veřejně oznámit a zabalit si věci do hotelu.“
„Pojedu s vámi.“
A tak se stalo. Susanna na tiskové konferenci oznámila, že se vzdává titulu královny krásy a trůn přenechá Dagmar. Oznámila také, proč se do soutěže přihlásila a kdo byl tím vrahem. Všichni se shodli, že letošní soutěž krásy byla velice zvláštní a poděkovali celé dálniční policii a popřáli Frankovi brzké uzdravení.
Susanna si zabalila své věci, odevzdala potrhané večerní šaty a boty a odjela domů. Když se u sebe v bytě převlékala, všimla si, že má na krku stále řetízek s diamantem, který sloužil jako kamera. Sundala si ho a vložila do kapsy. Při pohledu na něj se musela usmát, protože si vzpomněla na chvíli, kdy ho dostala. Na to, jak jí ho Frank připínal na krk i na prozrazení ostatním soutěžícím, že je od jejího přítele Franka. Při vzpomínce na něho se sebrala a odjela do nemocnice.

Jeho sestra s manželem seděli před JIPkou a myšlenkami se ho snažili přivést k životu.
„Dobrý den.“ pozdravila pár Susanna.
„Dobrý den. Kdo jste?“ zeptala se bruneta komisařky.
„Jsem Susanna von Lnaditz. Frank je můj parťák.“
„Vy jste byla v Miss. No ano, jste to vy. A navíc jste tančila s Frankem.“ rozzářila se Frankova sestra.
„Jo, ale už nejsem královna krásy. Vzdala jsem se titulu. Byla to jen policejní akce, při které...“ pohodila hlavou k oknu do pokoje jednotky intenzivní péče.
„Promiňte, ještě jsem se nepředstavila. Jsem Sabina Zinkmannová, Frankova sestra, a tohle je můj manžel Mike.“ ukázala na muže vedle sebe.
„Dobrý den.“ pozdravili se navzájem.
Susanna upřela zrak na sklo, za kterým ležel její kolega připojen na přístroje. „Frank mi o vás vyprávěl.“ přiznala komisařka.
„Opravdu? Mně o vás také. Tedy říkal mi o vás po tom, co nastoupil k dálniční policii. Prý vás úplně nesnášel.“
„To já jeho taky ne, ale časem jsme si zvykli. Jsme oba tvrdohlaví, ale děláme kompromisy.“
„Frank si nenechá do ničeho mluvit. Všechno dělá rád sám. Pamatuju si, když jsme byli malí, zabral všechny stavebnice a postavil všechno sám. Nenechal mě na to ani šáhnout.“ zasmála se vzpomínce na jejich dětství.
Susanna se usmála a posadila se vedle Sabiny. „Kdy přijedou vaši rodiče?“ ptala se, ale ani nevěděla proč.
„Máma je z toho celá špatná. Táta prý zase proklínal všechny u policie. Měli by přijet během dnešního večera.“
Susanně zazvonil telefon. „Promiňte.“ omluvila se a odešla kousek stranou. „Ano, šéfová? Co se děje?“
„Máte tady návštěvu, tak prosím přijeďte. Nechci ji posílat za vámi do nemocnice.“ řekla šéfka na druhém konci.
„Jak víte, že jsem v nemocnici“
„A kde jinde, když ne v práci?“
„Dobře, za chvíli jsem tam. Nashle.“ ukončila hovor, rozloučila se s Frankovou sestrou a odjela na služebnu. Celou cestu přemýšlela, kdo ji asi navštívil, ale na nikoho nemohla přijít. Nikdy by ji nenapadl ten, kdo to ve skutečnosti byl.

Ve své kanceláři našla na Frankově židli Tima Bessera.
„Ahoj. Co tu děláš?“ divila se.
„Přišel jsem tě navštívit. Prý už nejsi Miss.“ zazubil se na blondýnku.
„To je pravda, už nejsem Miss. Co potřebuješ?“ snažila se najít účel jeho návštěvy.
„Nepůjdeš na večeři?“
Chvíli přemýšlela, ale pak odpověděla: „Tak dobře.“

Zajeli do jedné z dražších a luxusnějších restaurací v centru Kolína. Objednali si šampaňské a rybu.
„Tak proč jsi mě vlastně vytáhl na takovou večeři?“
„Myslel jsem, že nabídka našeho tykání by se měla zapít.“
„Nebo je v tom něco víc?“ šibalsky si ho změřila pohledem.
„Máš pravdu. Líbíš se mi.“ přiznal se a upil ze sklenky s drahým šampaňským.
„Aha. Takže takový seznamovací večírek?“
„Ve dvou.“ doplnil ji.
„Otázka je, jestli budu chtít zůstat.“
„A nebudeš?“ tázavě povytáhl obočí.
„Zůstanu, ale nic si od toho neslibuj.“ upozornila ho předem.
Mercedesáka se to trochu dotklo. „Myslel jsem, že jsme si padli do oka navzájem.“
„Ano, asi ano, ale já teď nemám na vztah ani pomyšlení. Přišlo toho nějak moc najednou. Ta akce v Miss, Frank a...“
„Co je s Frankem?“ skočil jí do řeči.
„Ty nevíš, co se mu stalo?“ divila se.
„To, že ho postřelili vím, ale myslel jsem jestli... jestli...“ zadrhl se.
„Jestli není on můj přítel?“ doplnila ho.
„Tak nějak.“
„Ne, to ne. Jsme kolegové a on je ve vážném stavu v nemocnici. Jsme dobří kamarádi, a proto bych za takové situace nedokázala myslet na vztah. Navíc se teď kolem točí novináři a ptají se na tu akci. Zkrátka jestli o mě opravdu stojíš, tak si budeš muset počkat.“
„Počkám. Jsi ta nejlepší ženská, jakou jsem kdy poznal.“
„Díky. Jo, a ještě něco. Kamarádovi se rozbilo auto. On to teda není jenom kamarád, je to kolega a při akci rozmlátil svůj Mercedes CLK 320 new, no, a teď nemá v čem jezdit. Myslíš, že bys mu mohl obstarat nový? Má ho hrozně rád.“ na šéfčin příkaz, který jí pošeptala do ucha, když odcházela ze služebny, se zeptala na nové auto pro Toma.
„Myslím, že by se to dalo usmlouvat.“
Dále se už bavili jen o věcech kolem své práce a o sobě. Večer utekl jako voda a Timo Susannu odvezl zpět na služebnu, kde si vyzvedla svoje coupé a odjela s ním domů.

Druhý den brzo ráno už seděla před JIPkou a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic. Akorát se seznámila s Frankovými rodiči. Traberova maminka při pohledu na jeho tělo propukla v pláč, až ji její manžel musel odvézt z nemocnice k tetě Marii. Asi čtvrt hodiny po jejich odchodu přišel doktor s výsledky.
„Dobrý den. Jste někdo z rodiny pana Trabera?“
„Ne, ale jsem jeho partnerka.“ prozradila na sebe. Doktor si to zřejmě vyložil jako přítelkyně, ale Susanna ho nechtěla opravovat. Sice to myslela jako kolegyně, ale možná by se bližší informace o jeho stavu nedozvěděla.
„Jeho plíce by měly fungovat bez problémů a druhá kulka, která těsně minula srdce, nic nezasáhla. Být to o centimetr vedle, zemřel by.“
„A kdy se probere?“
„Zatím ho necháváme v umělém spánku, aby se nevyčerpával, ale za tři dny by se mohl probrat. Tedy pokud se nevyskytnou žádné komplikace.“
„Komplikace? To jako že by byl v kómatu?“ zhrozila se.
„Ne, něco horšího. Mozková smrt. Na životě by ho udržovali jen přístroje a on by se už nikdy neprobral. Jeho mozek byl dlouho neokysličován. Je také možné, že když se probere bude postižený.“
„A jaká je možnost, že se jedna z těch diagnóz vyplní?“
„Padesát ku padesáti. Nemůžu to potvrdit ani vyvrátit. Jeho silný otřes mozku se zdá být v tomto směru rozhodující. Měl prasklou část lebky. Při těchto zraněních je vysoké riziko postižení. Při měření mozkové frekvence občas vynechává a má pomalé reakce v činnostech orgánů.“
„A to je ta mozková smrt?“
„Dá se říci, že počínající příznaky stoprocentní smrti.“
„Takže deset procent, že se probere a bude postižený, a devadesát procent, že ho odpojíte od přístrojů a on zemře.“
„Neviděl bych to tak černě. Ještě pořád zbývá šance padesát ku padesáti.“
„Takže zbývá jen jedno - čekat.“
„Ano. Po třech dnech, až vysadíme léky, se dozvíme více. Teď se s vámi musím rozloučit. Nashledanou.“
„Nashledanou.“ rozloučila se se slzami v očích a zhroutila se na židli. Možná bude žít, ale už se nikdy neprobere. Odpojí ho od přístrojů a Theresin plán se naplní. Hrozná diagnóza.
Susannino zkratové chování vedlo k cestě do věznice. Hodlala si Frankův stav s ní vyřídit ručně.

„Tady. Theresa Rosemannová.“ zavedl dozorce komisařku k cele.
„Susanna.“ odfrkla si Theresa a sedla si zpátky na postel.
Dozorce vpustil policistku do cely a zavřel katr.
„Proč jsi přišla, královno krásy?“ pohrdavě pohodila hlavou.
„Nejsem královna krásy. Vzdala jsem se titulu, takže jsi na třetím místě. A ještě něco. Jestli Frank zemře, zabiju tě taky.“
„Ale. Takže přeci jenom se mi to podařilo? Nejen umístit se v soutěži, ale zabít Trabera a rozčílit tě.“ potěšeně se ušklíbla.
„Frank nezemře. A jestli ano, postarám se o tvůj doživotní trest.“
„Nevyhrožuj. Myslíš, že mě zastrašíš?“
Susanna byla sice menší než Theresa, ale pomsta v ní vzbudila neuvěřitelnou sílu. Vrazila Therese jednu pěstí.
„Au.“ zavyla Theresa držejíc si nos od krve.
„Tohle byla za ten útok,“ dále jí uštědřila facku na levou tvář, „tohle za únos,“ naposledy Theresu kopla do břicha, „a tohle za Franka.“
Theresa v předklonu a s loužičkou krve na zemi skučela v cele, kterou Susanna nasupená opustila. Dozorce jí otevřel a ona pláchla pryč.
Ještě nakouknul na skučící Theresu a zhrozil se nad jejím zraněním nosu.

„Ano, paní Schrankmannová. Jak jste mi již sdělila, postarám se o jejich potrestání.“ nuceně přikyvovala na Almaru, která přišla Annu osobně navštívit.
„Paní Engelhardtová, to co komisaři Kranich a Gerkhan řekli mé sestře, přesáhlo všechny meze. A ještě k tomu kradou. Za to by mohli být soudně stíháni. Uvědomujete si to doufám.“
„Já ano, ale oni asi ne. Tedy, abych vysvětlila jejich chování, měli teď velice vážný případ. Snažili se chytit ženu, která málem usmrtila mého podřízeného. Musím také dodat, že teď leží ve vážném stavu v nemocnici a nikdo neví, jestli se probere. Pro všechny to byly čtyři týdny velice náročné práce. Potrestám je, ale s tou obžalobou bych vás prosila, ať ji vaše sestra nepodává. Prosím vás o to.“ smlouvala šéfka.
„Tím vážným případem myslíte účinkování vrchní komisařky von Landitzové v soutěži krásy?“ ušklíbla se.
„Ano, ten. Byla při něm dvakrát napadena.“
„Dobrá. Přemluvím sestru, aby obžalobu nepodávala, ale musím vás upozornit, abyste se z toho věčného strkání ruky do ohně za vaše podřízené nespálila.“ s touto radou se zvedla ze židle a bez pozdravu odešla z Anniny kanceláře.
Šéfka si prohrábla vlasy a zhluboka vydechla. „To byl mistrovský výkon.“ pochválila se v duchu a šla si do kuchyňky uvařit silnou kávu.

Při ranní službě se komisařům z Kobry 11 nevyhla obsazená kancelář jejich šéfové.
„Jak mimino jsem tady Schrankmannovou přemlouvala, aby její sestra na vás nepodala žalobu za urážku veřejného činitele a krádeže auta. A slib, že vás potrestám, splním.“ supěla na neuniformované policisty krčící se v křesle.
„A nešlo by, že bysme ukecali i vás?“ zkusil to Semir.
„Tak to by teda nešlo!“ prudce vstala ze svého zahřátého křesílka, až se málem převrhlo. „Ještě mi tady radila, abych se jednou nespálila, když za vás strkám ruce do ohně.“
„Tak co budeme muset dělat, abyste splnila slib, který jste dala Almaře?“ řekl tichounkým provinilým hlasem Tom.
„Malinko vám poupravím plat na tři měsíce a přijdete o mimořádné prémie. A váš okrsek připadne Bonrathovi a Herzbergerovi. Za normálních okolností by ho dostala Susanna s Traberem, ale když jsou teď oba v nemocnici.“
„Cože? Susanna je v nemocnici? Co se jí stalo? Nikdo nám nic neříkal.“ zhrozil se Semir a překvapeně se podíval na svého kolegu.
„Samozřejmě jako věčná návštěva u Trabera. Nedala bych moc za to, kdyby si tam nepřinesla alespoň karimatku. Možná, že si tam pronajala nemocniční lůžko hned vedle JIPky.“ vtipkovala.
„Tak teda děkujeme. Proč zrovna Hottemu a Dieterovi? Náš okrsek je přece docela velkej, to nemůžou zvládnout. A teď, když je Frank v nemocnici, co se stane s tím patřící Kobře 12?“ vyptával se stále Tom.
„Kranichu, Traber nebude v nemocnici věčně, teda alespoň v to doufám, a Susanna nemá dovolenou, aby mohla pořád vysedávat u Trabera. Budu jí to tolerovat, dokud se Frank neprobere, ale pak nastoupí opět do služby. A teď už jděte.“ vyhodila je a opřela se o okraj stolu.
„Takže teď máme měřit rychlost?“ zeptal se ještě Semir.
„Správně.“ přisvědčila šéfka a komisaři se zvedli k odchodu. „Kranichu, počkejte ještě.“ zastavila Toma zavírajícího dveře kanceláře. „Tady. A dobře se o něj starejte. Celý měsíc nechci slyšet nic o klepání plechu u Hartmutta. Je to jasné?“ mrskla klíčky po Tomovi, která je chytil.
„Díky, šéfová.“ zajásal.
„Až doměříte rychlost na dálnici, zajeďte za Susannou do nemocnice a poděkujte jí. A tady,“ podala mu videokazetu, „také mi říkala, že byste chtěli vidět konec finále. Možná, že když se na něj v rychlosti teď podíváte, pochopíte komu byste měl ještě za nové auto poděkovat.“ usmála se a nadobro ho vyhodila od svých dveří.

Semir a Tom se zašili do místnosti s videem a zasunuli do něj kazetu. Rychle přetočili finále Miss až tam, kdy odešli ze sálu kongresového centra.
Po shlédnutí soutěže pochopili, že se musela s Timem Besserem sejít a požádat ho o nové auto pro Toma. Ten svého nového miláčka ještě neviděl, a tak na parkovišti hádal, který že to Mercedes asi bude.
„No, já hádám, že támhle to bílý CL.“ typoval Semir.
„To ne. A co to černý ML?“
„To je přece Müllera.“ namítl Semir.
„Tak uvidíme.“ Tom zmáčkl „dálkový klíč“ a čekal, které auto se ozve na jeho zavolání.
„Kde je?“ podivilo se Turče.
„To mám Susanně jako poděkovat jen za klíčky?“
Záhadu kolem Tomova auta darovaného automobilkou Mercedes-Benz byla vyřešena díky Hottemu.
„Sakra, Tome, víš jak jsem se lek, když jsi otevřel to auto? Mi zapípalo přímo do ucha. A ještě k tomu mi spadnul chleba.“ rozčiloval se, když vyšel zpoza rohu služebny.
„Moje auto.“ těšil se Kranich. Rozběhl se a vedle služebny spatřil nádherně nablýskaný modrý Mercedes - Benz CLK 320 new.
„No vidíš to, máš úplně stejný jako předtím. Těšil jsem se na změnu, ale starý auto - dobrý auto.“
„Já jsem rád, že mi Susanna vyjednala moje starý dobrý CLK. Víš, jak ho miluju?“ celý natěšený vzal za kliku a hupsnul na sedačku. „Dělej, jedem měřit rychlost.“ zavelel, a tak se jelo.

Susanna hned ráno opět jela do nemocnice. Koukla na Franka skrz sklo a doufala, že se po třech dnech nevyplní hrůzostrašné prognózy o mozkové smrti. Nikdo z Frankovy rodiny tu nebyl, a byla ráda, protože často myslela na jejich společné akce a k tomu by nerada měla vedle sebe plačící Frankovu maminku. Naposledy si vzpomněla jak Frankovi udělala bouli na hlavě tím, že hodila svoje boty ze římsy hotelového okna, když lezla v noci za Frankem, a omylem strefila jeho hlavu. To ještě žil a určitě netušil, že za čtrnáct dní se ho pokusí zabít její spolubydlící. Hrůzná představa. Dál sledovala nehybného Franka a přístroje měřící činnost srdce a mozku.

Šéfka popíjela kávu a hlodala obyčejnou tužku, kterou luštila sudoku, když zazvonil telefon. „Ano? Engelhardtová.“
„Tady státní návladní Schrankmannová.“ představila se jedovatě volající.
„Dnes jsem Kranicha a Gerkhana potrestala. Myslím, že na tak silná slova, která použila proti vaší sestře, si dlouho nevzpomenou.“ ujišťovala ji klidně.
„Teď nevolám ani kvůli Gerkhanovi, ani kvůli Kranichovi, ale kvůli von Landitzové. Byla na ni podána žaloba z ublížení na zdraví.“
„Cože? Von Landitzová že by někoho napadla? Tomu nevěřím, to by neudělala.“ šéfové zamrzl úsměv na tváři.
„Je mi líto, ale je to tak. Včera napadla Theresu Rosemannovou v její cele. Zlomila jí nos a vyrazila dech.“ oznámila jí horkou novinu Almara.
„Hlavně vyrazila dech mně.“
„Žádám vás, abyste s ní přišla k disciplinárnímu řízení. Zítra v deset hodin. Nashledanou, paní Engelhardtová.“
„No nazdar.“ ujelo jí, ale vůbec to neřešila. Seděla s otevřenou pusou a zírala před sebe. Když se vzpamatovala, vytočila Susino číslo a čekala, až se ozve.
„Co se děje, šéfová?“
„Nerada bych vám to říkala přes telefon, takže prosím přijeďte na stanici.“ oznámila jí a zavěsila.
Susanna nic nechápala, ale přesto se zvedla a ve svém autě zamířila na služebnu.

„Posaďte se, prosím.“ vyzvala ji, když se dostavila.
„Co se stalo, šéfová?“
„To byste měla vysvětlit vy mně. Včera osobní návštěva Schrankmannové kvůli Tomovi a Semirovi a teď její telefonát kvůli vám. Prý jste napadla Theresu Rosemannovou v její cele. Je to pravda?“ doufala, že řekne ne, ale Susannna sklopila hlavu a přiznala se:
„Doktor mi řekl, že se Frank už nemusí nikdy probrat a já jsem si zkrátka spojila jeho stav s tím, že za to může Theresa. Jednala jsem zkratově, vím to, ale v její cele jsem jí jednu natáhla pěstí a kopla do břicha.“
„Pane bože, Susanno! Uvědomujete si to? Když vás obviní, můžete přijít o práci a už nikdy vás k policii nevezmou. Chápu, že vám na Frankovi záleží, ale pochopte také, že tím jeho stav nezlepšíte. Akorát by se mu přitížilo, kdyby se probudil a zjistil, že jste ve vězení za napadení té Rosemannové.“
„Ale já jsem si tím ulevila. Říkala jsem si, že ho musím pomstít. Bylo mi v tu chvíli jedno, co se mi stane.“ ječela stejně jako šéfová.
„To už budete vysvětlovat jiným,“ zklidnila svůj hlas, „zítra v deset máme být před komisí, takže doufám,že se zítra dostavíte do práce.“
„Ano, šéfová.“ opět sklopila zrak a prohlížela si tolik zajímavou zem.
„A ještě vám musím s lítostí oznámit, aby jste mi tu nechala svůj policejní průkaz a služební zbraň.“
Suspendovaná policistka udělala přesně to, oč ji šéfová požádala a odevzdala svou pistoli a průkaz.
„Dobře, můžete jít.“
Susanna odešla a ve své kanceláři se posadila na Frankovo místo. Otočila jeho židli a zadívala se na fotku ženy, kterou tam měl vystavenou. Zkusila prohledat jeho šuplíky. Třeba tam nejde něco zajímavého, pomyslela si, ale především se chtěla nějak zaměstnat, aby nemusela myslet na tu mrchu Theresu.
První šuplík - stará hlášení a bordel v podobě zlámaného pravítka, nepsacích propisek a počmáraných papírků.
Druhý zásuvka - na dně ležely složky, které se marně snažili najít již před měsícem, kdy dodělávali staré záznamy.
Třetí šuplík - soukromé věci jako pánská vůně Police a jako správný chlap tu měl sprosté časopisy pro muže. Ten rychle zavřela a chtěla otevřít čtvrtý, jenže ten byl stejně jako ten její zamčený. Přemýšlela, kde by mohl mít klíč. Ona ho měla pod knihami Občanského zákoníku. A Frank? Otevřela ještě jednou třetí zásuvku. Přes několik čísel, kde na titulních stranách byly obnažené ženy a titulky vyzývající k otevření časopisu, se dostala až na dno. Tam se v koutku krčil malý klíček pasující do šuplíku pod něj. Zasunula klíček do zámku a otočila jím. Zatáhla, otevřela zásuvku a zvedla album, nad kterým se musela pousmát. Byly v něm totiž fotky i úplně na matky „rozebraného“ vraku, který si před Frankovým nástupem do jeho útrob říkalo auto. Rozhodla se vzít si ho domů a pak ho Frankovi vrátit.

Za poslední čtyři dny to byl již druhý den D. Měla se se šéfovou dostavit před komisi k prošetření jejího ataku na Theresu Rosemannovou.
„Doufám, že se nám je podaří přesvědčit o stažení žaloby.“ šeptala Susanně, když stoupali po schodech na prokuraturu.
„Dobrý den.“ pozdravily obě komisařky Schrankmannovou, Theresu a její obhájkyni.
„Tak tedy začneme.“ rozhodla Almara. „Tady slečna Rosemannová tvrdí, že jste ji v její cele napadla a způsobila zraněná nosu a chvilkové vyražení dechu. Co k tomu řeknete?“ vypálila přísně k obviněné Sus.
„Ano, napadla jsem ji. Bylo to zkratové chování. Můj kolega, kterého málem zabila, se totiž už nikdy nemusí probrat k životu. Obvinila jsem z jeho stavu a mého zármutku ji, a proto jsem si to s ní šla vyřídit. Jen jsem chtěla, aby věděla, co svojí ctižádostí a egoismem způsobila.“
„Slečno Rosemannová,“ otočila se Isolde na Theresu, „co k tomu řeknete vy?“
„Řešíme tady Susannin atak na mou osobu a ne to, co jsem udělala Traberovi.“ záměrně chtěla Susannu vyprovokovat. Šéfová to vycítila, a proto ji pevně stiskla ruku, aby neudělala nějakou hloupost.
„Slečno Rosemannová, popište jak probíhal celý útok.“ vyzvala ji Almara.
„Susanna přišla do mé cely a oznámila mi, že jsem v Miss skončila na třetím místě. Poté ještě dodala, že jestli Traber zemře na následky zranění, která jsem mu způsobila, zabije mne. Říkala jsem, ať nevyhrožuje, ale pak mě uhodila pěstí do nosu, vrazila mi facku, a aby toho nebylo málo, kolenem mě kopla do břicha.“ Theresa s náplastí na nose vylíčila vše, co se ten den stalo, a po Susanně střihla nenáviděně okem.
„Paní Schrankmannová a paní obhájkyně,“ začala Anna, „je pravda, že má podřízená surově napadla slečnu Rosemannovou, ale myslím, že není nutné podávat žalobu. Slečna von Landitz se nervově zhroutila ze stavu svého kolegy a v ten moment by jiní možná reagovali jinak, ale pro jednou by se to mohlo řešit jako přestupek a zkrat. Nikdy s ní nebyly žádné potíže, je to výborná policistka a pracovitá podřízená.“ hájila ji šéfová.
„Říkala jsem vám, paní Engelhardtová, abyste se jednou nespálila. Jedni podřízení jsou drzí a kradou, druzí naopak mlátí lidi ve vězení. Udělejte si pořádek na svém oddělení.“ doporučila Anně jedovatě Almara a nasadila si své brýle. „Takže, slečno von Landitz, je proti vám vznesena obžaloba z ublížení na zdraví a výtržnictví. Slečno Rosemannová, chcete stáhnout žalobu nebo něco k tomu dodat?“
„Žalobu nestáhnu a pro příště si, Susanno, pamatuj, že kamarádky se nemlátí.“ sykla na Susannu a ta se už chtěla zvednout a ubalit jí další ránu pěstí. Šéfová ji však zadržela.
„Dobrá. V tom případě vám bude, slečno von Landitz, doručeno poštou předvolání k soudu. Děkuji, nashledanou.“ rozloučila se Almara a odešla pryč. Po ní opustila místnost také obhájkyně s Theresou, kterou eskorta dopravila zpět do vazby.
Susanna složila tvář do dlaní.
„No tak, Susanno, ono to nebude tak horké, jak se zdá.“ uklidňovala ji šéfová.
Susanna zvedla uslzenou tvář: „Je toho na mě nějak moc. Nejdřív ta soutěž, pak Frank a teď tohle. Jsem blbá, vím to. Kdybych se na ni vykašlala, mohlo to být v suchu. Jsem fakt blbá.“ osočovala se a nehodlala se z místnosti hnout.
„Třeba to soud přehodnotí na přestupek a bude to. Nevěřím, že byste šla do vězení. To přeci nejde. A věřte mi, že Schrankmannová mi také pije krev. Ona mi nebude radit jak mám zacházet se svými podřízenými. Nemyslete na to, jeďte domů a dejte se do pořádku. Dám vám na pár dní dovolenou.“
Poté se obě zvedly a jely na služebnu.

Susanna si sedla do své kanceláře a hleděla do prázdna. Když vtom se tam přiřítil Semir s Tomem.
„Ahoj, Susanno. Ještě jsem tě neviděl, ale díky za auto, jezdí skvěle. Jo, a viděli jsme tu Miss. Ten tanec s Frankem byl prostě skvělej. Jsi úžasná. Škoda, že sis ten titul nenechala.“ chrlil jednu větu za druhou Tom, čerstvý majitel nového CLK.
„Co je, Susanno? Nestalo se doufám něco Frankovi.“ přistoupil k ní blíže Semir.
„V nemocnici jsem dnes nebyla. Asi bych tam měla jít, třeba je něco novýho.“ zvedla se bezduchá Susi a zamířila ke dveřím. Tom ji ale nepustil:
„Moment, řekni mi, co se stalo. Jestli nic s Frankem, tak mě nic nenapadá.“
Susanna se mu vrhla kolem krku a začala bulet: „Franka možná odpojí od přístrojů, které ho zatím drží při životě. Řekl mi to doktor a já jsem to nerozdýchala a zmlátila Theresu v její cele. Podala na mě žalobu z ublížení na zdraví a asi mě obviní. Já už nemůžu, Tome, nemůžu. Je toho na mě moc. Už to nevydržím.“
„Susanno, to bude dobrý. Uvidíš, že tě z toho právník vyseká a Frank to určitě přežije. Ta Theresa ti za to nestála.“ hladil ji Semir lítostivě po zádech a s Tomem si vyměnili smutné obličeje.
„Pojď, zavezem tě domů. Bude zase dobře, hlavně se nepokoušej o nějakou blbost. Za to ti to nestojí.“ vzal ji Tom za ruku a odváděl ke svému novému autu.
„Nechci domů, musím do nemocnice za Frankem. Já vím, že to přežije, ale musím ho vidět. To kvůli jeho stavu jsem ji zmlátila.“ stále brečela podpíraná Tomem.
Kranich hodil Semirovi klíčky od CLK se slovy ať řídí on. Sám si se Susannou sedl na zadní sedačku a poslouchal to, co jí už tolik dní trápilo a nedávalo spát. Přeci jenom na Tomově rameni usnula, a tak Semir místo do nemocnice jel k ní domů. Tom jí prohledal kabelku a našel klíče od bytu, kam ji odnesl. Uložil ji do postele v patře, klíče položil na noční stolek a se Semirem potichu opustili luxusní byt.

„Kde je Susanna?“ ptala se šéfová příchozích komisařů.
„U sebe doma. Spí.“ zpravil ji o situaci Semir.
„Pojďte ke mně do kanceláře.“ vyzvala je a po zabouchnutí dveří mluvila dál: „Nějak se mi z toho všeho obměkčilo srdce, takže plat máte nezměněný, prémie vám zůstanou a svůj úsek můžete bránit dál. Schrankmannová mě tak vytočila, že vaše potrestání bude jen naoko. Stejně ten váš úsek Bonrath a Herzberger nestíhali.“
„Děkujeme, šéfová.“ vyvalil oči Tom.
„Tak teď můžete jít. Jo, a dávejte pozor na Susannu. Přijde mi, že chce udělat zase nějakou blbost.“
„To už jsme si vzali jako předsevzetí taky, šéfová.“ usmál se Semir a společně se svým parťákem odešel z Anniny kanceláře.

Susanna se doma probudila. Zjistila, že už je osm hodin večer, nemělo tedy cenu jít do nemocnice ani do práce. Přetočila se na záda a koukala na strop. Ani se neobtěžovala převléknout se, proto zůstala v tom, čem byla. Všechno jí teď bylo jedno - práce, obžaloba i Theresa. Myslela na Frankovo tělo, které se už možná nikdy neprobere k životu.

„Paní Traberová, uklidněte se. Váš syn je na tom špatně, ale ještě tu šance na úplné uzdravení je.“ klidnil doktor hroutící se Frankovu maminku.
„Takže Frank se nemusí probrat. A co potom?“ brečela stále.
„Odpojíme ho od přístrojů a on...“ doktor sklopil zrak.
Frankova maminka propukla v pláč nanovo. „Že by zemřel? Vždyť je skoro ještě dítě.“
„No tak, uklidni se, odvezu tě k Marii. Pořád se jenom hroutíš. Opravdu si myslíš, že by Frank umřel? Vždyť ti ještě ani nestačil natřít plot na zahrádce. Pořád je ještě oloupaný a není hezký. Vlastně by bylo nejlepší, kdybys zajela na pár dní na chatu a tam si dala takovou terapii. Frank se mezitím probere a bude všechno v pořádku.“ klidnil ji manžel.
„Zavez mě k Marii a zítra pojedeme na chatu.“ řekla mezi vzlyky.
„Pane Trabere, to je to nejlepší, co jste mohl pro svou ženu udělat. Potřebuje teď myslet na něco jiného než na syna.“
„Tak pojď. Takhle Frankovi stejně nepomůžeme. On se probere sám, uvidíš.“ pan Traber odvedl svou ženu ke stařičkému autu a odjel s ní k tetě Marii.

Ráno Susanna svůj zrak konečně odlepila od stropu a převlékla se z včerejšího oblečení. Už dva dny nic nejedla a ani neměla hlad. Její dnešní program se skládal jen z návštěvy nemocnice. Hned zašla na JIPku, kde už postával doktor a kontroloval přístroje. Jakmile si jí všiml, vyšel ven a dal se s ní do řeči.
„Dobrý den. Asi budete chtít vědět, jak na tom pan Traber je, že?“
„Ano. Už jste vysadili léky?“
„Už včera. Jeho spánek je přirozený.“
„Ale netrvá nějak dlouho? Nebo už se probudil?“ při poslední větě se jí roztáhla očka a doufala v kladnou odpověď.
„Trvá, ale je to normální. Je ve špatném stavu. Zatím se neprobral. Budeme dělat ještě nějaká vyšetření.“
„Jako například?“
„Například budeme pracovat s neurologem. Jeho případ je vážný a šance na neuzdravení je stále padesátiprocentní.“
A co říká neurolog?“
„Měříme frekvenci mozkové činnosti. Zatím je podprůměrná a nesprávná, ale může se to změnit.“
„Děkuji.“
„Nashledanou.“
Probere se? Uvidí ho živého ještě před tím, než ji zavřou? Přemýšlela, ale soustředila se jen na jeden pohled, který se stále neměnil. Frank ležel, občas z kapačky spadla nějaká ta krůpěj, na monitoru ukazující činnost srdce běhala mírně roztřesená čára a plicní ventilátor přiváděl tolik důležitý kyslík do jeho plic. Nedokázala se dívat. Ničilo ji to, trhalo srdce. Raději se odebrala na služebnu, kde koukala na Frankův nepořádek na stole.
Poprvé, kdy viděla jeho stůl uklizený, bylo, když se sem spolu nastěhovali. Byl prázdný, žádné složky ani papíry na něm nebyly. Teď je plný, ale když zemře, bude jeho stůl muset uklidit. Ne, nic měnit nebude, protože by se naštval, že uklízí jeho věci a nemohl tak nic najít, i když to nemůže ani za situace momentálního bordelu.
„Susanno,“ objevila se ve dveřích kanceláře šéfová, „jak vám je?“
„Strašně. Z toho soudu ale ne, to kvůli Frankovi.“ přiznala se.
„Volali z nemocnice, máte tam jet.“
„Něco s Frankem?“
„Asi ano, ale nic konkrétního neřekli.“
Susanna rychlostí světla vypadla ze služebny a uháněla do nemocnice.

„Pane doktore, co se stalo?“ ptala se ošetřujícího lékaře, jen co vpadla do budovy.
„Jeho stav se zlepšil. Mozková frekvence je správná. Pomalu se začala dostávat do normálu až neurolog vyloučil případnou mozkovou smrt.“
„No to je skvělé. A už se probral?“ oči jí zářily štěstím.
„Opět jsme nasadili anestetika. Musí být v klidu a případné probuzení by ho mohlo vážně ohrozit. Ještě chvíli počkáme a pak bychom mohli léky vysadit.“ usmál se doktor a Susanně skápla slza štěstí na tvář.
„Mohla bych ho vidět zblízka?“ škemrala.
„Ale jen na chvilinku.“
Sus se převlékla do zeleného pláště a doktor s ní vstoupil na pokoj jednotky intenzivní péče.
S hadičkou v nose vypadal Frank směšně, ale teď konečně byla velká šance na to, že se probere a možná ji občas navštíví ve věznici.
„Tak to by stačilo. Už pojďte.“ vyzval ji lékař.
„Děkuju, že jste zavolal.“
„Volal jsem jeho nadřízené, nevěděl jsem, že přijede jeho přítelkyně.“ pousmál se na blondýnku.
„Jeho nadřízená je i moje nadřízená,“ oplatila mu úsměv, „a nejsem jeho přítelkyně, ale kolegyně.“
„Ale říkala jste, že...“
„Říkala jsem, že jsem jeho partnerka. To jsem, ale pracovní. On je můj parťák, týmový kolega.“ skočila mu do řeči.
„Víte, že bych vám neměl podávat žádné informace.“ řekl káravě, ale usmál se.
„Vím a jsem ráda, že jste to pochopil špatně. Moc se vám omlouvám, ale myslíte, že někdo další bude zkoumat můj vztah k Frankovi? Je čistě pracovní, ale to nikdo nemusí vědět.“ spiklenecky se pousmála a odešla.
Doktor si jen vydechl a pokračoval ve své práci.

Susanna jela celá šťastná do kanceláře. U vchodu si ji odchytla šéfová.
„Susanno, co je s Frankem?“
„Jeho stav se zlepšil. Prý už mu nehrozí mozková smrt, ale stále ho udržují pod vlivem anestetik.“
„Konečně dobrá zpráva. A jak se cítíte vy?“
„Já báječně. Vím, že se Frank za pár dní probere a to je to nejdůležitější.“ rozplývala se.
„A jaký pocit máte z toho soudu?“ upřesnila svůj dotaz.
„Na soud kašlu. Je mi jedno, jak to dopadne. Tím, že jsem ji zmlátila, jsem si v tu chvíli ulevila a už to řešit nebudu. Stalo se, tak za to ponesu následky.“ řekla pevným hlasem, který dával najevo její sílu a odhodlanost.
„Zkoušela jsem ještě tu obhájkyni přesvědčit, zda by Rosemannové nestačila písemná omluva, ale o něčem takovém nechtěla slyšet.“
„Díky, šéfová, že se tolik snažíte mě z toho dostat, ale pokud si přeje sdílet se mnou jednu celu, prosím. Sednu si na pár let do vězení a bude to.“
„Hrozil by vám v tomto případě maximálně dvouletý trest. Nic se jí téměř nestalo, ale za to výtržnictví by vás jako policistku mohli klasifikovat přísněji. A ještě něco, Susanno, neudělejte prosím nějakou pitomost.“ varovala ji.
„Nebojte, šéfová, já budu hodná.“ pousmála se a šla k sobě do kanceláře dělat svou práci.

Další den se cítila skvěle. Zajela do nemocnice, kde na ni čekal doktor s překvapením.
„Dobrá zpráva. Vysadili jsme anestetika a pan Traber se probudil.“
„Cože? No to je skvělé. Už u něho byl někdo z rodiny?“ zajímala se.
„Ještě ne. Jste první, kdo se tu od jeho procitnutí ukázal.“
„A mohu jít za ním?“ byla celá šťastná.
„Byla jste první na koho se ptal.“ usmál se doktor. „Pojďte. Stále je sice ne jednotce intenzivní péče, ale do čtrnácti dnů bychom ho mohli převézt na normální pokoj.“
Oba stanuli před skleněnými dveřmi vedoucími na JIPku. Sus se oblékla do zeleného oděvu a vešla.

„Franku.“
„Ahoj, Susanno. Už jsem myslel, že se tu neukážeš.“ vtipkoval.
„Neměj strach. Ostatně musím ti toho tak moc vyprávět. Stalo se toho tolik jako nikdy.“
„Neměla byste tu zůstávat dlouho, potřebuje klid.“ upozornil ji doktor.
„Škoda, že to neříkáte mně. Já bych šel hned.“ z Franka se najednou stal děsný srandista.
„Vy si tu poležíte ještě nejméně tři týdny.“
„No, na Vánoce se snad domů dostanu, takže je to dobrý.“
„Pokud nenastanou komplikace, tak ano. Já vás tu nechám a potom pro vás přijdu.“ prohodil k Susi a odešel.
„Tak už povídej. Jsem tak trochu mimo mísu.“ vyzval ji.
„No, tak především bys měl vědět, že Theresu Tom a Semir zatkli. Tom malinko poupravil auto do nepojízdného stavu a přitom stačili urazit Matyldu Schrankmannovou. To je ségra naší Almary. A aby toho nebylo málo, ukradli Siréně, jak ji přejmenovali, její auto. Almara prý zuřila a Siréna na ně chtěla podat žalobu za urážku a krádež. Šéfová Almaru ukecala, že je prý potrestá. No ale postih stejně pak šéfová stáhla, protože ji Almara naštvala.“
„No to mi řekni jak.“ smál se Frank.
„To je dlouhá historie.“ mávla rukou.
„Ale já mám času dost.“
„Ale já ne. Podívej, už sem jde doktor.“
Lékař opravdu vešel do pokoje a vyzval Susannu k odchodu.
„Pane doktore, ještě chvíli. Tak dlouho jsme se neviděli a teď se mě snažila povzbudit vtipnou historkou. Prosím.“ škemral a hodil na něj psí pohled.
„Tak dobrá, ale opravdu jen na chvíli.“ poté odešel.
„Tak povídej.“
„Ona to není tak vtipná historka. Ale ještě předtím ti musím říct, že už nejsem Miss, vzdala jsem se titulu, a Tom má nový služebák. Mercedesák mě pozval na večeři a řekl, že by se mnou chtěl chodit, ale já odmítla. No a na šéfčin příkaz jsem se ho zeptala na nový auto pro Toma a vyšlo to.“
Frank se trochu zamračil.
„Co se šklebíš? Nechodím s ním, jestli tě to zajímá. Byla to spíše taková obchodní schůzka.“
Trochu ho to uklidnilo. „Teď mi pověz o Schrankmannový a šéfový. Co se stalo?“
Susanna sklopila hlavu a pohrávala si s cípem zeleného pláště. „Když mi doktor řekl, že možná umřeš, přestala jsem myslet a jela za Theresou do vězení. Tam se mi vysmála a byla šťastná, že skončila na třetím místě a ty jsi polomrtvý. Nevydržela jsem to a zmlátila ji. Podala na mě žalobu z ublížení na zdraví a já půjdu k soudu a následně sedět. Šéfová se při výslechu pohádala se Schrankmannovou a z rozzuřenosti zrušila Tomův a Semirův trest.“
Frank koukal s otevřenou pusou. Nevěřil, že by jeho parťačka dokázala kvůli němu někoho zmlátit. A zvlášť někoho, kdo je vyšší něž ona.
Do ticha vešel doktor. „Tak už pojďte. Pan Traber potřebuje klid.“
Susanna se zvedla, rozloučila se s ním a odešla.
„Ahoj.“ pozdravil a stále koukal s pusou dokořán.
„Vše v pořádku, pane Trabere?“ zeptal se ještě doktor.
„Jo, jen jsem nevěřil, že by se vzdala titulu Miss.“
Doktor nechápal, Frank stále koukal jak vyoraná myš a Susanna byla šťastná, že se její parťák probral.

„Šéfová,“ volala Susanna od dveří do kuchyňky, „Frank se probral.“
„No konečně. To mu to trvalo.“ oddechla si Engelhardtová.
„Vypadá to s ním dobře. Byl samý vtip a úšklebek. Prý by ho za tři týdny mohli propustit.“
„Doufám, že teď už nebudete truchlit a začnete konečně pracovat.“
„Včera jsem napsala spoustu hlášení. Dám vám je k podpisu.“ zmizela ve své kanceláři a za chvíli položila do kanceláře šéfce horu papírů k podpisu. Engelhardtová, když to spatřila, si spálila jazyk o čerstvě udělanou kávu.
„Tohle všechno? To budu podepisovat ještě o prázdninách.“
„Tak začněte, ať to stihnete. Já jdu pracovat na dálnici.“ zmizela ze stanice a štrádovala si to ve svém Céčku po dálnici a poslouchala rádio.

Dny ubíhaly, až týden utekl jako voda. Frank byl stále na jednotce intenzivní péče, ale doktoři počítali s jeho umístěním na normální pokoj v co nejbližší době. Teta Maria mu přinesla jednu vlastnoručně vypěstovanou bonsaj, ale musela si ji vzít na starost Susanna, protože ošetřující lékař zakázal jakoukoliv zeleň a dárky na pokoji JIP.
„Hlavně ji nedávej Hottemu. Pamatuješ, jak to dopadlo s tím křovím posledně?“
„Vzpomínám, ale vlastně za to mohla Andrea. To ona jí zničila květináč.“
„Mně už je tak skvěle a pořád voxiduju na pokoji, kde celej den slyším jenom píp... píp.“ protočil oči v sloup.
„Tak lepší než vůbec neslyšet a když, tak jen píííp.“ naznačila zastavení srdce ohlašující to monitor srdeční činnosti.

Na stanici se nic nedělo. Hotte do sebe ládoval jednu housku na to chleba za druhou, Dieterovi se z toho dělalo špatně, Andrea si četla Star, kde pořád psali o nových Miss, Tom se projížděl novým autem, Semir se kochal pohledem na Schrankmannovic sestry v úžasných šatičkách a šéfová stále podepisovala Susannina hlášení. Byla zvyklá podepisovat dvě tři za den, ale tolik, to ne. A do toho jí přišla další nepříjemnost.
„Susanno, můžete na okamžik?“
„Co potřebujete?“
„Posaďte se. Už byl stanoven termín prvního stání. S protahováním se nepočítá, a tak by mohl být uzavřen verdikt za jeden den.“
Teď se Susanna trochu zamračila. „Kdy to bude?“
„Za tři týdny. Doufám, že se k tomu budete stavit jako doposud a nebudete z toho mít strach. Podržím vás, do vězení nepůjdete.“ uklidňovala ji.
„Na procesu mi vůbec nezáleží. Ať to dopadne jakkoliv, jsem ráda, že Frank žije.“
„Dobře a ještě jedna zpráva. Therese Rosemannové hrozí doživotní trest. Když se to dozvěděl její otec, spáchal sebevraždu. Theresa to ještě neví, z vězení mi to volali před deseti minutami.“
„To je smutné, ale Theresa si takový trest zaslouží.“
Šéfová na souhlas pokývala hlavou a ukázala na květinu na okně: „Ta Traberova bonsaj je pěkná. Začalo mě bavit starat se o ni. Nechtěla byste ho přemluvit, aby mi ji nechal?“
„Zeptám se ho a myslím, že bude rád.“ usmála se a odešla z kanceláře.

„Dobrý den.“ pozdravila tetu Marii u dveří nemocnice.
„Dobrý den, Susanno. Jdete za Frankem?“ zeptala se zbytečně.
„Jdu. Koukám, že se to u něj střídá jak na běžícím pásu.“
„Já tam moc dlouho nepobyla, ale z vás bude mít radost.“ usmála se na ni.
„To doufám. Tak nashledanou.“ zamířila k doktorovi a ten ji vpustil na JIPku.
„Čus, Susiku. Jak se vede, ty blonďatá hlavo?“ pozdravil.
„Na tebe přišla puberta, nebo jsi z ní ještě nevyrost? Hádám to druhý.“
„Ále, tak klasika. Teta Maria, máma, ségra a konečně ty. Vždycky se těším na Kevina. To je takovej malej rebel, ale byl tu jen jednou.“
„Hmm. Jinak se mám podprůměrně. Za tři týdny je první stání u soudu. Ještě mi obsílka nepřišla, ale šéfová mi to dnes řekla.“
„To už snad budu z nemocnice doma, takže tě přijdu psychicky podpořit a podívat se jak tě obviní.“
„Dík za podporu. Já to řešit nebudu. Ono to nějak dopadne.“ mávla rukou.
„Hele, a jak se staráš o moji bonsaj?“
„Dala jsem ji šéfový a víš, co mi řekla?“
„Že je hrozná a vyhodila ji do koše?“ hádal, ale špatně.
„Poprosila mě, abych tě přemluvila, jestli bys jí ten keř nechal. Prý ji baví se o to křoví starat.“
„No výborně. O jednu zeleň míň. Řekni jí, ať si to chroští nechá a dám jí kontakt na Marii. Ať si jako faninky pokecaj. Alespoň bude chvíli pokoj. Napiš si Mariino číslo a dej ho šéfce. “
„A ještě jsem ti zapomněla říct, že pan Rosemann, otec Theresy, se zabil. Prý neunesl zprávu, že by jeho dcerušku zabásli na doživotí.“
„O jednoho lumpa míň. Vůbec ho není škoda.“
„To máš pravdu, ale Theresa je horší. Neštítí se vůbec ničeho.“
„No, a co Mercedesák? Ani jsi mi neřekla jaká byla večeře.“
„No dobrá. Chtěl se mnou chodit.“
„A ty? Kývla jsi?“
„V tu dobu jsem se hrozně strachovala o tebe. Nebyla jsem na žádný vztah připravená, ale teď myslím s ním můžu začít chodit.“
„No promiň, ale to je úplnej nevkus s kým ty chodíš. Co vím, tak jsi málem skončila s Gordonem, teď Besser... Ty máš vkus, to je děs.“
„No dovol! Snad ti nemusím každýho svýho chlapa dát ke schválení?! S Gordonem jsem nic neměla a Timo je milý a příjemný.“
„Aby ses nám tady nerozplynula.“ utahoval si z ní. „Sazím deset eur, že to s ním nevydržíš ani dva týdny.“
„Sázej si co chceš, třeba mrkev, ale zatím jsem na jeho nabídku nekývla.“ urazila se.
„A teď je to tvůj co?“ vyzvídal dál.
„Nic. Ani kamarád, protože jsem s ním mluvila dvakrát.“
„A víš určitě, že s ním chceš chodit?“
„Líbí se mi, ale zatím chci počkat. Teď jsi na prvním místě ty. Tedy aby ses uzdravil, ne jako chlap.“ odpovídala na důvěrné otázky.
„Chápu. A až se setkáš s tím Mercedesákem, pozdravuj ho od Šroťáka.“
„No jasan. A pochop, Franku, že žiju vlastním životem. Taky ti nezakazuju přítelkyně.“
„Jo, já vím. Už se tě nebudu vyptávat.“

Ve vězení, kde seděla zadržená Theresa Rosemannová, se schylovalo k rozhodujícímu činu ohledně obžaloby proti Susanně.
„Slečno Rosemannová,“ oslovil Theresu v její cele ředitel věznice doprovázený její právničkou, „musíme vám sdělit smutnou zprávu. Váš otec...“ sklopil hlavu.
„Co je s mým otcem? Řekněte mi to. Hned!“ vylétla z postele, na které seděla.
„Váš otec,“ rozhodla se dopovědět za ředitele její obhájkyně, „spáchal sebevraždu. Neunesl zprávu, že možná dostanete doživotní trest. Oběsil se.“
Theresa byla v šoku. Zatemnilo se jí před očima a skácela se na zem.
„Slečno Rosemannová!“ klekl okamžitě ředitel k vězenkyni. „Přineste vodu.“
Právnička vyběhla z cely a za chvíli se vrátila se dvěma sklenicemi vody. Jednu na ni vychrstla a z druhé ji nechala napít.
„Je vám už lépe?“ staral se ředitel.
„Ano, už je to lepší, ale dost mě to vzalo. Prosím, nechte mě tady samotnou.“ mluvila klidně a nehysterčila. Přetvářka jí šla opravdu dobře. Ve skutečnosti chtěla udělat něco jiného.
Právnička jí na stole nechala druhou, téměř plnou sklenku vody, a společně s ředitelem věznice odešla.
Theresa sledovala zavírající se dveře. Když uslyšela zaklapnutí katru, vylila vodu ze skleničky na zem a poté za vodou putovala i skleněná nádoba. S křachnutím dopadla na zem a Theresa popadla největší střep z rozbité sklenky. Lehla si na postel a střep si zarazila do levého zápěstí. Bolestí se kousla do rtu až i odsud jí začala vytékat krev. Vytáhla střep z levé ruky a zabodla ho do pravého zápěstí. Nikdo na nic nepřišel a Theresa vykrvácela. Spáchala stejně jako její otec sebevraždu.

Další ráno bylo nádherné. A cítila se tak i šéfová.
„Dnes je krásný den.“ pochvalovala si šéfka ve své kanceláři a dala si slastně ruce za hlavu.
„Šéfová, máte tady nějaké papíry k podpisu.“ přiřítila se Andrea do skleněné rakve své nadřízené.
„Položte to na stůl, teď nemám chuť cokoli dělat. Je mi prostě krásně.“ rozplývala se.
„Co se stalo, že jste celá šťastná?“
„Sestra se konečně usadila, přestala lézt po skalách a oznámila mi, že se bude vdávat.“
„Tak to gratuluju. Já vás tady nechám rozjímat dál a půjdu něco dělat.“ zmizela z kanceláře a šéfová rozplývala dál:
„Dneska už nemůže přijít lepší zpráva.“
V tu chvíli zazvonil telefon a ozvala se Almara, čímž šéfové zkazila náladu. Ovšem jen na chvíli.
„Cože? To není možné... Ano, rozumím... Jistě... Báječné... Děkuji a nashledanou.“ šťastná zavěsila a s rukama za hlavou rozjímala o krásném dni dál.

„Mám jet nejdřív za Frankem, nebo na služebnu?“ přemýšlela nahlas blonďatá komisařka ve svém autě. „Zajedu na služebnu, aby se neřeklo, že nepracuju, a o polední pauze zajedu do nemocnice.“
Svůj vůz zaparkovala vedle modrého CLK a černého Éčka. Zrovna chtěla zapadnout do kanceláře, ale zabránilo jí v tom šéfčino zavolání:
„Susanno, pojďte prosím ke mně.“
Obrátila tedy směr svých kroků a u Andreina stolu si vyslechla: „Šéfová má dobrou náladu, nic špatnýho to nebude.“ A tak strach z nějakého průšvihu neměla.
„Mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou dobrou. Kterou chcete slyšet první?“ spustila zvesela, když se Susi posadila.
„Začněte tou špatnou.“
„Theresa Rosemannová spáchala sebevraždu. Podřezala si žíly, když se dozvěděla o smrti svého otce.“
„Šéfová, nejdřív jsem chtěla slyšet špatnou zprávu. Tohle není až taková katastrofa.“ protočila oči v sloup, ale byla ráda, že už Theresa nežije.
„No tak tedy teď tu ještě lepší novinu. Jelikož Theresa Rosemannová zemřela, obžaloba, kterou na vás podala, byla stáhnuta. Jste z toho venku.“ usmívala se šéfka.
„To je skvělý!“ zajásala a vyběhla z kanceláře. U Andreina stolu se zastavila a vrátila. „Šéfová, můžu to jít říct Frankovi?“
„Jděte a pozdravujte ho.“
„Vyřídím.“ to už ale téměř otvírala hlavní dveře.

Celá šťastná vpadla do nemocnice a hnala si to na JIPku. Před dveřmi si odchytla doktora. „Pane doktore, prosím, můžu za panem Traberem?“
„Ale jo.“ přitakal a znovu se zadíval do nějaké složky, kterou cestou po nemocniční chodbě četl.
Susi otevřela pokoj jednotky intenzivní péče, ale její údiv byl na místě. Všechny přístroje byly vypnuty a postel ustlaná. Uchechtla se a vyšla na chodbu. Doktor, kterého se ptala před chvílí, šel právě zpátky, a tak se zeptala znovu. „Pane doktore, kde prosím leží pan Traber.“
„Na márách.“ řekl vážným hlasem a Susanně zamrzl úsměv na rtech. „Kdepak. Dělal jsem si srandu. Pokoj 117.“ doktor se zasmál a odešel.
Komisařce spadl kámen za srdce. Že i doktoři mají smysl pro černý humor opravdu netušila.

„115, 116, 117.“ odpočítávala pokoje v chodbě a vešla na ten správný se dvěma jedničkami a sedmičkou na konci.
„Zdravím, Susanno. Tak mě konečně dali na normální pokoj. A mám tu i televizi.“ chlubil se a ukázal na malou, stříbrnou televizi značky Thomson.
„To je paráda. Taky ti musím něco říct. Theresa si podřezala žíly a zemřela, a tím pádem ta žaloba neplatí.“
„No to je hustý. Koukám, že dnešek je vydařenej. Byl tady Kevin a víš, co říkal?“
„Netuším.“ šibalsky mrkla a posadila se k jeho nohám.
„Prý je rád, že strejda nechal bačkory v botníku.“ oba se zasmáli.
Povídali si asi hodinu, a když se Susanna zvedla k odchodu, chytil ji za ruku a stáhl zpátky.
„Počkej, ještě nikam nechoď. Musím ti dát pár instrukcí. Řekni Semirovi a Tomovi, ať večer přijdou a dej jim ten katalog s oblečením, co sis prohlížela v den smrti té první Missky. Je ti to jasný?“
„A na co potřebuješ ten katalog?“ divila se a nic nechápala.
„Dočkej času a nebuď zvědavá, stáří by ti neslušelo.“ setřel ji a konečně ruku pustil.
„Vyřídím a měj se. Čau.“ odešla a Frank si zapnul televizi, kde dávali romantickou telenovelu Smaragda.
„Ach, done Juane, já nic nevidím. Všude je černo. Ani svou oblíbenou zelenou nevidím.“ stěžovala si Smaragda svému borcovi.
„Bodejď by jo, když jsi v bílým nemocničním pokoji, ty zelená zrůdo.“ urazil Frank seriálovou hvězdu pro důchodkyně, ale nepřepínal a díval se, co don Juan odpoví.

Večer se skutečně dostavili komisaři z Kobry 11 i s katalogem zimního oblečení.
„Susanna bude mít za chvíli narozeniny. Co kdybysme jí koupili ten nechutně drahej zimní kostýmek z toho katalogu?“
„Vždyť si vybírala jeden za 200 a druhý za 450 eur. Tak který jí chceš vybrat?“ řekl Semir a nalistoval na stránku se zmiňovaným zimním oblečením.
„Já hlasuje pro ten za 200.“ zvedl ruku Tom.
„Já spíš myslel oba. Vždyť budou i Vánoce.“
„Franku, to můžeme rovnou koupit i šéfce. Kdy že to má narozeniny? Čtrnáctého?“ hádal Semir.
„Ale houby, jedenáctého.“ opravil ho chybně Tom.
„Sem myslel, že sedmnáctého, ne?“
„Asi jo. Ale šéfce nic nekupuju. Susanně jo, ta teď toho zkusila hodně a navíc i vyřešila ten případ s Miss. Takže si to rozdělíme na tři.“ rozhodl Semir a vytáhl mobil s kalkulačkou.
„To to budeme platit celý sami? Zatáhnem do toho i Andreu, Hotteho, Dietera a možná i šéfovou.“
„Dobrá, Trabere, tak teda 650 děleno 7. To je přibližně 93 eur.“ vypočítal Semir a ukázal číslo na svém mobilu ostatním.
„Bezva. Řekněte Andree, ať vymyslí způsob, jak zjistit Susanninu velikost, a oznamte to ostatním, jestli s tím dárkem souhlasí, a šéfce tu vyberem nějakej levnej šátek.“ mávl rukou a všichni tři začali listovat katalogem.

Další den celý stres z případu a událostí po něm skončil. Susanna ten den měla hodně práce, kterou jí uložila šéfová. Samozřejmě chtěla, aby nešla za Frankem do nemocnice. Ze samé práce ani nepostřehla příchod poslíčka, který přinesl několik balíků pro Toma a Semira. Ti se po jeho odchodu zdejchli pryč a nikomu to nebylo podezřelé. Celý den utíkal a postupně odešli i Hotte, Dieter a Andrea.
Susanna dopsala, co měla a tužku hodila mezi její „kolegyně“. Zvedla se k odchodu a následné návštěvě Franka, ale šéfová ji poprosila, zda by nemohla jet s ní.
„Jo, klidně.“ mávla rukou.

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 306
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
V pokoji 117 na ni všichni čekali, ale hlavně čekalo velké překvapení.
„Co to má znamenat? Co tu slavíte?“ vyzvídala, když se šéfovou otevřela dveře.
Všude po stěnách visely balónky a třásně. Semir, Tom, Hotte, Dieter a Andrea drželi v ruce sklenku se šampaňským a po Annině a Susannině příchodu také podali jednu jim.
„Susanno, přichystali jsme pro vás malé překvapení.“ usmála se Engelhardtová.
„To jako tohle?“ ukázala na výzdobu pokoje.
„To je jen třešnička na dortu. To pravý teprve přijde. Franku, máš slovo.“ řekl Tom a podíval se na svého kolegu v posteli.
„Když jsem se dozvěděl, jak jsi pro mě trpěla, rozhodl jsem se, že ti to nějak oplatím. Navíc musíme oslavit ještě to, že mám nejhezčí kolegyni v celém Německu a určitě i na celém světě. No, a potom taky, že tě nezavřeli. Zkrátka, tady máš předem něco k Vánocům a narozeninám.“ krásně se usmál a ukázal na věšák, kde byly zavěšeny na ramínku a zabalené ve vaku na šaty dva zimní kostýmky z katalogu za 200 a 450 eur.
„To je pro mě?“ nevěřila, i když stále nevěděla co že se to tam skrývá.
„Tak už to rozbal. Všichni jsme zvědaví jak se ti to bude líbit.“ pobídl ji Hotte.
„Tak dobře.“ vrazila sklenku Andree do ruky a přešla k věšáku. Opatrně rozepla oba vaky a zavřela oči. Strhla je, ale pořád její zelenohnědá kukadla nic neviděla. „Jedna... Dva... Tři... Teď.“ otevřela oči a spatřila dva vytoužené kostýmky. „No ne, to je sen.“ rozplývala se.
„Snad ti budou. Museli jsme si vyžádat tvůj dotazník u prezidenta Miss. Tam jsi měla napsány velikosti.“ usmála se Andrea.
„Franku, děkuju ti. Ani nevíš jakou jsi mi udělal radost. Tohle byl ten nejlepší případ ze všech.“ objala ho kolem krku a po celou dobu svého děkování ho nepustila.
„To je dobrý, nebo tě zase zavřou, ale tentokrát za vraždu veřejného činitele.“
Oba komisaři z Kobry 12 se zasmáli.
„A pro vás, šéfová, taky něco máme.“ ozval se Semir a podal jí krabičku.
Anna ji otevřela a spatřila krásný, jemný šátek. „No ten je skvělý. Možná vám prominu i pár rozčtvrcených aut.“ zašklebila se a uvázali si ho kolem krku.
„Sluší vám, šéfová.“ pochválil Hotte.
Do všeobecného veselí vstoupil doktor. „Koukám, že se tady něco slaví.“ usmál se.
„Oslavujeme, že mám nejkrásnější kolegyni v Německu.“ pochlubil se Frank.
„Vaše kolegyně je pěkná, to je pravda,“ hodil okem po Susanně, „ale jak to víte?“
„Vyhrála Miss, ale vzdala se titulu, protože je hloupá.“
„Opravdu? No to nebude zase tak hloupá, zvlášť když pracuje s vámi a vy také blbej nejste, nebo se pletu?“ usmál se znovu.
„Já to myslel jako srandu. Je to liška a neříkám to rád, ale je dobrá.“ šibalsky na ni mrkl.
„Ale teď k tomu, proč jsem přišel. Sestra mi řekla, že vás bolí břicho.“
„Jo, ale to je z tý hnusný stravy.“ postěžoval si.
„Víte, pane doktore, on je zvyklý na hranolky, kolu a párek v rohlíku.“ Susanna spiklenecky na doktora mrkla.
„No, to mění situaci. Tedy abych upřesnil, budete muset na čas změnit jídelníček. Kuchařky hamburgery neumí. Ale trošku vám pomůžeme.“ usmál se znovu.
„Pošlete ho na klystýr.“ navrhla s nadšením Susi.
„Na klystýr?“ divil se lékař.
„Jo, klidně tam půjdu, jen když zbavíte můj žaludek toho humusu, kterej tam sídlí a nechce ven.“ vychrlil Frank.
„Tak dobrá. Dojdu pro vozík a odvezu vás na klystýr.“ s úšklebkem se podíval na smíchy dusící se Susannu a ostatní, kteří byli rudí jako slávistická vlajka. Doktor se za minutu vrátil i s vozíkem a pomohl Frankovi do něho.
„A co je to ten klystýr? To je nějaký prášek, tak proč mě vezete pryč?“ konečně si vzpomněl, že vlastně vůbec neví, co to klystýr znamená.
„No víte, Pane Trabere, to je...“ to už ale zavřel dveře na pokoj a odjel pryč.
Celé osazenstvo sto sedmnáctky se rozesmálo. I pánská část návštěvníků. Frank byl jediný, kdo nevěděl, co to klystýr je a co bude muset podstoupit.
„Nééééé! já chci zpátky! Pomóóóc!“ slyšeli Frankův jekot, a tudíž usoudili, že doktor konečně seznámil jejich kolegu s pojmem klystýr.
„Ještěže je Frank na ženský. Jako řiťopich by to asi nepřežil.“ popadal se za břicho Semir.
O chvilku později opět slyšeli Frankův jekot: „Ááááá! Nééééé! Jauuu! Pusťte mě! Vytáhněte to ze mě! Ááááá!“ po celou dobu, co mu sestra klystýrovala jeho tělo, Frank ječel a řval o pomoc. Když se vrátil na pokoj, hodil vražedný pohled na svou parťačku. Ta jen pokrčila rameny a dál dusila smích.
„Doufám, že tě to taky potká, ty zmije.“ sykl.
„Jednou určitě, neměj strach, ty kobro.“ usmála se.
„No vidíte, Trabere, kdybyste radši držel pusu, mohl jste si tento zážitek odpustit. Říká se mluvit stříbro, mlčet zlato. Řiďte se tím občas.“ poradila mu se šibalským smíchem šéfka.
„Trabere, já z tebe nemůžu. Ty vrahu, asi z tebe umřu smíchy.“ smál se Tom.
„No dělej, přeju ti to. Tak hnusnej zážitek jsem nezažil. To byla milejší i Rosemannová.“
Ještě chvíli se Frankovi smáli, až promluvila šéfová:
„No tak je to všechno za námi. Naštěstí. Theresu jsme chytili, Susanna do vězení nepůjde, Frank bude také zdravý a oslavili jsme už narozeniny. Myslím, že tenhle měsíc se zapíše do historie naší služebny. Tak ať žije dálniční policie v Kolíně!“ zvedla sklenku se šampaňským a stejně tak udělali i ostatní.
„Na dálniční policii.“ popřáli všichni sborem a přiťukli si.
„Ale hlavně na klystýr a Frankovo uzdravení.“ usmála se Susanna a letmo ho políbila na čelo, čímž svou poznámku o klystýru odčinila.

KONEC! Very Happy Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
[quote=JSSVLVKMK]„Nevíš, co bych měl koupit Kevinovi k narozeninám? Má je 15. listopadu a já pořád nic nesehnal.“ stěžoval si kolegyni na sedadle spolujezdce.
„Tak ti nevím, jestli tu hnusnější za 200, nebo hezčí a elegantnější za 450.“ brblala si pro sebe zabořená do katalogu.
„Co to pořád studuješ?“ nakoukl jí přes rameno. „Katalog oblečení?“ divil se.
„V něčem v zimě chodit musím. Přece nebudu nosit plavky.“ vysvětlila své počínání a stále porovnávala dva modely za 200 a 450 eur.
„Nevím, co řešíš. Já chodím v jednom a nikdo si nestěžuje.“
„Víš jaký je podstatný rozdíl mezi mužem a ženou?“ zeptala se dřeváka Franka.
„Netuším.“ zavrtěl hlavou.
„Chlapům jde o krásu, kdežto ženám více záleží na citech a povaze muže.“
„Hmm, takže je to jedno, když chodím v jednom.“
„U tebe to možná jedno je, ale u mě ne. Proto si musím vybrat mezi zimní kolekcí za 200 nebo 450 eur.“ vysvětlila a opět se zabořila do katalogu.
V ten samý okamžik tmavý Mercedes předjela stříbrná Honda Civic a razila si cestu mezi projíždějícími auty.
„Co to je za magora?“ rozčílil se Traber a sešlápl plyn.
„200 nebo 450.“ opakovala si pro sebe Susi a situaci na dálnici nevěnovala pozornost.
„Tenhle jede tak 170.“ [/quote]

Jak u opravdové Cobry 12. U tohohle si je lze představit Smile

Další řidiči, kteří pod 120 nešli, si dali s Peugeotem, Hondou, kamionem a Fiatem pěkného hudlana. Ale vyjmenovávat všechny experty dnešní slabé bouračky, byly bychom tu do Vánoc.


Laughing Laughing

Moc pěkné..

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 234
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Jak řekl Tom:,,Ty vrahu!" U tohohle jsem se málem udusila smíchy ... Popravdě řečeno smála jsem se i tomu když Theresa vraždila nebo když si ta finalistka roztříštila lebku ...

Tleskám!Krásné!Smile

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
2. Krása x smrt
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma