AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbí?
1
100%
 100%  [ 4 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 4

4. Začátek smutného konce
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
ZAČÁTEK SMUTNÉHO KONCE


Již uzdravená a propuštěná z nemocnice i z domácího léčení Kobra 12 seděla ve svém kanclu a hrála karty.
„Eso, sedmička, ani si neber, svršek a měním na oranžovou a prší. Dej sem deset centů.“ mrskal jednu kartu za druhou na balíček Frank a nakonec se poťouchle usmál.
„Neprší, už přímo hřmí. To je podesáté, co jsem s tebou prohrála. To není možný, že ty podvádíš!“ podezírala ho a nakoukla přes stůl. „Franku, ty fixluješ! Ty máš pod sebou karty. To neplatí, vrať mi moje euro.“ čertila se.
„Von Landitzová! Traber! Ke mně do kanceláře!“ ozvala se trochu hlasitěji šéfka.
„Vždyť jsem říkala, že neprší, ale hřmí.“ poznamenala na šéfčin jekot.
Frank jen pokrčil rameny.
Ve skutečnosti ani nehřmělo, ani nepršelo, ale sněžilo. Byl krásný lednový den a na parkovišti před služebnou ležela závěj sněhu. Přesně jako z pohádky o Ledové královně.

„Sedněte si.“ vyzvala je Anna po jejich příchodu. „Musím vám sdělit, že od příštího měsíce, to je za týden, končíte u dálniční policie.“
Susanna s Frankem se na sebe nechápavě podívali.
„Šéfová,“ začala Susanna, „snad nás nechcete vyhodit. Jiní také ničí auta a jenom jim to strhnete z platu. Pracujeme dobře, jenom jsme teď leželi v nemocnici, tak proč tohle?“
„Susanno, věřte mi, že vás vyhodit nechci. Jste nejlepší policisté, co tu mám. Pracujete v takovém tempu, že zločin na čtyřech kolech nemá šanci,“ uchechtla se, „ale na příkaz policejního prezidenta vás budu muset převelet.“ oznámila lítostivě.
„Cože? Převelet? nevěřil svým uším Frank.
„Doufám, že zůstaneme na dálniční. Na jiné oddělení se nestěhuju.“
„To já taky ne. Když nás už musíte převelet, tak jedině na dálniční do Düsseldorfu.“
Ani jednoho nenapadlo nechat šéfovou domluvit.
„Nechte toho hádání.“ okřikla je. „Pořád mluvíte v množném čísle, ale...“ odmlčela se, protože Susanna začala vřískat.
„Cože?! To nás chcete rozdělit?! My dva jsme tým, nemůžete nás převelet na jiné oddělení! To přeci nejde!“
„Susanno, už mě konečně nechte domluvit.“ zakřičela, aby Susannu přehlušila. „Je to ještě horší než si oba myslíte. Vy nepůjdete na dálniční do Düsseldorfu, ale Susanna dostane místo na kriminálce v Hamburku a Franku, vy se usadíte v Mnichově na mravnostním oddělení.“ vychrlila ze sebe a oba její podřízení zmlkli. Již za týden to budou ex-podřízení.
„Kriminálka v Hamburku.“ opakovala nevěřícně.
„Mnichovské mravnostní.“ přidal se Frank.
„Vždyť je to přes celé Německo. Jenom my dva tvoříme skutečný postrach pro zločince a vyvrhele. Nemůžete nás rozdělit.“ Susanna téměř brečela.
„Já vás nechci ani převelet. Policejní prezident si myslí, že máme málo případů a jeden tým proto stačí. No a vy jakožto služebně mladší dvojka máte ustoupit před Kranichem a Gerkhanem. Ti by teď měli řešit každý případ, který se naskytne.“
„To přeci nemůžou zvládnout. Pořád se něco děje.“ namítal Traber.
„Já to vím, ale co mám dělat? Příští týden se Susanna stěhuje do Hamburku a vy do Mnichova.“
„A co naše byty. A kde budeme bydlet?“
„Dostanete jeden policejní byt v Hamburku, vy, Trabere, také. A vaše dosavadní byty můžete třeba pronajímat.“
„To přeci není možný. Už dva roky spolu děláme, zvykli jsme si na sebe, tvoříme výbušný tým a teď se máme rozdělit a každý jít na jinou stranu Německa? To se nemůžeme vzepřít? Musíme poslouchat toho vola, který nechápe, že náš domov je dálnice v Kolíně? Tady to všechno začalo. Sakra, já nechci odejít.“ Susanna naříkala a přitom jí skápla slza do klína.
„Nemůžu vás tu nechat, musíte jít. Chápu, že je to pro vás těžké, ale ani já vás nechci ztratit. Jste skvělí, tolik případů jste vyřešili. Dokonce i ty, se kterými by si neporadil ani Sherlock Holmes. Vím, že jste jeden tým a jeden bez druhého jste obyčejní policisté, kteří nevyřeší ani smrt berušky zašlápnuté býkem. Hodinu jsem se s prezidentem hádala, zda byste mohli zůstat alespoň spolu, že jste skvělá dvojka, ale prý v Mnichově shání komisaře a v Hamburku také. Vaše převelení je proto nevyhnutelné. Je mi líto.“
Susanna se nečekaně zvedla a prchla do své kanceláře. Frank vyběhl za ní.
„Ten blbec! Tohle je můj domov! Nemůžu jít jinam! Dostanu nového kolegu, už nikdy se tolik nezasměju jako doposud. Nikdy se spolu nebudeme smažit u šéfový jak malé děti, které stejně jako my zničily autíčko. Nikdy se už neuvidíme, nikdy už spolu neoslavíme narozeniny, nikdy se už nebudeme hádat, hrát karty, vyjíždět na hlídky, řešit případy. Tohle už nikdy spolu. Chápeš to, Franku, chápeš? Už nikdy.“ křičela naštvaně na Franka, který se necítil dvakrát lépe. Také si to uvědomoval, ale co mohl dělat? Chtěl zůstat v Kolíně, na dálniční policii, mít za parťačku Susannu, za šéfku Engelhardtovou, technika Hartmutta, jezdit na obědy ke Schröderovi, bavit se s Tomem a Semirem, smát se Hottemu a Dieterovi, ale hlavně bydlet ve svém bytě.
„Co je to tu za křik?“ přiřítil se do kanceláře Semir s Tomem.
„Oni nás rozdělili. Převelili, Semire, převelili. Už nebudeme v Kolíně.“ křičela hystericky na Semira.
Celá služebna zmlkla. Bylo by slyšet špendlík spadnout, kdyby Susi neřvala dál:
„Já nechci do Hamburku na kriminálku.“
„Susanno, uklidni se. Myslíš, že mě to těší? Mám sto chutí toho stupida policejního prezidenta za ten Mnichov zmlátit.“ uklidňoval ji Frank a s útěchou ji hladil po zádech.
„Moment, teď jsem to asi špatně pochopil.“ zarazil se Tom. „ Takže vy dva budete převeleni. Susanna do Hamburku na kriminálku a Frank do Mnichova. A my dva tu budeme sami dřít všechnu práci?“
„Jo. Policejní pako nás nechalo odvolat z dálniční, že je nás tu dost a případů málo. Vůbec mě netěší dělat na mravnostním.“
„Tak to je síla.“ zhodnotil Semir.
Celá služebna sledovala šéfčiny kroky do kanceláře Kobry 12.
„Susanno, Franku, tady jsou vaše nové průkazy.“ opatrně položila dvě kartičky na roh Frankova stolu. Sledovala soptící Susannu a smutného Franka. „Už mi je poslali. A vy dva máte případ na A 61.“ Otočila se na Kobru 11.
„A kde přesně?“
Šéfová mu sdělila podrobnosti, ale netušila, že tím ve skutečnosti přilévá olej do Susannina ohně: „To je přeci náš úsek a tudíž náš případ.“
„Ano, jenže vy už třeba případ nestačíte vyřešit. Proto ho rovnou dávám Kobře 11.“
„To je tak nespravedlivý. Po celým Německu je takových týmů a on musí rozdělit zrovna nás dva. Kdybychom alespoň byli pořád jeden tým, ale každý musíme na jinou stranu republiky.“
„Kranichu, Gerkhane, jeďte na tu A 4. Susanno, už s tím nic neudělám ani já, ani vy, tak se s tím smiřte.“
Šéfová, Semir i Tom odešli a Susanna s Frankem zůstali v kanceláři sami.
„Budeme si psát a volat. Jsme přeci nejlepší kamarádi.“ povzbudivě se na ni usmál.
„To jsme. A doufám, že s námi nebudou moc spokojeni a pošlou nás tam, odkuď jsme přišli – sem do naší kanceláře na naši dálnici.“
Stáli těsně u sebe se sklopenými hlavami a potichu se šeptali povzbudivá slova. Ani jeden nechtěl toho druhého ztratit, nedobrovolně ho opustit.
„Musím domů.“ řekla nakonec Susi a odjela do svého přepychového bytu.
Frank se po chvíli zvedl také a celý zkroušený zajel do motorestu na jednu kolu a hamburger.

Dny pomalu pluly a Susanna s Frankem měli na dálničním oddělení v Kolíně strávit poslední den. Ten chtěli využít jako rozlučkový, a proto zajeli za Hartmuttem naposledy ho pozdravit.
„To je škoda, že vás převelili. Už mi sem nebude nikdy jezdit žádná krásná ženská. Akorát tak šéfová.“ zalitoval.
„A co Schrankmannová??“ připomněla mu, protože ta Harta navštěvovala docela často.
„No jo, jenže to není ženská, ale chlap.“ protočil oči v sloup.
Všichni tři se zasmáli Almaře a Susanna objala zrzka a Frank si s ním podal ruku.
„Tak teda ahoj a mějte se krásně. A oba se někdy ozvěte. Budu na vás vzpomínat.“ křikl za nimi ještě technik a dále se věnoval leštění palubní desky své Lucy.

„Zrovna jsme chystal týden Kobra 12 – americké speciality s japonskými přísadami.“ povzdechl si Schröder.
„Co to je za humáč?“ povytáhl obočí Frank.
„Například hot dog s rýží.“
„No fůjtajxl.“ zhodnotila Susanna.
„Ještě jste to neochutnali, tak nehodnoťte.“ okřikl je kioskář.
„No tak dej za nás porci Tomovi a Semirovi, určitě budou nadšení, že na nás budou mít vzpomínku na záchodě.“ zašklebil se komisař.
„Tak tedy hezký zbytek života v Mnichově a Hamburku. Snad si někdy vzpomenete na starej dobrej Kolín.“
„Neboj, na ten nikdy nezapomenem.“
„Tak teda nashle a tady jeden drink na účet podniku.“ každému podal koktejl Kakiano, na který mu dali recept z cesty Karibikem.
Dopili lahodný nápoj a odjeli se rozloučit se služebnou a svou již vyprázdněnou kanceláří.
Na stanici na ně čekalo překvapení. Všichni obvěsili balónky kolem dveří a na stěny a přichystali několik lahvinek sektu.
„To abyste na nás nezapomněli a vzpomínali na to, co jste tady všechno prožili. Určitě budete vzpomínat na svoje první setkání, první hádku, první zničené auto, první neúspěch a trapas, první velkou starost o toho druhého a první vážná zranění.“ začala řeč Anna a mluvila tak dojemně, až Susanně začaly padat slzy z očí. „Tady máte každý malý dárek od nás všech.“ oběma komisařům podala balíček.
Po rozbalení na ně vykoukly obličeje všech kolegů a kolegyň a nechyběl ani Hartmutt a Schröder.
„Franku, taky pro tebe něco mám.“ podala mu album jejich společných fotek.
„Taky pro tebe mám naše fotky, ale úplně jiný než jsou tady.“
Oba byli dojatí tím druhým.
„Mám úplně stejný jako jsem ti dala.“
„Já taky. Za ty dva roky jsme se nechali vyfotit tolikrát, že by nám mohli závidět i modelky.“ usmál se Frank.
„Tak si připijeme na naše nešťastné převelení a doufejme šťastné začlenění do hamburského a mnichovského života. Na vás.“ pozvedla sklenku Anna a připila na oba komisaře.

„Let 2708 do Mnichova...“ slyšeli bývalí dálniční komisaři z Kolína v amplionu odlet Frankova letadla v bonnské letištní hale.
„Tak už ti to poletí.“
„Hmm, a kdy to letí tobě?“ zeptal se sklesle.
„Asi za hodinu. Ještě se musím rozloučit s Timem.“
„Ty s ním chodíš?“ divil se její ex-kolega.
„Jo, ale asi to nebude mít dlouhýho trvání, protože budeme od sebe hrozně daleko.“
„Tak teda ahoj a zavolej mi.“ loučil se budoucí komisař mravnostního oddělení.
Objal ji a ona jeho. Chvíli se takhle mačkali, a když se od sebe odlepili, Susanna ho políbila na tvář.
Frank se dotkl prsty místa polibku: „Tu si budu do smrti pamatovat.“
„Ahoj.“ se slzami v očích se s ním rozloučila a Frank ji políbil na její krásné čelo.
Zamávali si a Frank zmizel. Místo něho se v letištní hale objevil Mercedesák.
Susanna se s ním rozloučila a odletěla letem 1210 do Hamburku.
Frank si stopl taxi a nechal se odvézt do svého nového bytu. Stejně tak učinila i Susi.

Arrow

Susanna vstoupila do svého nového hnízdečka. Byt byl již zařízen od věšáku až po povlečení ladící s barvou nábytku.
Pověsila si svršek od nového kostýmku za 450 eur, který dostala od svých kolegů, a pokračovala v prohlídce.
Po její levé ruce byly do stěny zasazeny dveře vedoucí do krásné koupelny s rohovou, výřivou vanou a sprchovým koutem. Dveře zavřela a pokračovala do obývacího pokoje. Mezi předsíní a obývákem nebyly dveře, a tak byt působil nestísněně a obrovsky.
Obývák tvořila červená sedačka, okolo stojící dvě křesla a před nimi skřínka s televizí a videem. Nechyběl ani konferenční stolek.
Její pohled od dveří směřoval doleva na kuchyň s barovým pultem a v koutě se krčil stůl se židlemi.
Po obhlídce obývacího pokoje spojeného s kuchyní zamířila doprava ke dveřím nejspíše do ložnice.
Za dveřmi byl opravdu pokoj určený k odpočívání Šípkové Růženky. Tedy spíše akční Susannky.
Postel, přesněji letiště, bylo pohodlné a měkké. Z celého bytu se jí ložnice zdála nejhezčí. Nechybělo tu zrcadlo, skříň a hustý koberec příjemný na dotek.
„Kolínský byt byl lepší. Co asi v něm teď dělají ti nájemníci?“ přemýšlela o svém luxusním, patrovém bytě, který pronajímala mladému páru.

Také Frank si prohlížel svoji klícku.
Podkrovní byt se šikmým stropem byl sice hezký, ale nějak si nemohl zvyknout na tři schody z obýváku do ložnice.
Stejně jako Susannin hamburský byt nebyl téměř celý propojen dveřmi, ale jednotlivé části odděleny schůdky. Vešel do dveří, sundal boty, které odkopl na stranu, a hned zakopl o první schod.
„Sakra.“ zaklel a po dalších dvou vstoupil do obýváku.
Pěkně zařízený pokoj s kuchyní nalevo oddělený přepážkou se mu líbil, ale také si říkal, že Kolín je prostě Kolín a byt v něm je jen jeden.
Na dalších schodech zakopl také a sloupy tyčící se do šikmého stropu mu připomněl Susannin byt v Kolíně.
V pokoji stála jedna skříň a velká postel. A naproti posteli dveře do koupelny.
Opět schody, tentokrát dolů, a samozřejmě nezapomněl pořádně zakopnout a zanadávat.
Vana umyvadlo, záchod, pračka, se kterou to stejně neuměl, a hlavně ty tři hnusné schody tvořily koupelnu.
„Dobrý, ale je tu nějaký ticho.“
Oblečený hupsnul do postele a začal chrápat.

Susanna si sedla do červené pohovky a vytočila číslo svého bývalého kolegy.
Franka vyzvánění vzbudilo, ale byl rád, že volá právě jeho ex-parťačka.
„Ahoj. Tak už jsi v Hamburku?“
„No to si piš. Děsně malý a žádná výzdoba v asijském stylu.“ stěžovala si.
„Buď v klidu. Bydlím v nějakým podkroví, co krok, to schod a ukopnutej palec.“
„Taky jsme zvědavá na kolegy. Nějak si nemůžu zvyknout, že zítra pojedu do práce a neuvidím tebe, Andreu, šéfovou, Semira, Toma, Hotteho, Dietera, nenechám si vyklepat svoje milovaný Céčko u Hartmutta a nepoobědvám u Schrödera.
„Taky mi to bude chybět.“
„Třeba to tam i tady bude lepší než v Kolíně. Ještě to nemůžeš vědět.“
„To vím stoprocentně. Takovej zapadákov jsme neviděl.“
„Vždyť Mnichov je větší než Kolín.“ namítala.
„Ale tolik vzádelenej od Hamburku a Kolína.“
„Vím, jak se cítíš. Tohle si říkám taky. Mnichov a Kolín.“
Povídali, stěžovali, vzpomínali docela dlouho, než si vzpomněli, že by mohli jít obhlédnout město.
„Tak se zatím měj a ozvi se zase.“
„Čau, Franku.“ rozloučili se a zavěsili.

Po obhlídce Hamburku přišla do svého nového bytu celá utrmácená. Měla ale takovou radost, že se z předsíně rozběhla, přeskočila opěradlo pohovky a usadila se na ni. S úsměvem zapnula televizi a sledovala večerní zprávy. Zrovna běžela reportáž o plastické výbušnině Semtex pocházející z České republiky.
„...Je to velice nebezpečná výbušnina. Teroristé ji mohou propašovat i na palubu letadla, protože letištní kontroly ji neodhalí.“ seznamoval se Semtexem reportéry a širokou veřejnost šéf chemičky, kde se plastická trhavina vyrábí.
„Strach z teroristického útoku má teď nejen celé Německo, ale i celý svět. Při převozu z letiště do vojenského skladiště k obranným účelům se totiž ztratilo obrovské množství této látky. Případ vyšetřuje zemská policie.“
Susanna po této zprávě na pohovce usnula a spala do dalšího rána.

„Dobré ráno, pane Trabere,“ přivítala Franka jeho nová nadřízená, „jsem Anja Fischerová, vaše nová nadřízená.“
„Dobrý den, Frank Traber.“ potřásli si pravicí.
„Zrovna támhle jde vaše nová kolegyně.“ ukázala na metr sedmdesát vysokou špinavou blondýnku mizející se štosem složek v kanceláři naproti té šéfčiny.
„Moniko, pojďte ke mně.“ zavolala na policistku v civilu.
Žena vstoupila a těkala pohledem mezi Frankem a paní Fischerovou.
„Moniko, tohle je váš nový kolega Frank Traber. Policejní prezident ho k nám převelel z dálniční policie v Kolíně.“ ukázala na Franka ve své oblíbené kožené bundě. „Pane Trabere, tohle je Monika Bellerová. Dělá u nás už přes dva roky a její kolega před nedávnem podal výpověď. Doufám, že si spolu budete rozumět, a vás, Moniko, prosím, abyste tady pana Trabera provedla služebnou a seznámila ho s naším oddělením.“
Oba neuniformovaní policisté opustili šéfku a Monika ho zavedla do jejich kanceláře.
„Nebudeme si tykat?“ navrhla.
„Proč ne? Frank.“
„Monika. Tak tohle bude tvůj stůl.“ ukázala mu ten blíž ke dveřím. „Támhle v těch policích jsou složky a dokumenty všech případů.“ upozornila na stěnu po pravé straně od dveří. „A teď pojď, ukážu ti kancelář druhého týmu a kuchyň.“
Vyšli před svou kancelář a zamířili doprava. V dlouhé chodbě se na sebe mačkaly další kanceláře, ta první patřila týmu 1, a na konci chodby byla kuchyňka podobná té jejich. Lednička, stůl, kávovar a mnoho dalšího.
„Ještě ti ukážu vozový park a tvůj nový služebák.“
Před služebnou stálo plno nových aut nejrůznějších značek.
„Tohle je můj Brouček,“ ukázala na Porsche 911 v červené barvě, „a tohle je tvoje.“
Frank zíral na oba vozy. takže v Mnichově se jezdilo 911 a dalšími luxusními vozy. Jeho nové auto se pyšnilo názvem Yes! Roadster 3.2 Turbo.
„To si můžete dovolit takovýhle bouráky? U nás bylo nejlepší auto Porsche 996.“ valil oči
„Já a můj kolega jsme vyřešili znásilnění manželky jednoho z vysokých funkcionářů v Mnichově. Za odměnu daroval celé služebně nová auta.“
„Já měl Mercedes E 220, ale tenhle Yes! je prostě božskej. Kabriolet, stahovací střecha, paráda.“ slintal na stříbrný kabriolet.
„U paní Fischerové si pak vyzvedni klíčky.“
„Vy tu říkáte šéfový paní Fischerová?“ divil se, protože byl zvyklý říkat šéfová.
„No a jak bys jí chtěl říkat? Anjo?“
„My Engelhardtový říkáme šéfová.“ teď posmutněl. „Teda já už doříkal.“
„Tebe to mrzí, že tě přeložili?“
„Jo. S mojí kolegyní to pořád nemůžeme rozdejchat. Spolu jsme toho zažili opravdu hodně. Je hrozně vtipná, ale vždycky jsme spolu byli na ostří nože.“
„Ty jsi už měl kolegyni? Myslela jsem, že jsi pracoval s chlapem.“
„Ne, Susanna byla moje druhá parťačka. Ji přeložili na kriminálku do Hamburku.“
„A jaký to bylo na dálniční? Neumím si představit, co se tam všechno řeší.“
„Dálniční oddělení je to nejlepší. Zvlášť to v Kolíně. Šéfová, Semir, Tom, Andrea, Hotte, Dieter a hlavně Susanna byli skvělý tým. A taky Hartmutt a Schröder. Budou mi chybět ty hromadné havárie, honičky aut, útěky lupičů, zloději aut, vrahové a vyděrači. Řešili jsme tolik případů. Bomboví vyděrači, únosy, útěky lupičů, krádeže obrazů, přepadávání na benzínkách, ochrany svědků a spoustu dalších.“ vzpomínal na případy, na které nešlo zapomenout.
„Doufám, že se ti tu bude líbit. Ostatně jsem ti ani neřekla, jak se jmenuje náš tým. Tady si všichni říkají Ocelot. My dva jsme Ocelot 8.“
„Ahoj, Moniko,“ volal muž od černého Lamborginy, „co to máš za borce?“
„Ahoj. Tak zaprvé je to můj nový parťák a váš nový kolega a zadruhé se ještě nepředvedl, takže nevím, jestli je tak dobrej.“
„Aha, tak to teda sorry. Já jsme René Würfel.“
„No a já jsme jeho parťák Matthieu Kupfer.“
„Matthieu? To mi připomíná jednoho... to je jedno. Já jsem Frank Traber.“
„My zase Ocelot 7, tak si nás pamatuj.“ řekl René, vysoký muž, a zašel do služebny. Jeho ještě o deset centimetrů vyšší kolega ho následoval.
„Tak to je naše služebna. Když nebudeš něco vědět, zeptej se mě, ráda ti poradím.“ krásně se na něj usmála, ale Susanna to uměla stejně lépe.

„Slečno von Landitzová, tohle je váš nový kolega Wenzel Hinkend.“ představil boss kriminálky pan Besoffen Susanně jejího kolegu.
Byl to takový ten týpek celý v obleku a s černými, uhlazenými vlasy na patku lesklými od pomády. Vypadal jako Mr. Bean, akorát nebyl tak potrhlý a praštěný. Jednal logicky a inteligentně a jeho velký zvyk byl dosti odporný. Pokaždé si naslinil ruku a uhladil si s ní své černé, krátké vlasy.
„Ahoj, Susanno.“ mlsně se na ni usmál a podal jí svou ruku, kterou si právě uhladil vlasy.
„Dobrý den.“ opětovala pozdrav zachmuřeně.
„Wenzele, ukaž tady naší jediné policistce služebnu.“ také se usmál a mrkl na Susi.
„To je horor,“ pomyslela si, „tady chcípnu a budu ještě ráda.“ protočila oči v sloup na svou poznámku, jenž nahlas nevyslovila.
Wenzel jí ukázal kancelář, kuchyň, výslechovou místnost, parkoviště a její nový služebák.
„Od teď jsi Zmije 3 a budeš jezdit v tomhle zeleném golfu.“
Susanna se v tu chvíli modlila ke všem svatým, jen aby ji odtud dostali pryč.
„Teď bychom měli jet za jednou paní. Řešíme případ vraždy jejího manžela.“ opět si nechutně ulízl své vlasy.
„Tak jo, ale sedím vzadu.“
Poslušně si sedla na zadní sedadlo Wenzelova Opelu Astra a v rychlosti napsala SMS.

„Promiň, prosím tě. Přišla mi smska.“ omlouval se Frank Monice, když mu vyprávěla o svém bývalém parťákovi.
„JE TO TU HROZNY, NEVYDRZIM TO! POMOC, MUJ KOLEGA JE PRASE! CHCI DO KOLINA! JAK TO VYPADA U TEBE?“ přečetl si zprávu od své ex-parťačky a zasmál se nad poznámkou, že její kolega je prase. Naťukal odpověď, odeslal a věnoval se Monice.

„TO TE LITUJU. JA MAM SKVELOU KOLEGYNI A BEZVA BOURAK, ALE DO KOLINA BYCH SE VRATIL TAKY. DOUFAM, ZE SI ZVYKNU.“
Sms od Franka jí na náladě nepřidala. On se měl celkem bezva, ale ona málem umřela, jen co vstoupila na své nové pracoviště.
Po výslechu paní, která jim stejně toho moc neřekla, jeli zpět do kanceláře, kde si na svůj stůl vystavila fotku celé služebny dálniční policie v rodném Kolíně.
„To jsou tvoji bývalí kolegové?“ koukal jí přes rameno Wenzel.
„Jo, a co má bejt?“ odpověděla nerudně.
„Jen se ptám.“
Susanna vyndala z kabelky obě alba společných fotek s Frankem.
„Tohle je tvůj přítel?“ vyzvídal dál.
„Do toho, kdo to je a co má se mnou společného, vám nic není, tak mě prosím nechte být a nemluvte na mě, pokud se to zrovna nebude týkat práce.“ prskala na něho nesnášenlivě.
„Nezačneme si tykat? Pořád mi vykáš. Já jsme Wenzel.“ navrhl přátelským hlasem.
„To teda nezačneme a nepřeju si, abyste mi říkal jménem a tykal mi. Pro vás jsem slečna von Landitzová. Žádní přátelé nejsme a ani nebudeme, nepadali jsme společně ze schodů do sklepa. Je to jasné? Doufám, že ano, protože se mi to nechce opakovat.“
„Promiňte, slečno Netykavko.“
„Děkuji a teď mě prosím nechte být.“

Mezitím v Mnichově:
„To snad není pravda. To jste opravdu měli co týden nové auto?“ divila se s úsměvem Mona na Frankovo vyprávění.
„Jo, jo a to oba. Náš technik na KTU vždycky protáčel zorničky, když jsme tam přišli.“ smál se také.
„Byl vůbec případ, kdy jste nezničili služebák?“
„Jo, to určitě. Třeba když jsme zachraňovali sekretářku naší šéfové. To to Éčko i Céčko přežily bez újmy.“
„Tady auta putují do šrotu jen když sem jim přehřívá motor nebo jsou už stará, ale aby ho někdo rozdrtil o nějaký jiný vůz, to teda ne.“
„Asi zajedu domů a vyzkouším svůj nový služebák.“
„Tak dobře. Zítra tady, čau.“
Oba se rozloučili a Frank nasedl do svého nového korábu.
Vše v autě bylo krásně a komisař mravnostního oddělení zjistil, že se auto vyrábí v Grossenhain. Překrásný sporťák.

Susanna to už na služebně nevydržela. Bylo to tam na ni velice pochmurné, neútulné a neosobní. Rozhodla se proto jet domů.
Sbalila se, popadla klíčky od golfu a vyrazila do centra Hamburku do svého bytu.
„Sakra, já tam nechala to album.“ vzpomněla si při cestě, a protože si ráda prohlížela fotky, kde pózoval její kolega u svého Mercedesu, rozjela se zpět.

Na stanici popadla ze svého stolu album a chtěla co nejdříve zmizet. Zabránil jí v tom ale podivný rozhovor mezi šéfem Besoffenem a jejím nechutným kolegou Wenzelem.
„Podařilo se to schovat a zemská policie to tam určitě hledat nebude. A i kdyby to našla, nic nám nedokážou.“ mluvil šéf ke svému podřízenému.
Susanna špicovala uši a potichu přistoupila blíže k pootevřeným dveřím.
„Zjistili jsme, že pozítří budou převážet další várku.“
„Dobrá, Hinkende, zavoláme Modáfímu, zda má zájem o několik kil sladkých S.“
Šéf kriminálky vytočil nějaké číslo a za chvíli se spojil zřejmě s tím Modáfím. Mluvil arabsky a asi ten obchod se sladkým S vyšel. Zavěsil.
„Tak, Wenzele, máme zakázku na pět kilo Semtexu.“
„To nebude problém. Ve skladu je ho dost.“
„Výborně. A co ta tvoje nová kolegyně?“ zeptal se na Susannu.
„Je to mrška, netykavka.“
„O obchodu jí neříkejte, mohla by se vzpouzet. Určitě na to jednou přijde, ale pak ji budeme muset přinutit mlčet. Znám tyhle typy.“ pokýval hlavou.
„Dobrá, budu dávat pozor.“
„Tak pozítří tu akci s převozem Semtexu a o týden později ho propašujeme do Íráku. Modáfí má o Semtex velký zájem. výbušnina mu hraje do karet. Většinou ho propašuje do letadla a může tak všechny ohrozit. Prý má spadeno opět na Ameriku.“
„Vyjde to a my si ve zprávách prohlídnem ničivé obrázky zpustošené Ameriky naším Semtexem.“ ušklíbl se Hinkend.
To Susannaě stačilo. Tak právě její šéf a kolega kradou Semtex a prodáváají ho na Blízký Východ k teroristickým účelům. A oni mají strach, aby něco neprokoukla. Co bude dělat? Musí to zavolat Frankovi.

Arrow

Doma se celá roztřesená posadila na pohovku a v telefonním seznamu našla jméno Frank.
„Ahoj, Susanno. Hele, sorry, ale teď nemám čas. Postěžuješ si mi tak za hodinu, jo?“ odpálkoval její hovor.
„Co teď děláš? Je to hrozně důležitý.“ naléhala.
„Jsem na večeři s Monikou, mojí novou kolegyní.“
„Tak to tě můžu vyrušit...“ chtěla pokračovat a vypovědět mu, co všechno slyšela, ale Frank jí nedal šanci:
„Susannno, já fakt teď nemám čas ani náladu poslouchat tvoje nářky. Navíc je pozdě. Nepočká to do zítra?“
„Slyšel jsi o tom kradeném Semtexu?“ vychrlila otázku k tématu.
„Jo, ale co to má společného s tímhle hovorem?“
„Můj šéf a parťák ho kradou a prodávají na Blízký Východ. Tam ho používají pro teroristické účely.“
„A to se se mnou chceš poradit, co máš dělat?“ uhodil hřebíček na hlavičku.
„Jo. Vyslechla jsem jejich rozhovor. Prosím tě, Franku, pomoz mi. Musím jim v tom zabránit.“ naléhala stále.
„Si se zbláznila nebo co. Jsi první den v práci a hend se zapleteš do mafie napojenou na arabský teroristy. A po mně chceš, abych ti pomoh? No to je trochu moc, nemyslíš?“ odmítal pomoci komisařce.
„A co mi teda radíš? To se mám do toho nechat zaplést? A když je prásknu, vyřídí si to se mnou.“
„Tak se zkus obátit na šéfovou, já teď nemůžu. A navíc ani nevím, jak bych ti měl na dálku pomoci.“
„Obrátit se na šéfovou,“ soptila, „to si říkáš můj bývalý kolega? No dobrá, já si poradím sama. Dík za podporu, parťáku.“ zavěsila a třískla s mobilem.

„To byla Susanna?“ ptala se Monika.
„Jo. Má nějaký potíže a chce, abych jí pomohl.“
„Mafie na blízkém východě?“
„Opravdu to chceš slyšet?“
„Jo. Co má s tím Susanan společného?“
„Zatím nic, ale chce překazit svému šéfovi a kolegovi v prodávání Semtexu, který kradou.“
„Asi bys jí měl pomoct, když tě o to žádá.“
„A co mám asi dělat? Přestrojit se za muslima a vetřít se do jejich společnosti? Ani nápad. To ať si s tím Semtexem dělají, co chtěj.“ odporoval Frank.
„Jako policista bys měl zabránit zločinu a zvlášť, když při něm mohou zemřít tisíce obětí.“ zpytovala jeho svědomí.
„A jak jí mám pomoct, když ona toho ví tak málo a ještě k tomu je na druhé straně země?“
„Když se rozjedeš do Hamburku, nebudete tak daleko a společně toho najdete víc. Jste tým a určitě to dokážete.“
„Jet do Hamburku? Ani nápad, nemůžu jí pomoci. Ať se do toho neplete a nechá se v Hamburku převelet na jiné oddělení.“
„Jsi srab, Franku. Myslela jsem, že jdeš do akce rovnýma nohama, ale teď jsi mě zklamal.“ naštvaná se zvedla a opustila restauraci.
Frank zůstal u stolu sám. Popil ze skleničky s kolou a zavolal čišníka k placení.

„A jsou tu čerstvé zprávy ze světa. Americkému velvyslanectví v Íráku vyhrožuje tamní radikální skupina Sapéra teroristickým útokem na sanfranciský most. Případem se zabývá CIA.“ hlásilo zprávu Frankovo rádio, když druhý den jel svým roadsterem do práce.
„Ahoj, Trabere. Co chceš?“ řekla chladně do telefonu Susanna, když jí Frank zavolal.
„Rozmyslel jsem si to. Vezmu si dovolenou a přijedu do Hamburku pomoci s tím případem.“
„To brzo,“ zpražila ho, „ale přesto přijeď, pomoc uvítám.“
„Máš něco dalšího?“
„Ne, ale dnes se chci mrknout na to číslo toho Araba, se kterým mluvili a dohodli se na obchodu se Semtexem.“
„Výborně. Buď opatrná. Až budu moct odjet, zavolám ti, jasný?“
„Jasný. Od teď jsme tajný tým Kobra 12.“
„Krásně pojmenovaný tým. Mimochodem, jak se jmenuješ teď? Já jsem Ocelot 8.“
„Zmije 3, těší mě.“
„Dobrý. Tak zatím čau.“
„Ahoj, Franku.“
Oba zavěsili.

„Paní Fischerová,“ vstoupil do kanceláře své nové šéfové detektiv Ocelot 8, „víte, mám osobní problém. Jedna příbuzná je nemocná, tedy ona je po operaci, a požádala mě, jestli bych se o ni na nějaký čas nepostaral.“
„To chcete dovolenou, pane Trabere?“
„Ne, chtěl bych, aby to bylo placené jako péče o člena rodiny.“
„Pane Trabere, jste u nás druhý den a žádáte o volno. Nemůže si ta vaše příbuzná sehnat někoho jiného?“ nebyla zrovna dvakrát nadšena.
Ona je to moje matka a nikoho jiného nemá. A s pečovatelskou službou má špatné zkušenosti.“ vymýšlel si Frank.
„Nechám si to projít hlavou.“
„Ale ono to spěchá.“ škemral dál.
Monika zpozorovala neúspěch svého nápadu, a tak přišla Frankovi napomoc. „Franku, volají z nemocnice. Prý tvoje matka je schopná jít domů. Máš si zítra pro ni přijet.“ oznámila Mona a spiklenecky mrkla na Franka. Poté kancelář opustila.
„Paní Fischeorvá, zítra matku propustí a nikdo se o ni nebude moci postarat.“ prosil úpěnlivým psím pohledem svou novou šéfku.
Fischerová si vydechla a neochotně přisvědčila Frankovi volno z důvodu PČR.

Arrow

Večer téhož dne a v Hamburku se schylovalo ke krádeži. Tedy ne v bance, ale na oddělení vražd. Zloděj - Susanna von Landitzová. Krdaená věc prozatím v pozoci hledané - telefonní číslo Araba kupujícího pardubický Semtex.
„Ty ještě nejdeš domů, Susanno?“ zeptal se Wenzel komisařky. Ta psala do papírů a vůbec nehodlala k němu vzhlédnout.
„Kolikrát vám mám říkat, abyste na mě nemluvil, pokud se zrovna nejedná o pracovní záležitosti?“ vyjela po něm a stále psala.
„Jseš pořád jenom nabroušená, Susanno. Nechceš trochu polevit? A s tou prací to nepřeháněj. Klidně to můžeš dodělat zítra.“ nenapádně ji chtěl ze služebny vyhodit.
„Jsem zvyklá rozdělanou práci dodělat a do toho, kdy odejdu, vám nic není. Až se zvednu, tak se zvednu. A netykáme si pane Hinkende.“ stále psala a nevěnovala mu jediný pohled.
„Dobře, tak tedy nasledanou.“ popadl svou černou aktovku a odešel.
Susanna ještě chvíli čekala, jestli se třeba nevrátí. Když se ani po deseti minutáh neobjevil, šla obhlídnout služebnu, aby ji případně nenachytal někdo z kolegů. Vzduch byl čistý, nikde nikdo. Vkradla se tedy do kanceláře a zasedla za stůl.
Zvonění telefonu. Toho jejího. Na drátě byl Frank s dobrou zprávou.
„Mám volno. Zítra ve tři přijedu do Hamburku. Můžeš pro mě dojet?“ chrlil ze sebe.
„Jo, jasně. Musím končit. Jsem na obchůzce po šéfově kanceláři.“ oznámila mu šeptem, i když na stanici nikdo nebyl.
„Ok. Prohledej všechno. Telefonní seznam, poslední volaná čísla v pevný lince, počítač šuplíky.“
„Myslím na všechno. Hlavně mě nesmí nikdo chytit.“
„Dobrá. Tak pracuj. Kobra 12 konec.“ oznámil postaru.
„Kobra 12 rozumí. Konec.“ ukončila hovor a svůj mobil vložila do kapsy kalhot. „Tak se podíváme, co to tady šéfik skrývá.“ spustila počítač a během jeho načítání se pustila do šmejdění po stole.
Telefonní linka byla plná číselných kontaktů, ale všechny obsahovaly německá čísla a žádná neměla íránskou předvolbu.
Počítač mezitím nabyl plného fungování a Susi se s ním chtěla rozumně podělit o informace. Mailový účet. Nic. Dokumenty, formátovací paměť, adresář, historie posledních navštívěných internetových stránek a další věcičky k prozkoumání. Nikde nic podezřelého ani nápadného.
Pustila se tedy do zásuvek. Všude samé papíry k podpisu, složky, kancelářské potřeby. Žádný zamčený šuplík.
Na stole také nic.
„Přece si to nemůže všechno pamatovat.“ začala ztrácet trpělivost.
Rozhlédla se po kanceláři. Police s knihami působily neškodně, ale přesto mohly obsahovat důležité informace.
Občanský zákoník, Zákoník práce, pořadače plné vyvrhelů, násilníků a starých případů. Ani v těchto knihách a dokumentech se nic nenacházelo.
Jedna hodina ráno. Susanna stále prohrabovala knihovnu. Ani v jiných knihách se nic nenacházelo. Žádná, která jako kniha měla působit, ale ve skutečnosti to byla skrýš pro informace, jež měly zůstat nezasvěceným utajeny.
„Do háje. Někde něco být musí. Ledaže by se to nenacházelo tady.“ bliklo Susanně hlavou. „Pod lampou je nevětší stín.“
Wenzelova a její kancelář. Zasedla za jeho stůl a zapla počítač. Úplně zapomněla na ten v Besoffenově kanceláři. Stále byl uveden do provozu a nikdo se o něj nestaral. Naštěstí si Sue vzpomněla a šéfův kompjůtr vypla.
Mezitím ten Wenzwlův měl odhalit svá tajemství. Prohledala vše, o čem věděla, kde by se informace mohly nacházet. Konečně našla něco, co vypadalo celkem slibně. Problém byl, že neznala přístupové heslo. Kód se mohl skládat z písmen i čísel o různé délce. Byla v koncích. „A oba se někdy ozvěte.“ svitla jí hlavou Hartmuttova slova, když se s ní a Frankem loučil.
Popadla telefon a vytočila zrzkovo číslo. Vůbec si neuvědomila, kolik je hodin a že by technika mohla vzbudit ze sladkého, posilujícího spánku.
„Kdo to votravuje v nekřesťanskou hodinu?“spustil rozespale automobilový nadšenec.
„Tady Susanna. Potřebuju pomoc. Jak otevřu soubor, když nevím heslo? Jde to nějak obejít?“
„V normální denní hodinu bych věděl, ale teď po mně nic nechtěj.“ hlasitě zívl.
„Je to smrtelně důležitý, Hartmutte, a to doslova. Jde o život tisíce lidem. Možná i milionům obyvatel USA.“ naléhala.
„Co to řešíš? Pomáháš CIA? Sem myslel, že jsi v Hamburku a ty zatím makáš u tajný služby v Amíkově?“
„Potřebuju tu radu. Dělej, Hartmutte, pak ti to možná řeknu.“ zvýšila hlasitost svého altu.
„Můžeš si stáhnout prográmek a otevřít to. Druhá možnost je přes nstavení. Stačí?“
„Snad to zvládnu.“
„Co je to za souor?“
„Obyčejný dokument.“
„Taky mu můžeš poslat vir a obejít to.“
„Jakej vir?“
„Sice seš blondýna, ale doufám, že na to nezačneš prskat. Jakýkoliv, ale jestli to bude něco snadnýho, můžeš si stáhnout antizabezpečovací program. To postačí.“
„Díky, Hartmutte, máš to u mě. Teda spíše u Amíků. Ahoj.“ položila telefon a pustila se do stahování programu.
Za hodinu bylo hotovo. Na Susannu se vybalila celé stránka informací. Ale všechny byly v arabštině.
„Pitomí Arabové, kruci.“ proklela a koukala na stovky znaků, které možná měly cenu lidských životů.
Naštvaně soubor zavřela, ale pak se kousla do rtu: „To ne. Nevím kód a stahovat ten program znvu se mi neche.“
Znovu se před Susannou objevila stránka tázající se na heslo. Jen tak tam zadala Semtex, o to tu přeci šlo. Měla štěstí. Na obrazovce se znovu objevily arabské znaky.
„Kdybych se radši učila arabsky.“ zalitovala.
Opět vyklikla a celý počítač zavřela. Všechno bylo k ničemu, ale rozhodně neměla chuť toho nechat. Právě naopak. Sice byla stránka v arabštině, ale copak není žádný Iráčan žijící v Německu? Vtom před služebnou zastavilo auto. Susanna se schovala do kuchyňky a sledovala, kdo to právě přijel.
Byl to Wenzel.
Rozhlédl se, zda tam někdo není, ale nikoho naštěstí neviděl. Zapadl do své a Susanniny kanceláře.
Sue se potichu přiblížila ke kanceláři. Wenzel spustil svůj počítač a do souboru zadal heslo Semtex. Sjel na konec stránky a klikl na jeden ze znaků. Otevřela se mu nová stránka. V němčině. Opět klikl na jedno slovo. Susanna ho nemohla přečíst, jelikož stála moc daleko. Wenzel se po zadání hesa jiného něž Semtex dostal do mailové schránky. Byla určena pro dorozumívání s Araby. V arabštině naťukal dopis a odeslal. Po úspěšném doručení příjemci se zvedl a byl připraven k odchodu. Nehrálo na tom jen to, že počítač stále běžel. Vyšel z kanceláře a zamířil k pracovně svého šéfa. Susanna se skryla a po jeho zapadnutí do kanceláře vyšla ven.
Wenzel chvíli koukal na mapu Hamburku zavěšenou naproti šéfově stolu. Pak udělal něco, co Susanna nečekala. Vzal ji za jednu stranu a odklopil od zdi. Ke vší smůle nic neviděla, protože mapa ho kryla a Susanna tak viděla jen několik čar označujících ulice a řeku Labe. Chvíli se tam přehraoval a poté trezor zavřel. Opět se musela skrýt, jenže jak už to bývá, v podpatkách se jí zvrtla noha a ona spadla na zem. Doplazila se za sekretářčin stůl a čekala, zda hluk způsobený jejím pádem vyvolá ve Wenzelovi podezření. Štěstí v neštěstí. Právě mluvil s tím Arabem. Odešel ze služebny a Susanna už jen slyšela odjíždět auto.
„Ta mapa mě nenapadla.“ řekla si v duchu a vyštrachala se z podstolu. Právě se chystala vzít za kliku dveří šéfovy kanceláře, když zaslechla hlasy.
„To není možný. To že ti řekla?“
Do práce přicházeli první policisté. Susannina akce byla zmařena.
„Do háje. To je teda pech.“ řekla si potichu. Mrkla na hodinky. Pět hodin ráno.
„Jé, dobrý ráno, Susanno.“ pozdravil mladší z dvojice policistů.
„Dobrý. Teda spíše kéž by.“ povzdechla si a odešla ze služebny.
Ve svém autě si pořádně zanadávala, praštila do volantu a konečně odjela do svého bytu.

V osm hodin zavolala šéfovi do kanceláře a oznámila mu svou dnešní absenci. Vymluvila se na bolest hlavy a návštěvu doktora. Ve skutečnosti zalehla do pelechu a spala do té doby, dokud jí nzazvonil budík upozorňující na Frankův přílet do Hamburku. Budík zařinčel a Susi vyjela na letiště.

„Let 3014 právě přistál.“ ozvalo se v amplionu.
Za okamžik už vyděla Franka, který se snažil procpat se před lidi před sebou.
„Ahoj, Franku.“ přivítala ho.
„No nazdar.“ prohodil s úsměvem. „Tak aby bylo jasno. Z Mnichova se sem táhnu kvůli tvému podezření z prodeje Semtexu na Blízký Východ. Jestli je to všechno nějaké nedorozumění, zabiju tě.“ vyhrožoval, ale ve skutečnosti to tak nemyslel.
„Ano, všechno je to jenom záminka, abys přijel. A vyšlo to.“ pousmála se, ale vzápětí pokračovala. „Celou noc jsem byla na služebně a pokusila se něco zjistit. Podařilo se mi otevřít jeden soubor obsahující informace v arabštině. Teda nevím, zda to byly nějaké důkazy, ale přes to se pak můžeš dostat do mailové adresy. A pak jsem taky objevila skrýš s nějakými dokumkenty. Tu jsem ale nestačila prozkoumat, protože přišla ranní služba.“
„Bezva. Co dál?“
Oba nasedli do auta a Susanna nastartovala.
„Prozkoumám ten trezor a pak se uvidí.“
„A co to telefonní číslo? Objevila jsi něco?“ pokládal další otázky Frank.
„V paměti telefonu nic nebylo. Teda jen samá čísla bez cizích předvoleb.“
„Půjdu s tebou.“ rozhodl Frank, čímž Susanně vyrazil dech.
„Neblázni, je to nebezpečný, abysme tam byli přes noc oba. Podezřelé je už jen to, že se po noci potloukám na služebně já.“
„Pokud chceš pracovat sama, můžu zase odjet.“
„Tak dobrá, ale musíme být opatrní.“ nabádala ho.
„To je přeci jasná věc. A neboj, všechno to klapne.“ usmál se na ni a ona na něho.
„A jaká je ta tvoje kolegyně?“ změnila téma.
„No… dobrá. Jsme kamarádi.“ řekl pomalu.
Susanna jen kývla a věnovala se silnici před sebou.
„A co ten tvůj kolega, nebo prase?“ zeptal se naopak své exkolegyně.
„Hrůza! Nejdřív si poslintá ruku, uhladí si vlasy a pak ti ji podá k pozdravu. Nechutný! A pořád mi tyká!“ zakoulela očima.
„Koukám, že máš s každým prvotní seznamovací problém.“ podotkl s úšklebkem.
„Jak to myslíš?“ pohlédla na něj přísně.
„Se mnou ses hádala, s ním se hádáš, i když on je na druhou stranu pochopitelný.“
„Ty samozřejmě problémy nemáš, co? Tvá nová kolegyně je naprosto úžasná a po prvním dni jste byli spolu na večeři.“ trochu ji to vytočilo.
„To se máme zase hádat?“ protočil zorničky. „Přijde mi to tak trochu dětinský. Hádáme se jako sourozenci, i když to nejsme.“
„O něčem to asi vypovídá. Třeba, že si rozumíme jako bratr a sestra. Možná bychom měli mít k sobě i takovou důvěru. Nemyslíš?“ pousmála se.
„Asi máš pravdu. Takže jako bratr a sestra?“
„Jo, bratr a sestra.“ oba se na sebe usmáli.
„Takže, sestro, kam mě teď zavezeš?“
„Bratře, jinde než na místo v hotelu to nevidím.“
„Paráda. Vyber nějaký blízko tebe, aby sis nemusela zajíždět cestou na stanici.“ poradil jí.
„V tom případě to vidím na hotel Heu.“
„Sem nevěděl, že Hamburk je vidlákov.“
„Kdepak, to jsem si vymyslela. A co třeba hotel Monat? Vyhovuje?“
„Ještě jsem ho neviděl.“ zakřenil se.
„Tak se těš.“ zaculila se a sešlápla plyn.

„Tak už ses zabydlel?“
Susanna měla naplánováno, že půjdou společně na služebnu a prozkoumají trezor za mapou Hamburku.
„Jo. Je to slušnej pokoj. Jak pro celebritu. Tak už můžeš přijet.“
„Skvělý. Budeš určitě nápadný, a tak tě nezavedu na služebnu rovnou.“
„A co máš teda v plánu?“
„Řešíme případ vraždy jednoho muže…“
„To je celkem překvapivý na oddělení vražd.“ uchechtl se do telefonu.
„Nepřerušuj. Takže je přivolán psycholog. Já mu zavolám, ať nejezdí, že už máme někoho jiného, a místo něho přijdeš ty.“
„To ale nesmí nikdo zjistit, žes ho odvolala.“
„Postřeh, kolego. Zapaluje sice pozdě, ale zapaluje. Zítra budeš moci být na služebně legálně.“
„A co s tím psychologem? Na to fakt expert nejsem, ze školy si toho moc nepamatuju.“ přiznal se.
„V klidu, to už mám promyšlený. Moje kamarádka je psycholožka, tak jí ty podklady pošlu a ona mi zhotoví posudek.“
„To je paráda. A co teda dneska v noci?“
„Vysadím tě kousek od služebny, kde nebudeš nápadný, a až všichni odejdou, zavolám ti a ty přijdeš.“
„A co dnes večer kromě práce?“ řekl tajemně.
„Co tím myslíš?“ vyvalila oči.
„To byla sranda.“ usmál se do aparátu.
„To doufám. Nepozvala jsem tě k večernímu randění, ale k vyšetřování.“
„Je mi to jasný. Tak přijeď a vysadíš mě kousek od stanice. Doufám, že je tam blízko KFC.“
„Nevím, tam nechodím. Za chvíli jsem u tebe. Čau.“

„Gerkhan, Kranich! Ke mně do kanceláře!“
I v Kolíně měli napilno. Tom a Semir řešili jeden případ za druhým a už se začali ztrácet.
„Tak co máte k tomu případu?” spustila Anna, když se objevili v kanceláři.
„Ke kterému?” chtěl vědět Tom.
„Tomu s vytlačeným autem ze silnice.“ protočila zorničky.
„No, tak podezřelí jsou dva muži a jedna žena…“ začal Semir, ale Tom mu skočil do řeči.
„Ale ne, to je ten případ s bankovním přepadením. Tady čekáme na Hartmuttovu zprávu o prohledání toho vraku.“ opravil ho Tom.
„Tak se shodněte, začínám mít z toho větší guláš než vy.“ přerušila je šéfová.
„Tom má pravdu. Čekáme na Hartmuttovu zprávu.“ pokýval hlavou Semir.
Aniž by to někdo čekal, na dveře kanceláře zaťukal zrzavý technik v bílém plášti.
„Dobrý den,“ pozdravil, „mám tady ty výsledky hledání. Nejdřív někdo prostřelil nádrž a pak auto vytlačil mezi stromy.“ podal hned své hlášení Hartmutt.
„Bezva. A co otisky?“ zajásal Tom.
„Tome, tady žádný otisky být nemůžou. Byl vytlačen autenm, ne rukama.“ poopravil ho Hartmutt.
„Jo, ty jseš tady kvůli tomu vytlačenýmu. Já myslel, že neseš zprávy k těm vykradeným a poté zapáleným na dálnici.“
„Je vidět, že tu von Landitzová s Traberem chybí. Vůbec nevíte, co řešíte. Na pomoc vám proto přijdou Bonrath a Herzberger.“ rozhodla černovláska.
„Když jsme u Susanny, dneska ráno mi volala a chtěla vědět, jak otevře soubor na heslo, když ho nezná.“
„A co je na tom divnýo? Asi ho zapomněla.“ pokrčil rameny Semir.
„Kdyby volala v osm a ne v půl druhý ráno, taky by mi to nebylo divný. A navíc říkala, že když jí pomůžu, budou mi Američani vdeční. Ona pracuje na FBI?“ ptal se překvapeně zrzoun.
„Má dělat v Hamburku.“ řekla pomalu Anna a přemýšlela, co má ten soubor společného s Amerikou.
„No, to je jedno. Tak já jdu. Nashle.“ rozloučil se a odešel.
„Do čeho se to von Landitzová zase namočila?“ ptala se sama sebe a vytočila její číslo.

„Von Landitz.“
„Engelhardtová.“ ozval se šéfčin hlas v Susannině mobilu.
„Dobrý den, šéfová. Co potřebujete?“
„Na čem zrovna pracujete?“ vystřelila na Susi otázku.
„Vražda jednoho muže. Proč vás to zajímá?“ divila se.
„A jinak? To máte na starost jenom jednu vraždu?“
„Ano.Vůbec nechápu, kam tím směřujete.“
„Podařil se vám dnes ráno otevřít ten soubor? A co obsahoval?“ řekla přísně jako by to byla stále její zaměstnankyně.
„Jak o tom víte?“ vyvalila oči.
„Hartmutt mi to řekl. Tak už povídejte. Je mi jasné, že to nebyl jen tak obyčejný dokument.“
„No… víte… šéfová… já.“ koktala. „Slyšela jste o tom kradeném Semtexu?“
„Ano. Doufám, že to nevyšetřujete!“ zhrozila se.
„Má to na svědomí můj šéf a kolega. Kradou ho a prodávají do Iráku, kde ho používají k teroristickým útokům. Vyslelchla jsem šéfův hovor s tím Arabem a prý mají spadeno na most v San Francisku. Včera jsem našla skrýše dokumentů a dnes v noci je chceme prozkoumat.“ seznámila ji se svým případem na vlastní pěst.
„Množné číslo… Takže je tam s vámi i Traber, co?“ uhodila hřebíček na hlavičku.
„Ano. Já vím, že bych se do toho neměla plést, ale dokud o mně nevědí, budu pátrat.“
„Je to nebezpečné. Teroristická skupina na Blízkém Východě. Uvědomujete si ten násoledek, když vás odhalí?“ kárala ji.
„Šéfová, my to zvládnem.“ ujišťovala ji pevným, neměnným hlasem.
„Říkám to nerada, ale nic jiného než vás varovat a pokárat nemůžu. Nejsem vaše nadřízená. Ale nebojte, nikomu to neřeknu, i když mi z toho naskočily vrásky.“
„Díky, šéfová.“
„Hodně štěstí.“
Přáním dobré štěstěny hovor skončil.

Deset hodin v noci a služebna byla prázdná až na jednu policistku v civilu.
„Tak už můžeš, čistej vzduch.“ ohlásila se do telefonu.
„Prima, už běžím.“
Za chvíli se už oba komisaři hrabali v trezoru.
„Je toho tady dost.“ konstatoval Frank.
„Všechno to okopíruj a já se mrknu do toho počítače.
Frank se se štosem dokumentů přesunul ke kopírce. Susanna spustila počítač a najela do souboru. Podařilo se jí kliknout na správný znak a otevřel se dokument v němčině. Obsahoval bankovní převody, našla si i bankovní čísla a vše vytiskla. Dále se chtěla dostat do mailové schránky, ale neznala heslo.
„Tak už to mám okopírovaný.“ ohlásil Frank od dveří kanceláře.
„A vrátils to na půvoní místo?“
„Sámo. Jak jsi postoupila?“ zajímal se.
Susanna byla stále otočená a hleděla na monitor. „Musím se dostat do toho mailu. Zkusím to obejít přes vir.“
Frank přešel k tiskárně a vytáhl papíry s bankovními účty.
„Zajímavé počty. Já našel nějaký kontakty, ale k ničemu to nebude.“ zavrtěl hlavou.
„Zkus ještě ty čísla v telefonech.“
„Už jdu na to.“
Frank pracoval u šéfa, kde nic nenašel, a pak ve Wenzelově telefonu. Nic podezřelého.
„Tak už to máš?“ netrpělivost z Franka jen čišela.
„Už to bude.“ odpověděla a pracovala dál.
Všechno probíhalo v pořádku, ale v zápalu práce ani jeden neslyšel příchod jisté osoby.
„Susanno, co tu děláš? A kdo jste vy?“ osoba ukázala na Franka.
Tým Kobra 12 odplepila svůj zrak od monitoru a s propadlými čelistmi zírali na ženu ve dveřích.
„Všechno ti vysvětlím, Maraike.“ vzdechla Susanna.
„Nic mi nevysvětluj. Takže ty tu slídíš a sháníš informace o tom Semtexu? Je to tak?“ vypálila naplno Maraike – sekretářka šéfa.
„Ty o tom víš?“ vyvalila oči Susi. Frank také kouka na obě ženy stejně překvapeně.
„Tady to ví každý,“ sekretářka se posadila na Susanninu židli, „a většina policajtů v tom taky jede. Divím se, že tě do toho ještě nezatáhli.“
„Vůbec neví, že se tady štrachám, a o tom Semtexu vím.“ přiznala se.
„A vy jste kdo?“ zeptala se znovu Franka.
„On je můj bývalý parťák. Pracovali jsme spolu v Kolíně. Pomáhá mi to vyřešit.“ odpověděla Susanna místo Franka.
„Být tebou, tak se do toho nepletu. Jsou to hrozně složitý obchody, a pokud ti přijdou na to, že tu špehuješ, na místě tě zabijí. Jsou to velice lukrativní obchody a Arabové platí velkými penězi.“
„A ty v tom taky jedeš?“ Susanna začala mít strach, že by je mohla prozradit.
„Já? Ne. Už jsem se jim v tom pokoušela zabránit, ale začali mi vyhržovat, tak jsem toho nechala. Dřív nebo později ale počítej s tím, že se tě budou snažit přetáhnout na svou stranu.“
„A co když odmítnu?“
„Tak budeš jedna z mála, ale nedovolí ti udělat žádné kroky proti nim. Prostě to budeš jen vědět.“ pokrčila rameny.
„Tím ale táhnou, a ty vlastně také, s nimi za jeden provaz.“ namítla komisařka.
„Jo, ale zkus jim odporovat pod pohrůžkou smrti.“
„Budeme pátrat na vlastní pěst a až mi nabídnou spolupráci, půjdu do toho a proniknu do obchodů.“ řekla skálopevně.
„Tak to si věříš. Oni poznají, když pracuješ proti nim. Přesně takhle jsem to udělala také a odhalili mě.“
„Tak co budeme dělat?“ ptala se zoufale.
„Vezmete mě do týmu? Pomůžu vám, vím o tom o něco víc než vy dva.“
„No jasně.“ ozval se poprvé Frank.
„Tak dobrá, ale jak poznám, že nepracuješ s nimi a neprozradíš nás?“
„Dám vám heslo do té mailové adresy.“
Susanna ji pustila na Wenzelovo křeslo a Maraike zadala kód Islám.
„Díky.“ usmála se Susanna.
„Co všechno máte“
„Tohle,“ ukázal na monitor Frank, „a dokumenty z trezoru v Besoffenově kanceláři.“
„To toho máte hodně málo.“ zhodnotila. „Máte alespoň číslo na toho Modáfího?“
„Ne, to se nám nepodařilo.“ přiznala Susi.
„To je dobrý, to mám a dám vám ho.“ mávla rukou.
„Nezapomeň, že pracuješ s námi. Jsi člen týmu Kobra 12.“ usmál se na ni Frank.
„Tak to jo. Být vámi, tak ty převody peněz prozkoumám,“ poradila jim, „ale ne tady a teď. Za chvíli se sem začnou trousit první policajti. Vezměte si to domů a prohlídněte to.“
„Dobrá. Tak my jdeme.“ řekla Sus a s Frankem opustili služebnu.
„Nepřijde ti trochu podezřeá?“ zeptal se Frank své znovukolegyně a parťačky.
„Je zvláštní, že zná to heslo, když s nima údajně nespolupracuje. A jestli ho sehnala už minule, určitě ho museli změnit, protože si určitě nemohli dovolit, aby ten kód předala dál, jako to udělala teď.“ zamyslela se Susanna.
„Jo, a proč si ji nechali v momentě, kdy zjistili, že se jim v tom pokouší zabránit, a nás by zabili?“
„Nechali si ji proto, aby neroznášela informace. Takhle nad ní mají dohled.“
„Nám ale informce poskytla.“ namítl Frank.
Susanna zastavila před svým bytem. Společně vystoupili a prošli vchodovými dveřmi.
„Opravdu nevím. Možná, že nám lhala a pracuje s nimi. Určitě si na ni budeme dávat pozor a moc jí toho neprozradíme.“
„Jen aby nás v těch poskytovaných informacích neposouvala na druhou stranu než potřebujem. To že zná heslo, sami bychom ten mail otevřeli. A potom nám chce dát to číslo s doměním, že obviníme jeho majitele. Jenže to vůbec nemusí být on, i když ho proklepnem a uznám vinným z prodeje Semtexu.“
„Bravo, Franku. Začínáme znovu fungovat jako jeden sehraný tým. Pokud v tom jede, tak nás určitě práskne Besoffenovi. Ten to všechno jen nakamufluje do nesprávný podoby, my zatkneme nevinný nebo jen malý ryby a ostatní si budou obchodovat se Semtexem vesele dál.“
„Teď mě napadlo, co když v tom jede i ten, kdo Semtex převáží a ti, kdo ho vyrábí?“
„Zajímavá domněnka. Každopádně to bude složitý případ.“
To už oba stáli v předsíni a sundavali si boty a bundy.
„Dáš si něco k pití nebo jídlu?“ nabídla Frankovi.
„K večeři, nebo snídani?“
„Ber to jak chceš a podle toho si vyber.“
„Máš pizzu a kolu?“
„Kolu mám a pizzu objednám.“
Přešla k telefonu a objednala jednu se šunkou a druhou se žampiony.
„Tak se do toho dáme.“ rozhodl Frank.
Zazvonil mobilní telefon. Susanna a Frank automaticky šáhli pro své aparáty a s hovorem se setkal jen Frank.
„Ano, Moniko?“
„Jak jste postoupili?“ zajímala se Frankova kolegyně.
„Něco máme, ale zatím to k ničemu nevede. Teprve musíme pročíst nějaký dokumenty.“
„Tak jo. Jen jsem chtěla vědět, jak jste s tím hli. A co jinak?“
„Dobrý.“ pokrčil rameny, protože nevěděl, co říct. Nebyl ani dvakrát nadšen z probdělé noci, ale ani nešťastný, že se zbavil Mnichova.
„Aha. Tak to je skvělý. Tak se měj. Ahoj.“ řekla trochu chmurně a zároveň zklamaně a poté zavěsila.
„To byla Monika?“ zeptala se Susanna a uskrla z hrníčku čaj.
„Jo, chtěla vědět, jestli už něco máme.“ raději jí o druhé části hovoru něříkal a opustil toto téma: „Co to piješ?“
„Třezalkový čaj. Je moc dobrý. Chceš taky?“
„Ne, bylinky mi nedělaj dobře.“
„Dala mi na něj recept Andrea, když jsme ještě byli v Kolíně. Je to prý zdravý.“
„Tak to pij a zároveň čti ty papíry.“
V bytě se ozval chrčivý zvuk. Ne, nebyl to Frankův hladový žaludek, jak by si mohl něko myslet.
„To bude ta pizza.“ zvedla se z křesla a šla převzít jídlo.
Frank mrkl na hodinky. Půl páté. Susanna platila pizzy a komisař se rozhlédl po obýváku. Líbilo se mu tam. Zvlášť se mu zamlouvala kuchyň s barovým pultem.
„Dáš si půl šunkové a půl žampionové?“ zeptala se Franka zabraného do prohlídky obýváku a kuchyně.
„No jasně.“
Susanna rozpůlila dvě pizzy a vyměnila jednu z půlek za tu druhou.
„Tak se do toho pustíme.“ rozhodla Sus a zakousla se do šunkové pizzy.
„Hele, jen mě tak napadlo, že když se něco stane, měli bysme si dát heslo.“
„Jak to myslíš?“ nechápala Susi. „Když jednoho z nás zajmou, tak si nemůžeme dát heslo.“
„Při každým hovoru mezi námi si na konci musíme říct Kobra 12 konec. A když budou potíže, tak to jednoduše neřeknem. Chápeš?“ vysvětloval.
„Tak jo. Tím budeme vědět, jestli je ten druhý v bezpečí nebo ne. Snad nám dovolí jeden hovor.“
„Přesně tak.“ potvrdil a četl dál v papírech, kde stejně nic nebylo.

„Už mě bolej oči.“ řekl Frank po dvou hodinách a hodil papír na konferenční stolek. Jeho sladká kolegyně spala s papíry na klíně. Odvážil se vstoupit do ložnice a přinesl deku, kterou ji přikryl.
„Ne, šéfová, nejsem žhář, když mi pod zadkem v jendom kuse bouchá auto. Za to já nemůžu, to Traber.“ zamumlala si ze spaní a začala chrápat.
„No to je děs! Ona chrápe!“ vyvalil oči nejen nad chrápáním, ale i nad jejími slovy.
Dostal žízeň, a tak se šel porozhlédnout po jejích zásobách. Chtěl si udělat čaj, ale našel jen černý, indický, čínský a zelený.
„Tak zkusím tu její třezalku.“ jenže jeho znalost s přípravou byla nulová, a tak přeci jenom šáhl po čínském čaji a zakousl k tomu zbytek pizzy, kterou si ohřál.
Susanna spala na pohovce a nevypadalo to, že by se chystala v nejbližších minutách probudit a naklusat do práce. I jemu se chtělo spát, ale nevěděl, jak se do hotelu dostat, protože se ve městě nevyznal, a budit kvůli tomu Susannu také nechtěl. Otevřel dveře její ložnice a rozhodl se přespat u ní. Sundal si kalhoty, ponožky, mikinu a hupsnul do měkkoučké postele. Usnul za okamžik.
O dvě hodiny později Susannu vzbudil drnčící zvonek. Celá rozespalá se vyhrabala z poddeky a šla otevřít netrpělivému návštěvníkovi. Franka v obýváku neviděla, a tak usoudila, že odešel. Z radosti z příchozího návštěvníka si ani nevšimla Frankových bot a bundy.
„Timo!“
„Ahoj, Susanno.“ pozdravil ji Mercedesák.
„Pojď dál.“ vyzvala ho a Timothy si sundal svršek a boty. „Promiň, mám tu trochu nepořádek. Právě jsem se vzbudila.“ omluvila se a začala skládat papíry na jednu hromadu a krabice od pizzy položila na kuchyňský stůl.
„Máš to tady hezký.“ pochválil bejvák.
„Děkuju.“ zaculila se.
„Neprovedeš mě?“ pomalu se k ní přibližoval a svými rty se přicucl na ty její. Susi neodporovala a poddala se jeho polibkům. Pomalu ji začal tlačit ke dveřím do ložnice. Přimáčkl ji na dveře a Susanna zašmátrala rukou po klice. Timo jí bloudil rukou po zádech a snažil se rozepnout podprsenku. Zatlačila na kliku a dveře se otevřely. Besser ji opět natlačil na otevřené dveře a pokračoval v líbání na krku. Začal jí rozepínat její bílou halenku, na které stačil vysunout z dírky už dva knoflíky. Svými ústy se přesunul na její ucho a kousal do lalůčku. Ovšem koutkem oka zaregistroval postel a v ní…

…spícího, téměř nahého Franka.
Okamžitě Susannu přestal líbat a podíval se vražedně na zařezávajícího Trabera. Susanna se podívala směrem, kam se koukal její přítel. Zařvala a Frank se s leknutím probral a posadil se. Mžoural mezi nasupeným Timem a vyděšenou Susannou.
Timothy to nerozdýchal a opustil ložnici. Susanna vyběhla za ním a Frank se stále vzpamatovával a pokoušel si urovnat to, co právě viděl.
„Timo, počkej, to není tak, jak si myslíš.“
„Ne? Vidím nahýho chlapa v tvý posteli a ještě k tomu je to Traber. Tak mi řekni, co si o tom mám myslet?“ ječel.
„Nevím, kde se tam vzal. Nic se mezi námi nestalo. Přísahám.“
„A to ti mám věřit? Jedu sem přes půl Německa, abych viděl tvýho kolegu polonahýho v posteli. To byl trochu velkej kalibr, Susanno.“
„Takhle jsme spolu spali už hodněkrát.“ podřekla se.
„Takže už jste spolu spali? No tak proč to táhneš ještě se mnou!“ nepolevoval v řevu.
„To jsem říct nechtěla. Takhle jsme se plavili čtrnáct dní na lodi a spali jsme v jedné posteli, ale…“ nedomluvila, protože Timo práskl dveřmi a odešel. „…nic se mezi námi nestalo.“ dopověděla tichounkým hlasem k již zabouchlým dveřím a prázdné předsíni. Naštvaná se vrátila do ložnice, kde Frankovi, stále sedícímu v posteli, vše vytmavila: „Trabere, ty idiote, máš být v hotelu! Okamžitě vypadni z mojí postele!“
„Jo, můžeš prosím odejít? Rád bych se oblíknul.“
Susanna odešla a nakvašená, s rukama složenýma na prsou dopadla na pohovku. Uvědomila si, že má rozepnuté dva knoflíky u halenky a odkrývají tím její dekolt více než bylo pro ostatní zdravé. Zapla si podprsenku a dva knoflíčky u blůzy a naštvaně sledovala Franka blížícího se k pohovce.
„Promiň… Já… No…“ koktal a nevěděl, co říct.
„Pokud vím, je tovje momentální postel v hotelu a ne u mě v ložnici. Kvůli tobě se Timo naštval.“ supěla, ale do tváře mu nepohédla. Se zaťatými zuby sledovala černou obrazovku vypnuté televize před sebou.
„Odešel bych, jenže jsem nevěděl, kde ten hotel je.“ hájil se Frank.
„To je takl těžký se někde zeptat?“
„A můžu se zeptat tebe?“ osmělil se, ale čekal zápornou odpověď a řev ze strany své kolegyně.
„Odvezu tě tam, ale budeš si bedlivě prohlížet každý chodník, abys ode mě příště trefil.“ odvětila a zvedla se z pohovky. Pak se ale zarazila. „Anebo ne. Už tě k sobě nikdy nepustím. Si hrší než bacil.“
„Díky.“
Poté oba komisaři nasedli do Susannina VW a zavezla ho do hotelu.
Jenže osud tomu chtěl, aby se na recepci potkal s Timem Besserem.
„Pane Bessere, máme volný jen pokoj 222.“ oznámila malá recepční Timovi.
„To nevadí.“
Recepční mu podala klíče od 222 a otočila se na Franka: „A vy?“
„Pokoj 221, prosím.“
Dostal klíč a šel po schodech do sedmého patra. Ve druhém poschodí dohnal Tima.
„Tak co, jaká je Susanna?“ ptal se ho vražedně s ironií v hlase.
„Nevím, co chcete slyšet.“ odsekl a trochu zrychlil.
Timothy ho dohnal a pak pokračoval ve zpovědi: „Řekla ti, v jaký poloze to má ráda?“
„Nespali jsme spolu.“
„Ne?“ ušklíbl se, protože byl skálopevně přesvědčen o tom, že ano. „To asi proto, že nebyl čas spát, ale jenom…“
Frank mu skočil do řeči: „Už drž hubu. Tohle nebudu poslouchat. Jaká je v posteli mě nezajímá a jestli hledáš fanoušky jejího těla, tak si založ fanclub, ale s mojí účastí nepočítej.“ odpálkoval ho a pokračoval po schodech. Timo ho zase dohnal.
„To je škoda, protože jsi jedinej, o kom vím, že s ní spal.“ šklebil se.
„Nespal, ale víš, jakou polohu bych chtěl zkusit?“ jedovatě se ho zeptal.
„Povídej, to mě zajímá. Třeba ti řeknu, jestli to tak má ráda nebo ne.“
„Polohu moje pěst na tvý držce jste určitě nezkoušeli, a jestli do mě budeš ještě rejt, tak počítej, že ti tuhle polohu co nejdřív předvedu.“
Besser ho už nechal a oba zalezli do svých pokojů, které spolu sousedily.

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Odpoledne Susanna zavolala svému parťákovi, že se chystá na služebnu. Byla stále nabroušená a cestou na kriminálku spolu nepromluvili ani slovo. Na stanici na svou zlobu sice nezapomněla, ale když chvíli po ní přišel Frank a představil se jako psycholog, přetvářela se a dělala, že ho vůbec nezná a spolupracuje s ním jako se skutečným psychologem. Byla milá, ale ve skutečnosti by nejraději Frankovi zakroutila krkem.
„Pane Hantele, váš úkol je jasný, tak se pusťte do práce.“ zadal úkol Besoffen Frankovi, aby vypracoval psychologický portrét vraha manžela staré paní.
„A ještě, pane Hantele,“ otočila se Susanna na vyjukaného Franka s cizím jménem, snažícího se tvářit profesionálně, „zajedeme za jeho ženou a vy jí pomůžete s výslechem.“
„Samozřejmě. Pokud nemluví, je to jedině šokem, který utrpěla ze smrti manžela.“ zatvářil se velice inteligentně, tudíž uměle.
„Tak se dejte do práce. A vy, Wenzele, tady na chvíli zůstaňte.“ zavelel šéf.
Susanna a „psycholog“ Frank opustili kancelář a čekali na Wenzela. Susanna na Trabera ani jednou nepohlédla a v autě si do rytmu poklepávala prsty o volant.
„Wenzele, mám takové podezření, že na slečně Landitzový je něco divnýho. Hlídejte ji. Nebyl bych rád, kdyby byla nasazena z LKA.“
„Budu ji střežit jako oko v hlavě. Nic neprokoukne, a jestli je z LKA, tak mi to co nejdříve prozradí.“ zakřenil se Hinkend
„Teď tady zůstaň a nikam nejezdi, potřebuju s tebou probrat to dnešní přepadení.“
Wenzel šel oznámit Susanně, že s nimi nikam nejede a musí zůstat na služebně. Susi jen kývla a rozjela se ke staré paní.
„Dneska má být převážen ten Semtex.“ ozvala se komisařka.
„Budeme sledovat Wenzela, nebo Besoffena?“
„Myslím, že oni se o to přepadávání nestarají a raději to nechávají na někom jiném. Možná, že v tom opravdu jedou dovozci a rovnou ten Setex odvezou do toho skladu.“
„V tom případě bysme měli sledovat ten transport.“
„To určitě a taky prověříme firmu, která Semtex vyrábí.“
„Ta je ale v České republice.“ namítl.
„No a co? Když jí kradou Semtex, musí mít určité finančí ztráty. Pokud v tom jede také, díry v rozpočtu jim zaplátují Arabové. No a jestli jsou v tom nevinně, určitě nám řeknou, kdy a kudy dnešní transport pojede.“
„A když nás nasměrují špatně?“
„To neudělají, protože bychom pak poznali, že v tom jedou taky.“
„Chytrá. A kam jedeme teď? Tu paní ti nevyzpvídám, protože fakt nevím jak.“
„Si myslíš, že jedem za tou paní? Na tu prozatím kašlu. Teď tu mám něco důležitějšího.“ odfrkla si a zastavila před svým ytem.
„Trabere, to s Timem ti nezapomenu a trpím to jen kvůli tomuhle případu. Nejradši bych ti vrazila nůž do zad.“ pohlédla mu přísně do očí.
„Můžu za to, že to tu neznám?“ krčil rameny.
„To už je teď jedno. Nechám Tima trochu vychladnout a pak mu to všechno vysvětlím.“
„Ten jen tak nevychladne. V hotelu má pokoj vedle mě a cestou do patra se mě pořád ptal, jak se mi to s tebou líbilo. Myslel jsem, že ho za ty kecy zabiju.“ prskal skrz zaťaté zuby.
„A ty se mu divíš, když tě vidí polonahýho v mý posteli?“ zašklebila se a vsunula klíč do dveří od bytu.
„Odpustíš mi to? Já fakt nechtěl, aby to takhle dopadlo. Jak jsem mohl vědět, že přijede?“ hodil po ní psí pohled.
„Nevím, jak se s tím vyrovnám, ale už se o tom nechci bavit, jasný?“ kývla na něho.
„Jasně. Jsme parťáci a ne milenci.“ usmál se.
„To je pravda a teď musíme zase do práce. Ty si vezmeš na starost ty bankovní převody a já zjistím něco o tý firmě vyrábějící Semtex.“ rozdala úkoly.
„Dobrá, zavolám do banky.“
„Ne, osobní údaje klientů neposkytují.“ ujasnila mu. „Nejdřív najdeme číslo a kontakt na Explosii a potom se zkusíme nabourat do tý banky.“
„Zbláznila ses? Zaprvý nemáš na čem a zadruhý to maj tak dobře zablokovaný, že se přes to zabezpečovací zařízení nedostane ani Hartmutt. A s tím Semtexem – myslíš, že ti pomůžou? Vůbec tě neznají a cizím osobám nic neřeknou a zvlášť, když jim někdo krade výrobky. A i kdyby ti to řekli, tak jedině to, že jim krádeže dělají díry do rozpočtu.“ namítla Frank.
„Trabere, uklidni se. Mám to promyšlený. Nejdřív si najdem veškeré informace o Semtexu – co ta věcička umí, z čeho je složená a tak.“
„Zadrž! V čem to chceš najít? Ani v super moderní encyklopedii nenajdeš odpovědi na tyhle otázky.“
„A od čeho je internet?“ usmála se.
„Ach jo. Mít tady Andreu nebo Hartmutta, tak by to bylo bez práce. Už vím, proč vždycky nadávaj. Tak jdem asi do kavárny. Víš alespoň, kde je?“ vzdychl.
„Jo, to vím úplně přesně. U mě v ložnici.“
„Cože? Ty máš internet?“
„No jasně.“ odešla do ložnice a za chvíli se vrátila s notebookem a internetovým modemem. Vše zapojila dohromady a spustila prohlížeč.
„No ne, to jsem netušil, že ty máš notebook a net.“
„Jo a taky mailovou adresu na Hartmutta.“ zaculila se.
„A co jako? Co s tím chceš dělat?“ nechápal.
„Víš, Franku, jak jsi říkal, že kdyby tady byla Andrea a Hartmutt, je to bez práce, tak se můžeme díky internetu s nimi spojit a říct jim naše prosby.“ vysvětlovala mu jak prvňáčkovi.
„No jasně, Andrea se nabourá do té banky a zjistí majitele toho účtu a Hartmutt obstará finanční situaci Explosie. Chápu to správně.“
„Velice dobře. Teď se chop telefonu, zavolej Andree a Hartmuttovi, řekni jim, co potřebujem a ať to udělají co nejdřív. Já zatím mrknu na Semtex a co o něm říkají jeho výrobci.“
Frank vytočil Andreino číslo a majitelka telefonu se také hned ozvala.
„Ahoj, Andreo. Prosím tě, mám takový speciální a hodně těžký úkol.“
„Co to bude, Franku?“
„Víš, jde o to, že potřebujeme zjistit jedno jméno, adresu a zkrátka všechno, co o něm najdeš.“
„A proč voláš mně? To nemáte v Mnichově sekretářku?“ divila se.
„V Mnichově jo, ale já jsem v Hamburku a řeším se Susannou jeden hodně velkej a zapeklitej případ.“
„V Hamburku?“ divila se stále a ještě více asistentka šéfové. „Co to tam vyvádíte?“
„Krádeže Semtexu, prodávání na Blízký Východ a teroristické atentáty na USA.“
Andree u telefonu spadla čelist div ji neválela po zemi. „A můj úkol by měl být zjistit jméno nějakého člena teroristické organizace?“ řekla ne zrovna dvakrát nadšeně.
„Přesně tak, ale bude to trochu složitější. Budeš se muset nabourat do údajů banky a zjistit údaje o majiteli podle účtu.“
Andree spadla čelist podruhé „To si ze mě děláš humor nebo co? Víš, jak to bude těžký? Mají to hrozně zablokovaný a…“
„Uděláš to pro nás nebo ne?“ skočil jí do řeči.
„Tak dobrá, ale neručím za to, když mě odhalí.“
„Jeden z úkolů hakerů je, aby byli naprosto anonymní. Snad to dokážeš.“
„Pokusím se. A jak se jinak máte?“ zeptala se, aby si malinko zvedla náladu po předešlé smršti zpráv.
„Jde to. Tak trochu jsme si chtěli od sebe odpočinout a je vidět, že to nejde, protože se pořád něco děje.“ mrkl na Susannu a ona na něho.
„To zní zajímavě. Tak ji pozdravuj. A ještě něco. Šéfová málem uškrtila policejního prezidenta. Semir a Tom teď řeší čtyři případy najednou a vůbec neví, co k čemu patří, mají v tom guláš. Engelhardtová mu vyčetla, že jí tu schází jeden tým. Odmítl vás povolat zpět.“
„Chudák Tom a Semir. Alespoň vidí, proč jsme se rozčilovali a nechtěli se Susannou odejít. Bez nás jsou namydlení.“ upřímě se zasmál při pomylšní nad jejich nepostradatelností.
„To máš pravdu. Tak já se jdu pustit do toho hakerství a pak ti podám zprávu. Platí?“
„Platí. Tak všechny pozdravuj a čau.“
„Tak co říkala?“ zeptala se Franka, když ukončil hovor s Andreou.
„Prý mají Semir a Tom v případech bordel a prezident nás nechce poslat zpět.“
„Tak teď zavolej Hartmuttovi.“
„Hartmutt, kdo volá? Teď nemám čas, takže to rovnou zavěs. Čau.“ Hartmutt zavěsil.
„Co to bylo?“ vavalil oči na telefon.
„Co se stalo?“ odtrhla znovu zrak od notebooku Susi.
„Prý kdo volá, nemám čas a zavěsil.“
„Zkus to ještě jednou.“
„Nemám, čas, takže…“
„Hartmutte, to jsem já. Nezavěšuj!“
„Ahoj, Franku. Co chceš? Teď fakt nemůžu. Mám spoustu práce. Musím vyklepat Tomovo CLK, Semirovo BMW a ještě C a E, který zničili taky. Potom musím prohledat čtyři vraky ze Semirových a Tomových případů, dopsat zprávu pro Schrankmannovou a Lucy vyměnit olej a komplet ji vyleštit.“
„Cože?! Semir a Tom zničili moje bejvalý Éčko a Susannino Céčko?!“
„Jo. Ten stříbrnej Meďák má úplně zdemolovanou nápravu, vyholenej podvozek a taky mu vypad motor. Nevím, jestli to má cenu opravovat. Asi ne, protože tu stějně nejste a stejně to bude obtížný, takže ho pošlu do šrotu a tvoje Éčko jako Éčko nevypadá. Spíš jako parádní U.“
„Moje E je teď U? Co to je za kravinu?“
„Obtočili ho kolem sloupu. Tomovi ani Semirovi se nic nestalo, ale tvůj bývalý Mercedes změnil třídu. Na toho jsem vůbec nepokoušel vzít kleště, protože to vyklepat ani nejde. To bych musel být bůh.“
„Skvěle, to máš o dvě auta na spravování míň, tak nám prokaž službu. Potřebuju zjistit…“ Frank mu vše zdělil a Hartmutt dobrou chvíli odporoval a Traber se rozčiloval, že místo toho odmítání to už mohl mít hotový a technik pořád odmítal poslušnost, až se Frank naštval a seřval ho tak, že se lekla i Susanna.
„Tak jo, Trabere. Hned se do toho pustím.“
„Hodnej kluk. Až budeš něco mít, tak se ozvi. Nazdar.“
Hartmutt zasedl za počítač a začal se nabourávat do účtů Explosie a pořádně si přitom zanadával na Franka. „On si myslí, že mě Schrankmannová nezabije, když jí nedám tu zprávu. Jsem fakt blbec. Proč jsem tak měkkej?! Sem opravdu padavka. Nechám se zastrašit a umluvit takovým blbcem jako je Traber. Ach jo. Příště se mu na to vybodnu.“ proklínal a nabourával se do systému firmy.

„Tak co jsi zjistila?“ naklonil se k Susi a koukal jí přes rameno na monitor.
„Semtex 10, jak se se mu říká celým názvem, je velmi plastická hmota pro velké rozmezí teplot od asi mínus čtyřiceti do plus šedesáti stupňů Celsia. Je voduvzdorný a má zákaz prodeje obyčejným občanům.“
„Ročně se ho vyveze asi deset tun.“
„O tom letadle, kdy ho ve vzduchu rozmetalo čtyři sta gramů Semtexu, jsem už taky slyšela.“
„Dobře, a teď by bylo dobrý, podělit se se zemskou policií.“
„Zbláznil ses?! Jim žádné stopy dsávat nebudu.“
„Tak jsem to nemyslel. Zeptáme se jich, jak jsou daleko a na koho mají podezření.“ vysvětlil jí svůj záměr.
„Myslíš, že ti poskytnou informace?“
„A co se vetřít na LKA jako noví policisté a zároveň vyšetřovat tady?“
Susanna položila svou dlaň na Frankovo čelo. „Odvezu tě do hotelu, máš horečku. Anebo ne, postarám se o tebe. Zalez do postele.“
Frank sundal její ruku ze svého čela.
„To nebude třeba. Zaprvé horečku nemám a myslým to vážně a zadruhé by mohl zase přijít Besser.“
„To je ale blbej nápad. Proč bysme měli vyšetřovat na LKA?“
„Budeme alespoň krytí tajnou akcí. Takhle pátráme na vlastní pěst a je to nebezpečný. Rozumíš?“
„Jo, ale mám lepší nápad.“
„A jakej?“ chtěl vědět.
„Uvidíš.“ usmála se a vyklikla z internetového prohlížeče. „Zavoláš Andree a zeptáš se jí, jestli o tom něco neví.“
Frank jen koukal a nechápal rozdíl mezi zavoláním na LKA a vyzpovídáním Andrey.
„Ještě musím na kriminálku faxem odeslat ty podněty k tomu psychologivkému posudku.“
„A co já?“
„Ty tady počkáš. Kdyby se ti ozvala Andrea, zeptej se jí na to, jak daleko je zemská policie s tím případem.“ mezitím se oblékla.
„To je všechno?“
„Jo a hlídej telefon. Hartmutt nebo Andrea se můžou každou chvíli ozvat.“
„Tak jo. Čau.“
„Čau.“ Susanna vzala klíče a zabouchla za sebou dveře.

Sue ve své kanceláři hledala složku s případem mrtvého muže. Ani si na své křeslo nesedala, protože předpokládala, že složka leží někde na vrchu všech papírů a věcí, které se na stole vršily. Zezadu k ní neslyšně přistoupil Wenzel. Nechutně si zase ulízl valsy a plácl Susannu po zadku. Susi se lekla a vyjekla. Když zjistila autora poplesknutí, rozkřičela se mu do tváře.
„Co to děláte?! Jste normální?! Mlaťte si manželku a mě nechte být.“
„Nemám ženu.“ řekl klidně a usmíval se nad Susanniným rozčilováním.
„Se ani nedivím. Kdo by chtěl takovýcho prasáka, který si líže ruku. Udám vás za sexuální obtěžování na pracovišti.“ křičela mu do tváře.
„Ono to nebude tak horký.“ znovu se škodolibě usmál.
Susanna obešla stůl z druhé strany než stál Wenzel a se složkou odešla k faxu. Opět k ní přišel Wenzel.
„Co to děláš?“ zeptal se jí.
„Posílám tu složku jedné psycholožce.“ vysvětlila chladně.
„Cožpak ten psycholog, co byl tady, to neudělá?“ podezíravě se jí podíval do očí.
„Udělá, ale v Kolíně jsme si vždy nechali udělat dva profily vraha a pak je porovnali. Více hlav – více rozumu.“ vysvětlila bez mrknutí oka.
„Tak dobrá.“ pokrčil rameny a odkráčel pryč.
Susanna jen protočila oči a zakroutila hlavou.
„Susanno.“ ozvalo se za policistkou.
Otočila se. Volala ji sekretářka. „Nešla bys na pozdní oběd?“ mrkla na ni.
„Jistě.“ usmála se a složku odnesla zpět do kanceláře.

V ten samý moment zazvonil v Susannině bytě mobil vrchního komisaře Trabera. Volal Hartmutt.
„Čau, kapitáne.“
„Ahoj,“ pozdravil letmo, „tak co? Máš to?“
„Jo. Ti řeknu, že máš štěstí. Ukážeš se tady ještě jednou a zakroutím ti krkem a tvoje tělo pošlu domorodcům na Papuu. Tam už si s tebou poraděj na ohni.“
„Přejdi k věci.“ přerušil ho.
„Podle účtů jsou na tom dost blblě, ale to platí jen o tom podniku.“
„To nechápu.“ ozval se Traber.
„Účty jsou v pořádku. Tedy jako po těch krádežích. Finanční problémy a díry v rozpočtu. To ovšem neplatí o řediteli. Tomu jsem prohlídl účet taky.“
„Jak tě napad zrovna on a jak víš, u který banky je?“ divil se Frank.
„Trochu jsem spolupracoval s Andreou. Volala mi, že má zjistit majitele nějakýho účtu. Trochu jsme oba dumali, až nás napadlo, že nebudou spravovat účty firmě, ale vlastní konto. A povedlo se. Ředitel má na kontě takový cifry, který by nevydělal ani za sto let.“
„Seš prostě king.“ zajásal Traber.
„Ještě ti bude volat Andrea s tím majitelem účtu a jeho složkou. A taky ti prý zjistí něco o majiteli Explosie.“
„Díky, takovej úspěch jsme nečekali. Hele, a jak se má Lucy?“
„Výborně. Ve Sportce jsem vyhrál pět eur, tak jsem koupil leštěnku a pořádně nablýskal její palubku. Leskne se jak z diamantu.“ rozplýval se.
„A co můj Mercedes a Susannino coupéčko?“
„Vždyť jsem říkal, že je pošlu do šrotu.“
„Jestli se jednou vrátím do Kolína, tak ho chci zpátky.“ truchlil.
„To si vyřiď se šéfovou. A hlavně se sem už zřejmě nevrátíš. Teď hákuješ v Mnichově.“ připomněl mu zbytečně.
„Hmm, teď v Hamburku.“
„A v čem jezdíš v Mnichově?“ zajímal se zrzoun.
„To bys nevěřil.“ rozzářil se najednou. „Celá služebna má auta, který si nemůže dovolit pomalu manažer velký firmy. Příkladem Porche 911, BMW Z3 a já jezdím v Yes! Roadster 3.2 Turbo.“
„Nekecej! To je ten sporťák z Grossenhain, kde si ho můžeš udělat podle vlastních představ?“
„No, hlavně volant přesně do ruky, řadící páka pasuje, pedály v dostatečný vzdálenosti. Je to paráda, ale nebylo stavěný pro mě, ale pro mého předchůdce. Ale to je jedno. Je to prostě snový auto.“
„To teda je. Hele, už budu muset končit. Chápej, Almara stepuje venku.“ šeptl do telefonu.
„Tak čau a díky moc, Hartmutte. Měj se.“
„Nazdar.“

„Máš to číslo?“ přešla rovnou k věci Susanna v restauraci, kde seděly a obě si už objednaly jídlo.
Maraike nic neřekla a začala se přehrabovat v kabelce položené na volné židli vedle. Vyndala papírek s několika čísly a podala ho Susanně. Blondýnka od ní lístek převzala a prohlídla si cifry. Svraštila čelo, protože číslo nebylo arabského původu a ani nemělo cizí předvolbu. Telefon měl německého operátora.
„To není to číslo.“ zklamaně se na ni podívala.
„Je. Ten Modáfí žije v Německu.“
„Takže Semtex neprodávají na Blízký Východ?“
„Prodávají a on patří k teroristické skupině z Iráku, ale Sapéra má několik vůdců. Někteří pracují v Německu, Americe a dalších zemích. Vyřizují tamní obchody a podávají politické informace.“ vysvětlila sekretářka.
„To ale znamená, že šéfem celé skupiny je někdo jiný a Modáfí je jen malá spojka?“
„Dá se to tak říct. Tady vyřídí obchod, pošle zboží do Íráku a tam už si s ním šéf Sapéry poradí. Rozhodně nepočítej s tím, že ho někdo zná. I mnozí jeho podřízení ho nikdy neviděli a se svými záměry se svěřuje jen nejdůvěřivějším společníkům. Myslím, že ani Modáfí ho sám nikdy nespatřil. Většinou s lidmi jeho typu mluví důvěrníci.“
„Přesto ti děkuju.“ povzdechla si. Myslela, že Modáfí bude jedna z velkých ryb a jeho zadržením by mohli rozprášit celou skupinu, ale jak to tak vypadá, mjí smůlu a šéf teroristů bude dobře krytý.
Obě poobědvaly a Susanna se pak rozjela do svého bytu, kde Frank vyřizoval hovor s Andreou.

Arrow

„Tak poslouchej, Trabere.“ vzdychla Andrea na lince a zadívala se na monitor a papíry před sebou. „Účet patří nějakému podnikateli z Amíkova. Jeho jméno je Lance Burrell. Nic konkrétního jsem k němu nenašla, ale zato k tomu řediteli Explosie mám hodně. Při výběrových řízení se pokoušel o několik míst šéfů, a tak postupně vydělával ty nehorázný cifry, vlastní totiž víc podniků. Ovšem po těch přepadení obdržel větší sumu peněz. Možná by sis myslel, že s těmi přepadeními má něco společného, ale je čistý. Prodal totiž jednu ze svých firem, proto si mohl dovolit peníze uložit na svůj účet. Ředitel Explosie je naprosto čistý, všechny výpisy z konta hovoří jen o penězích z firem.“
„Díky, Andreo. My tě nemít, tak fakt nevím.“
„Jaký to je v Hamburku?“ změnila téma a byla trochu drze zvědavá.
„Je to tu pěkný.“ zhodnotil všeobecně.
„Co konkrétně?“
„Pekný je tu všechno. Tak třeba…“
„Susanna.“ vystřelila, ale tohle Traber na jazyku neměl.
„No ta taky, ale ne tak, jak si všichni myslí. Já nevím, co s tím všichni máte.“ začal se rozčilovat. „To je furt jaká je v posteli, co je na ní pěknýho, proč s ní nechodím… Je to ženská a ještě k tomu pěkná, ale jsme kolegové, tak pořád do našeho čistě pracovního vztahu nerejte. Už mě to téměř štve!“ křičel.
V zámku dal najevo svou přítomnost Susannin klíč. Frank byl tak rozčílen Andreinou poznámkou, že přes samýý hněv ji neslyšel.
Andrea v popichování nepřestala: „Trabere, nevšimla jsem si toho jenom já, nýbrž celá služebna, že k sobě chováte jistě sympatie. Ruku do ohně za to, že se vám nesmějí i někteří vámi dopadení pachatelé, bych teda nedala.“ ušklíbla se, i když to Frank neviděl.
„Jaký sympatie?“ Víš, kolik lidí je mi sympatickejch?! Například… například… ty, šéfová…“
„Schrankamnnová. Jistě.“ úsměvně protočila oči.
„No, ta taky.“ rozpačitě přiznal, i když to nebyla pravda.
„Je někdo, kdo ti není sympatickej?“ otázala se ho přímo, než aby si vyposlechla tři miliardy ženských jmen.
„Jo, tak třeba Susanna.“
Právě zmíněná osoba, která údajně neměla být Frankovi sympatická, poslouchala z předsíně, i když nevěděla, o čem je řeč s osobou na druhé straně drátu, po vyslechnutí svého jména zpozorněla a přistoupila za gauč, na kterém seděl Frank s mobilem v ruce a Andreou na telefonu.
„Kecáš. Ti dám k telefonu Dietera nebo Hotteho, aby ti řekli, co si o tom myslí.“
Frank se otočil hlavou ke své hostitelce, která přilepila své levé ucho na Frankův telefon a poslouchala Andreina slova. Krátce, s úsměvem na něj kývla a Frank pochopil.
„Tak dobře. Dej mi k telefonu jednoho z nich a ať mi řeknou, co si o tom myslí.“ zakřenil se nazpět na Susannu a čekali, až Andy dá telefon Hottemu.
Herzberger převzal sluchátko a jeho týmový kolega a sekretářka se, stejně jako Susanna, nalepili na sluchátko a poslouchali, co Frank řekne.
„Tak mi, Hotte, řekni, co si mslíš o mých sympatiích k Susanně. Já osobně ji vnímám jako kolegyni a tím všechny moje city k ní končí.“ se Susannou se na sebe výsměšně podívali. Přišlo jim vtipné, že se ti tři snaží Frankovi namluvit city k jeho kolegyni, i když on moc dobře věděl, že jeho tvrzení není až tak pravdivé.
„Tak poslouchej,“ Frank na svém telefonu zapnul reproduktor, takže se Susi mohla odlepit od jeho ucha a s úšklebkem a zadržovaným smíchem poslouchali Hotteho řeč. Dieter a Andy se pořád lepili k Herzbergerovi, „když muž a žena spolu pracují tak dlouho a mají dobrý přátelský a pracovní vztah, je víc než jasné, že to časem přeroste v mnohem víc než pracovní poměr. Se podívej na Semira a Andreu.“
Sekretářka Hotteho jemně strčila a naznačila tak, aby se krotil v přirovnáních.
Susanna na druhém konci Frankovi ukazováčkem na ústech naznačila, aby byl zticha a promluvila: „A jaký poměr myslíš, že máme spolu teď?“
Hotte se trochu zarazil, a Andrea s Dieterem ostatně také, když zjistil, že jeho hovor poslouchá i Susanna.
„Já myslím, že už to přerostlo.“ řekl najednou Hotte.
Na jeho slova teď reagoval Frank: „Tak je na čase to trochu prostříhat a uvést do původního stavu.“ zašklebil se.
„Cožpak je Susanna v jiném stavu?“ popíchl si Dieter, když vzal Hottemu telefon.
„To je pravděpodobnější, že budu těhotná s tebou než s Frankem.“ ozvala se na nejapnou narážku Sue.
„Jo, a pokud vím, s tebou v tom není, takže ani pak se mnou.“ doplnil ji Frank.
„Podívej se na Andreu a Semira. Taky kolegové a taky manželé.“ podotkl Dieter.
„Výjimka potvrzuje pravidlo.“
„A pravidlo zní: nikdy si nezačínej s kolegyní.“
Oba komisaři už nedokázali zadržet smích, ale přesto se pořád kroutili v křečích.
„Jestli spolu nic nemáte a jestli k sobě nic necítíte, tak je to víc než divný, ale já si myslím…“
„Ty radši nemysli, Hotte, a věnuj se své práci. Pokud jsem dobře informovaná, Semir a Tom nestíhají a vy byste jim měli píchnout. Tak jděte a nás zanechte osudu.“ přerušila tlouštíka Susi.
„Myslím, že ten osud bude zajímavej. No nic, mějte se a čau.“ rozloučila se Andy a obě strany zavěsily. Konečně komisaři mohli propuknout v hlasitý smích – roll on floor laughing.
„Ty maj o nás ale mínění, co? Bych nevěřila, že je napadne taková kravina. A navíc já mám teď Tima, takže to na vztah s někým jiným nevidím. To jsem jim zapomněla říct.“ pořád se svíjela smíchem, až jí začalo ze samého stahování svalů bolet břicho.
„I když to, že se baví na náš účet, se mi moc nelíbí. Dávno nejsme členy jejich služebny, ale budou rozebírat náš vztah furt.“ kroutil hlavou.
„Jo, to máš pravdu. A navíc teď už nejsme skoro ani kolegové. Pokud nepočítám momentální spolupráci.“ potvrdila. „A když jsme u tý práce, co ti Andrea řekla?“
„Majitel účtu je nějaký Amík. Jmenuje se… jmenuje se… sakrá, já to zapomněl.“ škrábal se ve strništi a snažil se vzpomenout na jméno muže vlastnící účet, na který Arabové posílají peníze za kradený Semtex.
Susanna protočila panenky a vzala ze stolu Frankův telefon a našla Andreino číslo.
„Schäferová, dálnič…“
„Prosím tě, řekni mi to jméno majitele účtu. Tady kolega Traber se asi zamiloval, protože to zapomněl.“
„Jmenuje se Lance Burrell. A do koho je Frank zamilovanej?“ vyzvídala.
Frank na gauči vedle Susanny si její narážky nenechal líbit a začal do ní rýpat. Ona se mu bránila jen jednou volnou rukou, přičemž Trabroch se jí snažil mobil sebrat.
„Musím vám tu vaši teorii o prohlubování citů mezi parťáky potvrdit.“
Andrea rukou naznačila, aby k ní okamžitě Hotte a Dieter přiběhli, což se také stalo.
„Asi je opravdu něco na tom, že se parťákům začnou zapalovat lýtka, jenže u nás dvou zatím ani nevyšla jiskra, aby ty lejtka zapálila. No, to ale nemění nic na tom, že Frank už stačil vykřesat jiskru se svou novou kolegyní Monikou v Mnichově.“
Teď Frank po Susanně skočil a snažil se jí dvojnásobnou silou vytrhnout telefon od ucha. Sus se s úšklebkem zvedla a začala před Frankem utíkat po celém bytě. Na druhém konci tři hlasy jenom vzdechly.
„Si snad úplně zmagořila, ne?“ zaťukal si na čelo Frank v koupelně, kam za ní při jejím útěku vlezl.
„Susanno, dej nám k telefonu našeho, nebo spíše Moničinýho, Franka, ať se vyjádří.“ řekla dráždivě a Susanna s úšklebkem podala Frankovi jeho telefon.
„Chce s tebou mluvit Společenstvo pro ochranu a odhalování milenců.“ rýpavě nazvala trio Schäferová – Bonrath – Herzeberger.
„No, Franku, ty se nám ani nepochlubíš, že chodíš se svou novou kolegyní, jo? Tak to bychom nebyli kamarádi. Takhle zatloukat skutkovou podstatu věci.“ překroutila právní obvinění Andy.
„Hele, Schäferová, tobě dám jednu radu. Když tak mluvíš o tom vztahu mezi parťáky, který bují v lásku či co, dávej si bacha, aby ti manžel nezačal zahejbat. Víš, on je Tom docela dobrá partie a nejeden Turek mu neodolá.“ zpražil ji a Andrea si zavolala Semira ke svému stolu. Slyšeli to i komisaři Kobry 12. Frank opět aktivoval reproduktor.
„Semire, prej si mám dát bacha, abys mi nezahnul.“ řekla do sluchátka, ale připomínka patřila Semirovi, a ten také pěkně zrudl.
„Snad mě, Andreo, nepodezříváš, že bych tě někdy podvedl s nějakou jinou ženou.“
„Nemyslím se ženou, ale s Tomem.“ zakřenila se.
„Tom je možná teplej, když se tak ochotně nabíd, že dá Traberovi umělý dejchání z úst do úst, jak ho kdysi postřelila Rosemannová, ale to neznamená, že já mu na jeho řiťopichařství skočím.“
Všichni se zasmáli kromě Toma a Franka, který to všechno slyšel, protože i Andrea zapla reproduktor.
„Cože?! Když jsem byl v bezvědomí po útoku Rosemannový, tak mě cucal Kranich?!“ nevěřil svým uším Frank a s blesky v očích se otočil na Susannu, jež se zase svíjela v křečích smíchu.
„No jo, Trabere. Když ona to von Landitzová odmítla, že jí prý je cejtit z úst, tak to přenechala vydesinfikovanýmu Kranichovi.“ uchechtl se Semir.
To už z kanceláře vyšel i Tom, protože neudržel zvědavost na uzdě, a šel se podívat, co je příčinou hurónského smíchu jeho kolegů. „Co to tu řešítě? Koukám samý vtip a samý humor. S kým to mluvíte?“
Jeho otázka byla zodpovězena přímo z úst majitele telefonu na druhém drátě. „Kranichu, proč mi nikdo neřekl, že umělý dejchání jsi mi dělal ty? Sem myslel, že to…“
„Byla Susanna, co?“ doplnil ho Hotte.
„Určitě lepší než Tom. Copak jsem teplej nebo co?“ čílil se Frank a posadil se na kraj vany.
„Na to je lehká odpověď, Franku,“ ozvala se jeho parťačka, kterou celou dobu pokládal za svou zachránkyni, „protože já jsem se starala o tvé zastavené srdíčko, které jsi teď nechal Monice v Mnichově, a nám tady tvrdíš, že tvou zachránkyní dechu jsem měla být já. A navíc getlemani Gerkhan a Kranich mi přenechali ještě jednu věc. A tou věcí bylo hysterčení a strach o tvé zdraví. Doufám, že to oceníš.“
Frank blesky teď metal úplně všude. Na svíjející se parťačku a na dálku i řehtající se bývalé kolegy a kolegyně v Kolíně.
„Co se to tady děje, že se všichn řežete jak puberťáci?“ přišla zkrotit své podřízené Engelhardtová.
„Frank právě zjistil svou orientaci. Prý ho děsně přitahuje Kranich a přes telefon mu vyznává své city a my jako svědci jim máme požehnat.“ neudržel se Dieter, ale raději rychle odkráčel dále z dosahu šéfové, protože té, stejně jako Frankovi na druhém konci, metaly z očí blesky.
„Vražte za mě jednu Bonrathovi.“ cedil skrz zuby Traber.
Šéfová pubertální projevy svých podřízených zakončila káravým pohledem a přistoupila blíže k telefonu. „Trabere, vaše orientace je mi víte kde…“
„Ne, ne, tam má Tom Franka.“ opravil šéfovou Semir.
„Gerkhane, pokud jste nevyrostl z puberty a ještě dnes se ztotožňujete s náctiletými vulgárními výrostky, vraťte se do školních lavic a neobtěžujte mě tady svými nejapnými výroky o tom, kde má Kranich Trabera.“ prohodila nasupeně k Semirovi a dále se věnovala Frankovi: „Jak daleko jste se Susannou…“
„Moc ne. Sami nám to říkali, ale myslím, že to chce čas, protože tihle dva se k sobě vyloženě hoděj.“ vložil se do monologu šéfové Hotte a Anna ho sjela vražedným pohledem.
„Herzebergere, to že tady pubertálně vyšiluje Gerkhan, bych ještě pochopila, ale že i vy, který nemá k botníku a bačkorám daleko, bych to opravdu nečekala.“
Na stanici se Andrea, celá Kobra 11 a Dieter málem umlátili smíchy, Hotte se červenal, Frank na druhém konci se šklebil a Susanna ležela ve vaně se záchvatem smíchu a rašící boulí na hlavě od pádu na hranu.
„Jak daleko jste v tom případě se Semtexem?“ dořekla konečně po dlouhé chvíli šéfka.
„No, něco máme, něco zjistíme a doufejme něco vyřešíme.“ zakoktal.
„Nic podrobnějšího nemáte než to vaše něco?“ sjela ho Anna.
Susanna se konečně ve vaně vyškrábala na nohy a Frankovu odpověď přerušila tou svou: „Máme nějaké stopy, ale moc daleko nás nedostanou. Zjistili jsme číslo na toho Araba, tak se s ním pokusím spojit.“
„Průběžně mě informujte. Chci vědět, jak pokračujete v pátrání.“
„Andreo, že se tě Frank neptal na otázku, jestli nevíš, jak daleko je na tomhle případě LKA?“ tázala se blondýnka své exkolegyně.
„Máš pravdu, Frank je fakticky zamilovanej. Ale neboj, zjistím ti to a pošlu mailem.“
„Trabere, kdybyste tady neroznášel drby o své orientaci, tak by tady Gerkhan a Kranich mysleli na příjemnější věci jako jsou čtyři případy, v nichž se nemůžou hnout. A kdyby se tady výše zmiňovaní komisaři těm čtyřem případům věnovali, nemuseli tady předvádět spolu se sekretářkou a dalšími policisty ukázku hurónského smíchu. Myslím, že mají všichni práce dost a o zábavu ať se starají po pracovní době.“ zjebala všechny šéfka a ty, kteří ji viděli, sjela pohledem vražedkyně.
„No jo, šéfová, ale naše pracovní doba je flexibilní a přesčasy tvoří větší cifry než číslice na výplatní pásce, tak se nemůžete divit, že si čas od času uděláme nějaký povyražení.“ namítal s pokrčenými rameny Semir.
„Já vám asi povyrazím pár zubů, jestli se okamžitě s Kranichem nevypakujete na dálnici.“ skřípala zuby.
Semir a Tom už nic nenamítali a odjeli řešit případy, se kterými stejně nemohli hnout. Šéfová zapadla do své prosklené rakve a SPOOM (Společnost pro ochranu a odhalování milenců – Schäferová – Bonrath - Herzeberger) si ještě rýpli do už tak vytočeného a vyjukaného Franka:
„A jaké povyražení máte vy dva? Nebo spíše vy tři?“ upřesnila počet Andrea, protože počítala Susannu, Franka a jeho novou kolegyni Moniku.
„Do toho ti nic není. Starej se o sebe a Semirka a nás nech žít a rozptylovat se po svým.“ odsekl nakvašeně.
„Dobrá, ale až se naše teorie ukáže v praxi, tak nám dejte oba vědět.“ zašklebil se Dieter.
„Ty, Andreo, hlavně dej vědět o tom, jak daleko je na tom LKA.“ připomněl.
„To fakt netuším, ale slyšela jsem, že to jeden šéf táhne se svou podřízenou, tak možná dobře.“ pokrčila naivně rameny, ale přitom jí naskakoval úsměv jako vrata.
„Tyhle kecy si už vážne nech a informuj nás. Musím končit, čau.“ zavěsil a změřil si pohledem svou řehtající se kolegyni opět na dne vany.
„Koukám, že ty jsi z puberty nevyrostla, co? Fakt nevím, co na tom řezání se vidíš, masochisto.“ s touto poznámkou podstatně nakvašen se sebral a opustil Susanniny byt. Cestu k hotelu Monat si již pamatoval, a tak si udělal procházku Hamburkem až do svého apartmá.

Arrow

„222. Tady je to.“ řekla si před Besserovým pokojem. Odkašlala si a zaťukala.
Ve dveřích se objevil vysoký, tmavovlasý, urostlý muž v kvádru. „Ahoj. Co tady chceš?“ vyštěkl na ni.
„Můžu dál? Chtěla bych s tebou mluvit.“
Timo odstoupil ze dveří a Susanna vstoupila do hotelového pokoje.
„Právě jsem na odchodu. Nebo spíše se chystám k odjezdu.“
„Timo, můžeš si prosím sednout? Chci ti to vysvětlit. Vůbec to není tak, jak si ymslíš.“ snažila se Tima přesvědčit.
Timothy si sedl do křesla a Susanna se posadila naproti němu.
„A jak si to mám vysvětlit? Nejdřív jsi se mnou kvůli Traberovi vůbec chodit nechtěla, teď, když teda spolu možná chodíme, tě vidím u něho v posteli, a počítám, že až tady skončíš, poběžíš na 221 za Traberem.“ cedeil skrz zuby Besser.
„Timo, poslouchej.“ naléhala Sus. „To, proč jsem s tebou nechodila, když byl Frank v nemocnici, jsme si už vyříkali. Chci ti říct, že jsem s ním nespala a nikdy bych to neudělala. Zvlášť, když chodím s tebou.“
„A co mi řekneš k tomu podřeknutí, že jste spolu spali v jedný posteli v Karibiku?“
„Byli jsme spolu na dovoloené, jenže nám cestovka neobjednala dvě kajuty, ale přidělili jenom jednu. Museli jsme spát vedle sebe, ale doopravdy se mezi námi nic nestalo. Ani tam, ani teď. Celou noc jsme pracovali na jednom zapeklitém případu. Je to tajná akce, takže ti nemůžu říct, o co jde. Ráno jsme toho měli oba dost. Já ještě usnula nad papíry, ale Frank chtěl do hotelu. Bohužel tam netrefil, a tak se uložil do mojí postele. Když jsi přišel ty, myslela jsem, že už odešel. Nedošlo mi, že to tu nezná. A pak jsi ho viděl u mě v posteli. Musíš mi věřit. Nic jsem s ním neměla, nemám a mít nebudu. Miluju tebe, Timo.“ švitořila sladce.
Mercedesák chvíli přemýšlel. Prohraboval se v myšlenkách, zda má nebo namá Susanně věřit. Pořád ji ale miloval. „Nevím, jestli je to pravda, ale jestli ano, tak to byla nešťastná shoda náhod.“
„Kdyby ses tam neobjevil a já viděla Franka u sebe v posteli, nekompromisně bych ho vyhodila. Vypadnul i tak a nějaký čas jsem se s ním nebavila. Je to všechno pravda, miluju tebe.“ hájila se Sus.
„A teď se s ním bavíš?“ svraštil obočí.
„Jen pracovně. Jinak nám konverzace vázne, ale to mi nevadí.“ vlastně už Frankovi odpustila a jejich konverzace nikdy nestála na jednom místě.
„Žádáš mě o prominutí?“
Přikývla.
„A když řeknu ne?“
„Hrozně by mě to mrzelo, protože si tě rodiče oblíbili a byli by zklamaní, kdyby se dozvěděli, že jsi se se mnou rozešel. Nevím, co bych dělala, ale jen tak bych se s tím nevyrovnala.“
„A když řeknu ano?“
„Padla bych ti kolem krku a byla ti vděčná, protože tě strašně miluju a nedokážu bez tebe žít.“
„Tak mi to zopakuj.“
Susanna se mu opravdu vrhla kolem krku a s Timem se spojili díky jednomu krásnému polibku.

Frank ve vedlejším pokoji právě dumal nad telefonátem Arabovi. Susanna to podle jeho mínění moc nepromyslela, protože mluvit s Arabem by bylo pro Franka stejné jako mluvit s mimozemšťanem. Ale na druhou stranu si uvědomil, že přeci jenom žije v Německu, ovšem před Traberem by zajisté hovořil arabsky. Netušil, jak dál. Nakonec vytočil jedno číslo, o kterém věděl, že ho zvedne německy hovořící člověk.
„Schäferová.“
„Ahoj, Andreo. Hele, máš čas?“
„Co zase chceš? Čas mám, ale nevím, jestli na tebe.“
„Potřeboval bych vystopovat jedno telefonní číslo.“
„Trabere, tvoje problémy bych chtěla mít. Copak si neumíš poradit jinak?“
„A jak, prosím tě? Nabourávat se do účtů banky neumím a vyhledávat telefonní signál po celém Německu jakbysmet
„A v tom je ten problém. Já ho taky nenajdu.“
„Jak to že ne?“
„Jelikož nemůžu hledat osobu, když jde o nelegální policejní akce, o které byste věděli jen vy dva.“
„Ale vždyť ty, šéfová a ostatní také o ní vědí.“
„Trabere, nechci se namočit do něčeho nelegálního. Práce sekretářky na dálniční mě baví, tak si hledej jinou oběť svého pátrání.“
V tu samou chvíli vyšla ze své kanceláře šéfová..
„Andreo, prosím, prosím, smutně koukáám.“ škemral roztomile.
„To je Traber?“ prohodila černovlasá diva ke své pravé ruce – Andree.
„Franku, opravdu to nejde… Ledaže by…“ svitlo jí hlavou a podívala se na Engelhardtovou.
„Ledaže by co?“
„Šéfová. Ta by mohla dát příkaz k vyhledání telefonního čísla.“
„A proč ona? Vždyť to můžeš udělat jednoduše bez ostatních svědků z vyšších funkcí.“
Šéfová vytrhla Andree telefon a přiložila si ho k uchu. „Trabere, pokud mi prozradíte vaše záměry, můžu schválit vyhledání toho čísla a jeho případný odposlech.“
„Ten telefon je na spojku mezi teroristy a zdejšími lidmi. Susannin šéf a její kolega vždy ukradnou transport se Semtexem a přes tu spojku ho prodají dál na východ.“
„Máte souhlas, Andrea se do toho hned pustí.“ autorka výroku krátce pohlédla na sekretářku a ta pochopila, co má dělat. Šéfová už jen čekala na výsledek sledování a předala telefon Andree.
„Franku, potřebuju, aby chytil signál, to znamená, že mu musíš zavolat. Jedině tak ho dokážu najít.“
Frank jí nadiktoval několika místnou cifru a Andy si ho zadala do počítače. Tato práce při legálních odposleších připadala LKA, ale Andrea se dokázala zhostit jakékoli tajné a nelegální práce.
„Tak jdu na to. Zatím čau.“ Fran zavěsil a začal naťukávat číslo na Araba. Poté si přiložil telefon k uchu a vyčkával. Za okamžik se mu v aparátu ozval mužský hlas.
„Haló, tady firma Runsined. Jak vám můžeme pomoci?“
Frank znejistil. Byla to opravdu jen obyčejná firma a tím pádem je Maraike převezla, nebo jen krycí oznámení pro případného nevhodného volajícího jako byl Frank? Vtom Frankovi blesklo hlavou, že by to měl ozkoušet. „Jsi to ty? Potřebuju s tebou mluvit ohledně toho Smtexu.“
„Proč najednou mluvíš německy? Snad jsme se domluvili na arbštině.“
„Vyskytl se menší problém.“ vymýšlel si Frank a snažil se působit věrohodně.
„Snad ne něco s převozem.“
„Přesně tak. Máme v patách kolegy, což by nebylo dobrý.“
„Besoffene, mám teď tady práci a nemůžu mluvit. Co se sejít dnes v osm ve skladišti?“ navrhl Modáfí.
„Ve skladišti?“
„Tam se ti to nelíbí?“
„Jen aby to neobjevili poldové.“
„Sám jsi říkal, že je ta skrýš výborná, tak čeho se bojíš?“ Modáfí na Frankovu hru skočil a ničeho si nevšiml.
„Ale ničeho. Tak…“
„Počkej chvíli, někdo netrpělivě zvoní, div mi nevyrazí dveře.“ Modáfí odložil telefon a šel otevřít. Za dveřmi nestál nikdo jiný než pravý Besoffen. Arab vytřeštil oči a z šéfa kriminálky sjel pohledem na telefon s volajícím na drátě: „Co ty tady děláš? Vždyť mi voláš.“
„Co? Vidíš snad, že bych držel telefon v ruce?“
Modáfímu vše docvaklo, a tak běžel hovor rychle típnout.
Frank na druhém konci se jen podivil a honem zavolala Andree.

„Sakra, kdo to byl, když jsi to nebyl ty?“ spekuloval Arab.
„Ty debile, to určitě byli fízlové. Co všechno jsi jim řek?“ vyjel po něm Besoffen.
„Vůbec nic, co by nás ohrozilo. Vážně.“
„V to doufám.“ sebral Modáfímu mobil a opsal si ze seznamu volajícího Frankovo číslo. Poté byt společně s Arabem opustili.

„Signál se ozval v Hamburku.“ odpověděla Andy Frankovi na dotaz: „Tak co?“
„No skvěle.“ zajásal. „Majitele bys nezjistila?“
„Jeho fotka se už na mě usmívá.“ zahlásila a také šéfová se podivila nd její rychlostí. „Má čistej rejstřík jako ty.“
„Že by krad v deseti bonbóny a v patnácti cigára a šprcky?“
„Tak o tom se seznam zákazníků nezmiňuje, ale seznam má čistý jako sklo.“
„A adresa?“
„Snad bys nechtěl s ním pokecat?“
„To snad ani ne, už jen pro ten čistej trestní rejstřík, ale po Semtexu už dlouho toužím. Už tak od čtrnácti, kdy jsem psal Ježíškovi.“
„Ježíšek, který by ti mohl momentálně splnit sen se Semtexem, bydlí v Lehmenstraße 23 a jmenuje se Modáfí.“
„Tak to teda děkuju. Moc jsi nám pomohla.“ blaženě se usmál a pokračoval: „A ještě prosím vyřiď manželovi, že moje bývalý E 220 si zasloužilo důstojnější odchod než ten, který mu uspořádat s Tomem. Stejně tak se Susanniným sportcoupé.“
Andrea se ušklíbla. „Přece by ses na ně nezlobil. Vždyť to byla tak krásná bouračka, kterou otiskli i v regionálním deníku. Dokonce byli na přední straně s titulkem ,Kolem sloupu se točí nejen šlapky, ale i policisté!‘“
„No jo, tak se všichni mějte a děkuju. Já jdu vyrušit Susannu.“

Modáfí a Besoffen zatím ověřovali číslo, ze kterého Frank volal již zmiňovanému cizinci.Shodou okolností, které vyústí v katastrofu, to byl jeho osobní mobilní telefon.
„No prosím, tak nám jsou na stopě poldové. A dokonce z mnichovského mravnostního oddělení.“ prohlásil Besoffen s jistou nabroušeností a obavou v hlase. Po chvíli se uklidnil a na jeho naštvané tváři se objevil vítězoslavný úsměv a v jeho hlavě ďábelský plán, který měl všechny přivést do pekel. „Tak Maraike mluvila. Teď je otázka, odkuď zná toho mnichovského poldu.“
„Šéfe,“ osmělil se Modáfí, „co její bývalí milneci?“
„Je to možné. Rozhodně si nejdřív zkontroluju jeho minulost.“ opět se naboural do seznamu policistů Ministerstva vnitra a pohlédl do složky vrchního komisaře Franka Trabera.
„Tak co?“
„V Mnichově působí pár dnů. Jeho minulé zaměstnání bylo na dálniční policii v Kolíně. Trabrovou nynější šéfovou je jistá Anja Fischerová.“ Besoffen se na chvíli zarazil a přemýšlel nad možnou logickou spojitostí s Maraike nebo někým, kdo by mohl prozradit jeho plány. Nic ho nenapadlo, a tak pokračoval ve výčtu Frankovy historie u policie. „Na mravnostním úzce spolupracuje s Monikou Bellerovou. Minulá jeho nadřízená se jmenuje Anna Engelhardtová, pod jejímž vedením v Kolíně pracoval dva a půl roku společně po boku Susanny von Landitz. Z kolína byl před několika dny přeložen.“ Besoffenovi vše docvaklo. Jelikož ve fotce, jež byla k dokumentu přiložena, poznal psychologa, kterého sem dotáhla Susanna, musí v tom jet stoprocentně s Traberem. „Modáfí, máme problém, který ovšem je řešitelný.“

Arrow

Frank si udělal ve svém pokoji pohodlí, sundal si tričko a jeany, natáhl se na postel a zapnul televizi. Rušit Susannu, která byla stále ještě s Besserem, nemělo cenu, a tak se rozhodl podat jí hlášení o jeho akci až zítra.
Do jeho pokojného rozjímání u televize zazvonil telefon. Nezvonila ovšem jeho píseň Ohne Dich od Rammstein, co měl nastavenou na mobilu, ale hotelový telefon.
„Ano? Traber?“
„Dobrý večer, pane Trabere. Na recepci máte návštěvu.“ řekla recepční a čekala na Frankovu reakci.
„Návštěvu? A koho?“
Recepční na chvíli umlčela telefon a zeptala se: „Můžu vás požádat o jméno?“
„Monika Bellerová.“
„Pane Trabere, je tu jistá Monika Bellerová.“
„Pošlete ji prosím do mého pokoje?“
„Ale jistě.“ recepční zavěsila a se slovy „pokoj 221 se na Moniku usmála.
Žena vystoupala do sedmého patra, a než do poschodí vstoupila, slyšela ženský hlas:
„Ahoj, lásko.“
Monika už slyšela jen bouchnutí dveří, ale nevěnovala tomu pozornost. Vstoupila do patra a viděla pohlednou blondýnku s blaženým úsměvem na tváři. Šla právě od pokoje 221. Nijak to neřešila a blondýnku pozdravila stejně jako ona ji:
„Dobrý večer.“
„Dobrý.“ opětovala Mona a šla ke dveřím s číslem 221, na které zaťukala.
Frank se zvedl z postele a teprve teď si uvědomil, že by bylo vhodné Monice otevřít oblečen. Popadl tedy kalhoty a triko a nasoukal se do nohavic. Zapínáním poklopce a knoflíku se neobtěžoval a s trikem na krku ženě otevřel.
„Ahoj, Moni.“ usmál se na drobnou špinavovlásku.
Mona si ho změřila pohledem a dolšlo jí, co nemělo a co nebylo ani pravda. „Ahoj. Přijela jsem ti pomoct s tím případem. Tobě a Susanně.“
„Cože?“ nechápal.
„Vzala jsem si volno. Říkala jsem si, že by pomoc určitě neuškodila.“
Frank si navlíkl triko a prohodil: „No tak pojď dál.“
Monika se osmělila a zeptala se, protože škvírou ve dveřích viděla do Frankovy ložnice. „Tys tu někoho měl?“ chvíli čekala na Frankovu zopožděnou reakci a pak pokračovala: „Tu blondýnku, která právě odcházela?“
„Blondýnku? Nikoho jsem tady neměl.“
„Když odcházela, říkala ,ahoj, lásko.‘“
Frankovi to docvaklo. „Jo tak. To byla Susanna…“
„Susanna? takže ty s ní chodíš? Proto jsi byl tak… smutný, když vás rozdělili?“ ptala se, ale nemyslela to nijak zle.
„Co to meleš? Já se Susannou nechodím. Ve vedlejším pokoji má přítele.“ vysvětlil. „To žárlíš nebo co? A i kdyby tady byla, nic by ti do toho nebylo.“ vybuch, protože ho permanentní podezření na chození se Susannou štvalo. „Stále nám chceš pomoct?“
Monika se otočila a od dveří utekla.
Frank si až po chvíli uvědomil, co udělal. Přišlo mu to vůči Monice nespravedlivé, ale její tvrzení ho nabrousilo. Ačkoli to často nepraktikuje, rozhodl se Moně omluvit. Jelikož nevěděl, kam utekla a na chodbě ani recepci nebyla, recepční o ní také nevěděla, zavolal jí. „Moniko, prosím, poslouchej mě. Moc se ti omlouvám. Nechtěl jsem po tobě takhle vyjet. Je mi to líto. Odpustíš mi? Pomoc určitě potřebujem.“
Monika se chvíli rozmýšlela a Franka to znepokojovalo.
„Hrozně mě štve, že nás se Susannou pořád všichni spojují. Jsme nejlepší kamarádi, úzce spolupracujeme už dlouho, tak k sobě máme blízko, ale ne tak blízko, aby se tomu dalo říkat chození… Jsme jako bratr a sestra.“
„Vše zapomenuto.“ chvíli bylo na obou stranách ticho, ale pak Monika pokračovala: „Já jsem se tě nechtěla vyptávat, jen jsem byla zvědavá.“
„Přestože se moc dlouho neznáme…“
„Jakto že ne? Vždyť jsme spolu večeřeli.“
„Tak jo, ale přeci jenom ne tak dobře.“
„Jo, to uznávám.“
„Hele, snad někde nemrzneš na ulici.“ obrátil list hovoru.
„Blázníš? Ještě předtím, než jsem tě navštívila, jsem si zabrala jeden pokoj. Jsem dvě patra pod tebou.“
„Fakt? Tak to je super. Co bys řekla na večeři na usmířenou?“
„A kam půjdem?“
„Kousek odtud je prima restaurace. Sice jsem tam nebyl, ale s tebou bych ji rád vyzkoušel.“
„Ale cáluješ to, jo?“
„Všechno na můj účet.“
„Tak za hodinu dole?“
„Až za hodinu?“
„Musím se upravit a to nějaký čas zabere.“
Oba se očividně balili.
„Ty jsi hezká i tak.“
„Jen tak jsi mě ještě neviděl.“
„Tak za hodinu na recepci.“
„Tak platí. Ahoj, Franku.“
Frank zavěsil a s blaženým úsměvem se posadil. Mladá komisařka Monika se mu sice líbila, ale nevěděl, zda to má brát vážně, nebo zda ji má označit za svou rychlokvašku. Přišla mu mírně naivní, ale tichá voda břehy mele a tak dobře, aby ji mohl na 100% hodnotit ji ještě neznal. V jeho myšlenkách se ozvala již zmiňovaná píseň Ohne Dich.
„Ahoj, Susannko. Co potřebuješ?“ rozplýval se štěstím.
Susi se podivila. „Co se to s tebou děje?“
„Mám dobrou náoadu. To je zakázaný?“
„Ne, ale radši mi pověz, co ten Arab. Myslela jsem, co kdybychom šli dnes zase na služebnu? Musíme to probrat a vymyslet další postup.“
„Hele, to proberem zítra, dneska nemám čas.“
„Mi řekni, co je důležitějšího než tenhle případ.“ kopírovala jeho kdysi vyřčenou větu.
„Nechtěla by ses dneska pořádně vyspat? Vždyť nemusíme každou noc slídit po služebně.“ chtěl se jí pro tento večer zbavit, a tak ji nutil do odpočinku.
„Hele, že ty máš nějakou ženskou, se kterou chceš dnes být?“ prokoukla ho Susi.
„No tak jo.“ přestal mlžit. „Ale je to důležitý.“
„Tak teda zítra u mě. Tak v deset, platí? Potom musíme na kriminálku.“
„Rozkaz, šéfová.“ pochleboval jí.
„A smím se zeptat, kdo to je ta šťastná, co s tebou stráví večer?“
„Monika.“
„Monika? Ona je tady?“
„Chce nám pomoct. Vezmeme ji do týmu?“
„No jasně, tak s ní zítra v deset přijď.“
„Dneska se kvůli tobě strhla hádka.“
„Partnerská rozepře jako mezi mnou a Timem?“
„Nechodíme spolu.“
„Já myslím, že dnes večer už ano.“
„No, uvidíme. Ale zase tak rychle bych s ní chodit nechtěl. Známe se krátce.“
„Tak si to užij, Casanovo.“
„Ty máš co říkat. Jestli chceš, abych se stal Casanovou, tak ty se staň Marií Terezií.“
„Ty sprosťáku. Teď nechci ani jedno dítě, natož šestnáct. A ještě jsi mi neřekl tu rozepři.“
„Prý tě potkala na chodbě a myslela si, že jdeš ode mě, protože když přišla, právě jsem se oblíkal a ona si myslela, že my dva… no, že spolu… víš, co myslím.“
Susanna se od srdce zasmála. „Tak to jí pozdravuj, že je mi sympatická. A jinak hezký večer a zítra i s Mončou přijďte a vymyslíme nějaký plán.“

Za hodinu na recepci čekal na Moniku, která se s deseti minutovým zpožděním dostavila v nádherných červených šatech. Frank úžasem vyvalil oči a sám v jeanech a bundě jí šel naproti.
„Já jenom zírám,“ prohlásil, „hrozně ti to sluší, ale od kdy si na pátrání po teroristech bereš šaty?“
„Žena má myslet i na druhou stránku věci. Co kdybychom chtěli vyslat někoho k Susannině šéfovi jako případnou ženu, která by z něj vydolovala podrobnosti?“
„Vidíš, to nás nenapadlo, ale zřejmě proto, že to zatím nebylo třeba.“
„Tak půjdeme?“
„No jasně, ale do toho kabátu se zavrtej ještě víc. Je tam strašná zima.“
Moni se jen usmála a společně s Frankem vyšla z hotelu směrem k restauraci.

„Co si dáte?“ ptal se číšník Moniky a Franka, když už se rozhodli pro objednávku z jídelního lístku.
„Já si dám čínu a pomerančový džus.“ vzhlédla od jídelního lístku k mladému číšníkovi.
„Dáme si to dvakrát.“
Mladý muž odešel a Frank s Monikou se pustili do konverzace.
„Ta naše objednávka mi připomíná Susannu. Ona má asijskou kuchyni hrozně ráda.“
„Já miluju Itálii. Těstoviny, to je moje, ale chtěla jsem zkusit něco jiného.“
Celý večer se skvěle bavili, občas padlo z Frankových úst něco o Susanně (tedy docela často, a to byl kámen úrazu) a došlo i k nedorozumění.
„Susanna chce, abychom zítra k ní přišli a projednali další kroky našeho pátrání.“
„To je skvělý.“
„Stavím se u tebe ráno před desátou a půjdeme k Susanně. Musím jí říct o Modáfím.“
Vlastně pod pojmem „skvěle bavili“ se skrývá jiný význam. Frank Moniku seznamoval se všemi dosud objevenými stopami.
Komisaři už dojedli, a tak jen seděli nad sklenkami vína. Traber měl položené ruce na stole a Mona složené v klíně. Řeči o Susanně ji tak trochu vyváděly z míry, ale nedávala to na sobě znát, protože nechtěla působit jako žárlivka a povídání o případu, kvůli kterému vlastně přijela, i když to nebyl jediný důvod její návštěvy Hamburku, si musela vyposlechnout. Nakonec so odhodlala a pravou ruku položila na stůl. Pomalu ji sunula k Frankově ruce, ale ten to nezaregistroval. Dál mlel o Susanně a případu. Když už Monina ruka byla u té Frankovy na pár centimetrů, komisaři zazvonil telefon, a tak po něm šáhnul a Moničinu romantickou, jedinou romantickou chvíli z celého, pro ni zcela nudného večera, zkazil.
„To je Susanna.“ prohlásil a přijal hovor.
Monika si jen povzdechla a znovu složila ruce do klína a zrak sklopila k zemi.
„Ahoj, Susi. Co se děje?“
„Slyším šum… Ty jsi asi s Monikou v restautraci, co? Tak to se omlouvám, že ruším. To jsem nechtěla.“ omlouvala se.
„Ale nerušíš. Zrovna probíráme všechny stopy.“
„Já jenom, že jsem na něco přišla, tak byste mohli přijít.“
„Teď?“
„No jasně.“
„Dobře. Do půl hodiny jsme tam.“
Tím hovor skončil a Frank se na Moniku usmál.
„Co chtěla?“
„Máme k ní přijít. Na něco přišla.“
„Franku, já asi nepůjdu, jsem utahaná. Dnes jsem přiletěla a chtěla bych si odpočinout.“
„Nebudu tě přemlouvat, vím, že jsi unavená, tak jdi do hotelu a já se podívám k Susanně na co to vlastně kápla.“
Kolegové se rozloučili a odešli každý jiným směrem. Monika v hotelu zlostně hodila kabát na postel a zaklela. Nechtěla si to připustit, ale žárlila na Susannu, protože Frank dával viditelně přednost právě své bývalé kolegyni. Nechtěla jim dělat křena, a tak radši šla do hotelu. Přestože Frank popřel skutečnost, že od něj Susanna odpoledne odešla a nazývala ho láskou, věřila tomu a zařekla se o Franka se Susannou bojovat, když neměla žádnou šanci.

Arrow

Komisařka von Landitzová otevřela zvonícímu kolegovi, jenž stál za dveřmi bez doprovodu jeho mnichovské parťačky.
„Ahoj, kde máš Moniku?“
„Je unavená, šla do hotelu.“
„To je škoda, protože tu kráčí zrovna o ni.“
„Mám jí zavolat?“ vytáhl mobil z kapsy.
„Ne, nech ji spát. Vše jí řeknu zítra.“
Frank telefon zandal a posadil se na červenou pohovku.
„Dáš si džus?“
„Ne, díky, jsem po dobré večeři a už do sebe nedostanu ani projímadlo.“
„Tak tedy k věci. Nejdřív mi řekni, co ten Arab?“ posadila se vedle něj s hrníčkem třezalkového čaje.
„Telefonní signál se objevil v Hamburku a jeho adresu mi Andrea také zjistila.“
„A jaká je ta adresa?“
„Lehmenstraße 23.“ odpověděl.
„Výborně, to nám skvěle sedí do plánu.“
„Do toho, co jsi vymyslela?“
„Přesně tak. Dobře, že je Monika tady, využijeme ji jako volavku. Bylo by riskantní na vlastní pěst se dostat do bytu Modáfího.“ chvíli čekala, až Frank její řeč vstřebá nebo zda nezareaguje. Poté pokračovala ve výkladu svého plánu. „Před domem budeme sledovat Modáfího a až ho opustí, tak já se do něj vydám. Pro případ budeš hlídat, kdyby se vrátil, abys mi mohl dát vědět. Poté vyšleme Moniku. Bude sledovat Besoffena a pokusí se do něj nabourat. Pak ze sebe udělá blbou blondýnu, že se mu hrozně omlouvá, a sbalí ho.“
„No jasně, jako špeh.“
„To ještě není všechno. Kdyby se mi to u Modáfího nepovedlo, jakože bych nic nenašla, tak Araba jen naoko sbalím já.“
„Musím uznat, že se fakt ničeho nebojíš. Večery trávíš ve společnosti svého bývalého kolegy, pak chceš sbalit neznámého chlapa a přitom máš vlastního přítele.“
„Zaprvé jsi správně řekl ve společnosti kolegy, ne milence, a Modáfího jen v krajní nouzi a ještě jen pracovně. To víš, že zůstanu Timovi věrná. Nepodvedu ho kvůli nějakému vrahovi.“
„A co dneska s Besserem? Zřejmě jste se usmířili.“
Susi se začervenala a s blaženým úsměvem koukala do země. „To je snad dobře. Bylo by blbý ztratit přítele kvůli tobě a té hloupé scéně, co se tady přihodila.“ nato hlavu zvedla a vážně k němu promluvila: „Tak co ty na ten plán?“
„Zkusit to můžem.“ pokrčil rameny.
„Tak dobře. Zítra musíme do práce. Dneska mi kamarádka poslala ten psychologický posudek.“ podala mu několik papírů. „Zítra musíš přijít taky.“
Nato se komisaři rozloučili a Frank odešel do hotelu.

Následující den už Susanna seděla v kanceláři a přemýšlela o plánu, který vymyslela. Do jejího dumíní někdo zaťukal na dveře. Jelikož v kanceláři seděl také Wenzel, museli dva spiklenci na sebe mluvit jako komisařka kriminálního oddělení a psycholog.
„Dobrý den. Neruším? Nesu ten posudek.“ zazubil se na dvojici Frank.
„Ne, jistěže nerušíte, pane Hantele.“ ujistil ho Wenzel. „Posaďte se prosím a řekněte nám něco o svém zjištění.“ vyzval ho.
Tak to byla pro Franka podpásovka, protože z dokumentů si nepřečetl ani datum vypracování. Tak tedy začal vše okecávat kolem a kolem, ale k jádru se nedostal: „Když jsem s tou vdovou mluvil, připadala mi, že vraha nezná.“
„Pane Hantele, mluvíte jako zkušený policista.“ usmála se Susanna a poznámkou mu tak dala najevo, že by se měl chovat spíše jako psycholog, který o vyšetřování nemá ani páru.
„Podle spisů to musel být můž. Nepředpokládám, že by žena dokázala zabít způsobem, který vrah použil. Přesto tu jsou jistá ale.“ doplnil, jelikož spis psycholožky neznal a o případu také nic nevěděl, tudíž vrahem mohla být i žena. „Přečtěte si můj posudek, tam to všechno je.“
„Děkujeme, pane Hantele.“ roztáhla pusu Sue.
„Každopádně bych počítal s recividistou, tak si dávejte pozor.“ v této větě Susanna měla najít jeho varování před kolegy. Susi to pochopila a zastřené nabádání mu oplatila:
„Rozhodně bychom vám byli vděční, kdybyste promluvil s tou ženou. Máme podezření.“
„Tou ženou myslíte vdovu? Je možné, že by ho zabila.“
Samozřejmě že Susi tou ženou myslela Moniku, aby ji informoval o plánu, a Frank to pochopil, ale musel odpovědět tak, aby Wenzel nepojal podezření. Traber se rozloučil a jel do hotelu za Monikou.
Ve čtyři odpoledne, když Susanna jela ze služebny domů, zavolala svému parťákovi. Ten i s Monikou slíbili, že přijdou.

Když Susanna odešla a svolala poradu, Besoffen si také zavolal svého spojence – Wenzela – a prozradil mu, co se včera stalo Modáfímu s Frankem.
„Budeme muset von Landitzovou sledovat.“ řekl nakonec šéf.
„Rozhodně to von Landitzová s Traberem jako psychologem měla dobře vymyšlené.“
„Pověsíš se na ni. Rozhodně si nemůžeme dovolit nějaké komplikace. Za čtyři dny musíme poslat Semtex na východ. Kdyby se jí podařilo nás odhalit, tak to bude katastrofa.“
„Tak to by byla stejně, kdyby se nám podařilo poslat ten Semtex Sapéře.“ podotkl Modáfí, jenž byl také přítomen.
„Jak už jsem řekl, pověsíš se na Landitzovou a budeš sledovat ji a všechny, s kterými se stýká.“
Modáfí kývnutím hlavy dal najevo, že si bere na triko tento úkol a pokusí se svého šéfa nezklamat.

Monika s Frankem ve smluvenou hodinu přišli k Susanně na poradu k dalším krokům v tomto případě.
„Moni, zítra tě prozvoním, až Besoffen opustí služebnu, a na hlavní křižovatce do něj vrazíš.“
„Susi, myslíš, že je to na křižovatce dobrý nápad? Bude tam spousta aut.“ namítal Frank. „Já bych si na něj počkal na nějaké prázdnější silnici.“
„Dobrá,“ svolila Susanna, „přesto naši křižovatku využijeme. Akorát totiž vím, že po ní musí jet, ovšem kterým směrem odbočuje pak, to netuším. Pověsíš se na něj a na nějaké prázdné silnici do něj narazíš a vystrčíš drápky.“ uchechtla se a Monika na souhlas, že pochopila, kývla hlavou. Poté se Susi otočila k Frankovi: „A my se postaráme o Modáfího a budeme sledovat jeho byt.“
„Ale stejně pořád nechápu Monin úkol.“ ozval se Traber.
„Pozve ho na skleničku a vytáhne z něj rozumy.“
„Frank má pravdu, Susanno.“ přidala se Mona. „Přece se ho narovinu nezeptám, zda pašuje Semtex a kde má sklad.“
„A pochybuji, že by s ním vlezla do postele a získala si jeho důvěru.“ dodal Frank.
Susi se kousla do rtu a zapřemýšlela. „Chápu, že se ti to asi nebude líbit, ale musíš se pozvat k němu do bytu a tam ho opít. Pro všechny případy ti dám želízka a zbraň. Pak prohledáš jeho byt.“
„Na co želízka?“ optal se jediný zástupce silného pohlaví.
„Až ho opije, aby ho mohla svázat a prohledat tak byt.“
„Já se klidně obětuju.“ ujistila je s úsměvem Mona. „Ovšem nevím, zda se mi to povede. Co když ho nesbalím?“
„Použij ukecávací talent a krásný úsměv.“ poradil jí Frank. „To určitě zabere.“
„Takže zítra přistoupíme k našemu plánu. Ještě si, Moniko, musíš sehnat nějaké sexy oblečení, aby se Besoffen chytil do sítě už jen na ně.“
„Něco tu mám, ale rozhodně bys mi mohla pomoct.“
„Teď mě napadlo, co Maraike? Neměli bychom jí o tom říct?“
„Nemyslím, že je to dobrý nápad.“ namítla Susanna. „Sice nám pomohla, ale něco mi na ní nesedí.“ na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: „Večer ještě musím na služebnu…“
„Půjdeme taky.“ řekla také za Franka Monika.
„Ne, chci jít sama. Kdyby se něco stalo, známe naše znamení – Kobra 12.“
„Kdy se tam chystáš?“
„Vyjdu tak v deset. Musím se podívat do skříněk. Napadlo mě to až dnes v práci.“
„Na to potřebuješ posilu.“ ozvala se Mona.
„Nechci vás vystavovat zbytečně velkýmu nebezpečí. Stačí, že jste se oba rozhodli mi pomoct a pžijeli až sem.“
„Vystavovat nebezpečí?!“ vykřikl Frank s úsměvem. „Ale že jsi vymyslela tak odvážný plán, to je v pořádku. Neblázni, Susanno. Co je na otevírání skříněk nebezpečnýho? Navíc jsem přijel proto, že jsem chtěl ještě s tebou na něčem spolupracovat a nenechat tě ve štychu.“
„Susi, Frank má pravdu.“ přidala se Mona.
Nakonec tedy svolila: „Tak dobře.“

V deset se trojka opravdu sešla a Susi ve svém golfu jela na služebnu. Přes vrátnici prošli bez povšimnutí, jelikož vrátný spal. Komisařka je zavedla do šatny a Frank se obětoval pro odpojení kamery, což spočívalo v naklonění čočky do úhlu, který by je nezabíral. To pro případ, že by se vrátný vzbudil a uviděl je „na švestkách“.
„Tak jsme tady.“ zahlásila Sue. „Jsou tu čtyři řady skříněk. Kterou si kdo vezme?“
„Já si zabírám tu u pravé zdi.“ přihlásil se Frank.
„Tak v tom případě já tu naproti.“ usmála se letmo na Franka Mona.
„No, tak já si vezmu jednu z těch dvou. Až budete hotoví, pusťte se do té zbývající řady.“ rozdávala úkoly Susi. „Tady máte paklíče. Pokuste se jimi to otevřít.“ každému podala sadu a ještě univerzální klíč.
Poté se trojka rozdělila a přistoupila ke svým řadám. Sice mohli prohledat jen tu Besoffenovu a Wenzelovu, popřípadě Maraičinu, ale zjistit, kdo ze služebny v tom ještě jede, se jim zatím nepodařilo, a tak to vzali komplet. Co kdyby našli něco zajímavého u někoho, koho vůbec nepodezřívali.
Po půl hodině se Frank ozval od své skřínky: „Susanno, Moniko, pojďte se podívat.“
Obě komisařky se nahrnuly kolem Franka, který jim ukazoval objevy z Besoffenovy skříňky. V ruce třímal fotografie, na nichž pózoval výhradně on sám.
„Fotky? A co s nima?“ nechápala blondýnka.
„Všechny je fotila jedna osoba.“ odhrnul několik fotek a ukázal na jednu, kde Besoffen stál před budovou. „Tady ji drží za ruku.“ ještě jim ukázal jednu fotografii, co ho zaujala, a poznamenal: „A tady jsou oba v těch jejich hadrech.“
Susanna si od něj obě fotografie vzala: „Tahle,“ukázala na první, „je focená v Isfahámu v Íránu. To je Madrasa-i Chahar Bahg. A na té druhé, kde jsou v těch hábitech, stojí před vstupem ke Zdi nářků v Jeruzalémě. Tady je vidět, že jisté spojení se Středním východem má ze svých cest. Ty fotky vem, třeba něco objevíme.“
Frank kývl a vložil fotky do náprsní kapsy své bundy. Poté se trojice znovu rozprchla ke skříňkám a pokračovala v otevírání a pátrání. Ani Susanna ve Wenzelově skříncě nic zásadního nenašla. Ostatní policisté buď v ničem nejeli, nebo jim Wenzel důležité stopy, které by pomohly komisařům, nesvěřoval. Komisaři se úplně vyčerpaní odebrali ze služebny do svých bytů a hotelových pokojů. Samozřejmě nezapomněli vše před svým odchodem dát do původního stavu.
„Půjdeš ráno do práce?“ optal se Frank Susanny, když na křižovatce stála na červenou.
„To nevím. Je blbý nechodit do práce, ale jsem hrozně utahaná Asi to zatáhnu.“
Susi své spojence vyhodila před hotelem a jela domů spát. Zítra měla společně s Frankem a Monikou přejít k jejich plánu, a tak se dohodli, že na služebnu půjde až odpoledne, kdy Besoffen odjížděl z práce.

Ve dvě odpoledne zavolala Timovi, zda by měl večer na ni čas. Timothy to potvrdil a řekl, že už se těší, což byla pravda. Susi prozvonila Franka a dala mu tak najevo, že se pro něj zastaví v hotelu.
Venku byl krásný zimní den. Svítilo slunce a sníh se v jeho světle třpytil a hrál všemi barvami.
Susanna pociťovala jisté vzrušení z celé akce. Měla strach, ale zároveň jí to dělalo dobře. V krvi jí stoupl adrenalin a ona v tu chvíli byla pro každou špatnost. Čím víc se blížila ulice Lehmenstraße, tím víc ji tento pocit unášel. Když v již zmiňované ulici zabrzdila, otočila se na svého kolegu a zírali jeden na druhého.
„Chce se ti přistoupit do akce? Teď jde do tuhého.“ upozornila ho.
„Susanno, já vím, co dělám. Kdybych se bál, nešel bych k policii. Kdybych se bál, nešel bych na dálniční, ale sehnal si práci obráběče kovů. Kdybych se bál, nepřijel bych z Mnichova sem za tebou. Kdybych se bál, odmítl bych další spolupráci a jel zpět. Ještě nějaké poznámky?“
„Ty blázínku.“ usmála se na něj. „Nezapomeň, že se ti jednou spolupráce se mnou nevyplatí.“
Možná ani jeden netušil, že se to jednou stane skutečností.
„Určitě nelituju.“
Susanna si krátce odkašlala. „Tak tady jsou vysílačky.“ jednu mu podala. „Kdyby byl nějaký problém, máme heslo.“
„Samozřejmě. A kdyby se vracel, upozorním tě a zmizíš. Pokus se najít něco, co by nám pomohlo v dalším pátrání. Máme několik bodů, které musíme spojit. A třeba tu spojku najdeš v Modáfího bytě.“
„Samozřejmě.“ potvrdila. „Hlavně dávej pozor na sebe.“
„Proč? Vždyť tu nejtěžší práci děláš ty.“ nechápal.
„To kdyby se mi něco stalo, doufám, že mě pomstíš a dořešíš tenhle případ.“ letmo se sumála.
„Tak zrovna při prohledávání bytu se ti nic stát nemusí.“
„Tak jo. Až tady skončíme, musíme do autopůjčovny vybrat jedno pro Moniku na tu akci s Besoffenem.“
„Vidíš, na to bych úplně zapomněl.“
„Ty s ním pojedeš před hotel, a až Moně zavolám, kterým autem jede, vyrazí a bude ho sledovat. K té kžižovatce je to přibližně od hotelu i služebny stejně.“
„A helemese, naše oběť právě vychází z bytu, čímž tobě nastává praktická část úkolu.“ poznamenal Frank a Susanna se otočila k okýnku, ze kterého pohlédla na druhý chodník.
Sice neviděli, jak Arab vypadá, ale od Andrey si zjistili, jaké auto vlastní. A právě do něho nasedal muž, který určitě nebyl nemecké národnosti.
Auto zajelo za roh a Susi vystoupila z golfu.
„Hodně štěstí.“ popřál jí Frank a Susi s úsměvem odběhla do vchodu domu.
Modáfího byt našla ve třetím poschodí. Byt odemkla zcela profesionálně, a tak nebyl problém vstoupit do prostoru. První co udělala bylo, že prošla celám bytem a zkostatovala, že to nebude lehké. Na nic nečekala a začala se svým úkolem v obýváku. Nehledalo se zrovna snadno. Všechny zásuvky pečlivě prohledala. Nejenže nenašla nic, ale ještě jí začal zvonit mobil, což jí způsobilo šok a shodila bohatě zdobenou korintskou vázu. „Ano, Timo?“
„Jen jsem se chtěl zeptat, zda ten večer platí.“
„Samozřejmě, ale já teď nemám čas se vybavovat. Zavolám ti tak za hodinku, ano?“
„Co se děje?“
„To ten případ… Hele, opravdu nemám čas, tak ti zavolám za hodinu, až tady skončím.“
„Až kde…“ Susanna hovor ukončila, „…skončíš?“ zeptal se již hluchého sluchátka Timo. Moc si nechtěl představovat, co to znamená pojem „až tady skončím“, a tak to neřešil. Čekal, až se mu Susanna za hodinu ozve.
Nejhorší na tom pro komisařku bylo, že ani nevěděla, co vlastně hledá. Ano, stopy, ale nic konkrétnějšího. Policistka zapřemýšlela. Svoji skrýš musel zvolit velice dobře pro případ, že by byt opravdu někdo prohledával, jako to teď dělala Susanna. Nějaká tajemná síla ji stále táhla do ložnice. Nakonec podlehla a bylo to snad i dobře, protože jí ženská intuice správně napovídala skrýš právě v této části bytu. První, kdo poznal útok spravedlnostichtivé komisařky, byla šatní skříň, ovšem krabice s drobnostmi, jako fotky, žádná tajemství nevydala. Rozhlédla se po světlém pokoji zařízeném v evropském stylu, ale kobereček na modlení tu nechyběl. Stejně tak jako další náboženské pomůcky, v nichž nebo jejich blízkosti se ani nepokoušela hledat. Zaujala ji však postel. Mírně nadzvedla matraci, a kdyby se podívala, spatřila by cíp obálky. Tím by se vše vyřešilo, ale byla tu jedna drobnost. Osud si nepřál, aby byl případ tak rychle a bezbolestně vyřešen, a tak zasáhl. V momentě, kdy Susi nadzvedla matraci, se ve vysílačce ozval Frank.
„Susanno, Modáfí se vrátil, musíš zdrhnout. Rozumíš? Dej všechno do původního stavu a zmizni. Čekám s autem ve vedlejší ulici. Konec.“
„Dobře, už jdu.“ odpověděla mu dosti nelibě, jelikož od nedodělané práce nerada odcházela, ale raději se přemohla než aby před Arabem v tvíří v tvář zachraňovala svou kůži.
Modáfí si po schodech pospíšil a v další vteřině už rachoti klíč v zámku.

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Arrow
Susanna zpanikařila. Vběhla do kuchyně a otevřela okno. Před svým troufalým skokem se rozhlédla kolem a uvážila, že buď smrt á la nohy v betonu, nebo betonem po hlavě. Raději zvolila skok, a tak se ocitla na střeše garáží.
Arab otevřel dveře a ucítil sladkou vůni. Ženskou vůni. S podezřením se ohlédl kolem sebe. Průvan přibouchl okno v kuchyni, čímž způsobil cizincův zájem a vyžádal si pozornost.
Susanna seskočila do dvora a zabočila do průchodu vedoucí do vedlejší ulice. Právě včas, protože pozorovatel mající zájem o vetřelce se právě vyklonil z okna kuchyně.
Komisařka přeběhla silnici, cestou si z ucha strhla sluchátko a naskočila do tmavého auta. Oddechovala a věděla, že právě teď o fous unikla odhalení, týden zmařené práci a možná i smrti.
„Všechno v pořádku? Našla jsi něco? Zpozoroval tě?“ střílel jednu otázku za druhou tmavovlasý policista, ale Susanna mu nebyla schopná odpovědět.
„Jeď, vše ti řeknu pak.“
Frank uposlechl a s mírným kývnutím hlavy nastartoval Susannin tmavý služební vůz.
Modáfí po zavření okna odkráčel rázným krokem do ložnice, přesně na to místo, kde blondýnka málem odhalila jeho malé tajemství. Když zpozoroval, že dokumenty a vše potřebné je na svém místě, matraci zase položil.

Frank zastavil před Susanniným bytem. Ale ještě než vystoupili, se jí hluboce zadíval do očí. „Co se dějej, Susanno?“
„Celou cestu jsem přemýšlela. Tu akci musíme odložit. Mám takový pocit, že Modáfí pojal podezření a bude si jak on, tak Besoffen dávat setsakramentský pozor. Odpoledne půjdu do práce, ale Monin úkol odložíme na zítra, nejpozději napozítří.“
„Dobře, určitě bychom měli být opatrní. Začíná jít do tuhého, pokud Modáfí zjistí, že se mu někdo hrabal v bytě. A společně s Besoffenem nebudou tak tupí, aby jim nedošlo, kdo za tím může stát.“
„Snad je Monika natolik profesionální, aby neudělala chybu. Zvllášť teď, kdy si celý gang dá pozor na jakoukoli podezřelou osobu.“
„Neboj, ona to zvládne.“ jemně jí zatřásl s ramenem a Susanna se pokusila o chybý úsměv.
Dveře služebního golfu se otevřely a na chodník dopadly z každé strany předních dveří dvě nohy. Ty pokračovaly až do patra ke dveřím, které měly zvonek se jménem Susanna von Landitz. Majitelka otevřela a s kolegou vstoupila do prostoru obydlí.
Jejich parťačka na ně čakala, ale hlavně očekávala dobré zprávy z úst svých kolegů, jenže žádné nepřišly.
„…A tu tvou akci přesuneme raději na zítřek. Budou si teď dávat velký potzor, aby se mezi ně nedostal krtek.“ dokončila Susanna svůj monolog na téma akce dnešního dne a upila z hrnku s čajem.
Do ticha, kdy všichni rozebírali domluvené akce a již akce provedené, ať úspěšné nebo ne, se ozvala melodie telefonu. Susanna s Frankem se okamžitě natáhli pro své aparáty do kapes a pohlédli na displeje svých mobiů.
„Ano?“ zvolali jednohlasně a představili se svým jménem.
Susanně volal Timo. Nutně a narychlo musel odletět zpět do Kolína kvůli práci, takže z jejich večerní schůzky padlo.
Zato Frankův hovor byl zajuímavější. Volala mu jeho přímá nadřízená.
„Ano? Traber… Paní Fischerová!... Samozřejmě… Ale to… No to nepřipadá v úvahu… Nemůžu, nejde to… Ale moje matka… Aha… Co mám udělat?... Bude to ale složitější… A nešlo by to za týden za dva?... Nešlo, rozumím… Dobře, nashledanou.“ típl hovor a zlostně praštil s telefonem o pohovku. „Stará čarodějnice.“ proklel Anju Fischerovou. „Zjistila si, že moje matka není nemocná a já tedy nepotřebuju nějaký podělaný PČR. Mám se zítra hlásit v práci.“
„Co? To nemyslí vážně.“ zvolala Monika a pohlédla na udivenou Susannu.
„Odjet? A co případ a naše plány?“
„Nedá se nic dělat, ale Monika návrat nařízený nemá, takže to můžete dotáhnout dokonce spolu.“
„Bez tebe můžeme na všechno zapomenout.“ prohlásila Susanna a její obličej si nezadal s tím býčím při rodeu.
Frank si k blondýnce přisedl. „Vím, že musím odjet v tu nejhorší dobu, protože teď už se začíná spousta věcí objasňovat. Věř mi, že to nedělám rád. Určitě mě informujte, a kdyby se dělo něco vážnýho, bezpodmínečně mi zavolejte a já se na práci v Mnichově vykašlu. Nejradši bych to udělal už teď, ale musím se hlásit. Když to vyjde, zase sem zítra přiletím.“ letmo se na ni zazubil.
Susanna úsměv opětovala. „Zvládnem to a dáme ti vědět. Teď už jdi, aby jsi stihl nějaké letadlo.“
Frank kývl a zamluvil si místenku v letadle, jež se mělo vznést směrem k Mnichovu za tři hodiny. Komisař se rozloučil s Monikou a Susanna zavezla svého ex-parťáka do hotelu, kde si sbalil svých pár svršků.
Hodinu po odjezdu ze Susina sídla už dvojice bývalých kolegů a stálých kamarádů stála v letištní hale. Ženská polovička dvojice se loučila se svým přítelem.
„Snad ti to vyjde a budeš se moci vrátit. Kdyby se něco zvrtlo, samy s Monikou to nezvládnem.“
„Zvládnete, uvidíš, že to všechno dobře dopadne. A nepovídej mi, že ti to ženská intuice nežíká.“ vykouzlil úsměv a varovně na ni ukázal prstem. Zato slíznul od Susanny symbolický pohlavek. „Už jeď za Monikou a proberte všechny vyaše plány. A určitě se ozvi, budu chtít vědět, jak jste na tom.“
Susanna kývla a naposledy mu zamávala.

Bylo pozdě večer a Monika se Susannou u ní v bytě probíraly stále dokola všechny stopy a zítřejší akci s Besoffenem. Susanna si právě prohlížela fotky, které našli ve skříňce na služebně, a Mona prolistovávala dokumenty z trezoru za mapou Hamburku. Každá se věnovala svým úkolům a do šustění papírů se ozvala Susanna:
„Jak dlouho jsi u policie?“
„Pět let. Za tu dobu jsem vystřídala tři místa, ale až v Mnichově na mravnostním mě ta práce začala pořádně bavit.“
„Proč vaše služebna hledala nového kolegu?“
„Můj bývalý partner podal výpověď. Zlobíš se za to, že vás kvůli tomu rozdělili? Za to já ale opravdu nemohu.“
„Ne, nezlobím, jen… Ale to už je jedno.“
„Jak dlouho jsi s Frankem pracovala?“ teď se na oplátku ptala Monika a Susanna jí odpovídala.
„Dva a půl roku.“
„Co si myslíš o Frankovi? Jaký je?“
„Frank?“ usmála se a dál si prohlížela fotky. „On ví, že riskuje a projevuje se impulzivním a dominantím způdobem, přičemž je ještě tvrdohlavý a nepřizná chybu, ale na druhou stranu je milý, je s ním sranda a pomůže, když je třeba. Jako kamaráda bych ho za nic nevyměnila.“
„Opravdu je milý a za tu chvíli, co ho znám, jsem se s ním nenudila. Přijde mi hodný a…“ zaculila se a Susanna se na ni s úšklebkem pdívala.
„Nezamilovala ses ty náhodou?“
Mona sklopila zrak a zachmuřila se. „Jenže on mě nevidí stejně. Opravdu k němu něco cítím, ale on moje city neopětuje.“
Susanna se dál věnovala práci s fotkami a dokumenty. „Neboj, je to dřevák, jen tak si toho nevšimne, jemu se to musí říct.“
„Tys mu to nikdy neřekla?“
Susanna se na ni zahleděla na jednu dlouhou, nekonečnou vteřinu ticha. „Já jsem Franka nemilovala. Navíc teď mám svého přítele, kterého miluju.“ v první větě tak trochu zalhala, ale chtěla, aby to tak bylo. To, že ho milovala, cítila jen v hloubi duše, ovšem nikdy by si to nepřiznala.
„Promiň, nechtěla jsem tě… urazit, naštvat tě nebo se tě nějak dotknout…“
„Nic se nestalo.“ přerušila ji a dala tak najevo, že téma ona a Frank je již uzavřené.
„Chtěla bych to Frankovi říct, ale přijde mi to brzo. Známe se sotva týden. A je tu ještě jedna věc, která v tom brání.“
„Jaká?“
„On miluje jinou a nemůže bez ní žít. Ona jeho city neopětuje, ale on se jí nedokáže a ani nechce vzdát.“
Susanna se na ni zahleděla. „Nevím, koho miluje, ale rozhodně není třeba pro to truchlit, protože jestli je to opravdová láska, tak se jí dočkáš.“
„Kéž bys měla pravdu.“
Susanna se zvedla a prohodila ke své společnici: „Pustím na odreagování rádio.“
Monika kývla a Susi naladila stanici. S fotkami se znovu usadila na pohovku. „Sakra, ten prsten té ženy mi je povědomý.“
„Ukaž.“ podívala se také Monika. „Nevím, nikdy jsem takový prsten neviděla.“
„Ale já už ho na někom spatřila.“
„Omlouváme se za přerušení relace kvůli důležitým katastrofálním zprávám, které právě dorazily z Mnichova. Před pár okamžiky se na pravidelné trase Hamburk – Mnichov zřítilo letadlo německých aerolinek. Trosky letadla, jež spadlo poblíž svého cíle, se válejí stovky metrů daleko od sebe. Záchranáři konstatovali smrt všech sto šedesáti pasažérů včetně šesti čelenné posádky. Všechny lety na této trase byly pozastaveny až do odvolání. Důvody pádu se zatím odhadují, ale předběžná zpráva vyšetřovatelů poukazuje na teroristický útok, jelikož letadlo těsně po svém pádu explodovalo a hasiči na místě objevili stopy několika kilogramů Semtexu. Jak se tato plastická látka do letadla dostala a kdo ji tam propašoval se zatím zjišťuje. Další podrobnosti vám přineseme po vyjádření krizového štábu.“ ozvala se zpráva z rádia, která na Susannině obličeji vytvořila kamenný výraz.
„Ne, to není pravda.“
Monika ztuhla. Jako správné komisařce jí došla souvislost. „V tom letadle byl Frank?“ ptala se úzkostlivě a cítila, jak se jí ze samé sebelítosti zalévají oči jezírkama slziček.
Susanna se skousnutím rtů snažila zabránit cukání koutků, ale přesto se jí z očí valil proud slaných kapek, které si razily cestu po jejích tvářích. Letmo kývla.
Monika vykřikla: „Nééé!“ její zběsilé, zoufalé kroky vedly zmateně po pokoji. Hlavou se jí motala myšlenka na Franka, jeho úsměv, rozčílený obličej, jeho celá postava. Ne, nevěřila, že ta informace byla pravdivá. Věřila svému srdci, že její milovaný Frank toužící po své bývalé parťačce stále žije, že jako jediný nehodu přežil. S výkřiky „né“ a „to není pravda“ šílela po prostorách obývacího pokoje s oroseným obličejem od slz a rozmazaným make-upem.
„Né, Frank žije!“ zakřičela, když ji Susanna chytla za ramena a snažila zklidnit její průchod emocí.
„Moniko, nech toho, uklidni se. To letadlo se zřítilo i s Frankem. Nic s tím neuděláme. taky mě to mrzí, byl to můj brácha.“ s tím ji objala a obě komisařky Velkého Doktora Mača Trabera si plakaly na rameno.
Ani jedna se nemohla smířit s krutou ránou osudu, který udeřil v tu nejhorší dobu do obličejů maladých žen. Ztráta jejich kolegy bolela a v prvních vteřinách této odporné skutečnosti se tomu snažily uvěřit. Nedokázaly myslet na to, že ještě před pár hodinami tady s nimi řešil živý jejich plány. Jeden blbej telefonát z Mnichova, jeden zatracenej let domů, jeden hnusnej osud, tři ztracené životy. Frank zemřel a s ním i část Susannina života. Frank zemřel a s ním i Moničiny city k němu. Frank už je nikdy nebude opětovat. Nikdy se vrchní komisař nebude smát podpatkům své kolegyně, nezmění stav svého auta z „relativně pojízdného“ na „úplně ohořelé s propustkou na šrotiště“. To všechno se oběma ženám točilo v hlavě, stále dokola a bez ustání. Myšlenky je postupně ničily až uspávaly. Komisařky usly na pohovce a křesle se sny o tom, že právě dnešní den se jim zdál. Byl to ale pravý opak a ony se o tom ráno přesvědčily a musely smířit. Obě se dohodly, že akci na Besoffena provedou dnes. Pomsta jim zatemňovala mozek a stupňovala množství adrenalinu. Hodlaly usvědčit všechny, kdo mohl za smrt komisaře, jenž včera zažil gril v letadle. Poslední přípravy na dnešní akci, ve které byla hlavní aktérkou Monika, tvořilo vypůjčení auta.
Blondýnka odjela do práce, kde svou kůži, v níž dnes nebyla, nenašla. Zhnuseně pozorovala ledově klidného Wenzela a stejně chladného Besoffena. Ani jednoho nezajímalo, jak moc jí ublížili a co jí činí práce překousnout smrt svého „bratra“. Zaťala zuby, sevřela pěst a těšila se na odpoledne, kdy konečně začal ten hlavní velký krok k dopadení pašeráků Semtexu a teď už i vrahů jejího nejlepšího přítele.

Cítila se jako letadlo v bouři. Všechny živly na ni útočily a chtěly ji zničit a ona se pomalu chystala na nechtěné přistání. Ten pád měl být tvrdý. Tohle byly její pocity, se kterými se potýkala od smrti Franka. On včera seděl v letadle, na něhož působily živly zevnitř.
Vzduch – Napětí v letadle zhoustlo. Všichni čekali, co se bude dít, jejich hrudníky se rychle a zběsile pohybovali nahoru a dolů. Kyslík byl nedýchatelný, neboť ho zamořila beznaděj a všichni se jím nakazili. Oprávněně. Za chvíli měli být všichni mrtví.
Oheň – Své nemilosrdné horké plameny vypustil do prostoru bezbranného letadla a pohltil všechno, rozsápal všechny. Nikdo nedostal šanci, oheň byl silnější a nehodlal prohrát. Všichni zemřeli ještě předtím, než se letadlo žárem rozprsklo po nebi a dopadlo na zem.
Země – Ta přijala mrtvá těla pasažérů a ohořelé letadlo s otevřenou náručí. Msta ďábelských sil vyšla a lidé už se na svět nepodívali ani smrtelnýma očima. Mezi stovkami těl leželo i to Frankovo. Plameny ho změnily k nepoznání, ale jeho srdce vzplanulo už dávno. Je lepší uhořet než vyhasnout.
Voda - Žena, pro které vzplanulo Frankovo srdce, probrečela tisíce slz, které by mohly tvořit moře. Raději by se oba v tom moři utopili než aby jeden pozanl pach smrti a druhý hořkou příchuť beznaděje.


Arrow

Nastala hodina H, čas pomsty P. Počasí nad Hamburkem bylo celý den stejně zatažené jako by bylo odrazem Susanniny duše toužící po pomstě. Tmavé mraky nasycené vodou, jež se na zem snášela v hustém sněžení, zatemňovaly jinak světlé odpoledne, takže auta už musela rozsvítit dálková světla. Den měl ještě šanci, že se rozjasní díky slunci, které by přes mraky prosvitlo, ale Susanna už žádnou naději neměla. Zemřela jako poslední, ale hned po Frankovi. Pád na hubu byl stále pohybem dopředu, a tak pokračovala i v bezmoci se zraněným srdcem. Její pohyb kupředu po pádu na hubu měl být telefonát Monice, že Besoffen opustil služebnu. Komisařka právě tento krok udělala a její kolegyně vyzbrojená neodolatelným pohledem a pistolí se chystala do boje. Susanna centrálu opustila chvíli po Besoffenovi a jela domů, kde se rychle převlékla a naskočila do druhého vypůjčeného auta, se kterým se zastavila až před šéfovým bytem. Celou dobu měla v uchu sluchátko a slyšela každičké Moničino slovo, ale hlavně ta, jež směřovala Besoffenovi.

Monika Bellerová, kriminální komisařka mnichovského mravnostního oddělení, zkracovala kilometry ke křižovatce v centru. S každým ujetým kilometrem naskočilo o jednu číslici na tachometru víc a Moně se o to více zrychloval tep. Na to, že byla zima, mrzlo a všude se válely závěje sněhu, snad krom silnic, kde se přelévala rozježděná břečka roztátého sněhu, se vydala slečna Bellerová dosti „na lehko“. Džínovou minisukni sotva zakrývající její pozadí, zato odhalující štíhlé, dlouhé nohy, doplňoval pletený svetřík s velkými oky a především boty na vysokém podpatku, jimiž se pyšnil Susannin botník. Rozpuštěné vlasy a rozkošný, naivní dívčí obličej působil s odvážným oblečeník dosti rozporuplně. Když ale pohodila hlavou, stala se z ní neodolatelná dračice, po které by zatoužil a apatický stařík.
Monika svůj úkol brala od počátku vážně, ale teď cítila i jistou povinnost za Franka, aby ho nezklamala, aby věděl, že není tou mladou policistkou z Mnichova, ale zkušenou komisařkou a ostříleným profesionálem, i když tohle byla největší akce jejího života.
Blížila se k osudné křižovatce. Kilometry se na tachometru sčítaly, minuty se zvyšovaly, srdce mladé komisařky bušilo, stahovalo se a běhalo po celém těle. Číslice ukazující najeté kilometry se zastavily, to když zabrzdila na obávané a tolik od ní očekávané křižovatce.
Auto odpovídající popisu Besoffenova služebáku právě projelo napříč Moničina pohledu. Zleva auta dostala zelenou, a tak se jeho vůz rozjel vstříc cestě před sebou. Jakmile také na semaforu určený pro pruh, na němž stálo Monino vozidlo, naskočila zelená, rozjela se doprava za Susanniným šéfem. Ten měl před svou pronásledovatelkou mírný náskok, ale ne takový, aby ho vypůjčené auto s komisařkou za volantem nedostihlo.
„Susanno, držím se těsně za Besoffenem. Až se dostaneme na málo frekventovanou silnici, vystartuju.“ ohlásila svou pozici, přičemž odbočila na další silnici za Susiným nadřízeným.
„Dobrá, dávej na sebe pozor. Stojím s autem před jeho domem. Budu vás sledovat, až sem dorazíte. To pro jistotu, aby se něco nestalo.“
„Ok, právě jsme odbočili na okresní silnici. Prozatím konec.“
„Drž se.“ byla poslední Susina slova, od té doby si už jen kousala nervozitou nehty.

Vysoká postava s kamennou tváří bez známky úsměvu se plížila po schodech k bytu vrchní komisařky von Landitzové. Neměla zrovna čisté úmysly a to, že majitelka bytu nebyla doma, jí po otevření dveří vyčarovalo ještě nabroušenější pohled než kdyby ji našla v bytě. Muž neměl v úmyslu krást, byl tu za zcela jiným účelem. Když se tu neshledal s komisařkou, zato na stole objevil lístek s Besoffenovou adresou, věděl, která uděřila. Zase zavřel dveře a klíč zanechal na zárubni dveří, kde ho Susanna vždy nechávala jako ten náhradní.

Monika už konečně mohla vykonat tolik opěvovaný a popisovaný atak na Besoffenovo auto. Jak bylo domluveno, rozjela se trošku rychleji a mírně ťukla do kufru vozu před sebou. Okamžitě zastavila stejně jako postižené auto před ní. Rychle zkontrolovala svůj vzhled v zrcátku, otřela si rty o rty, rtěnka se tak více zaleskla, a smyslně zamrkala. Poté vyskočila z auta a zahrála si na naivku.
„Pane bože, co jsem to udělala?“ vypískla na Besoffena a dala si polekaně ruku před ústa.
„Máš mozek, ženská? Víš, co je to bezpečná vzdálenost a předepsaná rychlost?“ vyjel po ní.
„Promiňte, já opravdu nechtěla. No, snad to nebude tak hrozný.“
„No, je to jen škrábnutí, ani to není vidět.“ změnil najednou tón Susin šéf a jeho podřízená vše slyšela ve svém sluchátku.
„Opravdu se vám to zdá v pořádku?“ svůdně zamrkala. „Ale nějak to musím odčinit. Můžu vás pozvat alespoň na skleničku?“
„No, vlastně jsem vám to chtěl nabídnout taky, abyste to nějak napravila, ale bude mi potěšením, když s vámi strávím alespoň chvíli.“
„A kam zajdem?“ usmála se a odkryla zářivě bílé zuby.
„Znám tu kousek jednu moc dobrou restauraci.“
„Takže tam?“
„Ale zvu vás.“
„To si nechám líbit.“ koketně zamrkala. Otočila se a s kroucením zadečku se vydala opět ke svému autu. Nastoupila a chtěla nastartovat, ale schválně nechala vůz zase „chcípnout“.
„Máte problémy s autem?“ postřehl její problémy s vozidlem.
„Ano, nejde mi nastartovat. Vůbec nevím, co s tím. Tohle mi dělá pořád.“
„Tak se teď o to nestarejte a pojedeme mým autem.“
„To byste byl milý.“
„Je to pro mě maličkost, spíše potěšení.“
A tak se stalo, že Monika sbalila Besoffena, s nímž strávila večer v restauraci a po něm přišlo na odvoz domů. Jelikož se Monika svěřila, že je tu pouze na služební cestě, nemá byt, a tak Besoffen navrhl, zda by dnešní noc nechtěla strávit v tom jeho. Monika nadšeně souhlasila a pár opustil luxusní restauraci.

Tatáž osoba, co se vkradla do Susina bytu, se loudavým, přesto jistým krokem plížila k jejímu dosavadnímu autu. Nic netušící komisařka si zatím stále dokola prohlížela fotografie Besoffena a jeho přítelkyně z dovolené v Arábii.
Postava muže zatím došla až k předním dveřím. Na pikosekundu si rozmýšlela, co se Susannou provede, ale pak osoba prudce otevřela dveře, a než Susi stačila postřehnout, kdo že ji to v autě překvapil, muž jí zacpal rukou pusu a druhou zakryl oči. Blondýnka vydávala přes mužovu ruku tlumené výkřiky a rukama se snažila zbavit se jeho sevření, a tak ho štípla, až muž zavyl.

Arrow

„Au! Tak ty na mě takhle?“ řekl muž a Susanně se rozzářila očka. Otočila se.
„Franku! Ty… Ty… Já myslela…“ vyskočila z auta a vrhla se mu kolem krku. Pevně ho svírala jako by ho tu chtěla zadržet, jako by to byla poslední šance, kdy se s ní rozloučí a on pak zase odejde mezi mrtvé z letadla, jenže tak to nebylo. Frank žil a nikdy nezemřel. Ani nikdy totiž nebyl mezi lidmi v letadle.
„Jak to, že jsi tady? Myslely jsme, že jsi…“ nedokázala říct to strašné slovo, ale její slza radosti řekla vše za ní, tedy to, že má obrovskou ze života, jenž Franka neopustil.
„Když jsi odešla, rozmýšlel jsem se, jestli mám přijít o práci nebo kamarádku. Přítelství je pro mě cennější, a tak jsem to letadlo nechal odletět s tím, že budu čekat na vyhazov. Ještě než letadlo odlétlo, jsem se potuloval po letišti, sedl jsem si do kavárny a čekal. A pak jsem spatřil někoho, kdo mi byl strašně povědomý. Pozoroval jsem ho a pak viděl, jak vyměnil nějaké ženě kufr. Poté odešel. Sledoval jsem ho, až mě zavedl do nějaké skrýše. No a pak se rozlétla ta zpráva o letadle, které spdlo.“ odvyprávěl Frank a tím Susanně nasadil do hlavy několik brouků, ze kterých se vyrojila spousta nejasností a otázek, na nichž se Susi svého znovuzrozeného partnera zeptala:
„A kde jsi byl celou dobbu? Proč jsi nezavolal, že jsi stále v Hamburku?“
Frank vzal do ruky nejprve kapesník a otřel Susanně slzy, teprve pak odpověděl: „Vždyť jsem říkal, že jsem sledoval toho chlápka. No a jelikož jsem byl v zápalu pozorování, nevzpomněl jsem si, abyste věděly, že jsem pořád tady. A jak jsem řekl, zavedl mě do skrýše. Určitě má co do činění s Besoffenem, protože pak se uskutečnilo předání zboží. Trvalo to dlouho a já pak nemohl zase najít cestu zpět, ale zato jsem si zjišťoval něco jinýho. Andrea mi prozradila, kteří majitelé se těmi auty chlubí. Byl jsem fakt mimo mísu, promiň, že jsem vám nezavolal.“
„Ne, to nevadí, hlavně že žiješ.“
„Teprve pak jsem si na vás vzpomněl a šel k tobě domů. Jenže tam nikdo nebyl. Zato na stole ležel lístek s touto adresou, tak mi bylo jasný, že se tu budeš nacházet.“
„Franku, ani nevíš, jaký obrovský kámen mi spadl ze srdce. Snad mi z něj spadlo Pluto, protože tohle byly nejhorší dny v mém životě, když jsem ztratila bratra.“ plakala a usmívala se štěstím zároveň.
„Myslíš, že by mě jen tak někdo dostal? Neblázni, já jsem Traber, ne guma z armády.“
Susanna ho tiskla ještě více. Stále měla pocit, že by se jí mohl rozplynout pod rukama. „Štípni mě.“
„Cože mám udělat?“ nechápal brunet s blondýnkou v náručí.
„Štípni mě, ať vím, že tohle není sen a ty ses skutečně vrátil.“
„A kam štípnout?“ usmál se na ni a zatahal ji za špičku nosu.
Komisařka se od něj konečně odtrhla. Teď si byla zcela jistá, že se jí o návratu kamaráda nezdálo a on se skutečně vrátil. Otřela slzu a tvář se jí rozjasnila od zářivého úsměvu. „Tak tě vítám znovu v akci. Zrovna je na programu Besoffen, Monika a tajné informace, které z něj chce dostat.“
„Výborně, tak se pustíme do práce.“ s tímto prohlášením obešel auto a nastoupil do něj vedle Susanny, jež zastávala roli řidiče.
„Monika Besoffena opravdu sbalila a teď se s ním baví při rádoby romantické večeři. Dokonce ji už chce odvézt domů, takže se tu každou chvíli musí objevit.“ zpravila parťáka, který napjatě poslouchal každé její slovo. Nemohl mu přitom uniknout její rozrušený tón.
Šlo do tuhého, protože teď se jejich kolegyně nacházela v bezprostřední blízkosti teroristy.

Tmavý vůz šéfa hamburské kriminálky zastavil v ulici plné aut, tudíž se to se Susannou a Frankem mězi ostatními ztratilo. Ovšem jeho partnerka svou kolegyni vyhlížela a opravdu její vypůjčené auto spatřila. Jenže na sedadle spolujezdce seděl ještě někdo, koho znala a byl jí povědomý. Pronesla tedy dvojznačnou větu směřovanou hlavně Susanně, ale takovou, aby Besoffen nepojal podezření.
„Před nedávnem mi zemřel kamarád, byl to můj téměř bratr a pořád na něj musím myslet. Často ho i vidám ve snech.“
Zrovna totiž dvojice konverzovala na téma, zda mají partnera a zda tudíž nebude návštěva toho druhého vadit. Monika tedy bokem pronesla tuto větu o kamarádovi, ovšem alegoricky tím myslela Franka, protože kamarád zemřel, ale ona ho stále vidí, konkrétně teď v autě vedle Susanny.
„To je mi líto, co se stalo tvému kamarádovi… Měli jste spolu něco?“
„Ne, byl to opravdu jen kamarád.“
Teď Susi Monice konečně na její jinotaj odpověděla: „Ten kamarád ale žije a chce tě pozdravit, ale neraduj se, ať Besoffen nepojme podezření.“ sluchátko předala Frankovi a ten do něj promluvil.
„Ahoj, Moni. Tak jsem slyšel, jaký jste o mě měly strach.“
Monika se kousla do rtu a usmála se štěstím. Teď už byli komplet silná trojka a Moniku tato radostná zpráva naplnila dobrou náladou a organizovanou skupinu teď měla dvojtou chuť zatknout.
Besoffen se zastavil ve čtvrtém patře a vytáhl klíče. Moni se na něj zářivě usmála a potom, co Susin šéf strčil do odemčených dveří, vstoupila dovnitř jako první. Rozhlédla se po luxusně zařízeném bytě a pochválila ho:
„Máš to tady pěkný. Myslela jsem, že policisté berou mnohem míň něž aby si mohli zařídit tak luxusní byt.“
Besoffenovi přelétl po obličeji zamračený výraz, a tak Monika rychle dodala:
„Ale vzhledem k tomu, že jsi šéf, tak to i chápu.“
Besoffen přešel Moničin předešlý monolog bez poznámky. „odlož si.“ vybídl ji. „Načnu víno, dáš si? Předpokládám, že pákistánské jsi ještě neměla.“
„To máš pravdu.“ s tím si sundala své vysoké kozačky a po indickém huňatém koberci vešla dále do bytu.
Pán domu nalil další dvé sklenky rudého nápoje a jednu jí podal. Monika přiložila nabízený pohár k ústům a pomalu upíjela víno, přičemž koketně pokukovala po svém partnerovi, jenž dělal to samé. Ten odložil nedopitý nápoj na stolek a přešel k hi-fi. Tu uvedl do provozu a z jejích reproduktorů se teď linula pomalá melodie.
„Tančíš ráda?“ vyzval ji a Monika odložila víno ke společníkově sklence.
„A šlapeš partnerkám na nohy?“ zaujala k Besoffenovi taneční postoj, přičemž Monin partner zašátral svou rukou na jejích zádech.
Moničina otázka zůstala nezodpovězena, ale ani se dodatečné odpovědi nedožadovala, jelikož s očekáváním se zajímala o další průběh večera.
Mezitím v autě stojící pod domem, odehrávající se v něm taneční scéna, se Susi opírala loktem o otevřené okýnko a Frank pomalu zato jistě sjížděl po sedačce postupně níž a níž. Oba napjatě čekali, jaký plán Mona vymyslí, aby z Besoffena dostala potřebné informace.
„Vzpomínáš na náš tanec?“ pousmál se Frank, když zjistižl, že v domě nad ním došlo na křepčení.
Susi se při té poznámce zazubila a promla si kořen nosu. „Jak bych mohla zapomenout. Tenkrát jsem to brala asi jako provokaci.“
„Provokaci? A k čemu?“
„Já ti ani nevím. S tou vařečkou ti to tenkrát moc slušelo. A když jsi mě okřikl, abych to vypla…“ s úsměvem pokrčila rameny a raději dále nepokračovala.
„A bacha!“ upozornil Susi brunet. „V bytě jde do tuhýho.“
„Že by Mona byla tuhá? Řekla bych, že právě naopak. Je celá roztátá.“
A opravdu. Besoffen přešel do útoku. Od dnešního večera si sliboval zřejmě něco víc.
„Pojď se mnou.“ šeptl jí do ucha a táhl za sebou do ložnice. Tam Monu začal hladit po rukách, bocích a bříšku.
Monika se ze samého překvapení nezmohla na slovo.
„Jsi krásná.“ pronesl ještě a komisaři v autě už jen slyšeli žuchnutí do měkkého.
Frank už čekal jen vzdychot a uchechtl se, načež se vysílačka vypla. Z toho však naskočila komisařům vráska na čele. Věděli však, že v pokoji probíhá vzájemné sbližování mezi Frankovou kolegyní a Susiným šéfem. Ale…
V ložnici se za přelétávání vzrušení objevila třetí osoba. Ovšem ta svírala něco v dlaních. V ruce držela zbraň a mířila s ní na Besoffena, jenž instinktivně zvedl ruce do výše ramen.
„Ten prsten.“ polohlasně si pro sebe řekla Mona, které docvaklo, že se Susanna nemýlila, když tušila, že ten prsten, co má žena na ruce, patří osobě spojené s překupnictvím Semtexu. „Neřekl jsi mi, že máš přítelkyni.“ znejistěla a dále nedůvěřivě sledovala blondýnku.
„Maraike, co to vyvádíš?“ snažil se uklidnit svou sekretářku Besoffen, jež na něj stále mířila odjištěnou zbraní.
„Drž hubu! Nic neříkej!“ křičela hystericky, načež hlavní namířila na Moniku. Ta se lekla, vyjekla a své ruce nechala vystřelit vzůhru.
„Miláčku, uklidni se. Nic se neděje…“
Maraike ho svým křikem přerušila: „Sakra, ty nevíš, kdo to je?! Je to špeh od von Landitzový!“
„Ano, lásko, já vím.“ usmál se na svou přítelkyni, přistoupil k ní blíže a vzápětí políbil. „O ni už jsem se postaral.“ dopověděl po polibku, přičemž ukázal na štěnici odlepenou z Monina těla válící se na posteli. „Svaž ji, ještě se musíme postarat o její přátele.“ přikázal Maraike a hodil po ní želízka, jež ladně chytila a se stále namířenou pistolí přistoupila k mnichovské policistce. Donutila ji dát ruce za záda a spoutala je želízky. Poté do ní mohutně strčila a Mona s vyjeknutím dopadla do ustlaných peřin.
Besoffen teď vzal do ruky odposlech a znovu ho zapojil. Monika ho otočená na břiše z postele se strachem sledovala.
„No ne, paní komisařko,“ promluvil do mikrofonu směrem k Susanně, jíž předpokládal na druhém konci, „nemyslel jsem si, že strkáte nos do cizích záležitostí.“
Susanna s Frankem už jistou chvíli tušili, že něco není v přádku, a teď se jim ozval sám její šéf.
Sice nevěděla, co se v bytě stalo a že je teď Mona svázaná, ale rozhodla se s ním vyjednávat a nezapírat, že není Moninou spolupracovnicí. „Mou prací je odhalovat to, co vy děláte. Činím jen svou práci.“
„Ale že do toho zatahujete i další osoby… Snad jste si nemyslela, že skočím na tak laciný trik s nastrčenou přítelkyní.“
„Tak proč jste ji pozval do bytu?“ Susi teď hrála o čas, jelikož se její bývalý partner odhodlal vtrhnout do bytu. „A co je vlastně s Monikou?“
„Tak abych postupně odpověděl na všechny vaše dotazy. Nechal jsem se nalákat do vaší údajné pasti jen proto, abych vás nechal v pocitu, že vám vše vychází. A slečna Bellerová se tu povaluje v mých peřinách spoutaná želízky s přitisknutou hlavní pistole na týlu, kterou jí tam drží má přítelkyně Maraike.“
Susanna stova popadala dech.
„A ještě, slečno von Landitzová, vyřiďte svému parťákovi, ať se sem nepokouší vtrhnout.“
„Jak víte, že…“ děsila se mladá komisařka a viděla, jak se vše bortí.
„Ale no tak, paní komisařko, vždyť i já dělám u policie. A navíc Maraike vás viděla. A pokud se váš partner pokusí do těch dveří střelit, moc si nepomůže. Obsahují totiž pancéřový panel. Jsou tudíž neprůstřelné.“
„Besoffene, ty kryso,“ rozhořčila se Susanna a přešla do nadávek, „okamžitě Moniku pusť! Sám moc dobře vítě, že vás udám a stejně tak dobře vítě, že nemáte jedinou šanci.“
„Ale přece bychom se nějak domluvili, ne?“
Do toho se v Susině sluchátku ozvala tlumená střela. Vylekala se a srdce se jí rozbušilo jako by chtělo protrhnout její hruď. Paradoxně ji ale uklidnil sám Besoffen.
„Paní komisařko, cožpak jsem vám neříkal, aby váš parťák do těch dveří nestřílel, že jsou neprůstřelné?“
Susi začala ztrácet trpělivost. Zhluboka dýchala, rty pevně sevřené do úzké čárky, téměř rozkousané nervozitou, držela se, jen aby neztratila poslední špetku soudnosti a nezačala na Besoffena řvát a střílet mu do oken. „O co vám jde, Besoffene? Předpokládám, že chcete uzavřít ten nejdůležitější obchod, pak se vypaříte a všichni fízlové vám budou volní.“
„Přeci jen máte nějaké zkušenosti.“ přikývl. „Ovšem díky vám se plány mění.“
Susanna se alespoň teď ušklíbla s doměním, že jim malinko narušila původní plány. Ale… Besoffen znenadání okračoval.
„Původně jsme opravdu chtěli uzavřít obchod a téměř zmizet z povrchu zemského, ale díky vám můžeme zůstat, kde jsme, dělat, co jsme doposud činili, a nikdo nás podezřívat z černých obchodů nebude. LKA totiž v tomto případu pachatele najde a my, hamburské kriminální oddělení, jim je předáme.“
Během Besoffenova monologu se Frank vrátil na sedadlo spolujezdce a společně se svou partnerkou ho poslouchal. Věděl, že se jinudy do bytu nedostane, a tak nemělo cenu snažit se dveře rozstřílet.
Když šéf kriminálky domluvil, podívali se bývalí kolínští komisaři po sobě.
„Chápu správně, že to chcete hodit na nás?“ ozval se pro změnu mnichovský poldík.
„Velice správně. Už máme jednu vaši spolupracovnici. A kolik vás vlastně je? Maraike mi prozradila jen vás dva, bývalé kolínské komisaře, ale pravda, o Monice jsme nic nevěděli.“ připustil triumf Susanně, Frankovi a Monice, ovšem byl jim k ničemu, když se vše zhroulo jako karetní záchod.
„A jak nás chcete dostat?“ ušklíbla se Susi. „Máte sice Moniku, ale ještě jsme tu my dva. A nevyhrožujte její smrtí, vy ji totiž potřebujete.“
„Ano, nepotřebuji vás všechny.“
„Jak to myslíte?“
„Nepotřebuji vás všechny teď a u sebe.“ odpověděl Besoffen, ale nikdo včetně Maraike jeho slova nepochopil.
„Nechápu vás, Besoffene. Cožpak nás nechcete usvědčit z překupnictví a terorismu?“
„Právě že ano. Dovolte, paní komisařko, abych vám ukázal pár svých trimfů v téhle hře. Vše se obrací proti vám, nejde vám karta, vy policajtské nuly.“ vysmíval se trojici vyšetřovatelů. „Krachujete a moc dobře víte, že tato partie vám nepřála. Konec hry, prohráli jste.“
Susanna už se nadechovala, aby přerušila jeho průchod herního srdce a začala s ním vyednávat na úrovni. a ne jako při pokeru.
Besoffen ale stále pokračoval. „V téhle partii jste nedosáhli kýžených důkazů.“
„Sakra, Besoffene, tak už řekněte, co chcete, a nehrajte tu se mnou přiblblý prší.“ vypěnila dostatečně na to, aby ho přerušila a přiměla pořádně mluvit.
„Dobrá, jak si přejete, ale občas si něco neodpustím. Nejste v pozici, kdybyste si mohla diktovat podmínky. Můžu to na vás všechno docela dobře hodit. Proti mně totiž nemáte důkazy, takže i kdybych Moniku pustil a vy hned mé přečiny nahlásili nezkorumpovaným policistům, nic mi nedokážou. Kdežto vy jste si svým slíděním upletli oprátku kolem krku. Můžu proti vám nadělat takových důkazů, až nikdo nebude pochybovat o tom, že v tom nejedete. Vaše otisky prstů máme. Teď také máme Moniku. Na místě předání si ji vyfotíme s kupci. To bude důkaz naší kriminálky o vaše obchodování. Poté Moniku pustíme, nahlásíme vše patřičným úřadům a ty vás zatknou dříve, než stačíte uniknout.“
„Besoffene, ty hajzle, to se ti nepovede!“ utěšoval tím i sám sebe Frank, ale bylo mu jasné, že na to má dost schopných lidí, aby to dokázal.
„Že ne, pane komisaři? Jsem si jist, že mi nebude dělat problém zlomit vaši údajnou poctivost.“
„Co máme teď dělat?“ ptala se zoufale Susi. I ona si uvědomovala, že není úniku.
„Vy? Jeďte si klidně domů. Až bude čas, přijde si pro vás speciální tým LKA, aby vás usvědčila z terorismu, zatkla a odsoudila.“ odpovídal výsměšným hlasem, jenž Susi a Frka dováděl k nepříčetnosti.
„Co teď uděláte s Monikou?“
„Co byste mi radil, kapitáne Trabere?“
„Zkřivíš jí vlas a kulka ti provrtá ten tvůj shnilej mozek.“ vyhrožoval Frkauf, který měl o Monu opravdu velký strach.
„Ale no tak. Nebuďte hrubý, nebo budu stejně tvrdý k vaší přítelkyni.“
Slova se ujala Susi: „Chytnem si vás. Monice se nic nestane a…“
„Monice se nic nestane, když teď odjedete a nebudete v dohledu pěti kilometrů.“ skočil jí do řeči, načež Susi s Frkem už dlouho nevyjednávali a jeli do komisařčina bytu.

Arrow

Tam si začali oba dělat vážné starosti nejen o Monu, ale teď také o sebe. Besoffen to zajisté myslel vážně a nepochybovali o tom, že pokud by nezačali jednat, dostali by se do vězení bez mrknutí oka.
Nezbývala jim tedy jiná možnost než jednat.
„Co podnikneme jako první?“ začala Susi s jasnou představou probdělé noci. „Musíme podniknout něco na záchranu Moniky. Mám dojem, že by ji Besoffen zabít dokázal.“
Frank musel souhlasit. „Dobrá. Není možný, abychom byli úplně bez šance. Vymyslíme plán, jak osvobodit Moniku.“
„Můžeš mi prozradit, jaký máš nápad? Asi sis nevšiml, že proti sobě máš Besoffena, ne kdejakého frekventanta.“ oponovala, ale Frank se nenechal zlomit jejími obavami.
„Musí existovat možnost, jak přelstít i Besoffena. Tohle nejtěžší si zatím necháme nakonec. Teď se musíme pojistit, aby později soud mohl pochybovat o Besoffenových důkazech.“
„Už jsi nějak přesvědčený, že si půjdeš sednout.“ ušklíbla se Sue.
„Sakra, Susanno!“ okřikl ji už její společník. „Můžu za to, do jaké situace jsme se to dostali? Pokud nechceš spolupracovat, nech to na svým šéfovi a pak si už jen sedni do chládku! Já se tu snažím nás z toho vysekat a ty mi tu předhazuješ, že jsem z toho parchanta podělanej až za ušima. To ty tady všechno vzdáváš!“ vše ho štvalo a Susanniny řeči rozčilovaly.
„Promiň, já to tak nemyslela.“ celá se začala chvět strachem a stresem posledních dnů. Oči jako ze skla si hřbetem ruky otřela dosucha, ale i přesto se Susanně po tvářích skoulela slaná kapka.
Frank ji starostlivě vzal kolem ramen a její hlavu přitiskl na svou hruď. Věděl, že ji teď musí utěšit, že je toho i na jednu ženu jako je Susanna moc. Hladil ji po vlasech, přičemž se komisařčiny slzy vpíjely do jeho košile.
„To bude dobrý. Všechno dobře dopadne. Nikomu se nic nestane.“ těšil tak svými řečmi nejen ji, ale i sebe.
Blondýnka zvedla hlavu z jeho hrudi a otřela si mokré tváře. Pohlédla do šedivých očí svého kolegy s odhodláním a nasazením. Nehodlala dát Besoffenovi nic zadarmo. A už vůbec ne svou svobodu.
„Jdem do toho? Nevydám se napospas Besoffenovi, aby mě odsoudil za to, kvůli čemu jsem se tu tolik dní obětovala. Dokážeme to.“ s vyřčenými slovy se na něj usmála a čekala jeho souhlas a okamžité jednání.
Frank úsměv opětoval a společně se pustili do spřádání plánů.
„Takže,“ začal Frk, „zavoláš Engelhardtový a povíš jí o všem, co se stalo, co se bude dít a co se možná stane.“
„A ty se vším seznámíš Fischerovou.“
„K čemu to bde? Stejně mám pomalu padáka za to, že jsem nenastoupil do služby a kecal s tím PČR.“
„A co Monika?“ zahleděla se mu do tváře. „Určitě nám pomůže a uvěří, když jí řekneš o Moničině únosu.“
„Tak dobrá. Potom vymyslíme, co s Monou.“
„Pokud vím, říkal jsi něco o předání, když jsme si mysleli, že s tebou spadlo letadlo.“
„To vyřešíme pak, teď zavolej tý šéfový. Kdyby o všem nevěděla, u soudu by nám jen ztěžka pomohla, pokud by všechny důkazy mluvily proti nám.“
Susi už nic neřekla, jen vzala telefon a i přes pokročilý večerní čas vytočila číslo své bývalé šéfky.
Frank, ač nerad, promlouval s Fischerovou. Ta jen přikyvovala a svraštila čelo pokaždé, když zpráva byla o něco horší než ta předchozí, a to byla vždy. Přestože by to Frank nečekal, Anja Fischerová byla moudrá a spravedlivá žena, jež přisvědčila pomoc.
Mezitím Engelhardtová si málem vytrhala vlasy nad špatnými zprávami, ale zaručila se věrností a vírou v nevinnost svých bývalých lidí.
Potom, co dotelefonovali s nadřízenými, se po sobě podívali.
„Zavolám Timovi. Připadá mi, že ho kvůli práci moc zanedbávám, a přitom mi na něm strašně záleží.“
Frank jen chápavě kývl a sám se pustil do počátečního vymýšlení plánu na osvobození Mony a zadržení pravého překupníka Semtexu, a to Besoffena.
Když konečně domluvila se svým přítelem Timothym, dobrá nálada z ní jen čišela.
„Můžu ti poslat pusu na dobrou noc, lásko?“ utahoval si Frank ze Susina a Timova rozhovoru a poťouchle se u toho pochechtával.
„Chtěl bys taky?“
„Že váháš, puso.“ mrkl na ni.
„Promiň, přešla mě nějak chuť. Možná zítra.“
„Tak jo, ale teď k tomu plánu.“ zamířil k vážnému tématu a uklázal na počmáraný papír s mapou budov, kde dnes sledoval jakési předání.
Komisařka ještě celá říčná z rozhovoru se svým přítelem se usadila naproti parťákovi s hrnkem kávy. Pohlédla na papír, přičemž si neodpustila komentář:
„Koukám, že mezi tím množstvím budov určitě najdeme tu jedinou, kde se uskuteční předání a kde nyní nejspíš drží Moniku.“
„Pozorně jsem si to tam dnes prohlídnul, když jsem tam hledal důkazy. Tyhle dvě budovy,“ ukázal na ty nejblíže u namalované vstupní brány, „jsou nepoužitelný. Vevnitř se tam válí haldy suti po spadlém patře.“
„Pořád tu ale zbývá nějméně tucet obřích budov.“
„Předání se uskutečnilo v této největší budově.“ namířil prst přesně na obdélníček veprostřed plánku. „Nejzajímavější na tom je, že tahle budova je propojena podzemím s ostatními objekty.“
„Jak jsi na to přišel?“
„To není podstatný. Něco jsem odposlouchal, něco sám zjistil.“
„A sklad Semtexu je taky v téhle budově?“ ukázala na tu uprostřed papíru.
„Právě že ne. Ten sklad buď bude v jiným baráku, nebo úplně někde jinde.“
„A teď budeme dělat co? Zajedeme tam a prozkumáme to?“
„Když se tam rozjedeme, je reálná šance, že nás Besoffen dostane, a pak by nám u soudu nepomohla nai šéfová s Fischerovou. Načapání na místě činu by mluvilo za všechno.“
„A co teda? Přece nebudeme čekat, až si pro nás přijdou od zemský.“
„Mysli. Do vězení bychom se pak dostali tak jako tak. Přinejmenším by zašili Moniku. A přece bychom ji v tom nenechali samotnou.“
„To máš naprostou pravdu. Nezbývá nám nic jiného než opatrnost, štěstí a strategický plán.“
Ten už měli vymyšlený, a tak mohla začít Mission Impossible.

Minutová ručička se právě střetla na dvanáctce s tou hodinovou a na nedalekém kostele se rozezvučely zvony. Srdce tloukla o své železné ochránce a vydala tak po sobě šestnáct zavonění.
Srdce dvou komisařů bušilo do odhodlaných těl svých nositelů a se sílícím napětím téměř umírala vzrušením, strachem a nervozitou zárověň.
Susanna a Frank právě zápasili s poklopy kanálů, aby se mohli odpadovou stokou dostat pod komplex budov, kde se zřejmě uskuteční prodání zbylého Semtexu.
Konečně se jim podařilo víko odklopit a Frank posvítil do díry pod nimi na tekoucí vodu.
Susanna si povzdechla. Vody tam sice bylo po kotníky, přesto se čistotné komisařce do kanálu nechtělo.
„Dámy mají přednost.“ pronesl Frank.
„Nechceš jít první?“
„To můj esprit nepřipustí.“
„Jako bych už to někdy slyšela.“ pousmála se Susanna a zářivý úsměv věnovala nejen Frankovi, ale i díře u svých nohou.
„Ok, tak teď si role vyměníme. Stejně má muž podle etikety chodit po schodech dolů jako první. Hlídej, dám ti vědět, jak to dole vypadá.“ s tím zmizel v černotě stoky pod sebou osvětlenou Frankovou baterkou, kterou držel v zubech.
Schody byly kluzké a často po nich Frankovi sklouzla bota. Přesto se ve zdraví dostal až na zmíněný chodníček podél tekoucí odpadní vody a houkl na svou společnici:
„Tak můžeš, ale dávej pozor, ty schody jsou slizký jak sám Gordon.“ zasmál se svému vtipu a pozoroval, jak bude na jeho poznámku reagovat Susanna.
„No jo, nebýt tebe, málem bych po tom slizu sklouzla až do rakve.“
„Alespoň že to přiznáš.“ s tím namířil baterkou na schody tyčící se nad ním, aby Susanna viděla na cestu. „Mám ale takový pocit, že teď s Mercedesákem na krku kloužeš do záhuby.“
„Tyhle kecy bych čekala od matky, ne od parťáka. A vůbec, co je ti do toho? Vztah s Timem je jen moje soukromá záležitost a tobě do toho nic není.“
„No jo, vždyť už mlčím.“ ušklíbl se a na toto téma už raději nepokračoval.
Konečně byla i Susanna v podzemí a komisaři se teď rozmýšleli, kam dál.
„Měli bychom jít doprava.“ ozvala se do šumění stoky Susanna.
Frank se naopak otočil doleva, přičemž zády k Susi promluvil: „Budeš zase jednou věřit svému služebně staršímu kolegovi? Nejen můj orientační smysl, ale také mapa podzemí říká, že máme jít doleva.“
Susi se jen začervenala a vydala se za svým služebně starším, tudíž zkušenějším, kolegou. Ten si to kráčel podzemním labyrintem bez jediné konfrontace se Susannou. Až když se jí zdálo, že na vzdálenost kilometru mezi kanálem, kterým vlezli do pdzemních chodeb, a komplexem budov jdou podezřele dlouho, ozvala se.
„Franku, jseš si jistý, že jsi měl dát na svůj dezorientovaný orientační smysl a jdeš správně? Hrabeme se tu tím smradem podezřele dlouho, už jsme měli dávno být pod těmi objekty.“
Frank se zastavil ve chvíli, kdy vyřkla jeho jméno, aby se přesvědčil o své domněnce, která se mu vyrojila v hlavě.
„Vnímáš mě, Franku? Jdeme špatně.“ dožadovala se jeho pozornosti Susi. „Jestli byl celou dobu tvůj plán útěku před Besoffenem a LKA zmizet v páchnoucí stoce, pak máš možná šanci, že nás tu nikdo nenajde.“
Vtom Frank namířil svůj kužel světla vzhůru. Ten se odrazil o kolo, v němž poznal poklop.
„Je-li libo východu?“ zazubil se a zdvihl ruku s baterkou nad hlavu.
„Výborně, Trabere. Když nás z toho vysekáš, pozvu tě naposledy ke Schröderovi.“
„Díky, to si ho radši odpustím.“
„Tak dobrá, možná něco uvařím sama.“
„To už zní líp. Teď vynecháme etiketu a půjdu první. Zvednu poklop a zjistím situaci nahoře. Pak ti řeknu, kdy můžeš lézt za mnou. Kdyby někdo šel, dám ti včas vědět a uteč. Možná už nikdy nenajdeš cestu ven a budeš se živit jen krysami, ale to ti předpokládám nevadí.“ vyrazil na své tváři posměšný škleb.
„Ty jsi krysa. To bych se snad radši vydala napospas Besoffenovi než živý potkany.“
„Tak jo, jdu nahoru.“
Zatím jim štěstí přálo a oba se dostali bez jediného problému na povrch zemský.
„Tak jsme tady. Podle mapy teď stojíme u severního plotu. Vjezdová brána je na jihu. Pokud se chceme dostat dohlavního štábu, cože je ta největší budova, máme několik možností.“
Susanna ho napjatě poslouchala a se setejným zájmem sledovala jeho prst klouzající po papíře, jenž naznačoval možnosti cesty.
„Ta první je podle mého názoru k ničemu. Vzali bychom to přímo kolem budov až k té hlavní, ale počítám s tím, že pokud už tu Besoffen je, nechá rozestavěné hlídky.“
„Jo, to je vážně blbej plán.“ přitakala komisařka, přičemž se jí z úst vydral obláček teplé páry. „Další možnost?“
„Další možnost je zapadnout do prvního domu, najít podzemí a dostat se až do štábu. Má to tu výhodu, že nezanecháme stopy ve sěhu a venkovní hlídky nás taky nenajdou.“
„Předpokládám, že i tenhle plán nepovažuješ za nejlepší, jelikož má velký háček.“
Frank kývl. „Neznáme to podzemí. Nechce se mi risknout, že zabloudíme. Navíc se pak v tom domě dostaneme nedopatřením přímo do Besoffenovy náruče.“
„A co tedy navrhuješ?“
„Zřejmě to nejbláznivější a nejbezpečnější.“
„A to?“ Susanně se už doma strachem sevřelo srdce a mozek nebyl schopný pracovat ani na minimum. Raději tedy všchno plánování zanechala na Frankovi a neprotestovala ani proti těm nápadům, jež by je mohly nejsnáze uvrhnout do problému a vězení.
„Vezmeme to podél zdi. Předpokládám, že i Besoffenova stráž bude natolik líná, aby hlídala i u ostnaté zdi. Maximálně hlídají u brány. Nevšimnou si tudíž našich stop ve sněhu a pak kolem nich musíme nenápadně projít až do protějšího domu. Tam se prozatím ukryjeme.“
„Co když na nás začnou střílet? Určitě jich bude hodně, nebudeme jim stačit.“
„Štěstí už jsme vyčerpali, strategický plán máme, teď je na řadě asi opatrnost.“ nasadil povzbudivý úsměv, kterým obdaroval Susannu. „Jo, a málem bych zapomněl. Jsi milá, žes pro dnešek nechala své podpatky v botníku a obula si tenisky.“
„Kdybys do mě pořád neryl, viď.“ vlepila mu malý pohlavek a rozhlédla se kolem. „Tak kudy teď, Bonde? Plně vám důvěřuji, Jamesi.“
„Tak jo, Bondgirl, na posilněnou na cestu bych si dalsuché martini. Protřepat, nemíchat. A můj navigátro říká, že se vydáme podél téhle zdi a pak na jih.“ ukázal doprava.

Arrow

Cesta byla vymyšlená, stačilo už jen vykročit. Susanna s obavami a bušícím srdcem, Frank i bez suchého martini. Bez problémů došli na konec severní strany celého objektu a teď měli odbočit na západní stěnu, která byla momentálně po jejich levici.
Zamířili podél západní strany a celkem bez problémů došli do poloviny cesty k hlavní budově. Když vtom uslišeli chroupání ve sněhu. Poznali, že se v jejich blízkosti nachází nějaká hlídka. Přeběhli ulici mezi zdí a domem jim nejblíže a přitiskli se na jeho stěnu. Při jejich smůle se nemohlo stát nic jiného, než že se hlídka rozhodla obejít celý dům, Samozřejmě se stalo, že spatřil Susannu a Franka. Na Besoffenovy rozkazy, které jim zajisté udělil, měli zastřelit každého nezvaného hosta.
Muž vytáhl zbraň a namířil na Susannu. Frank pohotově a ještě dříve jak hlídka vytáhl tu svou, jediným trhnutím rozepl Susanně bundu, odkryl ji, přitiskl ruku se zbraní na její břicho a vystřelil.
Susanna stihla vydat jen hlasitý výkřik.
Zdálo by se, že to Frankovi trvalo celou věčnost, ale vše se odehrálo velice rychle. Potom co použil Susanninu tlustou péřovou bundu jako tlumič pro svůj výstřel, se muž skácel do sněhu, jenž se začal zabarvovat do ruda.
Susannin tlukot srdce byl pomalu slyšet až v Kolíně.
„Musíš tak řvát?“ vyčetl jí její výkřik. „To jsem vůbec tu ránu nemusel tlumit, když vyjekneš tak hlasitě, že by to Besoffen musel slyšet, i kdyby byl ještě u sebe doma.“ šeptal, ale přesto byla znát jeho rozhořčenost.
„Promiň, ne často se mi stává, aby mi nědo přiložil zbraň na břicho a vystřelil. A ještě k tomu ty.“
„Tu pistolí jsem ti nemířil na břicho, ale přitiskl hlaveň k tvé bundě. Sorry, jestli jsem tě vyděsil, ale zachránil jsem nám život.“
Susi se na něj vdečne usmála. „Děkuju ti. Jsem celou dobu mimo smysliy. Omlouvám se.“
„To je v pohodě. Teď se spíš modli, aby tě někdo neslyšel a neodhalil nás.“ Frank přešel k mrtvole a prohledal ji. Vhod mu přišla zbraň s plným zásobníkem a pro zajímavost a jistotu si vzal také mužovu vysílačku. Doufal, že se v ní ozve Besoffen a díky tomu by případně mohli za dané situace zareagovat. „A teď pojď.“
Vedl ji dál podél zdi. Zřejmě Susannu nikdo neslyšel, protože na ně nepřišla žádná hlídka a nepřítomnosti jednoho muže si zřejmě také nevšimli.
Již byli téměř u hlavní budovy, když se Frank zastavil. Stáli dva domy od štábu a vymýšleli další plán cesty.
,,Něco mě napadlo." ozvala se Susanna. Bylo jí jasné, že musí oba jednat rychle, nebo na ně dříve přijdou hlídky. ,,Schováme se v budově za tou hlavní. Odtud bychom měli skvělý výhled do domu před sebou."
,,To není zas až tak špatný nápad. Spíš mi dělají starosti ty gorily." pevně sepjal rty, jakoby snad čekal, že díky tomu hlídky zmizí.
Susanna dostala další vnuknutí a jen rozepla jeho budnu. Frank sledoval její prsty, vůbec netušil, co chce dělat. Blondýnka ruku natáhla do jeho náprsní kapsy, přitom se mu zhluboka dívala do očí s kamennou tváří, bez jediné grimasy. Zpod bundy vytáhla černou vysílačku, co vzali muži, jenž před pár okamžiky zemřel.
,,Stále mě něčím překvapuješ. Přeci jen ti to dnes myslí." vzal do ruky vysílačku, kterou držela v dlani jeho partnerka. Odkašlal si a nasadil hlubší hlas, jenž by se podobal komukoli, jen ne Frankovi: ,,Hlasy u východní stěny. Potřebuju posilu."
V aparátu se nazpět ozvalo: ,,Jde tam pár mužů. Hlaste případné potíže." v hlase muže z vysílačky poznali Besoffena.
Přitisknuti na zdi sledovali a poslouchali, jak se opravdu několik hlídek přesouvá ke vzdálenější zdi. Konečně se odhodlali a potichu, přesto rychle, našlapovali k budově sousedící s hlavním štábem. Když už u ní byly na dosah, přimáčkli se na zeď vyčkávaje na vhodnou příležitost pro další přesun vpřed do objektu.
Dva chlápci v rušném hovoru právě procházeli podél zdi na tu, na níž byla přimáčklá kolínská dvojka. Již stáli na rohu a Kobra 12 vystřelila své pěsti vpřed. Poslední, co muži stačili udělat, bylo vydat ze svých hrdel bolestné zavytí.
Susanna pohlédla na svou a kolegovu oběť. ,,Tomu mýmu teče z frňáku červená. Mám lepší ránu." ušklíbla se s vysmátím Frankovi, který jen zabručel.
,,Raději pojď, nebo bude téct červená nám."
Opět dvojici oloupili o zásobníky a čekali na vhodnou příležitost. Přikrčeni na bobku ve sněhu pozorovali zpoza rohu ochranku před největší budovou. Postávala s nabitými smaopaly kolem všech čtyř zdí a čekala na svou oběť.
Susanna vytáhla vysílačky, které právě ukradli zasažené dvojici. Frank rázně zakroutil hlavou, že trik s odvoláním stráží už tu byl.
,,Ne, přeladím na jiný kanál, zahodím ji do dálky a pak se v ní ozveme. Oni poběží po hlase a my budeme mít volnou cestu." šeptala mu těsně do tváře, aby nepoužila více decibelů, než by bylo nutné.
Hlídky posílily. Kolem domu se náhle objevilo deset nových mužů. Frank jen v duchu proklel až do temných míst lidského těla a rozhlédl se kolem.
,,Co teď?" špitla Susanna, jelikož vůbec netušila, co by měli udělat.
Do toho se zjevil před nastoupenou jednotkou Besoffen.
,,Takže teď k úkolům. Wenzele, vezmi si několik mužů a jeďte na služebnu. Zajisti tam pár věcí pro LKA a důkazy proti Landitzové s Traberem a jejich povedené parťačce Monice."
Wenzel nepatrně kývl a Besoffen tedy pokračoval:
,,Jakobe, ty společně s Arthurem pohlídáte v její kobce Veličenstvo Bellerovou. A vy ostataní hlídejte. Nepředpokládám, že by nás tu někdo vyrušil, ale stát se může všechno. Já a Stefan obstaráme zboží ze skladů. Tak do práce, lidi, za pár hodin budeme milionáři."
Ochranka i hlavní představitelé překupníků se vydali za svými úkoly a Susi s Frkem si počkali na Jakoba a Arthura, kteří měli jít hlídat Moniku do její cely.
Naštěstí pro párek pozorovatelů se vydali sami opačným směrem než hlídky a Besoffen se svým partnerem. Ovšem dozvědět se, kde je sklad Semtexu, by se jim také hodilo. Moniku ale v tuto chvíli potřebovali více, a tak tiše jako myšky je samotné sledovali zpět k zadním budovám.
Nikdo nečekal tak náhlý zvrat situace, za který mohl Susannin mobil, jenž zazvonil a upozornil tak dva muže na stopaře za nimi.

Arrow

Muži se s šáhnutím do opasku pro zbraň otočili a mířili na komisaře. Ze svých černých pistolí pálili jendu kulku po druhé a Susanna s Frankem málem nestačili prchat. Přesto se jim podařilo s opětovanou palbou se ukrýt v prvním domě. Zabouchli za sebou dveře a s hlasitými ránami v uších, jež pocházelyy od pronásledovatelů, vyběhli po schodech do patra.
,,Sakra!" zaklela komisařka a podívala se na nepřijatý hovor.
,,To si ho nemůžeš vypnout?!" soptil opět brunet a rozhlížel se, kam dál. Počítal totiž, že jeho sokům nebude trvat dlouho a objeví se na stejném místě ve stejný čas.
,,Můžu, ale mohla jsem tohle tušit?"
,,Kdo to byl? Řekneš Mercedesák a hodím tě oknem."
,,Byla to Engelhardtová, nevím, co chtěla." opáčila s křikem, ale pak se rázem uklidnila a jen na Franka zírala. ,,Co jsi to řekl?"
,,Co co jsem řekl?" nepobíral Susina slova.
,,Řekl jsi, že bys mě hodil oknem!" s tím se k němu odebrala a otevřela ho dokořán.
,,Jo, kvůli tobě je to všechno v háji! Je jen otázkou sekund, než se sem ti bastardi dostanou, a co pak?"
,,Nezopakujem si náš bungee jumping?"
Frank třemi skoky byl u Susanny a okna a pohlédl ven. ,,Já jsme přeci jen génius!"
Sus se sice zamračila, že si přivlastnil její nápad, avšak už nic neřekla a nožíkem přeřezala šňůru, co byla natažená mezi dvěma domy.
,,Modli se, aby to vyšlo." bylo poslední, co před svým odvážným skokem do neznáma Frank pronesl. Se Susannou, se kterou se držel, s drátem kolem zápěstí se nesli černotou naplněné noci. Chladný vánek jim cuchal vlasy a ochromoval obličejové svaly, avšak nejdůležitější pro ně dva byl doskok.
Opět, jako před pár lety, prolétli zavřeným oknem. Destrukce skla vyrušila dvojici pronásledovatelů, kteří se stále marně pokoušeli dostat do domu, v němž zmizel komisař se svou kolegyní.
,,Dělej, jsou v dalším domě. Chytnem si je tam."
Dvojice Besoffenových poskoků tedy běžela k dalšímu objektu, kde se rychlostí světla objevili v prvním patře a poté pokračovali stále výš. Nenapadlo je, že by jejich lovná kořist prchala dolů. Blondýnka s brunetem však naopak běželi do sklepa, kde na ně čekalo překvapení. Jejih oči se setkaly s dvěma zamčenými dvěřmi, o nichž ani o jedněch nevěděli, kam vedou.
Jakmile osoba v jedné cele zaslechla kroky, ač neznámé, začala tlouct do dvěří a kopat do nich.
,,Sakra, odemkněte, pusťte mě!"
Komisař se zbraní v ruce pohlédl na Susannu. Pusa dokořán putovala od jeho překvapeného pohledu na dveře. ,,Moniko, jsi to ty?"
,,Susanna?" divila se téže zajatkyně. ,,Kde se tu bereš?"
To už ale Frank zasahoval při vyprošťování své parťačky. ,,Přiletěli jsme sem oknem. Ustup od dveří." dodal ještě a třikrát do zámku střelil.
To už Jakob a Arthur byli v polovině schodiště do přízemí, když zaslechli tři rány z pistole.
Monika vzala Franka za rukáv bundy a Susi je následovala do sklepních chodeb, kam je mnichovská policistka vedla druhými dveřmi.
,,Kam nás to vedeš? Doufám, že znáš přesnou trasu cesty, nechci zabloudit a žádat ty dva o cestu a osvobození."
,,Neboj, Franku, zavedu nás do skladu munice."
,,Do skladu munice?" ozvala se také udýchaná Susanna, jež přidala na klusu, neboť zaslechla střelbu od Jakoba a Arthura. ,,To po nich budem házet Semtex či co?"
Monika neodpovídala. Rychlý úprk do bezpečí zakončili v obrovské halové místnosti, do které se dostali z chodby po schodech a tajnými vhchodem ve stropě nakonci nich. Otevřeli ho a stanuli v obrovské hale. Rozhlédli se kolem. Všude ležely krabice. Některé otevřené a v nich piliny, do kterých někdo zabalil nejmodernější typy samopalů a dalších zbraní, jenž by dokázaly zabít somálskou vesnici jediným výstřelem.
,,Fíha." hvízdl si Frank. ,,Když jsem jako malej toužil po bouchačce, měl jsme se stát překupníkem a ne policajtem."
,,Zapomeň na dětství, mysli na budoucnost." přerušila jeho rozjímání Susanna a ukázala na nadzvedávající se poklop, kterým sem i oni vešli.
,,Jsem mokrej proto, že se potím, nebo že nám teče do bot?" komentoval to Traber. ,,Rychle najděte něco, čím ten poklop zavalíme." popoháněl je a sám se rozhlížel, co by našel použitelného.
Když Sus s Moni tlačily obrovskou bednu s nářadím, neodpustila si Monika poznámku: ,,Není tady dost munice na to, abychom těm dvěma vystřelili plíce z těla?"
,,Slyšela jsi něco o paragrafu 14 Zákona o státní policii?"
,,Co mi chtěl říct tento paragraf?"
,,Nějak se mi nesvěřil přesně, ale říkal něco o pužití zbraně."
,,Trabere, přestaň tady tahat paragrafy, o kterých víš houby, a pojď nám pomoct." běsnila Sus rudá v obličeji, jak vkládala veškerou sílu do obrovské bedny.
,,Jak sis zajisté nevšimla, stojím na poklopu, abych těm maňasům znemožnil přístup k tvé sličné tvářičce." neodpustil si stěr a cítil, jak se Sus opět vchází do síně provokace.
,,Musím jít po téhle akci opoděkovat policejnímu prezidentovi, že mě tebe zbavil!"
,,Kup vínko a oslavujte, otázka je, jestli ti Besoffen neutrhne ruce, aby sis měl jak přiťuknout."
,,Náramně vtipný, jako vždycky!"
To už ale s Monikou dostrkaly svůj objev na poklop a Frank tak mohl ustoupit. Blondýnka si otřela pot z čela, načež hodila po šklebícím se Frankovi vražedný pohled.
Jiskry pruzení mezi bývalými kolegy přerušila mladá Mnichovanka: ,,Můžem si vzít pár zbraní a jít se podívat na Besoffena." obcházela bedny se zbraněmi a přejížděla po nich prstem.
,,Nemusíte mě hledat, stojím přímo za vámi!" ozval se Besoffen, načež se místností ozvala salva vypálených munic ze zbraní šéfa kriminálky a jeho pěti poskoků.

Pokračování o dva přízpěvky níže! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tyy jo! Sus a Frk každý někde jinde...to je hrozný! Crying or Very sad ale zároveň je to dobrý nápad Wink

„Eso, sedmička, ani si neber, svršek a měním na oranžovou a prší."


"Jenom my dva tvoříme skutečný postrach pro zločince a vyvrhele. "


"Vím, že jste jeden tým a jeden bez druhého jste obyčejní policisté, kteří nevyřeší ani smrt berušky zašlápnuté býkem."


tak z těchhle hlášek jsem docela nemohla Laughing Laughing Laughing

„Zrovna jsme chystal týden Kobra 12 – americké speciality s japonskými přísadami.“ povzdechl si Schröder.
„Co to je za humáč?“ povytáhl obočí Frank.
„Například hot dog s rýží.“
„No fůjtajxl.“ zhodnotila Susanna.
„Ještě jste to neochutnali, tak nehodnoťte.“ okřikl je kioskář.
„No tak dej za nás porci Tomovi a Semirovi, určitě budou nadšení, že na nás budou mít vzpomínku na záchodě.“ zašklebil se komisař.


No a tohle! Laughing Laughing Laughing asi brzo spadnu ze židle Laughing Cool Very Happy

A dojemné loučení na letišti-úplně jsem si to představila... Crying or Very sad

Tak doufám, že brzo přihodíš další pokráčko, jsem zvědavá, co se dál vyvrbí! Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Jaký smutný konec?? Vždyť to začalo dobře!!! Twisted Evil Twisted Evil Laughing Laughing Laughing
Aspoň si od sebe odpočinou....

A teď vážně, dobrý začátek Wink jen se mi nelíbí ten Mercedesák, takže doufám, že mu vztah se Susannou vedený na dálku nevydrží.
Šup sem s dalším dílem

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Arrow

Sus a její kolegové se stejně jako ona plazili za bednami se zbraněmi na druhou stranu skladu, kde se skrývaly další dveře, ze nimiž se chtěli ukrýt.
,,Sakra, jak nás vystopoval?" kryla si hlavu Susanna a rychle jako kobra se přesouvala do úkrytu.
To se nakonec podařilo celé trojici beze škod na jejich festovních tělech.
,,Jste všichni v pohodě?" staral se Frank.
,,Jo, hlavně teď pojď odtlačit tu skříň před dveře!"
Frank nediskutoval a společně zarazili cestu svým nepřátelům amlamarou, kterou tu našli.
,,Tak to bylo o fous. Měl by vyhrát cenu ,Objev svého nepřítele na čas´."
,,Jo, problém je, že naše devítky na něj nepostačí."
Frank se rozhlédl kolem. "Vidím dost munice na to, abychom mu natrhli..."
,,Franku!" přerušila ho před vyslovením sprostého slova.
,,No vždyť vy víte." usmál se nakonec.
Vtom se ozval výstřel, jenž prolétl dveřmi, ale odrazil se ve skříni a neprolétl tak až do místnosti.
,,A do hajzlu." zaklela Susanna, až se Frank musel pousmát.
Běželi od dveří dalšího skladu, do kterého se dostli nyní zabarikádovanými dveřmi. Tam si našli další samopaly a železné pěsti.
,,Jste připravené na protiútok?" optal se svých parťaček brunet.
,,Si piš, Trabere." odvětila Sus za hradbou z beden.
,,Franku," oslovila ho tiše Monika, ,,kdyby náhodou jeden z nás nepřežil, musím ti říct, že... já..."
Sus se musela pousmát, neboť věděla, co chce Moni říct, a tak poodešla vybrat si nějakou festovní zbraň a náboje k ní.
,,Co se děje, Mono?" přišel k ní Frank blíže.
,,Miluju tě. Už od naší první večeře. Moc tě chci, ale vím, že to nejde."
Frankovi naskočil dojemný úsměv. Vzal ji za tváře a něžně políbil na rty. Sus si nabíjela svůj objev - AK47 Beta - a s úsměvem pár sledovala.
,,Taky tě miluju, jen ti chci říct, že jsem rád, že jsi mi to řekla. Bál jsem se, ale teď už vím, že bych o mnohé přišel." znovu ji políbil, ale to už si Sus odkašlala a dostala je tak od sebe.
,,Tak jo, city jsou venku, přeju vám to, ale teď jde také o můj zadek, tak se nelíbejte a místo amorových šípů vystřelujte náboje." pousmála se a jako první se chystala opustit bezpečí úkrytu, protože už slyšela Besoffena nadávat.
,,Tak kde jste, vy komisařský esa? Snad děti nedostaly strach!" vysmíval se a odjistil svůj samopal.
Ke kraji hradeb došel také Frank a hodil do vzduchu granátem. Samozřejmě zajištěným. "Už jsi někdy ochutnal granátové jablíčko?" křikl na něj Frank a zubama vytáhl pojistku, načež granát hodil jeho směrem. Bohužel svalovec přehodil, a tak jen způsobil, že šestice odletěla stranou, ale nic vážnějšího se jim nestalo.
,,Gratuluju ti, Trabere." špitla Sus.
,,K čemu?"
,,Vyřiď svýmu Amorovi, ať taky jednou nestřílí po tobě, ale ať se zkusí trefit do mého šéfa."
,,Vyřídím." bylo poslední, co řekl Susanně a jako první vystřelil do skupiny svých nepřátel.
Ti mu to vydatně opláceli a jediné, co Frankovi zůstávalo u zbraně ze stopy po jeho munici, byl kouř. Tenká linie jeho samopalu Heckler & Koch typu MP5 SD6 padla přímo do jeho držení. Munice docházela rychle jako voda na Sahaře a byla na tom stejně i Susanna se svým AK a Monika s CZH 2003 Sport. Hlava kriminálky se s pořádnou dávkou výstřelů blížil se svými gorilami v zádech, až je dělila jen clona naskládaných beden a palet, ale i ty šlo během chvilky odstranit.
,,Besoffene, stejně už všichni vědí, že v tom jedeš ty! Když nás zabiješ, nijak si nepomůžeš, jen dosáhneš toho, že tu bude o tři mrtvoly policajtů víc!"
,,A o to mi jde, paní komisařko!" zavolal na Sus zpět.
Vypadalo to snad, že si Sus uvědomovala, jak jí hoří koudel, a tak začala vyjednávat. Plán však byl jiný. Frank objevil o kousek dál v hale ještěrku, a tak se rozhodl zahrát si opět na toho starého Franka Trabera z Kolína, který rád boří, ničí a bourá. Vysokou a širokou hradbu přes celý sklad se rozhodl strhnout a seslat tak pár krabic se zbraněmi na šéfa a jeho bodystrážce. Ozvala se ohlušující rána padajících krabic, ve kterých se ztrácely výkřiky šestice mužů. Sice na ně dopadla celá hradba dřevěného materiálu, avšak až na pohmožděniny a zlomené končetiny se jim nic vážnějšího nestalo.
Frank vyskočil z vozítka, načež popadl Moniku za rukáv a vlekl ji dále skladem, kde náhodně objevil další a již poslední dveře pryč z budovy. Susa ověšena zbraněmi poslušně klusala za nimi. Traber společně s Monou doběhl ke zmiňovaným dveřím a vzal za kliku. Měli štěstí. Použití střelné zbraně nebylo potřeba, dveře se otevřely i bez ní. Vyběhli ven a Susanna vzápětí za nimi. Tady se na bílém sněhu v zimě zastavili. Zhluboka odechovali a vstřebávali právě prožité setkání se smrtkou. Stačilo málo a svět by přišel o tři elitní policisty.
,,Tak tohle teda byla slušná nakládačka, Trabere." od Susanniných úst stoupaly obláčky páry, jak se vydýchávala a zároveň vysekla svému bývalému kolegovi pochvalu.
,,Nebýt tebe," usmál se na ni, avšak vzápětí se od ní odvrátil a zahleděl se se zářivým úsměvem na svou nynější partnerku, ,,ale ty bys mi chyběla nejvíc."
Monika pomalu přistupovala k němu se stejně šťasným zamilovaným pohledem. ,,Nemysli si, že teď tě jen tak pustím, teď ti chybět vůbec nebudu."
Stáli přímo naproti sobě s přiblbými úsměvy na tvářích.
,,Jéééžiš, to vypadá nadlouho." řekla si víceméně blondýnka pro sebe a s protáčením očí se od páru odvrátila.
Frank mezitím vzal do svých dlaní Moninu tvář a svá ústa přilepil na ty její. Vášnivý polibek s jemným ochmatláváním měl za následek ztrátu pojmu o čase. Zato hamburská policistka moc dobře věděla, jak dlouho se jazykem vyznává své nové přítelkyni a jako za starých dobrých časů to nenechala bez povšimnutí. Po třech minutách nechutného poslouchání Traberova a Monina ,,mlaskání" se rozhodla pro radikální krok. Svou zbraň namířila do vzduchu a vypálila kulku, která svojí ránou bezpečně oddělila líbající se pár od sebe.
,,Tak jo, lidi, romantiky bylo myslím dost, ale teď nás čeká ještě Wenzel. Takže se seberte a jedeme na služebnu." vysoukala ze sebe rychleji neř Traber své nadávky a námitky na její způsob ,,chování vůči zamilovaným".
Raději si své poznámky odpustil a byl nucen se Susannou souhlasit.
"Dobře, ale Moniku už nepustím. Už si prožila dost a..."
,,Jasně, Trabere, máš strach, že bys byl zase nezadaný."
Frank užuž chtěl na Susannu vyjet, ale ta byla opět rychlejší a tentokrát promluvila ke své kamarádce: ,,Zavoláš kolegy z LKA, aby se tu postarali o zbytek lidí a hlavně o Besoffena. Dávej na sebe pozor a moc nepřipoutávej pozornost, kdyby se šéfovy zbylé gorily ještě o něco pokusily, ale bez rozkazů pochybuji."
Monika na souhlas kývla.
,,A my dva," pokračovala Sue, ,,navštívíme Wenzela u mě v kanceláři."
Frank naposledy Moniku krátce políbil a běžel za Susannou najít auto a dopravit se na stanici hamburské kriminálky.
Netrvalo dlouho a Frank již rozpaloval motor jednoho zánovního Dodge. Sus se ani nedivila, jak mu to jde, a jen čekala, až se auto dostane do správného pohybu. A za chvíli se už opravdu tento zelený Dodge řítil na jistou služebnu kriminálky.
,,Ty jsi to věděla?" prolomil Frank ticho černé, jinak klidné noci.
,,A co jsem měla vědět?"
,,No, že Monika..." styděl se vyslovit ta správná slova, avšak Susi se jen pousmála a vzápětí se její úsměv změnil v křenění.
,,No jasně že jsem to věděla."
,,Nikdy bych nevěřil, že..." tentokrát dopovědět chtěl, ale Susanna mu nedala šanci.
,,Že sbalíš kolegyni?"
,,Monika se mi líbí, miluju ji, zamiloval jsem se do ní na první pohled, ale nemohl jsem jí to říct. Ne že bych nechtěl, ale nemohl."
Susanna nasadila nechápavý výraz a stejně nepobírající tón hlasu: ,,Proč? Vždyť ji miluješ, jak jsi sám řekl."
Frank na ni upřel zrak. Díval se na ni, jakoby chtěl, aby z jeho pohledu vyčetla, co tím myslel, a nemusel jí to tak znovu vysvětlovat.
,,Skvěle se k sobě hodíte, přeju vám to." řekla místo toho Susanna a zadívala se před sebe na šedou cestu.
,,Jak se o mě říká, že jsem sukničkář..."
,,Mluví se o tobě v horším výrazu." rýpla si blondýnka.
,,Že jsem sukničkář," zdůraznil Frank s úšklebkem, ,,možná je to pravda, dokážu milovat víc žen najednou... Ale teď už ne. Monika je přesně ta, kterou jsem hledal."
,,A tys hledal?" posmívala se jeho rádoby dojemné, romantické řeči. ,,Já myslela, že jsi jen sháněl na pár nocí."
,,Héééj, nech si toho, jo?!" obořil se na ni teď již se smíchem brunet. ,,Se podívej na sebe. Přesný typ ženský, kterou si chlap vezme na jednu noc. Blonďatá, hubená, nohy od pasu na zem. Neznát tě, jdu do tebe."
,,Tím neznát tě jsi myslel co?" věnovala mu jeden z vražedných pohledů, které se v Německu vyskytovaly jen třikrát - von Landitzová, Engelhardtová a Schrankmannová.
,,No, kdybych nevěděl, jaká jsi netýkavka a tak dále, bral bych tě."
,,Ještěže jsem jaká jsem." spráskla ruce, načež se oba rozesmáli.
Ani ne minutu nato auto zpomalovala po příjezdové cestě k parkovišti kriminálky. Snažili se, aby byli co nejméně slyšet a vidět, taže v celkové nápadnosti se snažili o nulu.

Arrow

Zaparkovlai kousek od služebny. Naposledy se po sobě podívali. V jejich očích byl znát strach i odhodlání, bojovnost i obavy. Frank se chabě pousmál a Sus raději sklopila hlavu a otevřela dveře. Chtěla už to mít co nejdříve za sebou, přála si už vidět Besoffena před soudem. traber ji napodobil a jen co potichu zavřel dveře, vytáhl zbraň. Zkontroloval stav zásobníku a připravil ji k okamžitému vypálení. Stejně tak blondýnka měla svého Waltera připraveného k akci. Svým starým sehraným krokem přifopsali až k hlavním dveřím budovy. Každý se přilepil zády z jedné strany dveří a očekávali, co se bude dít. Susi zhluboka dýchala s připravenou zbraní v ruce ve výši krku. I Frk počítal do deseti a chystal se vpadnout dovnitř. Jeden krátký pohled Susanně. Ten mluvil za vše. Rty naznačoval odpočítávání. Oba věděli, co mají udělat, až z jeho úst se vyline němá nula. Byli natolik sehraní, že nemuseli nic říkat a přesto byli připravenější jak pos lovní domluvě.
,,Tři... Dva... Jedna..." němě naznačoval rty a Sus už se chystala vpadnout.
,,Nula... Teď!"
Zdálo by se, že to trvalo tak dlouho. Tak moc času že strávili přitisknutí na zdi služebnny. Ztratili čas k tomu, aby dostali Besoffena. Ale ne! Byla to chvíle. Tak malá chvíle, že nestála za řeč.
Vtrhli dovnitř přpravení okamžitě vypálit, použít pěstí a kopance. Avšak k jejich obrovskému překvapení to někdo udělal za ně. U vchodu do služebny ležely dvě mužská těla, v nichž v každém rozeznali střelu z pistole.
Další němý pohled na toho druhého. Mohli se jen dohadovat, co se tady stalo. Pohádali se snad se svým šéfem? Chtěli se trhnout od této bandya být slušnými či toužili mít peníze nebo výbušninu u sebe?
Frank přitiskl ukazováček na rty a dal tak Susanně najevo, aby byla co možná nejtišší a pokračovala za ním.
S opatrným nahlédnutími prozkoumávali prázdné kanceláře. Nikde nic. všude ticho. Vypadalo to snad, že se tam Wenzel ani nenacházel. Přesto pokračovali neslyšně dále do prostoru služebny. Svými pohledy již zdálky zavadili o šéfovu kancelář, kde doufali, že naleznou Susinýho kolegu. Již bez kývnutí vyrazili kupředu. Rozrazili dveře a vtrhli dovnitř. prudkým rozražením dveří způsobili vzlétnutí několika listů papírů ze stolu. Automaticky zamířili po zdroji hluku, jak je to učili na akademii. Hlášení padající k zemi však pro ně nepředstavovalo nebezpečí a oni na ně mířili čistě jen z vypracovaného reflexu. Ač se to zdá nemožné a nepředstavitelné, po tolika minutách v napětí a připravenosti okamžitě pálit z pistolí je teď oba sklonili a to se jim stalo osudným. Zezadu na ně naběhly čtyři gorily patřící ke stádu Besoffenových poskoků. Vytrhly jim zbraně z rukou a rozestoupily se. V uvolněné uličce teď ke komisařům přitupoval Wenzel.
,,Rád tě zas vidím, Susanno." ušklíbil se posměvačně, neboť vnímal svou přesilu.
,,Škoda, že nemůžeme říct to samé." oplatila mu jedovatou poznámku blondýnka
,,Nechceš mě viděť?" napodobil smutný psí obličej. ,,To je škoda." pokrčil rameny s provokativně vytvořeným naivním obličejem a liskl prsty. Odněkud se objevila další dvojice členů Bespffenovy tlupy. Každý z nich si stoupl za jenoho komisaře a hrubě je vzali za ruce, které jim spoutali.
,,Au!" vřískla blondýnka. ,,Nemohl byste být trochu jemnější?!" vztekala se a Wenzel se musel pousmát.
Přistoupil k ní a vzal ji za bradu. ,,Tohle se mi na tobě právě líbí, Susanno, že dokážeš být nad věcí i v tak podělané situaci jako jsi tď. Škoda, že si tě nemůžu enchat. Ale za ty peníze, co dostanu, budu mít holek jako jsi ty na každém prstě deset." vysmíval se jí zblízka do obličeje.
,,A co mně je do toho?"
,,Teď už nic, teď ti dovolím naposledy se rozloučit se svým kolegou." pohlédl s ďábelským výrazem na Franka. ,,Nebo ne!" vykřikl vzápětí a změnil tak svůj předešlý plán. "Nechám vás tu o samotě a budete mít na to 5 minut. To si snad stačítě říct ahoj." znovu luskl prsty a muži teď strčili do Susanny s Frankem a přinutili je tak k chůzi. Nešli dlouho. Jne je přivedli k topení, podruhé do nich vrazili a oni se skáceli k zemi. K topení je za želízka připoutali tak, že neměli nejmenší šanci uprchnout. Rozhazovali rukama, bránili se, když je poutali vedle sebe za topenářské trubky.
Nad na zemi sedícími komisaři se vztyčil Wenzel: ,,Prý jstze psorlulí výbuchy." uchechtl se. "Tak vám jeden přichystáme jako smuteční za odchod vás dvou ze světa." rukou namířil na nedaleký stůl, kde ležela hmota podobná plastelíně. Nedělalo by jim to starosti, kdyby to enbyl Semtex a nevedly z něho rozbušky. ,,Hezky si to tu užijte a myslete na to, že tu kvůli vám nechávám Semtex za několik tisíc euro. Jen proto, abyste, abyste si už nehráli na aktivy, co sse spravedlnosti týče." naposledy se zašklebil a s přidělenými poskoky odcházel ze služebny. V jejích dveřích se však ještě zastavil a prohodil k nim: ,,Jo a tu světelnou šou si nenechám ujít. Budu tu koukat opodál, jak se vy dva snažíte a litujete, jak moc jste chtěli chránit spravedlnost." když po svém monologu zavřel dveře služebny, na rozbušce se začaly odpočítávat vteřiny. Do jisté smrti jim zbývalo 5 minut života.

Arrow

Sus vrhla vystrašený pohled, jenž nevěstil nic, než strach z následujících 300 sekund. Frank lomcoval pouty o trubky topení a snažil se uvolnit z jejich sevření. Vůbec na Susannu nepohlédl, staral se jen o svá pouta a topení.
,,Franku," oslovila ho zničeně, ,,co budeme dělat? Máme už jen pár minut! Vymysli něco!"
Neodpověděl a ani jí nevěnoval jakýkoliv pohled. Kopal teď do topení a snažil se ho vyrvat ze zdi, či spíše trubky vytrhnout ze zařízení, aby se vymanil. A nebylo to tak těžké. Stačilo pár kopů a Frank provlékl ruce vytrženou trubkou ze žeber topení. U prvního stolu vytáhl z popelničky nůžky a s jejich pomocí si pouta otevřel.
Sus sledovala ubývající vteřiny na odpočítavadle. Zbývala poslední minuta. Frank zbaven pout skočil k Susanně, jež byla stále připotaná k trubce vedené z topení, tudíž na druhé straně zařízení, než Frank. Dlouho neváhal. Na tyč skočil a ta se uvolnila. Avšak z topení začala stříkat voda a Sus byla během chvilky úplně mokrá. Poslepu vyvlíkla želízka z odtržené trubky a celá zmáčená a stále v poutech se chytla Frankovy ruky. Ten totiž mlčenlivě rozhodl, že Sus pout nezbaví. K výbuchu totiž zbývalo 20 vteřin. Susannu by nestačil rozpoutat, a tak promáčenou kolegyni vzal za ruce a vlekl k východu. Rozrazil dveře a stále vláčel Sus za sebou. Ta klopýtala a snažila se udržet jeho tempo. Ten co udělal dva kroky ze dveří služebny, ozval se ohlušující výbuch. Tlaková vlna je odhodila 20 metrů daleko. Susanna se pořádně potloukla kvůli stíženému pohybu rukou. Frankji ochranitelsky zakryl vlastním tělem a čekal, až světelná show skončí. Vzduchem létaly části služebny. Dokonce půl metru od nich dopadla na zem cihla.
Když vše utichlo, zvedl se ze Susiných zad a rozhlédl se kolem. Ze služebny nezbyly ani základy. Susanna zaostřila a koukala na tu zkázu kolem. Otřeseně pohlédla na Franka a čekala, co řekne. Ten hledíc na bývalou služebnu odpověděl na nevyřčnou otázku: ,,Vezmeme auto a najdeme Wenzela."
Jakmile procedil skrz zuby svůj návrh, slyšeli nedaleko nich skřípění kol od auta. Frank věnoval krátký pohled místu, odkud předpokládal, že zvuk pocházel. Nečekal na nic a skočil do auta. Jeho kolegyně očividně nevěděla, o co jde, nereagovala tak pohotově jako její kolega, a tak ji musel trochu popohnat. Teprve pak se rozběhla stále svázána pouty do auta, kterým sem dnes přijeli. Frank sešlápl pedály a už se řítil za ujíždějícím autem, který vydalo nepříjemný skřípavý zvuk. Již oba teď věděli, že to byl Wenzel, který jim sliboval, že nebude daleko, aby viděl, jak jeho oběti vyletí do povětří. Netušil však, že kolínští komisaři jsou nesmrtelní a jepičí život není jejich doménou. Rychlostí tryskáče se drželi auta před sebou, které prudce kličkovali ulicemi Hamburka, kam z klidnějšího a opuštěnějšího předměstí zajelo. Tady se Frankovi Wenzela pronásledovalo špatně. Musel se vyhýbat kandelábrům, semaforům a zastávkám hromadné dopravy. Město nebylo nic pro něj, on byl v honičkách sice mistr, ale na dálnici, ne v rušném městě, přestože bylo téměř prázdné. Naštěstí Wenzel nahrál Frankovi na smeč, když najel na výpadovku z města a zamířil na dálnici. Tady se již Traber cítil sebejistě a ještě více sešlápl plyn. Wenzel se však nevzdával. Zdatně kličkoval mezi jedoucími auty a unikal tak dvojici komisařů. Susanna s napětím sledovala honičku a bezmezně jako dnes za dnešní večer již poněkolikáté mu věřila ve všem, co dělal. Neremcala a dál zařezaně seděla spoutaná želízky.
Pronásledování pokračovalo. Wenzel za žádných okolností nerespektoval zúžení dálnice na jeden pruh a směle se projel přes zátarasové kužely. Získal tím náskok několika vteřin, když se Frank musel některým vyhýbat. Jakmile však zase začal zkracoval protivníkův náskok, rozhodl se k razantní akci.
,,Už toho mám dost!" prohlásil nabroušeně a snažil se ho dojet světla na světla. Poté před ním smykem zastavil, což Wenzel nečekal a leknutím strhl volant doleva. Štrejchnul tak o Traberův předek auta a narazil do svodidel. Setrvačnou silou se praštil hlavou o volant a zůstal na něm bezvládně ležet. Oba komisaři vyskočoli z auta. Traber plně automatizován okamžitě vytáhl protivníka z auta, načež začalo hořet. Naštěstí se brunet stačil shovat se zaločincem za svým autem včas. Hned se ozval výbuch, za tuto noc již podruhé. Frank držel pevně Wenzela pod sebou, aby mu nikam neutekl. S úžasem hleděl na doutnající auto. Nedokázal pochopit, že dnes již minimálně třikrát unikl jisté smrti. Začínal věřit v to, že je nesmrtelný a musel se této myšlnece pousmát.
,,Však ono jendou taky na mě dojde." řekl s úsměvem, načež zvedl Wenzela ze země a hrubě ho přitlačil na auto. ,,Ale nejdříve se dostaneš do basy ty. První došlo na tebe." Nohou ho donutil rozkročit se a ruce mu mačkal za zády. Aniž by to čekal, objevila se po jeho boku Susanna a podávala mu pouta. Užasle hleděl na její již volné ruce a rozevřená želízka svírající v dlani.
Zastoupila Franka a o Wenzela se postarala sama. Přitlačila ho na auto ještě tvrději jak její kolega a skrz zuby mu procedila do ucha: ,,Tak co, ty hajzle, moc ti to nevyšlo, že? Ale neboj, chyby dělají mistry. Škoda že ty se už z basy nedostaneš." zakřenila se a jeho vlastní želízka, kterými ji spoutal na služebně, mu připnula na zápěstích.
Jakmile tak Susanna učinila, Frank strčil muže do auta a zamknul ho. Poté oba pohlédli na doutnající vybuchlé auto. Skrz kouř zazářily první paprsky sluníčka. Rudé slunce stoupalo pomalu nad obzor a všichni ptáci začali pět svou denní píseň. Susanna s Frankem si vyměnili své úsměvy, opravdové úsměvy po tolika dnech. Frank v Susiných očích zaznamenal slzy. Kolegyně mu padla kolem krku a spustila svůj slzopád naplno. Frank ji utěšoval, hladil po vlasech a zádech. Nevěděl, co se jí honí hlavou, ale nebylo to teď důležité. Susanna potřebovala vyjádřit své emoce.
,,Susi, nebreč, všechno je za námi, nikomu se nic nestalo." těšil ji neutrálními frázemi, kterými nic nezkazil, ale také nic nezlepšil.
,,Bude se mi po tobě stýskat." popotáhla uložená na jeho rameni. ,,Nechtěla jsem si to připustit, myslela jsem, že už je to za mnou, ale není. Je to pořád horší. A teď, když jsme spolu znovu pracovali, ten pocit se vrátil." najednou přestala mluvit a dál nechala kanout své slzy na jeho rameno, aniž by se mu jedinkrát podívala do očí.
,,Jaký pocit, Susanno?" pobídl ji k hovoru.
Až teď se od něj odtrhla. Hřbetem ruky si otřela slzy a věnovala mu svůj úsměv. ,,Nemysli si, že jsem do tebe zamilovaná." zasmála se. ,,Tenhle pocit jsme nemyslela. Měla jsem na mysli naši spolupráci, to, že už nikdy spolu nebudem pracovat a řešit spoečně případy. Doufala jsem, že to nějak překonám, že mě to přejde, ale po těch letech jsi kamarád, nejen kolega, a na přátelství nejde zapomenout."
Frank se pousmál a znovu ji objal. ,,Nemysli na to. Ber to pozitivně, určitě budeš převelena, nemusíš pak být ode mě tak daleko."
Blondýnka se od něj odtrhla. ,,Děkuju ti za všechno. Jsem ráda, že jsi přijel a pomohl jsi mi. Ale já už se rozhodla. Tuhle práci už dělat nebudu. Odstěhuju se a už nikdy nechci vidět policejní uniformu. Teprve teď jsem si uvědomila, že nenasazuju jen svůj život, ale život svých přátel. Najdu si klidnou práci a už nikdy se k policajtům nevrátím." po dokončení monologu sklopila zrak. Nechtěla vidět Frankův udivený obličej, jeho výraz absolutního překvapení nad jejím rozhodnutím. Nakonec však nic neřekl, jen ji znovu přivinul na svou hruď a dál hladil po vlasech. Byl by schopen ji těšit třeba celý den, kdyby jí to pomohlo, ale Susanna sama se po pár chvilkách o něj odtrhla a otřela si stékají kapičky slz.
,,Měli bychom zavolat kolegy z LKA a hlavně taky Monice."
Frank souhlasil. Jediným ladným pohybem ruky vytáhl mobil z kapsy košile a zavolal Monice.
,,Moniko? Tady Frank. Jak to vypadá u tebe?" optal se hned své přítelkyně.
,,Tady je všechno v pořádku. Státní už odvezli Besoffena a ostatní k výslechu a zajišťují tady stopy a výbušninu." infomovala ho s úsměvem, avšak hned si uvědomila, že Frank na tom nemusí být stejně tak dobře. Proto hned změnila tón hlasu na ustrašený: ,,A je u vás všechno v pořádku?"
,,V naprostém. Sice s malými komplikacemi, ale až na pár odřenin jsme zdraví a nepoškození."
Teď se usmívala i Monika. ,,To jsem moc ráda. Kde teď jste?"
,,Na dálnici směrem k Berlínu, 16. kilometr. A když sem pojedeš, vezmi s sebou pár kolegů, taky jsme chytali velké ryby."
,,Hned tam budu." zašvitořila naposledy, načež zavěsila. Houkla na jednu motorizovanou jednotku, se kterou jela na místo určení - 16. kilometr dálnice A24.

Bylo povšem. Besoffen, jeho pravá ruka Wenzel a další z jejich gangu už dávno seděli ve vyšetřovacích celách. Vyřešený případ převzala LKA a už jen hledala vše, co by překupníkům vyneslo ve vazbách o další rok více. Přestože již bylo jasné, že všichni dostanou doživotí, policisté se snažili najít spojky na Blízký Východ a to jim zabralo sakra moc času.
Susanna s Frankem se již opět loučili. Zase to bylo na letišti a zase v režii objímání a slz. Tentokrát tam nebyli sami. Frankovi po boku stála Monika, jeho nová přítelkyně. Přestože všichi stále nemohli uvěřit všem událostem, které je v posledních týdnech zasáhly, jedno dobré si na tom našli, minimálně Frank a Monika. Frank nakonec Susannu přesvědčil, že by nikdy nedokázala dělat nic jiného, než policistku, coř musela přiznat, a tak se již znovu sháněla po novém pracovišti v Hamburku, avšak nečekaně ji před dvěma dny přišel dopis od policejního velitele severního Německa, že byla za zásluhy a rozřešení případu jmenována šéfovou kriminálky pro město Hamburk. Měla radost, že byla povýšena, avšak šťastné dojmy přebíjel pocit úzkosti, že Frank se znovu stěhuje do Mnichova.
,,Neboj, určitě tě přijedem navštívit, šéfová." usmíval se Frank a povbuzivně jí poklepal na rameno. ,,Budeš mít teď na povel celé oddělení, nejen naši kolínskou kancelář a mě."
Susanna se musela od srdce zasmát. ,,Víš, že se nikdy nezměníš?"
,,Vím." odvětil.
,,A za to jsem strašně ráda." naposledy ho objala a pak už jen odešli čekat na svůj spoj.
Susanna odjela do svého bytu. Svou novou budovu měla přímo v centru a kancelář již plně vybavenou a zařízenou. Myslela teď na to, že to dotáhla v postu stejně daleko jako Engelhardtová, dokonce výš jak Frank. Nic na tom neměnilo, že byla od nich neskutečně daleko. Její myšlenky na post šéfky zkažené dojmy z loučení a odloučení přerušil telefon. Volal teď jeden z jejích podřízených.
,,Von Landitzová."
,,Šéfová, máte se okamžitě stavit ve své kanceláři, čeká tam na vás policejní prezident." oznámil chvatně mladík na druhém konci spojení.
,,Dobře, udělejte mu kávu a řekněte, že za 10 minut jsem tam."
Naskočila do auta a ne za 10, ale během 5 minut byla v práci. Vkročila do své kanceláře, kde již na ni vyčkával policejní prezident. Když ji spatřil, vstal a s podzdravem jí podal ruku:
,,Dobrý den, paní von Landitzová."
,,Dobrá den." opětovala Sus. ,,Čím jsem si vysloužila vaši návštěvu?"
Prezidentovi přejel po tváři škodolibý úsměv. ,,Paní von Landitzová, moc dobře vím, jak jste se svým bývalým parťákem bojovala za to, abyste směli zůstat v Kolíně..."
,,Ano, to je pravda," skočila mu do řeči Sus, ,,ale co to má společného s vaší návštěvou?"
,,To bych vám rád vysvětlil. Za odvážnost a rozlousknutí případu se Semtexem jste dostala post velitelky kriminální policie zde, v Hamburku. Ale přišel jsem k vám s jinou nabídkou. Nevím, zda o ni budete mít zájem, ale berte ji jako projev díku za čin, který jste se svým kolegou projevila. Možná vám více bude vyhovovat tento post na kriminálce, ale co byste říkala tomu, kdybych vás nechal převelit s kolegou Traberem zpět do Kolína? Od paní Engelhardtové mám zprávy, že její podřízení nestíhají a mají toho na krku moc. Chtěla byste se vrátit?"
Susanna na něj jen nevěřícně zírala. Vůbec nepobírala slova, která na ni chrlil. ,,Oba?" bylo jediné, na co zmohla. Nevěřila, že by se s Franknkem mohli ještě někdy do Kolína vrátit.
,,Jistěže oba. Samozřejmě by to ve vašem případě znamenalo, že byste ztratila post šéfové, proto se vás ptám, zda chcete být pod velením paní Englehardtové v Kolíně, nebo mít vše pod palcem sama zde, v Hamburku."
Susanna zakouzlil po tváři úsmvě. ,,Kdy se můžu vrátit?"
,,Od prvního máte v Kolíně místo jisté." bylo mu jasné, že Susanna bez váhání kývne, zvlášť, a to neměl srdce Susanně prozradit, když s Frankem už mluvil včera a do Mnichova si jel jen vyřídit potřebný přestup.
Susanna vyskočila na nohy. ,,Ani nevíte, jak jsem vám moc vděčná." třásla mu horlivě rukou a, aniž by si to uvědomovala, vyprovázela ho z kanceláře pryč.
Policejní prezident se na nic nezmohl, a tak odešel. Sus už jen šťastná zapadla do křesla a v duchu slavila svůj návrat do své domoviny.

O týden později již bylo vše vyřešeno. Frank se stěhoval také, Susanna měla už zpátky svůj kolínský ohromný byt a na dálničním se připravovali na návrat ,,ztracených synů". Oba byli vděční policejnímu prezidentovi za tento projev díku, že jim splnil jejich jedno jediné a velké přání. Susanna se těšíla, jak uvolní sesli šéfky, zato obsadí židličku komisařky.
Frank řešil zpočátku dilema - Kolín, dálniční, Susanna, milovaná práce, nebo nová přítelkyně? Ale jestliže byli za zásluhy odměněni Susanna s Frankem, Monika nesměla dle policejního prezidenta přijít zkrátka. Směla si vybrat, co si za zásluhy přát a Monina volba byla jasná - jít s Frankem do Kolína. Přestože nastal menší problém, vše se vyřešilo: Monika nakonec dostala místo na kriminálce v Düssledorfu, což nebylo od Franka daleko, zvlášť když teď bydleli v jeho bytě.
Vše tedy bylo zařízeno, stačilo jen čekat, až bude to správné datum, aby začal velký přesun komisařů.

A opravdu o 14 dní později už trojice nastupovala na svá nová pracoviště. Monika se adaptovala celkem rychle, poznala svého nového šéfa, kolegy a partnera.
Susanna s Frankem vstoupili toho dne ráno na služebnu bok po boku. Všichni je již čekali. Proto když se objevili v hlavní a největší místnosti, všichni začali jásat a vítat je. Oba vrátivší se policisty si předávali z náruče do náruče a vítali je na jejich staro-novém pracovišti. Když se se všemi přivítali a přiťukli si sklenkami šampaňského na uvítanou, šli se přivítat také se svou kanceláři. Vstoupili a vdechli vůni sádrokartonových stěn. Nijak nevoněla, ale z atmosféry, která zde panovala, na ně dýchal jejich druhý domov.
,,Tady mi to chybělo." přiznala se Susanna a zasedla za svůj stůl.
Frank ji následoval. ,,Jo, to máš pravdu, úplně jsem se těšil, jak zas budu tady na stole v bordelu pěstovat virovou skládku." zasmál se.
,,Jo, ale musíš uznat, že nebýt toho převelení, nepoznáš Moniku, takže vlastně jsme na tom jen vydělali. Ty máš Moni, já zkušenost se šéfováním."
,,A jaký to je?" vyzvídal.
,,Staršný, samé papíry, žádná akce, to bych se ukousala nudou. Raději budu podřízená, než papírovat."
,,Tak to jsem rád." zašklebil se, načež vytáhl z kapsy džín balíček karet. Poté vyndal pytlík plné deseti centů. Oboje hodil na stůl a zašklebil se na Susannu. ,,Takže jako za starých časů?"
,,Nééé!" povzdechla si s úsměvem Susanna a zamíchala balíček karet.



Konééééééééééééééc! Laughing Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
No já to naprostoo žeru!! Laughing Laughing Laughing Celý ten nápad (vrrr zbít to pako ve vedení), rozmluvy... i ten Hartmutt (potěšíííííl, díky za něj tam, díííkec!!! Embarassed )... Jsem zvědavá, co vyvedou na nových působištích a myslím, že se to jejich novým nadřízeným nebude vůbec líbit! Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Ale to teprve uvidíme Laughing Laughing Laughing


Jen... malý edit: Je to Sherlock Holmes, ne Sherlok Hollmes... Juj, jsem na něj háklivá, zbožňuji ho Embarassed Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všel: Jéé, moc ti díky nejen za komen (móóóc mě potěšil Very Happy Embarassed Wink), ale i za toho Hollmese' Embarassed Embarassed Embarassed Sad Hned to jdu opravit! Very Happy Jsem to ale trubka! Very Happy Rolling Eyes Embarassed Wink A Hartík se tam musel objevit, přece by se s nima nemohl nerozloučit! Wink A jestli tě potěším, ještě se tam ukáže! Wink Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK (teď jsem to napsala z hlavy a dobřeeee!!! Surprised Laughing Laughing Laughing ): Potěšilas, huráááááá Very Happy A za Holmese nemáš zač. Já ho, společně s Poirotem, opravdu zbožňuji, tak na něj nenechám sáhnout Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nové pokráčku a mírně delší, to aby se už začalo něco dít! Wink Very Happy

Všel: Holmes opraven, Hartík se dostaví a prý tě moc pozdravuje! Very Happy A ty jsi potěšila mě s tou přezdívkou! Very Happy Wink Shocked

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Chudák Suss, první den v práci a už zjistí, že její kolega není na straně zákona...no a co bude dál?? Sedím tu nedočkavostí a doufám, že další pokráčko se už rýsuje, nebo což by bylo mnohem lepší je na psané a čeká na odeslání.

Jinak to SMSkování mezi komisaři bylo pěkný...

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No samozřejmě, že pokračování je napsané! Smile Wink

A tak něco se dít musí i v Hamburku! Very Happy To je teprv začátek, jak říká název Začátek smutného konce! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
No samozřejmě, že pokračování je napsané! Smile Wink




A tak něco se dít musí i v Hamburku! Very Happy To je teprv začátek, jak říká název Začátek smutného konce! Very Happy Wink




No potěš koště,tak napnutou povídku jsem ještě nikdy neviděla,ani u cobry12,jsi pro ni DOOPRAVDY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!nepředstavitelná konkurence,ale ta je zdravá. Ty jo,jak tohle dopadne,já nepřežiju ten ... To vypětí.

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
K.Thaler: Napnutá povídka? Vždyť se ještě nic neděje! Wink Smile Jak by řekl klasik: "Ještě nejsme na startovací dráze." (Frank v Mostu smrti I. část, kdyby někdo nepoznal! Very Happy)

Konkurence? No, máš pravdu, že konkurence je zdravá, ale cobře se vyrovnat nemůžu ani za nic! Wink Smile určitě jsi četla Rozhodnutí! Kdyby se tu konala anketa a hlasování o nejlepší povídku a jedna z kategorií byla nejnapínavější povídka, určitě by ji vyhrálo cobřino Rozhodnutí! Wink Anebo taky Woxyna Statečná! Wink Very Happy Ale jinak samozřejmě moc ti děkuji za pochvalu, moooc to potěšilo! Wink Very Happy Embarassed

Vypětí... Hmm, co bych na to měla říct? Very Happy Asi to, že ve vypětí budou všichni, ale nebudu nic říkat! Jó, ať žije stres! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
K.Thaler: Napnutá povídka? Vždyť se ještě nic neděje! Wink Smile Jak by řekl klasik: "Ještě nejsme na startovací dráze." (Frank v Mostu smrti I. část, kdyby někdo nepoznal! Very Happy)

Konkurence? No, máš pravdu, že konkurence je zdravá, ale cobře se vyrovnat nemůžu ani za nic! Wink Smile určitě jsi četla Rozhodnutí! Kdyby se tu konala anketa a hlasování o nejlepší povídku a jedna z kategorií byla nejnapínavější povídka, určitě by ji vyhrálo cobřino Rozhodnutí! Wink Anebo taky Woxyna Statečná! Wink Very Happy Ale jinak samozřejmě moc ti děkuji za pochvalu, moooc to potěšilo! Wink Very Happy Embarassed

Vypětí... Hmm, co bych na to měla říct? Very Happy Asi to, že ve vypětí budou všichni, ale nebudu nic říkat! Jó, ať žije stres! Very Happy




Ježiš!A kdy bude pokráčko??? Exclamation

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
A kdy by sis ho tak představovala? Very Happy Říkáš, že jsi napjatá? Tak to by snad mohlo přijít za... týden? To je dobrá doba, ne? Very Happy Wink Razz

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
A kdy by sis ho tak představovala? Very Happy Říkáš, že jsi napjatá? Tak to by snad mohlo přijít za... týden? To je dobrá doba, ne? Very Happy Wink Razz


Já bych to nechala na dva týdny...ať jsme pořádně napnutí Rolling Eyes Twisted Evil Twisted Evil ale nebudu mluvit za Karin Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
A kdy by sis ho tak představovala? Very Happy Říkáš, že jsi napjatá? Tak to by snad mohlo přijít za... týden? To je dobrá doba, ne? Very Happy Wink Razz
No,je. a pro cobru:Za mě mluvit můžeš,ale jen v případě,kdy tě o to požádám. Mr. Green

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
OK, pokračování bude, až cobra řekne tvými ústy! Very Happy Very Happy Twisted Evil

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak mám to příkazem, JSS... máš přidat pokráčko Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Tak mám to příkazem, JSS... máš přidat pokráčko Wink



Heh,díky!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak jo, nechala jsem se překecat cobrou12! Very Happy Very Happy Wink Je tu pokráčko! Věnované cobře 12 a Karin! Wink Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Díky za věnování Wink dílek byl pěkný, ale poněkud krátký Twisted Evil Rolling Eyes Laughing Laughing
Teda ale Frank si za svým názorem asi stát nedokáže, no co alespoň bude sranda v Hamburku...tak šup sem s dalším kouskem Wink Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Čau lidi.
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
No,tak,abecedo,šup,pokráčko.(Já vím,jsem hrozná.)Děkuju za věnování.

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak tedy dávám pokráčko Dnes je mírně delší a vystpuje v něěm 2x Hartmutt, z čehož vyplývá, že je toto pokráčko (nebo alespoň Hartmuttovská část) věnovaná Všel! Very Happy No a apk taky těm, co milují Mercedesáka - cobra12! A v neposlední řadě těm, co tuhle slátaninu čtou dobrovolně, nudy, nebo z dokopání! Very Happy Wink

Tak a teď mám tak 4 dny volna, než to všichni přečtete a komentnete! Very Happy Twisted Evil

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
No tý jo,to je super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A kdy bude pokráčko?(já vím,jsem hrozná)

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Karin: Jasně napsáno, že za 4 dny! Very Happy Razz Twisted Evil Ještě mi řekni, co je na tom super? Very Happy Very Happy Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Karin: Jasně napsáno, že za 4 dny! Very Happy Razz Twisted Evil Ještě mi řekni, co je na tom super? Very Happy Very Happy Laughing




Všechno!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!To s ještě nepochopila? Shocked

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Karin: Jo, díky moc! Very Happy Ale stejně to nechápu! Vždyť je to fakt slátanina vcelku! Very Happy Rolling Eyes Embarassed Evil or Very Mad Sad

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Hezký a opravdu dlouhý pokráčko Laughing Laughing Tak přítomnost Mercedesáka se mi tentokrát líbila Twisted Evil škoda jen, že mu Frank tu polohu nepřadvedl...tak snad příště.
Mám takový neblahý pocit, že sekretářka není tak nevinná, jak se tváří...
Tak za čtyři dny se zasejc ozvu Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobra12: Ó, jsem potěšena a překvapena zároveň tvým zájmem o Mercedesáka! Shocked No, tak snad jim budeme všichni přát pěkný zbytek života v sladkém cvrlikání! Very Happy Wink A nesuď sekretářku podle prvního dojmu! Evil or Very Mad Mad Rolling Eyes Confused Je lepší, než si myslíš! Very Happy

Tak se uvidíme, uslyšíme, upísáme za 4 dny! Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
JSS: Díky!!! Very Happy Very Happy Very Happy Ten Harty je prostě suprový!!! Laughing Laughing Laughing Snad tam bude víckrát Laughing Laughing Laughing Protože je tu úplně žůžo!!! Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelinka: Ještě se tam objeví, neměj strach! tentokrát tam bude za velkého borce! Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK: Hurááá! Nemohu se dočkati!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
JSSVLVKMK: Hurááá! Nemohu se dočkati!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing



Všeli,za dva dny v mojí složce přibyde povídka,za kterou mě budeš nenávidět,pokračování ,,pro tebe cokoliv"A Harty se tam objeví jako padouch.

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Super! takhle dlouhý! Wink tak já si to teď vezmu do postele jako čtení na dobrou noc Laughing a pak ti samozřejmě napíšu koment Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
"Jaká je v posteli mě nezajímá a jestli hledáš fanoušky jejího těla, tak si založ fanclub, ale s mojí účastí nepočítej.“ odpálkoval ho a pokračoval po schodech. Timo ho zase dohnal.
„To je škoda, protože jsi jedinej, o kom vím, že s ní spal.“ šklebil se.
„Nespal, ale víš, jakou polohu bych chtěl zkusit?“ jedovatě se ho zeptal.
„Povídej, to mě zajímá. Třeba ti řeknu, jestli to tak má ráda nebo ne.“
„Polohu moje pěst na tvý držce jste určitě nezkoušeli, a jestli do mě budeš ještě rejt, tak počítej, že ti tuhle polohu co nejdřív předvedu.“
Laughing Laughing Laughing tak z tohohle jsem opravdu nemohla! to se ti povedlo, JSS...!!! Laughing

Skvělý, super hlášky! Laughing ale musím souhlasit s cobrou 12 - ta sekretářka mi přijde taky podivná - až moc ochotná Twisted Evil no uvidíme, že Wink

Tak už jen 2 dny? počítám dobře? Laughing

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Martík: Díky moc! Very Happy To jsem se zase jednou pubertálně vyřádila, no! Very Happy Laughing Rolling Eyes

Tak dejme tomu, že 4 dny uběhly, to, že bylo asi půl 1 ráno, jsem považovala ještě za předešlý den, takže čtyři krát dvacet čtyři je v tahu a je tu ŇŮ KONTINJŮ! Very Happy Opět mírně delší a opět vystupuje Harmutt! Laughing (To pro Všelinku Very Happy) Teď tu bude za macha s informacemi, takže sláva i ta čest Hartíkovi! Very Happy Wink

PS: Co říkáte na sekretářku? Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK: To je parááádka!! Laughing Laughing Laughing Laughing To je blaho, to je zbožíčko! Takhle se mi to líbí! Hartíček, Hartíčeeeeek!! Laughing Laughing Sekretářka... hm, že by výzvědy? Laughing

Tohle mne dostalo:
"No ne, to jsem netušil, že ty máš notebook a net." "Jo a taky mailovou adresu na Hartmutta." - Tomu íkám štěstí Laughing Laughing

Hartmutt, kdo volá? Teď nemám čas, takže to rovnou zavěs. Čau." Hartmutt zavěsil. - Jaaj! To je trubečka!!! Laughing Laughing

"Moje E je teď U? Co to je za kravinu?"
Obtočili ho kolem sloupu. Tomovi ani Semirovi se nic nestalo, ale tvůj bývalý Mercedes změnil třídu. Na toho jsem vůbec nepokoušel vzít kleště, protože to yklepat ani nejde. To bych musel být bůh."
- Neee, to neudělali, neee! Harty z toho musel mít zástavu srdce, takový škody!! Laughing

"Jo. Ti řeknu, že máš štěstí. Ukážeš se tady ještě jednou a zakroutím ti krkem a tvoje tělo pošlu domorodcům na Papuu. Tam už si s tebou poraděj na ohni.“
- Mňam!!! Laughing Laughing Laughing Jedno stehýnko, prosím! Laughing Laughing Laughing

Chcu pokráááčkooo! Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Nebudu vypisovat, co všechno se mi líbilo, protože to za mě udělala Všel Laughing

A co bude dál? Já chcu pokráčko Twisted Evil Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Nebudu vypisovat, co všechno se mi líbilo, protože to za mě udělala Všel Laughing

A co bude dál? Já chcu pokráčko Twisted Evil Laughing Laughing




Já chcu taky pokračování!Omlouvám,ale jsem ve škole,a můžiu jenom napsat komentář,protože se sem řítí úča.Takže slibované pokráčko až zítra,pardon Crying or Very sad Sad Evil or Very Mad

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jééé, tak to jste mě potěšily! Very Happy Embarassed Díky moc! Embarassed Very Happy Wink Tak sna dpokráčko co nejřív! Na to se ale připravte a hlavně se obrňte shovívavostí! Trošku pubertálně jsem se vyřádila! Very Happy Embarassed Confused Wink Rolling Eyes

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak nové pokráčko je tu! Very Happy Prosím o shovívavost, je to poměrně pubertální! Very Happy Embarassed Confused

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pěkný a co dál? Laughing Laughing Vím jsem otravná.

No a k pokráčku...telefonní rozhovor policistů, nebo bych měla spíš říct puberťáků, mě dostal....ale nějak moc v tom případě nepostoupili, takže by sebou měli trochu pohnout, aby se tu objevila nějaká akcička, aspoň malá Laughing Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Já nemohuuuuuuuuuuuuuu!! SPOOM!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing No to nééééééééééééééééééééééé Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Tohle jen tak ne-roz-dý-chááááám!!! Laughing Laughing Fakt skvělé, JSSVLVKMK!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos napsal:
Já nemohuuuuuuuuuuuuuu!! SPOOM!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing No to nééééééééééééééééééééééé Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Tohle jen tak ne-roz-dý-chááááám!!! Laughing Laughing Fakt skvělé, JSSVLVKMK!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing


Přesně tak, z toho jsem fakt nemohla Laughing Laughing Laughing když jsem si představila Suss, jak se ve vaně řeže smíchy! Laughing super rozhovor, to museli protelefonovat majlant! Very Happy Tak jsem zvědavá, jestli bude nějaká akce Wink doufám, že jo Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
ÓÓÓ, tak děkuji moc za pochvalu! Very Happy Very Happy Very Happy No, SPOOM by teoreticky mohl fungovat dál, ale na co ho provozovat, když nejsou lidi na odhalování! Wink Wink Rolling Eyes

Provolat majlant? Řekněmě, že Frank volal ze služebního telefonu, kde mu to platí jeho nadřízení, takže si klidně může volat do Kolína... občas vytočit jedno číslo končící 368 do Prahy... Jo, to pak věřím, že provolá majlatn! Twisted Evil Já jsem drahá, někdo by mohl vyprávět! Very Happy

A pokráčko? Jo, tak možná aby se něco dělo ho sem přihodím v neděli! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
A nové POKRÁČKO! Very Happy

Tentokrát věnované Martíkovi, na jejíž pohnutku sem toto pojračování dávám! Laughing Wink

Tak snad se vám bude líbit, přeji příjemné počtení a koment samozřejmě ocením od všech, co si dnešní pokrajdo přečtou! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak kdo dostane po budce? Susanna nebo Frank? Twisted Evil Twisted Evil Laughing Laughing
Takže oblíbená věta tohoto fóra. Kdy bude pokráčko?? Laughing Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Čus abecedo,to je pěkně v prd***,zase jsem to nesthla okomentovat s nejlepšíma hláškama.No,a nejlepší věta tohoto fóra:Kdy bude pokračování???



Jo,a mimochodem:PŘIBYLO POKRAČOVÁNÍ ,,Pro tebe cokoliv",AHARTY SE DOSTAL DO VĚZENÍ.ZÍTRA PŘIBYDE NOVÁ POVÍDEČKA.TEDA,ZA TŘI DNY,MÁMA JE DOMA.JSSVLVKMK:VÝBORNÁ POVÍDKA,POŘÁD PLATÍ:NAPĚTÍ STOUPÁ DÁ SE KRÁJET...

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
4. Začátek smutného konce
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 3  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma