AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Boj o rohlíček
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahoj,

i já bych ráda přihodila něco vánočního, takže jsem lehce upravila jednu povídku, kterou jsem kdysi dávno (PROBOHA, před OSMI lety!) napsala pro Všelku a Káju jako malý dárek. Mělo to být roztomilé, odpusťte tedy poněkud infantilní styl, který se přese všechny úpravy zachoval.

Jak asi chápete, povídka stojí zcela mimo můj hlavní příběh, protože slečna Wox tu spokojeně chodí s mistrem Gerkhanem. Nicméně… kdo je optimista, nechť si klidně představuje, že by se to i přes vše, co se v mé realitě odehrálo, mohlo stát. Jsou přece Vánoce… Wink

Krásné svátky! Very Happy

Wox.

P.S.: ano, jsou zde špatně uvozovky Wink já vím, ale popravdě se mi to nechtělo celé přepisovat.



**************************


Boj o rohlíček

„Neeeeeeseeeeem váááám novííííínýýýýý, poslouuuchééééjtéééé!“
„No, to zrovna,“ zavrčela Wox a vztekle se třemi, na její baculatou postavu nevídanými skoky dostala k televizi, kde se sbor malých dětí snažil o vánoční klasiku. Jedním zmáčknutím vypínače disharmonické pazvuky, z nichž by zešílel i tetřev hlušec, umlčela a vítězně se obrátila na vykulené kamarádky, které zase jednou musely vydýchávat, že se přátelí s choleričkou. „Konečně bude klid.“
Allerlei s Kájou si vyměnily pohledy, ale zvládly mlčet: tedy o blondýnce, jinak se jim zobáčky nezastavily – obě vybíraly ty nejlepší recepty na vánoční cukroví, které nabízely běžně prodávané časopisy.
„Tady to má oříškovou náplň a vlašáky Nie miluje,“ rozplývala se Petra, prstem poťukávaje na obrázek pečené laskominy. „To bych mohla udělat.“
„My s Tomem to máme jednoduché,“ zamrkala Karolina. „Držíme se tradice, takže hodím na stůl štrůdl a nějaké ty vanilkové rohlíčky, ty máme rádi oba, takže…“
„I Nie, taky je budu dělat.“
„Máš na to,“ zapřemýšlela Kája, ,,nějaký trik? Já tam dávám trošku víc cukru, abych...“
Wox, která je celou dobu poslouchala s rostoucí nudou a netrpělivostí, jen zavyla. ,,Nemůžeme změnit téma? Jak o tom pořád mluvíte, mám dojem, že mám místo mozku kus těsta: pečení je...“
,,Áno,“ vzdychla Allerlei, nijak nenadšena kamarádčinou nediplomacií. ,,Jen pro vdané paničky, my víme, my víme.“
,,A ty pracky, o kterých Semir včera povídal Tomovi,“ zazubila se Kája, ,,se určitě upekly samy, co, Terko?“
Novinářka zrudla a rázem značně zkrotla: růžové skvrny na jejím obličeji si obě mladé ženy, kterým Wox už lezla svými uštěpačnými poznámkami krapet na nervy, pořádně vychutnaly. ,,No jó, jenže to je rodinná tradice,“ přešlápla rozpačitě.

Jen se uchechtly a nechaly vytrestanou blondýnu, ať se mračí na pohovce: samy se vrátily k tématu pečení a plánování toho, jak nádherně vyzdobí svá hnízdečka. Karolinin tradičně do modra laděný stromeček měly doplnit stejnobarevné svíce a prostírky, Allerlei zase mínila vše stylizovat do rudozlaté, protože jí tahle kombinace, byť to nepřiznala, připomínala její oblíbený Nebelvír z Harryho Pottera. Obě se neskutečně těšily, až se jejich partneři rozhlédnou po nádherně vyzdobených pokojích a ještě více na to, až všem jejich kamarádům a blízkým zasvítí oči radosti z dárků, které jim samy připravily.
Plavovláska vstala a počala se vrtat ve své taštičce, prohlížet si peněženku a ublíženě vzdychat, teatrálně tak dávat celému světu najevo, že se skutečně moc nebaví. Karolina a Petra jen zaťaly zuby: když padla Wox do své nálady, bylo s ní naprosto k nevydržení. Díkybohu ji neměla zase tak často...
,,Poslyš, Terko,“ zamračila se Kája. ,,Copak ti vadí? Vždyť si jen povídáme, je klid, budou Vánoce, pohoda, dárečky...“
,,Tlačenice ve městech, kapsáři, smrtelné nehody z toho, jak lidi spěchají... a spousta novinových článků o kýčích, aby mezi nimi sem tam probleskla nějaká storka, kde,“ vzdychla blondýna, ,,se bude líčit dojemný příběh nějakých totálních zkrachovanců. Čtenář si uvědomí, jak má vlastně skvělý život, ale reportér jen vypne diktafon, rozloučí se a nechá lidi v jejich svrabu, aby pak doma sám klevetil o pečení cukroví.“ Vztekle zavrčela a na moment složila hlavu do dlaní. ,,Sorry,“ zahučela. ,,Nechtěla jsem být hnusná.“
Allerlei překvapeně zvedla obočí. ,,Poslyš,“ zamumlala a málem dívce položila ruku na rameno, ,,užij si trošku ty svátky, zpomal... a zapomeň právě na práci.“
Novinářka posmutněla ještě víc. ,,To není tak lehké, a...“
,,Heuréka!“
Měděnovláska i baculatá žurnalistka se prudce otočily ke Karolině: byla to totiž právě ona, které se z hrdla vydral divoký výkřik vítězoslávy. ,,Mám geniální nápad! Ale tak geniální, že kdyby to slyšel Semir, závistí by mu vypadaly všechny vlasy až na tři!“
Petra vykulila oči: taková silná slova na její často spíše tichou kamarádku vůbec nepasovala – hodila se spíše právě na pana Gerkhana. ,,No Kar...?!“
Brunetka se spokojeným úsměvem zkřížila ruce na prsou a přejela obě napnuté kamarádky pohledem. ,,Napadlo mě,“ uculila se, ,,jak si trošku zpestřit čekání na nadílku...“

*****

,,Takže já mám...“ Allerlei sáhla do klobouku, zalovila a vytáhla malý bílý papírek. ,,Cha chááááá! Semira! No já se picnu!“
„Tak to hodně štěstí a trpělivosti,“ zazubila se Wox.
,,Teď já, teď já!“ vyjekla poskakující Kája, odstrčila novinářku a hrnula se ke klobouku, ráda, že se její nápad setkal s úžasným ohlasem: kdo by si taky nechtěl na pár hodin uzmout partnera té druhé? Mezi trojicí mužů byl jeden kousek výstavnější, než druhý... A všechny tři dívky se těšily hlavně na jejich výrazy, až pánové zjistí, že se stali předmětem nemravného holčičího kšeftování. ,,Já mám Nielse!“ zachroptěla a sesypala se smíchy. ,,To není možný, to není možný!“ Zapotácela se a padla na Allerlei, která se sama svíjela v záchvatu veselí.
Wox podrážděně zavrtěla hlavou: ,,nevím, co je na Hartmuttovi tak směšného,“ zavrčela, dokazuje tak kamarádkám, že na řečech o tom, že mají blondýnky dlouhé vedení, něco bude.
,,Na Niem nic,“ ušklíbla se Karolina škodolibě a utřela si slzy. ,,Nás pobavilo to, kdo... kdo zbyl na tebe.“
Tereza zamyšleně svraštila obočí, aby vzápětí zbledla jako stěna. ,,No to ne, toto!“


*****

,,Tak pojď, ty neštěstí,“ oproti svým slovům byl Allerlei vítající Semir značně vytlemený. ,,Počkej, sundám ti bundu.“
Petra s díky přijala Gerkhanovu pozornost, zula si boty a rozhlédla se, aby se v duchu zasmála své blonďaté kamarádce: samozřejmě, že byl Turkův byt nazdobený a vzhledem k tomu, že vedly motivy zvířat, nebylo těžké určit toho, kdo si s tím dal práci. Wox... Wox, ty jsi trdlo, pomyslela si pobaveně, načež si odkašlala. ,,Tak jo, kdy se na to vrhneme?“
Muž vykulil oči: ,,já sice chápu, že je mému šarmu těžké odolat, ale... já jsem zadanej, Petro!“
Znechuceně potřásla hlavou: to Turek musel pořád myslet na jediné? ,,Nejdražší Semirku, já tím nemyslela nějaké hrátky s rukama, ale..“
,,Taky mi na všechno skočíš,“ zazubil se spokojeně a ukázal jí směr ke kuchyni. ,,Už by tam mělo všechno být... mouka, oříšky, cukr... a co já vím, co ještě.“
,,Ok,“ zabručela, naštvaná, že se nechala napálit: jenže kdo se jí mohl divit, když ulítlého Turka tak dobře znala. ,,No a počkat, kam se ženeš ty?“
Nechápavě zamrkal oříškovými kukadly. ,,Jsou přece dvě hodiny!“
Allerlei si to v hlavě zoufale snažila srovnat: na nic, co by tím Semir mohl myslet, však nepřišla. ,,No.... a?“
Semir nakrčil nosík, pobouřený její neznalostí. ,,Je čas na péči o sebe sama.“

Měděnovláska šokovaně sledovala, jak se komisař elegantními krůčky peříčkově lehké baletky přenesl do koupelny, aby jeho tvář vzápětí pokrylo na patnáct vrstev různých krémů a mastiček.
,,Co to, kruci, děláš?“ neudržela se Petra, zíraje na bílého komisaře.
,,Okurčička,“ zašveholil Semir a položil si zelený plátek na oční víčko. „Ta napne pleť a vyhladí vrásky. Musí se to aplikovat třikrát denně a pak,“ popleskal si rozkošná líčka, ,,je obličejíček hladký, jako srst tuleňátka.“
,,Proboha...“ o techničku se pokoušely mrákoty. Už chápala, proč je Wox někdy tak podivínská: z tohohle by zmagořil každý...
,,Je nutné se udržovat ve formě,“ pokrčil Gerkhan rameny a hodil očkem po hodinách: u zrcadla se šlechtil plných pětačtyřicet minut. ,,Tak. Za chvilku to smyji, teď se můžeme vrhnout na to pečení.“
,,Dobře.“ Petra se rozhodla nijak neodporovat, hroze se toho, že by ji za trest některou tou příšerností natřel. ,,Jdeme na věc!“

,,To je kvůli tobě!“ zavrčela o půl hodiny později mladá žena, smutně zíraje na plech plný černých pokrutek, které se měly stát vynikajícími vanilkovými rohlíčky: teď se z nich však stále ještě valil černý dým.
,,Že je to moje vina!?“ Gerkhan se zatvářil ublíženě. ,,Já za to nemohu, musel jsem si nařídit minutku, abych věděl, kdy si to mám smýt!“
Zavyla. ,,Ale mohl jsi mi to alespoň říct, já to měla načasovaný na ty rohlíčky! Teď to natuty prohrajeme!“
Semir smutně sledoval, jak se Allerlei obrátila a odešla na balkon. Kousl se do rtu: tak tenhle svůj vtípek přehnal... Nezbylo mu než doufat, že se zbývajícím dvojicím povede ještě hůře. Vzdychl a běžel kamarádku utěšit.

*****

,,Podáš mi, hrneček mouky, MILÁČKU???“
,,Ale jistě! Tady je, DRAHOUŠKU!!!“
Tom mrskl bílou hmotou na vál takovou silou, že vzniklý oblak zcela zahalil kašlající blondýnku. ,,Ach, promiň, ZLATÍČKO.“
,,Poslyš, Tome,“ dusila se rukama se rozhánějící novinářka. ,,Já si to nevymyslela!“
,,Soutěž o nejlepší vanilkový rohlíček,“ zabručel Kranich, kříže paže na prsou. ,,Kdo na to přišel, proboha?“
,,Kar, TVOJE Kar!“ odsekla Wox. ,,I kvůli ní se snažím...“
,,Ach...“ komisař vydechl a značně zkrotl: tohle musel vydýchat. Dvěma skoky byl u likérníku, z něhož vytáhl láhev zlatavého moku, aby si dal pořádného panáka na posilu před pečením, jemuž se po zásadní informaci hodlal věnovat tělem i duší. Musí partnerčinu soutěž vyhrát! ,,Ech, dáš si taky, blondie?“
,,Víš, že moc nepiju,“ zavrčela, naštvaně hledě na hnědou hroudu, z níž se neúspěšně snažila vytvarovat vláčné těsto.
,,Holčino, na uvolnění!“ zazubil se Kranich, v hlavě ďábelský plán: slečinka se maličko lízne, pusinka se jí zavře a zatímco bude v limbu, on sám upeče rohlíčky tak geniální, že by vedle nich Einstein cítil mindráky. ,,Jen se nedělej...“
Váhavě zvedla sklenici ke rtům. ,,Tak jo... díky.“
,,Na zdraví, slečinko,“ připil jí. ,,A na naše společné (he he) vítězství!“

*****

,,Nie, Nie, Nie....“ usmála se Karolina svůdně a smyslně pomalými pohyby pokládala na desku stolu jeden balíček surovin po druhém: mouku, cukr, plato vajíček a misku nastrouhaných oříšků. ,,Jsi připraven na to svou milou přítelkyni rozdrtit? Protože já vyžaduji naprostou loajalitu!“
,,Dobře,“ hlesl a honem rozklepl vajíčko, šikovně odděluje žloutky od bílků.
,,Mhm, výtečně,“ zapředla při jeho pozorování: technik, který se samozřejmě věnoval i chemii a tak měl smysl pro jemnou práci, byl rozkošnou posilou dvoučlenného týmu. Týmu, který vyhraje, pomyslela si mladá učitelka matematiky, která si drtivý triumf nemínila nechat uzmout: vždyť tu soutěž sama vymyslela!“

Čtveřice rukou dovedně hnětla hmotu do nádherně vonícího těsta a pak z ní tvarovala jednotlivé podkůvky, které byly vzápětí položeny na plech a vsazeny do trouby, kde získaly krásně nazlátlou barvu, aby se ta hned utopila pod záplavou vanilkového cukru.
,,Mhmm...“ zamlaskal Nie, drtě rohlíček silnými zdravými zuby. ,,Je to povedené...“
,,Kuš!“ odrhla mu mladá žena misku od nenechavých ruček s dlouhými, štíhlými prsty klavírního virtuosa. ,,Vždyť to všechno sníš...“
,,To byla ochutnávka,“ zakňoural ublíženě, rychle polykaje zbytek cukroví, co měl ještě v ústech, aby mu bruneta neuzmula i to.
,,Jo? Už asi pátý talíř, že?“ zašklebila se po vítězství prahnoucí brunetka a poslala ho vytáhnout další plech.
Poslušně se vrhl k troubě.
Karolina si zamnula ruce: měli to takřka v kapse. Jejich vanilkové rohlíčky budou taková bomba, že by mohli posloužit americké armádě k vylákání bin Ládina z jeho úkrytu v pohoří Tora Bora. Takové vůničce by nikdo neodolal...

,,Tak,“ pomohl jí o chvilku později vysoký mladík do kabátku. ,,Teď jim natrhneme triko, jo? A ty se navíc,“ nafoukl se, považuje tento moment za vrchol dne, ,,ještě svezeš v Lucy. No není to paráda?“
Diplomaticky se usmála a kývla hlavou, podávaje mu docela těžkou krabici s dávkou vynikajícího cukroví. ,,jestli vyhrajeme, Nie, tak ti do ní koupím voňavej stromeček. Vanilkovej!“
To si snad ani nezasloužím, pomyslel si pobaveně, ale podal jí rámě, aby ji k autu dovedl: už se těšil na Allerleiun výraz ve chvíli, kdy bude vyhlášen za pekaře roku.

*****

Obě dvojice se sešly právě před Kranichovým a Kaiczowské bytem, jejich konečnou stanicí: rozesmály se perfektnímu načasování a Allerlei s technikemm, momentální soupeři, po sobě hodili zlým okem.
,,No a kde máte cukroví?“ zvedla Kájka v ruce krabici, aby si vychutnala okouzlený výraz svých soků. ,,Snad nebylo tak dobré, že jste ho snědli,“ dodala žárlivě.
,,Ne,“ přiznala Peťa umumlaně. ,,My jsme to bohužel museli položit, protože tady pán,“ kysele pohlédla na rudého Semira, ,,žertoval. Viď, metrouši?“
Turek pokorně schýlil hlavu. ,,Má pravdu, je to má vina.“ Byl moc rád, že se mu podařilo s měděnovláskou usmířit – nakonec celý den strávili u televize, aby se svíjeli smíchy u jakési divné telenovely.
Niels nabobtnal pýchou: vida, vítězství na obzoru. ,,Tak co, jdeme dovnitř?“

Vyšli z předsíně, ve tvářích překvapení.
,,Nezdá se vám to nějaké divné?“ hlesl Semir, koukaje kolem sebe. ,,Žádný řev, hádky, nadávky...“
,,Žádná spálenina,“ popíchla Allerlei. ,,Třeba Wox s Tomem zabodovali...“
,,Jenže u nás to krásně voní vanilkou a tady leda tak Kranichovýma ponožkama,“ ušklíbl se Niels. ,,Co ty na to, Kar?“
,,Že se začínám bát!“ vyjekla brunetka a skočila do obýváku, aby jen zavrtěla hlavou. ,,No páni...“

Na pohovce tam, hlavu zalomenou a zvrácenou dolů, ležel Tom, chrápající tak, že se nyní velmi, velmi nízká hladina v lahvi zlaté whisky zachvívala při každém jeho vydechnutí.
,,Takhle se zřídit...“ vykulila oči Kájka, ale v duchu ji pošimralo pobavení, které se projevilo ve vítězném výkřiku, když Hartmutt z kuchyně vynesl nepodařenou syrovou hroudu těsta, vše, co se podařilo tomuto týmu vytvořit. ,,My jsme vyhráli, Nielsi, jupí!“
Semir jejich vítězný taneček nijak nevnímal, v hlavě jedinou starost. ,,Kde je,“ škytl, ,,moje blondýna? Že on ji zabil?!“
Rázem se vytrhli z radosti a usnesli se na názoru, že vzhledem ke vztahu modroočka a novinářky tento problém skutečně hrozí: protože Tom nebyl ve stavu, že by jim něco vysvětlil, rychle se rozprchli do všech místností Kranichovic bytu, marně novinářku hledaje v ložnici, ve skříni, pod postelí, ve spíži i v komoře.

,,No teda! Pojďte sem!“ Allerlei spráskla rukama, směje se jako blázen při pohledu na dvě postavy u svých nohou: do Kuličkova košíku pod stolem se neuvěřitelným způsobem vměstnala sladce spící Tereza, vedle níž dlel ze svého pelíšku vystrnaděný, uraženě se tvářící ovčák. No to je dost, že jste přišli.
,,Můj bože,“ vzdychl Semir a klekl si, budě Wox jemným zatřepáním. ,,Vstávej, ochmelko. To jsme si nedomluvili, že si s Tomem uděláte alkoholovou party!“
Tereza otevřela začervenalé oči a zamrkala, podrážděna denní světlem. ,,Krucajs..."

,,Vynikající....“ skousla Allerlei dobrůtku: teď už hříšnému Turkovi odpustila úplně, ráda, že jí ukázal, jaký má ona sama doma pekařský poklad. ,,Kar, Nielsi, jste bez pochyby vítězové!“
,.,Tamtadadááááááá!“ udělal Semir fanfáru.
,,Aůůůůů!“ zavřískali unisono Wox a Tom, kteří si oba tiskli studené mokré kapesníky na čela kocovinou stižených hlav. ,,Musíte tak ječet?“
,,Musíme,“ zavrněl Turek a popleskal blondýnku po zádech. ,,Snad ti nevadí troška veselí?“
Střelila po něm vražedným pohledem a zaúpěla, zavíraje oči pod dalším návalem bolesti.
,,Nu,“ přendala Kájka na talíř poslední rohlíček, ,,sláva vítězům, čest poraženým. A my s Nilsem si tuhle výhru vychutnáme, protože...“
Technik se uchechtl a svou parťačku doplnil: ,,protože byla opravdu sladká...“


Konec...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Děkuji Ti, za povídku. Je velmi milá, prostě krásná.
Hmm, chyby mě nevadí (znáš mně Very Happy)

Opravdu milé, až se skoro směju. Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Jsem ráda, že se to líbilo, díky!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Boj o rohlíček
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma