AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Copak byste této pitomince dali za školní známku, prosím? :D
1
90%
 90%  [ 10 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
9%
 9%  [ 1 ]
Celkem hlasů : 11

Maminka
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ahojky,

mrzí mě, že mi povinnosti nedovolily psát: proto sem házím svou již dlouho rozepsanou povídku, kterou zatím viděly jen Všelicos, Kajusia a Amrodel. POVÍDKA ABSOLUTNĚ NEPATŘÍ DO REALITY KDYŽ - JE TO JEN TAKOVÝ MALÝ ÚLET! Doufám, že Vás přesto alespoň trošku pobaví...

Znova připomínám, že Tereza Wox nejsem já - jen mám tu postavu ráda, dala jsem jí pár svých názorů, takže jsem ji pojmenovala tak, že připomíná slovo Woxys. Tereza je spíš taková, jaká bych chtěla být... Smile

Přeji hezké počtení a jsou-li tu fanoušci Pětky, slibuji, že tak za týden bude nový díl Když Wink

Woxys


P.S.: důležitá poznámka pro pochopení: v tomto příběh je Semirek rozvedený a chodí s o dost mladší redaktorkou, která je velmi ambiciózní a emancipovaná Smile Cool


-----------------------------------------------

7. 4. 2008 - NOVÝ A ZÁROVEŇ POSLEDNÍ DÍL!





Maminka



Love of my life, you've hurt me
You've broken my heart and now you leave me
Love of my life can't you see
Bring it back, bring it back
Don't take it away from me because you don't know
What it means to me...

CDčko s největšími hity skupiny Queen spokojeně běželo už asi půl hodiny: jakmile však začala první slova právě této písně, slečince Wox, která relaxovala natažená na pohovce v Turkově bytě okamžitě klesly dosud slastně zvlněné koutky rtů. Na konci úvodní sloky to již dívka nevydržela: na svou baculatou postavu docela hbitě vyskočila na nohy a dvěma skoky byla u HiFi věže, aby celý přístroj poněkud nešetrně vypnula.
Love of my life teď poslouchat nemohla, píseň byla příliš sladkobolná a ona na ni neměla náladu.

Cítila se poslední dny nějak unavená, utlučená... snad za to mohla začínající zima, která ji poslala do období útlumu, nebo před blížícími se Vánocemi čím dál náročnější práce... Každopádně teď drobná blondýnka bývala jen zřídkakdy dobře naladěná a jediné, co jí dokázalo zvednout náladu, byli přátelé a samozřejmě snědý komisař, který se ovšem, přimhouřila Wox oči naštvaně, zrovna někde flákal, ač už měl dávno doma.
No dobrá, uznala honem. On za to, že se nějaký pablb určitě zase vymlel na Á čtverce, nemohl, tak proč ho kritizovat.
Raději, lehla si zase na gauč a tentokrát si pod hlavu vsunula polštář, celá se zakrývaje dosud vzorně složenou modrou dekou, raději si odpočnu.
Nemusela se ani nijak snažit: trvalo sotva pět minut a v teplíčku schoulená dívka se propadla do milého, příjemně občerstvujícího polospánku.

,,Dítě...“
Kdosi jí lehce třásl za ramena: zakňourala, otevřela oči a protáhla se, s úsměvem hledě do velmi milé tváře. ,,Semirku!“
Sehnul se, aby ji políbil: dívce, která mu dychtivě dala ruce kolem krku, však neušla podivná mužova strnulost, napjatost, jež zajala celé jeho tělo. Zamračila se a lehce odtáhla.
,,Semire, děje se něco?“
,,Ne, nic,“ řekl rychle Turek a posadil se vedle ležícího děvčete, snaže se působit veseleji. ,,Všechno je v pohodě.“
Blondýnka zaváhala, ale jak si měřila přítele pohledem, byla si čím dál jistější: skutečně vypadal ztrhaně a pleť v jeho obličeji se skvěla olivovým nádechem, jak tomu bylo vždy, když se s Gerkhanem dělo něco špatného. ,,Ne, Turečku,“ zavrtěla hlavou, nespouštěje z něj oči. ,,Nejsem slepá. Něco není v pořádku... neřekneš mi co?
Nadechl se. ,,Všechno je v ok, Wox. Dokonce jsem,“ zazněl jeho hlas nepřirozeně vysoko, ,,koupil pizzu, tak si uděláme hezký večer, ne? A o víkendu půjdeme do duisburské ZOO, pokud chceš.“
Dívčiny oči se změnily na tenké škvíry, když ucedila jedovatou poznámku. ,,Pizzu? Vždycky jsi mi taková jídla takhle pozdě zakazoval, ne? Jsou přece na tloušťku, tak jsem si dala salát... no a teď přemýšlím, co má tohle, kruci, znamenat?“
,,Nic, nic, nic. A tu pizzu si teda zítra ohřej na oběd, Wox.“
Posadila se, teď už vážně neklidná. ,,Znervózňuješ mě,“ hlesla tiše, v rozpacích žmoulaje deku: nesnášela, když si něčím nebyla jistá, když nevěděla, na čem je. ,,Chci vědět, co se děje. Jsi na mě tak hodný, až... až je to podezřelé.“ Trhla sebou, náhle vyplašená. ,,Stalo se něco? Jsi... nemocný? Máš,“ zajíkla se a vytřeštila kukadla, ,,nějakou jinou?!“
,,Ne, ty trdlo.“ Mladý snědý muž si odkašlal a vstal, aby přešel za pohovku a tak i záda Wox, které položil obě dlaně na ramena, lehce ji masíruje. ,,Pššštt... uvolni se...“
,,Ale Semire...“
,,Pššššt.“

Rezignovala. Nechala víčka klesnout a za moment si už užívala úchvatný pocit, že ji veškerá únava dnešního dne opouští... S rukama to Gerkhan skutečně uměl a dovést dívku do stavu, kdy jen tiše vrněla, laskána pomalými a přitom nijak něžnými doteky, pro něj nebylo těžké: aby dojem ještě vylepšil, lehce zatáhl za několik plavých pramínků.
,,Mmmm...“ Wox jen horko těžko zadržela zasténání, vláčná jako v dlaních modelovaná keramická hlína.
Turek si olízl rty, pokračujíc s ještě větší snahou, dokud neměl jistotu, že je děvče řádně naladěné: být teď kotětem, Tereza by předla jako o závod. Nadechl se. ,,Dítě, zítra přiletí moje máma.“
,,Mhhhm...“ Z reality vyvedená Wox slastně vzdychla, dál si vychutnávaje mužovu zručnost. ,,Aha...“
Turek si gratuloval ke zvolené taktice, rychle děvče hladě po vlasech. ,,Jsem rád, že ti to nevadí... zůstane tady u mě asi týden...“
,,Ach tak...“ Wox se maličko natočila, aby ji muž polaskal i nad druhým spánkem.
,,Ale je tady jedna potíž...“
Dívka jen polkla, svlažujíc si hrdlo, naladěna právě tak na to, aby přítele stáhla k sobě na pohovku a zbavila ho oblečení.
,,Já... jsem jí nepřiznal, že jsem se rozvedl, Wox.“ Turek, ač mu prsty stále šikovně rejdily mezi plavými pramínky, zněl čím dál utrápeněji. ,,Nepochopila by to, zlobila by se.“
,,Aha...“ stále ještě mimózní blondýna maličko usykla, když byl jeden z mužových doteků o něco méně jemný.
,,Máma si prostě myslí,“ sklonil se mladík ještě níže, ,,že jsem pořád ženatý. A já... jí nechci zlomit srdce, Wox. Navíc přijede po dlouhé době, kdy jsem se s rodinou zrovna moc nebavil, byly tam nějaké spory... Tak rozuměj, že když ji teď uvidím, nechci se hádat. Ani ji... zklamat.“
Tereza, rozmazlovaná teď hlazením odsouhlasila přítelovy ve skutečnosti takřka vůbec nevnímané věty kývnutím. ,,Mmmmm....“
,,Takže,“ nadechl se Semir chraplavě, ,,potřebuji... aby se máma nedověděla, že už nejsem s Andreou, miláčku.“
,Jo jo...“
,,Woxičko, Dítko...“ zavřel Turek oči v očekávání bouře, ,,udělej pro mě něco... Ty jsi taková šikovná, chytrá holčina...“
Lichotkami ukolébaná, smysl slov netušící blondýna se potěšeně zavrtěla. ,,Ale no tak...“
,,Ale jo, jsi. Takže určitě...“ Semir zaťal zuby. Teď nebo nikdy! ,,Takže určitě zvládneš ten týden předstírat, že jsi Andrea, že jo...?“


Arrow


Dívka sebou trhla tak prudce, že se fešnému Turečkovi málem postarala o nutnost pořízení porcelánové zubní náhrady. ,,Cooooooo?!“
,,D-d-dítě!“ jen taktak ucukl hlavou, koktaje málem jako Hartmutt. ,,Je t-t-t-t-t-to je-jen t-t-t-t--týden!“
,,Ty ses zbláznil!“ Zírala na něj zcela šokovaně, oči velikosti Jollyho drzosti. ,,Slyšela jsem vůbec dobře?“
Váhavě se posadil vedle ní, přemýšlejíce přitom, zda neriskuje život. ,,Podle toho, jak šílíš, asi jo...“
,,Předstírat, že jsem Andrea?! Andrea! Ta nána! Ta... ta... husa!“ Blondýna vyskočila na nohy, rázuje po místnosti, rozhazuje přitom rukama jako jaderným reaktorem poháněný větrný mlýn. ,,Nesnáším ji a ty to víš!“
,,Vím,“ vzdychl. ,,Jenže...“
,,A jak ji mám asi zahrát, he? Už vím!“ zasyčela ironicky. ,,Budu ti všude chodit za zadkem a hystericky vřískat, když mrkneš na jinou, ne? A skočím z terasy hlavou na beton, abych měla její IQ, co?“
Semir mlčel, hledíc na kobereček, který před pohovkou ležel na jinak dřevěné podlaze.
,,A taky budu mluvit jako když se slepice zasekne a nemůže ze sebe dostat vejce!“ Aniž přestala zuřit, blondýna zdařile napodobila kvokavý podtón. ,,A ty mi budeš muset volat pětkrát do hodiny, abych si byla jistá, že se někde po nějaké neplazíš a...“
Gerkhan zvedl zrak. Aniž řekl jediné slovo, dívka zmlkla jako opařená, taková výčitka se muži zračila v duhovkách.
Já potvora hnusná, sobecká, zaryla si v duchu nehty do mysli. Tolik toho pro mě udělat, tolikrát mi pomohl a já abych jednou jedinkrát nebyla schopna zatnout zuby.
Celá rudá klesla vedle Turka, objímaje ho kolem ramen. ,,Týden...?“

Vzdychl. ,,Dítě... kdyby to pro mě nebylo důležité, tak bych tě o to...“
Svůj hněv již potlačivší blondýnka ho rychle políbila na rty. ,,To víš,“ broukla, plná studu za předchozí jednání, ,,že to pro tebe udělám. Teda...“ polaskala ho na spánku, ,,budu se snažit.“
,,Vážně?“ komisař na ni nadšeně pohlédl. ,,Fakt? Víš, strašně mi na tom záleží... Pokud to s mámou dopadne dobře, tak třeba...“ objevil se mu v očích smutek, ,,zase začnu mluvit s rodinou. Sice jsem si už tak nějak zvykl, že jsem sám, ale někdy... někdy si na ně všechny vzpomenu a pak mi chybí.“
Trpělivě ho poslouchající dívka kývla hlavou, a nechala ho, aby se k ní přitulil. ,,Já to chápu, Turečku. Ale sám nejsi, máš minimálně mě.“
Zavřel oči a jeho prsty děvčeti zajely do vlasů. ,,Jo jo, já vím. A díky za pomoc, Wox., moc to pro mě znamená.“
Zamilovaně mu foukla do tváře. ,,Ale stejně to bude katastrofa, Semirku. Budu se snažit, ale nedopadne to dobře. Určitě,“ odtáhla se, už dopředu propadaje trudomyslnosti, ,,to bude strašný průšvih. Nebo ve mě z Andrey něco zůstane a já pojedu rovnou do cvokárny.“
Již uklidněný Turek se pobaveně zachichotal a políbil ošklivostí se šklebící Wox na hrdlo. ,,No, tak zlé by to nebylo, Dítě...“ zašeptal, zatímco děvče zvedal na nohy. ,A pojď nahoru, musíme se trošku užít, když tady pak týden bude máma, che che...“
,,No to počkat!“ Přirovnat Terezino naježení k ježkovi by bylo málo: za její výraz by se nestyděl ani dikobraz. ,,Jak to, že by to nebylo zlé?“
Uchechtl se ještě více, znovu ji chytaje za ruku. ,,Andrea uměla výborně vařit, miláčku.“

*

,,Semirku?“ novinářka se k muži obrátila obličejem, rovnaje si přitom polštář pod hlavou. ,,Já ti pomůžu, ale pod jednou podmínkou.“
Muž si vytáhl peřinu až po prsa a lehce se zamračil. ,,No...?“
Dívka se zavrtěla. ,,Nechci, aby to někdo věděl.“
,,Ech...“ podrbal se na hlavě rozpačitě, ,,to bude horší. No co,“ bránil se honem, když po něm švihla zlým pohledem. ,,Musel jsem si u šéfky vzít mimořádné volno, tak jsem to potřeboval zdůvodnit. A ona ví, jak to s mou rodinou je, takže se na Andreu ptala.“
,,Dobře, tomu rozumím,“ vzdychla a přetočila se na bok, aby mu čelila úplně. ,,Hlavně aby se to nedozvěděl Kranich,“ zabrblala. ,,V životě by si ze mě nepřestal dělat psinu.“
Gerkhan si odkašlal, jaksi mimoděk odvraceje zrak od její tváře, jakoby na stropě bylo něco zajímavého, přinejmenším průvod blonďatých mažoretek v bikinách.
Dívka zpozorněla, opíraje se o loket. ,,Semire?!“
,,No...“ zahudral, ,,možná... si... něco...“
Vykulila oči. ,,Jíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííík!“


Arrow


*****

,,Tak jo.“ Wox si v pokoji ještě upravila límeček košile, vtáhla vzduch do plic a udělala dva kroky do obýváku, kde již, celý na trní, čekal již dávno oděný Semir. ,,Můžeme jet?“
Mladík, který na sebe navlékl sice džíny, ale k nim zvolil elegantní antracitové sako a černé polobotky, si dívku změřil pohledem: nervózně přešlapující Wox se ukázala v deninových kalhotách, červené košili s krátkým rukávem, se svetrem v rukách a rozpuštěnými plavými vlasy po ramena. ,,Sluší ti to, Dítě,“ broukl, ale zároveň s postavením na nohy se k ní honem přesunul. ,,Jen pár úprav, jo?“
Zamrkala, když jí zapnul i knoflík na límečku a pak jí praménky vlasů stáhl dozadu na záda. ,,Ale...“
,,Teri, máma je z Turecka,“ zamručel komisař omluvně. ,,Chápej... svaž si to, prosím.“
Zavrčela, ale bez námitek si došla do koupelny pro červenou gumičku. ,,Ale jen kvůli tobě.“
,,No a...“ muž nasucho polkl, ,,Ten make-up, Dítě...“
Mrskla po něm vražedným pohledem svých půlhodinu pečlivě líčených očí a znovu zmizela za dveřmi místnosti s vanou a umyvadlem.
,,Ještě něco?“ zasyčela po návratu, už teď si připadajíc velmi nedobře. Líčení i dlouhé vlasy jí byly oporou a dělaly její nehezký obličej alespoň přijatelným: bez nich se cítila nejistá, ztracená. Popadalo ji nutkání zahalit si tvář šátkem, aby na ni nikdo neviděl: alespoň bych, pomyslela si smutně, paní Gerkhanovou přivítala skutečně stylově.
,,Já vím...“ objal ji kolem ramen a chlácholivě k sobě přitiskl. ,,Není to lehké. Ale věř, že si toho cením a pak ti všechno vynahradím...“
,,To nemusíš,“ zamumlala usmířeně. ,,Dělám to kvůli tobě, ne pro revanš.“ Nechala se políbit do vlasů a pak policistu chytila za ruku. ,,Bojím se,“ přiznala ostýchavě.
Muž se pousmál. ,,Mámy? Neblázni, truhlo... má sice trošku jiné názory na svět, ale... jinak je moc milá.“
Tereza skousla ret s pocitem, že se půda pod jejíma nohama stále více podobá sotva milimetr slabému sklu. ,,No, to snad vydržím. Ale... já se bojím, že se prokecnu, Semi. Nevím, co říkat, neznala jsem Andreu tak dobře! Naštěstí,“ dodala honem se zvláště hnusným šklebem.
,,Holka moje,“ přešel muž do předsíně a podal děvčeti bundičku, ,,vždyť máma mluví jen turecky, německy neřekne jediné slovo! Stačí, když se budeš pořád usmívat, já budu tlumočit jen tak, aby se to mamce líbilo. Jo?“
Blondýnce se znatelně ulevilo: vklouzla do nezvykle galantním Gerkhanem drženého kousku oblečení a usmála se. ,,Tak to snad dopadne dobře, Semirku.“
,,Určitě.“ Turek přes svou zimomřivost zůstal v saku a sáhl po klice: v ten moment mu Tereza položila ruku na paži. ,,Dítě?“
,,Jen ještě jedna otázka.“ Dívka se začervenala. ,,Jak moc jiné jsou ty maminčiny názory?“
Vzdychl si, nerad, že musí odpovědět. ,,Bohužel... dost. DOST jiné.“

*

,,Já umřřřřřůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!“
Wox se zajíkla a barva jejího obličeje počala připomínat vápencové skály na Pálavě. ,,Co TEN,“ ukázala na o Mercedes se opírajícího, smíchy řičícího Kranicha, ,,tady dělá?!?!?!“
,,Jak je zkrocenááááááááááá!“ Tom málem upadl, tak strašlivě se svíjel. ,,Ha ha haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!“
,,Ale kuš, nech toho...“ snažila se uklidnit Karolina, jejíž koutky sebou ovšem také škubaly. ,,Není to od tebe hezké.“
,,Já ho zabiju!“ vzteky nepříčetná Wox se vrhla dopředu a nebýt Turka, který ji pohotově chytil kolem pasu, rozletěly by se Tereziným předkusem naporcované ostatky modrookého komisaře po celém Německu. ,,Pusť mě na něj!“
,,Uklidni se,“ nepouštěl blondýnku, která se proměnila v dravého tygra, mladý policista. ,,No tak... no tak, klid!“
,,Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááh!“
,,Dívej na ni, Kájo!“ ukazoval lochčící se komisař zajíkavě. ,,Na paní Gerkhanovou, mu ha haaaaaaaaaaaaaaaa!“
,,Tome...“ broukla jeho drahá choť vyčítavě, když viděla, že její modrooká kamarádka je na pokraji propuknutí do vzteklého pláče. ,,Už to stačilo.“
,,Jak zdrezúrovaná kobylka,“ ulevil si Tom naposledy, vyčerpaně se držíc boku auta. ,,Uch, padnu.“
,,Jestli už se ten baleťák dostatečně pokochal,“ vypravila ze sebe zuřivostí polomrtvá Wox nepřirozeně vysokým, přiškrceným hlasem, ,,tak bych jela, Gerkhane. Jinak bude tvá matka čekat.“
Příjmením oslovený muž jen poděšeně zamrkal: tohle vážně nedopadlo dobře. Hodil po Tomovi, který pěkně zneužil jeho zmínky o tom, kdy se jede na letiště, nehezkým zamračením a plesk dívku do zad. ,,Máš pravdu. Jdeme.“
Jen cosi zavrčela a se sklopenou hlavou, za nových salv Tomova chechotu, pokračovala k autu.
To nám to, vzdychl si Turek v duchu, začíná...

*

,,Jak tady tvou mámu najdeme?“ ač by byla Wox nejraději, kdyby Semirovi došla esemeska, že se jeho drahá rodička rozhodla zůstat v Anatólii, nervózně teď kolem sebe těkala pohledem. ,,Je tady milion lidí a... a...“
Letištní hala Kolína nad Rýnem skutečně praskala ve všech: do proudů davů, co se tu hrnuly, řvaly ampliony a pokřikovali na sebe nosiči zavazadel.
,,Klid. Klid, klid, kliiiiid!“ Turek pohladil dívku po vlasech. ,,Prosím tě, neboj se! Domluvil jsem se a... Jéééé, támhle! Mami!“
Novinářka zamrkala, sledujíc, jak se její přítel rozběhl k pomalu, důstojně přicházející ženě. No počkat, zalapala po kyslíku, hledíc na v dlouhatánské sukni a blůze zahalenou dámu. Při tom, jak svého drahého znala, si představovala jako matku jako droboučkou ženušku s přívětivou tváří, milým humorem a chováním milované vychovatelky ze školky. Jenže Turkyně, která teď rozpačitostí červeného Semira líbala na obě tváře, byla přinejmenším o hlavu a půl vyšší, než syn: postavou připomínala dobře živenou selku a ráznými gesty Adolfa Hitlera.
Jaj! Vyschlo jí v krku a taktak potlačila touhu obrátit se a utéci, nebo, ještě lépe, skočit do nějakého letadla mířícího přinejmenším do Austrálie.

Jenže v tu ránu se Semir pousmál a pokynul jejím směrem, cosi turecky brebentíc: Wox okamžitě nasadila milý výraz, snažíc se o vzhled cudného děvčátka. Jak se však madame Gerkhanová blížila, hrůza blondýnku měnila na ledovou sochu.
,,Partisi'nin listesinde ilk sırada yer alması için yapılan teklifi kabul ettiğini söyledi!“ chrlil ze sebe policista, držíc ženu pod paží, očividně šťasten ze setkání. ,,Katılmayacaklarını söyledi, Andrea Gerkhan.“
Andrea Gerkhan, hrklo v dívce. Potěš pánbůh. Teda spíš... potěš Alláh.
Ve skutečnosti však zvedla koutky a lehce se usmála, pokoušeje se neuhnout, když se k ní žena natočila.
Tvář měla širokou a její oči byly snad to jediné, čím byla synovi podobná: chytila blondýnku kolem krku a s mlasknutím ji políbila na rty, nedbaje na šokované novinářčino mžikání. ,,Seçimlerde bazı bölgelerde oy sayımının,“ kývla.
,,Moc mě těší...“ pípla Tereza rozrušeně. ,,Ráda vás... vás... poznávám!“
,,Te... teda... Andy,“ zakoktal se krásný policista, načež se pobaveně zašklebil, ,,máma ti nerozumí, mluví jen turecky!“
Žena, která na mladičký pár spokojeně hleděla, v ten moment potřásla tmavým šátkem krytou hlavou. ,,To ne pravda, Semir. Já učit německy dlouho, aby ti udělala radost. Být rád?“


Arrow


,,M-m-m-ami!“ Turkův hezounký obličej zcela vyplnilo překvapení, ovšem očividně velmi příjemné. ,,Ty ses kvůli mně...?“ Dojatě se k ženě vrhl a znovu ji objal, zatímco se Wox, modrá kukadla vytřeštěná, pokusila uklidnit několika prudkými nádechy. Hrdlo se jí svíralo natolik, že se poprvé v životě dokázala vcítit do pocitů astmatika. Tohle nemůže dopadnout dobře!
,,Já tě ráda vidět, Semir. Ty chybět my všichni...“ dáma mu s úsměvem mateřsky projela rozčepýřeným hárečkem. ,,Ty velký fešák. Vždycky být.“
Blondýnka v ten moment jen ztěží zadržela vyprsknutí: tak nějak už se jí nezdálo nepochopitelné, odkud bral Tureček sebevědomí ohledně svého vzhledu. Bohužel však její lehké cuknutí návštěvnici neušlo a pozornost byla přenesena na ni.
,,Tak ty...“ prohlédla si žena rudnoucí dívku od hlavy až k patě, maličko se chmuříc u ničím nezakryté hlavy, ,,Semirkova.... Semirkova...“
Wox zapřela veškeré své pocity a, povzbuzena přítelovým prosebným pohledem, vydrtila mezi zuby nápovědu. ,,Manželka. Andrea Gerkhan. Jsem ráda, že vás konečně vidím, paní Gerkhanová.“ Dovedla si představit, že do zítřejšího rána bude mít po těle vyrážku barvy čerenkova záření.
Turkyně však její slova přešla bez odpovědi, věnujíc se synovi. ,,Ty dobře vybrat,“ pronesla, jakoby snad Tereza nestála hned vedle ní. ,,Ta by vydržet, kdyby válka. Mít zásoby.“ Aniž nějak reagovala na to, že Semir křiví rty a Wox po narážce na svou baculatou postavu vypadá, jakoby jí do tváře někdo chrstl kečup, pohladila muže po rameni. ,,Kam my teď? Kde bydlet?“
,,Hned tam pojedeme, mami,“ snažil se nervózní policista vyhnout pohledu na řádně ztrapněnou novinářku. ,,Jen ti musíme vzít věci.“
,,Ty nechat. Šetřit se, drahý. Andrea mladá, ta mít sílu.“ Gerkhanová se mazlivě pokusila uhladit vlasy muži, který však zavrtěl hlavou.
,,Ech, já to vezmu, Wo... ech, Andrea se s tím přece nebude tahat.“ Jen těmito slovy se mladý komisař zachránil před kopancem do holeně, který se mu tiše již běsnící redaktorka chystala uštědřit. ,,Jdu ti pro tašku, ano?“
,,A já půjdu s ním,“ zazpívala Tereza honem, vystrašena výhledem třeba jen na vteřinku, kterou by musela strávit společně s Turkovou matkou. ,,Hned jsme tady.“

,,Jak to, že umí německy?“ Wox se ohlédla, ale vysoká postava dámy, která se usadila na lavičce, byla dávno zakryta davy lidí. ,,Teď to bude daleko komplikovanější!“
Zastavil se, ztrápeně na ni hledě. ,,Slyšela jsi přece, že se to učila kvůli mně, Teri. Musela se na tohle setkání připravovat, záleží jí na tom, abych se s rodinou usmířil. A mně taky,“ dořekl tiše.
,,Chápu,“ pokývala hlavou. ,,Jen nevím, jak to zvládnu. Tvá máma má...“ blondýnka rychle zapřemýšlela nad tím, jak původně drsně znějící větu převést do diplomatické mluvy, ,,má...“
,,Já vím,“ přiznal Turek a natáhl se pro na pásu přijíždějící matčinu tašku. ,,Trošku jiný pohled na to, co by měly na světě dělat ženy.“
,,Hm.“ Dívka se zamračila opřela o jeden z vysokých, v tomto případě spíše dekorativních sloupů. ,,Nejsem ji jista, zda to vydržím. Je to totálně proti mému přesvědčení... No, ale zkusím nevypěnit.“ Nechala se komisařem polaskat rty na skráni, toužíc po tom, aby ta chvíle trvala věčně, aby nebyl žádný návrat k přísně vyhlížející skoro tchýni. Brrr... pouhé pomyšlení na to, že by byla paní Gerkhanová tchýní skutečnou, v blondýnce vzbuzovalo touhu po navlečení do rubáše.
,,Fakt si toho cením.“ Policista si hodil zavazadlo přes rameno, povzbudivě na skleslou Wox mrkaje. ,,Až máma odjede, uděláme si fajn víkend. Postarám se, aby sis ho užila, Dítě.“
Cosi smířeně zabručela a následovala Turka zpět do jámy lvové. Teď už se myšlence na nějaký ten revanš nebránila, začínaje mít dojem, že si ho opravdu zaslouží.

*

,,To pěkné!“ žena se obdivně rozhlížela po ohromném, celá dvě patra zabírajícím synově bytě, zcela zaskočena. Takový krok do luxusu tedy udělal její potomek! Byla na něj čím dál pyšnější a v duchu si počala přiznávat, že jeho volba jít do Německa nebyla zdaleka tak špatná, jak mu všichni vyčítali. ,,I čisté?“
Otázka byla směřována na Wox, která se pod slupkou kůže zvedla jako kobra a roztáhla kápi: je snad nějaká Turkova služka, nebo co? Má jí poroučet panička, co tady udělala první kroky a ještě si ani neumyla ruce?! ,,Čistééé...“ ucedila, polykaje hnusnou, cynickou poznámku o tom, že ve své turecké pastoušce má ona dáma zcela jistě více parazitů.
Žena se usmála, když skutečně nenašla žádný nedostatek. Pohladila Semira po paži a obrátila se opět na nebohou Terezu, která si zrovna chystala oddechnout, že snad bude následovat minutka klidu. ,,Andrea? Co ty uvařila k večeře?“


Arrow


,,Prosím?“ dívce klesla čelist.
,,Jídlo. Co ty uvařila?“ Zdálo se, že Turkyně vycítila problémy: ruce se jí přesunuly v bok a nožka počala netrpělivě podupávat. Snad ta necudná blondýna nenechává jejího synka hladovět? ,,Jídlo.“ Pro jistotu naznačila tomu patrně dementnímu stvoření, že jí. ,,Ham!“
Tereza bezmocně pohlédla na zkoprnělého Semira, jakoby škemrala o pomoc: s tímhle tedy nepočítala... ,,Já... totiž... Nevím... a...“
Obočí ženě vylétlo vzhůru v gestu údivu: jeho majitelka se poté soucitně podívala na potomka, který stál jako tvrdé Y, stále držíc tašku. ,,Andrea nebýt moc chytrá, že?“
,,Ale ano, je!“ ozval se Semir konečně, honem přiskakuje k Wox, která se zdála být zralá na položení na máry. ,,Je to šikovná holka, jen se trošku stydí.“
Blondýnka mu vděčně stiskla ruku, hledíc teď na ženu jako na nepřítele.
,,Když šikovná,“ sundala si dáma šátek, odhaluje tak po ramena dlouhé, prošedivělé tmavé vlasy, ,,tak udělat dobrou večeři, že? Chtít vědět, jak vařit ti. Být hubený, Semir,“ vzdychla si nad komisařovou štíhlou postavou.
,,My s Andreou se ve vaření střídáme, mami.“ Policista cítil potřebu se ozvat alespoň takto: zdálo se však, že informace s jeho rodičkou řádně zamávala.
,,Ona tě nutit vařit?“ Kdyby pohledy zabíjely, choulila by se vykulená Wox v kaluži krve. ,,Ale ty muž! Ty nesmět!“
,,Ech, víš... tohle je Německo, mami. Tady...“
Pohodila hlavou, z celé své výšky si dvojici přísně měříc. ,,Německo mít špatná ženy. Ony vařit muset a...“
Gerkhan si odkašlal, chystaje se pokračovat ve vysvětlování: Wox, která sebrala všechny své síly, ho však přerušila, hlas slabý a vyčerpaný.
,,Já tu večeři udělám...“

*

,,Ženština jedna!“ Sotva slečinka zmizela v jindy nenáviděných, ale teď jako úkryt vítaných prostorách kuchyně, musela si ulevit alespoň slovně. ,,Otroka abych dělala!“
Hbitě přicupitala k poličce a vsypala si do dlaně hrstečku prášků proti migréně, cpouc si je do krku málem jako chovatel jídlo krmné kuse. Když si na čelo připleskla i studenou vodou navlhčený ručník, byla konečně připravena něco dělat.
,,Tak vy si, paní Gerkhanová, myslíte, že jsem béčko, jo?“ zavrčela vztekle, prohrabávajíc se obsahem mrazáku. ,,Uvidíte, že umím I vařit! A i kdyby ne,“ pohlédla zálibně na nejlépe vypadající kus masa, který našla, ,,tak co!“
Teď však dívce, bez ohledu na silné řeči, na výsledku záleželo: v duchu se pětkrát pokřižovala, poprosila jindy odbojnou pánvičku o spolupráci a dala maso rozehřát do mikrovlnky. Když už, tak už, kývla spokojeně, když se počala vařit voda na rýži a na ploše nerezové pánve se rozlil olivový olej.
Blondýnka sice uměla jen jedno jídlo v milioně variací, ale zato ho již poměrně zvládala: nádobí, patrně obměkčeno její hrůzou, jí navíc doopravdy prokázalo ohromné milosrdenství.
A tak se novinářce, která se v duchu opájela svým neskutečným triumfem, roníc imaginární slzy nad svou genialitou, jakousi neuvěřitelnou, ani Hartmuttem,natož Einsteinem vypočitatelnou náhodou, podařilo vykouzlit chutný a navíc i pěkně vyhlížející pokrm.
Zvedla nos, plna pýchy. Jsi frajer, slečinko. Kranich by slintal, mehehe.

*

,,Už se to nese!“ zatrylkovala a výjimečně se rozhodla, že si přesto, že nese u stolu již sedícímu páru porce, nebude připadat jako ponížená služka.
,,Vidíš, mami?“ řekl Turek hrdě, až se Wox začervenala, ,,je to šikovná holka. Navíc toho umí daleko víc, než jen nějaké domácí práce.“
Blondýnka mu věnovala vděčné, polichocené pousmání a jak před jeho matku, tak před něj položila načančané talíře, aby si zaběhla i pro svou porci.
,,Tak,“ sedla si a přisunula se ke stolu, chápaje si vidličky, ,,dobrou chuť, nechte si chutnat.“
Paní Gerkhanová, která celou dobu jen mlčela, pozorně sledujíc každý Terezin pohyb, však dál dlela na židli naprosto nehybně: jen paže zkřížila na prsou, na tváři jakýsi útrpně přívětivý úsměv, který má normální člověk schovaný většinou pouze na setkání s duševně nemocnými.
,,Co je?“ hlesla Wox, zmatená i tím, jak se její milý policejní přítel zajíkl. ,,Vždyť je to dobrý, nespálila jsem to a dělala to z nejlepšího masa, co tady máme!“
Semir hořce pokýval hlavou, lítost ve hlase. ,,No právě, Dítě. Udělala jsi vepřové... a máma je muslimka.“


Arrow


*

,,Ještě sůl, miláčku?“
Wox sjela Turka takovým pohledem, že se mimoděk přikrčil, rychle dávaje nádobku s bílým práškem zpět na ubrusem krytý stůl, sám se opět vrhaje do jídla.
Situaci zachránila, tedy... spíše alespoň maličko vylepšila blesková reakce právě Semira: zatímco Tereza se po odhalení svého kuchařského omylu začala s pološíleným úsměvem kývat ze strany na stranu jako věrný duševní obraz Daniela Stahla, mladý komisař nezaváhal. Stačilo mu pár minut běhu, za nějž by se nestyděl ani tvor vzniklý křížením Emila Zátopka s gepardem a již stál zpátky ve svém bytě: udýchaný, ale s taštičkou od KFC v rukách.
Paní Gerkhanová ho přejela lítostivým výrazem a soucitně ho popleskala po ruce, nechávajíc si porci vyložit na talíř, nijak si nevšímaje malé blondýnky, která si brumlala cosi o tom, jak obtížné je asi sehnat v Kolíně nějakou účinnou trhavinu.
Teď trojice seděla u opožděné večeře a ticho, které v pokoji vládlo, bylo tak intenzivní, že ho rušila dokonce i jednotlivá polknutí soust.
Wox, rty málem bolavé křečí, s níž se je pokoušela udržet v úsměvu, roztřesenou rukou sáhla po skleničce s minerálkou, dobře si vědoma toho, že je každý její pohyb sledován. Měla co dělat, aby ochucenou vodu nerozlila. V duchu se pokusila zmobilizovat všechny síly a bojovat proti touze hystericky se rozječet. Musela to přece vydržet...
,,Já myslet, že Andrea být starší,“ zakroutila Turkyně hlavou, bedlivě bledou slečnu pozoruje, svůj talíř již prázdný. ,,Vypadat dobře na čtyři deset roky.“
,,Díky,“ ucedila blondýnka, která sebou při pomyšlení na věk, který v hlouposti a naivitě svého mládí vnímala jako skok do rakve, trhla. Pochopitelně tak, že se jí půlka ledového obsahu skleničky vylila za košili: dívka vykvikla a zvedla se...

... tak prudce, že s sebou strhla i svou prostírku, zvrhávaje na sebe misku s ještě nedojedeným pokrmem. ,,Ach, kruci!“
Zatímco vystresovaný Semir se děvčeti vrhl na pomoc, jeho matka si podepřela bradu dlaní, hledě na dívku s výrazem člověka, který se podivuje takřka lidskému chování zvířátka za mřížemi zoologické zahrady. ,,Ty říkat ona šikovná, Semir? Ty vzít ji z... z...“ Zamyslela se nad správným výrazem, ,,nemocnice pro hlava ne dobrá? Ty tak velké srdce...“
,,Sklidím,“ Tereza, která ze sebe smetla kuřecí kostičky, zazněla nepřirozeně položeným hlasem, natahuje se po nádobí, ,,talíře. Umeju je... a... a půjdu spát, určitě si máte co povídat.“
V duchu si již plánovala, že v ložnici rozkouše polštář. Jo.. a všechno peří, co z něj vytahá, nacpe drahému milenci až do krku. Tak!
,,Mami...“ vyčerpaný policista klesl na židli, absolutně nevědouc, jak si uchovat přízeň blondýnky a zároveň se těšit ze znovunalezené lásky rodičky. ,,Andrea je normální, jen prostě nervózní. Chce na tebe udělat dojem a tak se jí klepou ruce. Tak už to přece bývá...“
Jenže matka ho neposlouchala, znovu se zaměřuje na Wox, která k ní stála zády, zuřivě drhnouc nádobí ve dřezu. Kdyby viděla dívce do obličeje, našla by tam masku masového vraha, připraveného vyhodit do vzduchu celý Istanbul.

Turkyně vstala a vykročila k redaktorce, k překvapení svého syna a naprosté hrůze plavovlásky, která na moment vypadala, že váhá, zda neuniknout vyskočením z okna, bez ohledu na realitu třetího patra a tvrdého betonového dopadu.
,,Otočit, Andrea,“ pronesla žena rozhodně, tónem, který nepřipouštěl námitky.
,,No jo...“ Vyděšená Wox raději poslechla, obraceje se tedy k dámě zády. ,,Já... vím, že bych měla zhubnout, no. Se pokusím, slibuji, jen... Jíííííííííííííííík, co to děláte?“ Silné ruce, které jí pevně stiskly boky, přejížděje jí od poloviny stehen po pas, novinářku naprosto paralyzovaly. ,,Pusťte mě!“
,,Výborně, Andrea.“ Žena skutečně odstoupila, aby zcela vyperplexované děvče, jež jí teď čelilo vykulenýma očima, poprvé pochválila. ,,Mít široká pánev. Ty dobře rodit. To být dobré.“
,,Coooooo?“ Dolní čelist absolutně šokované Wox, která se zdráhala pochopit dámina slova, málem prorazila podlahu. ,,Cooooožéééééé?!?!?!?!
Do té doby jen zírající komisař vytušil katastrofu, jež by mohla Černobyl i Hirošimu zašlapat do země jako klukovská nožka hliněnku. ,,Mami! N-n-nechceš,“ pokusil se zoufale o změnu tématu, ,,raději kávu?“
Matka však měla oči jen pro Wox, tedy... spíše pro její postavu od pasu dolů. ,,Ty mít hodně dětí. Ony jít snadno ven. Dobrý pánev, moc dobrý. Ukázat...“
Dívka však jejímu dalšímu pokusu o osahávání unikla, bleskově zajížděje za již také stojícího přítele. ,,Pomoc! Dělej něco!!!“
Úsměv, kterým žena dvojici obdařila, byl náhle prost sarkasmu. ,,Mít už děti? Vy už staří dost...“
Semir zasykl, jak se mu do kůže na paži křečovitě zaryly blondýnčiny nehty, nechávaje za sebou krvavé kapičky. ,,Nooo... ééé... Víš, mami... my o dětech přemýšlíme. Teda.. jako jednou bychom je... éééé... jako mít chtěli.“
Zalapala po dechu a teď se zdála být zcela šokovaná ona. ,,Semir!“ Ruce dala v bok, tváře se otřeseně. ,,Ty jít se mnou, hned. My udělat chybu.“
,,Éeee...“
,,Muset promluvit,“ chytila ho matka nekompromisně za zápěstí. ,,Kde být klid? Ty muset něco vědět.“
Semir se nezmohl na odpor, mizíc na schodech vedoucích po patra.
,,Tak tohle jestli vydržím,“ zachraptěla Wox, zíraje na svůj odraz v nedalekého zrcadle, dlaň si pokládaje na podbřišek, ,,udělím si Nobelovku za mír.“ Vrávoravě přešla ke skříni a vsypala si do hrdla málem celé plato jindy již takřka nepoužívaných antidepresiv.

*

,,Tak copak mi chceš, mami?“ Policista se s povzdechnutím usadil na posteli, sleduje svou o tolik větší rodičku. ,,A můžeš mluvit turecky, když tu není Ter... Andrea.“
Zabodla mu prst do hrudi. ,,Ne, já učit, já Německo dva léta. Ty sedět, mlčet, poslouchat.“
Pootevřel ústa, ale nevyšla z něj hláska.
,,Tak hodný.“ Dala ruce za záda, přecházeje po místnosti. ,,Ty muset vědět důležitá věc, my neříci ti. Ty tehdy moc mladý. Tak uši dobré teď.“
,,Dobře, mamko,“ zabručel rezignovaně. ,,Tak mluv.“
,,Ty být,“ sedla si vedle něj, berouc jeho dlaň do své, ,,už ne kluk, Semir. Být čas vědět, jak na svět jít děti...“


Arrow


Turkova krásná očka se zvětšila na velikost kamenného satelitu planety Země a z jindy smyslných úst, rozevřených teď do ohromného písmena ó, se vydralo jen nepříliš chytré ,,ééééééééé....?“
,,Já vidět, ty potřeboval znát,“ pokývala žena hlavou moudře a konsternovaného syna něžně polaskala po zápěstí. ,,Tak poslouchat.“
,,Ma... mi...“ Policista sebou trhnul, překonávaje úvodní šok. ,,Ale... ale já říkal, že už nad dítětem přemýšlím!“
Mateřsky se usmála, neztráceje však nic ze své panovačnosti. ,,To právě. Nestačit myslet, Semir, vědět?“ Zavrtěla se, aby se jí lépe sedělo. ,,Táta měl říct ti. Teď muset já. Být maminka a být tata... a ti se mít rádi. Ale nestačit myslet, ne. Oni...“
,,Mamíííííííí!“ zcela zoufalý komisař se zazmítal, jakoby na něj někdo házel síť. ,,Proboha, já měl na škole biologii! Nemusíš začínat se včeličkami a ptáčky!“
Ústa se jeho reakcí zaskočené ženě stáhla do uražené linky. ,,Ty nehodný kluk! Já chtít pomoc!“
Hrůza z představy vlastní matkou přednášené lekce sexuální výchovy však nebohého policistu zcela zdivočila. Muž vyskočil na nohy, v panice se mačkaje zády na zeď, jakoby se jeho rodička chystala dokonce i k praktické lekci. ,,Mamko, prosím! Je mi přes třicet, vím, o co jde!“
,,Tak proč ty děcko ne?“ zamračila se, ale přísnost v její tváři ustoupila smutku. ,,Tvoji bratr sestra mít hodně. Ty ne? Já myslet, ty nevědět, jak na to.“

Kdybys jen tušila, mami, ušklíbl se v duchu Semir pobaveně, vzpomínaje na svá nijak dávná divoká léta, kdy byl schopen během týdne vystřídat hned několik postelí.
Napovrch samozřejmě zachoval tvář hodného hocha: opět klesl k matce, aby ji objal kolem ramen. ,,Maminko... ještě mám spoustu času. A Wo... Andrea,“ opravil se rychle, ,,ještě víc. Záleží hlavně na ní.“
,,O ne!“ Vyděšeně na něj pohlédla. ,,Ty říkat ona starší než tobě! Ona muset mít dítě teď! Já s ní promluvit,“ rozhodla se, počínaje se zvedat. ,,Možná to ona nevědět, jak rodit se děti?“
Gerkhan se bál jen náznaku katastrofy, která by po rozhovoru jeho matičky s drahou přítelkyní mohla nastat: raději polapil rodičku za loket, snaže se ji uklidnit. ,,Neboj, mami, my si spolu o tom promluvíme, jo? Slibuji.“ To určitě, pomyslel si. Zmíním se Wox o tom, že bychom měli mít dítě a má něžná pusinka mě prohodí oknem.
Žena nevypadala nijak vesele, ale patrně uznala, že takové věci si syn skutečně musí vyřešit sám. ,,Dobrota, Semir,“ vzdychla a pohladila mladíka po vlasech. ,,Ty být už velký, ty sám dělat. Ale nečekat dlouho, jinak ona děcko s jiná muž!“ pohrozila, v očích starost.
,,O to se neboj, mami,“ usmál se na ni a uklidněn tím, že s děsným tématem přestala, políbil Turkyni na tvář. ,,Nechceš si raději dát sprchu? Jsi přece jen po dlouhé cestě.“
Zvedla se na nohy, souhlasně kývaje. ,,Já pak lehnout, já unavený.“
Policista jí vzorně nabídl rámě, dobře si vědom toho, že srovnání jeho milého zařízení s rodným domkem matku ohromí. ,,Tak pojď, ukážu ti, kde máme koupelnu...“

*

Znaveně se opřel čelem o zeď a zhluboka se nadechl. Páni, pomyslel si, to je teda záběr... Byl rád, že má vteřinku klidu: drahá matička se po deseti minutách jásotu nad jeho koupelnou v místnosti zavřela, chystaje se na horkou sprchu. A on mohl konečně vypnout...
Vyrušilo ho vrznutí dveří.
Ovšem, uvědomil si provinile, když se otáčel směrem k nervózně se tvářící Wox. Byl tu někdo, koho to celé bralo ještě více, než jeho. ,,Terezko,“ usmál se vyčerpaně.
Novinářka se přiblížila o dalších pár kroků: Gerkhan si všiml, že se jí v náznaku psychotického tiku cuká levý koutek rtů i líc. ,,Co ti říkala?“ vyjela dívka přidušeně. ,,No?!“
Zvedl obočí, ruce natažené podél boků. ,,Prosím?“
Blondýnka si z tváře setřela slzu, vzlykaje vzteky. ,,Byli jste tady půl hodiny, tak co do tebe hustila? Že se máš se mnou rozejít, že jo? Že,“ popotáhla zbědovaně, ,,pro tebe nejsem dost dobrá!!!“
,,Ale no tak...“ lapil přítelkyni do náruče, líbaje ji na čelo. Chudinka malá, ta to tedy snáší mizerně... Už na ni leze paranoia. ,,To vůbec není pravda, ty trdlo.“
Ochotně se k němu namáčkla, pohledem ho vyzývaje k pokračování.
,,No jo,“ vzdychl, ,,tak ať to teda víš. Máma se mě rozhodla poučit, že bych měl mít dítě. A... jak si ho.... udělat.“
,,Coooo?“ vyvalila pomněnková kukadla. ,,Do toho nám mluvit nebude!!!“
Na to, aby vycítil dívčino vzrůstající rozhořčení, policista nemusel být empatik. Raději přítelkyni stiskl ještě pevněji. ,,Ne, neboj. Řekl jsem, že si to vyřešíme sami.“
,,No proto,“ zavrčela Wox, ale znělo to již daleko smířlivěji.
Muž se ji rozhodl povzbudit, dlaněmi přitom děvčeti sjížděje na záda. ,,A ty si vedeš fakt skvěle, Teri. Jsi jednička.“
Rozpačitě přešlápla. ,,Jo? Je to ještě těžší, než jsem myslela...“
,,Neboj se, vymyslím ti nějakou pěknou odměnu,“ zavrněl, rád, že jeho milá již nezuří. Jedna šikovná mužova ručka blondýnce hladila boky a druhá vjela po plavých vlasů: Turek se sklonil a políbil Wox na rty.
,,Doopravdy...? Tohle...“ pootevřela ústa a sama ho objala kolem pasu, ,,utrpení... je....“ zaúpěla rozkoší, když ji zatahal za světlý pramínek, ,,alespoň... na... týden na... Seyschelách.“
Komisař využil veškerého svého umu, celuje dívku, která jen slastně mhouřila oči, čím dál náruživěji, pomalu kráče pozpátku, dokud nenarazil na překážku.

Svalili se na postel, aniž se přestali líbat, vzduch v místnosti náhle dusný k nedýchatelnosti.
Novinářka hladila policistu po lopatkách, vrníc, jak si užívala laskání muže, který ji nyní pevně lapil za pas. ,,Neblázni...“ zamumlala, přerývaně přitom lapaje po kyslíku. ,,Tvoje... achich... máma!“
Utišil její protesty dalším polibkem, tentokrát na šíji. ,,Ta si bude užívat sprchu... Máme pro sebe,“ sáhl si po pásku u džínsů, ,,alespoň ještě půlhodiny, věř mi...“ A tohle by měla máma vidět, pomyslel si škodolibě, chvále se za vlastní svůdnost. Hned by ji přešly strachy o zachování rodu Gerkhanů, hi hi.
,,Mhhhmmm...“ Woxiiny další námitky udusil jeho jazyk: muž dívku povalil pod sebe, vlastní tělo málem v horečce.
Komisař pomohl tápajícím blondýnčiným prstům na cestě k zipu jejích kalhot, vzápětí jí oblečení přetahuje přes stehna. ,,Miluju tě,“ vydechl roztouženě, chytaje redaktorku za boky.
Neopověděla, oči přivřené do tenkých škvír, ruce na jeho ramenech.
,,Hodná, Dítě,“ pochválil Semir její spolupráci chraplavě, chystaje se tiše předoucí přítelkyni přiblížit zcela...

,,Á... tak vy hned poslouchat já, mít děcko! Vy udělala já vysoká radost!“


Arrow


Semir ztuhnul, tělo teď podobné naopak kusu ledu: tohle se mu přece jen zdálo, ne?! Je to pouhá noční můra, nějaká zlá vidina bůhvíproč vyvolaná tímhle malým večerním záchvatíčkem vášně...
Do reality ho přivedla až Wox: dívka ze sebe vydala zaječení, které nemělo s lidským hlasem nic společného, připomínaje spíše do želez lapenou pumu.
,,Mami!“ Turek se z novinářky skulil na stranu, zatímco ta se s neustávajícím jekotem zaryla do peřin. ,,Proboha! Nedívej se! Nedívej se!!!“
Žena si odfrkla, v bezmezném klidu si syna dále prohlížeje: zdálo se, že je daleko více spokojená, než zahanbená trapnou situací. ,,Já znát tě, Semir. Ty nemuset červená.“
,,Ale...“ zcela vykolejený muž si rychle upravil oděv, úkosem vrhaje bezmocný pohled na Wox, která se raději celá zakutala, ,,co tady...?! Měla jsi být v koupelně!“
Vesele se usmála, berouc do ruky v patách postele ležící kus froté látky. ,,Ty zapomnět dát já toto.“ Pár drobných krůčků ji odneslo ke dveřím, kde se otočila a obdařila šokované milence vlídným pokynutím. ,,Vy pokračovat. Vy dělat dobře. Děcko, honem.“ Mrkla na syna, a aniž věděla, že ten přemýšlí nad nejvhodnější formou sebevraždy, vytratila se.
Současně s klapnutím dveří pustil Semir úvahy nad tím, zda se zastřelit, nebo oběsit, z hlavy, vrhaje se k pod pokrývkou se očividně třesoucí přítelkyní. ,,Dítě... vše ok?“

Prudce vykoukla z prozatímního péřového úkrytu, bradičku bojovně vystrčenou. ,,NE! Ne a ne a ne a NE! Nic není ok! Tohle už je moc! Ještě minutu a nachytala nás inflagranti!“
Ještě tak vteřinu, opravil ji v duchu, raději však nepřilévaje oheň do ohně. Nadechl se, přisouvaje se k dívce, jejíž hruď se dosud divoce zvedala a klesala, blíže. ,,Dítě... je to jen blbá náhoda. Promiň... neměl jsem si začínat.“
,,Vari!“ Tereza se mu se zuřivým výrazem opřela do prsou, snaže se ho odstrčit. ,,Pro dnešek už toho bylo dost, ne? Bůhví, co si tady tvá máma ještě zapomněla, aby měla příležitost nás okukovat!“
Napůl uraženě se stáhl, nechávaje svého záměru utišit ji hlazením. ,,Vezmi to jako vtip...“
,,Vtip?!“ Wox pootevřela ústa, divže jí z nich nevyšlehly plameny. ,,Semirku, já se tvé mámy začínám bát! Vsadím se, že kdyby bylo po jejím, tak tady u nás sedí a snaží se nás ještě instruovat!“
Turek se uchechtl, přejížděje děvčeti po paži. ,,Si myslíš, že to potřebujeme? Že to JÁ,“ zachvělo se jeho ego při pomyšlení na to, že by si snad nevystačil se svým úchvatným svůdným talentem, ,,potřebuju?“
Novinářka se však tak snadno uchlácholit nedala: pod úkrytem peřiny si vytáhla džínsy přes boky, zapínaje jejich zip. Teprve pak muži pohlédla do očí, pořádně se mračíc. ,,Copak tohle se dá vydržet?“
,,Vedeš si dobře...“
,,Jasny. Víš co?“ rozhorlila se, ,,ještě jedna takováhle hrůzná věc a...“
Zúžil oči, zakládaje paže na hrudi. ,,A?“
,,A stěhuji se za Robertem!“ vyprskla redaktorka, čerpaje zadostiučinění z Turkova vytřeštěného výrazu: moc dobře věděla, že její kolega, bulvární redaktor Robert Dahl je svou pověstí playboye natolik proslulý, že děsí i jinak sebevědomého Turka. ,,Jo! Vsadím se, že ten by mě u sebe pár dní nechal.“
,,To neuděláš!“ Policista zablekotal, zcela vyvedený z míry. ,,Proč bys... zrovna k němu?“
Dívka pohodila hlavou tak prudce, že pramínky jejích vlasů šlehly komisaře do obličeje jako bič. ,,Je mladý, fešný, chytrý,“ jala se vypočítávat zlomyslně, ,,je s ním docela zábava a pak... má rád holčičí společnost. Tak co by mě u sebe nenechal!“
Vyděsil se. ,,To teda fakt neuděláš!“
Vzpurně mu pohlédla do očí, o pěkných pár centimetrů menší, než on. ,,A proč ne?“
,,Protože,“ zaťal muž zuby, pokračuje s naprostou skálopevností, ,,jsem mladší, fešnější, chytřejší a zábavnější než on.“
,,Ješito...“ zacukaly dívčiny koutky.
Turek věděl, že má vyhráno: jednu paži obtočil kolem blondýnčina pasu, honem se k ní přitahuje. ,,A už jsem říkal, že tě miluju.“
,,Mizero...“ zavrčela Wox, avšak velmi ráda se k muži přitulila, spočívaje mu hlavou na hrudi. ,,Ještě budu spolupracovat. Že jsi to ty. Ale tu odměnu si vyberu, to si nemysli.“
Projel jí prsty světlé pramínky. ,,Neboj, Dítě. Odteď už bude všechno v pořádku. Máma už se trošku oťukala a seznámila se s tebou. Uvidíš, že si tě ještě zamiluje. Kdo by taky ne?“ Vtiskl jí polibek na čelo, v duchu se do nebe chválíc za svou lichometnost.
Na tu novinářka jako vždy skočila: usmířeně pusu vrátila a zavřela oči, boříc se do polštáře. ,,No jo,“ vzdychla odevzdaně. ,,Týden to snad vydržím... Hlavně aby nenastaly nějaké potíže.“
,,Neboj se.“ Turek se na ni povzbudivě usmál, ukazovákem jí něžně přejížděje po linii nosu. ,,Žádné nebudou, slibuji.“

Ani v nejmenším přitom netušil, jak hluboce se mýlí.


Arrow


*

,,Uáááááááááááh!“ zívla, majíc alespoň tolik slušnosti, aby si zakryla ústa dlaní. Zamžourala, bráníc se touze položit hlavu na na desce stolu již složené paže a spát. Tahle tiskovka o městském rozpočtu byla tak zoufale, zoufale nudná, že si málem začala přát, aby ji narušila banda teroristů. Za její ospalost mohl i deficit dřímoty: polovinu noci strávila povídáním s přítelem, který se ji snažil maličko povzbudit do dalšího dne.
Potřásla hlavou a vzdychla, až se na ni dva vedle ní dlící reportéři, kteří si narozdíl od děvčete pilně zapisovali, pobouřeně podívali.
,,Sóóórry,“ zabrblala Wox a raději se chopila tužky: v ten moment zachytila pohled toho, kdo ji bez jejího vědomí sledoval už pěkně dlouho.
Při činu lapený, přerozkošným obličejíkem se chlubící Robert se tvářil značně rozpačitě, na vteřinu zarývaje oči do stolu, aby je pak znovu zvedl a nesměle děvčeti mávl.
Češka se kousla do rtu, cítíc, jak jí rudnou tváře: uf... nebylo to poprvé, co se s Dahlem potkala, ale šlo o premiérový pokus o navázání kontaktu z jeho strany No, rozhodla se Wox pro další postup, by bylo arogantní dělat, že jsem ho neviděla. Zvedla tedy koutky rtů a přitažlivému reportérovi lehce pokynula. Máš se?
Mladíkovi monotónní žvanění městských zastupitelů očividně nestálo za pozornost, takže ji beze zbytku zaměřil na mladší kolegyni, lehce krčíc rameny. Jde to... Přimhouřil tmavé oči a, dodávaje si odvahu, poklepal na ciferník hodinek, ukázal zvědavé dívce všech pět prstů pravé dlaně a pak si ruku zvedl ke rtům. Nešla bys v pět na kafe?
Uvědomila si, že její tlapka celou dobu uhlazuje blonďaté pramínky v naprosto jasném, byť nezamýšleném flirtovném signálu. Rychle složila dlaně před sebe, vzpamatovávaje se. Uf, co to zase dělám? Raději se vrátila do normálu, vrtíc hlavou na odmítnutí. Promiň, přikrčila se provinile, ukazuje si na srdce se zamítavým gestem. Nejde to. Však víš...
Aby neviděla jeho zklamaný výraz, raději se skutečně dala do zapisování, myšlenkami však někde úplně jinde.

*

,,Výtečně, slečno.“ Martin se otočil na židli k počítači zády, takže se mohl na dívku usmát. ,,Ani jsem vám na to nemusel sáhnout.“
Nešlo o žádný dvojsmysl, ale o pouhé uznání editora, který dívce oznámil, že je všech jejích článků připraveno k tisku, aniž by je muž opravoval.
Jindy by byla ráda, teď přešlápla. ,,Vážně tam nemám nic přepsat?“ optala se, rty zkřivené.
,,Je to v pořádku,“ zvedl obočí udiveně, hledíc na ručičky hodinek. ,,Můžete jednou domů dřív... šéf už odešel a vy tady stejně jindy býváte dlouho.“ Spiklenecky na blondýnku mrkl. ,,Já mu to nepovím.“
,,O to nejde...“ otráveně popošla ke dveřím. ,,Hm.. a že bych psala ještě něco jiného?“ pravila pro sebe, uznávaje pak, že nemá žádné materiály. Ksakru... Zrovna dneska musí mít padla tak brzy! Jindy by měla radost, teď však rychlý odchod znamenal více času stráveného s paní Gerkhanovou. Jak ta, zavřela Wox oči útrpně, ráno vyváděla, když se dozvěděla, že jdu do práce! Přednáška na téma ,,žena má být doma a udržovat byt jako klícku, aby se muž vracel do čistého a k teplé večeři“, by, nebýt přerušena jejím útěkem do zaměstnání, trvala snad až do poledne.
Nebylo divu, že se novinářce domů nechtělo. Turek sice vzal drahou matku na prohlídku města, ale...
Vzdychla. ,,Nemám vytřít podlahu?“ Bezmocně si pohlédla pod nohy. ,,Nebo něco umýt?“
Editor, který právě opravoval další dávku zpráv, jí věnoval udivený pohled. ,,Děje se něco, slečno? Vypadala jste vždycky dost ambiciózně, neřekl bych, že toužíte dělat uklízečku.“
Zvedla nos. Dobírat si ji nebude! ,,No jo, jo. Však už jdu...“
,,A užijte si deeeeeen!“ zazpíval jí za zády provokativně, vrhaje se zpátky ke své práci.
Dívčiny paže vklouzly do rukávů černého kabátku. To určitě, chytráku.

*

V duchu si přeříkala krátkou modlitbičku a otočila klíčem v zámku: vzápětí koutky jejích rtů poklesly ještě níže. Kruci... bylo odemčeno. Už se vrátili...
Naděje, že si před opětným setkáním s paní Gerkhanovou odpočine a psychicky se připraví, vzala za své.
No nic... něco jsem Turkovi slíbila, připomněla si se zaťatými zuby, tak to dodržím.
Budu milá.
Budu milá jako květinka pro běláska.
Jako povidlíčko.
Jako... jako studený zábal na horečku.
Jako kopřiva na...
Uf, co to plácám? Rychle zatřepala hlavou, vyháněje z ní šílené myšlenky.
Hodná ženuška..
Tři
Dva
Jedna
Teď!
Ač to jistojistě nevypozorovala u Karoliny ani Petry, nasadila Wox přihlouple slabomyslný úsměv husičky, který si u vdaných (a tím i vadných, chi chi, ušklíbla se) paniček vždy představovala.
Tak jo...
Kamera, klapka, jedeme.
Woxička versus Gerkhanová podruhé.
Nadechla se.

,,Dobrý den!“ zaječela na plné plíce, snaže na sebe upozornit. Jenže odpovědí jí bylo jen ticho.
Zamračila se. Snad nebohý Semirek nedostává v ložnici další lekci milostné teorie? Nebo... vyděsila se, mu snad ta ženská radí, jak si mě zkrotit?
Ó hrůzo!
Skopla boty, rovnou skáčíc na schody, derouc se do patra.
Snad, modlila se v duchu, jen zapomněli zamknout, když odcházeli...
Ani ji nenapadlo, jak strašná může být skutečná příčina.
,,Semirkuuu?“ houkla, už v poschodí. ,,Jsi tu?“
Nic.
Už vyplašená sáhla po klice od ložnice. Třeba si tam s mámou fakt povídá...
Opatrně dovnitř strčila nos. ,,Halo?“ pípla. ,,Neruším...?“

Ke slečinčinému naprostému šoku se z pokrývek vynořila rozčepýřená hlava. ,,A víš, že docela jo?“


Arrow


Kdyby přímo na ni spadl meteorit, kdyby záběry právě její příšerné postavy ukázali v televizi jako ilustraci k reportáži o šířící se obezitě, kdyby na ni někdo vylil kýbl koprové omáčky, nezpůsobilo by to blonďaté novinářce takový děs, jako žena, která na ni s úšklebkem hleděla z postele.
Ohromená dívka udělala krok pozadu, v hlavince bláhovou naději, že když se vrátí za dveře a pak je znova otevře, ANDREA SCHAFFEROVÁ už v ložnici nebude.
,,Copak, nečekala jsi mě tu?“ bruneta se usmála, ležérnost a pohodu v každém gestu, vychutnávaje si blondýnčina vykulená modrá očička. ,,Popravdě, já tebe taky ne. Doufala jsem, že Semir přišel k rozumu, ale jak vidím, tak ne. Docela to ale chápu.Víš,“ mlaskla posměšně, ,,on měl vždycky takový sklon starat se o ty největší chudáky. A když se na tebe podívám...“
,,Co....“ Wox se zakoktala, v hrudi pocit, že musí vybuchnout. ,,Co tady děláte?!“
Andrea, manželka Jana Richtera, zvedla obočí. ,,Ty se mě ptáš, co dělám ve SVÉM bytě? Fakt?“
Dívka zoufale zavrtěla hlavou: co to ta ženská plácá, proboha? A proč přijela?! ,,To je Semirkův byt!“ vyštěkla, dělaje krok dopředu. ,,Nemůžete sem jen tak vpadnout! Toho bytu jste se vzdala, takže...“
Richterová si s provokativní pečlivostí natřásla polštář, ležící, jak si Wox se vzrůstajícím vztekem uvědomila, právě na novinářčině polovině postele. ,,Jo, je pravda, že jsem mu ho nechala,“ připustila klidně. ,,Ale aby měl on kde bydlet, ne abys měla ty místo, kde se můžeš pelešit s mým manželem!“
Její slova vyrazila drobnému děvčeti dech: vzájemná nesnášenlivost zhustila vzduch v pokoji natolik, že se zdálo, že z něj začnou padat černé kapky radioaktivního deště. ,,BÝVALÝM manželem! A jak si... dovolujete?“

Andrea si dívku řádně vychutnala. ,,Spíš se divím, kde bereš tolik drzosti, že sem ještě můžeš vkročit. Ačkoliv ty tu Semirovu charitu asi potřebuješ, chudinko. A copak se vztekáš?“ olízla si rty, pobavena tím víc, čím Wox bledla. ,,Nelíbí se ti, že se role obrátily, hlupačko?“
Teď se však jízlivě ušklíbla i konečně se vzpamatovavší blondýnka. ,,Obrátily? Ne tak docela, vážená,“ zůstala u vykání, jímž oproti Andreinu tykání pěkně zdůraznila těch patnáct let, které mezi nimi byly. ,,Vy jste tady maximálně tak na jednu noc přespala, já tady se Semirem žiju. A proč jste se vlastně vrátila? Á, možná vím!“ Pohodila hlavou, mluvíc se vzrůstající drzostí. ,,Tady v Německu jsou levnější plastiky, co? Jak se na vás koukám, potřebujete lifting. Ty vrásky!“
,,A ty liposukci,“ nenechala se žena rozhodit a vstala: Wox, které rázem spadla čelist, si uvědomila, že bruneta v její posteli spala jen ve spodním prádle. Dívčina vytřeštění si vědomá Richterová se schválně protáhla, jednu paži po druhé, moc dobře znaje své kvality. ,,A pořádnou. Semir si tě pořád vydržovat nebude a u silnice se jako taková bečka chytat nebudeš.“
Potvoro...zasyčela Tereza v duchu, bezmocně zíraje na ženiny bezvadné míry: na to, že jí bylo přes čtyřicet, měla Andrea postavu takřka dokonalou.
,,Došel ti dech, co?“ Richterová se hrdelně zasmála, připadaje si jako královna vedle blonďaté nicky.
,,Spíš vašemu manželovi,“ vyrazila do boje nyní již naštvaná dívka. ,,Vyhodil vás? Áááá, nechte mě hádat, vy jste si přišla pro utěšení!“ předstírala novinářka zamyšlení cynicky, načež nasadila přehrávaně ufňukaný tón. ,,Semirkůůů... von mě určitě podvedl... jak mi to mohl Jan udělááát! Viděla jsem, jak se na tu ženskou dvakrát koukl! Určitě spolu mají dvacet děcek!“

V ten moment se dítě ozvalo: k redaktorčině šoku se z místa, k němuž se Andrea hned ohnula, začal linout brek.
,,Probudila jsi ho,“ zavrčela žena nenávistně, laskaje neviditelného potomka po hlavě. ,,Ubožačko!“
Novinářka zvedla nos a posadila se na postel. ,,Pche. Ani toho manžela jste si neudržela. Vlastně...“ Tereza propukla v záchvat zákeřného, krákoravého pomstychtivého smíchu, ,,jste si neudržela ŽÁDNÉHO manžela!!!“
,,Blonďatá mrcho!“ Richterová se vymrštila, sápaje se po dívce, která se zalykala řehotem.
,,Co mi nadáváte?“ prskala Wox, taktak se vyhýbaje prvnímu útoku. ,,TENTOKRÁT v tom prsty nemám, ha ha haaaaa!“

*

,,Dítě, jsem doma!“ Semir raději zařval ze všech sil, věnuje pak mamince, která udiveně zvedla obočí, nevinný úsměv. ,,Heh...“
,,Být ne na klíč, ona tu taky?“
,,Měla by tu být...“ pravil váhavě, aby pak matku lapil za ruku, maličko vyděšen možností, že by jeho byteček navštívil zloděj. ,,Víš co? Mrkneme do patra. Pojď, mami a drž se za mnou...“
Společně stoupali po schodech, Turek, aniž by to matce prozradil, s jednou rukou na pažbě pistole. Raději být připraven...
Stejně jako Wox před pár minutami, i oni stanuli přede dveřmi ložnice: narozdíl od ní si ovšem vyměnili udivený pohled v reakci na skučivé zvuky, co se z pokoje linuly.
Robert Dahl, napadlo Gerkhana a v ten moment držel zbraň připravenou. Jestli tam s MOU Terezou vyvádí nějaké neoředloženosti, tak...
Nedbaje matčina zděšení, vykopl dveře chvatem, ze nějž by se nemusel stydět ani Chuck Noris: vzápětí se zakuckal něčím, co mu plně zahltilo výkřikem otevřená ústa.

Ložnice, kterou znal, zmizela. Nahradila ji scéna, která jakoby z oka vypadla dokumentům o Antarktidě: všude, na zemi, na skříních a hlavně ve vzduchu, bylo bílo připomínající hustou chumelenici, do níž se ozývalo jen slabé chroptění.
,,Co se děje?“ zajíkl se, když ze sebe vykuckal minimálně dvě hrsti peří.
To se teď, jako sněhové vločky, snášelo dolů, odhaluje tak scénu v pokoji jako seshora padající opona.
Gerkanovi vykulili oči.
Na posteli ležela Wox, na jejímž břiše seděla zuřivě se tvářící, pouze v negližé oděná bruneta: její ruce se obtáčely kolem hrdla dívky, která lapala po dechu, přesto se však zmáhaje na to, aby se na přítele a jeho matku obrátila a pokusila se o úsměv. ,,Acchhhhhooooooj Semirrre,“ zachraplala. ,,Mmmmáš see...?“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Re: Maminka
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Arrow


,,Semire!“ Jen ve vykrojeném, luxusním spodním prádle oděná Andrea z chrčící baculaté blondýnky elegantně sklouzla a opřela se jednou rukou o stěnu, jakoby se ji snad Gerkhan chystal fotit do PlayBoye. ,,Máš se?“
Z hrdla nebohého, na polonahou exmanželku zírajícího Turka se vydralo jen cosi jako ,,chhhhhhhhhhhhhhhhhhhh..., zatímco jeho matka se již vzpamatovala a dala ruce v bok.
,,Co být to?“ Zlým pohledem přejela po Wox, která se mezitím posadila a prskala peří, co jí zaletělo do krku, aby se pak zase vrátila k Richterové. ,,Ony natáčet tu hanbárna? To hrůza!“
Semir sebou trhl a jakýmsi zajímavým způsobem dostala jeho pleť nádech lesního porostu: raději matku chytil za loket, vědom si toho, že je jeho drahá rodička schopna obě provinilé ukamenovat. ,,Počkej, mami, já... já...“
Richterové teprve nyní došlo, že je v pokoji i osoba, kterou nikdy neviděla: aniž věděla, že tím riskuje svou smrt, udělala k Turkyni krok. ,,A vy,“ zavrčela, jakoby jí snad byt ještě patřil, ,,jste kdo?“
Semir se nadechl a jeho srdéčko pod snědou kůží tepalo rychlostí dostihového hřebce. ,,Prosím... já...“ Hnědá očička mu vyzařovala blízkost k infarktu.

Wox, která doteď jen koukala, dramaticky vzdychla, připravena k nejdiplomatičtější akci svého života. Postavila se a nasadila úsměv lízátkové panenky, aby stanula mezi Andreou a Semirovou matkou. ,,Paní Gerkhanová,“ chytila ji za loket, ,,dovolte, abych vám představila svoji sestru....“ mrskla po zkoprnělé Richterové pomstychtivým očkem, ,,Kunhutu.“
Schafferová otevřela pusu, kterou jí ovšem Tereza rychle zacpala dlaní.
,,Sestra je taková trochu... rozpačitá, chtěla se s vámi jen seznámit!“ zašvitořila blondýnka. ,,Tak si... podejte ruce. Kunhuto, paní Gerkhanová, Semirova maminka,“ spojila rychle jejich dlaně, ,,paní Gerkhanová, Kunhuta, moje sestra.“
,,Hůůů...“ To bylo to jediné, na co se Andrea zmohla.
Gerkhan, kterému se mezitím vrátil dech, poslal směrem k Wox, která se spokojeně tlemila, neskonale vděčný vzdušný polibek, načež se chopil slova. ,,Ano, mami. Andrea a já jsme její sestru pozvali, aby přijela, víš? No a tohle... to... s těmi... polštáři a bikinami, to byl...“
,,Náš vítací rituál,“ zazpívala blondýnka s rukama za zády. ,,Že, Kunhuto?“
Richterová vypadala jako mechanická krysa, ze které někdo vyndal baterie, přesto se zdálo, že se v jejím nitru něco děje, něco, co hrozí explozí... V tom však zaregistrovala Semirův napůl prosebný, napůl výhružný výraz a pomalu, pomaličku kývla. ,,Áááááno...“
,,Aha.“ Gerkhanová založila paže na prsou, vypadajíc přece jen maličko usmířeně. ,,Tak být dobře, já chápat. Vy přijet navštívit Andrea, že?“

Chvíli se zdálo, že Schafferovou přemůže zoufalství a pocit, že se nachází uprostřed oddělení pro ty největší psychopaty: další pohled na úpěnlivě prosícího komisaře ji však přiměl k opětnému kývnutí. ,,Áááááááááááááno...“ řekla tupě.
Turkyně vzdychla: pokud měla o této teorii jakoukoliv pochybnost, díky Schaffeřinu chování jednoznačně padla. ,,Já vidět,“ zabručela, hledíc na zubící se blondýnku, ,,že vy jedna rodina.“
Ta slova však načuřila zase novinářku, které při jejím srovnání s nenáviděnou sokyní málem naskákaly morové vředy. ,,No dovo...“
Semir raději popadl na stole ležící mísu a třískl jí o zem. ,,Proboha!“ vyjekl v předstírané hrůze. ,,Spadlo mi to! Ten děs, ta katastrofa. Taková....“
,,Taková hrůza!“ Schafferová padla na kolena, snažíc se odporné růžové střepy sesbírat, aby po marné snaze do toho největšího vztekle kopla. ,,Semire, to byl náš svatební dar!!!“
Gerkhanová na ni šokovaně pohlédla. ,,Co?“
,,No ano!“ Wox přehrávaně zakvílela. ,,Náááááš svatební dar. Takovej krááásnej tepláckej nočník! No co já budu dělat?!“
Jen taktak unikla pokusu o vraždu, s nímž po ní Richterová skočila. ,,Tu mísu mi o svatbě dala máma!“
,,A doooooooooooooooooooooooooooooooooooooooost“ zařval Semir, který byl ochoten zdemolovat klidně celý byt, jen pokud bude chvíli klid. ,,Buďto se všechny tři upokojíte, nebo....“ Zavrávoral, udělal pár kroků pozadu a v mdlobách se elegantně sesunul do měkké postele.


Arrow


,,Ochhhhm...“ spánkem slepená víčka se rozevírala jen neochotně: Semir zamžoural teprve až když si uvědomil to božské, nádherné ticho, které mu laskalo ouška. Panečku... že by konečně zmlkly?
Zvedl se na loktech, udiven příšeřím, které kolem něj vládlo: až teď si uvědomil, že tu nesedí nejen podivné přítmí, ale cizí, zcela nezvyklý je celý prostor, který ho obklopuje. Jeho útulná ložnice zmizela, aby ji nahradila podivná, zdánlivě nijak neohraničená místnost bez oken... Byla tu tma, jen po jeho boku na malém stolku hořelo několik tlustých voskových svíček.
Otevřel ústa. Jéžišmarjá... Já jsem mrtvej!
Chtěl vylétnout na nohy, ale prudký pohyb ho jen zabořil do měkkoulinkých, zlatem prošívaných polštářů, na nichž celou dobu dlel. Vykulil oči. No tohle...
Já... jsem umřel!
Z těch tří mě trefil šlak!

Maličko se uklidnil, dlaní přejížděje po rudém sametu podušek zdobených zlatými střapci, kterého lechtaly do nahých zad: nervózně polkl, když si uvědomil, že je do půli těla nahý, hovící si v té luxusní sametové měkkosti jen v těsných džínsech. Potřásl hlavou, všecek zmatený.
No... a co jako teď, u Alláha?
Vlastně ani nevěděl, co čekat: zda se vydat hledat nebeskou bránu se svatým Petrem, nebo pátrat po vstupu do věčně zelené zahrady, jakou mu sliboval korán, když jím po večerech listoval jako mladík. Kam ho vlastně Vyšší moc zařadí?
Hernajs, zabručel podrážděně. Člověk natáhne brka a první, co na něj na onom světě čeká, jsou byrokratický procedury. Tsá!
Jeho úvahy přerušil nový vjem: místností prosákly první tóny líbezné, sladké hudby... a současně jeho citlivý turecký nosík políbila nahořklá vůně mandlí.
Vykulil očička a přetočil se na bok, aby měl lepší výhled. Co se bude dít? Třeba přijde nějaká andělská hosteska a řekne mu, co má dělat...
A jistá bytost mu do zorného pole skutečně vklouzla: Turkovi spadla čelist, když těsně za hranicí světla, které vydávaly plápolající svíčky, spatřil ženskou, či spíše holčičí postavu. Dívka se vznášela v lehkém a přesto nevýslovně vzrušujícím tanci, vždy balancujíc na samé hraně světla a stínu, tak, aby podráždila jeho fantazii a neodhalila se mu.
Paráááááda!
Dech sotva popadající Semir stiskl pěsti.
Ještěže jsem oficiálně pořád muslim, poslal pusinku na svůj vlastní podpis pod listinou pro sčítání lidu v Evropské unii. Yahoo!
Nedočkavě zíral na tančící dívku. Jsem muslim, takže... tohle by mohla být jedna z mých slíbených dvaasedmdesáti panen? Špica! Takže mám potvrzeno, že Wox, máma a Andrea mi, když mě zabily, způsobily tak strašné utrpení, že jsem byl uznán za mučedníka...

Jakoby ho slyšela, připlula tanečnice blíž: jasně teď viděl její předlouhé plavé vlasy, které se jí rozplývaly po zádech při každém půvabném pohybu. Poprvé se dostala do světla a Semir se zajíkl: dívka nebyla nikdo jiný, než Wox. Ovšem Wox jiná, než ji znal: její džínsy nahradily dlouhé rozevláté a zcela PRŮHLEDNÉ černé šatečky, které se dívce lepily na boky o mnoho útlejší, než jaké hladil u skutečné novinářky...
,,No Dítě?“ S otevřenými ústy sledoval, jak se blondýnka v úchvatném orientálním tanci zaklání dozadu: takový takřka akrobatický výkon ho přesvědčil, že se doopravdy jedná o bytost nadpozemskou. ,,Ty... jsi pro mě přišla?“
Wox se šelmovským úsměvem kývla, aniž se přestala smyslně vlnit do rytmu typicky halekavé arabské hudby.
Turek, jehož patro bylo vyschlé jako koryto vádí na Sahaře, jen mlsně přelétl značně vylepšenou Terezinu postavu a tiše zasténal. Maminečko... já vždycky věděl, že se dostanu do Ráje. ,,Tak... pojď za mnou, Dítě,“ vydechl.
Zasmála se, hlásek jasný jako zvoneček: místo aby se na něj vrhla, dala se do vířivých otoček, lehká jako vítr.
Probůh! Semir se otřásl hrůzou. Ona... jako přede mnou bude jen trdlovat? A to je jako všechno? Tohle je Ráj?! Takové utrpení?! S hrůzou si vybavil jeden řecký mýtus: jakýsi nešťastník udělal pěknou blbost a byl za ni nerudnými Bohy potrestán věčným hladem, který nemohl ukojit jablky, která mu rostla před očima, věčnou žízní, kterou neuspokojila řeka, co mu tekla u nohou a věčným strachem z kamene, který se mu viklal přímo nad hlavou.
To jako on, dokonalý, hodný, všem za příklad dávaný Semirek teď bude věčně civět na takovou blonďatou kůstku a jeho chtivé snědé ručičky si ani malinko... nešáhnou?
Maminko! Vyjekl v duchu. Tak zlobivej jsem nebyl, ne?
Jakoby sama Vyšší moc chtěla potvrdit jeho slova, ucítil v pravé dlani něco studeného a těžkého: s údivem to identifikoval jako jemný, leč silný zlatý řetízek, sklouzávající na podlahu a mizící na temných parketách.
Zamyšleně přimhouřil oči. Že by... lákadlo?
Trošku zatáhl – a hle, co se nestalo! Tančící plavovlasá dívka vypískla, obracejíc se na patě, až se jí dlouhé černé šaty rozvířily: útlé bílé ruce zvedla k hrdlu, které obepínal řetěz ze žlutého kovu...

,,Tak takhle na tebe, mrško!“ zajásal Turek a zatáhl znova, o poznání méně něžně: lapená blondýnka sklonila hlavu a odevzdaně došla až k němu, aby smyslně pomalu klesla na sametové podušky, naklánějíc se k jeho tělu.
,,No teda...“ uchechtl se Gerkhan, hladíce svou kořist po dokonale jemné pleti tváře, ,,napřed netýkavkuješ a pak...“ Trhnutím za řetěz si panovačně stáhl Wox trošku níž, aby ji mohl vášnivě políbit, jednou rukou si ji tisknouc k sobě: sevření povolil až ve chvíli, kdy sám nemohl dýchat. Olízl si rty. ,,No, tohle už je Ráj podle mých představ.“ Vycenil na dívku, která se jen vlaze usmívala, své dokonale bílé tesáčky. ,,Tak ukaž, co umíš, maličká...“
K tomu, aby Tereza poslechla, stačilo již jen jemné cuknutí řetízkem: jako ve zpomaleném filmu se sklonila, aby měkkými rty polaskala Turkovo hrdlo.
Muž zavrněl, mhouříc oči.
Rajská otrokyně na zlatém vodítku klečela nad jeho tělem a štíhlými prsty hladila jeho hruď: ač byly její doteky k zešílení vzrušující, sama se tvářila jako nevinnost sama, pomrkávajíc modrými očky. Naklonila hlavu na stranu a dlouhé, jemné pramínky andělsky plavých vlasů nechala padnout na policistovo ploché, vysportované bříško...
Prohnul se v zádech a zasykl: stejně jako jeho skutečná Wox, i tahle famózně zkrocená bytůstka přesně věděla, kde se ho dotknout, aby ho řádně roztoužila. ,,Sssss... Dítě...“
Rty smyslně špulící Tereza se potěšeně se usmála a nehty mu přejela po podbřišku, přesně v místě, kde to měl rád: zaťal pěsti a oklepal se. ,,Jen dál...“ Rty mu cukaly slastí, když poslušně pokračovala, kroužíc mu drobnými prstíky kolem pupíku. ,,To je příjemný... nádhera...“
Doteky byly stále úchvatnější: připadal si, že se veze jako sexy opálený havajský surfař na vlně nebývalé rozkoše.
,,Maličko výš,“ vydechl a rázem zaťal zuby, když vychovaně dala na jeho příkaz. ,,To je ono... a napravo... A trošku... hi hi hi, míň lechtej, prosím! Jo... to je ono! Přesně... uuuch!“


,,Semir, necukat se...“
,,Ale no tak, maličká,“ zavrněl a natočil se, aby jejím dotekům nastavil citlivý boček. ,,Hezky poslouchej a necukej se. Nebo mám zase zatáhnout za řetízek, he?“
Doteky hned pokračovaly, leč jeho příkazem ,,výš, napravo, méně lechtat“, se neřídily.
,,Hm...“ rozmrzelý Turek se zamračil: ani v Ráji ty ženské neposlouchají, jak by měly. ,,Asi si tě budu muset vychovat!“
,,Ty vychovat já? Nebýt drzý?“
Co?! Mladý policista strnul, ústa otevřená: ten hlas... ten hlas nepatřil, ROZHODNĚ NEPATŘIL jeho ochočené mladé blondýnce! ,,Eeeech?“
,,Semir, ty jako malý!“ Paní Gerkhanová ležícího syna naposledy s mateřskou láskou popleskala po pupku. ,,Lechtání na břicho ty vždycky rád!“
,,Aáááááááá!“ Semir vyletěl jako raketoplán Challenger a zrovna tak málem vybuchl. ,,No mami!“
,,Co ty dělat?“ Žena dál nevzrušeně seděla na měkké posteli, kam se synek před deseti minutami skácel. ,,Ty úplně šílet. Ty nakazit od ty dvě sestry!“
,,No jo...“ Po celém těle se zimničně třesoucí Turek se rozhlédl, až teprve mu došlo, že Andrea a Wox chybí. ,,Mami, prosím tě, kde jsou ty dvě?“
Nechápavě pokrčila rameny. ,,Jít dolů. Prý promluvit si.“
,,Proboha...“ Semir si, ač nerad, rychle stáhl přes nahé dokonalé břicho tričko a rozrazil dveře, metouce si to po schodech do přízemí, v duchu uvažuje nad tím, zda na řešení následků rozhovoru Andrey a Terezy zavolat zásahovku, hasiče, sanitku, nebo rovnou pohřební službu.


Arrow


Asi v polovině schodiště se však chvátající, obavami naplněný Turek zarazil.
Situace byla jiná, než předpokládal. Ať špicoval svá ideálně narostlá snědá ouška jak chtěl, nezaznamenal ani nárazy mezi sokyněmi metaného nábytku, ani zvuky tříštěného nádobí, jeho citlivé ušní bubínky nemučily hysterické, nadávky chrlící hlasy, ba dokonce neslyšel ani chraptění, které by naznačovalo, že se ty dvě dole navzájem škrtí.
Polkl, cítě, jak se mu na zátylku ježí ty chloupky, které zákeřně unikly břitvě holícího strojku.
Přišel jsem pozdě, napadlo ho a žaludek mu probodla hrůza.
Ony se tam zamordovaly...
Jak je mohla máma nechat samotné?
V panice stiskl zábradlí, až molekuly železa žalostně vypískly.
Ne... není přece možné, aby v pěti minutách přišel hned o dvě ctitelky? To ne!
V duchu se otřásl, představuje si tu strašlivou scénu: viděl to jasně, jako záběr z filmového plátna...


,,Já vím, že jste beze mě nemohly žít,“ zašeptal, skláněje se k nehybným tělům své blondýnky a bývalé ženy, které si ještě stále navzájem vražedně tiskly hrdla. ,,Ale mohli jsme se nějak domluvit! Mohl jsem vám dát své fotky, abyste mě měly pořád u sebe!“
Popotáhl a pohladil zesinalou Wox po plavých vlasech. ,,Rozumím,“ otřel si nos, ,,že jste daly přednost smrti před životem beze mě, ale... dalo se to vyřešit! Mohl jsem vás střídavě navštěvovat...“
Bezmocně malou novinářkou zatřásl, načež si přimáčkl její mrtvolku ke své vyvinuté... ech, vypracované hrudi, zakláněje hlavu, aby se dal do zběsilého vytí. ,,Proooooooooč!? Prooooooooooooooooč? Proč se to stalo? Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!“



Oklepal se jako z vody vyběhlý zlatý retrívr, slétl dolů a zabočil doleva, mrkaje do obýváku. Pokoj zel prázdnotou. Rychle se obrátil a celý udýchaný vlétl do kuchyně, kde zavrávoral, jakoby ho do prsou uhodili taranem: obraz, který se mu rozvinul před očima, mu načisto vyrazil dech.
Andrea seděla u stolu a s nekonečnou trpělivostí se pokoušela svému synovi vpravit do drobných úst lžičku s jablečno-mrkvovou přesnídávkou: Wox dlela na barové židli hned za hnědovlasou ženu, pozorovala ji a u toho tiše usrkávala pomerančový džus.
,,Vy... nejste na kusy?“ Semirovi spadla čelist: oříškovými očky těkal z jedné na druhou, tváře se absolutně zmateně. ,,Nepovraždily jste se?“
Poněkud ztrhaně vypadající Tereza vyplivla modře proužkované brčko. ,,A co jsi čekal?“ usmála se, s dětskou nevinností pohazuje dlouhými blonďatými vlasy. ,,Že se nedokážeme v klidu a míru domluvit? To jsi nás, Semirku, těžce podcenil.“


,,Tak poslouchejte, vážená!“ Plavovláska trhla hlavou, v modrých očkách spalující zuřivost. ,,Co si jako myslíte, že tady děláte?!“
Andrea se ušklíbla, hladíc dítě, které jí zběsile vřeštělo v náručí, po čele, aby ho následně, již usínající, položila do malé postýlky na stole. ,,Na to bych se měla zeptat já tebe, ne? A co je tohle celé za šílenství? To, že si sem Semir přivedl tebe, ještě chápu, on měl vždycky slabost pro sociální případy. Ale co to divadlo kolem? To se ten chudák z tebe definitivně zbláznil?“
Blondýna zvedla nos. ,,Čirá závist! Štve vás, že je se mnou a ne s vámi!“
Andrea dala ruce v bok a na tváři jí naskákaly rudé skvrny. ,,Jo? A na jak dlouho asi, ty husičko naivní!? Znám Semira trochu déle, než ty. Není to zrovna věrný typ. A věř mi, že je jen otázkou času, než se na tebe vykašle a zase si najde nějakou o patnáct let mladší!“
Novinářka se však jen škodolibě zachichotala, využívaje nahrávky na smeč. ,,Víte, paní Schafferová,“ zasyčela pomstychtivě, ,,zapomínáte, že mezi vámi a mnou je ,menší‘ věkový rozdíl. Kdyby si Semir našel o patnáct let mladší holku, než jsem já, tak skončí v kriminále, hi hi hi!“
Andrea se zaškaredila. ,,Ono bude nakonec stačit,“ našla pádnou odpověď, ,,když dá před tebou přednost nějaké, co nepovažuje za největšího nepřítele na světě nízkotučný jogurt!“
Narážkou na svou baculatou postavu rozčílená Wox potlačila nutkání skočit na ženu a začít ji škrtit. Musela se ovládat... silou přinutila vařící krev ke klidu. ,,Tak a dost. Víte... musíte mu pomoci.“
Radikální změnou dívčina tónu zaražená žena otevřela ústa. ,,Cože?“
Vidličky a nože, odsekla jí blondýnka v duchu po česku, hlasitého komentáře se však zdržela. Zaťala malé pěstičky, před očima si vybavujíc Gerkhanův sličný obličej: rozhodla se, že za to, co se teď chystala udělat, si zaslouží přinejmenším roční pobyt na Havaji. A ode dneška nebude Nobelova, ale Woxiina cena za mír a diplomacii. Tak.

,,Víte,“ pokusila se alespoň o náznak milého výrazu, ,,ta paní nahoře je Semirkova maminka.“
Andrea zvedla obočí. ,,É?“
Dívka pokývala hlavou, která ji od probuzení pobolívala. ,,Je to tak, přijela z ním z Turecka. Určitě víte, že byl Semirek s rodinou pohádaný. Takže je moc rád, že je máma tady. Jenže... ona lpí na tradicích a...“ Wox si ztěžka povzdechla, ,,ví, že byl synáček ženatý. On jí ale jaksi nemohl říci, že se rozvedl. A nemíní to udělat.“
Andrea otevřela ústa. ,,É?“
,,Svatý Rejkjavíku!“ Novinářka spráskla dlaně. ,,Prostě musíme předstírat, že jsem jeho manželka, no! Radost z toho nemám, to mi věřte!“
,,Ty předstíráš, že jsem já?“ Andrea zmateně zamrkala. ,,Cože?“
,,Jo, přesně tak. A není to nic lehkého.“ Wox přešla ke skříňce nad umyvadlem a vytáhla lékárničku. ,,Mám Semira ráda,“ řekla hluše, když lovila plato prášků proti migréně a napouštěla do sklenice vodu. ,,Takže to pro něj udělám.“ Polkla hned tři tablety s nadějí, že se příšerné bodání ve spáncích vytratí. Měla toho dost. ,,A co vy?“
,,Mám hrát tvou sestru?“ Z brunety sálala nevíra. ,,A ty vůbec máš sestru Kunhutu?“
,,Ne, nemám.“ Wox si stoupla přímo proti daleko vyšší, starší a přece atraktivnější ženě. ,,Jen jsem to vyhrkla, ale paní Gerkhanová tomu očividně uvěřila, tak by bylo dobré v tom pokračovat. Nesmí vědět, jak je to doopravdy, že se Semir rozvedl, paní Schafferová. Vždyť se sotva usmířili, tak ať zase...“ nechala větu vytratit do ztracena, hledíc brunetě do očí.
,,Dobře. Ale kvůli Semirovi, ne kvůli tobě!“ Andrea k Terezině údivu pomalu kývla na souhlas. ,,A napřed,“ zvlnily se jí rty spokojeně, když na malou, o tolik mladší dívku zírala, ,,chci, abys mě o to poprosila, HEZKY poprosila.“ Významně pohlédla na podlahu.
Blondýnka zaťala čelisti, až jí málem popraskaly kosti: ta hnusná odporná povýšená nána! Touhu ženu udeřit v její mysli zaplašila vzpomínka na šťastného Turka, objímajícího matku na letišti. Tak dobře. Jen kvůli němu. Pomalu si klekla na zem, snaže se nedát najevo, že je jí do breku vzteky. ,,Prosím...“



,,Jsem rád, že jste se usmířily, dámy!“ zahlaholil Gerkhan, který vůbec nezaznamenal tajné nenávistné pohledy, které po sobě žena a dívka házely. ,,Je to super! Takže vám mohu s klidem oznámit jednu změnu.“
Wox prudce zvedla hlavu až zasykla, jak jí bolest stiskla spánky. ,,Jakou změnu....?!“
,,Noooo...“ Turek přelétal očky z jedné na druhou, ,,když přijela Andrea, situace se maličko změnila, protože máme jen jeden pokoj pro hosty. Takže,“ nasadil výraz plyšového medvídka, ,,máma bude se mnou v ložnici a vy dvě budete spát spolu, ano?“


Arrow


*****

Blondýnka zamručela a ještě silněji stiskla zavřená víčka – dlaní, kterou sotva před pěti vteřinami surově zavraždila brutální ranní vřeštění budíku si přejela přes tvář a vzdychla. Nesnášela vstávání. Práce v novinách měla sice výhodu v pracovní době začínající až v devět hodin ráno, ale pro sovičku Wox, která milovala noční reje, by bylo brzké i poledne.
Zaškaredila se a otočila na bok, aby divoce obtočila paže kolem pasu vedle ní ležící postavy. ,,Semirku...“ lehce kousla do měkké kůže hrdla. ,,Já dneska nikam nepůjdu... mně se tak nechce... Taky nechoď...“
Místo očekávané reakce, vášnivě opětovaného objetí, se dočkala jen šokovaného pohledu šedých očí: chvíli na sebe s Andreou zíraly a pak se obě daly do hysterického řevu.


Semir sešel dolů do kuchyně zrovna ve chvíli, kdy u dřezu linky stojící Wox zaklonila hlavu a dala se kloktání: nevěřícně zamrkal oříškovými očky a po chvilce váhání postoupil dopředu. ,,Hezké ráno, Terezko!“
Blondýnka nadskočila leknutím: z úst jí přitom vyklouzlo několik skotačivě se vznášejících bublinek. ,,Blmb, bhhmmbl!“ Zahuhlala, načež prskla zbytek obsahu pusy do umývadla. ,,Teda... dobré ráno.“
,,Co to děláš?“ nechápal.
,,Dezinfikuji se,“ zasyčela dívka vztekle a odsunula sklenici s Jarem, jímž si už asi dvacet minut s jistým fanatismem prolévala dutinu ústní, na stranu. ,,Neptej se proč, proboha tě prosím.“
,,No... dobře.“ Přehezký muž zmateně potřásl hlavou, sleduje, jak novinářka sáhla do lékárničky, aby s mrzutým výrazem vyhodila do koše prázdné plato léků proti migréně. ,,Ech... a jak ses vyspala? A jak ti je?“
,,Nic moc.“ Narovnala se a upravila si vlasy, snažíc se na policistu usmát. ,,Bolí mě trochu hlava.“
Přistoupil k ní a sám se ujal péče o dívčiny blonďaté kadeře: mazlivě je projel prsty a polaskal reportérku na šíji. ,,Já vím, je to těžké,“ broukl. ,,Ale držíš se fakt moc dobře, Teri. Vážím si toho, ani nevíš jak...“ sklonil se, aby ji políbil, Wox však ucukla.
,,Ne,“ zaprotestovala chabě. ,,Od včerejška mě děsně pálí v krku, něco na mě leze. Nechci, abys to taky...“
Přesně jak doufala, Turek, jehož horké krvi již jisté věci chyběly, na varování nedal: přitiskl své rty na Tereziny, chytaje dívku kolem pasu.
,,Gerkhan effect“ zafungoval dokonale: stačilo pár setin vteřiny a ke zdi zády přimáčknutá Wox nevěděla o světě, zaměřena jen na hebká přítelova ústa, kašlajíc na všechny turecké matky i na z Kanady se vracející sexy ex-manželky...

,,Abys mu nespolkla mandle.“

Kolem procházející Andrea přesně věděla, jakou hlášku lehce prohodit, aby sebou Wox trhla jako na udici zaseknutý losos, prudce ze sebe poněkud tumpachového Turka strhávajíc.
,,Ale ne, jen pokračujte,“ usmála se bruneta a s předstíraným klidem sáhla do lednice. ,,Nenechte se rušit. Není přece nic hezčího, než MLADÁ láska,“ ušklíbla se.
Tereza na ženu zírala s výrazem entomologa, který nalezl dosud nepopsaný, mimořádně ohavný druh švába: pak se rázně otočila, do ruky popadla boty a kabát a vyběhla z bytu.


*


,,Ber to z té lepší stránky!“ Naomi, Woxiina novinářská kolegyně z Die Welt, si otírala smíchem z Terezina vyprávění vyvolané slzy. ,,Po takovém očistci se určitě dostaneš do nebe!“
,,To by mi rovnou museli zasvětit kolínskou katedrálu,“ zavrčela blondýna rozčíleně a vděčně přijala ženou podávaný papírový kapesníček: narozdíl od ní však neutřela slané krůpěje, ale utopila v bílém ubrousku nos.
,,Tady máš ty léky,“ šoupla jí již soucitněji se tvářící Naomi blíže k lokti dvě krabičky medikamentů. ,,Něco na krk a kapky proti rýmě. Ale promiň, na tu blbinu proti migréně mi už nevyšly prachy...“
Wox mávla rukou, ač měla od rána pocit, že jí v lebce rajtuje Andrea na vypaseném nosorožci. ,,To je dobrý, budu víc pít. Díky moc. Zítra ti to vrátím, dneska jsem si tu peněženku fakt zapomněla. Odešla jsem z bytu poněkud narychlo.“
,,Te.“ Starší z novinářek dala ruce v bok, přísně na mladou dívku hledíc. ,,Zítra zůstaň doma a vylež se. Neblbni...“
,,Cože?“ Už samotná představa toho, že celý den stráví s Andreou a Semirovou matkou, z Wox málem udělala chovanku ústavu pro duševně choré. ,,A užívat si tam tu pohodu, ne? Už to vidím,“ zaironizovala si. ,,Já se léčím v posteli, zatímco matinka mi vyvařuje čajíčky, Semir mě škrábe na kotníku, Andrea mě ovívá palmovým listem a to její škvrně do toho hraje na bendžo. To zrovna.“ Prudce se zvedla ze židle, jedním pohledem na hodiny registruje, že už je půl deváté. Sama nevěděla, jak dneska práci přetrpěla. ,,No nic. Já jdu. Měj se.“
,,Ech, Te...“ chytila ji Naomi poněkud rozpačitě za rameno. ,,Možná by sis měla ještě zajít k umyvadlu...“

,,No to je vynikající...“ Wox zírala na svůj odraz v zrcadle: na bledé pleti naskákaly nepěkné růžové skvrny, tmavými kruhy únavy podbarvené oči získaly nezdravý a hlavně nepřirozený lesk a červený, rýmou oteklý nos vyžadoval každou minutu utřít kapesníkem. ,,Fakt bájo.“
Bezmocně si projela rukou vlasy, leč i ty se jí zdály matné, bez života.
Na mysli jí vytanul obraz dokonale vyšlechtěné Andreiny kůže, jejích pěstěných nehtů, kúrami laskaných hnědých kadeří a dokonalé postavy sevřené do těsného krajkového prádélka. Schafferová byla zkrátka nesrovnatelně atraktivnější, i přes těch patnáct let věkového rozdílu.
Super vysoká sexy štíhlá samička vedle popotahující, ukýchané, urousané malé šmudly.
Ta myšlenka ji zabolela.
Potlačila chuť roztřískat zrcadlo na kusy, se vzteklým výrazem si uvázala kolem krku šálu a vyběhla z prostor redakce do temného večera. Když už nic jiného, doma ji čekal Turek tak krásný, že z něj žárlivostí plakaly i Niagarské vodopády .


*


,,Haló?“ Wox popotáhla a stoupla si na špičky, aby mohla pověsit kabát na věšák: ač přizpůsobený Turkově nevelké postavě, pro ni byl stále ještě příliš vysoký. ,,Je tu někdo?“
Odpovědí jí byl výbuch smíchu.
Dívka se podezřívavě zamračila a vykoukla z předsíně, srdce bušící ve zlé předtuše – nějak zákeřně se jí v duši začal malovat obraz Andrey a Semira v objetí u láhve vína. Potřásla hlavou, naštvaná sama na sebe. Není přece žádná žárlivka, sakra! Není jako ona.
Jenže scéna, která se před ní objevila v obýváku, byla svým způsobem ještě daleko bolestivější.

Turek seděl na koberci před pohovkou, v náručí nadšeně tleskající malé dítě a sám se pobaveně smál, čechraje kloučkovi tmavé vlásky: Andrea dlela v póze sochy kodaňské mořské víly přímo naproti němu a jistě jen čirou náhodou se jí uvolnily první tři knoflíčky na těsné rudé halence, takže poodhalily černou krajkovou podprsenkou skrývaná plná ňadra.
Až na tu ženinu parodii na cudnost vypadali jako spokojená mladá rodinka.

Wox otevřela ústa a vydechla – nebo se z ní spíš bez jejího souhlasu vydralo přidušené zakňourání, které stačilo na to, aby ho Turek zaregistroval a otočil se.
K její úlevě a Andreinu zlobnému výrazu se pousmál, postavil dítě na zem a svižně si to hasil k Tereze, aby ji políbil na čelo. ,,Jé, ahoj, ty už jsi tady? Máš se? Dneska jsi tu pozdě...“
Blondýnka mu utrápeně pohlédla do očí a na jazyk jí nějak podivně sklouzla otázka, u níž kdysi dávno přísahala, že se jejím položením nikdy neponíží. ,,Semirku,“ šeptla, ,,máš mě rád?“
Poněkud zaskočený komisař zvedl obočí a naklonil hlavu na stranu. ,,Děje... se něco, Dítě?“
,,Ne, ne, nic,“ zažvatlala novinářka rychle, cítíc, jak rudne. ,,To... přejde. Byl perný den, nemohla jsem se dovolat Merkelové. Byla jsem z toho na prášky, tak... Promiň! Zapomeň na to, nic se neděje. Fakt ne. Já...“
Sklonil se těsně k dívčině uchu a odhrnul z něj pár plavých pramínků. ,,Miluji tě, ty truhlo,“ zavrněl odpověď, ve kterou Tereza doufala. ,,A jak.“
Andrea, která se ani nepokusila předstírat, že rozhovor neposlouchá, se křivě ušklíbla.
,,Díky.“ Redaktorka se maličko od Turka odtáhla a nervózně přešlápla. ,,No a kde máš,“ rozhlédla se, snažíc se změnit téma, ,,mámu?“
,,Šla si už lehnout, Terko.“ Semir se natáhl k ošatce, z níž vylovil červené jablíčko. ,,Byla dneska nějak unavená.“
,,Aha, ok.“ Když dívka polkla, pocítila, jak jí hrdlo sevřela ostrá řezavost. ,,Já asi půjdu taky, Semire. V práci to bylo fakt šílené...“
,,Mám tě vyprovodit?“ usmál se v záchvatu gentlemanství a zakousl se do sladkého plodu, až se mu kolem rtů obtočily bublinky šťávy.
Blondýnka ho pohladila po paži. ,,Děkuji, ale ne, nemusíš..................,“ dopustila se Wox těmi pípanými slovy základní komunikační chyby: zcela zapomněla na to, že ,,ne“ pro muže v takové situaci neznamená ono zamýšlené ,,samozřejmě, že chci, abys šel se mnou, pomazlil mě a utěšoval, když je mi takhle příšerně.“ Pro muže je ,,ne“ prostě NE.
,,Fajn. Tak dobrou a hezké sny,“ rukávem si otřel ústa a spíše otcovsky políbil drobnou, sotva po bradu mu sahající dívku na obě tváře. ,,A odpočiň si, jsi nějak bledá, Dítě.“

Už osprchovaná a oděná do černého, v dětské konfekci koupeného černého pyžama se Wox stulila v posteli do klubíčka a přetáhla přes sebe peřinu: i přes její péřovou naducanost jektala zuby zimou. Naposledy si nakapala do nosu odporný roztok proti rýmě a pak nechala třeštící hlavu padnout na polštář.
Začínalo toho na ni být nějak moc.
Zachumlala se, takže z ní byly vidět jen oči a nos: přes uši přetažená pokrývka bránila tomu, aby ji rušily ze zdola se ozývající záchvaty smíchu, které jí nedaly usnout stejně jako vzpomínka na vítězně výsměšný Andrein výraz, který ji pálil v zádech, když osamoceně stoupala po schodech do druhého patra.
Vyčerpaná Wox zavřela oči – trvalo však velmi, velmi dlouho, než nakonec usnula.


Arrow


*****


,,Vstávej! No tak, dělej!“
,,Uuuuh...“ Blondýnka dětsky zakňourala a schoulila se polohy bezmocného, na zrození dosud čekajícího plodu. ,,Já dneska nechci do školy, mami... Jsem nemocná!“
Chvíli bylo ticho, načež se ozval hlas, který tónem připomínal Voldemorta při jódlování. ,,Já nejsem tvá matka! Vstávej!“
Wox se posadila, protíraje si rýmou slzící oči: popotáhla a zazírala na Andreu, která se nad ní skláněla, oděna pouze v kratičké saténové noční košilce. ,,Ach, to vy! Co mi chcete...?“
,,Na něčem se domluvit, než ti zazvoní budík.“ Žena si bez vyzvání přisedla na kraj dívčiny strany postele, upřeně na blondýnku hledíc. ,,Máš mi co oplácet, takže...“
,,Co prosím?“ Tereza málem napodobila raketu Scud, rozčílena na nejvyšší míru. ,,Já vám něco dlužím? A co jako?“
Schafferová zúžila šedé oči. ,,Tenhle byt koupili naši pro mě a pro Semira, pro nikoho jiného. To že tady bydlíš...“
,,U všech bulvárů, vy jste jako Eva a Vašek s tou jejich Bílou orchidejí! Pořád ta stejná písnička!“ Blondýnka se vybatolila z postele a rovnou přes pyžamo natáhla černý svetr, doufajíc, že jí pak přestane lomcovat zimnice. ,,Už jednou jsem vám řekla, že jste se toho bytu vzdala. Tak přestaňte říkat, že...“
,,A co takhle ta pěkná habaďůra na Semirovu mámu?“ pronesla Andrea tak medově, že se Wox zvýšila hladina cukru v krvi. ,,Donutili jste mě hrát s vámi, ale zapomínáš, že mi stačí říci jediné slovo a....“ Líbezně naklonila hlavu, vědoma si toho, že má exmanželovu přítelkyni zaseknutou na háčku jako obzvlášť vypasenou plotici.
Unavená, naprosto nevyspalá novinářka po kratinkém váhání odevzdaně kývla. ,,Dobře, dobře. Jak vám mohu pomoci?“
,,Chci Semira a jeho mámu nějak překvapit,“ projela si Andrea prsty polodlouhé hnědé vlasy. ,,A netuším mě, co jim koupit. Takže bych chtěla radu.“
Kdyby žena viděla, jak se Tereze po těch slovech zablesklo v ocelově modrých duhovkách, byly by si zacpala ušní botce dlaněmi a jekotem pelášila pryč, aby nic neslyšela: žádné podobné varování však ke své smůle nezaregistrovala. Wox si olízla rty, hrajíc váhání. ,,No...“ pravila pak pomalu, ,,něco mě napadlo, to jo... ale chtěla to Semirově mámě koupit sama. To víte,“ ušklíbla se. ,,Je už skoro tchýně, že...“
Andrea se při tom slovu nehezky zaškaredila, ale vydržela nešlehnout jedovatou ťafkou. ,,Takže?“
Blondýnka k ní nahnula, cosi jí šeptaje do ucha.
,,Doopravdy?“ Schafferová se poté, co děvče skončilo, odtáhla. ,,Tak na to bych ji netipla...“
,,A nezapomeňte, musí to být extra kvalita.“ Její malá sokyně vycenila zoubky. ,,Paní Gerkhanová se nezdá, že? Je to...“

V ten moment se dveře bez zaklepání otevřely a do pokoje pro hosty plul majestátním krokem Semir, úsměv bílých perliček od ucha k uchu.
Wox zamilovaně vydechla, znovu se, jako ostatně každé ráno, podivujíc nad tím zázrakem: že totiž turecký komisař hned po probuzení vypadá tak dokonale, že by ho z fleku mohli fotit na reklamní plakát, který by kombinoval propagaci zubní pasty, voňavky s afrodisiaky, šamponu, těsných sexy džínsů a pojišťovny ,,Happy man“. ,,Hezké ráno, slečinko a mladá paní!“ zazpíval policista. Spokojenost z něj přímo vyzařovala, jako z člena sekty Vesmírných lidí, kterému právě přišla pohlednice od Aštara Šerana. ,,Jak by také nemohlo být hezké, když vás do něj vítám já, že?“
,,To máš pravdu!“ zavrkala Andrea. ,,Jak ses vyspal?“
,,Skvěle, díky.“ Mrkl na ni, načež se obrátil k významně pokašlávající Wox. ,,A co ty, Dítě? Je ti líp?“
,,No samozřejmě,“ zalhala úspěšně, zapírajíc, že jí stále třese zimnice, o bolesti hlavy raději nemluvě: nastavila rty k polibku, který jí Turek ochotně vtiskl.
Bruneta zkřivila ústa, výmluvně předstírajíc že zvrací.
,,Musím do práce,“ odtrhla se od muže blondýna neochotně a natáhla se k na židli poskládanému komínku oblečení. ,,Přijdu pozdě...“
Policista ji však ještě nepustil, rukama ji drže za ramena. ,,Vážně jsi v pořádku?“ Zeptal se s lehkým neklidem, bedlivě dívku zkoumaje. ,,Vypadáš...“ rychle polkl sice přesné, leč nediplomatické ,,jako puberťák, kterému došly lysohlávky“ a nahradil ho poněkud milejším ,,zničeně!“
Na moment Terezu málem přemohla touha všechno mu vyložit, postěžovat si a svěřit se s tím, že by nejraději zůstala v posteli a hltala hektolitry čaje: koneckonců, marodění spojené s péčí Turka, který se v podobných okamžicích měnil ve šmajchlovní zdravotní sestřičku, bylo její oblíbenou činností... Leč nakonec Wox tu pár vteřin trvající slabost odmítla, vyrábějíc na své tváři úsměv s těžkostí kokršpaněla, co se snaží hrabáním pacek prohrabat novou štolu v kamenolomu. Gerkhan měl svých starostí dost a dost, nač mu přidělávat jiné. ,,Ne, Semirku, jen jsem se dneska.... přespala. Tady vidíš, že mi nesvědčí, když hodně spím.“

*

,,Te!“
,,Mhm?“ zamžourala a chytila propisku, aby urychleně napodobila psaní. ,,Neboj, jsem při smyslech, Naomi.“
,,Jo?“ Čtyřicetiletá novinářka na svou o dvacet roků mladší kolegyni přísně pohlédla, ,,To nevím, ale před chvílí jsi vrčela na nějakou Andreu, ať se na tebe tak nelepí.“
,,Jaj.“ Tereza se otřásla a sklopila zrak. ,,No... to jsem si vzpomněla na noc. Celou dobu mi kradla peřinu...“
,,Te! Ty jsi zase usnula, to už je potřetí během půl hodiny!“ Naomi dívku chytila za ruku a stiskla. ,,Jsi normální, chodit v takovém stavu ven? Měla bys ležet doma v posteli. Tak se tam koukej vrátit!“
Mluvila potichu, aby nerušila zasedání kolínského magistrátu, jehož se obě účastnily.
,,Nemůžu,“ zahučela blondýnka. ,,Je pro mě těžké sdílet s Andreou a Semirovou mámou jednu planetu, natož aby s nimi byla v jednom bytě. To bych dala raději packovi kopačky a vzala si Fidela Castra, než abych tam s nimi dneska tokala. Moje duševní zdraví je už tak dost...“ Wox se odmlčela, neboť se rozdrnčel její na stole ležící mobil, jak vibrace oznamovaly došlou sms. Děvče stisklo pár kláves, aktivuje displej.

AHOJ DITE, MOHLA BYS PROSIM HNED DOMU? ANDREU KDOVI PROC NAPADLO KOUPIT MAME JAKO DAREK FLASKU VODKY. ,,TROSKU“ SE OHLEDNE TOHO NEPOHODLY, TAK BERU ANDY NA VZDUCH, ABY SE UKLIDNILA. POTREBUJI, ABYS BYLA S MAMOU... DIKY. TVUJ FESAK.

Mu ha ha ha ha ha! Wox si zamnula ruce: to, že stráví zbytek dne s přísnou Turkyní, se jí zdálo být přijatelnou cenou za představu, jak Andrea s úlisným úsměvem dává muslimce darem láhev alkoholu, aby se vzápětí místo pochvaly a díků dočkala největší sprchy svého života . Mu ha ha ha! Nebylo divu, že Andrejka potřebovala na vzduch. Možná ji Semir vezme do zoo, pomyslela si blondýnka pomstychtivě. Tam jí dají nějakou injekci na uklidnění, určenou pro podobné paovce. Ha ha ha ha! ,,Mu ha ha ha ha ha haaaaaa!“
,,Te?! Přeskočilo ti?!“
Dívce konečně došlo, že ze smíchu, jímž řičela v duchu, přešla do max volume, aby celou konferenční místnost zaplnila ďábelským chechotem. Hádala, že není oka, jež by na ni nehledělo jako na kuriozitu podobnou v bloku antarktického ledu nalezeným růžovým bikinám. Mimoděk ji napadlo, že někdo z toho davu určitě právě vytáčí číslo na psychiatrii...
,,Máš pravdu, Naomi,“ špitla a rychle se zvedla: musela se okamžitě chytit hrany stolu, jak se zakymácela a málem upadla. Uvědomila se, že se jí tváře i postavy kolem ní slévají do podivné mazanice. ,,Asi si potřebuji lehnout. Měj se a omluv mě šéfovi, prosím.“
Než stačila starší a zkušenější redaktorka odpovědět, Wox poněkud vrávoravě vypadla z místnosti, děkujíc bohu, že seděla až na samém kraji, sotva dva metry od dveří.

Na chodbě se znaveně opřela zády o zeď. Proboha, to byl trapas! Horší by snad bylo jen kdyby přišla oblečena do obtažené kombinézy a začala předvádět užaslým zastupitelům kreace plnotučné půltunové baletky. Uah!
Oklepala se.
Ale co teď?
Racionalita ji nakopávala k jedinému možnému řešení: jít domů a zalézt do postele. Koneckonců, Semir ji prosil, aby dělala společnost matce.
Na druhou stranu... hlava se dívce pomalu sunula k jednomu rameni, na druhou stranu můžu dělat, že jsem tu esemesku nedostala. Sednu si tady k topení, budu se léčit v teple a přitom si uchovám zbytky duševního zdraví.
Kam jinam jít?
Netušila. Věděla jen, že se jí chce spát, je jí mizerně a hlava ji nejen bolí, ale zmocnil se jí pocit naprosté tuposti, bránící jí rozhodnout. ,,Uch... já chci do postele...“
,,Já taky, Šelmičko. Ale samotnému je mi tam nuda. Ahoj, jak se máš?“
Prudce zamžikala a zvedla hlavu: chvíli trvalo, než zaostřila, leč pak se jí v zorném poli objevily oči barvy, kterou nemohla přirovnat k ničemu jinému, než k roztékající se hořké čokoládě. Otevřela ústa. ,,Roberte...“
Robert Dahl, novinář z konkurenčního, leč bulvárního Die Bild, ale především známý krasavec a vyhlášený sukničkář, kývl na pozdrav. ,,Jsem rád, že si na mě pamatuješ...“
Nepřítomně se usmála. ,,Robbie, Robbie, Robbieček, lovec mladých holčiček,“ zažblebtala nevýrazně, zatímco bulvární redaktor vykulil očka.
,,Co?“
,,Ale nic.“ Postavila se rovně a mimoděk si pročísla plavé vlasy, upamatujíc se na to, kdo před ní dlí: popravdě, kdyby jí někdo držel u hlavy kalašnikov a ona se musela objektivně rozhodnout, zda je hezčí Semir Gerkhan nebo právě Robert, ocitla by se v pozici Parida, soudícího krásu řeckých bohyň. Raději by volila tu kulku do spánku. ,,Já jdu zrovna domů, víš...“
,,Aha. A můžu tě doprovodit? Jen jsem něco nesl kolegyni, sám mám volno...“ Muž na dívku pohlédl s takovou naléhavostí, až Wox zamrazilo. Mimoděk si vzpomněla na chvíle, které s Dahlem strávila a z nichž málokdy odešla bez slz a problémů. Ač se novinář polepšil a tvrdil, že ji má rád, nikdy nebyla tak ochotna mu věřit. Na to měl Dahl příliš špatnou pověst a ona s ním příliš špatnou zkušenost: koneckonců, i jeho seznámení s Wox proběhlo ve stylu sázky s kamarády, že hnědooký krasavec mladou blondýnu svede.
,,Ne, Robe. Díky, ale... myslím, že bychom se my dva od sebe měli držet dál.“ Dívka se odlepila od zdi, okamžitě však zakolísala: kdyby ji Dahl pohotově nechytil, byla by upadla. ,,Ach, díky.“
,,Ale já se změnil, Šelmičko,“ zašeptal jí do ucha, aniž by ji pustil. ,,A co změny u tebe? Pořád chodíš s tím...“
,,Jo! A taky se Semirem budu i nadále,“ prskla Tereza a vyškubla se mu: s šikovností sobě vlastní však čelem narazila do ozdobného kamenného sloupu. ,,Au!“
Robert po jejím odseknutí vypadal zaskočeně a zklamaně, teď se však navíc zatvářil starostlivě. ,,Jsi ok? Nějak... blbneš. Nedává ti ten Turek drogy?“
Zavrtěla hlavou, rozčílena tím, že je před nepřítelem dneska tak slabá. ,,Jasně! Heroin, kokain i perník. Všechno, co Semir jako policajt během dne zabaví, večer doma smíchám v mixéru, uděláme lajnu, pozveme sousedy a máme mejdlo až do rána. Proto jsem tady tak nevyspalá,“ zavrčela cynicky. ,,A teď mě nech jít, musím si pro dávku. Už tak mi bude trvat, než se dostanu domů.“

,,Vezmu tě autem.“ Robert lapil dívku za ruku: využil toho, že tím skutkem zůstala zcela perplex a dovedl ji jako štěně až k výtahu. ,,Jo? Jsi nějak mimo.Ještě mi tě na silnici srazí auto...“ Prohlížel si malou modrookou kolegyni a polkl slinu. Blondýnky ho vždycky braly. A tahle o dobrých patnáct let mladší byla pro něj něco speciálního... něco daleko víc, než jen symbol jeho ješitnosti z prohrané sázky. Měl ji rád.
,,Roberte... ne, fakt ne. Díky.“ Tereza se opět opřela o stenu kabiny, nervózní z toho, jak na ni muž hledí. Nebyla úplně klidná, byl příliš blízko.
,,Proč ne?“
,,No...“ zaváhala, mluvíc se stále většími potížemi, ,,jsi si... jistý, že bys mě vážně vzal domů? Nerada bych... s-s-skončila u tebe v garáži, nebo.. chatě. Abys...to na mě zase...zkoušel.“ zmlkla, tisknouc si rukama spánky. Hlava ji bolela šíleně.
,,Ty mi pořád nevěříš, co?“ Vzdychl smutně a jakmile kabina v přízemí s cinknutím zastavila, opět lapil dívčin loket. ,,To se mě pořád bojíš, Šelmičko? Myslel jsem, že už víš, že jsem se změnil. Kvůli tobě!“
Mlčela. Jednak nevěděla, co si myslet a pak, když mluvila, vše se ještě zhoršovalo. Všechny zvuky jí bušily do čela a cokoliv vzdálenější pěti metrů bylo jen barevným mazancem. Teprve když do ní kdosi bez omluvy vrazil a obličej jí ofoukl studený vítr, uvědomila si, že jsou už na ulici. ,,Vezmi mě na metro, prosím,“ zahučela. ,,Tak mi pomůžeš nejvíc.“
Neodpověděl, vedouce ji stále po svém boku, míříc na jediné místo. ,,Bude to ok... na nic nemysli...“
,,Lákavé...“ zavrčela, ale proti své vůli ho poslechla, sotva pletouc nohama. Oči se jí zavíraly a smysly, včetně toho šestého, si vybraly dovolenou: až ve chvíli, kdy ji někdo chytil kolem pasu a počal ji kamsi strkat, se alespoň částečně probudila. ,,He-ej?“
,,To nic...“ zamumlal muž na uklidněnou: když dívce dostal dovnitř auta půlku těla, dát jí na zadní sedadla auta i nohy už bylo snadné. ,,Nic se neděje, fakt ne.“
,,Uchm...“ blondýna jen zašvidrala a pak zavřela oči, choulíc se zase do oblíbeného klubíčka.
,,No vidíš, že to jde,“ zamumlal Robert a ještě jednou si dívku prohlédl: Wox ležela bez hnutí a chraplavě oddechovala. Na usnutí jí stačilo sotva pět vteřin. Novinář spokojeně kývl hlavou. ,,Vida, že umíš být rozumná, Šelmičko.“ Zavřel dveře, rychle přešel ke svým dveřím a otočil klíčkem v zapalování.


Arrow


,,Haló... No tak, malá...“
Rameno jí pohladily dlouhé mužské prsty: dívka se zachvěla a procitla, trhaně otevírajíc víčka. ,,Co se děje...?“ vzdychla malátně.
Usmál se a natáhl dovnitř, aby jednou paží děvče objal pod ňadry. ,,Konečná, Šelmičko. Pojď ven.“
Wox zamžourala a otočila se, aby zůstala s pusou dokořán zírat na novinářův obličej. ,,Roberte? Roberte, kam jsi mě to odvezl?! Roberte!“
Fešný Dahl taktak uhnul: kdyby byla zmítající se blondýna o něco silnější a její kopanec přesnější, do smrti by mohl zpívat mont everestovské výšky ve sboru kleštěnců. ,,Neblázni!“ vypískl, s hrůzou si uvědomuje, že mohl přijít o zdroj své mužné pověsti. ,,Vždyť jsi doma!“
Zmateně se rozhlédla, ocelově modré oči podivně lesklé: trvalo hodnou chvíli, než se jí z cákanců barev složila zrnitá mozaika, která se po dalším zaostřování proměnila ve známé okolí Turkova bytu. ,,Roberte,“ šeptla udiveně. ,,Ty jsi mě odvezl... sem?“
,,Hm,“ zabručel mrzutě a znova ji chytil: sám netušil, proč na první křižovatce u magistrátu neodbočil ke svému apartmánu. ,,Tak pojď.“
,,Dík,“ pípla a nechala se vytáhnout ven, aby se do auto zamykajícího Dahla zavěsila. ,,To bych... do tebe... neřekla,“ zamumlala s námahou, zatímco ji novinář pevně uchopil kolem pasu. ,,Co se děje? Přešel jsi z kokainu na LSD ? Máš absťák?“
Nechal to bez komentáře. Raději s dívkou vešel do domu, zavolal výtah a nechal se vyvézt do třetího patra: ve chvíli, kdy se v kabině vyčerpaná Wox opřela čelem o jeho hruď, slyšitelně polkl.
,,Tak jsme tady...“ doprovodil pokašlávající dívku, která se nechala vést jako malá poslušná ovečka, až ke dveřím bytu. ,,Jsi doma. To jsem hodný, co?“ Nadmul se pýchou jako hyperokrasný páv s extra párem per na ocasu navíc.
Zapotácela se, opět musíc hledat oporu v pevné zdi, na niž se přitiskla zády. Unaveně přikývla. ,,To jsi... ale... nechápu proč. Je to... nějaké divné. Celou cestu jsem...“ zívla Wox, bez ohledu na význam svých slov poněkud malátná, ,,prospala a nic si nepamatuji. Nerada bych za týden zjistila, že čekám trojčata...“
Robert natáhl do plic dávku tentokrát ne oblíbeného kokainu, ale poctivé Ó dvojky. ,,No dovol? Ani jsem se tě nedotkl! Myslím to upřímně, Šelmičko. Mé úmysly s tebou jsou tak křišťálově čisté, že už ani křišťálově čistější být nemohou!
,,Jé, Standa....“ Blondýnka se šťastně usmála. ,,Gross!“
,,Groß?“ Robertova čelist klesla a muž na dívku užasle pohlédl: dosud tu malou bytůstku považoval za cudnou a nevinnou, to bylo také to, co ho na ní lákalo. Ten její Turek ji očividně pěkně zkazil, když pokládá takové otázky! ,,Groß? No... jsem docela spokojený,“ pohodil hlavou, mimoděk pohladil očima své džínsy a samolibě dodal ,,a žádná holka si ještě nestěžovala.“
Tereza to nijak nekomentovala, jen zavřela víčka, v obličeji stále tentýž nepřítomný úsměv.
Dahl k ní udělal krok a pak ještě dva, rázem bezprostředně u Woxiina těla. ,,Tak vidíš, že mi můžeš věřit. Tak jsi moji černou dušenku zkazila,“ ozval se chrčivě a váhavě zvedl ruku: po vteřině rozmýšlení jí letmým pohybem shrnul vlasy z čela, ,,že jsem... teď.. úplnej dobrák.“
Neucukla, zůstávajíc v klidu se stejně blaženým výrazem.
Ztěžka polkl, obočí až na vrchu hlavy: pak se však, povzbuzen jejím klidem, sehnul níž, až k drobné baculaté novinářce, aby si ji jemně uchopil za zátylek a přitiskl své rty na její ve vášnivém polibku.

***

,,Ťuťuťu! Ťuťuťuťuťu!“
Lidé, kteří ho míjeli, by asi sotva uvěřili, že jdou okolo ultradrsného dálničního komisaře, na něhož se svou brutalitou nemohl hrabat ani Chuck Norris: policista pyšně vezl kočárek, cukruje na dítě, co se s tleskáním smálo uvnitř.
,,Ťuťuťu!“
,,Ale no tak...“ Andrea, která svého bývalého manžela s pobavením a trochou dojetí sledovala, naklonila hlavu na stranu. ,,Vždyť mi ho rozmazlíš...“
,,Když Tobias je tak roztomilý!“ Semir divže nešišlal, zamilovaně na batolícího se kloučka hledě. ,,Ten se ti s Janem fakt povedl, Andy!“
Žena se pousmála, leč neodpověděla.
,,Ťuťu!“ policistovy prsty zašimraly dítě pod bradou: tmavovlasé stvoření se rozesmálo, házeje kolem malýma ručkama. ,,Panečku, já snad začnu na Wox loudit potomka!“
,,Hm...“ Schafferová cosi neslyšně vydrtila mezi zuby, rázem v o dost horší náladě: před očima se jí mihla představa Turkyně, která jí málem láhev vodky omlátila o hlavu. Zachvěla se. Tohle té blonďaté potvoře nedaruje!
,,Ťuťuťu..“
,,Semire?“
Zvedl hlavu z kočárku, aby se na ženu usmál. ,,Promiň! Je vážně sladkej, nějak si nemohu pomoci...“
,,O to nejde.“ Zastavila se, takže ji Turek rázem napodobil a pohlédl na ni. ,,Chtěla jsem se zeptat...“ Zaváhala a nejistě přešlápla, ,,myslíš... někdy... na nás dva?“
Z křoví vedle nich vyrazil černý kos, přelétl nad hlavami pejskařů a usadil se na tenké větvi jednoho ze stromů, jichž bylo v parku nepočítaně.
Komisař kývl hlavou. ,,A víš...“ urval z keře, z něhož vylétl pták, pár lístků a zadumaně je žmoulal v ruce, ,,že docela často?“
V naději se přisunula blíž. ,,A o čem přesně?“ zašeptala.
,,No...“ Zaváhal Semir, ,,pořád přemýšlím, kde jsme udělali chybu, když jsme se rozešli, Andy. Kde byl asi ten bod, kdy se něco stalo... a pak už to dál nešlo.“
chápavě přikývla a do hlasu se jí vloudil podtón poddajné měkkosti. ,,doopravdy...?“
,,Ano.“ Gerlhan vzdychla odhodil rozcupované lístky na zem. ,,Musím na to přijít, abychom neudělali to samé s Wox, víš? Nechci ji ztratit.
Andrea zrudla jako zadek paviána v říji. ,,Aha.,“ ucedila. ,,Jo, chápu. Ona je fakt k pomilování.“
,,Že?“ Zaslepený Turek si podtónu ironie, který byl stejně nenápadný jako pětimetrový hákový kříž na Zdi nářků, vůbec nevšiml.
Dítě v kočárku zavrnělo, jakoby se mu nelíbilo, že na něj dlouho není upřena pozornost.
,,Ale!“ Semir se usmál a honem celý vozík rozhoupal. ,,No jo! Ťuťu ťu!“
,,Rozumíte si,“ řekla žena úsečně.
,,Jasně!“ Nadšený komisař sledoval, jak Tobias v smíchu odhaluje své tři zoubky. ,,Vždyť je to správnej chlap! Skoro jako já!“
,,To je právě ono...“ Andrea Turkovi položila ruku na předloktí, hledíc mu do očí. ,,Semire... nenapadlo tě někdy, že je Tobi tvůj...?“


***

,,Já věděl, že...“ zamumlal Robert mezi hubičkami kterými Wox laskal měkká ústa, ,,dostaneš... rozum!“ Nemohl tomu uvěřit, k-o-n-e-č-n-ě se mu to povedlo a rybka, na kterou číhal dlouhé měsíce, se zatřepetala v jeho síti.
Lapil Terezu pevněji, mačkaje její měkké tělo ke svému, zatímco se jeho jazyk rozhodl hrát roli speleologa, pouštějícího se hluboko do neznámých prostor.
Dívka se nebránila, vydávaje ze sebe jen chraplavé vydechnutí, tak jemné a klidné...
Počkat!
Jemné a klidné!?!?
Robert se od blondýnka zaskočeně odtrhl, čokoládová očka vytřeštěná. ,,W-w-wox?“
Tereza tlumeně zachrupala, nevinně se culíc ze spánku.
,,No... no teda!“ Dahl stiskl zuby, rychle se rozhlížeje, zda jeho trapas nikdo neviděl: kdyby ano, byl hotov začít vymýšlet plán co nejrychlejší a nejméně bolestivé sebevraždy, rozhodnut ubodat se vlastní propiskou.
,,Uhhhhhhhhhm...“ novinářka zamlaskla a prohnula se v zádech. ,,To už je ráno?“
,,Ne, černá, přečerná noc, černý pátek a temnota hrobu,“ odsekl její zhrzený bulvární konkurent a zalovil v kapse dívčina kabátu, aby narval do dveří klíč takovou silou, že ho málem sešrotoval jako Turek své BéEmWéčko. ,,Jsi doma, Šelmičko. Jdi do postele a vylež se. Sama!“ zavrčel, v duchu dodávaje ,,když už u tebe nemohu být já.“
,,Robbie!“ opile se uchechtla a vykročila směrem ke zdi, takže by se, kdyby ji muž hbitě nechytil, opět práskla do hlavy. ,,Ty jsi zlatíčko.“
Pobaveně se zašklebil, směřuje vrávorající dívku do již otevřených dveří od bytu: s dnešní prohrou už se smířil. ,,Já vím.“ Počkal, až se blondýnka uvnitř usadí na botník, aby jí na rozloučenou poslal provokativní polibek. ,,Tak ZATÍM, malá. Ještě se určitě uvidíme.“
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Arrow


*


,,Tady máte kávu a cukřenku. Kdybyste chtěla, při…přinesu vám smetanu…“ Wox položila šálek vedle lokte ženy, která s neidentifikovatelným výrazem hleděla do novin a podstoupila.
,,Děkovat, Andrea.“ Paní Gerkhanová odložila denní tisk, zalovila v buclaté modré misce a ponořila do hnědé, hořce vonící tekutiny ČTYŘI kostky cukru, což Tereza ocenila úsměškem. Vida, takže synek se… pomamil, alespoň co se přeslazené kávy týče. Snad JEN co se přeslazené kávy týče!
,,Nemáte zač…“ Dívka se posadila hned vedle dokořán zejícího okna: nechápala, jak je to možné, ale Turkův byt teplotou připomínal deštný prales nebo šatnu mužských akvabel. Proud ledového vzduchu z venku, který jí příjemně mrazil lopatky, ji alespoň maličko příjemně ochlazoval. Unavená blondýnka vzdychla a slastně přimhouřila modrá očka, odhodlána relaxovat nad představou Andrey nořící se do akvária plného Černobylem zmutovaných pakobylek.
,,Můžeš zavřít ty? Zima tu. Můžeš…?“
Wox se na pozadí víček právě promítala scéna, v níž jedna šikovná pakobylka vyzkoušela nožičkou velikost nosních dírek ječící Schafferové, když bylo jí samou silně zatřeseno. Bolestně se ušklíbla – už ani nespočítala, pokolikáté ji dneska někdo budil lomcováním. ,,Uuuuhhhhm?“
,,Andrea? Ty slyšet?“
,,Ne,“ přiznala Tereza popravdě. ,,Co jste říkala, prosím?“
,,Zda ty můžeš zavřít… být tu jako v marnice.“
,,A když zavřu,“ Wox malátně vstala a okna na přání pseudotchýně zaklapla, ,,bude tady větší sranda, nebo co?“
Chvíli bylo ticho, během něhož konzervativní dáma na dívku hleděla s očividnou úvahou, jaké číslo má akutní německá linka psychiatrie. ,,Andrea…“ zvedla se na nohy po chvíli upřeného zírání, během něhož jí neušlo, že má blondýnka nepřirozeně lesklé oči. ,,Ty teplá?“

Wox se z důlků v lebce málem vykutálela obě ocelově modrá kukadla. ,,C-c-c-oooo?“
,,Ty…“ Žena k slečně, která poplašeně vykvikla, vztáhla ruce. ,,Ty teplá, já vidět!“
,,Néé, to nejsem!“ Tereza uhnula, zoufale těkajíc pohledem po místnosti, hledaje možnost úniku, v hlavě příšerné vědomí faktu, že některé státy za ,,nesprávnou“ orientaci popravují. Kruci… byl to Irák, Irán, nebo… Turecko?! ,,Já… já… já miluji Semira, líbí se mi chlapi! Teda…“ Panicky zatřepetala dlaněmi, jakoby se snažila vzlétnout, připomínajíc tak metrákového kolibříka. Tohle taky nebyla ta správná slova, pokud se chtěla vyhnout srandě ukamenování! ,,Jeden muž! Váš syn!“
Pološílenou blondýnkou se však žena formátu Gerkhanovy matky rozhodně nemohla nechat zastrašit: udělala krok dopředu a popadla o pomoc již málem kokrhající Wox za ruku, jednu dlaň tisknouc na její čelo. ,,Já vědět,“ pokývala hlavou. ,,Ty teplá. Jít nahoru!“
,,Ale…“
Tereziny námitky vůbec nebyla připuštěny: nebohá novinářka nestačila kmitat krátkými nožkami, když ji statná Turkyně s postavou zápasnice vlekla po schodech do Semirovy ložnice.


***

,,T-t-t-t-tobias? Že je můj?“
Andrea mlčky přihlížela, jak se její bývalý manžel mění ze sochy představující dokonalost na kupičku nejistě se klepoucího rosolu, tvarem i barvou připomínajícího model Kaplického Národní knihovny. ,,Ano,“ hlesla pak tiše. ,,Co mi na to řekneš?“
Semir polkl, načepýřenou hlavinku namáhanou počty: rozvedli se v roce 2002, teď se píše 2008, Tobiasovi je něco přes rok… Čert aby vzal čísla, pomyslel si znechuceně, znaven složitou matikou. Nejsem Hartmutt! ,,Ech, Andy,“ dobral se nakonec po značné námaze k výsledku. ,,Co ti řeknu? No, že ses za ta léta, co nejsi naše sekretářka, trošku zhoršila v matice. Pokud si pamatuji, od rozvodu jsme spolu nic neměli. Přece bych,“ pokusil se svá slova zmírnit, když sklonila hlavu, ,,nezapomněl na příjemné chvíle s tak krásnou dámou…“
Žena ztěžka polkla a otevřela ústa k odpovědi: místo ní se jí zpoza rtů vydral hluboký vzdech.
,,Co je, Andy?“ Gerkhan jí položil ruku kolem ramen, potěšen, že ho nesetřásla. ,,Ta lež s Tobiasem přece nebyl tvůj styl. Co tě tak trápí?“
Vzlykla, vytrhla se mu a přešla i s kočárkem k lavičce, z níž předtím, než na ni usadila své ctěné, aerobikem vytvarované pozadí, vyplašila samičku kosa, která tu číhala na před ní z křoví uletivšího samečka.
,,No tak…“ Turecký komisař klesl vedle ní, všecek nervózní. ,,Andy… ty mě přece už nemiluješ, že ne?“
Zavrtěla hlavou, což byl tentokrát souhlas: než však stačil policista zrudnout a nafouknout se uraženou ješitností z pádu iluze, že na světě není bytosti ženského pohlaví, jež by po něm netoužila, Andrea sebou prudce cukla. ,,Ale proč zrovna ji, Semire?! Vždyť… vždyť vypadá, jakoby šla na liposukci a omylem do ní napumpovali tuk vyndaný z pěti dalších pacientek!“
Muž se zarazil a hněvivě svraštěl čelo, aby pak jen syčivě vydechl. ,,Andreo, nebudu se s tebou o Wox hádat, když jsem si jí absolutně jistý. A obhajovat ji má cenu jen když u toho bude ona sama, aby to viděla a já pak na ní mohl loudit odměnu. Mám Terezu moc rád, miluji ji. Navíc…“ chytil její ruku do své, ,,ti o Dítě vůbec nejde, tak si na ní nevybíjej zlost. Raději konečně povídej, co tě trápí: proč jsi přijela?“


,,Jan,“ pípla Richterová jméno svého manžela a otřela si náhle vlhké oči. ,,Je.. je mi nevěrný, Semire!“
V mysli pohádkově-princově krásného policisty tureckého původu zablikalo varovné červené světélko: tohle schafferovské hysterčení bylo nějak důvěrně známé… ,,Ech… jsi si jistá? Andy, nežárlíš jen…? ZASE?“
,,Ne, já nežárlím!“
Ke světélku se přidala pronikavá siréna a komisař poposedl. ,,Prosím tě, jaké na to máš důkazy?“
Narůžovělý kapesníček zažil šok, když do něj ubrečená Andrea přenesla valnou část obsahu své nosní dutiny (který byl shodou okolností rovněž podobný Kaplického návrhu Národní knihovny). ,,No…“ popotáhla, ,,On… odešel do práce… a z ní vůbec nepřišel domů! Když měl zpoždění tři hodiny, zavolala jsem mu, ale Jan byl nedostupný… určitě byl u nějaké ženské!!!“
Ozvala se rána, jak sebou Semirova čelist břinkla o zem. ,,A to je jako všechno?! Sbalila ses a letěla přes půlku světa sem?!“
,,Jo!“ Pohodila hlavou. ,,Tohle přece s Tobim nemáme zapotřebí…“
,,A Jan se ti vůbec neozval?“ Když žena mlčela a jen si nervózně odkašlala, dal Gerkhan ruce v bok. ,,U kýble nafty, že on ti od té doby volá jako zběsilý a ty mu to z trucu nebereš?!“
Andrea cosi zamumlala a pohledem zůstala zabodnuta v písku, jímž byly cesty v parku vysypané.
,,To tě nenapadne, že třeba musel v práci něco dlouho řešit a tak se nedostal k mobilu? A že teď umírá strachy, co se tobě a Tobiasovi stalo?!“
,,No…“ Schafferová zkřivila rty, ,,asi… já…“
,,Ženský a jejich logika,“ zavrčel Gerkhan. ,,Víš co? Hned teď se obrátíme, půjdeme domů a ty Janovi zavoláš, jasné?“
Kývla, tváře červené.
,,Tak.“ Spokojeně zvedl nos do výše. ,,Jen si po cestě ještě skočím do bioobchodu pro odtučněný sójový mlíko, je dobrý na pleť.“


***


,,Svlíkat!“
,,Ne-eeee!“ Do rohu zahnalá Wox pištěla hrůzou z přibližující se Turkyně. ,,Prosím vás, ne!“
,,Já říkat ty šaty dolů!“ Žena se nedala obměkčit: zdálo se, že je ochotna oblečení z neposlušné dívky sama strhat. ,,Tu! Teď!“
,,Paní Gerkhanová,“ snažila se třesoucí se, ke zdi zády přitisknutá malá novinářka bezmocně. ,,Paní Gerkhanová, to prostě nejde! Nám dvěma by to neklapalo: já m-mi-miluji vašeho syna!“
Oči ohromné Turkyně se zúžily do tenkých škvír. ,,Ty potřebovat já pomoci ti s šaty dolů?!“
Vyděšená redaktorka polkla, aby, vzdávajíc se naděje, že dveře rozrazí její policejní hrdina, rezignovala. Na to, aby se s ženou prala, měla příliš málo síly. ,,Ne… ne, já…“
,,Tak rychle! Dělat!“
Wox stiskla zuby a třesoucíma se rukama si přetáhla přes hlavu tričko – když viděla, že dáma stále netrpělivě podupává nohou, zbavila se i tmavě modrých džínsů. ,,To… to… stačí, ne?“ zkusila nejistě.
,,Vše-chno!“
Ženin tón byl natolik nekompromisní, že se baculatá, studem rudá Tereza za moment choulila v koutku bez jediného kousku oblečení, snažíc se co možná zakrýt.
,,Vidět ty, že dokázat být hodná.“ Turkyně se zohnula pro ubohou kupičku šatstva a zvedla ji do náruče, přísně na Wox zíraje. ,,Zůstat! Místo!“
Dívka se za dobu, co žena zmizela za dveřmi ložnice a opět se objevila v místnosti, ani nehnula, strachy málem nedýchajíc.
,,Tak… Ty postavit a ty dát ruky k tělo!“
Blondýnka zírala na to, co si žena přinesla: ohromný rudý froté ručník. Než stačila zadumat, co za bizarní tureckou praktiku to asi je, omotala jí žena látkou od krku až po stehna, v mžiku jí zároveň kolem boků svazujíc švihadlem, přes něž Semir obvykle ve volném čase zběsile skákal, aby si udržel dokonale vypracovaná svalnatá lýtka.

,,A…a…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ Wox zařvala, jakoby do ní žena bodla dýkou: ručník, jež ji dokonale obalil a znehybnil, byl totiž durch mokrý a skvěl se teplotou antarktického ledovce. ,,Uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!“
,,Tak!“ Paní Gerkhanové stačilo do panikařící, zuřivě, leč bezmocně se zmítající dívky jen lehce strčit, aby ji převrátila rovnou do postele. ,,Ty teplá! Ty teď muset ležet a potit!“ Přetáhla přes rychle dýchající, v horečce blouznící blondýnu synovu peřinu a přidala na ni ještě svou: pak dívce dala pod hlavu polštář a sedla si vedle ní. ,,Ty klid!“
,,Co to děláte?“ vzlykla Wox malátně, smiřujíc se s osudem.
,,Ty teplá, Tereza. Ty muset studená na ty, aby ty nebýt teplá,“ vysvětlila žena a vytáhla přikrývku ještě výš, aby z novinářky koukal jen obličej. ,,Ty spát.“
Dívčina víčka se skutečně klížila, aby však náhle jejich majitelka šokovaně vypískla. ,,Jak… jak jste mi to řekla…?!“
Paní Gerkhanová se kysele ušklíbla: přesto však byla v jejím výraze zcela nepopiratelná známka mateřské vlídnosti. ,,Ty a Semir myslet, že já nepoznat? Že já hloupá?“ Oproti svým slovům pohladila mžourající novinářku po plavých vlasech. ,,Ty spát, Tereza.“
Wox tentokrát mileráda poslechla, propadajíc se do snů s přáním, aby si během jejích spánku drahý Semir vyžral zcela jistě nevyhnutelný matčin řev a kázání do posledního koproidně hnusného drobku.


Arrow


*


,,Semire, jak často to vlastně děláš?“ brunátná Andrea lapala po dechu, zaboha ho nemohouc popadnout.
,,Asi jednou za půl roku,“ pokrčil komisař rameny, jejichž půvabná křivka připomínala dokonalé sochy antických umělců. ,,Takové oživení, víš?“
,,Hm.“ Hluboce předkloněná žena se sotva pohybovala, obě paže zatížené nenadálým nákladem dvou tašek, jejich obsahem se stalo dle jejího odhadu asi milion půllitrových lahví odtučněného sójového mléka. Ukázalo se, že Semirek je vysoko nad jeho využitím sprostou konzumací: dle jeho názoru prospěla vápenitě bílá tekutina pleti nejlépe nešizenou, pravou a nefalšovanou poctivou koupelí. Andrea se při tom vysvětlení zachvěla, upomínaje se na legendu o brutální Čachtické paní, ráchající se v krvi nevinných panen: při představě, jak Turek za ďábelského chechotu trhá nožíkem břicha petlahví, aby jejich mléčný obsah vylil do necek a připravil si tak své regenerační brouzdaliště, poprvé sama sobě gratulovala k rozvodu. Jen ať si to s ním ta tučná blondska užije, pomyslela si pomstychtivě. Co chtěla, to má.
Pán, nad nímž uvažovala, zatím nerušeně kráčel vedle ní, hlavu hrdě zvednutou jako opérovaný lipicán v průvodu, obě ruce na pyšně vezeném kočárku, nechávaje se okukovat kolemjdoucími ženami, vychutnávaje si jejich polohlasně pronášené obdivné ,,to je ale skvělý tatínek, že? A jaký je hezký!“
Andree to nebylo dvakrát po chuti: děkovala všem božstvům, elementálům i duchům strážícím pouliční lampy, že tak brzy stanuli před dveřmi Turkova bytu.

,,Woxičkoooooo!“ Semir po překročení prahu svého honosného sídla nechal dítě dítětem, Andreu Andreou a sójové mléko sójovým mlékem, když vešel dovnitř v nadšené touze přivítat se s drahou přítelkyní. ,,Už jsem tady!“
Leč oslavné fanfáry, jimiž by blondýnka manifestačně ohlásila konec svého utrpení s jeho matkou nezazněly, což poněkud ješitného komisaře zneklidnilo. Se zvědavou exmanželkou v patách se proto promptně vydal po schodech vzhůru, srdce bušící strachy, že drahá matinka přišla na nějaký Woxiin protiislámský hříšek a teď jeho blondýnku pokojně kamenuje. ,,Dítě!“ Zajíkl se nad tou vidinou a vtrhl do ložnice, kde jeho chrabré srdéčko málem utrpělo infarkt. ,,Šmarja!“
,,Co říkat ty, syn?“ Otočila se k němu statná žena, jež se dosud skláněla k nehybně ležící drobné, až po krk zakutané postavičce, jíž starostlivě naklepávala polštář pod hlavou.
,,Dítě!“ Semir k oběma přiskočil. ,,Terezko, teda… ANDREO, jsi v pořádku?!“
,,Ano, jsem. A nesnaž se…“ k jeho ohromné úlevě se, byť slabounce a chraplavě, ozvala právě oči unaveně přivírající blondýnka. ,,Tvá máma už to ví.“
Turek se zapotácel, jakoby se mu do žaludku opřel něžný pohled Almary Schrankmannové: ač měl ústa dokořán, trvalo mu dlouho, než ze sebe vykoktal otázku. ,,J-j-jak?!“
,,Stačilo…“ probodla ho dívka ocelově modrými duhovkami, ,,aby někdo CHYTŘE nechal na stole ležet noviny, kde jsem měla u článku se jménem i fotku… Kdo to asi udělal?“
,,No já ne!“ Komisař s hrůzou zíral na matku, která však v poklidu seděla na posteli a mlčela. ,,Neříkám, že jsem stejně inteligentní, jako superkrásný, ale přece bych…“ strnul a prudce se ohlédl na Andreu, která náhle neměla na práci nic jiného, než se spokojeným úsměškem laskat děcko.
Ta jedna…

Mohutná Turkyně v ten moment vstala a v jejím synovi by nedořezal nejen krve, ale ani mozkomíšního moku.

,,Nezabíjejte ho…“ zachraplala Wox prosebně a pokusila se zvednout: švihadlo ji však sešněrovalo jako kus anglické slaniny, nedovoluje jí ani minipohýbeček. ,,Jen ho zmrzačte, když už musíte. Jo, zlomte mu ruku, ta se dobře hojí.“
,,Dítě!“ polekal se té rady Gerkhan a jal se ustupovat, oči upřené na matku, jež se blížila každým krokem. ,,Mami, ne! Jsem moc… dokonalý na to, abych umřel! Já… já tohle všechno udělal…“
,,Aby ty usmířit?“ broukla žena a lapila potomka do paží jako do svěráku. ,,Ty myslet, že ty muset hrát na já, aby já nebýt nazlená?“
,,No…“ Policista vytřeštěně zíral. ,,Já… myslel… že když uslyšíš, že jsem se rozvedl, tak že… se už se mnou nebudeš bavit nikdy. A to jsem nechtěl,“ přiznal zkroušeně. ,,Proto jsem chtěl, aby sis myslela, že jsem pořád ženatý s Andreou. Po tolika letech jsme se mohli zase vidět a usmířit se. Nevím, jestli mi rozumíš, ale…“
,,Ach Semir!“ Turkyně zalkala a utopila nadmíru povedeného synáčka v masitém objetí. ,,Ty to udělat pro rodina! Ty tak šlechetná! Tak krásná duch mít! Ty dobrá, tak moc dobrá!“
Wox přihlížela a ústa se jí roztáhla do úsměvu: přece jen Turečkovi ta usmiřovací akce s rodinkou vyšla!
,,Mami!“ vydechl Gerkhan a rád se nechal přivinout ještě více: v ten samý moment však drahá rodička o krok ustoupila.
,,Jednomu já nerozumět. Ty vysvětlit,“ dala ruce v bok. ,,Proč ty nechtít říkat ty rozvedená, když to pravda?“
Semir sklapl podpatky a napřímil se jako vojenský důstojník předtím, než ministryně Parkanová spustí píseň o radaru. ,,Protože,“ vyrazil ze sebe šplhounsky, ,,rozvod je něco, co islám vůbec nepřipouští. Zakazuje ho a já vím, že ty jsi pravá muslimka. Nechtěl jsem, abys…“
,,Co ty plácat?“ Turkyně ho bezostyšně přerušila, tmavé oči přimhouřené. ,,Semir! Číst ty někdy Korán?“
,,No… ano… a…“
,,A tam co psát o rozvod?!“ Sotva začal policista blekovat cosi o zákazu pod hrozbou kamenování, kastrace a lechtání pírkem po chodidlech, rozpřáhla rukama. ,,To hloupost! Koran rozvod dovolovat, jen být smutný z toho. Ale nezakazovat! Ty starosti dělat úplně…“
Přerušil ji zvuk, jako když se vypouští pára z opravdu hodně přetlakovaného papíňáku: v posteli se, držena jen díky důmyslnému svázání švihadlem, zmítala Wox, připomínající barvou tváře lišku, jež nebyla očkována proti vzteklině.

,,Chceš mi říci, ty prohnilý Turku,“ supěla novinářka nepříčetně, ,,že to bylo všechno zbytečné?! Že jsem hrála tvou ženušku pro nic zanic? Otročila nadarmo?! Že celé tohle martýrium bylo proto, že jsi prostě nepřečetl ani těch pár řádek z jedný knihy?! Já tě… zaškrtím! Zaškrtím tě a než tě vytáhnou z Rýna a zavřou mě, budu žít s Robertem!“
,,Wox!“ Semirovi pod tou hrůznou představou vynechalo srdce. ,,Terezko, vysvětlím ti to!“
,,Řekni jí,“ zavřeštěla hystericky Andrea, jež si všimla, jak se blondýna snaží zvednout a rychle zakryla synovi oči, ,,ať se nehýbe! Jestli z ní spadne ten ručník, zabije nás to, ten pohled nás zabije!“
Mimino se rozeřvalo.
,,Dítě!“ Turek se pokusil dívku pohladit po vlasech. ,,Já to nevěděl! Vím, že ti vezmu iluze, ale ani já nejsem neomylný a…“
,,A s Robertem si to tady vymalujeme na růžovo!“ ječela vzpouzející se blondýna. ,,Aby bylo vidět, jak děsně se milujemeeeee!“
,,Behééééééé!“ Tobias kolem sebe mlátil pěstičkami. ,,Behééééé!“
,,Wox, s Robertem ne! Je to úchylák, něčím tě ještě nakazí! Toho ne! Slib mi, že…“
Dveře se rozletěly jako rozraženy Kranichovým Mercedesem a dovnitř vlétl Jan Richter ve špatně zapnutém saku a s kyticí polámaných, napůl mrtvých tulipánů v ruce. ,,Andreo!“ zaječel přeskakujícím hlasem. ,,Miluju tě!!!“
,,Tohle,“ vykopla vzteklá Tereza nohama tak vysoko, že Turkovi málem otiskla na tvář vzor na peřině, ,,je jak nějak absurdní drama od autora sjetýho houbičkama!“
,,Jane! Já tě taky miluji!!!“
,,Beheeeeeeeee!“
,,Kohokoliv, jen ne Roberta, Wox!“

Paní Gerkhanová na to vše zírala s nevírou na oddanou muslinku až nepatřičnou – pak však mohutně nabrala vzduch do plic.

,,A DOST! Tady bude TICHO!!!“


***

,,Tak… a je to za námi.“ Semir se usmál na svou malou přítelkyni, jíž svíral drobnou dlaň ve své. ,,Že to nebylo tak zlé?“
Po týdnu pocení a ležení v posteli již uzdravená dívka hleděla prosklenou stěnou, u níž stáli, směrem k ranveji: nad ní se, tak daleko a vysoko, že už se nořilo do mraků, dosud dalo zahlédnout letadlo, jež si to namířilo k Istanbulu. ,,Ale ne,“ řekla pak pomalu a úsměv muži vrátila. ,,Tvá máma byla nakonec fajn…“
,,Tak to tě určitě potěší…“ vycenil Gerkhan dokonalé perličky, ,,že nás pozvala k sobě do Turecka!“
Děvčeti málem upadla dolní čelist a v očích se jí dala přečíst touha ty dvě řady rozkošně bílých Turkových zubů trošku narušit pěstičkou. ,,C-c-c-c-c-cooooooooooooooooooooo?!“
,,Nemyslím teď!“ vypískl policista, aby zbránil své vraždě. ,,Někdy! Prostě jsme zvaní. Poznala bys zbytek mé rodiny…“ v tu ránu mu došlo, že tohle není nejlepší reklama na akci – Wox s těmi slovy zezelenala jako její nenáviděný kopr. ,,Ecg… chci říci, že je tam moře, racci, klid…“
,,Uvidíme,“ ucedila blondýnka, načež na muže zákeřně pohlédla. ,,A nezapomněl jsi na něco?“
,,Eh…?“
,,Má tři přání.“ Vesele se zašklebila. ,,Ano, TŘI,“ zdůraznila, když v jeho tváři přečetla zoufalý nesouhlas, jemuž nemínila dát šanci. ,,Za to utrpení si pořádnou odměnu zasloužím, nebo snad ne?“
,,Tak povídej,“ pravil odevzdaně a vykročil po jejím boku směrem k východu z terminálu: v hlavě přitom rychle kalkuloval, zda ho tři exotické destinace, jež si bude rozmazlené blondýnka přát, finančně i psychicky nepoloží.

,,Zaprvé,“ zvedla novinářka Wox, ,,počkáš, až bude celá vaše stanice nastoupená a pak… štípneš Kranicha do zadku.“
Gerkhan otevřel ústa. ,,Šmarja…“
,,To má za to posměváčkování!“ pohodila dívka dlouhými blond vlasy. ,,Zadruhé… budeš mi celý tenhle víkend sloužit! A pěkně snídani do postele,“ zachichotala se, ,,umývání nádobí, velký úklid, nákup… a ještě pořádné rozmazlování mé drahé maličkosti!“
Muž se pousmál, ač ho myšlenka na koště a prachovku, které koneckonců sama náročná novinářka viděla tak leda v encyklopedii, nijak nenadchla. Na druhou stranu, kdyby si vybral hezký vzor na zástěru, mohlo by mu to slušet. ,,Dobře… a třetí přání?“
Dívka se k němu přimáčkla a, nedbaje pobouřených pohledů okolí, kousla policistu do ouška, dávajíc se do šepotu. ,,V neděli mi hezky napustíš tu velkou rohovou vanu, dáš tam vonný olej, všude svíčky a kytky… a užijeme si fajn večer. Oba… Teda když budeš hodný.“
,,Hezká přání!“ pochválil ji Tureček potměšile a dal blondýnce, jejíž nížka mu tak hladila ego, ruku kolem ramen. ,,Ale fajn večer si můžeme užít i dneska…“
Novinářka na milence zvědavě mrkla, aby trošku znejistěla: fanatický lesk v jeho očích a cukání koutků nedávalo tušit nic dobrého. ,,Se… Semire?“ špitla a poněkud ustrašena zaregistrovala silně panovačné Turkovo sevření. ,,Copak plánuješ?“
,,Ale nic,“ vrátil se policista ze své ďábelské vidiny a nebesky nevinně se Terezu usmál. ,,Jen myslím na náš dnešní fajn večer, Dítě. Co bys řekla tomu, kdybych ti koupil dlouhé černé šatečky a nějaký zlatý řetízek?“




Konec...



Moc Vám, milí čtenáři, děkuji za pozornost i Vaše komentáře! Very Happy Embarassed pokud Vás povídka bavila a chcete sledovat další, ve stejném stylu psané osudy Semirka, Terezy a matičky, brzy se objeví mé dílko DOVOLENÁ. Je to přímé pokráčko Maminky a doufám, že si mezi Vámi najde své čtenáře! Very Happy Embarassed Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Wox, i kdyby tu teď byl přítel a pokoušel se využít tvého návodu a věrně napodobit Semira, nebylo by to nic platné! Nejsem ani programátorka, natož programátorečka, doklepu rok a věším to na hřebík, tak si mne tak neužívej Very Happy

    Ale na osmou se těším...mooooooc Very Happy


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Dobře, dobře, tak tedy jen Fíček Laughing Laughing Laughing ok, jsem ráda, že se těšíš - nový díl tu bude v těch osm, slibuji Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
A je tu... NOVÝ DÍL! Laughing přeji příjemné počtení Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Woxys napsal:
A je tu... NOVÝ DÍL! Laughing přeji příjemné počtení Laughing Laughing Laughing




Nádherná povídka,až a Semirka,co to zas dělá?!?!?!?!?!?! Shocked

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Díky Laughing a co dělá? Zoufá si Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Woxys napsal:
Díky Laughing a co dělá? Zoufá si Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing




Rolling Eyes No jo,Semir je prostě číslo. Smile

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Je to malý turecký miláček Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Woxys napsal:
Je to malý turecký miláček Laughing




To beru,až na to,že do kterého auta sedne,to zruší. Smile

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
V této povídce ne... Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Woxys napsal:
V této povídce ne... Wink



To jo,ale jinak ano.No vseriálu tam bylo každý den zrušeno jedno auto(minimálně)Semirkovou vinou. Laughing Very Happy

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    někdo velmi výstižně napsal:
    oči velikosti Jollyho drzosti

    tak tomu říkám přirovnáníVery Happy

    konečně někdo napsal:
    Celá rudá klesla vedle Turka, objímaje ho kolem ramen. ,,Týden...?“

    mám to říct upřímně? No konečně jí to došlo.

    opět výstižně napsal:
    Přirovnat Terezino naježení k ježkovi by bylo málo: za její výraz by se nestyděl ani dikobraz.

    a další takovéVery Happy

    A k posledním větičkám. Vůbec bych se nedivila, kdyby, čistě v rámci kolegiality:), Tom tenhle plán nepomáhal vymýšlet:D

    Chudinka slečinka, A co dál?


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing
Jaj, řekl mu to Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing (ne že bych to nevěděla, ale už jsem to zapomněla Laughing Laughing )
Super povídka Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Všelinko, díky, že to čteš a za komentáře - moc těší! Embarassed Embarassed Embarassed

Fíčku, ano, konečně jí to došlo Smile to víš, nesnažím se psát ideální hrdiny, tak slečince trvalo, než pochopila, jak správně jednat Smile

A je tu NOVÝ DÍL! Přeji příjemnou zábavu Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    No, to, že bude blondýnka muset mít svázané vlasy jsem čekala, popravdě jsem čekala i Semira se šátkem (škoda:)), knoflíček byl milý, ale ten make-up, to bylo asi nejhorší, jakmile jednou začneš používat, nelze jen tak vysadit:(.

    Nějak jsem nepochytila, proč jim Kaaj a modroočko dělali eskortu, ale budižSmile

    Nicméně maminka je nesmírně milá, velice milá, velmi by mne zajímalo, jestli německy lépe mluví, či lépe rozumí....tohle bude zajímavééééSmile


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Maminkaaa! Maminkaaa! Maminkaaa! Já tu ženskou žeru Laughing Laughing Laughing Laughing A chudák Wox... to je šok, slečinko, mehehe Cool Laughing
A nej je v tomhle díle Kranich. Takový saďour Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 187
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Kdo to tu je Tom??? To ho ani Kája nedokáže utišit??? Tom teda dost vyváděl.. Cool

Paní Wox nejprve strašný rambajz a potom v pohodě roli převezme Very Happy

Arrow Už se moc těším na pokráčko Arrow Samé plusy a žádné mínusy dávají dohromady nulu, tedy jedničku Wink

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox, skutečně se bavím. Napřed Semiho prokecnutí, že už něco Tomovi řekl, Tomovo představení u auta... Terezce to teda nezávidím, tohle bych asi nedokázala. A ten konec, ten se mi opravdu líbí. Laughing
Jinak teda, asi bych to nepřekousla tak snadno, kdyby po mně tohle partner chtěl... no... a teda už vůbec, kdyby mi říkal Dítě, i když je starší... Nepřipadá si Semir trochu jako pedofil? Laughing
Povedený úlet, Wox. Wink

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
SaMarBe napsal:
Nepřipadá si Semir trochu jako pedofil? Laughing


Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked

Nemusím tyhle zkratky, ale na tohle mne prostě nic jiného nenapadá....





























ROFL!!!

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Já z Vás všech padnu samozřejmě DĚKUJI za komentáře!


Fí: no, tahle povídka byla původně psaná jen pro pár lidí (styl Pastiček a Mrazivého rána), takže Tom a Kája se tam objevili Kajusii pro radost - tady jsem se to rozhodla nechat Smile samozřejmě to moc smysl nedává. Jo a mimochodem, vzhledem k tomu, že jsi nečetla pokračování Pastiček, možná budeš brzy docela překvapena

Všel: to jsem si mohla myslet, že budeš podporovat Kranicha Very Happy je to DACAN! Very Happy

Eron: Tom je tu někdo, kdo si si k smrti rád dobírá Semirovu holku Very Happy takový normální zabiják... Very Happy a paní Wox? Very Happy jaj, ta by Ti dala! Jedině, pouze a nadosmrti - SLEČNA!

SaM: nepřekousla snadno? Já bych ho ZABILA ale řekněme, že tato povídka navazuje na jiné, které jsem sem nedala - a slečinka má Turkovi co oplácet Wink a pedofil? Proboha! ne, tak zlé to se Semirkem není Laughing ale slečna Wox se chová ještě dost dětsky a je o hoooodně mladší než Semir - proto to oslovení ,,Dítě" Laughing mně to tak strašný nepřijde - jsem si ale jistá, že kdyby Terezu někdo oslovil třeba... ééé... ,,beruško", asi by mu vyrvala jazyk

Všel: Ty aby sis nepřihřála polívčičku, co?


Díky ještě jednou za komenty, nový díl bude večer okolo osmé! Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Re: Maminka
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
NOVÝ DÍL! Snad se bude líbit Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 187
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Good pokračování. Cool Paní Gerkhanová je nějaká divná, zajímalo by mě, jestli tohle dělala ona...
Jinak moc hezké...

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
To si piš, že jo Laughing Laughing Laughing ona je z Turecka, z vesnice... je hodně na tradice. Tam, kde ona s rodinou žije a kde se narodil Semir, platí pravidlo ,,v šestnácti se holka vdá a do čtyřiceti vaří, pere, uklízí, skáče kolem manžela a rodí" Laughing a nějak si představuje, že její milovaný synek bude ctít tradici Wink


Děkuji za pochvalu Smile

A jinak... tahle povídka je opravdu PTÁKOVINA! Což znamená, že tady budou všemožná klišé, včetně těch o islámu a jiných kulturách. Opravdu to berte jako blbost, sama si uvědomuji, že to není pravda! Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Wow, Semirek má dvoupatrový byt. Super!

    No, pokud vím, Wox je novinářka, musela slyšet o zvycích v různých kulturách, teď si nejsem příliš jistá, zdali je to i ta islámská, ale v mnohých se tloušťka a její okomentování bere skutečně jako kompliment. Tak to snad mohla zvládnout, ne?Smile

    Ale jinak chápu, že pro nenalíčenou a obranou a plavou hřívu, její sebevědomí nedosahovalo zrovna Everestů.

    No, a copak Wox uvařila k večeři? Ať ji pěkně usadí do obýváku, do mikrovlnky hodí pizzu (snad maminka nestudovala i kulturu a techniku v Německu, nemusí všechno vědět) a předhodí tchyni porci posypanou uspávacím práškem...ne, už mlčím, počkám si, co vymyslíš, ale já už u toho blondýnku viděla, jak skřípe zuby a doufá v klidnou noc Very Happy

    Každopádně ty tradice, a ještě vlastně nadsazené, já vím, by nejednu přivedly k šílenství, já lapala po dechu,

    tak co bude dál?
    ? Smile

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Tahle kapitola je super, ale prosíííím, hoď sem další... těším se na Woxyčku u plotýýýnkyyyy Cool Cool Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Napřed klasické ,,děkuji za komentáře!"

Fí: jo jo, packa má dvoupatrový byt - je to psané už ve třetím díle Když a v mé fantazii tomu tak bylo vždy. Nu a jak k němu náš nijak movitý turecký přistěhovalec přišel? Světe div se, kvůli Andree. Ta je totiž dcerou pěkně zazobaných rodičů, kteří Gerkhanům dali onen báječný, opravdu velký, moderně vybavený a dvopatrový byt jako svatební dar. Semir a Andrea se pak rozvedli, ale zůstali přátelé - a Andrea, ač byla smutná, se zachovala hoooodně velkoryse. Protože věděla, že se sama vrací k bohaté rodině, nechala onen skvělý byt zcela přepsat jen na Turka, který by jinak neměl kde bydlet. Andreini rodiče zuřili, protože Semira kvůli tomu jejich rozvodu nesnášeli, ale nemohli nic dělat Wink

Wox je novinářka a přehled má... ale toto je opravdu úlet, ptákovina Embarassed nesmíš to, Fíčku, poměřovat logickými měřítky, nebo Ti z dalších dílků praskne hlava Laughing Laughing Laughing teď jsem si četla, co Vás ještě čeká a měla jsem dojem, že jsem to tehdy psala pod vlivem LSD Very Happy

JJ... to jsem jí dala podle mě. Já už se líčím, i když si jdu 100m od domu pro noviny Sad teda... někdy si místo make-upu vezmu tmavé brýle, čapku a šálu Very Happy

Ó né... večeře... večeře bude VELMI speciální, Fí... Laughing


Všelka: já Ti dám Woxyčku (jé, to slovo zní taaaak hezky! ) u plotýnky! Very Happy na moment jsem navíc musela uvažovat, CO plotýnka je a jestli třeba my v bytě nějakou máme Very Happy a vlastně... máme? Já nevím!!! Shocked Všelko, co my máme? Na čem jsi to míchala ten sejra? Laughing Laughing Laughing

A další díl? Dneska! Wink možná už ráno... každopádně nejpozději večer v osm! Cool Cool
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Tak... ani kdyby byl o dvacet třicet let starší, tak za Dítě bych ho pověsila za uši do průvanu... Děvče, holka bych ještě unesla, ale Dítě... wrrrr. Rolling Eyes Pochopila jsem, že mu Terezka má co oplácet, je to tam napsané jasně. Wink
Jinak další dílek zase další vtípek. Koukám, že paní Gerkhanová je Terezčina nejhorší můra, hehe... Very Happy Very Happy Very Happy

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Woxys: Holka, nauč se slovník! *šmuchli* Plotýnka je u nás zdrobnělina pro kamna, pro plotnu - "vařit u plotny" (a na nich jsi vařila ten sýr Laughing ) Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
SaM: mně se oslovení ,,Dítě" prostě líbí Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed Embarassed a jestli je paní Gerkhanová noční můra? To si piš, že je Very Happy a bude hůř! Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil díky za koment! Wink

Všel:
jo, ale plotýnka je jen u elektrického sporáku, ne? Ta horká placka Very Happy nebo i u nás, jak je tam ten plamínek? Nevíííím Very Happy poraď, vdaná paničko, Ty se vyznáš Laughing Laughing Laughing

---------------------

NOVÝ DÍL! Přeji příjemné počtení Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Já vím, že tohle asi nejvíc ocení Všel, co Wox napsal:
    ani Hartmuttem,natož Einsteinem vypočitatelnou náhodou

    tohle je nádherná příměra, já si je v tvých povídkách, myslím příměry, opravdu začínám užívat:D

    Kuchařka napsal:
    Kranich by slintal, mehehe

    to možná ano, ale mezitím by ukapávaly i nějaké ty poznámčičky, Wox, přiznejme si, že by rejpal jak čuník Very Happy

    Ježkovi zraky, ona fakt vytáhla vepřové???


    Chudina maláSad


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Muhahahahahaha!!! Tak tohle jsem si navýsost užila Cool Cool Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing To je jako bys mi, Woxy, předhodila plody moře... jen narozdíl od milé paní Gerkhanové bych nezkřížila ruce na prsou, ale hodila to na Tebe Laughing Laughing Laughing Laughing

A příměr, co se líbí Fí, se mi taky moc líbí Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Wox: Neberu ti to, jen mi to přijde ponižující. Ale hlavně, že se to líbí Terezce.

Ajaj, pěkný průšvih... Wink

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Maminka
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Děkuji za komentáře, jste zlatíčka! Embarassed já se s nimi polepším. Už za dva dny...

A je tu NOVÝ, mimořádně úchylný DÍL! Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Kde máš tu úchylnost? Teprve přijde úchylný díl, ne? Laughing Laughing Laughing Já to chci vědět! Já chci vědět, jak přichází na svět děti! Bože, tohle mě opravdu zajímá...
Mám dost, Wox... já čekala, co z ní vyleze... well done, odrovnala jsi mě. Laughing Laughing Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Ňj, copak Matka a sexuální výchova. Laughing Laughing Laughing Muchachacha, chtěla bych být muškou jenom zlatou, sedět si na parapetě a sledovat Turka, jak se potí.. jak po těch slovech myslí, že ho odnesou. Laughing
(Ehm, zas takový zláček nejsem... Wink )
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Jááááj, já ji miluji tu ženuuu!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Uáááách!!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Doufám že tam bude co nejdéle Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    No to snad ne! Tak ona jde Semirovi říct takovou podstatnou věc a....no, vlastně, necháme ji, a začne, třeba si v průběhu uvědomí, že na to musí být dva a přizve k tomu iWox...já jen doufám, že horem spodem přetékající antidepresivy...účinnými


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 447
Odpovědět s citátem
Teda Fíííííí, Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
SaM, s tím úchylným dílem jsi měla, dle mého názoru, pravdu! Laughing Laughing Laughing Laughing děkuji Vám všem za komentáře! Very Happy

A je tu NOVÝ DÍL, che che che!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
To je baštááá, to je baštáááá!!! Laughing Laughing Laughing Laughing

,,Á... tak vy hned poslouchat já, mít děcko! Vy udělala já vysoká radost!“

JÁ zhynu... a zhynu hned Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing U myší hnáty, to je mi zase hláška... jaaaaaaaaaaj Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ach, Ty nestydatá Všelo! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    opravdu nehorázný sadista napsal:
    Možná to ona nevědět, jak rodit se děti?


    Na tom západě jsou ženský tak děsně nevzdělaný....

    Ještě nejsem na konci, ale mám obavy, aby paní Gerkchánová neměla dojem, že syn jedná příliš rychle...

    ,,Á... tak vy hned poslouchat já, mít děcko! Vy udělala já vysoká radost!“


    no co jsem říkala...ale zareagovat mohla hůř...Very Happy

    no, počkej, dělej, já chci vědět, co bude dál, teď to opravdu chci vědětVery Happy


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak být Terezkou, tak shodím Semira, skočím z postele na parapet a pak rovnou do náruče smrti. Tohle je skutečně trapas nad trapas... Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Ale bavím se, opravdu se bavím. Laughing Laughing Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
SaM, jednala bych stejně Laughing Laughing Laughing děkuji všem za komentáře a přidávám NOVÝ DÍL! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Ach ta skleróza...ale do 30-i se tomu prý říká blbost...a za blbost se platíSmile

    Fíček, která to zas jendou vzala vážně, napsal:
    Tak to se na mne nezlob, vůbec bych se Robovi nedivila, kdyby protentokrát tu malou příšerku vykopl. Ostatně, body plus opět přičítám Semirovi, který vše vzal s úchvatným vtipem. Mít maminku a ještě navíc Wox v tomhle stavu, pěkně najednou, dostat školení, jak se dělají děti,...co ten chudák ještě vydrží? Nemohlo by si z něj to děvče vzít příklad a aniž by nezůstalo dítětem trošičku dospět?


    Fí, pomalu chladnuvši, napsal:
    No dobře, uznávám, že naprosto klidná turecká žena, coby živoucí manuál se zabudovanou funkcí povzbuzování, není v ložnici zrovna nejpříjemnější a pro hladinu adrenalinu milosrdný katalyzátor, ale už tam jednou je a antidepresiva rychle docházejí...


    Teď už se vážně neptejte, v jakém rozpoložení tohle Fí napsal:
    a jen tak mezi námi, ona by to vážně neudělala, protože Semirek JE mnohem lepší, než Dahl!


    a teď opravdu zvědavým tónem skoro vyslovila, ale nakonec jí nezbylo, než aby to napsal:
    Mimochodem...co to přijde?



_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak a teď přijde s tím, že tam mamča zůstane ještě měsíc a Wox budou sundávat lustru. Laughing Laughing Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
SaM: nene... bude to horší... daleko... daleko horší! Laughing Laughing Laughing Laughing díky za reakci! Laughing Laughing

Fíček: teda, Ty fandíš Turkovi? Laughing Laughing Laughing Laughing bych ho zabila, kdybych byla v kůži nebohé slečinky Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Já bych uškrtila slečinku, být v kůži nebohého turka Wink

_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Maminka
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 4  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma