AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte, prosím, mou povídku jako ve škole:
1
75%
 75%  [ 3 ]
2
25%
 25%  [ 1 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 4

Pan dokonalý aneb Tajné spiknutí mladých magorů
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Ještě na starém fóru do mne Wox tak dlouho hustila, až jsem napsala páté pokračování mé tragédky (ne... na čtvrté se prosím neptejte... už pětka je dost silé kafe, čtyřku by nikdo z vás nerozdýchal Laughing Laughing Laughing ), které poprvé slavnostně (tramtaradáááá!) předvádím vašemu zraku.

Snad neurazím fanoušky Tokio Hotel.

Vaše Všelicos

P.S.: Věnováno Billovi Cool




Pan dokonalý aneb Tajné spiknutí mladých magorů


Za okny se tetelil motýlek s duhovými barvami na křídlech. Užíval si teplého slunce, které roztálo toho roku teprve druhý sníh a byl šťasten za to, že může žít. Unaven si sedl na parapet rodinného domu, za jehož okny probíhala zuřivá diskuze.

„Sakra Bille, konečně si to přiznej!“ rozkřikl se Thomas, hnědovlasý klouček na svého bratra, který uraženě kopal špičkou exkluzivní tenisky do nohy dřevěné židle, na které seděl a přitom listoval německým časopisem pro teenagery. „Naše popularita rapidně klesla, za chvíli po nás neštěkne ani pes...“
Blondýn po jeho levici přikývl: „přesně tak, Tom má pravdu... měli bychom odejít na vrcholu, ne se v tom pitvat...“
„Gustave, Tome, mlčte!“ povstal Bill a všichni zmlkli. „Mám plán. Ale musíme do toho jít všichni. Vy dva, já i,“ významně se zadíval na posledního člena skupiny, „Georg.“
„A co je to za plán?“ optal se bojácně poslední hoch.
Bill s vítězným výrazem v dívčím obličejíku pozvedl dvoustránku onoho časopisu tak, aby na něj všichni hoši viděli. „Tohodle potřebujeme. Je teď total in. S tím to půjde naprosto hladce. Může nám dělat křoví.“
Zbytek party nevěřícně zíral. Ten Bill je geniální! vrtalo jim hlavami, načež se na svého frontmana nábožně zahleděli.
„Jeden za všechny,“ podali si na stvrzení plánu ruce, „všichni za jednoho. Tokio Hotel vedoooouuu!“
„A žij sekundou,“ dodal Bill své oblíbené motto. „A teď,“ zamnul si dlaně, „pořádně poslouchejte. Musíme...“

Motýlek bez zájmu vzlétl, míře za vábným nektarem kvetoucích krokusů. Ignoroval stín, zákeřně se mu blížící do zad.
O chvíli později ho slupl kos.

*****

„Nemyslíš si, že je to příliš uhozené?“ nakrčila čelo Všel, hledě přitom na Semira, který se s pomocí blonďaté novinářky, Terezy Wox, soukal do obleku.
„Ne,“ odmítl rázně a narovnal si motýlka. „Oni mne prostě nesmí přehlédnout.“
Malá blondýnka zběsile zamrkala řasami. „Navíc je v tom naprosto úžasný,“ řekla hrdě, sklize za ta slova polibek.
Petra si poťukala na hlavu. „Promiňte, ale neonový nápis na zádech mi nepřijde normální. Ale což,“ pokrčila rameny, „jste dospělí, dělejte si co chcete. Já mizím, děcka mne čekají.“
„Pozdravuj oba!“ houkla za odcházející techničkou Wox. „A jestli to nevyřídíš, tak prásknu Nielsovi, že mu říkáš děcko!“ V odpověď už jen zahlédla jazyk, který na ni Všel vyplazila, načež za sebou zavřela dveře.
Gerkhan slezl z malé stoličky a přešel k zrcadlu, aby se mohl pořádně prohlédnout. Řasy? Rovné. Ústa? Perfektózo. Vlasy? Hladké a lesklé jako vždy. Zuby? Bílé jako perličky. Oblek? Dokonalý. Jsem prostě dokonalý, pomyslel si v duchu.
„Ty jsi tak dokonalý,“ zacukrovala Wox, neopovažuje se Turka ani dotknout, aby mu auru dokonalosti neporušila.
„Já vím,“ zazubil se Semir a naposledy se polaskal na líčku. „Proto také dnes večer obdržím Nobelovu cenu za dokonalost, má malá, nedokonalá novinářičko. Ale na to mám celý den. Přesně v osm hodin,“ pohlédl na nástěné hodiny, „mám jít na manikůru. Tak pojď, ať to nezmeškáme. Za chvíli začne ranní špička a já bych se jí rád vyhl.“
„A nezapomeň na fanoušky,“ zabručela blondýnka. „Těm se chci vyhnout zase já.“

*****

Dva Češi ve službách německé policie seděli v červeném autíčku a tiskli se blíže k vysílačce, zabudované do opěradla. Vlastně, vysílačka... spíše to bylo odposlouchávací zařízení. Oba muži byli totiž bývalí agenti... a ve službách dálniční policie se jim po Interpolu občas zastesklo. Takže teď s potěšením zachytávali hovor po hovoru mezi policejními auty, aby se dozvěděli drby od svých kolegů. Nikdy by ovšem nic, co tam zaslechli nikomu neřekli, přeci jen nebyli „drbničky“ jako jistý Turecký vrchní komisař. Tedy... zrovna to, co zaslechli toho rána, vyzradili. Ale to šlo o bezpečnost celé Akademie věd.

„Sakra, Pepi, slyšíš to?“ škytl Iljivič, mladý blonďatý polorus. „Opravdu-“
„Pšt!“ zarazil ho jeho bratr a oba sourozenci se zaposlouchali do dětského, pištivého hlásku, linoucího se z reprobeden po stranách auta.

„... dnes, ve dvacet nula nula mu tu cenu budou předávat. Georg říkal, že ty výbušniny sežene a někam je nastrkáme, v pohodě nás tam pustí, náš manažer sehnal V.I.P. lupeny. Až nastane zmatek, tak ho jen popadnem a u nás doma, ve sklepě, už ho přimějeme k poslušnosti. Prej je to hroznej blbec.“
„To jsem taky slyšel, ale ženský po něm jedou. Takhle bysme mohli sehnat i fanynky ze starších okruhů světové veřejnosti.“
„Jo, to Gustav taky říkal. No nic, jde sem máma, tak radši skončím. Uvidíme se ve škole, jo?“
„Jasan topol. Měj se, Bille.“
„Gerkhan bude náš. Tak čus.“

Ilčimu se nedostávalo slov. „To byla opravdu...“
„Ty děti z Tokio Hotel,“ polkl Pepi. „To by člověk neřekl, že jsou tak drsní... ale proč, ksakru, chtějí Semira? A proč zrovna v osm večer?“
Blonďák chytl černovlasého muže za loket: „brácho, ta Nobelovka! Dnes večer ji má dostat!“
„Chtějí vyhodit sál do vzduchu a unést ho! Bráško,“ zamnul si ruce a ušklíbl se, „naše služby jsou opět v kurzu.“
Glogoskij se zazubil. „Pepi, máš recht! Che che... musíme to říci i Petě a Karolině. Ať jsou taky v obraze.“
„To je samozřejmost,“ nastartoval Báňa auto a pomalu se rozjel pryč. „Určitě nám rády pomohou.“

*****

„Ještě vyleštit,“ poručil si Turek, obdivně mrkající na výbornou práci šikovné manikérky. Růžové nehtíky se jí opravdu povedly: i vedle sedící Wox bledla závistí nad tím, jak fešně s nimi Semir vypadá.
„Zajisté, pane,“ usmála se zvědavá mladá žena plaše a sáhla po nářadíčku, které k úkonu potřebovala. Byla velmi pohledná a vyměňovala si s Gerkhanem letmé pohledy; ty však na Terezin vkus trvaly moc dlouho.
„Echrm,“ odkašlala si. „Semirku, půjdeme potom někam na oběd?“
Přikývl gestem hodným krále: černovláska s jeho dlaní ve své se ušklíbla. Jako Jindřich VIII., pomyslela si. Jen mu tady chybí zástup manželek a kat. „Hotovo,“ pustila komisařovo dlaň a předložila mu účet.
„Wox, zaplať to,“ popleskal blondýnku po hlavě jako svého psa, který byl touto dobou na zdravotní dovolené na Seyschelách a odkráčel ke stříbrnému BMW. Tereza vytáhla peněženku a zaskřípala zuby.
Manikérka jí chlácholivě pokynula. Tak takové to je žít s celebritou...

*****

„No teda, Georgu, to ses vytáhnul,“ zamručel pochvalně Tom. „Vypadá to fakt nebezpečně.“
Listing zasykl: „taky to je nebezpečný, ty pako. Děda to odcizil státu, je to starý aspoň šedesát let, možná i víc. Tak si s tím moc nehraj,“ vytrhl pumu kamarádovi z ruky, „nebo to vrátím na půdu a z naší akce nic nebude.“
Tom se zděsil: „Liste, to mi nedělej... brácha by nás zabil, znáš ho...“
„Jo, znam,“ sklesl Georg. „Už tý slávě moc přičichl,“ odložil starou německou výbušninu na stranu a začal si hrát se zlatým mobilem posázeným diamanty, který mu visel na krku. „Nevím, jak ho to mohlo tak změnit. Já jsem pořád stejný!“
„Já taky,“ pokrčil rameny Tom a usmál se do objektivu paparraziho, který se objevil u okna. „Ale je to můj brácha, chci aby byl šťastnej. A když mu k tomu pomůže ten polda, tak proč ne.“
„Máš dobré srdce, Thomasi,“ spustil kazeťák, ze kterého napůl holčičí hlásek řval „monzůůůům“, Listing.
„Já vím,“ zabručel hoch a otevřel okenici, aby se mohl podepsat holčičce, která se vytrvale dožadovala jeho autogramu.
Být slavný je dřina.

*****

Báňa smykem zabrzdil před stanicí dálniční policie a vtrhli do kanceláře ke komisaři Kranichovi, parťákovi Gerkhana a příteli Karoliny Kaaj, jako velká voda. „Kde je Kája?“ pronesli unisono, načež zkoprněli, vyděšeně hledíc, co to Tom dělá.
„Doma,“ odsekl načuřeně Kranich a mávl jehlicí, kterou svíral v pravé ruce. „Nebylo jí dobře.“
Ilči se poškrabal na hlavě. „A co to, sím tě, robíš?“
Tom zavřel oči, snaže se uklidnit. „Háčkuju,“ pronesl. „A zrovna mi utekla tři oka, tak jestli mne nechcete naštvat, tak mne to nechte dodělat. Do zítřka to musím mít, mám to za úkol na háčkovací kurs, kam chodím.“
Pepi se bál zeptat, ale nakonec to udělal: „a co,“ začal opatrně, „máš uháčkovat?“
„Přehoz přes postel,“ cvrnkl do ubohých deseti centimetrů, kinklajících se na hliníkové jehlici. „Pak ho chci dát Danielovi, ten jeho už prý dosloužívá.“
„Tak hodně štěstí,“ ušklíbl se Báňa a raději vystrčíl nechápajícího bratra ven.
Ten jen rozhodil rukama. „Co to bylo?“
„Bláznivý jeřáb,“ zavrčel Pepi. „Pojď, musíme za tou Kaaj.“
„Tak dobře,“ kývl neochotně Ilči a loudavě zamířil za svým kolegáčkem: a přesně v ten pravý okamžik odcizil koblihu ze stolu policisty Millera a metelu blesku se vypařil z místnosti.

Řev „kde je má svačinka?!“ dolehl až k nim.
A to byli tři ulice od služebny.

*****

„Ohó, takže fiflenu chtějí unést malé, zmalované dětičky?“ ušklíbla se Karolina, zatímco promíchávala hrnec s bublající tekutinou, která naplňovala místnost sladkou vůní perníkové omáčky.
Ilči se ušklíbl: „jo, chtějí. A dokonce plánují použít nějaké výbušniny, které patřily nacistům.“
„Výbušniny?“ Kaaj zalapala po dechu. „Ale... s tím nic nenaděláme, kluci. Tokio Hotel mají podle bulváru ochranku jako italská mafie.“
„Tak to by měla být hračka,“ ozval se do útrob lednice koukající Pepi. „Vyřídit mi ji trvalo jen deset minut,“ poukázal na případ, kdy byl v Itálii.
„Dobrá, Martine,“ odsouhlasila mu to žena, „ale to jsem jen vybrala špatné přirovnání. Prostě ne... Vyšli jsme ze cviku, všichni tři.“
„Čtyři,“ opravil ji Glogoskij. „Nezapomeň na Petru.“
Vytřeštila oči: v tu chvíli se o omáčku v hrnci přestala zajímat. „Vy snad chcete odvést matku od dítěte? Vzpamatujte se! Co když něco nevyjde, co když se jí něco stane?“
„Kájo, nic se jí nestane. Bude jen naše hlídka,“ chlácholil ji Báňa, vynořivší se s banánovo-čokoládovým jogurtem v ruce jedné a se lžičkou v ruce druhé. „Taková malá pojistka! A o prcka se jí zatím postará Nie.“
„Jo,“ podpořil bratra blondýn, „už je dost velký na to, aby se postaral o sebe i další osobu.“
Kaaj vypla plyn a opřela se o sporák. „Kdybych, říkám KDYBYCH s vámi do toho šla,“ pronesla tiše, „kdo by se postaral o ty výbušniny, zatímco byste zneškodňovali ty fracky?“
Bratři se na sebe zahleděli. Věděli, že mají vyhráno.

*****

„No jistě, že do toho půjdu!“ Daniel Stahl se tetelil blahem, až mu červený motýlek poskakoval na štíhlém krku. On, kriminálník, a bude spolupracovat s takovými jedničkami! Šarmantně si oprášil rukávy černého saka. „Bude mi velkým potěšením zachránit život muži, jehož milé jsem způsobil tolko trápení!“ A navíc se pomstím těm děckám, ušklíbl se. Už nám do pizzerie nechodí tolik milovníků kvalitní italské hudby jako dřív. Odvádí nám zákazníky, mrňátka!
„Vždycky jsem věděl, že je na vás spoleh, Stahle,“ potřásl mu rukou Pepi.
„Děkujeme mockrát,“ zazubil se vděčně Ilči. „Vaše služby budeme vskutku potřebovat.“
„Rád opět uvidím něco, co mi připomene chvíli, kdy jsem se dal na scestí, abych již příště neklopýtl. Kdy a kde se ona záležitost konati bude?“ projel si Daniel hnědými vlasy.
„Sejdeme se v šest hodin ve Velkém sále kulturního domu, Dane. Hlavně nezapomeňte vše co potřebujete,“ oznámil mu Pepi hlavní body plánu a společně s bratrem, který se chvěl vzrůstajícím vzrušením z akce, se odešel připravit na večer.

Stahl za nimi zavřel dveře a s neproniknutelným výrazem prošel domem až ke schodům do sklepa: sešel po nich dolů a usedl na židli.
Natáhl ruku a láskyplně přejel po šperháku, který se válel na stole. Cítil v kostech, že dnes nastane chvíle, kdy ho konečně použije. Znovu se zvedl a začal netrpělivě pobíhat po místnosti, aby si připravil vše na nadcházející večer. Zvířil tak prach, který se mu usadil na obleku: když to zjistil, zakvílel a vyběhl nahoru do ložnice, kde se svlékl a odhodil zaprášený oblek na již opraný, modrý přehoz postele. Vzpomněl si přitom na Kranichův slib: ten však v dané chvíli hodil za hlavu. Právě měl před sebou hrozné dilema: chtěl večer vypadat dokonale.

Otevřel dveře šatní skříně a začal se zmateně prohrabovat mezi naprosto stejnými obleky, dumaje, jaký z nich si má vzít.

Ten černý... nebo ten černý?
Nakonec se rozhodl pro úplně jiný (ale jinak samozřejmě naprosto stejný), který si zakoupil minulý týden. Oblékl se do něj a spokojeně se postavil před zrcadlo. A vůbec nevěděl, že výraz, který nasadil, byl naprosto totožný jako Semirův toho rána.

*****

Semir nasedl do velké černé limuzíny a Wox se stydlivě usadila vedle něj. Vidět ji někdo z redakce, asi by se dost divil: jindy divoká, za každou senzací se hrnoucí krvežíznivá novinářka klopila oči k zemi a přemýšlela nad chováním. Ale ne nad svým, jak si myslel vedle trůnící Gerkhan, ale nad chováním svého přítele.
Zahleděla se na něj a přimhouřila oči. Celý den jí vrtala hlavou Všeliina slova: copak je opravdu možné, aby byl její turecký komisař opravdu takový? Aby byl nenormální? Copak ho změnila pouhá nominace na Nobelovku...?
Nejistě se k němu přitiskla a vzala muže za ruku: chlácholivě ji stiskl a políbil ji do vlasů. „Klid, Woxyčko. Vím, že byl dnes perný den... ale čekají nás světla ramp. Možná jsem se dnes choval dost hloupě,“ přiznal a uchopil ji za bradu, „ale vynahradím ti to, ano?“
Rozzářily se jí oči. „Tak jo. Už jsem se bála, Semirku, že ses změnil.“
Pohladil ji po lokti a zavřel oči. A začal si představovat chvíli, kdy bude držet Nobelovu cenu v rukou.

*****

„Takže...“ Pepi se soustředil na mapu. „Petra a Karolina se soustředí na ochranku těch holátek. Holky?“
„No jasan,“ zamrkaly svorně ženy.
„Sladké úsměvy, verze dívka v nouzi... známe to, neboj,“ zazubila se Kaaj.
Ilči pohodil zářivě slaměnými vlasy. „Já s Martinem se pustíme do těch dětí. Nějak je k sobě přilákáme.“
„A na co? Na lízátko?“ poťukala si na čelo Všel.
„To by taky nebylo špatný a rozhodně mnohem levnější... ale ne,“ uchechtl se Pepi. „Nalákáme je na pyrotechniku. Po té se utlučou.“
„Mezitím,“ vrhl Glogoskij významný pohled na Stahla, který lehce poskakoval z nohy na nohu, „se Daniel vydá hledat ty výbušniny. Až je bude mít, řekne nám to do vysílačky. Teď si to všichni naladíme na-“
„Na pětku,“ zamručeli všichni automaticky a se smíchem naťukali číslo pět na displeji.
„Výborně,“ zazubil se blondýn. „Tak... myslím, že můžeme vyrazit.“

Daniel se na schodech odpojil od skupinky a za pomoci šperháku se vloupal do dosud zavřených dveří, za kterými chtěl začít hledat, protože si na nich při vstupu do atria všiml rýh na futrech. A štěstí mu přálo: pronikl přímo pod pódium, kde se skvěla obrovská bomba s velkým, černým křížem na bílém podkladu. Zamnul si ruce a poklekl k ní, přejížděje těsně nad jejím povrchem hebkými dlaněmi. V očích se mu zasvítilo, když si pomyslel, jak krásně by kolínský labyrint letěl s použitím její síly, jaká by to byla neskonalá a úchvatná nádhera, beroucí dech...
Zarazil se.
Jeho staré já, které na chvíli vyplulo na povrch, přebilo to nové. „Nesmíš!“ zašermoval před sebou rukama a postavil se. „Nesmíš!“ zopakoval a popadl bombu do náručí jako kupu akt, vyběhnuvše s ní k autu, které mu stálo před budovou. Lidé, vcházející vraty, před ním vyděšeně uskakovali.
„Neeeeesmíííííííííš!!“

*****

„A Nobelovu cenu za dokonalost získává muž, kvůli kterému tato kategorie v tomto roce nově vznikla: naprosto dokonalý vrchní komisař, Semir Gerkhan!“
V sále se setmělo a na pódium vběhl temný stín, kterému na zádech svítil – aby mu ladil k nehtům - růžový, neonový nápis „Semir Gerkhan is the best“. Přivítal ho hromový potlesk... ale náhle neon zhasl a na dřevěném pódiu zacupitaly čtyři páry dalších nohou.
Semirovo „co to jééééé?“ se neslo sálem. Který začal šumět dohady.
Co se to, propána, děje?

Ve druhé řadě zacvakaly kouhoutky zbraní, jejichž jindy strach vzbuzující zvuk utonul v moři hluku okolo: to se Pepi a Ilči zvedali, aby mohli vyběhnout za malými zloději nádherných Turků.

„Kam mne to vedete?“ pípl Gerkhan, když se dostal na světlo a spatřil čtyři děti, které ho někam táhly.
„Na autogramiádu,“ zavrčel Thomas a začal vytáčet číslo jejich manažera na číselníku.
Semir nakrčil nos: „nikdo mi neřekl, že před předáním budu muset rozdávat podpisy... ale no tak dobře. Co by člověk neudělal pro fanoušky, že?“
Hošík si s ostaními vyměnil znechucené pohledy, když v mobilu luplo a ozval se hlas volaného. „Ahoj! To jsem já, Tom. Máme ho, Andrejko. Hned zítra s ním začneme točit desku, aby se vžil mezi nás. Jistě, bude bydlet u nás. Řekneme,“ ztišil hlas, aby ho Turek nemohl slyšet, „že je to součást podmínky pro získání Nobelovky, o které se nemluví. Neboj se, vše bude OK. Jsi skvělý manažer, ještěže tě máme. Tak se měj, tě pic!“

Na druhém konci města se žena s mobilem v ruce, v místnosti plné sešívaček, hystericky rozesmála. „Konečně tě mám, Gerkhane!!! Jsi můůůůůůj!“

*****

„Oni mi ho sebrali,“ škytala Wox ve starém černém autíčku, s čelem na rameni mladého elegána. „Co... co když mi ho nevrátí?“
Daniel Stahl ji nemotorně hladil po zádech. „No tak, slečno Terezko, neplačte mi tu. Vše bude opět v pořádku, uvidíte.“

Nikdo zpočátku nemohl uvěřit vztahu, který mezi blondýnkou a polobláznem vznikl: poté, co spolu jako rukojmí a její držitel strávili společný čas v labyrintu, vytvořila se mezi nimi nějaká prazvláštní chemie.
Wox Stahlovi důvěřovala ve všem, co dělal: a Daniel se jí útrapy, které zažila, snažil vynahradit.
Proto ji teď k sobě tiskl a chlácholil. Měla v jeho srdci zvláštní místo.

Stahl ani nevěděl jak, ale náhle stál venku a otevíral kufr auta.
„Danieli? Co to děláš?“ pípla blondýnka tiše, kulíc na něj modré oči.
Mladý muž zadumaně mlčel. Očima přejížděl po ukryté bombě... a přemýšlel.

*****

Pepi a Ilči uháněli chodbou, našlapujíce jen na špičky, aby nadělali co nejméně hluku. Co však nedokázali pochopit bylo, kam se pětice poděla.
Safra, čtyři kluci a dospělý muž musí být zákonitě slyšet! Musí vydávat nějaký zvuk, musí být přinejmenším slyšet jejich kroky!

Oba sebou cukli, když nedaleko od nich práskly dveře. Pohlédli na sebe a souhlasně pevně stiskli pistole: vzápětí se rozeběhli tam, odkud se to ozvalo. Přiběhli však pozdě.
Tmavomodrá Audi se s vrněním rozjížděla pryč.

Sprinter Ilči se zamračil a rozeběhl se, seč mohl. Hypermoderní auto však mělo mnohem vyšší zrychlení než on a tak mu celkem rychle mizelo v dáli. „To snad ne!“ zařval naštvaně a kopl do hydrantu po jeho levici. „Já se z toho zblázním!“
„To nedělej,“ houkl na něj Daniel skrz spuštěné okénko svého malého auta. „Raději nasedej, ještě máme šanci je stihnout.“
Glogoskij o Stahlových slovech při pohledu na starodávný, i když udržovaný Fiátek převelice silně pochyboval, ale přesto do něj naskočil, nastrkaje se k Petře, Karolině, Pepimu a Wox, kteří se tam už i bez něj tlačili jako sardinky v konzervě.
„Držte se!“ hvízdl Stahl a dupl na plyn, aby se jeho autíčko jako vytrvalý černý lovec mohlo vydat za rychlou tmavomodrou kořistí.

Nevěděli, zda jsou hošánci z Tokio Hotel tak hloupí nebo o nich opravdu neví: pravdou však bylo, že zastavili přímo před na růžovo natřeným jednopatrovým domkem a vůbec se o malý Fiat nezajímali. Vyskákali z něj společně se Semirem... a řidičkou, která byla hlavně Pepimu velmi povědomá.
Při pohledu na kraťoulinkou minisukni a upnutý, křiklavý topík zapraštěl klouby: tak kvůli téhle cuchtě přišla jeho přítelkyně Monika o práci? A když se ho bratr optal, proč se tváří jako nasupená gorila, jen divoce zavrčel. „Málinka.“

*****

Semir sebou v sevření drobných ruček divoce, zděšeně zmítal. „Ne, prosím, ne! Smilování, milost!“
Se sešívačkou v ruce a šíleným pohledem v obličeji se k němu blížila bývalá sekretářka, Andrea. „Ale ano, Semire. Vždyť to sám musíš cítit... my dva – my dva jsme si souzeni. A já nás NAVŽDY sešiji k sobě, mehehehe!“ pozdvihla kancelářského pomocníčka nad hlavu.
Její fanatický chechtot přerušil malý Bill: „ale Andreo... on má vystupovat v naší skupině! Jako křoví!“
„Ach, ty malý zmalovaný hlupáčku,“ ušklíbla se ošklivě Schäferová. „Málinko?“ mávla rukou a dvakrát na zkoušku cvakla jen tak do vzduchu, až Semir naprosto ztuhl. „Víte co máte dělat.“
Hloupoučká blondýnka kývla a zdvihla baseballovou pálku, která se válela na zemi. Potom hošíky jednoho po druhém klepla po hlavě, až se skáceli jako zvadlé hrušky. Nakonec, dle Andreina plánu zneškodnila i sama sebe.

Schäferová a Gerkhan osaměli.

„Semirku,“ cvakla Andrea a přišpendlila jeho rukáv ke svému, „budeme spolu na věky věků. Nikdy jsem tě nepřestala milovat!“
„Ale Andreo, já mám přítelkyni a-“ pokusil se bránit Semir, ale krvežíznivá žena ho znehybnila další kovovou sponkou, která jim protentokráte spojila oblasti ramenní.
„Neunikneš mi, sladký Turku. Miluji tě! A nikdy se tě nevzdám!“

Daniel, naslouchající pod oknem, si otřel slzu dojetí, která mu skápla z líce na červeného motýlka.
Taková věrná žena! pomyslel si. Celou dobu na něj čekala!
Ale... mladý komisař patří ke slečince.
A modrooká slečinka by bez něj chřadla!

„To nedopustím!“ vykřikl náhle a po vzoru akčních filmů proskočil sklem, zasazeným v okením rámě, ignorujíc poškození a potrhání svého nového (ale jinak pořád stejného) obleku. Vytrhl sekretářce sešívačku z ruky a než ta stačila něco udělat, již byla od Gerkhana odtrhlá a čtvero paží českých policistů, kteří do místnosti vpadli společně se Stahlem, ji odtahovalo pryč. Hezky z dosahu.
Nepočítali však s tím, že blondýnka se s nějakým rádoby zneškodněním nehodlá smířit: vpochodovala za přáteli a postavila se Schäferové tváří v tvář.
„Andreo?“ přimhouřila oči. „To vy jste nechala Semirka unést?“
„No... ano!“ zamžikala dotazovaná.
„A použila jste na něj sešívačku?“
„Ano,“ nechápala Andrea, kam novinářka se svými dotazy míří.
Wox spokojeně kývla. „To jsem chtěla slyšet.“ A po vzoru Chucka Norise se rozmáchla a... uhodila Andreu do obličeje.
Ta bolestivě zkřivila obličej a stiskla si nos. „Auuuuu!!“
Tereza se zadostiučiněním přiskočila k Turkovi a vrhla se mu kolem krku. „TEĎ koukej, kancelářská mrcho.“
Schäferová vytřeštila oči. Dokud měla naději, že bude Gerkhan její, zůstávalo jí v hlavě alespoň trochu rozumu: ta špetka, co jí po nepříjemném incidentu na stanici dálniční policie zbyla, se však v tuto chvíli naprosto vypařila. Kdyby ji nezachytily ruce mladých policistů, určitě by spadla na zem. Takhle jim jen visela v náručí a vydávala nelogické „brrrrrrm brrrrrm brrrrrrrrrrrrrm!“, přičemž si jezdila ukazováčkem přes rty jako malé dítě.
„My ji raději odvedeme,“ navrhl Ilči za Báňovo horlivého přikyvování a násilím ji odtáhli, vytáčeje přitom číslo na nejbližší psychiatrickou léčebnu, jejíž číslo a následné doporučení jim ochotně poskytl Daniel.
Petra s Karolinou se postaraly o Málinku a hošíčky. Odtáhly je do starého kumbálu na druhém konci domu, odkud zavolaly policii: a zatímco ženy čekaly, Wox s Gerkhanem osaměla.

„Turečku,“ hlesla mazlivě, „já se o tebe tak bála...“
Semir ji pohladil po skráni, pečlivě vole slova: „Woxyčko... já... já už nechci nějakou cenu. Víš, jak se tady na mne Andrea vytasila s tou zbraní, tak jsem si uvědomil, že nejvíc na celém světě mi záleží na tobě. Nechtěl bych,“ oklepal se, „žít s někým jiným než s tebou, Terezko. Nějaká Nobelovka mi může být ukradená...“
Blondýna zaslzela. „Semirku, to je to nejhezčí, co jsi mi kdy řekl!“ a v záchvatu dojetí ho políbila na rty.


Vše se nakonec v dobré obrátilo.
Děcka z Tokio Hotel musela za trest nastoupit do technických služeb, aby pomohla zvelebit své město a jejich kariéra nadále pokračovala s novou písní „Lacláče a bodáky, to je pohoda“.
Semir Gerkhan se vrátil zpátky do svého normálního stavu: opět z něj byl příjemný, i když krapet cholerický kolega a přítulný, všímavý přítel.
Vše se v dobré obrátilo.

Ale vlastně... vše ne.
Toho dne se krom Millerova řevu ozval ještě jeden. A rozhodně nenaznačoval, že je v domácnosti vše v pořádku.


„Niiiiiiiiiiieeeeeeeeeeelsi! Tys mu dovolil čmárat po zdi? Jak usnul? Uaaaaaaah!!!“


Konec...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Pan dokonalý aneb Tajné spiknutí mladých magorů
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tak přesně to jsem potřebovala.... Cool Cool Cool Cool Cool Cool díky, Všelítko, že jsi to sem dala! *20*

To je super, jak spolu všichni pečou, dokonce i s milovaným blázínkem Danielem, srdíčkem mým roztomilým! Laughing
Ó... jak se Stahlíček mile chová ke Slečince, no není to úžasný chlapec?
Semirek by si zasloužil dostat do nosu, náfuka - ještě že ho andrea moc nepoškodila a on se tak mohl začít chovat normálně.

Semir sebou v sevření drobných ruček divoce, zděšeně zmítal. „Ne, prosím, ne! Smilování, milost!“
Se sešívačkou v ruce a šíleným pohledem v obličeji se k němu blížila bývalá sekretářka, Andrea. „Ale ano, Semire. Vždyť to sám musíš cítit... my dva – my dva jsme si souzeni. A já nás NAVŽDY sešiji k sobě, mehehehe!“ pozdvihla kancelářského pomocníčka nad hlavu.

SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU, SMAJLÍK S PĚSTIČKOU!!!!!

---------------------------------

Ach, úžasné, dávám 1 s ********************** Laughing

W.

P.S.: už se ozval Bill s děkovačkou? Laughing Laughing ale vem si, že o nich teď skoro není slyšet... aby toho Semirka fakt neunesli, aby si zvedli popularitu! Crying or Very sad Confused Shocked Mad Rolling Eyes Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 187
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Už ten název Laughing Laughing Laughing

Moc pěkné

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Wox: Jsem ráda, že máš radost, Woxando Laughing Laughing Laughing

eron: Děkuji Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 549
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    :Dstrašlivá sadistka, ale fakt strašlívá napsal:
    „Ještě vyleštit,“ poručil si Turek, obdivně mrkající na výbornou práci šikovné manikérky. Růžové nehtíky se jí opravdu povedly:

    Všel, tak jestli jsem si doteď říkala, že to je jen mírně potrhlé a ne nijak ztřeštěné, tak teď už jsem si stoprocentně jistá, že to je strašlivě ztřeštěná věc, ale skvělá Very Happy. Tak Semir má dostat nobelovku a Tokio Hotel (mimochodem, pletu se, nebo je to nějaká strašně oblíbená popová skupina?).

    Jéééé, Tomík a háčkovací kurz? wow:D

    Všelísek, kdo jiný, napsal:
    „Tak dobře,“ kývl neochotně Ilči a loudavě zamířil za svým kolegáčkem: a přesně v ten pravý okamžik odcizil koblihu ze stolu policisty Millera a metelu blesku se vypařil z místnosti.

    mi skoro připomíná Hotteho:D

    autorka skvělých posledních vět napsal:
    Řev „kde je má svačinka?!“ dolehl až k nim.
    A to byli tři ulice od služebny

    komentář v úvodu:D

    Jujda, Peťula má dítko? Škoda, že tu není aspoň, jestli je po otci:)

    Stahl, Stahlík, já pořád, že to jméno znám z povídek od Wox, a ono ne, zaměnila jsem ho s Dahlem, a pak mi naskočilo, odokud znám spojení Stahl, Wox a červený motýlek:))) Wow!

    A najednou, jakmile jsem se smířila s tím, že tohle dílko je svým způsobem trošičku ztřeštěné, si uvědomuji, jak je psychologicky propracované a kolik až bolestivě pravdivých mouder jsi tam (vtipně a lehce) vlastně ukázala.

    Very Happy Všelka svým uper stylem napsal:
    Wox spokojeně kývla. „To jsem chtěla slyšet.“ A po vzoru Chucka Norise se rozmáchla

    to je opravdu výstižný popis, vážněSmile


    A ten konec, tak harmonický a na jednou....Very Happy

    takže shrnutí, z deseti možných bodů? 21,751891618:)



_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Fí: Teda, Tvůj komentář je opravdu vyčerpávající Laughing Laughing Pokusím se dát alespoň z poliviny takovou odpověď Embarassed

Táááákže... Ano, Tokio Hotel je nesmírně populární skupina, pocházející z Německa, která oblbuje mladé dívky. Znám jednu, která má ve statusu na icq "Bille, miluju Tě, čekej na mne, za týden jedu do Berlína" a myslí to smrtelně vážně X( A mám v družině holku, co se snažila vydupat si přezdívku Billinka (což jsme jí párem šikovných psychologických tahů vymluvili Laughing ). Naštěstí už zájem okolo nich krapet opadá... ale když jsem psala tuto povídku, taky byli na 1. místě všech hitparád.

Tom háčkuje rád, tos nevěděla? I když je fakt, že zatím v Kobře prozradili jen to, že si po nocích vyšívá... Laughing Laughing Laughing

Hotte s koblihou propásl svou šanci. V povídce totiž chybí, jak chudáček číhal za rohem a po Ilčiho zásahu týden plakal.

Jo, dítko "má" už na konci trojky tragédky Smile A je po otci, neboj Very Happy Zrzeček se zelenými kukadly a se zálibou v rozebírání autíček (to má od obou Laughing ).

Jsem velice ráda, že sis něčeho všimla a sice oho, co jsi nazvala "moudrem" Embarassed Snažím se něo takového nacpat do každé povídky, tudíž i do téhle a pokud sis z ní něco málo, maliiiiičko odnesla, jsem jen ráda Embarassed

A dekuji za obodování a vůbec za koment!!! Very Happy

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Hodně štěstí a zdraví, Stahlíčku Very Happy
A bacha na Tokio Hostel, teď mají nějaký problém s údajným mlácením fanynek - jsou to asi ranaři, nejen zmalovaná děcka Cool
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pan dokonalý aneb Tajné spiknutí mladých magorů
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma