Jak se vám líbí toto dílko? Hodnoťte, prosím, jako ve škole.. |
1 |
|
100% |
[ 2 ] |
2 |
|
0% |
[ 0 ] |
3 |
|
0% |
[ 0 ] |
4 |
|
0% |
[ 0 ] |
5 |
|
0% |
[ 0 ] |
|
Celkem hlasů : 2 |
|
| Drsný a drsnější (poteče krev, děti) | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 4.12.2007 10:55 |
|
|
|
|
Konečně jsem vyhrabala tento Woxyin a můj majstrštyk Nezlobte se za ty části, psané tučně... ale nějak mi tu chyběly tak jsem je sem taky hodila. A pod txtem najdete náš úplně poslední komentář k této magořině Zdraví
Všel
Drsný a drsnější (poteče krev, děti) (název vymýšlela Wooox, ne jááá!!!! Fááááákt!!! Help meeee!!! Ona mne bije!!!) (abych ji nemlátila, dacana drzého... taky byste si bouchli, kdyby Vám Všelicos celý den říkala, jak Vás povede na vodítku. Dokonce mi dneska v ZOO marketu chtěla koupit obojek s rolničkou! )
Byl hic. Sluncem rozpečený tér se roztékal, lapaje do svého černého vězení nebohý hmyz, aby ho mumifikovaný zachoval pro příští generace, jakožto moderní verze jantaru. Pneumatiky aut se do něj bořily jako nohy sněžného muže do závějí majestátných, k nebi sahajících Krušných hor: nejinak tomu bylo u navoskovaného stříbrného BMW, které v sobě ukrývalo nepředstavitelně úchvatný poklad. Jinak se tomu ani nedalo říci: za volantem házel odlesky svých zářivých, zdravých, bílých zubů kolínský komisař Semir Gerkhan, vedle něhož s utrpením v sympatické tvářičce dlel technik Niels Hartmutt. Ten se pro dnešní polední pauzu stal dočasnou náhradou za Toma Kranicha, který se smažil společně se svou přítelkyní Karolinou na střeše budovy dálniční policie v zoufalé snaze dohnat Turkovu snědost.
Vale dostavší Gerkhan si však za věrolomného přítele brzy našel náhradu: za druha, s nímž by se vydal na oběd, si z ohromné množiny zájemců především ženského pohlaví vybral právě veverkovlasého zaměstnance KTU. Po prvních pěti vteřinách však své volby začal hluboce litovat, neboť Hartmutt okamžitě spustil nemelodicky znějící lament o nedokončené práci, hordě papírů na stole a o Schrankmannové, údajně cosi zlostně mumlající o Halighooge. A tak malý Turek s povděkem kvitoval, že jejich cesta k cíli trvala pouhých deset minut: sotva se jeho ladná nožka dotkla rozpáleného betonu, s hrůzou konstatoval, že by mu u depresního technika bylo lépe. Se zuřivým máváním a s čímsi, co se velice blízce podobalo bavorskému jódlování, se k němu blížilo cosi, čemuž v hlavě dal jméno „růžovoučký běs z údolí“.
V kostýmu buclatého velikonočního králíčka s nadýchanou baletní sukýnkou kolem pasu se k nim nadsvětelnou rychlostí blížil Schröder, nadšený výraz ve tváři. „Semire! Hartmutte! Vítejte! Dnes jste mí první zákazníci!“
„Proč asi,“ utrousil Semir pod vousy a podepřel zrzavého mládence, pod kterým se - překvapivě - leknutím podlomila kolena. „Ahoj Schrödere,“ zvýšil hlas na normální, lidským uchem slyšitelnou frekvenci, „dneska vaříš jenom pro bárbíny, nebo si taky můžeme něco dát?“
Hartmutt se zdržel komentáře: držel si ruce na prsou a snažil se zklidnit divoce bušící srdíčko, ve tváři zelený jako... jako. No... jako!! Kruci. (Nevymyslely jsme příměr. A Jollyho ponožky smrdí.)
Kai-Uwe se zeširoka usmál, až se mu v poledním slunci zaleskly zlaté plomby. „Jasan, že můžete! Mám růžové dny! Když může mít --- nepovolená reklama --- mexické dny,“ odfrkl si, „proč já bych nemohl mít růžové?“ A hrdě obhlédl svůj obchůdek.
Semir s Hartmuttem pootočili hlavy a do jejich zorného pole padl mužův svatostánek. Kostru mu zdobily srdíčkové balónky barvy lila, na pultě se skvěla načepýřená cukrová vata, v laciném mrazáku z bazaru tála jahodová zmrzlina očividně staršího data výroby a v lahvích na své nebohé pijany čekala malinová šťáva.
„Heh,“ postavil se Niels konečně na vlastní chodidla, „Schrödere, víš o tom, že Evropská unie má na kvalitu uchovávání potravin poměrně striktní normy a vysoké penalizace za jejich nedodržování?“
Schröder jen máchl tlustou ručkou. „Klid, zrzoune. Kontroloři si u mě fechtla asi nepostaví, ne?“ Vplul na svůj prodejní plácek a našpulil rty. „Tak co to bude?“
Policista a technik rezignovaně pokrčili útlými ramínky a vychrlili na Kai-Uweho své objednávky. Semir popadl do pacek malinovku a misku rozblebtané zmrzliny, k čemuž k jeho překvapení obdržel gratis brčko a lžičku; Hartmuttovu zamilovanému pohledu neodolala cukrová vata, do níž okamžitě zabořil své zoubky.
„Hej!“ uchechtl se Semir poté, co se Nielsovi pod nosem zaskvěl efektní růžový knírek. „Konečně vypadáš jako chlap, Hartmutte!“
Niels, žmoulajíc urvaný kus vaty chtěl už už něco uraženě odseknout, když tu se ozvala rána, doprovázená zoufalým jekotem „neeeeeee! Moje jogurty!“, který následovalo sborové „pšššššššt!“
(Pšt? Odkdy se u nehod zvolává pšt? Není v tom nějaká chujovina? Ojoj, tohle asi nebude normální povídka... Copak tam dělají jogurty? Jogurtí se? Bude legrace? A co Jan Tleskač, dá si taky jeden? )
Trojice sebou trhla jako šavlozubým tygrem poplašená vačice: jejich kukadla briskně vyhledala zdroj hluku, který vypátrala v nyní již neforemné dodávce, jejíž předek byl elegantně omotán okolo betonového sloupku. Onen výkřik beznaděje vyšel z úst řidiče, který si začal kostnatými prsty s platinovými prsteny rvát rozježené, křiklavě modré vlasy ze šišaté lebky a jeho šikmé oči mu div že nevypadly z důlků.
V Semirovi se probudil dálniční policista: nadějně zavětřil a pak se, narozdíl od Schrödera, který držel OPĚT se klátícího Hartmutta, vydal ke zdemolovanému autu. Jeho ručka šmátralka již sahala do náprsní kapsičky, aby se nebohý řidič mohl pokochat sexy fotkou na komisařově služebním průkazu, když v tom se modrovlasý muž vrhl před dveře od úložného prostoru, chráněje jej vlastním tělem. „Nee! Jděte pryč!“
Turek se zamračil. To ten otřes z havárky, pomyslel si. To už jsem viděl několikrát. Naposled u té blondýny, co to do nás napálila. Domnívala se, že je pes a v jednom kuse Tomovi očuchávala nohu. Policista se tedy nadechl a vložil do svého – již tak úchvatně melodického – hlasu ten nejvlídnější tón. „Dobrý den, pane řidiči, máte snad nějakou potíž?“ No jasně že má, odpověděl si v duchu a pokrčil nos nad záplavou azurových kučer, kterou muž oplýval. Jenže s tím ti pomůže jen psychiatr. A to ještě kdo ví jestli.
Kostnatý mužík nervózně přešlápl, připomínaje tak Pljuščenka po obrně. „N...n....ne! Prrrr.... pryč!“ začínal chlapík šílet. „Vy... jděte pryč!“
Gerkhan koutkem oka zahlédl, jak na něj jeho přátelé civí: odkašlal si tedy a – chtěje si zachovat image superpoldy – jemně, jako by byl modráček z porcelánu, ho odstrčil. „Posaďte se, pane,“ mrkl spiklenecky, „já vám zatím zkontroluji náklad...“
Chlapík hystericky zakrákal a znovu se vrhl před auto a to se již nesmírně extrémně bystrému tureckému komisaři s vyvinutými lýtkovými svaly zdálo podezřelé. Znovu modráčka odstrčil – tentokrát však méně něžně – a zašmátral po klice od dveří.
Tu se za jeho zády ozval strašlivý jek. Člověk by neřekl, že se tak děsný zvuk může vynořit z lidského hrdla. „Zachraňtéééééé jogůůůůůůrtýýýýýý!!“
Křídla dveří se rozlétla tak prudce, že rychle uskočivší Tureček tak tak spasil svůj fešný čumáček...
(Tak nevíme, zda to dopíšeme, protože se samy bojíme! Protože... vy ani netušíte, co přijde! Ta hrůza, ten děs! Výjevy, ze kterých se tají dech a ze kterých slabší povahy (mehehe ) omdlévají! Je jen na vás, zda budete mít odvahu číst dále... Stephen King je proti nám totiž HADR! Muhehehehehehe!!!! )
Na denní světlo se tak dostaly hory jogurtů, které se k Semirovu překvapení začaly pohybovat vpřed ve zmateném úprku. Celá plata a plata banánovo-čokoládové mléčné pochoutky se drala ven, nesena silnými pažemi asijsky vyhlížejících mužů v černých oblecích. A než se fantastický německý komisař vzpamatoval, celý dav mu zmizel na dálnici, kde se sešikoval v šíleném provozu a uháněl pryč, balancujíc s krabicemi na křečovitě natažených tlapách.
Semir se nadechl, ochromen náhlým šokem. Jemu někdo utekl? JEMU?! Superpoldovi Gerkhanovi, idolovi všech dívčích srdcí, jehož obrázky si muži lepí do sprch v touze podobat se mu?! Není možná! Bleskurychle se vrhl ke Schröderovu stánku a bez okolků prodavači sebral jeho růžový skateboard, který měl opřený o bok obchůdku. Setinu vteřiny nechápavě civěl na obrázek makové panenky, který si tam Kai-Uwe neodborně nalepil, ale pak nad tím mávl rukou, naskočil na prkno, odrazil se mocným pohybem své úchvatné nožky a okamžitě se rozjel nadzvukovou rychlostí za prchajícími členy Jakuzy, které poznal podle tetování uprostřed vysokých čel (to je hovadina, co, když byli za těma platama...).
Stylem Tonyho Hawka kličkoval mezi jedoucími auty a sem tam se nezdráhal některé přeskočit, přičemž vděčnému publiku jako přídavek předváděl i ladné piruety. S každým dalším odrazem se dostával ke skupině blíž a blíž a Asiaté čím dál tím víc a víc propadali panice. Gerkhan je přejížděl sokolím zrakem a dokonce již mezi kelímky objevil i záplavu modrých vlasů. Zavýskl si, když spatřil, že pronásledovaní zamířili nejbližším výjezdem k odpočívadlu. Nevšiml si však, že vjíždí do léčky...
(Určitě stejně jako my ani buňkou těla nepochybujete o tom, že se z toho náš milý malý Tureček dostane s grácií sobě vlastní. Dostane! Nebo... ne? )
Všichni muži velejemně uložili s úchvatnou, tatřka mateřskou láskou plata s jogurty na zem, aby se pak s grácií otočili a umožnili tak Turkovi pohled do jejich nemístně rozzuřených tvářiček. Než se nebohý přistěhovalec z Anatólie nadál, stál jako střed v kruhu nadupaných Asiatů, kteří si významně zkoušeli tvrdost svých pěstí.
Semir hlasitě polkl, až mu ohryzek málem prorazil lebku. Ručkama přejel své ztepilé tílko, zkoumaje, zda se v některé z mnoha kapsiček bundičky neskrývá cosi, co by mu pomohlo ze šlamastyky. A ejhle! Na svět vykoukla lžička a hned za ní následovalo brčko, ještě zašpiněné od přesladké, komunisticky rudé malinovky. „Vidíte?“ zavřískl policista pištivou fistulí, dramaticky před sebou šermujíc slánkou. „Mám zbraň a nebojím se ji použít!“ Otočil se kolem své osy, výhružně míříc kousky měkkého plastu na své nechápající protivníky. „Vzdejte se! Já vím,“ zavrčel s drsností poletujícího komárka, „že na ty jogurty nemáte papíry!“
Muži na sebe spiklenecky mrkli: vyhrnuli si rukávy a s výhružnými výrazy postoupili vpřed tak, že se poloměr kruhu rapidně zúžil. Nebohý komisař se zajíkl a očka mu vyplavala až na čelo. Už už se loučil se zdravými lícními kostmi, když se stalo něco neočekávaného.
S ohromným vytím motoru se mezi útočníky vřítilo stříbrné BMW, jehož situaci zachraňujícímu řidiči divoce vlály zrzavé kučery: Japonci s jekotem uskakovali z cesty autu, které mělo zjevné potíže zabrzdit. Jeho spanilou jízdu ukončil až náraz do jednoho z komínků bedniček, ve kterých dlely mléčné výrobky: a tu se stala tragédie.
Jeden z kelímků se nebezpečně rozkýval a nahl se ke kraji.
„Néééééééééé!“ vydral se modráčkovi z hrdla výkřik smrtelné hrůzy: lvím skokem se vrhl vpřed v zoufalé snaze jogurt zachránit.
Bylo však pozdě.
Jako ve zpomaleném filmu všichni sledovali, jak muž natahuje své dlouhé, platinou ověšené prsty: ty však sklouzly po plastovém povrchu a jeho snaha vyšla naprázdno. Kelímek dopadl na asfalt, jeho víčko efektně puklo a celý banánovo-čokoládový obsah se smísil s černým térem.
„Nééé,“ plakal mužík, klečeje před mrtvolkou na otlučených kolenou, „proč ty?! Proč ne jááá?! Proč se to stalo? Proč je svět tak krutý?!“
Zbytek Jakuzy ho lítostivě obestoupil a soucitně mu poklepával po ramenou.
Za jejich zády Hartmutt gestem kouzelníka Pokustóna vytáhl svou kostnatou ručkou silný provaz, který zkušeně obmotal okolo skupinky a pevně ho utáhl, takže se muži nemohli ani hnout.
Semir, který do té doby jen vykuleně přihlížel, souhlasně přitakal, dávaje ruce v bok. „Další případ pašování levných jogurtů vyřešen díky mé genialitě!“ pokýval hlavou moudře.
Hartmutt se zasekl v půli pohybu, otevíraje ústa. „E... gh... pch... k... l... uch... vzm... omgh?! @#$%^&!!!!!????“
Gerkhan mu otcovsky poklepal na rameno. „Nu... ani ty jsi nebyl k zahození, brachu.“
Technik se nezmohl na slovo, takže se oba mlčky vydali, ženouc své japonské stádečko před sebou, do záře v poledne zapadajícího slunce.
KONEC
(P.S.: Netekla sice krev, ale považte: tekl jogurt! Kam se na něj hrabe krev! Také jste cítili ten smutek, když to jeden z plata odnesl? Chudinka.. ale zase musíme říci, že pohřeb měl pěkný. Přišli mu na něj všichni příbuzní: jogurty jahodové, malinové, s papájou a s ořechy... byla to krása (otíráme slzu). Nechť je mu země lehká!)
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 19.12.2007 21:55 |
|
|
|
|
Šílené Všel a Wox napsal: |
V kostýmu buclatého velikonočního králíčka s nadýchanou baletní sukýnkou kolem pasu se k nim nadsvětelnou rychlostí blížil Schröder, nadšený výraz ve tváři. „Semire! Hartmutte! Vítejte! Dnes jste mí první zákazníci!“ |
první a poslední, ne?
Jogurty se jogurtí...ne, to není normální povídka, holky .
Holky, já se vás začínám bát, ty vaše komenty!
banán a čokoláda! MŇAM!!
Mám zbraň a nebojím se ji použít? To je jako podle Murphyho zákona, že každá věc se hodí přinejmenším na to, aby jste ji po někom hodili
vážně by mne zajímalo, která z těch dvou tohle napsal: |
Hartmutt se zasekl v půli pohybu, otevíraje ústa. „E... gh... pch... k... l... uch... vzm... omgh?! @#$%^&!!!!!????“ |
jakže se to vyjadřuje za normálních okolností?
Strašná šílenost, to mi teda věřte, ale skvěle zvedla náladu
Fí
P. S. Někdy si tohle přečtu ze zahraničí, když si o to tak říkáte:))
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 9.10.2008 14:18 |
|
|
|
|
Wox: Jo, já si to četla teď XD Bože XD
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 9.10.2008 14:24 |
|
|
|
|
Nějak si nepamatuji, že bychom si u Tebe něco šlehly, ale ono to tak skoro vypadá XD
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|