| Dny, kdy se neuměl smát | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 16.11.2007 13:13 |
|
|
|
|
Problémy dostihnou každého. Jeden to nazývá krizí, druhý depkou, jiný ještě špatným obdobím.
On to nazýval dny, kdy se neuměl smát. Oči ztratily svůj veselý lesk, tělo pracovalo pouze z nutnosti.
Probíral se nevyřešenými případy nahromaděnými za poslední půlrok a necítíl se dvakrát nejlíp. Vždy, když pociťoval v duši prázdnotu, popadl složku s fotografiemi a záznamy toho, co oni nevyřešili. Snad by na to přišli, kdyby měli víc času, byli přece už jen krůček od klíčové informace, od klíčku otevírajícího komnatu hrůzy.
Hleděl na tvář mrtvé dívky, kterou s parťákem našli zavražděnou na okraji dálnice. Našli sice několik svědků, kteří se shodli, že ona slečna stopovala v nočních hodinách na okraji vozovky, avšak jejich výpovědi byly kosé a nikterak se nedoplňovaly.
dalším nevyřešeným případěm bylo novorozeně, jež s kolegy na stanici nazvali andílkem. Jeho studené tělíčko našli na opuštěných záchodcích.
Pokračoval výčtem všech, kterým byť po smrti už nedokázali pomoci a rodinám vysvětlit, proč jejich milovaní zemřeli.
Po hodin sebetrýznění položil všechny ty spisy zpátky na polici do Petřina koutu.
Vzdychl a rozloučil se se všemi jmény, které před chvilkou četl.
Při odchodu nechtíc vrazil do černovlasé nadřízené.
“Promiňte, šéfová.” pomáhal ji sbírat bílou záplavu rozprostřenou na parkovišti.
“To nic, Semire.” usmála se a rychle shrnula neposlušný pramen vlasů za ucho. “ Je to jen práce, nic důležitého.” Podal ji zbytek papírů a chtěl jít dál ke svému BMW.
“Semire!” ozvalo se za jeho zády. “Odpočiňte si.”
“Ach ta její starostlivost.” povzdychl si a s malinkou radostí usedl za volant.
Na dálnici se cítil volný jako orel létající kol vrcholků špičatých hor. Ano, omezovaly ho dopravní předpisy stejně jako orla svazovala únava z letu.
Stříbrné BMW projíždělo betonovou silnicí jako nůž máslem. Lehce, skoro neslyšně a přesto rušilo okolní klid svou přítomností.
Z pootevřeného okýnka mu proud vzduchu neustále cuchal vlasy a ovíval tvář. Tvář, která se pomalu začínala znovu smát. Chmury sice nezmizely, byly tu pořád, ale on se s nimi začal rvát.
|
|
|
| Re: Dny, kdy se neuměl smát | |
| RE: | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|