AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila
1
100%
 100%  [ 5 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5

5. Peklo, aneb nová šéfová
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Peklo, aneb nová šéfová


Bylo úterý odpoledne a Frank se Susannou se vraceli z pravidelné hlídky. Oba měli dobrou náladu, protože museli pokutovat Hotteho, který pospíchal na odpolední.
„Ten jeho obličej, když nám vysvětloval, že pospíchá, asi jen tak nezapomenu.“ řekl Susanně Frank a oba se začali smát. Ale úsměv na rtech jim dlouho nevydržel. Jen co vešli do dveří uviděli ztichlou služebnu a Andreu, která byla namáčklá na dveře Anniny kanceláře.
„Co se děje?“ zeptala se Susanna. Andrea se odlepila a spustila
„U Engelhardtový v kanceláři sedí nějaká baba a čeká na šéfovou. Před chvílí někomu volala…“
„A komu?“ přerušil ji Frank
„To nevím. Ale nevypadá to dobře, chtěla po mě seznam zaměstnanců.“
„Na co jí bude?“ otázala se Susanna.
Andrea nestačila odpovědět, protože na služebnu právě přišla Anna.
„Dobrý den.“ pozdravila a chtěla jít do své kanceláře. Andrea jí řekla :
„Šéfová v kanceláři na vás čeká…“
Andrea nedokončila větu, jelikož z Anniny kanceláře vyšla asi metr šedesát vysoká, stokilová, šedivá žena a výraz v jejím obličeji nevěštil nic dobrého.
„Paní Engelhardtová?“ položila svou otázku směrem k Anně.
„Ano, co potřebujete?“
„Jste zatčena, pro podezření z vraždy…“
„Cože??“ přerušilo celé osazenstvo dálniční policie Kolín starší paní.
„To není možné, paní Engelhardtová by nikdy nikoho…“ ujala se slova Susanna, ale hned ji přerušila starší paní.
„Komisařko von Landitzová víte, kdo já jsem?“
„Ne to opravdu nevíme.“ odpověděl místo Susanny Frank.
„K vám se taky dostanu Trabere!..“ zpražila Franka a pokračovala „… Jsem Brunhilda von Hexental a budu to tu mít na povel místo vrchní komisařky Engelhardtové, která na pár let změní své působiště.“ řekla vítězným tónem a otočila se na podpatku nasadila Anně želízka. Anna se nezmohla na jediné slovo, na tož na nějaký odpor.
„Počkejte, máte vůbec nějaké důkazy?“ začal se vyptávat Frank.
„Ano máme dva svědky, kteří viděli paní Engelhardtovou na místě činu těsně před vraždou.“ odpověděla mu Brunhilda. V tom se na služebnu přiřítil Hotte
„Omlouvám…“ zarazil se, když uviděl spoutanou Annu. „…šéfová co se děje?“ zeptal se překvapený Horst.
„Pane Hertzbergere takhle se chodí na odpolední směnu?“ řekla Brunhilda Hottemu.
Hotte se na ni jen podíval a šel k Susanně
„Co se tu děje a proč má šéfová ty želízka?“ zeptal se hned.
Susanna mu odpověděla „Hotte šéfová je obviněná z vraždy.“
„Cože??“ vykřikl Hotte.
„Hotte uklidni se!“ snažil se Frank uklidnit Horsta.
„Tak všichni do práce, až se vrátím chci, aby se tu pracovalo a ne sedělo a odpočívalo pokud vím, jste všichni ve službě!“ rozčílila se Brunhilda na celé osazenstvo dálniční policie. Všichni zůstali jako opaření a sledovali Brunhildu jak odvádí jejich milovanou šéfovou.
„Tak a začíná tu pěkný peklo.“ utrousil Frank jen co Brunhilda zmizela. Všichni jen přikývli na souhlas a dali se do práce.

Frank se Susannou vyplňovali denní hlášení, když se rozrazili dveře jejich kanceláře a dovnitř se valila tsunami jménem Brunhilda von Hexental.
„Oba ke mně do kanceláře, chci s vámi mluvit! Hned!“ řekla tak silně až se oba komisaři lekli. Pomalu se zvedli a následovali Brunhildu. Když vešli do její kanceláře seděl tam starší pán.
„Dovolte abych vás představila vrchní komisař Sigfried Meiser. Toto jsou komisaři Traber a von Landitzová.“ Brunhilda rychle představila všechny zúčastněné a sedla si na své nové křeslo. „Pan Meiser je tu kvůli vyšetřování vrchní komisařky Engelhardtové a vy dva jste první koho chce vyslechnout.“
„Paní von Hexental mohla by jste nás tu nechat o samotě?“ přerušil Brunhildu Meiser.
„Ale jistě. Bez tak si musím ještě něco zařídit.“ neodporovala Brunhilda při odchodu z kanceláře se na Meisera pěkně usmála a zmizela jak pára nad hrncem.
„Jelikož pánové Gerkhan a Kranich jsou na školení v Los Angeles musím se spokojit s vámi dvěma. Tak se do toho dáme.“
„Co od nás chcete vědět?“ zeptal se Frank.
„Jaká je paní Engelhardtová, jestli se poslední dobou nechovala nějak zvláštně no a tak podobně.“
„Paní Engelhardtová je hlavně policistka a nikoho by nezabila.“ spustila Susanna.
„Je to tak a poslední dobou se chovala úplně normálně.“ doplnil ji Frank.
„Já vím, že je to policistka, dokonce dobrá policistka, ale i ti nejlepší se mohou přidat na stranu zločinců.“
„Je to všechno nebo po nás ještě chcete něco vědět? Třeba co si paní Engelhardtová dává k obědu.“ řekla jedovatě Susanna.
„Podívejte se paní von Landitzová…“
„Slečno!“ opravila ho rázně Susanna.
„…tak tedy slečno von Landitzová, vím že vám to není příjemné, ale mě taky ne. Paní von Hexental si stála za svým, protože paní Engelhardtová dostala její místo šéfové dálniční policie.“
„Cože?“ zhrozil se Frank, „Ta tu měla šéfovat? No to by mě sem nikdo nedostal.“ pokračoval dál a pořád ho neopustil vyděšený výraz, protože při představě, že je Brunhilda jeho šéfovou mu tuhla krev v žilách.
„Nevím, proč jste tak překvapený pane Trabere, teď si s vrchní komisařkou von Hexental užijete dost a možná si na ni zvyknete.“ řekl Frankovi Meiser a pokračoval „...navíc nemá ráda, když její podřízení šrotují bezhlavě auto za autem a předvádějí kaskadérské akce.“ dokončil. Frank se usmál na Susannu a ta řekla: „Děkujeme za upozornění.“
„Můžete jít. Pošlete mi sem paní Schäferovou.“ Frank otevřel dveře a nechal vyjít Susannu první potom zavřel a řekl: „Andreo jsi na řadě.“ Andrea se zvedla od rozdělané práce a pomalu se blížila ke kanceláři. Zaklepala a vešla.

„Je tam už nějak dlouho.“ divil se Bonrath, protože Andrea byla u Meisera už dobrou půlhodinu. Jen co mu chtěl Hotte odpovědět otevřely se dveře kanceláře a z nich vyšla Andrea.
„Hotte jsi na řadě.“ řekla a posadila se ke svému stolu.
„Co po tobě chtěl? Byla jsi tam nějak dlouho.“ vyzvídal Bonrath.
„Dovíš se.“ odpověděla mu Andrea.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Frank.
„Tak, že nám tu Brunhildu nějaký čas nechá. No a jestli se neprokáže nevina Engelhardtový tak nám jí tu nechaj napořád.“ Při posledních Andreiných slovech zkoprněla celá služebna. Jako první se vzpamatovala Susanna.
„Děláš si srandu, že jo?“
„Bohužel ne, už se se mnou dohadoval o nějakých věcech ohledně nového zařízení kanceláře šéfový…“
„To mi chceš říct, že Brunhilda tu nechala seznam toho co se má v kanceláři předělat?“ přerušil ji Frank.
„…Jo přesně tak. Tady je.“ Andrea zvedla list A4, který byl z obou stran popsaný. Frank jen vykulil oči.
„To se mi snad jen zdá. Franku ta tvoje teorie o peklu na zemi je nejspíš pravdivá. Podle toho seznamu máme nárok na jedno služební auto.“
„No vždyť ty máš svoje a já taky.“ přerušil Susannu Frank.
„No to je pravda, ale teď dostaneme jenom jedno dohromady. Třeba můj služebák a nevymění nám ho dokud bude pojízdné.“ dokončila Susanna.
„No tak to vy dva budete mít každý týden nový.“ řekl Bonrath. Susanna s Frankem se podívali na Dietra vražedným pohledem. Ten se radši hned klidil ze služebny a byl hned následován několika kolegy, protože Brunhildino auto zastavilo na parkovišti.
„Jdem taky něco dělat nebo zase skončíme na nějaké křižovatce.“ řekla Susanna Frankovi a hned zašli do své kanceláře vyplňovat hlášení.

Když druhý den vešla paní von Hexental na služebnu všichni policisté se věnovali své práci. „Traber! Von Landitzová!“ zakřičela Brunhilda.
„Co zas chce ta baba!“ rozčílil se Frank.
„To vážně nevím.“ odpověděla mu Susanna a už se zvedala ze židle. Frank vešel do šéfčiny kanceláře jako první.
„Chtěla jste s námi mluvit?“ zeptal se Frank s nevinným výrazem ve tváři.
„Ano!...“ odpověděla mu vyšším hlasem Brunhilda „…jde o ten včerejší sešrotovaný vůz. Jak je možné, že zrušíte auto, při obyčejné dopravní kontrole?“ řvala na komisaře. Frank chtěl Brunhildě něco říct, ale Susanna byla rychlejší.
„Protože jsme kontrolovali drogového dealera, který na nás vytáhl zbraň a snažil se utéct. S komisařem Traberem jsme se za ním rozjeli a on nám prostřelil pneumatiku…“
„Prostřelená pneumatika? To auto je zralé do šrotu!“ přerušila Susannu řvoucí Brunhilda.
„Kdyby jste mě nechala domluvit, tak bych vám řekla, že tu pneumatiku nám prostřelil v rychlosti 140 km/h. V téhle rychlosti se auto stalo neovladatelným a my jsme skončili na střeše v poli.“ dokončila Susanna a podívala se na Franka, ten Brunhildě vše odkýval a řekl: „Susanna má pravdu, můžete být ráda, že žijeme.“
„Abych byla upřímná to že žijete mi je jedno. Chci vědět kde je ten dealer co jste ho honili!“ začala Brunhilda znovu křičet.
„Tak ten nám bohužel pláchnul.“ sdělil jí Frank.
„Tak pláchnul? Tak to jste ho nemuseli pronásledovat a mohli jste zůstat na místě a pokutovat dál přestupky řidičů. To by snad váš služební vůz přežil.“ sprdla oba komisaře Brunhilda.
„My jsme nemohli tušit, že nám prostřelí gumy!“ rozčílila se Susanna.
„Tak tenhle tón si vyprošuji komisařko von Landitzová!“ pustila se do Susanny Brunhilda.
„Vážně tak to je mi opravdu líto, ale budete si muset začít zvykat, protože jestli tady budete ještě jednu hodinu tak…“
„Susanno! Nech toho a pojď pryč to nemá cenu.“ přerušil Frank rozzuřenou komisařku a už ji táhl ke dveřím.
„Trabere nechte ji domluvit!“ křikla za nimi Brunhilda.
„Máte štěstí zapomněla jsem to!“ štěkla Susanna a vyšla z kanceláře. Zbytek osazenstva stanice jen zíral. Protože tak rozčílenou Susannu ještě neviděli. Frank ji vzal na oběd, ale ze sobeckého důvodu. Sám měl totiž hlad jako herec a zůstávat na stanici taky nechtěl.

Brunhildu Susannina slova natolik rozčílila, že si zlost vybila na Andree. „Říkala jsem, že chci kávu s mlékem a cukrem a ne černou!“ spustila.
Andrea se však nedala a ohradila se: „Říkala jste černou bez cukru a jestli si na to nepamatujete, tak je to váš problém.“
„Co si to všichni dovolujete?“ rozeřvala se na celou kancelář Brunhilda, „Já jsem vaše šéfová a vy ke mně máte mít úctu!“ Andrea se otočila a chtěla odejít, Brunhilda po ní hodila šálek s kávou, ten na své cestě rozbil skleněné dveře kanceláře a trefil obrazovku Andreina počítače. Všichni jen nevěřícně zírali na střepy, které se válely všude okolo. Brunhilda zařvala na Andreu: „Zavolejte sklenáře a ukliďte ty střepy!“ Andrea se na ni jen podívala a odešla.
„Kam to jdete?!“ křikla za ní Brunhilda. Andrea nereagovala. Brunhilda se chystala zopakovat svou otázku, ale to vyšla Andrea zpoza rohu se smetákem a lopatkou. Brunhilda se rozhlédla kolem sebe, když uviděla nepřítomné výrazy policistů, křikla: „Nemáte co na práci?!!“ Osazenstvo dálniční policie ještě nikdy takhle rychle služebnu neopustilo. I ti kteří zrovna neměli hlídku na dálnici nasedli do svých vozů a někam odjeli.

Frank se Susannou právě rozebírali možnost jak dostat Annu ven z vězení…
„Ty víš stejně jako já, že Brunhilda může způsobit na stanici takový změny, o kterých se nám, ani v těch nejhorších nočních můrách, nezdálo. A kdo jiný než Engelhardtová nám může pomoct vyřešit případ tý vraždy?! Je jasný, že to na ni chce očividně někdo hodit.“ Susanna domluvila a podívala se na Franka, který do sebe rval už druhý hamburger.
„Co je?“ otázal se Frank, když spatřil Susannin obličej.
„Nic, jen nechápu jak dospělej chlap, jako ty, do sebe narve dva hamburgery, jako desetiletý kluk co se vsadil s kamarády, o to kdo sní nejrychleji dva hamburgery.“
„Víte co slečno von Landitzová? Teď jste byla jako moje matka, ta měla taky výhrady k mému konzumování jídla.“ nedal se Frank.
„Konzumování?“ udivila se Susanna, „Tomu se říká nenažranost, pane Trabere.“
„Pokud mě chceš urážet, tak můžu jít.“ obořil se Frank.
„Promiň. Jen mi pořád leží v žaludku von Hexentalová.“ řekla Susanna provinilým tónem.
„Tak si to snad nemusíš vylévat na mě, já jsem ti nic neudělal.“ řekl Frank a chystal se k odchodu.
„Počkej.“ Susanna vstala a zachytila jeho rukáv. „Ještě jsem ti nepoděkovala.“
„Za co?“ zeptal se udiveně Frank.
"Kdybys mě u von Hexentalový v kanceláři nepřerušil, řekla bych hroznou blbost a asi by mě to stálo místo.“
„Nemáš zač.“ odpověděl Frank a pohladil Susannu po vlasech, „Přece bych nenechal svou milou kolegyni udělat blbost. Ale když o tom přemýšlím, možná jsem měl chvíli počkat.“ řekl a začal se smát. Susanna se na něj jen podívala a zakroutila hlavou.
„Ještě jsme nedořešili Engelhardtovou.“ uvědomila si komisařka.
„Tak to už mám vymyšlený.“ řekl Frank.
„Tak se pochlub.“ přerušila ho Susanna a oba si zase sedli.
„No ty seženeš auto a já kukly.“
„Moment, na co potřebujeme auto?“
„Typická blondýna, všechno se jí musí vysvětlovat.“ utrousil Frank a chtěl pokračovat, jenže slova se ujala Susanna:
„Jaká typická blondýna? Jen mi nejde do hlavy na co budeme potřebovat auto, když je šéfová ve vazební věznici…“
„Susanno poslouchej.“ přerušil ji Frank a pokračoval, „Zítra mají Engelhardtovou vézt k výslechu na prokuraturu…“
„No a co s tím má společný jiný auto? Vždyť máme služebák.“
„Susanno nepřerušuj mě!“ obořil se na kolegyni Frank, „To auto budeme potřebovat na to, aby jsme mohli zastavit vůz, ve kterém ji budou převážet. No a nemůžeš přece jet naším služebákem, který by hned každý poznal.“
„Ahá!“ zvolala Susanna, „Tak proč to neřekneš hned?“ dodala a usmála se.
„To jsem rád, že už to chápeš.“ zaradoval se Frank.
„Aby bylo jasno, věděla jsem to od začátku, ale s tou blondýnou to bylo od tebe sprostý, tak jsem si na ni zahrála. Jak mi to šlo?“ usmála se Susanna.
„Myslím, že to bylo zahraný fakt moc dobře.“ řekl Frank s mírnou ironií.
„Jaký to auto mám sehnat?“
„Hlavně rychlý a aspoň trochu prostorný, jo a abych nezapomněl, buď tak laskavá ať není růžový.“
„Ha! Ha! Do barbie mobilu bych si v životě nesedla.“ řekla Susanna a odešla z restaurace, Frank ještě chvíli seděl a pak zavolal na servírku: „Ještě jedny hranolky a colu, prosím.“

„Dálniční policie, Schäferová jak vám mohu pomoci?“ zvedla Andrea telefon.
„Ahoj miláčku, tady Semir. Jak to tam beze mě zvládáš?“
„Semire ráda tě slyším, je tu hrozný peklo.“
„Jak to? Něco se stalo?“ zeptal se vyděšeně Semir.
„Engelhardtovou obvinili z vraždy a my jsme dostali, snad jen na čas, novou velící.“
„Vždyť Engelhardtová by nikdy nikoho.“
„My to víme Semire, ale ti byrokrati ze shora zřejmě ne a navíc mají dva svědky, co viděli šéfovou na místě činu.“
„Máme se s Tomem vrátit?“ vystřelil Semir otázku.
„Ne to nebude nutný Susanna s Frankem už na tom pracují i když přes zákaz ministerstva, o kterém zatím nevědí. Být vámi tak bych v L.A. zůstala co nejdýl, protože Brunhilda von Hexental je hrozná baba.“
„Cože? Další komisařka ze šlechtický rodiny?“ smál se do telefonu Semir.
„Jo, už musím končit. Její veličenstvo Brunhilda si mě přeje vidět. Pozdravuj Toma. Miluju tě.“
„Já tebe taky. Večer ti ještě zavolám.“ rozloučil se Semir se svou ženou a oba zavěsili.

Susanna stála se svým stříbrným vozítkem před služebnou a rozmýšlela se jestli má vůbec chodit dovnitř. Už se chystala k odjezdu, ale byla spatřena Brunhildou a tak radši vypnula motor a vystoupila. Jen co se objevila ve dveřích už si jí k sobě volala Brunhilda. „Komisařko von Landitzová, kde je váš kolega?“
„Pan Traber si musel jet něco zařídit.“
„Neptala jsem se na to co dělá, ale kde je. Buďte tak laskavá a odpovídejte na položené otázky. Děkuji.“ řekla Brunhilda takovým tónem a s takovým výrazem, že se Susanna musela přemáhat, aby jí něco neudělala (čtyřmi slovy: nejradši by ji praštila).
„Komisař Traber jel do banky.“ řekla Susanna naštvaně.
„Proč jste tak naštvaná? Něco vám snad vadí?“ řekla provokativním tónem Brunhilda, až to vypadalo, že chce Susannu vyprovokovat. To se jí také povedlo.
„Jo něco mi tu vadí a to něco měří metr šedesát, váží to nejmíň sto dvacet kilo a právě to stojí přede mnou.“ řekla jí Susanna.
„Co prosím?!!!?!“ vyletěla Brunhilda a přitom zavadila o hrnek, ve kterém měla své kafe, ten samozřejmě spadl na světlý koberec kanceláře, kde jeho obsah vytvořil nemalou skvrnu. Když Susanna uviděla do ruda zbarvený obličej své „milé“ šéfové a spoušť, kterou způsobil hrnek s kávou, nemohla se udržet a pomalu se začínala dusit, jak zadržovala smích.
„Co je tady k smíchu????“ běsnila Brunhilda.
„Nic, vůbec nic.“ řekla jí Susanna.
„Vypadněte!! Vypadněte z mé kanceláře, slyšíte vypadněte!!“ ječela Brunhilda nadále rudá vzteky. Scénu v kanceláři sledovala nejen Andrea, ale také zbytek oddělení. Když vyšla, tedy spíš vyletěla, Susanna z kanceláře všichni jen nevěřícně zírali na rudou Brunhildu.
„Co je? Nemáte co na práci?“ zaječela Brunhilda na policisty. Nikdo nic neříkal a radši se všichni klidili pryč, protože všude jinde bylo relativně bezpečno, oproti jejich služebně.
„Mám asi něco přinést na tu skvrnu, že?“ zeptala se Andrea, ale tak že Brunhilda opět zrudla od hlavy až k patě.
„Nemusíte.“ štěkla a zabouchla dveře. Andrea šla ven za Susannou.
„Proboha co jsi jí řekla, že je zase na prášky?“
„Nic. Ona mě vyprovokovala.“ hájila se Susanna.
„Už aby se Engelhardtová vrátila.“ řekla Andrea.
„Jo, ještě žes mi to připomněla…“
„Co?“ zeptala se nechápavě Andrea.
„…potřebuju zjistit, kdy přesně mají zítra převážet Engelhardtovou k výslechu na prokuraturu.“ sdělila Andree svou prosbu Susanna….
„Podívám se ti na to.“ odpověděla Andrea, „Susanno! Musím ti něco říct.“
„A co?“ přerušila Andreu Susanna.
„Brunhildě volali z ministerstva, ještě než jsi se s ní pohádala. Řekla mi, že se nemáte plést do vyšetřování vraždy, kterou údajně spáchala Engelhardtová.“
„Takhle to řekla Brunhilda? Ona použila slova údajně spáchala?“ divila se Susanna.
„Ne to neřekla.“
„A co přesně říkala? Prosím cituj ji.“ usmála se Susanna.
„Jak chceš! Cituji: Až se tu objeví Traber a von Landitzová, tak jim vyřiďte, aby se do případu vraždy, kterou spáchala Engelhardtová, nepletli! Je to záležitostí kriminálky a ne dálniční policie! Jo a když mi to říkala tak u toho trošku ječela.“ řekla Andrea s úsměvem. Susanna se usmála a řekla: „Díky, pojď půjdeme dovnitř, je tu zima.“
„Já půjdu ty běž radši pryč nebo tě ještě vyhodí.“ řekla Andrea.
„Asi máš pravdu, stejně si musím něco zařídit. Tak až mi to zjistíš tak se ozvi. Zatím.“
„Dobře, čau.“ odpověděla na Susannina slova Andrea.

Susanna se nechala taxíkem odvést k obchodnímu domu v centru města, kde podle Franka měla nejsnáze obstarat nějaký vůz k zítřejší akci. Chvíli se procházela mezi auty, když uviděla odemčené, černé BMW X5.
„To je rychlý, prostorný a hlavně není růžový. Tak snad se bude Frankovi líbit.“ pomyslela si. Nasedla a co neviděla, klíček v zapalování.
„To je, tu snad postavený pro mě.“ zaradovala se, nastartovala a odjela.
„Hej, to je moje auto!“ křičel za ní muž ve středních letech.
„Pane stalo se něco?“ přišel k němu muž, který pracoval na parkovišti jako ochranka.
„Právě mi ukradli auto. Jen jsem šel vrátit košík a když jsem se vrátil seděla v něm nějaká žena a odjížděla.“ odpověděl mu okradený.
„Uklidněte se zavoláme policii a oni vám vaše auto určitě najdou.“ snažil se ho uklidnit muž z ochranky. Skoro po půl hodině se na parkovišti objevil hlídkový vůz.
„Dobrý den. Co se tu stalo?“ zeptal se vysoký strážník.
„Dobrý den. Ukradli mi vůz.“ seznámil policisty se situací okradený.
„Jak se jmenujete pane?“ zeptal se menší polda.
„Peter Klaws.“
„Pane Klawsi, co máte za auto?“ ptal se dál policista.
„Černé BMW X5.“
„..a poznávací značka?“ přerušil ho vysoký policista.
„K PK 7896!“
„Nahlásím to centrále.“ řekl malý polda. Vysoký policista se dál vyptával pana Klawse.
„Můžete popsat tu ženu, která seděla ve vašem autě?“
„Ne bohužel do obličeje jsem jí neviděl.“ odpověděl mu pan Klaws. Když došel menší z policistů ke služebnímu autu vzal vysílačku a spojil se s centrálou.
„Racek centrále, vyhlaste pátrání po černém BMW X5 státní poznávací značky K PK 7896. Racek konec.“

Susanna si to pádila po dálnici v BMW když se jí rozezvonil mobil. „Von Landitzová.“
„Susanno tady Andrea, Engelhardtovou mají převážet zítra v půl deváté.“
„Díky, děje se něco? Máš nějaký divný hlas.“ zeptala se ustaraně Susanna.
„Ne vůbec nic, jen se mi stýská po Semirovi.“
„Však on se ti za pár dní vrátí.“
„Susanno. Právě jsme dostali hlášení o ukradeném černém BMW X5, státní poznávací značka je K PK 7896, kdybys ho viděla tak ho zastav.“
„Rozumím Andreo. Tak jo měj se.“ sdělila jí Susanna a radši sjela z dálnice, protože vysvětlovat kolegům, že to auto ukradla jenom proto, aby mohla vytáhnout jejich šéfovou z vězení, se jí opravdu nechtělo. Vytáhla znovu mobil a vytočila Frankovo číslo.
„Traber.“ ozval se Frankův hlas.
„Mám to auto, ale měli jenom růžový.“ oznámila mu Susanna.
„Děláš si srandu, že jo?!“
„To víš, že jo, přeci bych nevzala tak nápadný auto a abych nezapomněla máme ho i s klíčkama.“
„Jak to?“ podivil se Frank.
„No nějaký chlápek zapomněl vyndat klíčky a pak na mě volal, ať mu jeho drobečka vrátím.“ smála se Susanna.
„Kde jsi teď?“ zeptal se Frank své kolegyně.
„Jedu odvézt naše nový auto do bezpečí.“

Brunhilda mezitím opět dusila Andreu, tentokrát po ní chtěla, aby jí vyjela všechny případy, které řešila Kobra 12 a všechny novinové zprávy a dokumentaci týkající se těchto případů.
„Na co to potřebujete?“ zeptala se Andrea.
„To vás nemusí zajímat.“ odštěkla jí Brunhilda.
„Ale to bude trvat hrozně dlouho. Komisaři von Landitzová a Traber pracovali na mnoha případech.“ protestovala Andrea.
„Nebude to trvat dlouho, když se do toho hned pustíte.“ řekla Brunhilda svým oblíbeným tónem (aneb jak naštvat toho s kým se bavím).
„Víte co? V kanceláři máte počítač tak si to vyhledejte sama. Mě pro dnešek padla.“ řekla Andrea, sbalila si věci a odešla. Brunhilda se nezmohla na jediné slovo, protože takovou reakci opravdu nečekala. Jen co se za Andreou zavřely dveře, zapadla Brunhilda do své kanceláře a zasedla k počítači. Po chvíli ji hledání unavilo a raději odešla domů.

Frank už čekal na ulici před svým bytem. Najednou před ním zastavila černá X5ka a v ní Susanna. „Tak co je budeš tam stát a nebo jedeš se mnou?“ zeptala se s úsměvem na tváři komisařka.
„Nemusíme pospíchat říkala jsi, že Engelhardtovou mají převážet až v půl devátý a máš teprve osm. To se stačíme ještě někde najíst.“ řekl Frank.
„Ty taky pořád myslíš jenom na jídlo, viď?“ řekla Susanna, Frank se na ni jen usmál.
„Tak jedem nebo ne?“ zeptal se po chvíli Frank. Susanna se na něj podívala: „Rozkaz pane.“ a nastartovala.
„Musím tě pochválit to auto je přesně podle mých představ. Takový rodinný vůz, dobrý na osvobozování neprávem zavřených.“
„Nech toho rozjímání musíme ještě něco zařídit.“ přerušila ho Susanna.
„Jo a co?“ divil se Frank a pokračoval, „Auto máme, kukly jsem taky sehnal…“
„Kde chceš to auto zastavit? Na dálnici? Musíme je navést na nějakou odlehlou silnici, kde nás nikdo nemůže překvapit…“
„A jak to chce vaše veličenstvo udělat? Jestli se smím zeptat?“ přerušil Susannu Frank.
„…no mám už u silnice B98 schovaný nějaký cedule, který je navedou na rozestavěnou B99, proto si musíme pospíšit, abychom to vůbec stihli.“ vysvětlila svému kolegovi Susanna.
„Teda na to že to vymýšlela blondýna, tak to vypadá jako dobrý nápad.“ řekl uznale Frank. Susanna mu poděkovala a sjela z dálnice na silnici B98, zastavila u místa, kde měla schované cedule a šla s Frankem o kousek dál připravit falešnou objížďku.

Auto s Annou vyjelo přesně. Byla to taková pěkná zelená dodávka s řidičem a dvěma strážnými vzadu u vězně. Anna měla na sobě slušivý, černý kostým.
„Myslíte, že vám ten obleček pomůže přesvědčit prokurátora?“ zeptal se Anny jeden ze strážných.
„Ne jen, mi oranžová nesluší.“ řekla mu očividně nervózní Anna. Nevěděla co jí čeká, její podřízení za ní ani jednou nepřišli, neozvali se, prostě jakoby pro ně Anna Engelhardtová přestala existovat. Jedno by ale Annu ani ve snu nenapadlo, že se ji členové Kobry 12 pokusí osvobodit.

„Objížďku máme připravenou, počkáme dokud neprojedou pak to tu zase otevřeme a pojedeme za nimi.“ prohlásil Frank.
„Kdo bude řídit?“ zeptala se Susanna.
„No kdo…přeci já!“ rozhodl Frank. Susanna se nezmohla na odpor, protože viděla ve Frankových očích něco jako: „To auto se mi líbí a ty jsi ho už řídila.“
……
Po pár minutách…. „To je to auto, připrav se!“ zavolal Frank.
„Tak jdem na to!“ zaradovala se Susanna. Jen co kolem nich projela zelená dodávka, naši milí komisaři vylezli z úkrytu a schovali cedule. Poté nasedli do BMW a rozjeli se za zeleným vozem.
„Za chvíli je mám.“ chvástal se Frank.
„Támhle jsou.“ řekla Susanna a ukázala před sebe.
„Hovoří k vám kapitán: nasaďte si kukly za chvíli zastavujeme.“ zažertoval si Frank (no možná to bylo naposled). Jen co dořekl větu sešlápl plyn a už se řítil k dodávce, rychle ji předjel a smykem před ní zastavil. Řidič dodávky se lekl a stočil volant doprava, dodávka se zastavila až o strom.
„Nevěděl jsem, že to bude tak lehký.“ řekl Frank.
„Dělej musíme odtamtud dostat šéfovou.“ řekla mu Susanna a oba komisaři rychlostí blesku běželi k dodávce, která mezitím začala hořet….

„Franku dělej musíme je dostat ven.“ popoháněla Susanna svého kolegu.
„Jdu pro řidiče zkus otevřít zadní dveře. A pospěš si!“ křikl na komisařku Frank. Susanna se podívala okénkem dovnitř vozu, všichni tři pasažéři byli v bezvědomí. Frankovi se podařilo otevřít dveře u řidiče a vytáhnut zraněného ven z hořícího auta. Susanna se pokusila otevřít dveře, ty se ani nepohnuly. Vytáhla tedy služební zbraň a střelila několikrát do zámku. Pak kopla do dveří a ty se otevřely. Nejdříve vytáhla šéfovou, jednoho ze strážných vytáhl Frank a pro druhého se vrátila Susanna.
„Susanno vypadni z toho auta!“ křikl na ni Frank. Jen co dořekl větu, auto vybouchlo.
„Susanno!“ vykřikl Frank a běžel k autu. Kousek od něj ležela Susanna s kuklou na hlavě a vedle ní strážný, který pomalu přicházel k sobě. Frank přistál u Susanny, než jí stačil zkontrolovat životní funkce, jeho partnerka se zvedla, než stačila něco říct Frank na ni spustil: „Sakra, chceš mě připravit o nervy nebo co?!!?“
Susanna se na něj podívala a pak řekla: „Ne. Proč?“
„Myslel jsem, že je po tobě.“ zpražil ji Frank.
„Už jednou jsem ti říkala, že se mě tak snadno nezbavíš. Teď pojď musíme odvézt Engelhardtovou pryč.“ řekla Susanna, když se otočila stál proti komisařům jeden ze strážných s pistolí v ruce.
„Odhoďte zbraně a sundejte si ty kukly.“ Susanna vytáhla svou zbraň a zamířila na něj.
„Myslím, že vás musím požádat o totéž. Odhoďte zbraň.“ Strážný se chvíli rozmýšlel, ale pak zopakoval svůj příkaz.
„Odhoďte zbraně a lehněte si na zem s rukama za hlavou.“
„Takovou radost ti neudělám.“ řekl Frank a rychle, jako šelma, přiskočil ke strážnému a chtěl ho udeřit, ale strážný uhnul a Frank spadl na zem. Susanně se Frankův nápad zamlouval, pokusila se ho tedy realizovat sama. Skočila po stále ještě ozbrojeném muži a vyrazila mu zbraň z ruky. Strážný se nechtěl nechat porazit tak snadno. Podařilo se mu Susanně napůl strhnout masku. To už se Frank zvedl a muže omráčil klackem, který našel na místě kam dopadl. Poté komisaři naložili Annu, která byla stále ještě v bezvědomí, do BMW a odjeli.

Na Brunhildině pracovním stole se rozezněl telefon. „Ano, von Hexentalová.“
„Tady prokurátor Manfred Stock. Vrchní komisařku Engelhardtovou někdo unesl a omráčil při tom dva strážné, jeden byl převezen do nemocnice s otřesem mozku. Neví o tom něco vaši lidé?“ oznámil Brunhildě hlas na druhé straně.
„Pane prokurátore mí lidé jsou schopní všeho, hned je k sobě zavolám a postupně je vyslechnu. Mohl byste mi poslat někoho z kriminálky na pomoc.“
„Myslím, že všechny vyslýchat nemusíte. Podle toho zraněného se jednalo o muže a ženu...“
„Muž a žena? Traber a von Landitzová!“ přerušila Brunhilda prokurátora.
„Je to možné ten strážný říkal, že to byla blondýna a jmenovala se Susanna nebo tak nějak.“
„Jestli chcete s radostí je hned zatknu.“ řekla Brunhilda a už se těšila na to jak se pomstí Susanně.
„Zatím ne! Musíme zjistit, kde je Engelhardtová.“ zarazil natěšenou Brunhildu pan Stock.

„Šéfová no tak se už proberte.“ snažil se Frank probudit Annu.
„Kde…kde to jsem? Trabere co tady…co tady děláte?“ vysoukala ze sebe zmateně Anna.
„Museli jsme vás dostat pryč, jen venku nám můžete pomoct s vyšetřováním.“ podívala se na šéfovou Susanna a zastavila auto, před nějakou loveckou chatou.
„Kde to jsme?“ zeptala se Anna.
„To je lovecká chata mého otce, načas vás tu schováme.“ oznámila jí Susanna.
„Proč jste mě sakra tahali z vězení, nevíte co jste provedli!“ zuřila Anna.
„Šéfová co se děje mysleli jsme, že…“
„Trabere myslet neznamená vědět, jde tu o něco většího, než jen to, že mě obvinili z vraždy.“ přerušila Franka Anna.
„A o co tu jde?“ zeptala se pro změnu Susanna.
„Do toho vám nic není.“
„My jsem riskovali krk, aby jsme vás dostali z basy. Navíc musíme trpět Brunhildu von Hexental a vy jste taková.“ zuřila Susanna.
„Susanno uklidněte se, je to tajné a já o tom nesmím mluvit.“ snažila se Anna uklidnit Susannu.
„Dobře. Už se na nic nebudu ptát, ale vy zůstanete tady. Je to jasné?“ řekla Susanna a podívala se na Annu.
„Jasné.“ kývla Anna. Susanna otevřela dveře chaty a vešla. Frank šel hned za ní a podepíral Annu, které se zamotala hlava.

Brunhilda na stanici zatím přecházela po své kanceláři. Andrea, Hotte a Bonrath ji chvíli sledovali. „Co jí je? Že by se zase chytla se Susannou?“ řekl Hotte.
„Po těch hádkách co jsme tu zažili, bych se ani nedivil.“ řekl Bonrath.
„Ne, někdo jí volal a od té doby jen přechází po kanceláři.“ vysvětlila policistům Andrea.
„Nevíš kdo jí volal?“ zeptal se Hotte.
„To nevím, ale taky by mě to zajímalo.“ řekla Andrea.
„Hotte, když jsi začal se Susannou, kde vlastně jsou?“
„Koho tu drbe náš ,,drb kroužek,,?“ zeptal se s úsměvem Frank, jen co vešel do kanceláře.
„Že by zase Brunhildu?!“ dodala Susanna.
„Jo teď jste se moc spletli.“ křikl za nimi Hotte.
„Hotte má pravdu, dneska jste byli na programu vy dva.“ řekl Dieter.
„Tak povídejte, co jste si o nás povídali?“ ptala se zvědavě Susanna.
„Sázeli jsme se, kde můžete být? Když nejste v práci, no a teď přijdete spolu. Tak nám řekněte co si máme myslet.“ řekla směrem ke komisařům Andrea. Susanna s Frankem se na sebe podívali a než stačil kdokoli něco říct, ozval se Brunhildin hlas: „Traber! Von Landitzová!“ ke mně do kanceláře! Hned!“
„Upřímnou soustrast.“ řekl Hotte.
„Zlomte vaz.“ řekla Andrea.
„A hlavně ne ten svůj.“ dodal Bonrath.
„Ha, ha!“ řekli jednohlasně komisaři a pomalu šli ke kanceláři s novým nápisem Brunhilda von Hexental.
„Říkala jsem hned. Kde jste byli? Služba vám začala už před hodinou!“ spustila Brunhilda a snažila se, aby komisaři nepoznali, že se je snaží vyslechnout a vše nahrát na pásku diktafonu, schovaného pod stolem.
„Měli jsme schůzku s informátorem.“ odpověděl jí Frank.
„Snažila jsem se s vámi spojit vysílačkou. Proč jste neodpovídali?“
„Byli jsme v lese a tam nebyl signál.“ snažila se vysvětlit neodpovídání na volání Susanna.
„Myslíte, že jsem blbá nebo co?“ začala pomalu zvyšovat hlas Brunhilda.
„No my jsme to neřekli, ale když na tom trváte.“ začala provokovat Susanna, až to vypadalo, že se chce s Brunhildou znovu pohádat.
„Komisařko von Landitzová!...“ vylétla Brunhilda.
„Pozor na kafe, ať ho opět nevylejete.“ ujala se slova očividně klidná Susanna. Frank pomalu začínal chápat Susannin plán, naštvi Brunhildu ona zapomene, že nás chtěla sprdnout. Frank se pomalu přidal k Susanně.
„Paní von Hexental, slyšel jsem, že máte silikon, ale nevím kde? Mohla byste být tak laskavá a říct mi to. My jsme se s kolegy vsadili o…“
„Vééeen ! Vypadněte. Oba vypadněte!“ běsnila Brunhilda, že Andrea už chtěla volat záchranku, protože Brunhilda vypadala jako před infarktem. Oba komisaři se dusili smíchy a chystali se k odchodu ze stanice, když se před nimi objevilo ozbrojené komando.
„Komisaři Traber a von Landitzová?“ zeptal se jeden ze zakuklenců.
„Ano.“ odpověděl zmateně Frank, který už byl smrtelně vážný i Susanna se přestala smát.
„Půjdete s námi.“ řekl muž.
„Smím se zeptat proč?“ otázala se Susanna.
„Jste obviněni z napomáhání při útěku Anny Engelhardtové.“
„Cože? Šéfová utekla?“ divil se Hotte společně s Bonrathem a Andreou.
„Máte proti nám nějaké důkazy?“ ptal se Frank.
„Ano. Jeden ze strážných slyšel jméno Susanna a ženě, která ho ohrožovala zbraní strhl z půlky masku.“ ozvala se za nimi Brunhilda. „Vypadalo to jako dobrý plán, ale sklapla past.“ pokračovala dál ve svém monologu Brunhilda. Když ji přerušila Susanna: „Máte pravdu vymyslela jsem to dobře, ale komisař Traber nebyl můj komplic, jen jsem ho požádala, aby mi poskytl alibi.“
Susanna se podívala na Franka a naznačila mu ať nic neříká. Brunhildin úsměv byl tatam „Vy jste v tom jela bez Trabera?“
„Ano. To je překvapení. Kdo tu nakonec vyhrál?“ řekla klidně Susanna.
„Tak dost, pokračovat se bude až na prokuratuře. Komisařko von Landitzová máte právo nevypovídat, pokud se tohoto práva vzdáte vše, co řeknete může a bude použito proti vám u soudu, dále máte právo na obhájce, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen.“ řekl vysoký muž v kukle a nasadil Susanně pouta.
„To nemůžete. Jedu v tom taky.“ začal křičet Frank.
„Můžu mluvit s komisařem Traberem? Jen chvíli.“ zeptala se Susanna policisty. Ten se na ni podíval a pak jen suše řekl: „Ale jen chvíli.“
Susanna odvedla Franka do kanceláře „Franku máme možnost zjistit o co tu skutečně jde a proč Engelhardtová tak vyváděla, když jsme jí pomohli ven.“
„Ale přece se nenecháš zavřít? Dělej tady mám zbraň, můžeš utéct.“ snažil se ji přesvědčit Frank.
„Ne to nejde a ty se vůbec o tom, že jsi tam byl se mnou nikde nezmiňuj, potřebuju tě venku a ne v base.“
„Dobře, ale vůbec se mi ten tvůj nový plán nelíbí.“ řekl Frank a dlouze se podíval na Susannu. V tom je vyrušil zakuklenec
„Tak jdem, čas vám vypršel.“
„Nezapomeň, co jsem ti řekla.“ stačila ještě říct Susanna před stanicí, než se za ní zavřely dveře policejního auta. Frank a zbytek stanice sledoval mizící tmavý Mercedes, který používala zásahovka.

Když dorazil vůz se Susannou k budově prokuratury, necítila se Susanna nejlíp. Věděla, že jí budou dusit, aby řekla, kdo jí pomáhal a kde ukrývá Engelhardtovou, ale spoléhala na Franka, že jí v tom nenechá. Pomalu začínala litovat toho, že neutekla, když jí k tomu dával Frank možnost. Susannu zavřeli do výslechové místnosti a chvíli ji za sklem pozorovala mladá bruneta.
„Tak jdu na to. Doufám, že mi řekne aspoň něco.“ řekla vysokému muži napravo.
„Nebojte se paní Kochová. Stačí trochu přitlačit a řekne vám všechno.“ usmál se muž.
„Děkuji pane Nowaku.“ a vešla do místnosti, kde na ni čekala Susanna.
„Dobrý den komisařko von Landitzová, jmenuji se Ingrid Kochová, mám na vás pár otázek.“
„Dobrej.“ odpověděla jí Susanna a sklopila hlavu. Kochová si ji prohlížela snad ze všech stran, Susanna si jí nevšímala a hrála si s prstýnkem.
„Nechtěla jste se mě na něco zeptat?“ prolomila ticho Susanna.
„Ano, kdo vymyslel ten nápad, myslím osvobození paní Engelhardtové.“ zeptala se Ingrid. Susanna se na ni podívala a řekla „Vy tuhle práci neděláte dlouho, co? Jinak byste se ptala úplně jinak. Máte smůlu, ale vám nic neřeknu.“ Ingrid se pousmála
„Myslela jsem, že začneme od začátku.“
„Aha, tak tedy od začátku. Narodila jsem se 27.12.1974 v Kolíně nad Rýnem.“ spustila Susanna, „Můj otec je diplomat…“
„Myslela jsem od toho okamžiku, co odvedli komisařku Engelhardtovou.“ přerušila ji Kochová.
„No to jsem se stačila pohádat s paní von Hexental.“
„Mohla byste mi laskavě říct, kdo přišel na nápad dostat Engelhardtovou z vězení?!“ rozčílila se Ingrid.
„Klid paní Kochová, rozčilování není zdravé, uklidněte se, zhluboka dýchejte.“ Ingrid nápadně připomínala Brunhildu, měla v obličeji stejnou barvu, jako Brunhilda před hodinou.
„Děje se něco paní Kochová?“ zeptala se Susanna.
Ingrid se nadechla a položila další otázku: „Kde je Engelhardtová?“
„To byste chtěla vědět, co?“ snažila se Susanna vyprovokovat Ingrid. Celou tu hru sledoval zástupce prokurátora Nowak, kterému se ani trochu nelíbilo, jak si Susanna dělá s Kochovou, co chce. Rozhodl se zakročit.

Na stanici Dálniční policie vládlo hrobové ticho. Brunhilda ve své kanceláři oslavovala své malé vítězství, Frank seděl v kanceláři, zíral na Susanninu prázdnou židli a přemýšlel.
„Franku.“ ozvala se za ním Andrea, „Jdu na oběd nechceš jít se mnou?“
Frank se na ni podíval a řekl: „Ne díky. Běž sama, nebyl bych dobrá společnost.“
„Myslela jsem, že bys tak přišel na jiný myšlenky. Tak nic, kdyby sis to rozmyslel, jdu do motorestu Stolte. Zatím.“ řekla Andrea a ustaraně se podívala na Franka. Frank jí neodpověděl a dál zíral do prázdna.

„Paní Kochová, běžte ven. Paní von Landitzovou vyslechnu sám.“
„Ale..pane Nowaku.“ začala koktat Ingrid.
„Žádné ale, běžte pryč. To co jste tu předváděla to nebyl výslech, ale fraška.“
„Ale pan Nowak, jak dlouho jsme se už neviděli, rok a půl?“ pozdravila Susanna.
„Přesně tak je to rok a půl. Co jste to zase prováděla?“ řekl Nowak.
„No znáte to, zatknou vám šéfovou, místo ní vám pošlou hroznou ježibabu a vám se to nelíbí.“ odpověděla mu Susanna.
„No tak ať to dlouho neprotahujeme, kde je paní Engelhardtová.“ zeptal se Nowak.
„To vám neřeknu.“ řekla Susanna.
„Paní von Landitzová, když mi řeknete, kde je vaše šéfová, bude to polehčující okolnost.“ naléhal Nowak.
„Ale naše šéfová sedí u sebe v kanceláři a teď nejspíš dusí některého z mých kolegů.“
„Nemyslel jsem paní von Hexental, ale paní Engelhardtovou.“ opravil svou otázku Nowak.
„To vám, ale nemůžu říct.“ stála si za svým komisařka.
„Řekněte mi, kde je Engelhardtová a můžete jít.“ nutil Nowak Susannu ke spolupráci.
„Říkám vám, že vám to říct nemůžu a i kdybych chtěla, tak vám bych to neřekla.“
„A komu byste to řekla?“ Nowak začal zvyšovat hlas.
„Já vás slyším, nemusíte tak křičet.“ řekla opět s ledovým klidem Susanna.
„Už toho mám dost!“ zakřičel Nowak a prudce se zvedl ze židle, udeřil do stolu a opakoval otázku: „Tak naposledy. Kde je Engelhardtová?!“
Susanna pokrčila rameny: „Nevím.“
„A dost.“ Nowak se otočil ke strážnému, který stál v místnosti pro případ, že by se Susanna o něco pokusila. „Odveďte ji. Nechte ji hned převést do věznice.“ Strážný šel k Susanně nasadil jí pouta a odvedl ji k zelené dodávce, podobné té kterou s Frankem ráno zastavili.

Andrea si zrovna objednala, když z okna uviděla přijíždět tmavě modrý Mercedes a z něj vystoupil Frank.
„Ahoj, tak sis to přece jen rozmyslel?“ zeptala se hned co se přiblížil k jejímu stolu.
„No dostal jsem hlad a s prázdným žaludkem se mi špatně přemýšlí.“ usmál se Frank.
„Co ti říkala Susanna, když s tebou šla do kanceláře, před tím než ji odvedli?“ zeptala se zvědavě Andrea.
„Jde o…“ Frank se zarazil, „Slib mi, že to nikomu neřekneš. Nikomu.“
„Slibuju.“ řekla Andrea.
„To auto, ve kterém převáželi Engelhardtovou…jsme zastavili mi.“
„Cože? A kde je Engelhardtová?“ přerušila Franka Andrea.
„To ti nemůžu říct, ale je v bezpečí.“ Andrea se na Franka podívala, „Ty mi jako nevěříš?“
„Věřím, ale nechci tě vystavit nebezpečí.“
„Vystavit nebezpečí?“ divila se Andrea.
„Jo, výslechy, Brunhilda a mohla bys přijít o místo. Je to jen moje a Susannina věc.“ odpověděl jí Frank a objednal si hranolky a hamburger.

Susanna seděla ve voze a přemýšlela o své situaci: „Možná jsem měla zdrhnout, když mi Frank dával šanci. Do háje, proč jsem nezdrhla! Sakra.“
„Vy už jste druhá komisařka, kterou jsme za poslední týden vezli.“ řekl jeden ze strážných.
„Hmm. Tak to máte neuvěřitelně šťastný týden, co?“ ušklíbla se Susanna.
„Tak jsme tady.“ ozval se řidič.
„Váš nový příbytek.“ dodal strážný, se kterým se Susanna „bavila“. Celá šťastná vystoupila a následovala dozorkyně.

Když se Frank s Andreou vrátili na stanici hned k nim přiběhl Hotte: „Susannu převezli do věznice, prý udělala z výslechu takovou frašku, že Brunhilda málem lehla.“
„Cože? To není možný, proč by Brunhilda měla lehat, když Susanna udělala frašku z výslechu. To by měla být snad šťastná.“ řekl Frank.
„No kdyby Susannu nevyslýchala její dcera, tak možná jo.“
„Tak to je gól! Brunhilda má dceru?“ smál se Frank a Andrea se přidala.
„Tak to se nedivím, že to byla fraška. Jestli je Brunhildina dcera po mamince…chudák Susanna a její nervy.“ Hotte ji opravil
„Andreo, ne chudák Susanna a její nervy, ale nervy Brunhildiny dcery. Potom co tu Susanna předváděla poslední tři dny.“
„Hotte má pravdu.“ souhlasil Dieter.
„Kde je vůbec Brunhilda?“ zeptal se Frank.
„Volala jí dcera, tak jí jela utišit.“ začal se smát Hotte a s ním i zbytek služebny.

„Hele policajtka, tak došlo i na tebe, co ty děvko.“ ozvala se jedna z vězeňkyň.
„Hausnerová klid.“ uklidnila ji jedna z dozorkyň. Susanna se jen ohlédla a pomyslela si: „To bude větší peklo, než s Brunhildou“…

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
„Von Landitzová máš tu návštěvu.“ přišla k Susanně dozorkyně.
„A kdo to je?“ zeptala se Susanna.
„Tvůj bývalý parťák.“ odpověděla jí starší dáma.

Frank seděl v návštěvní místnosti a čekal na Susannu, když se před ním objevila blondýnka v oranžovém, tak se postavil… „Ty teda vypadáš.“ pozdravil Frank.
„Já jim říkala, že mi oranžová nesluší.“ usmála se Susanna.
„Andrea zjistila, že tu s tebou sdílí bydlení Hausnerová.“
„Jo, už jsme spolu mluvili.“ přerušila ho Susanna.
„Byl jsem u výslechu a ostatní ze služebny taky, prý si jim nic neřekla.“
„To sedí, ani slovo, které by je dovedlo k mému komplicovi…“ Susanna mrkla na Franka a pokračovala „…nebo k Engelhardtový.“
„Ta co tě vyslýchala byla dcera paní Brunhildy von Hexental.“ sdělil Susanně Frank.
„Si děláš srandu. Vážně je to dcera naší Brunhildy?“ nevěřila Susanna tomu co od Franka slyšela.
„Ne je to tak, jen co jí Nowak vyhodil z výslechové místnosti, šla zavolat mamince a vybrečet se jí na rameno.“ řekl Frank a začal se smát. Susanna se k němu přidala, pak se na svého smějícího se kolegu dlouze podívala. Frank si toho všiml a zeptal se: „Děje se něco?“
„Už jsem ti někdy řekla, že máš pěkný úsměv?“
Frank se přestal smát: „Ne to jsi mi ještě neřekla. Proč ses nechala zavřít?“
„To sama nevím.“ odpověděla mu Susanna.
„Buď opatrná, Hausnerový ležíš v žaludku pěkně dlouho, je schopná čehokoli.“ varoval Susannu Frank.
„To vypadá jako… když o mě máš strach.“ řekla Susanna.
Frank jen suše odpověděl: „Ne nemám, ale nechci za parťáka Brunhildinu dceru.“
Susanna se jen usmála: „Ta dělá na kriminálce a Brunhilda u nás nebude dlouho.“
„Jak to můžeš vědět. Třeba se nám nepodaří očistit jméno Engelhardtový a Brunhilda dostane svou dceru k nám na oddělení a…“
„Franku to se nestane.“ přerušila ho Susanna. „Musíš jet za Engelhardtovou a zeptat se o co tu jde. Nesmíš odjet dokud ti to neřekne, naléhej, vyhrožuj jí nebo cokoli jinýho. Hlavně zjisti o co tu jde.“
„Konec návštěv.“ ozvala se tlustá dozorkyně.
„Už musím.“ řekl Frank.
„Jeď za tou šéfovou.“ stačila mu ještě pošeptat Susanna, než ji silná baba chytila za límec a odtáhla ji pryč.

Frank jel po dálnici a poslouchal rádio, když ve vysílačce zachraptilo. „Centrála volá Kobru 12, Franku ozvi se.“
„Tady Kobra 12, Andreo co se děje?“
Andrea se na chvíli odmlčela: „Právě volali z věznice, jde o Susannu.“
Frank zastavil na odpočívadle: „Andreo co se stalo, tak mluv!“ křičel do vysílačky.
„Hausnerová....ji napadla nožem.“
„A co je se Susannou?“ domáhal se odpovědi Frank.
„Leží ve vězeňské nemocnici, ale Franku její stav není vážný. Podle doktora, co mi volal, ji zítra pustí, nechali si jí tam jen na pozorování.“
Frankovi se ulevilo. „Díky Bohu. Jedu za ní.“
"Franku oni tě k ní nepustí, přijeď na stanici něco jsem zjistila.“
„A o čem?“
„Řeknu ti to až přijedeš.“ řekla mu Andrea.
„Přijedu asi až za hodinu, musím si ještě něco zařídit. Kobra 12 konec.“ Frank položil vysílačku a odjel směrem k lovecké chatě Susanniných rodičů.

Jen co dorazil vyletěl z auta, vběhl do chaty a než se Anna vzpamatovala z šoku, spustil na ni: „Tak už mi konečně řekněte, proč jste nám nadávala, když jsme vám pomohli z basy, jakou akci jsme se Susannou překazili. Sakra už mluvte!“
„Kde je Susanna?“ zeptala se Anna.
„Leží ve vězeňské nemocnici s bodnou ranou v břiše a to jenom kvůli vám!“
„Cože? Kde je? Proboha Trabere jak se dostala do vězení?“ kladla jednu otázku za druhou Anna.
„Nechala se zavřít, aby zjistila, proč jste nechtěla…“ Frank nedořekl větu, protože Anna mu začala vysvětlovat celou situaci: „Trabere, jde tu o akci ve vězení, nikoho jsem nezabila, ale kriminálka potřebovala někoho nasadit do vězení, aby zjistil...“
Frank ji přerušil „Aby zjistil co?“
„Jde o drogy, které se dostaly do vězení. A jedou v tom nejspíš čtyři dozorkyně a možná i ředitelka věznice. Proto jsem se nechala ...“
„Zavřít“ dokončil za ni Frank.
„Jestli je tam teď Susanna, musíme jí dát vědět o té akci.“ pokračoval Frank.
„No, ale jestli je v nemocnici, tak se s ní nemůžeme spojit, musíme počkat až ji pustí nebo jestli jí povolí návštěvy. Zkuste říct Andree ať zavolá prokurátorovi a zkusí ho přemluvit, aby Susanně povolil návštěvy.“
„Andrea o tom ví, že ano?“ řekl Frank.
„Ano ví.“ odpověděla mu Anna.
„Tak můžeme jít oba na stanici.“
„Ne to nejde, musím zůstat tady. Kdyby se to dozvěděla ředitelka věznice, byla by Susanna v nebezpečí.“ vysvětlila Frankovi Anna, ten jen co slyšel slova Susanna v nebezpečí. Upustil od svého plánu, jít s milou šéfovou na stanici a povědět všem o co tu jde.


Druhý den ráno byla Susanna propuštěna z nemocnice a opět zavřena do cely o rozměrech 3x4 metry.
„Tak aspoň jedna noc na docela pohodlný posteli.“ řekla si pro sebe, vzápětí se u cely objevila dozorkyně Bachová: „Pojď máš tu návštěvu.“
„Frank?“ zeptala se Susanna.
„Jo je to ňákej chlap, ale svý jméno mi neřek.“ řekla dozorkyně a vedla Susannu k návštěvní místnosti. Tentokrát byla místnost plná a tak Susanna s Frankem nemuseli šeptat, aby je nikdo neslyšel.
„Jak je ti?“ začal se hned vyptávat Frank na zdravotní stav své kolegyně.
„Je to jen škrábnutí, nechápu, proč si mě v tý nemocnici nechávali.“ snažila se uklidnit svého nervózního kolegu Susanna.
„Protože to nebylo jenom škrábnutí.“ začal Frank, „Mluvil jsem s doktorem říkal o tři centimetry doleva a teď bych s tebou nemluvil.“
„Tak se nerozčiluj. Ten doktor přehání. Chceš snad vidět tu ránu, aby tě to přesvědčilo?“ řekla Susanna a šibalsky mrkla na Franka.
„No možná máš pravdu, budu klidnější, když mi tu ránu ukážeš.“ odpověděl Frank a zamrkal na Susannu.
„To by se ti líbilo?“ zpražila ho Susanna.
„Ale ty sama jsi mi ještě před chvílí chtěla to zranění ukázat.“ snažil se Frank. Susanna se na něj jen podívala a šáhla si na spodek trička. Pomalu ho začala nadzvedávat. Frank mlsně sledoval Susanninu ruku. Jen co se dostala nad pupík tričko pustila a Frank měl po představení.
„Nic jsem neviděl.“
„Vždyť ti říkám, že je to malý a není to ani vidět.“ řekla mu Susanna.
„A kvůli čemu jsi tady?“ zeptala se.
„Už vím proč se Engelhardtový nechtělo z basy. Dělala na tajný akci kriminálky a proti drogového.“ řekl Frank.
„Cože?! Proč nám o tom nic neřekla?“ naléhala Susanna na svého kolegu.
„Protože nám asi nevěřila nebo co? Jediný komu to řekla, byla Andrea.“
„Vysvětli mi prosím tě proč chtěli dostat Engelhardtovou do vězení?“ přerušila komisaře Susanna.
„Protože v tom jedou dozorkyně a možná i ředitelka věznice, zásobujou vězenkyně.“ zakončil Frank.
„To není možný. Tak že teď mám její roli převzít já?“ ujala se slova komisařka vězeňkyně.
„Budeš muset, chceme-li dostat ty baby za katr.“ usoudil Frank, ale moc se mu to nelíbilo.
„Budu potřebovat, abys mi sem zkusil propašovat zbraň.“ řekla Susanna.
„To by nemělo být tak těžký, jedna z dozorkyň je nastrčená z kriminálky, zkusím zbraň poslat po ní. Vy dvě byste se, ale neměly příliš scházet, aby to nebylo nápadný a neodhalili vás.“ řekl Frank Susanna s ním souhlasila.
„Ještě abych se scházela s dozorkyní.“ usmála se Susanna.
„Susanno, nech toho tady jde do tuhýho. Z jedný strany Hausnerová a z druhý drogový laydies.“ napomenul komisařku Frank.
„Franku já to vím, mám strach stejně jako ty…ale jestli je chceme dostat, musíme trochu riskovat. Budu opatrná, neměj strach, zažili jsme už horší situace.“ snažila se Susanna uklidnit Franka.
„Víš, že …mi na tobě…záleží. Jen tě…nechci ztratit. Chápej.“ řekl pomalu Frank a vzal Susannu za ruku. Susanna na něj pohlédla. Oba komisaři se dívali jeden druhému do očí, když je přerušil příchod dozorkyně.
„Tak končíme váš čas vypršel, von Landitzová hlas se hned v kuchyni.“ Komisaři se probudili a rozloučili se spolu.

Když Susanna vešla do kuchyně, bylo zhasnuto a nikdo nikde. „Snad tu na mě nečeká Hausnerová.“ řekla si v duchu. Najednou ji někdo chytl za ruku. Susanna se lekla a ohnala se pánvičkou. Cíl, ale nezasáhla.
„Kdo jste?“ zeptala se Susanna ženy.
„Vrchní komisařka Gracia Steinová, jsem z kriminálky. Včera mi volala paní Engelhardtová. Už vás seznámili s plánem?“ Susanna přikývla.
„Paní von Landitzová můj šéf se pokusí dostat Hausnerovou do jiného vězení, aby se vás zase nepokusila zabít a tím nezkazila naši akci.“
Susanna se jen usmála: „O to se snad už nepokusí.“ ale moc tomu nevěřila.

Frank sledoval silnici před sebou a přemýšlel. „Musím se spojit se Steinovou a říct jí o…“ v tom zazvonil mobil.
„Traber.“ ohlásil Frank.
„Tady von Hexentalová, potřebuji abyste se hned dostavil na stanici, mám pro vás nějaké informace.“ řekla Brunhilda tajemně.
„Hned tam budu.“ řekl Frank a nevěděl co si má myslet. „Že by Brunhilda změnila názor?“

Jen co dorazil Frank na stanici zavolala si ho Brunhilda.
„Chtěla jste se mnou mluvit?“
„Ano Trabere, posaďte se. Jde o tu tajnou akci komisařky Engelhardtové.“
„Co vy o tom víte?“ vytřeštil oči Frank.
„Ano a na toto místo mě doporučila sama paní Engelhardtová, říkala, že nejste konfliktní osoby, ale to co jsem tu zažila mě přesvědčilo o pravém opaku.“ Frank se jen usmál a poslouchal co má Brunhilda na srdci.
„Před chvílí mi volali z kriminálky, že se potvrdila zúčastněnost ředitelky Moserové. Měl byste varovat svou kolegyni.“ Brunhilda se pousmála a hned na to nasadila vážný obličej: „Musíte okamžitě říct, kde Engelhardtovou schováváte a dovést k ní kriminálku, aby jim řekla co zjistila.“ uzavřela Brunhilda.
Frank jí řekl: „Zeptám se jí sám, někdo z kriminálky by mohl vynášet.“
Brunhilda ho přerušila: „Říkám vám, že o té akci ví jen úzký okruh lidí, já, vy, Engelhardtová, komisařka Steinová, ředitel kriminálky, několik komisařů proti drogového oddělení a komisařka von Landitzová. Nikdo jiný neví, že ta akce vůbec existuje.“
„A Andrea.“ doplnil ji Frank.
„Ona o tom ví?“ divila se Brunhilda.
„Ano, řekla jí to vrchní komisařka Engelhardtová.“
„Já vám říkám, že kromě nás o akci nikdo ani netuší.“ snažila se Brunhilda dostat z Franka Annin úkryt. Frank si ale stál za svým: „To je mi jedno, ale kde se skrývá Engelhardtová nikomu neřeknu. Vím to jen já a Susanna.“ řekl a chystal se k odchodu. Brunhilda ho zastavila. „Nebylo by divné, kdyby jste z mé kanceláře vyšel, aniž bych na vás ječela?“
„Nebylo, vždyť se s vámi hádala jenom Susanna.“ ušklíbl se Frank.
„Tak běžte.“ řekla klidně Bruni (jak překřtila Brunhildu Andrea, potom co ji včera večer viděla s nějakým muže, který jí tak říkal). Frank vyšel z kanceláře a hned se okolo něj postavilo několik policistů.
„Jak to že nevříská?“ divili se všichni.
„To můj oslnivý úsměv.“ chvástal se Frank a dodal s úsměvem „A…není tu Susanna.“ Všichni se jen pousmáli a dali se opět do práce, protože Andrea zaregistrovala Brunhildin přísný pohled.

Susanna seděla v jídelně a snažila se polknout, alespoň jednou sousto nazelenalého oběda. „No tak zavři oči, otevři pusu a ham.“ dodávala si odvahy.
„Copak nešmakuje? Sme zvyklí na jiný, co?“ za Susannou stála Hausnerová a několik dalších vězenkyň.
„Co chceš? Upravit mi fasádu nebo mě rovnou zabít?“ otočila se na ni Susanna.
„To by se ti líbilo? Jen dohlídnu, aby slečinka dojedla a pak…“
„Hausnerová běž si sednout.“ řekla Steinová, která zpozorovala Susannu v hovoru s Hausnerovou a raději jí šla na pomoc.
„Klid jen sem se zastavila, abych se omluvila za ten včerejšek.“ obhajovala svou „návštěvu“ Hausnerová. Steinová se podívala na Susannu ta jen přikývla: „Je to pravda, ale vy jste ji nenechala domluvit."
"Tak to dořekni.“ řekla Steinová. Hausnerová se znechuceně podívala na Steinovou a pak na Susannu: „…Omlouvám se…nechtěla jsem vás…zranit.“
Susanna se na ni pobaveně podívala a řekla „Nic se nestalo?“ Hausnerová a její „kolegyně“ se otočily a šly ke svému stolu. Susanna se snažila, alespoň dostat do sebe jedno sousto…ale nešlo to. Zvedla se a šla odnést tác se zelenou hmotou. Na cestě na dvůr potkala Steinovou a ta jí řekla: „Zbraň máš ve své cele pod polštářem i se dvěma zásobníkama.“
„Díky.“ odpověděla jí Susanna a pokračovala ve své cestě na čerstvý vzduch.

Byla už tma a Frank byl na cestě do svého bytu. Myslel na Susannu: „Co asi dělá, sakra neměl jsem ji nechat, aby dokončila akci místo Engelhardtové.“

Susanna si prohlížela zbraň, kterou jí obstarala Steinová. Byl to černý Walter P99, podobný její služební zbrani. V tom se rozlétly dveře cely a v nich stála Steinová: „Nech tu zbraň a pojď se mnou.“ Susanna se docela lekla, v tuhle pokročilou hodinu návštěvu skutečně nečekala.
„Kam jdeme?“ ptala se Susanna.
„Buď potichu a poslouchej.“ dvě komisařky se ocitly za dveřmi kanceláře ředitelky Moserové, která zrovna s někým telefonovala.
„Ano, mám ohlášenou další dodávku na pozítří ráno. Jistě, ale proč? Ano. Zítra jim to oznámím. Budou připravené. Takže se uvidíme pozítří v deset. Dobře budu tam. Nashledanou.“ domluvila a vstala ze židle. Susanna a Steinová se rychle ukryly pod stůl, který patřil sekretářce, ta už samozřejmě dávno odešla domů. Jen co Moserová odešla komisařky vylezly z úkrytu.
„Tak nová zásilka.“ řekla Susanna.
„Vypadá to tak. Informuju svého šéfa a ty…."
„A já půjdu do své cely.“ dopověděla za ni Susanna.
„Tak pojď, ať nás nikdo nevidí.“ popoháněla Steinová komisařku.
„Dyť už letim.“ odpověděla jí Susanna a už byla opět ve své cele. Dveře se zabouchly a Steinová je zamkla. Susanna za chvíli usnula.

Steinová šla k telefonu a vytočila číslo svého šéfa. „Pane Großmanne, tady Steinová. Právě jsem slyšela rozhovor mezi paní Moserovou a nějakou neznámou osobou.“
„S kým to nevíte?“ přerušil ji šéf.
„Ne to bohužel nevím, mluvili spolu telefonicky. Má přijít nová zásilka, pozítří se mají setkat v deset hodin, ale nevím kde.“
„Dobře nechám Moserovou sledovat.“ řekl Großmann a zavěsil.

Hned ráno opět navštívil Susannu její milý kolega. „Tak zjistila jsi něco?“ ptal se hned jak se komisařka objevila.
„Jo máme stopu.“ usmála se komisařka a pokračovala, „ Včera jsme se Steinovou vyslechly hovor Moserový a někoho zatím neznámýho. Dohadovali se o nové zásilce.“
„No a?“ přerušil ji zvědavý Frank.
„Nepřerušuj!“ zpražila kolegu s úsměvem komisařka. „Zítra v deset dopoledne, ale kde to nevíme.“
„Nechám ji hned sledovat.“ řekl Frank.
„To asi nebude třeba už by jí měla sledovat kriminálka.“ informovala Franka Susanna.
„Pro jistotu zavolám Hotteho a Bonratha, ať se na ni pověsí.“ řekl Frank a ještě se Susanny zeptal na její zdravotní stav: „Jsi v pořádku? Jsi nějaká zelená.“
„Nic mi není, to bude tou stravou.“pousmála se Susanna.
„Teď pojedu za Engelhardtovou a všechno jí řeknu a spojíme se s proti drogovým. Aby se připravili na akci.“
„Jo to jim řekni. Pozdravuj šéfovou. Mohl bys říct Andree, aby se tu zastavila?“
„Proč?“ zeptal se Frank.
„Ženský problémy!“ usmála se Susanna.
„Co??“
„Nic prosím tě, to tě vůbec nemusí zajímat.“ dodala Susanna.
„Měj se a přežij ještě ty dva dny ve zdraví.“ Susanna se jen usmála a odešla. Frank se po ní díval dokud nezmizela za ocelovými dveřmi. Pak i on odešel.

„Dálniční policie Schäferová, jak vám mohu pomoci.“ ohlásila do telefonu Andrea svou oblíbenou větu.
„Andreo tady Frank, řekni Hottemu a Bonrathovi, ať se pověsí na ředitelku věznice. Má černýho Golfa, poznávačka je K MO 4586.“
„Franku, ale Brunhilda je poslala měřit rychlost na A47.“ přerušila komisaře Andrea.
„Tak se s nimi spoj a ať si vezmou civil já, se zatím na tu ředitelku pověsím sám, teď jsem u věznice, kdyby se vzdálila, tak se ozvu.“
„Fajn, řeknu to Brunhildě a bude to oficiální a hlavně bez řevu, aspoň doufám.“ řekla Andrea a zavěsila.

Frank čekal na Bonratha a Hertzbergera už půl hodiny a byl lehce nervózní, protože musel ještě mluvit s Annou a takhle jen ztrácel čas. Vzal do ruky vysílačku a chtěl zavolat Kobru 19, ale najednou z křižovatky vyjela stříbrná Škoda Octavia. Škodovka zastavila vedle Frankova Mercedesu. „No to je dost, kde jste byli takovou dobu?“ rozčiloval se Frank.
„Nerozčiluj se, není to zdravý.“ řekl Bonrath.
„Říkal jsi černý Golf?“ zeptal se Hotte.
„Jo černej Golf, poznávačka K MO 4586 a v něm starší bruneta.“ podal bližší informace svým kolegům Frank.
„My si tu na ni počkáme.“ pousmál se Hotte.
„Až vyjede, tak ji sledujte a hlavně ji neztraťte. … Málem bych zapomněl, kriminálka tu má sledovačku taky.“
„Tak co tu děláme my?“ zeptal se Bonrath.
„Vy jste tu jako pojistka, kdyby jim ujela.“ řekl Frank. Hotte se na něj mrzutě podíval a řekl: „A oni jsou tu jako pojistka, kdyby ujela nám?!“
„Vám neujede.“ žehlil si to Frank.
„To máš pravdu nám neujede.“ řekl Bonrath a zaujal sledovací pozici. Frank se pousmál nastartoval a odjel za Annou.

Anna si pročítala složky, které jí dovezl Frank včera večer. Byly to jen nějaké papíry k podpisu, které mu dala Brunhilda právě pro Annu. V tom se otevřely dveře a v nich stál Frank, v jedné ruce sáček z KFC a v druhé pytlík s čínou.
„Nesu oběd! Dáte si kuře nebo čínu?“ zeptal se Anny.
„Čínu.“ řekla Anna a zeptala se: „Zjistil jste něco?“
„Já ne, ale Susanna se Steinovou slyšely rozhovor mezi Moserovou a někým neznámým. Další zásilka má přijít zítra v deset.“
„Kde to asi nevíte, co?“ přerušila Franka Anna.
„Ne to nevědí, Moserová je opatrná, ale nasadil jsem na ni Bonratha s Hertzbergerem.“ informoval Annu komisař.
„Nevím jestli to byl dobrý nápad.“ řekla Anna.
„Nebojte. Kriminálka tam poslala svoji sledovačku.“ uklidnil Annu Frank.
„To je dobře, protože těm našim dvěma expertům by ujelo i dítě.“ řekla Anna. Frank se jen usmál: „Ale radši jim to neříkejte, mohli by se urazit.“ a zakousl se do kuřecího stehna.

Susanna seděla ve své cele a četla si knížku od Allana Pease: Řeč těla aneb jak porozumět druhým z jejich gest, mimiky a postoje těla. „Sakra už aby se něco dělo.“ „modlila“ se Susanna za začátek akce, do které zbývalo necelých čtrnáct hodin. Když se otevřely dveře cely a v nich stály Steinová s Moserovou: „Myslela sis, že nám zkazíš zásilku za tři miliony euro?“ řekla Moserová a vytáhla zbraň. Susanna rychle sáhla pod polštář a zamířila svou zbraní na ženy ve dveřích.
„Položte tu zbraň. Je konec.“ řekla Susanna směrem k ženám, protože nechtěla prozradit Steinovou. Jenomže Steinová vytáhla svou zbraň (s tlumičem) a Moserovou zastřelila.
„Proč jsi to udělala?“ zeptala se překvapená Susanna.
„Protože ji nepotřebuju.“ řekla suše Steinová a zamířila na Susannu.
„Odhoď tu zbraň Susanno.“
„Budeš mě muset zastřelit.“ řekla jí Susanna.
„To ne, ještě tě potřebuju.“
„Ten rozhovor mezi Moserovou a tím…“
„Jo byl fingovaný, potřebovali jsme mít volnou cestu.“ přerušila Steinová Susannu.
„K předání už došlo?“ snažila se Susanna udržet hovor.
„Ještě ne. A odhoď tu bouchačku, slyšíš!“ křikla Steinová.
„Ani náhodou.“ řekla Susanna a vystřelila. Ze zbraně vyletěla vlaječka s přáním veselých narozenin.
Steinová se začala smát: „Bylo mi jasný, že zbraň zkontroluješ jenom jednou.“
Susanna ji přerušila: „Kdy jsi ji vyměnila?“
„Dneska ráno.“ štěkla Steinová a udeřila Susannu pistolí po hlavě. Susanna zavrávorala a spadla na hranu stolku v rohu cely, kde zůstala ležet na zemi. Steinová si přivezla plátěný vozík na špinavé prádlo a naložila do něho omráčenou Susannu.

Frank s Annou seděli u topení a rozebírali plán zítřejší akce. „Jdete s námi?“ zeptal se Frank.
„Ne nejdřív musím všem vysvětlit, že jsem nikoho nezabila.“
„Ale to nebude tak těžké, vždyť to zinscenovali lidi z kriminálky.“ řekl Frank a zvedl zvonící mobil.
„Traber.“
„Franku tady Andrea, před chvílí volal Hotte, že Moserová odjela k sobě domů, ale za jejím autem jeli jenom oni dva a žádné auto je nesledovalo.“
„Třeba si kolegové z kriminálky nevšimli odjíždějícího vozu.“
„No nevšimli, protože je někdo omráčil.“ řekla Andrea.
„Cože?“ zakřičel Frank do telefonu, až si Andrea musela sluchátko dát dál od ucha.
„Ať Hotte s Bonrathem okamžitě zatknou Moserovou, jedu k nim, dej mi adresu prosím.“ Frank vyskočil z křesla a oblíknul si bundu. Anna na něj jen nevěřícně zírala a posunky se snažila dozvědět co se děje. To jí vzápětí řekl Frank sám: „Někdo omráčil kolegy z kriminálky a Moserová je údajně doma.“ a už vybíhal z chaty, když se za ním ozvalo:
„Trabere!... Jedu s vámi.“

Frankův služební Mercedes se řítil po dálnici a ostatní vozy se mu, kvůli zapnutému majáčku, klidily z cesty. „Centrála volá Kobru 12.“
Anna se natáhla po vysílačce: „Andreo co se děje?“
„Šéfová?... jste to vy?“ zalapala po dechu Andrea.
„Jsem, máte tu adresu Moserové?“ uklidnila ji Anna.
„Ano Burgerstrasse 458 Kolín-Západ.“
„Díky. Kobra 12 konec.“
„Trabere šlápněte na to trochu.“ popohnala Anna Franka.
„Rozkaz madam.“ usmál se komisař a sešlápl plynový pedál až na zem.

Susanna se probrala svázaná a zavěšená na nějaké traverze přidělané ve výšce dvou metrů. Když se jí podařilo trochu vzpamatovat a zaostřit, zjistila, že je ve staré prádelně ve věznici. „Konečně se nám Šípková Růženka probrala.“ smála se Steinová.
„Co se mnou chceš dělat?“ zeptala se unaveně Susanna.
„Teď si musím něco zařídit, ale až se vrátím, tak to spolu dokončíme.“ řekla jí Steinová a odešla. Susanna si oddechla a pokusila se zbavit pout.
„Sakra. Odsud se nedostanu.“ proklela a snahu vymanit se vzdala.

Frank s Annou zatím dorazili k Moserové. Před domem na ně čekali Bonrath s Hertzbergerem.
„Co tu děláte? Říkal jsem, aby jste ji zatkli.“ rozčiloval se Frank.
„Šéfová co tady..“
„Hertzbergere na nic se neptejte a řekněte mi, proč jste nezatkli Moserovou!“ zpražila Hotteho Anna. Slova se ujal Bonrath:
„Neotvírala nám tak jsme vyrazili dveře…“
„Bonrathe tak už se konečně vyžvejkněte.“ přerušila Dietra, jemně nervózní Anna.
„Našli jsme ji mrtvou.“ oznámil Hotte.
„Cože?!“ vytřeštil oči Frank a Anna se po něm hned opičila.
„Jo museli ji zabít těsně před tím než jsme přišli nahoru.“
„To je dobrá hypotéza Bonrathe.“ probodla Dietra pohledem Anna. V dálce se ozvaly sirény a během chvilky bylo parkoviště před domem na Burgerstrasse plné policejních vozů.

Steinová se ve starém skladišti sešla s mezinárodně hledaným drogovým dealerem, Pedrem Alvarezem. „Pane Alvarezi.“
„Paní Steinová, kde jste nechala paní Moserovou.“
„Musela si jet něco zařídit. Řekla mi, abych vás od ní pozdravovala.“ odpověděla mu Steinová.
„Tak přejděme k obchodu. Máte zboží?“ řekl Alvarez.
„Ano 90 kg heroinu. Máte peníze?“
„Juane přines kufřík.“ nakázal svému poskokovi Alvarez. „Ve skladě doličných předmětů asi neměli radost, když jim zmizelo takové množství zabaveného zboží.“ řekl Alvarez.
Steinová nahodila úsměv a řekla: „Ne nebylo to těžké stačilo zboží vyměnit za bílý neškodný prášek.“
„Pane Alvarezi tady jsou peníze.“
„Díky Juane. Paní Steinová, kde je moje zboží?“ Steinová se otočila a šla ke svému vozu, otevřela kufr a ukázala na velkou sportovní tašku.
„Přeci nechcete, abych se s tím tahala sama.“
Alvarez se pousmál a pokynul dalším dvěma poskokům: „Vemte to.“ poté se podíval na Steinovou: „Paní Steinová, bylo mi ctí s vámi obchodovat.“ a políbil jí ruku.
„Mě také. Těším se na další spolupráci.“ v tom do skladiště vběhlo šest maskovaných osob se samopaly a Alvareze i jeho kumpány zastřelilo.
„Dobrá práce dámy.“ pochválila Steinová své komplice. Jak rychle se ženy objevily tak rychle zmizely. Steinová zůstala ve skladišti sama, naložila peníze do svého auta a rozjela se zpět do věznice odstranit Susannu.

Susanna se znovu pokusila dostat dolů z traverzy, když se otevřely dveře a v nich stála Hausnerová. „Policajtka…a…je tu sama. Mám možnost tě dostat, kvůli tobě a tomu tvýmu parťákovi tu zkejsnu ještě sedum let.“
„Když mě odsud dostaneš požádám soudce, aby ti zmírnil trest.“ vyjednávala Susanna. Hausnerová se jen zašklebila a vytáhla nůž.

Frank došel za doktorem. „Kdy zemřela?“
„Jsou to asi čtyři hodiny, ale přesný…“
„Čtyři hodiny? To by ale…“ přerušil doktora Frank a toho přerušila Anna: „To by znamenalo, že Moserovou zabil někdo ve věznici.“
„Ale kdo?“ zeptal se Bonrath.
„Někdo kdo věděl, že pojedeme za Moserovou, protože věděl o sledovačce i té z kriminálky.“ řekl Hotte. Najednou Anna vykřikla: „Steinová!“
„Šéfová to je blbost, dodala Susanně zbraň a Susanna říkala, že je funkční.“ nesouhlasil Frank se svou nadřízenou.
„Trabere, kdo jiný by věděl v jakém autě sedí kolegové z kriminálky. Možná to neudělala přímo Steinová, ale vsadím svůj krk, že o tom něco ví.“
„Jestli v tom jede Steinová tak musíme rychle za Susannou.“ řekl Frank a už běžel ke svému autu. Anna se vydala hned za ním, ale před tím ještě rozdala rozkazy: „Bonrathe vy tu zůstanete ještě s několika kolegy a zajistíte stopy. Zbytek pojede za námi.“ a už seděla na sedadle spolujezdce v modrém Benzu.

„Hausnerová sakra nedělejte to, dejte ten nůž pryč.“ řekla vyděšená Susanna. Hausnerová se usmála a přišla až k visící Susanně.
„Nech toho n…“ Hausnerová nedořekla větu, protože se ozval výstřel. Vězenkyně se skácela k zemi, Susanna jen vytřeštila oči.
„Gracie co chceš dělat?“
„Zabít tě, ale až potom co se odsud dostanu.“ Susanna se snažila nepustit si Steinovou k tělu (ale zkuste si viset ve vzduchu, přivázáni za ruce k traverze a ještě se bránit babě, která je rozhodnutá vás zabít). Steinová se naštvala popadla dřevěnou tyč, která ležela na zemi a ohnala se s ní. Susanna zkřivila obličej bolestí.

Frankovo služební auto se řítilo ulicemi Kolína snad nadzvukovou rychlostí. „Jak to že jsme ji neprokoukli?“ rozčiloval se Frank.
„Trabere tohle nám teď moc nepomůže.“ snažila se ho uklidnit Anna a pokračovala: „Soustřeďte se na řízení a panikaření, raději nechte na mě.“
„Dobře šéfová.“
„Já ale nejsem vaše šéfová, tou je i nadále vrchní komisařka Brunhilda von Hexental.“ opravila Franka Anna.
Frank se usmál: „To nevadí, ale Anno vám říkat nesmím a paní Engelhardtová je moc dlouhé.“ Anna se na komisaře jen podívala a přikývla

Steinová držela Susannu za vlasy a odváděla ji ven na dvůr věznice. „Dělej hni se!“
„To by se ti líbilo, je to nejspíš moje poslední cesta, tak si jí chci pořádně užít.“ oznámila Susanna. Steinová se naštvala a udeřila Susannu do zátylku, čímž způsobila komisařce ztrátu vědomí a sobě práci s odklizením těla.
„No bezva, teď se s ní ještě musím táhnout.“ proklela, naložila Susannu do kufru svého auta, kde už byla taška s heroinem a kufřík s penězi. „Ještě štěstí, že mám tak velký auto.“ řekla a nasedla. Jakmile vyjela z brány věznice uviděla ve zpětném zrcátku blikající majáčky policejních vozů.
„Sakra! Ti mi tu ještě chyběli!“ rozčílila se Steinová.
„Trabere šlápněte na to támhle jede Steinová.“
„Jste si jistá šéfová?“
„Proč by jinak ukazovala doprava a nakonec odbočila doleva.“ ujistila Franka o správnosti svého tvrzení Anna. Frank se nezadržitelně blížil ke stříbrnému Volkswagenu. Steinová se nechtěla nechat chytit a nečekaně odbočila doprava do staré průmyslové zóny. Frank nestihl odbočit, ale vracet se taky nechtěl.
„Šéfová znám tu zkratku, snad pojede kolem.“
„Doufám že víte co děláte. Oznámím kolegům ať jedou za Steinovou.“ řekla Anna a zvedla vysílačku.
„Kobra 12 všem vozům jeďte za tím stříbrným Touaregem, s komisařem Traberem se pokusíme dostat před něj z jiné strany. Kobra 12 konec.“

Susanna se v kufru mlela ze strany na stranu, tu se udeřila o dveře nebo kufřík, tu zase o poklop nad zavazadelníkem. „To je ono.“ řekla a pokusila se vykopnout nohy. „Sakra!“ proklela naštvaně. Na nohou jí přistála taška s heroinem. Susanna pokračovala v nadávání: „Do háje nauč se řídit. Chceš nás zabít nebo co?“ Steinová si jí však nevšímala a dál se věnovala řízení. Když najednou z vedlejší silnice vyjel Frankův služební vůz a zastavil přesně v půli silnice a nedal se objet. Steinová, ale zastavit nechtěla, zatáhla za ruční brzdu a stočila volant doleva, protože se chtěla malou skulinkou dostat do vedlejší ulice, ze které se přiřítil Frank. Nevypočítala si však že tam není dost místa a zadní částí vozu narazila do Frankova služebáku. Steinová se vyprostila z bezpečnostních pásů a dala se na útěk. Frank, jehož dveře zůstaly provozu schopné, se za ní rozeběhl. Steinová vytáhla zbraň a trefila Franka do pravého ramene, Franka střela odmrštila dozadu a zůstal ležet na zemi. Anna se mezitím dostala z vozu a sledovala situaci před sebou. Když uviděla ležícího Franka sebrala jednomu z uniformovaných policistů zbraň.
„Komisařko Steinová stůjte a odhoďte zbraň, jste zatčena!“ Gracie se otočila a chtěla vystřelit, vrchní komisařka Engelhardtová byla rychlejší. Annina střela zasáhla komisařku Gracii Steinovou do srdce.

Z Graciina auta začal po nárazu vytékat benzín a náhoda tomu chtěla, že jedna z kulek, které stačila vypálit po Anně našla cíl. Stříbrný Volkswagen zachvátily plameny.
„Všichni pryč to auto vybouchne." Anna doběhla k Frankovi. „Trabere jste v pořádku?“
„Je to jen ruka to bude dobrý.“ ujistil ji komisař.
„Kde je Susanna?“ rozhlížel se kolem sebe Frank.
„To auto.“ zakřičela Anna. Jen co dořekla tyto dvě slova Touareg explodoval.
„SUSANNO!!!!“ vykřikl Frank.
„Proboha!“ řekla Anna a rozběhla se za Frankem, který se rozhodl hořící auto uhasit koženou bundou.
„Trabere pojďte je mrtvá.“ uklidňovala Anna roztřeseného komisaře. Frank pozoroval hořící auto se slzami v očích, když uviděl v dýmu pohybující se stín, pomalu se mu podařilo zaostřit.
„Susanno!“ zavolal a rozeběhl se ke své kolegyni, která byla ještě trochu mimo.
„Jsi v pořádku? Jak jsi se dostala ven? Tak mluv!“ snažil se Frank zjistit vše o zdravotním stavu komisařky.
„Zavolejte doktora!“ křikla Anna na policisty.
„Jsem v pořádku.“ řekla Susanna a sesunula se k zemi.
„Proboha Susanno!“ zhrozili se Frank a Anna.
„Kde je ten doktor?“ volal Frank.
„Už jsme tu. Ukažte, podívám se vám na tu ruku.“ řekl jeden ze zdravotníků.
„Mě nic není, ale moje kolegyně…“ snažil se protestovat komisař.
„O tu se stará můj kolega.“ řekl zdravotník a už si odváděl Franka k sanitce.
„Co je s ní?“ ptala se Anna.
„Jen dehydratace a otřes mozku. Není to nic vážného.“ ujistil Annu lékař.
„Odvezeme ji do nemocnice a uděláme nějaká vyšetření. Potom by ji měli pustit domů.“ dodal, protože uviděl Annin obličej. Frank ze sanitky pozoroval jak se Susanna pomalu zvedá ze země a hodně si oddychl.

Druhý den se všichni shledali se svou starou šéfovou a většině se skutečně ulevilo, protože Brunhilda je neskutečně dusila. Když vešla na stanici Susanna s obvazy na hlavě vzbudila ve všech nezadržitelný smích i Brunhilda, kterou nikdo nikdy neviděl, že by se smála, se skoro kácela. Susanna si jen přeměřila pohledem celou stanici a začala se smát taky.
„Copak přišli jsme o něco?“ ozval se Semirův hlas ve dveřích, když s Tomem uviděli Susannu vybuchli smíchem a připojili se k ostatním.
„S…se..mire?! Mysle..myslela jsem, že se máte vrátit až pozítří.“ vykuckala ze sebe Andrea.
„To jsme původně měli, ale zničili jsme tři služební vozy a náš americký kolega řekl, že jsme jim už předvedli dost.“ usmál se Tom. Anna je sjela káravým pohledem, ale pak se přidala ke zbytku služebny a přivítala Semira s Tomem. Brunhilda se otočila na Susannu: „Vy jste mi, ale pěkně pila krev.“
Susanna vyvalila oči: „Jáá??“
„Ano vy.“ ujistila ji Bruni.
„Vy jste mě, ale provokovala.“ bránila se Susanna.
„Já vím, měla jsem působit jako ježibaba, ale jinak jsem opravdu milá, něco jako vrchní komisařka Engelhardtová.“ Susanna se usmála. Když se všichni přestali smát, ujala se slova Anna.
„Je mi velkou ctí, že jsem zase s vámi a když se o naší akci dozvěděl policejní prezident...no trochu skákal, ale pak.“ Anna se na chvíli odmlčela. „Ode dneška jsou komisaři Traber a von Landitzová vrchními komisaři.“ Susanna se nechápavě podívala nejdřív na Franka, který jako by jí četl myšlenky a společně se podívali na Annu.
„To je nějaký vtip, že jo?“ řekli komisaři.
„Ne není tady jsou vaše nové průkazy.“ řekla Anna a hodila kartičky po nových vrchních komisařích.
„Gratulujeme.“ řekli vrchní komisaři z Kobry 11.
„Díky.“ odpověfěli jednohlasně pro změnu vrchní komisaři z Kobry 12.
„Tak dámy a pánové do práce ulejvárna vám skončila.“ řekla rázně Anna. Na služebnu se přiřítil nějaký starší obtloustlý pán: „Kde tě mám moje sladká Bruni?“ řekl medovým hláskem a popadl Brunhildu. Celé osazenstvo dálniční policie se na novo rozesmálo….

KONEC!!!!!!!!!!

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
otázka
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
je to fakt super,a nechceš napsat něco ve stylu"von Landitz+Traber=láska?(jako že spolu chodí)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
U tohohle jsem padala smíchy pod stůl,je to ten nej příběh:Kde tě mám,moje sladká Btuni,
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
Ehm...Jak mohla být Susanna štastná,když ji vezli k výslechu?,,Celá štastná vystoupila z vozu"?

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
Ehm...Jak mohla být Susanna štastná,když ji vezli k výslechu?,,Celá štastná vystoupila z vozu"?


To bylo myšleno ironicky Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 418
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Proboha...... Nemuuuuuuč mi tým 2, cobřátko12..... Nádherné.... Rozesmál mě ten konec.... Laughing Laughing Laughing

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Já a někoho mučit Shocked , kdes na to přišla Twisted Evil Laughing Laughing Laughing Jsem ráda, že se ti to líbilo Embarassed

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
5. Peklo, aneb nová šéfová
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma