AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se vám povídka líbí?
1
100%
 100%  [ 9 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 9

Cena za život
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Jak jsem psala do posledního příspěvku, povídka se mi rozležela v hlavě a teď bych ji napsala úplně jinak, tudíž pokračování této verze neočekávejte. Nová a snad lepší verze se jmenuje Tak to na světě chodí


Cena za život

Slíbila si, že tuhle práci už dělat nebude, ale její partner ji přesvědčil. Procházela ztichlou a temnou ulicí, jen v krátké sukni a přiléhavém tílku, které toho moc nezakrývalo. V duchu si vyčítala, že sem vůbec. Zákazník se měl každou chvíli objevit, přešla z jedné strany silnice na druhou, kde leželo plno opilých bezdomovců. Za okamžik se za ní objevilo tmavé vozidlo, když jeho řidič spatřil vnadnou ženu, zastavil.
„Můžu tě svézt?“ zeptal se a už otvíral dveře u spolujezdce.
„Promiň Brouku, ale na někoho čekám.“ odpálkovala ho s úsměvem.
„No tak, nech si říct. Jsem dobrej, pokud se mi to bude líbit nechám ti slušný dýžko.“ usmál se a spiklenecky zamrkal.
„To je milý, ale čekám na stálýho zákazníka a u něj mám stálou cenu.“ odpověděla.
„Jak chceš…“ řekl muž a popojel kousek dál, kde potkal kolegyni vnadné dámy. Chvíli se s ní vybavoval, poté nastoupila k němu do vozu a odjeli. Mimo ní a několika bezdomovců, kteří stejně nevěděli o světě, na ulici nikdo nebyl. Jen co se otočila, málem leknutím omdlela. Stála tváří tvář vysokému asi pětatřicetiletému, černovlasému, potetovanému muži.
„Jenny?“ zeptal se.
Přikývla.
„Půjdeme?“
Na sucho polkla a přijala nabízené rámě. Vedl ji ještě temnější uličkou, než byla ta hlavní, která byla na rozdíl od ní čistější. Na jednou jí podrazil nohy, upadla na zem. Stále nechápala co se děje. Lehl si na ni…
„Doufám, že ti nevadí malá změna plánu.“
„V pohodě, ale pro příště…žádné podrážení nohou.“ odpověděla.
„Sorry, ale zdá se mi to tak zajímavější. Jsi první, která neřvala.“ tajemně se pousmál. Opětovala úsměv. Strhl jí sukni a stále se zubil.

„Co chce dělat?“ zeptal se mladý muž se sluchátky na uších, který řídil operaci.
„Nemám zdání!“ odpověděl mu jeho starší kolega.
„Musíme ji odtamtud dostat.“
„Johnny, neboj se, ví, co dělá. Zatím neukázala znamení. Zásahovka je připravená zasáhnout.“
„Já vím, ale stejně jsem jí tam neměl posílat. Potom co…“ Situace v zapadlé uličce nabírala nebezpečný spád a policistka v přestrojení za prostitutku začala být ohrožována brutálním násilníkem, který měl na svědomí již šest žen a nyní nůž v ruce.
„Velitel zásahu všem… Zahajte akci!!“ přikázal do vysílačky mladý policista a vydal se na pomoc své partnerce.

Vrchní komisařka Engelhardtová seděla v kanceláři a podepisovala žádost o přidělení nového služebního vozu komisařům Traberovi a Mendesové.
„Mám já tohle zapotřebí? To je už třetí auto během jednoho měsíce.“ nadávala za zavřenými dveřmi své kanceláře. Na stanici, stejně kromě ní nikdo nebyl, protože se všichni připravovali na Tomovu oslavu narozenin.

Ležící policistka chtěla dosáhnout na svou kabelku, kde měla schovanou služební zbraň, ale muž si toho všiml a tašku odhodil pryč. S hrůzou v očích čekala na objevení posil a svých kolegů, ovšem zatím nikdo nepřicházel a ona byla vydána na milost a nemilost šílenému vrahovi, který své oběti nejdříve znásilnil a poté jim podřízl hrdlo a vždy si část těla odnesl jako trofej. Házela sebou ze strany na stranu a snažila se vymanit z jeho sevření, ale marně. Náhle se ozvaly hlasité kroky členů zásahové jednotky, kteří naběhli do uličky, a namířili své zbraně na vysokého muže, který se rychle zvedl a mladou policistku použil jako živý terč.
„Odhoďte zbraně! Nebo je po ní!“ vyhrožoval a přiložil seržantce čepel nože na krk.
„Dobře, jak chcete, ale propusťte ji!“ vyjednával velitel akce.
„Nejdřív vy! Pak ji pustím!“
„Ostřelovači jsou připraveni!“ ozvalo se Johnnymu ve vysílačce, kterou měl zavedenou do ucha.
„Nestřílejte, dokud nebudete mít jasný výhled na cíl, opakuji nestřílet…“
Než však stačil domluvit ozval se výstřel a jak muž tak policistka se skáceli k zemi.
„Ne!“ vykřikl a přistál své partnerce u hlavy. „Bože, tohle ne….tohle nemůže…“
„Johnny…“ zašeptala.
„Jsem tady, bude dobře.“ utěšoval ji.
„Je to jen ruka.“ uklidňovala ho a pohladila jej po tváři.
„Myslel jsem, že tě…počkej chvíli!“ řekl a otočil se k ostřelovačům, kteří opustili svá místa.
„Kdo z vás vystřelil?!“ zařval.
Nikdo se nehlásil.
Znovu vyzval střelce: „Tak KDO??!“
„Já!“ ozvalo se za ním. Otočil se a spatřil svého mladšího bratra.
„Doufám, že je ti jasný, že u ostřelovačů jsi skončil!“
„Jako proč?“ zeptal se mladý muž.
„Ohrozil si život policisty!“ nadával Johnny.
„Řekni mi, jestli by ses takhle choval, kdyby šlo o jinýho poldu!“
„Co tím myslíš?“
„Že si nějaký přecitlivělý od tý doby, co ji pícháš!“
Velitel zásahu se rozčílil a chystal se po bratrovi skočit: „To jsi přehnal!“
Do cesty se mu ale postavila zraněná policistka: „Johnny, nech ho být…nestojí to za to.“
„Máš štěstí!“ řekl se vztyčeným ukazováčkem a odešel. Zbytek zasahujících policistů zůstal stát a pozoroval odjíždějící dodávku s velitelem.
„Omlouvám se, ale nevěděl jsem jak dlouho mu bude trvat, než použije ten nůž.“ otočil se mladík k policistce, která byla v péči lékařů.
Pousmála se: „To nic“

„Bože, co jste to tam zase prováděli?!“ soptil šéf dvou policistů. „Johnny snad jsi věděl, že nechci, aby se téhle akce zúčastnila, ona!“
„Já vím, kapitáne…ale…“
„Nechci nic slyšet, ohrozil jsi její život. Do háje! Neříkal jsem náhodou, ať do akce pošleš MacCallovou?!“
„Jo, ale…“
„Žádný ale a teď zmizte! Oba!“
Policisté se na sebe podívali a opustili kancelář kapitána newyorkské policie.
„Sakra!“ rozčílil se Johnny a udeřil dlaní do desky psacího stolu.
„Neber si to tak…“ snažila se ho uklidnit kolegyně. „Pojď půjdeme domů.“
Přikývl a ruku v ruce se vydali k vozu zaparkovanému před stanicí.

Vrchní komisař Kranich se věnoval přípravám své narozeninové oslavy, zatím co Gabriela se musela zúčastnit zasedání psychologů a psychiatrů v Mnichově. Najednou se ozval domovní zvonek a Tom šel otevřít, když otevřel dveře spatřil svého o hlavu menšího parťáka, následovaného kolegy Traberem, Bonrathem, Hertzbergerem a Hartmuttem, kteří v rukou drželi pivo, brambůrky a několik videokazet. Modrooký komisař nechápal, co se děje, dokud mu Semir vše nevysvětlil: „Za týden slavíš narozeniny, no a tak nás napadlo, že uděláme malou předoslavu, takový pánský večer. A kdy jindy ho uspořádat, než když není Gabriela doma.“ usmál se Turek a zbytek doprovázejících policistů se nahrnulo do bytu.
„Tak pojďte dál!“ vyzval je Tom, samozřejmě až poté co se všichni pohodlně usadili na pohovce a v křesle.

Černý Ford Mustang GT coupé z roku 1967 zastavil před domem, kde spolu již půl roku bydleli dva mladí policisté. Nikdy by nevěřila, že se dá dohromady s kolegou a ještě před dvěma lety nechtěla slovo muž, ani slyšet. On byl jediný, komu svěřila své hrozné tajemství. Když se poprvé dozvěděl o její minulosti, nechtěl uvěřit, že se tohle vše dá prožít během jednoho života a už si ani nedokázal představit, kdyby se to mělo opakovat, proto cítil vinu za dnešní úspěšnou, ale velmi riskantní, akci. Snažila se mu vysvětlit, že kdyby nechtěla, tak by do toho nešla. Ale ani její slova ho neuklidnila, slíbil, že nedopustí, aby se jí cokoliv stalo a dnes…stačila jediná vteřina, která by změnila celý jeho život. Věděla, že mu celý zásah vrtá hlavou, sama na sobě cítila, že se něco změnilo, něco co jí nahánělo strach, ale nevěděla, co. Ulehli do postele, pomalu a opatrně se přiblížil a přitiskl se k ní. Zavřela oči, chtěla se od něj odtáhnout, ale jeho silné paže, které uchopily její ramena, jí v tom zabránily. Začal ji hladit a líbat do vlasů. Otočila hlavu a podívala se do jeho zelených očí: „Dneska ne.“ vstala a odešla do koupelny. Zůstal ležet na zádech a přemýšlel, co mohl pokazit. Nevědělo všem, co se stalo v temné uličce, nevěděl, že chybělo velmi málo, aby bestiální vrah dostal i jeho přítelkyni.
Pustila si sprchu naplno a nechala proud vody stékat po celém těle, neustále cítila chladné dotyky a odpornou vůni muže, kterého dnes zatýkala.. I když byla s Johnnym stále se nemohla zbavit pocitu, že je to onen vrah…
Když se dlouho nevracela zvedl se zelenooký policista z postele a šel se podívat do koupelny. našel svou přítelkyni, jak se snaží smýt ze sebe všechny stopy, připomínající jí dnešní zátah, jakmile si ho všimla, spláchla se a usmála se na něj.
„Jsi v pořádku?“
„Jen jsem si potřebovala dát sprchu, nic víc.“ odpověděla podrážděně, na jeho starostlivou otázku.
„Jenom jsem se zeptal!“ řekl a odešel si rozestlat na gauč.
„Johnny, prosím, pojď si lehnout nahoru.“ žádala ho, ale neposlechl ji.

Uprostřed noci se na stole v obýváku rozezvonil jeho mobil, protřel si oči a zvedl ho.
„Ano?“
„Johnny, to jsem já. Jsem v průšvihu, přijeď sem, rychle.“ žádal mužský hlas na druhém konci.
„Ricku, co se stalo?“ Kde jsi?“ zeptal se rozespale.
„V přístavu, dok číslo sedmnáct. rychle přijeď!“ naléhal.
„Dobře hned jsem tam.“ odpověděl a rychle se oblékl. Potichu, aby nevzbudil spící partnerku se vytratil z domu a nasedl do auta. Poté se rozjel směrem k přístavu

Večírek v bytě komisaře Kranicha byl v plném proudu, když se domovní zvonek ozval podruhé. Tom s obavami otevřel a spatřil vysokou, dlouhonohou brunetku, která byla velmi podobná jeho ženě. Alkoholem posilněný policista si myslel, že vidí Gabi a ženu stojící ve dveřích objal. Náhle si dáma sundala kabát a odkryla pod ním se ukrývající spodní prádlo. Teprve teď Tom poznal, že se jedná o striptérku, kterou obstaral Schröder, který se také během chvilky také objevil. Přes všechny Kranichovy protesty ke striptýzu skutečně došlo, jenže než se slečna dostala ke konci svého vystoupení Tom usnul vyčerpáním.

Johnny zaparkoval svého mustanga u hlavní brány, odjistil služební zbraň a dál pokračoval po svých. Ještě nebyl ani u doku číslo patnáct, když se ozvala střelba a k němu se blížila mužská postava, byl to jeho bratr. Vrazil do něj a přitom mu dal něco do kapsy u bundy. Společně pak běželi k vozu. Za nimi se rozsvítila světla motorek a automobilů jejich pronásledovatelů, která se nezadržitelně přibližovala. Johnny strčil do bratra, ten upadl a kutálel se dolů k vodě. Náhle se před mladým policistou objevil automobil a z okénka spolujezdce se vynořila hlaveň samopalu, oslepen ostrým světlem se dal na útěk.

Arrow

Běžel tak rychle, jak uměl, ale vůz byl rychlejší… Johnnyho srazil. Policista zůstal ležet na zemi a svíjel se v bolestech. Auto zastavilo a vystoupili z něj dva muži a přistoupili k němu. Vysoký, urostlý blonďák se podíval na ležícího muže a poté na svého vysokého, svalnatého, hnědovlasého komplice: „To není on!“ Tmavovlasý muž se ušklíbl, z pouzdra vyndal zbraň a chladnokrevně vystřelil.
Rick sledoval scénu před sebou se zatajeným dechem, chtěl svému bratru pomoci, ale nevěděl jak.
„Máte ho?!“ zeptal se šéf přístavní bandy.
„Tady není.“
„Nic!“
„Zmizel nám!“ ozvalo se kolem něj.
„Musíme ho najít, to CDéčko se nesmí dostat do rukou policajtům!!“ zakřičel šéf a všichni nastoupili do vozidel a rozjeli se pryč. Jakmile byl vzduch čistý, opustil Rick svůj úkryt a rozeběhl se k nehybnému tělu, ležícímu uprostřed doků.
„Bože tohle ne!“ nemohl uvěřit svým očím. Johnny měl zkrvavený obličej a jeho čelo zdobila stopa po střele. Oči měl otevřené, prosily o milost, ale vysoký brunet nechtěl zanechat svědky. Rick vzal CD, které předtím vložil do bratrovy kapsy a rozeběhl se pryč. Jakmile byl v bezpečné vzdálenosti od přístavu, zavolal na tísňovou linku a oznámil střelbu v docích.

Ráno se probudila a šla rovnou do obýváku, když uviděla prázdnou pohovku, pomyslela si, že se třeba Johnny rozhodl jít si zaběhat. Vyšla před dům, ale když neviděla auto, pojala podezření. „No co, večer jsi nebyla moc milá. třeba už je na stanici.“ pomyslela si a šla si přichystat snídani, pustila rádio a zaposlouchala se do zrovna začínající písničky od Anastacie You´ll never be alone. Najednou někdo zazvonil. Došla ke dveřím a otevřela. Stál tam uniformovaný policista, který stěží potlačoval slzy. Polkla.
„Ricku, co se stalo?“
„Johnny…“ odpověděl tiše.
„Ne…řekni mi, že to není pravda. Prosím.“ vzlykala a sesunula se na kolena. Policista si klekl k ní a nechal ji, aby se vyplakala.
„Kdy…jak? Myslela jsem, že je doma.“ brečela.
„V noci někdo nahlásil střelbu v přístavu, když tam kolegové dorazili…“ neubránil se a z očí se mu proudem valily slzy. „…našli ho v kaluži krve.“
„Co dělal v noci v přístavu?“ ptala se a oba se přesunuli ze dveří do obýváku.
„Nevím, ale toho hajzla co to udělala, zabiju!“ vyhrožoval mezi vzlyky.
Poznala, že před ní něco tají. „Řekni mi pravdu, co se stalo? Večer jsi volal Johnnymu, aby pro tebe někam přijel…kam??!“
„Já mu nevolal!“
„Nelži mi, slyšela jsem, jak Johnny řekl tvoje jméno!“
Už nedokázal dál lhát: „Jde o víc…nemůžu ti říct o co.“
„Johnny umřel kvůli tobě, tak mi koukej říct celou pravdu a rychle!“ křikla a vzteky ho přimáčkla ke zdi.
„Je to tajná akce FBI, vyžádali si jednoho policistu, aby byl v přestrojení za obchodníka, který by koupil CD s informacemi o agentech v přestrojení a taky lidech v ochranném programu.“
„A včera jsi…měl to CD…koupit?“ zeptala se mezi vzlyky.
„Jo, ale zvrtlo se to. Nějak mě odhalili a já musel zmizet…zavolal jsem Jonnymu, vážně jsem netušil, že ho zabijí. Věř mi.“
„Ty hajzle!“ křikla a dala mu facku. „Chci vidět Johnnyho!“
„Je na patologii. Chceš odvézt?“ zeptal se.
Celá se třásla, ale nakonec přikývla: „jen se převléknu.“ vzlykla a odešla do ložnice. Vytáhl CD a vyměnil ho za disk v obalu Johnnyho nejoblíbenější skupiny. Čekal asi deset minut, než se objevila. Během doby, kterou byl v obýváku sám, si prohlížel společné fotografie svého bratra a jeho přítelkyně.
Osušila slzy: „Půjdeme?“
Přikývl a nabídl jí rámě.

Manželka vrchního komisaře Kranicha se nečekaně vrátila o dva dny dříve. Když otevřela dveře a vešla do bytu, nemohla uvěřit, jaký bordel dokázal Tom se svými kolegy způsobit.. Jen co spatřila spící komisaře „rozházené“ po celém bytě, musela se začít smát. Což probudilo Toma, jenž se zvedl a hned si zase lehl. Hlava ho bolela jako střep a už vůbec neměl sílu chodit. Gabriela k přistoupila a políbila ho. Usmál se, byl rád, že ji má zase doma.
„Hrozně se mi stýskalo.“ řekl a objal ji, záhy se ovšem rychle chytil za hlavu.
„Mně taky, bylo to tam neúnosný, pořád nějaké přednášky a zasedání, sešlosti a jiné nudné aktivity. A jak jsi se měl ty?“
„Ale šlo to. Za tu dobu cos byla pryč, jsem zrušil dvě služební auta, šéfovou polil kávou, Semirovi jsem hodil na hlavu šanon se spisy a nakonec jsem prospal striptýz předoslavě mých narozenin.“
„Vždyť jsem byla pryč týden, tohle bych nezvládla ani za měsíc.“ usmála se.
„Nejspíš to bylo tím, že jsem se nemohl pořádně soustředit na svou práci, protože jsem neustále myslel na tebe.“
„Takže za to vlastně můžu já.“ zhodnotila Gabi celou situaci. Tom se šalamounsky usmál. Znovu se políbili, když se najednou ozvala strašlivá rána z koupelny, oba, i přes Tomův bolehlav, se tam vydali.

Rick doprovodil policistku na pitevnu a požádal patologa, aby odkryl Johnnyho tělo. Přistoupila ke stolu, na kterém ležel její přítel, a rozplakala se.
„Proč? Proč? Johnny, proč?“ ptala se a brečela. „Můžu tu s ním zůstat chvilku o samotě?“
Oba přítomní muži se na sebe podívali a odešli z místnosti.
Stála nad mrtvým tělem a její slzy kapaly na podlahu. Nemohla se hnout, jen stála a plakala. Nechápala, proč ji opustil a nechal ji samotnou. „Proč vždycky, když jsem šťastná, tak se něco pokazí?“ ptala se v duchu sama sebe a hřbetem ruky otřela slzy. Rozhodla se a dotkla se Johnnyho ruky, pohladila ho po tváři a znovu se rozplakala: „Johnny, proč? Prosím! Proč jsi mě tu nechal samotnou? Proč? Proč? To ne, tohle už nezvládnu…nemám sílu.“ vzlykala a ptala se. Rick s doktorem sledoval scénu na pitevně skrz skleněnou výplň dveří i on musel sušit slzy, kanoucí po tvářích.
„Neměla by teď zůstávat sama.“ řekl mu patolog.
„Já vím, ale…sakra, proč jsem nezavolal posily, proč jsem volal Johnnyho?! Proč? Proč?!“ vyčítal si a nevšiml si, že policistka se vrací a odchází pryč. Jakmile se trochu vzpamatoval, rozeběhl se za ní, aby ji odvezl domů.
„Nechci domů, odvez mě na stanici!“
„Vážně tam chceš?“
„Chci sbalit jeho věci.“ vzlykla.
Přikývl a rozjel se směrem do centra.

Jakmile manželé Kranichovi dorazili do koupelny, uviděli nadávajícího Bonratha, který přenocoval ve vaně. Když se ráno probudil a chtěl se zvednout, udeřil se o poličku do hlavy a všelijaké krémy, šampony a podobné vymoženosti moderní doby se rozsypaly po celé místnosti. Gabriela se káravě podívala na dlouhána, ale když uslyšela Tomův smích, rozesmála se taky.

Seržantka vešla na ztichlou služebnu a rozhlédla se po svých kolezích. Cítila, že je Johnnyho smrt hluboce zasáhla, ale nechtěla ani s jedním mluvit. Obešla svůj stůl a zastavila se u stolu se jmenovkou Johnny Roberts, snažila se zadržet slzy… Nechtěla před kolegy odhalovat svůj smutek a bolest, ale i přes veškerou snahu se znovu rozplakala. Každou věc, před tím než ji dala do krabice, dlouho držela a prohlížela si ji.
Kapitán Henry Etherton se věnoval papírování, ale nemohl se soustředit, protože na většině listů bylo Johnnyho jméno. Zvedl hlavu a spatřil Robertsovu partnerku. Nechal papírování, papírováním a šel za ní.

Po malém incidentu v koupelně se probudili i ostatní komisaři. Gabriela jim udělala silnou kávu a připravila něco k snídani. Potom se všichni rozloučili a odjeli do práce, sice někteří s menší kocovinou, (viďte pane vrchní komisaři Gerkhane) ale bohužel Anna potřebovala na stanici všechny.
Během hodiny poznala šéfová dálniční policie své komisaře ve všech různých barvách a odstínech zelené. Nechápala, co se stalo a proto si zavolala Semira, který zářil zelenou barvou a chystal se navštívit záchodovou mísu. Malý Turek jen taktak stačil vysvětlit své nadřízené, co se večer dělo a odběhl na záchody. Petra, která zrovna nesla Engelhardtové něco k podepsání, nevěřila, že může někdo takhle rychle běžet.

Etherton položil ruce na seržantčina ramena: „Co tu děláš? Měla jsi zůstat doma.“
„Chtěla jsem…sbalit Johnnyho věci.“ odpověděla mezi vzlyky.
„Je to těžké…pro nás všechny.“
Nemohla nic říct, jen otřela slzu, která si razila cestu po její líci.
„Musím s tebou mluvit, můžeš potom zajít ke mně do kanceláře?“
„Jistě…“ popotáhla. Ještě chvíli balila věci svého zesnulého kolegy a přítele, než šla do kapitánovy kanceláře. Zaklepala a vešla dovnitř. Etherton seděl na židli a s někým telefonoval, když domluvil, podíval se na ni a pokynul jí, aby se posadila.
„Vím, že je to pro tebe těžké, ale musím ti všechno vysvětlit.“ spustil. „Rick dělal na tajné akci a Johnny mu měl krýt záda, takže kdyby se cokoliv pokazilo, měl mu zavolat. Jako včera večer.“
„Já…Rick mi říkal, že jde o nějaké CD s tajnými informacemi.“
„Ano, měl si ho nechat, ale schoval ho u tebe v bytě. Zatím jsi v bezpečí, ale je možné, že v tom jede někdo z oddělení. Měla by ses někam schovat.“
„A proč to CDéčko nezničíme?“ zeptala se blondýnka.
„To nejde, je to důkaz. Nemáme šéfa té bandy a nevíme, kdo to CD sehnal a hlavně kde.“ vysvětlil jí kapitán.
„Pokud to pomůže najít Johnnyho vraha.“ souhlasila a opustila kancelář. Posléze odešla ze stanice N.Y.P.D. zastavila si taxi a nechala se odvézt domů, kde na ni čekal Rick, aby jí předal CD.

Vystoupila a šla ke dveřím, otevřela a pozdravila svého kolegu, kterého se po příchodu domů lekla. Ukázal jí, kde disk schoval a odešel pryč. Než však stačil dojít ke svému vozu, objevila se tmavá dodávka, ze které začal někdo střílet. Zasáhl Ricka, jenž se skácel k zemi. Policistka se v domě kryla, rychle vzala CD, pas, nějaké peníze a neprodleně opustila dům, který během chvilky explodoval. Mladý policista ležící na příjezdové cestě schovaný svým vozidlem, se držel za poraněný bok. Jakmile vozidlo odjelo, rozeběhl se k hořícím troskám a křičel: „Nee! To není možný!“ jen co se ozvalo jeho zranění, omdlel a zůstal ležet pod schody.

Arrow

Nevěděla, jestli Rick ještě žije, ani to jak se dostala na letiště. Teď seděla v letadle a vzpomínala na první setkání s Johnnym a jeho bratrem. Když ji vyrušila letuška a zeptala se jestli nechce něco k pití nebo jídlu. Zavrtěla hlavou a podívala se z okénka, všude kolem byly jen mraky a nic víc. Začínalo se stmívat, když letadlo přistálo na letišti Köln-Bonn a policistka se vydala ke stanovišti taxíků.
„Hoherstrasse 12.“ řekla taxikáři a potom už nepromluvila, prohlížela se světla nočního Kolína a vzpomínala, jak se s tímto městem loučila…

Mladší z bratrů Robertsů se probral v nemocnici a u jeho postele seděl kapitán Etherton.
„Ricku, jak je ti?“
„Už mi bylo líp. Ale co…“ zašeptal.
„Neboj, dům byl prázdný, podařilo se jí utéct.“ oznámil mladému muži jeho nadřízený.
„Díky Bohu.“
„Nevíš, kde by mohla být?“
Zavrtěl hlavou.
„Nevadí, teď si odpočiň a já se zase stavím.“ odpověděl kapitán a odešel. Po jeho odchodu Rick znovu usnul. Zanedlouho se otevřely dveře a v nich stál doktor s rouškou přes ústa. Přistoupil ke spícímu policistovi a z pod hlavy mu vyndal polštář, což ho probudilo, než se stihl jakkoliv bránit, lékař přitiskl bulan na jeho obličej a držel ho tak dlouho, dokud se Rick nepřestal hýbat. Poté muž odešel, jakoby se nic nestalo.

Taxík zastavil na zadané adrese a seržantka zaplatila. Řidič odjel a ona zůstala stát před domem. Dívala se do zhasnutých oken půdního mezonetového bytu, který jí stále patřil i po těch dlouhých třech letech, kdy platila nájem a další poplatky. Vyšla schody a zavřela za sebou dveře. Nechtěla, aby se někdo dozvěděl, že se vrátila. Ale schovávat se do té doby, než bude dopaden Johnnyho vrah se jí nelíbilo. Rozhodla se zavolat do hotelu Platza a zamluvit si pokoj. Recepční jí oznámil, že volné je jen prezidentské apartmá…Nevadilo jí to, okamžitě si ho zarezervovala, sbalila pár věcí a potichu se vykradla ze svého bytu. Dávala si velký pozor, aby ji nespatřili sousedé. Před domem zastavila projíždějící vůz taxislužby a nechala se odvézt do hotelu.

Frank byl po nočním večírku u Kranichů a náročném dni v práci natolik vyčerpaný, že ho Claire musela do jejich společného bytu skoro donést. Už v autě jí usínal a mluvil ze spaní, pochopila, že na svou bývalou kolegyni, která opustila Německo před třemi lety, nezapomněl a něco uvnitř něj k ní stále něco cítilo…

Vrah, který se pokusil zabít Ricka, si nevšiml, že na přístrojích se nezobrazila rovná čára, upozorňující na smrt pacienta. Díky bolestivému zranění ztratil Rick vědomí zrovna v okamžiku, kdy byl škrcen neznámým mužem. Lékařům v newyorské nemocnici se podařilo mladého policistu stabilizovat a o pokusu ho zabít byl informován kapitán Etherton, který okamžitě sedl do svého vozu a rozjel se směrem do nemocni, vyhledal doktora a zeptal se na stav svého podřízeného. Primář oddělení mu vysvětlil, že mladý policista přežil jen díky rychlému zásahu lékařů a sester. Kapitán byl rád, že je Rick na živu, bohužel ho zdravotníci udržovali v umělém spánku, protože byl velmi vysláblý.
„Můžu k němu?“ zeptal se Etherton.
„Bohužel ne.“ odpověděl doktor a odešel.

Druhý den ráno, když se Frank vzbudil a podíval se vedle sebe, Claire v posteli nebyla. Vstal a šel do kuchyně, poté co vešel do obýváku, všiml si své přítelkyně spící na pohovce. Opatrně došel ke kuchyňské lince a přichystal snídani. Mendesovou probudila vůně teplé kávy a čerstvých housek. Vyskočila z postele a posadila se ke stolu.
„Dobré ráno, miláčku.“ pozdravil ji s úsměvem Frank.
„Ahoj.“ opětovala pozdrav a svého kolegu a přítele v jedné osobě políbila.
„Proč jsi spala na gauči?“
„Myslím, že ten večírek u Kranichů na tebe působil ještě včera večer a nechtěla jsem riskovat, že bys mě …“
„No stačí…umím si to domyslet. Včera mi bylo celý den zle.“ přerušil ji Frank.
Jakmile dosnídali, rychle se oblékli a rozjeli se na služebnu, kde na ně čekalo překvapení.

Na stanici Dálniční policie Kolín bylo od časného rána pozdvižení, jelikož brzy ráno došlo k hromadné nehodě na dálnici A4, která zablokovala dopravu v obou směrech a vytvořily se několika kilometrové kolony řidičů spěchajících do práce. Engelhardtová vyslala do terénu všechno, co mělo ruce a nohy. Tedy kromě Toma a Semira, kteří se ještě do práce nedostavili, i když věděli, že dnes mají přijít dříve, protože se mělo projednávat rozhodnutí, zda uspořádat firemní výlet v září nebo až koncem října. Najednou někdo zaklepal na dveře Anniny kanceláře. V domnění, že se jedná o Gerkhana nebo Kranicha, vyzvala vrchní komisařka příchozího nabroušeně. Ovšem když se dveře otevřely a ona spatřila osobu v nich stojící, zalapala po dechu.

Stříbrné sport coupé zaparkovalo pod okny stanice a dva vrchní komisaři ruku v ruce vešli dovnitř. Když spatřili prázdnou budovu, trochu je to překvapilo, ale žena, která vyšla z kanceláře šéfové, překvapila Franka ještě více.
„Ahoj Franku.“ pozdravila.
„Susanno…co tady děláš?“ zeptal se Traber.
„To vám vysvětlím já.“ vložila se do rozhovoru Anna.
Claire sice Susannu osobně neznala, ale poznala ji podle fotky, kterou měl Frank schovanou ve spodní zásuvce svého stolu.
„Claire Mendesová, jsem Frankova nová kolegyně.“ představila se komisařka.
V tom se na stanici přiřítil turecký komisař následován svým modrookým kolegou, když spatřili Susannu zastavili se a museli se navzájem štípnout, aby si dokázali, že nesní.
„Susanno, vítej zpátky.“ řekl s úsměvem Tom a šel obejmout svou švagrovou.
Blondýnka jen pokynula hlavou a všichni se přesunuli k Engelhardtové do kanceláře, kde je šéfová seznámila se Susanniným problémem.

Na zablokovaném úseku dálnice A4 veleli zásahu Bonrath s Hertzbergerem, kterým se situace začínala vymykat z rukou.
„Bonrathe, už jsi se spojil s kolegy, aby odklonili přijíždějící vozidla z dálnice na silnici B165?“ zeptal se Horst svého vysokého kolegy.
„Prosím tě, Hotte, ty děláš jako bys nevěděl, že B165 je uzavřená v délce 25 km kvůli novému plynovodu.“
„Tak to bysme sebou měli hodit a zprovoznit to tady, co nejrychleji. Vrtulník mi před chvílí hlásil, že kolona je už deseti kilometrová.“
„Sami to tu ale nezvládnem.“ namítl dlouhán.
„Dietre, šéfová sem poslala všechny. Víc nás tu být ani nemůže.“
Bonrath si všiml, jak se otevřely dveře přívěsu převráceného kamionu a z nich vypadlo několik dřevěných beden, které se rozbily a na silnici leželo několik sáčků s bílým práškem.
„Komu patří ten náklaďák?“ houkl na kolegu Fischera.
„Řidiče odvezla sanita do nemocnice, vůz je registrován na firmu Schäuble import export.“
„Díky, spojím se s centrálou, ať tam pošlou Semira s Tomem.“
„Hotte, počkej. Tohle by mohl být velký případ a kdyby se nám ho podařilo vyřešit…“
„Na to zapomeň Dietere, víš jak to dopadlo minule. Zase nás bude muset někdo zachraňovat a pak se nám budou smát ještě dlouho po tom.“ namítl Hotte a vzal do ruky vysílačku.

Arrow

„Kobra devatenáct, volá centrálu.“
„Hotte, mluv.“ ozvala se Claire.
„Vypadá to, že tu nejde o obyčejnou dopravní nehodu, objevili jsme tu s Dieterem podezřelé sáčky…“
„Tak je pošlete do laborky.“
„Nemohla bys přejet, vypadá to na kokain.“ odpověděl Horst.
„Sice nechápu, co tam u vás budu dělat, ale za chvíli jsem tam.“ odvětila komisařka a podívala se do kanceláře šéfové, kde se Frank zrovna na něco ptal Susanny, z toho usoudila, že kolegy nebude rušit a odjela na dálnici za uniformovanými kolegy.

„Proč jsi se tu, tak nejednou objevila? Neříkej, že se ti začalo stýskat.“ obrátil se Frank na Susannu, která seděla na pohovce.
„Trabere, kdybyste dovolil, tak bych vám to vysvětlila já.“ ozvala se od svého stolu Anna.
„Ne,“ štěkl komisař. „chci to slyšet od ní.“
Blondýnka se nadechla a chtěla začít vysvětlovat, jenomže Frankův tón vytočil paní Engelhardtovou, která si to samozřejmě nenechala líbit.
„Trabere, tenhle tón si vyprošuji. Pokud vím jste v mé kanceláři a já jsem ještě pořád vaše nadřízená, a jak už jsem řekla, vše vám vysvětlím já. Susanna si musí odpočinout.“
„Šéfová, to nemusíte, klidně mu to vysvětlím.“
„No to jsem zvědavej.“ utrousil Frank.
Anna se na něj podívala smrtícím pohledem a komisař raději zavřel pusu a poslouchal.
„No já to zkrátím…“
„Nezkracuj, chceme slyšet celou verzi.“ přerušil ji Frank, ještě než stačila cokoliv říct.
„Trabere!“ okřikla ho vrchní komisařka a pomalu jí začínala docházet trpělivost.
„Jak chceš…Když jsem odjela z Německa, několik měsíců jsem strávila v Mexiku, odkud jsem se přestěhovala do New Yorku, kde jsme se dala k tamní policii…“
„Myslel jsem, že s tím už si sekla.“ přerušil ji pro změnu Tom.
„Kranichu!“
„Já si to myslela taky, ale bylo to silnější než já. Vše bylo v pořádku až do včerejška. Můj přítel byl zabit kvůli CD s tajnými informacemi a mě kvůli tomu chtějí zabít taky.Jen nevím, kdo všechno v tom jede.“
„Takže sem si přijela, abychom ti chránili zadek, nebo co?!“ spustil na ni Frank.
„O tvou pomoc se nikdo neprosí.“
„Tak, co tu teda děláš?“
„Chci zjistit, kdo zabil Johnnyho a zranil Ricka.“
„Kdo je Rick?“ zeptal se Frank, trochu hlasitěji, než původně zamýšlel.
„Neřvi na mě! A jestli tě to zajímá, tak je to bratr mého přítele Johnnyho!“ vyštěkla Susanna.
„No tak, vy dva, klid.“ vložil se do hovoru Semir. Ovšem ani jeden ho neslyšel.
„Tebe nezajímá, že jsem k tobě něco cítil a ty si jen tak bez rozloučení zmizíš.“
„Jak bez rozloučení? Co ten dopis, tys ho nečetl?“
„Četl, ale…“
„Žádný ale, je to pravda, nemůžu žít s někým, kdo mi nevěří a zradil mě a navíc, jak jsem si všimla, mezi tebou a kolegyní Mendesovou něco je.“
„Claire do toho netahej, teď se bavíme jen o nás.“
„To si myslíš ty, ale ona je tvá přítomnost a ne já.“
„Mohlas to být ty, kdybys neodjela.“
Šéfová a oba komisaři z Kobry 11 nevěřili vlastním uším, ale své kolegy nechali mluvit dál.
„Nemohla. Náš vztah se otočil o sto osmdesát stupňů.“
„Nikdy mi neodpustíš, co?“
Susanna se podívala Frankovi do očí: „Nikdy.“

„Claire, koukej.“ zavolal na komisařku dlouhán s několika sáčky v ruce.
„Říkala jsem Hottemu, abyste to poslali do laborky.“
„Já vím, ale mysleli jsme si, že by ses na to měla ještě podívat, než to předáme klukům z technického.“ odpověděl uniformovaný policista.
„Bonrathe!“ sjela ho Mendesová.
„Co?“ nechápal.
„Kde máš rukavice?!“
„Já zapomněl.“
„Jestli na tom byly otisky prstů…“

Rickův zdravotní stav se naštěstí zlepšil a doktoři povolili Ethertonovi návštěvu podřízeného.
„Jak je ti?“ zeptal se už ve dveřích.
„Už mi bylo líp.“ odpověděl s úsměvem. „Kde je Susanna?“
„Hasiči v domě nikoho nenašli, musela se odtamtud dostat ještě předtím, než to bouchlo.“
„Zavolám jedné známé do Los Angeles, pracovala pro CIA, třeba by nám mohla pomoci s tím cdéčkem.“
„Ty by ses měl šetřit, před chvílí jsi se probudil a doktoři si myslí, že bys měl odpočívat.“
„Zavolat jí, ale můžu. Nebo nesmím ani telefonovat?“
„Fajn, snad nám pomůže.“ řekl kapitán a odešel za doktorem, aby se zeptal, jak dlouho se jeho podřízený bude léčit.

V Los Angeles bylo zrovna deset hodin večer a vysoká bruneta seděla v baru a popíjela koktejl, když jí zazvonil mobil.
„Dexterová.“
„Tady Rick Roberts, potřeboval bych pomoc.“
„Teda takhle se mluví se starou známou? Co takhle zeptat se, jak se mám a podobně.“
„Promiň, ale je to otázka života a smrti.“
„Tak mluv, o co jde?“
„Slyšela jsi o tajném vládním CD s údaji o tajných agentech?“
„Doslechla jsem se, že ho měli ukrást nějací zlí hoši.“
„To je pravda..“ na chvíli se odmlčel.
„Ricku, jsi tam ještě?“
„Jo, ti hoši zavraždili Johnnyho a teď nejspíš půjdou po jeho přítelkyni, které jsem ho dal.“
„Cože? Jo…Johnny je mrtvý?“
„Bohužel, nemohla by ses poptat svých přátel u CIA, jestli něco neví?“
„Kde je ta Johnnyho holka?“ zeptala se nečekaně bruneta.
„Zmizela, mám tušení, kde by mohla být, ale po telefonu ti to radši neřeknu.“
„Hele, vezmu si volno a přelitím za tebou, bydlíš pořád v té díře na Manhattanu?“
„Nevím, jestli bych tě do toho měl zatahovat, jde o vážnou věc a hlavně o moji zpackanou akci.“
„Johnny byl můj přítel a ty taky, navíc potřebuju si odpočinout od svý šéfový.“
Rick ji přerušil: „Fajn, ale nejsem doma, ležím v nemocnici na 1. avenue a šestnácté.“
„Dobře sednu na nejbližší letadlo a přiletím.“
„Díky Tasho.“
„Nemáš zač.“

V kanceláři Anny Engelhardtové se vrchní komisař Frank Traber díval do hnědých očí ženy sedící na kožené pohovce a lapal po dechu. To co mu Susanna řekla s ledovým klidem, mu vyrazilo dech.
„Tak dost vy dva…“ pokusila se Anna opět ovládnout svou kancelář a tentokrát jí to vyšlo, ani jeden už neměl chuť v rozhovoru pokračovat. „Taže jestli jsem správně pochopila to, co jste mi říkala, než se tu objevil Traber, tak je to CD u vás.“
„Jaké CD?“ ozval se Tom.
„S údaji o tajných amerických agentech, pracujících na speciálních případech týkajících se mafiánských bossů a kartelů.“ odpověděla, místo šéfové, blondýnka.
„No skvělý.“
„Nikdo neví, že jsem tady.“
„To nemůžeš tvrdit, klidně tě někdo mohl sledovat…“ von Landitzová však malého tureckého komisaře přerušila:
„Všichni si myslí, že jsem mrtvá, dům, kde jsem bydlela explodoval.“
„Tady byste měla tedy být v bezpečí.“ pronesla Engelhardtová.
„Nejspíš jo.“ přikývla blondýnka.

„Čau šéfko, potřebuju volno na pár dní.“ vyhrkla bruneta na svou zaměstnavatelku.
„Proč? Vždyť zítra má přijít nový klient a pokud si dobře vzpomínám, tak jsi to byla ty, kdo usiloval o to abychom ho získali. Takže nikam.“ ozvalo se na druhé straně.
„Ale tohle je osobní, musím odletět.“
„Tak poletím s tebou.“
„Víš co, končím. Buď mě pustíš nebo dám výpověď.“
„To nemyslíš vážně.“
„Myslím.“
„Nemyslíš.“
„Myslím a nehádej se se mnou. Ahoj.“
„Tasho! Tasho, ozvi se…tak slyšíš mě? Já ji zabiju.“

Claire už docházela trpělivost, protože Bonrath se poslední týden choval úplně jinak, než normálně a tak se šla zeptat Hotteho, jestli se náhodou zase nepohádali, ale tlouštík ji vyvedl z omylu:
„Dieter má novou přítelkyni, je to nějaká učitelka na střední škole. No a zamotala mu hlavu tak, že dělá úplný blbosti. Tak třeba včera, poslal jsem ho na KTU k Hartmuttovi pro nějakou součástku k počítači..a víš, co mi přinesl?“
Claire zavrtěla hlavou.
„Pugét růží, samozřejmě nebyl pro mne. Pořád se dívá na fotku tý ženský a vůbec se nesoustředí na práci, dokonce už musím i řídit, rozumíš tomu! Vždycky řídil on…“
„Jasný Hotte, to si vyřešte mezi sebou, ale pro příště ho drž dál od důkazů, jo a podle kluků z technickýho je v těch sáčcích jen jedlá soda.“ řekla mu komisařka a radši vyklidila pole, protože se blížil zamilovaný dlouhán a škemral, aby se už vrátili na služebnu, protože mu volala Ulrika.

Když Claire dorazila na stanici, zašla do kanceláře a spatřila Franka sedět na židli s nepřítomným výrazem v obličeji.
„Stalo se něco?“
Komisař nehnul ani brvou.
Přešla k němu a sáhla mu na rameno: „Franku, co se děje?“
„Co? Nic, jen jsem se zasnil.“
„Jde o komisařku von Landitzovou?“
„Promiň, ale nechci se o ní bavit.“
„Takže ano.“
„Claire, pochop to…“
„Co mám chápat, to že ji miluješ a chceš s ní strávit zbytek života, promiň, ale snadno se tě nevzdám!“
„Ty to nechápeš, pracoval jsem s ní čtyři roky…“
„A se mnou rok spíš!“ vykřikla komisařka. Všechny oči na stanici sledovaly dění v kanceláři týmu dva. „Co je, nemáte, co dělat?!“ zařvala ještě jednou bruneta a odešla ze stanice.

Druhý den ráno přistál na newyorkském letišti JFK Boeing 747 a z něj vystoupila vysoká bruneta. Před letištěm si stopla taxík a odjela do nemocnice za Rickem. Na sesterně se zeptala, kde najde Ricka Robertse. Sloužící sestra ji poslala o dvě patra výš, kde měla hledat pokoj 365. Když konečně po několika minutovém bloudění našla pokoj 356, kde ve skutečnosti Rick ležel, otevřela dveře a spatřila starého kamaráda, jak si spokojeně spí.
„To se mi zdá, tak za ním přijde na návštěvu, taková pěkná ženská a náš Rick spí.“ ozvalo se za ní.
„Vy jste kdo?“ zeptala se.
„Kapitán Henry Etherton, jeho nadřízený.“ představil se muž.
„Tasha Dexterová, jeho známá.“
„CIA?“
„Možná.“ odpověděla na kapitánovu otázku brunetka.
„Chápu, tajné informace.“
„Koukám, že jste se už seznámili.“ řekl s úsměvem Rick, kterého probudily hlasy.
„Ano. Neříkal jsi, že ta tvoje známá je taková kočka.“
„Tak teď si musíme promluvit o Susanně, je v nebezpečí, ti chlapi jsou schopní ji najít kdekoli.“

Mezitím v Los Angels.
„Tak co? Už víš kam letěla?“ zeptala se šéfová paní Dexterové, své sekretářky.
„Prohledala jsem všechno, ale nic, musela odcestovat pod falešným jménem.“
„Proč nikdy nedělá to, co se jí řekne. A hlavně proč nikdy neřekne, co chce dělat. Tím by předešla tomuhle všemu.“
„No tak uklidni se, je dospělá a snad ví, co dělá.“
„To sice je, ale asi neví, že má přijít nový klient?!“
„Hele mi čtyři to zvládneme těch pár dní bez ní. No a až se vrátí, tak jí můžeš vynadat.“ zastal se brunety jeden ze zaměstnanců.

Claire celou noc jezdila po městě a přemýšlela, nechtěla se setkat s Frankem, po včerejším rozhovoru ho nechtěla vidět. A zjevně s ní nechtěl mluvit ani Frank, protože jí ani nezavolal. Dopoledne, když už si byla jistá, že je Frank v práci, se zastavila doma, aby se převlékla, jenomže její kolega a přítel v jedné osobě si vzal pro dnešek volno a služební vůz neměl, tudíž se s ním bruneta setkala skoro ve dveřích. Ani jeden nepromluvil, jen se na sebe dívali a pak se Claire odešla osprchovat. Když vylezla z koupelny, čekal na ni Frank s pozdní snídaní na stole.
„Promiň mi ten včerejšek, byl jsem mimo…kvůli Susanně.“ spustil Traber.
Neodpověděla, pomalu se oblékala a poslouchala ho.
„Choval jsem se jako pitomec…ona už má vlastní život a do toho já nepatřím. Miluju tě a chci si tě vzít.“
„Franku,“ promluvila konečně, „rozmysli si pořádně s kterou z nás chceš být, jestli chceš jí, půjdu stranou.“
„Tys mě neslyšela nebo co? Říkal jsem, že si tě chci vzít a myslím to vážně. Celou noc jsem přemýšlel. Nejdřív jsem si myslel, že Susannu miluju, ale ne, jediná ženská se kterou chci strávit zbytek života…jsi ty.“ komisař poklekl: „Claire Mendesová, staneš se mou ženou?“
Bruneta se postavila: „Promiň, ale já si tě nevezmu. Nejsem na to připravená.“
Frank se posadil na židli: „Tak jo, zkusíme to za pár měsíců.“ řekl s úsměvem i když uvnitř ho odmítnutí bolelo.
„Franku, je mi to líto.“
„To nic. Byl to jen nápad, nemusíme se brát, jen mi řekni jedno….miluješ mě?“
Claire si přisunula svou židli k té Frankově, dlouze se mu podívala do očí a řekla: „Ano.“
Frank ji políbil a pak se oba přesunuli do ložnice.

„Kde ta Mendesová zase trčí?“ rozčilovala se Engelhardtová, protože s ní měla jet Claire na jednodenní školení.
„Právě volala není jí dobře, tak dnes zůstane doma.“ odpověděla jí Petra.
„To se mi zdá, ona neví, že spolu jedeme na to školení?“
„Já jsem jí to říkala a ona mi odpověděla, že už volala Hottemu, aby ji zastoupil.“
Anně se protočily panenky: „Hertzbergere, jedeme!“
Tlouštík se rychle zvedl a následoval svou milovanou nadřízenou, k vozu zaparkovanému před stanicí.

„Myslím si, že Susanna odletěla do Německa ke své sestře.“ řekl Rick svým dvěma „hostům“.
„Tak fajn, objednám si letenku a poletím za ní.“ řekla brunetka.
„Proč bys tam lítala?“
„Je to moje práce, už mám dost těch hollywoodských rádoby hvězd, potřebuju změnu.“
Etherton se podíval na sedící brunetu.
„Pracuji ve firmě Premium protection.“
„Myslel jsem, že jste u CIA.“
„Jak už jsem řekla…možná.“ odpověděla tajemně.
„Ty letenky zamluvte dvě, letím s vámi.“
„Jak si přejete, kapitáne.“
Během hodiny byla jejich jména na seznamu pasažérů linky 785 do Kolína.

Susanna se probudila na pohovce a první co spatřila, byla Gabriela sedící v křesle naproti ní….

Arrow

„Dobré ráno.“ pozdravila blondýnka svou sestru.
„Dobré, co tu provádíš?“
„Nic, neměj strach odpoledne se stěhuju do hotelu.“
„A co tvůj byt?“
„Nechci riskovat, že se tam objeví nějaký zabiják…“
„A vůbec, proč nezůstaneš tady?“ zeptala se Gabi.
„Stačí, že jsem v Německu…nechci vás ohrozit.“
„Sakra…jsme přeci rodina.“
„To jsme, ale…“
„Děvčata, nerad vás ruším, ale Susanno, už musíme jet.“ ozval se Tom z kuchyně.
„Jen se oblíknu.“ zahlaholila Suss cestou do koupelny.

Etherton vyšel společně se svou partnerkou z letiště a stopl první taxík, který uviděl.
„Hotel Platza.“ řekl řidiči a otočil se na Tashu: „Co vlastně děláte.“
„To nemusíte vědět.“ odpověděla a podívala se z okénka. Taxík zrovna projížděl kolem katedrály, když se jí v náprsní kapse rozezvonil telefon.
„Ano.“
„To jsem já, kde jsi?“
„Ricku, jsme s Ethertonem v Kolíně a teď jedeme do hotelu.“
„Fajn, ten tvůj nápad s novým telefonem byl dobrej, takže až najdete Susannu, musíš ji přesvědčit, aby ti věřila…“
„Na to tu snad s sebou mám Ethertona.“ přerušila ho.
„Já vím, ale kdyby náhodou, tak jí řekni, ať mi zavolá a já jí všechno vysvětlím.“
„Jasně, teď odpočívej. Ozvu se až něco zjistíme. Ahoj.“
„Ahoj.“ rozloučil se Rick a schoval mobil pod polštář.
Brunetka se otočila na muže vedle sebe: „Máte tušení, kde by mohla být?“
„Zkusíme se poptat na služebně dálniční policie, kde dříve pracovala.“
„Vy si myslíte, že nám budou věřit, že jsme na její straně?“
„Hele, už vám někdo řekl, že jste otravná?“
„Jste první. Ale musíte uvažovat reálně. To tam jako napochodujeme, řekneme, že von Landitzovou chce někdo zabít a my ji musíme ochránit? Promiňte, ale musíte uznat, že je to pěkná blbost a ani bych se nedivila, kdyby nás vyhodili.“
„Co se vám na tom plánu nelíbí?“ zeptal se Etherton, zrovna když taxík zastavil před hotelem, kde uviděli Susannu vystupovat z tmavomodrého benzu.
„To je Susanna!“
„Kde?“ ptala se hned Dexterová, ale Etherton na nic nečekal a běžel za svou podřízenou.
„Susanno!“ zakřičel a chtěl se k ní přiblížit, jenomže vrchní komisař Kranich ho srazil ranou pěstí k zemi. To už se přiřítila i bruneta, doprovázející kapitána newyorské policie, a nasadila modrookému komisaři dvojtého Nelsona.
„Kdo sakra jste?“ ptal se Tom.
„Kapitáne, co tady děláte a kdo je tohle?“ ptala se pro změnu Susanna.
„Susanno, ty je znáš?“
„To je kapitán Henry Etherton a tohle je,“ blondýnka se zarazila: „mohla byste pustit mého švagra?“
Tasha poslechla a Tom se mohl konečně narovnat.
„Vrchní komisař Tom Kranich.“ představil se a podal jí ruku.
„Tasha Dexterová, těší mě.“

Frank společně s Claire vyplňoval hlášení, když se na služebně objevil Tom se Susannou a s dvěma neznámými lidmi. Šli rovnou k šéfové do kanceláře a bylo jasné, že se jedná o něco důležitého. Oba se zvedli, ale každý šel jiným směrem, Claire šla na toaletu a Frank si potřeboval o něčem promluvit s Petrou.
„Šéfová, můžeme na chvíli?“ zeptal se Tom své nadřízené, poté co byl vyzván ke vstupu.
„Dobrý den.“ pozdravil Etherton po příchodu. „Jsem kapitán Henry Etherton z newyorkské policie, nynější nadřízený paní von Landitzové a tohle je Tasha Dexterová, měli bychom Susannu, co nejdřív pořádně schovat.“
Tasha si potřásla rukou s Annou a posadila se vedle Susanny na pohovku.
„Promiňte, máte tu toaletu?“ zeptal se Harry.
„Jistě, druhé dveře vpravo.“ odvětil mu Tom.

Po chvíli se za dveřmi šéfčiny kanceláře objevili komisaři z týmu dva následováni svým kolegou Gerkhanem, všichni se chtěli angažovat v ochraně Susanny von Landitzové.
„Dobrá, tak se posaďte, tohle je Tasha Dexterová a kapitán Henry Etherton oba k nám přiletěli z USA.“
Asi po hodině vyšli všichni z kanceláře a předtím než nastoupili do vozů před služebnou, dala Claire blondýnce svou neprůstřelnou vestu: „Kdyby se něco nepovedlo.“
„Díky.“ poděkovala Suss.
Mezitím si Tom povídal se Semirem o tom, že se Frank chová k Susanně docela jinak než včera.
„To víš Tome, má teď Claire a ta si ho pěkně hlídá, takže mu asi pěkně zdůraznila jak se má chovat.“ odpověděl mu Semir s úsměvem.
„Hele ty máš, co říkat.“ rýpl si Kranich.
„Co…“ začal koktat Turek, ale byl přerušen příchodem Claire.
„Tak jdete nebo tu zůstáváte?“
„Už letíme.“ řekli komisaři jednohlasně.
Jen co opustili budovu stanice padl výstřel a Susanna se skácela k zemi. Všichni se ukryli za vozy a Tasha s Ethertonem odtáhli ležící blondýnku do bezpečí.
„Vidíte ho?“ zeptala se bruneta krčící se za CLKáčkem.
„Musí být někde za parkovištěm.“ zavolal zpět Semir.
„Jak je jí?“ zeptal se Frank.
„Schytala to vesta.“ odpověděl kapitán a pomohl Susanně na nohy, protože střelba už ustala.
„Do háje, jak mě mohli tak rychle najít?“
„Museli vás sledovat.“ obrátil se Frank na americkou dvojici.
„Toho bych si všimla.“ hájila se bruneta.
„Nechte toho vy dva. Musíme zjistit, kdo to byl a kdo ho najal.“ vmísil se do hovoru modrooký komisař.

„Susanno, měla byste jít dovnitř a my se podíváme na místo odkud ten vrah střílel.“ rozhodla Claire.
Jak řekla, tak se i stalo. Policisté prohledali houští za parkovištěm a objevili mobilní telefon.
„Dám ho Petře, třeba něco zjistí.“ řekl Frank a odnesl ho blonďaté sekretářce.
Než dorazili chlapci z technického, zajistila paní Dexterová jednu nábojnici a schovala si ji do kapsy.

„Takto už něco máš?“ zeptal se netrpělivě Frank.
„Zatím ne.“
„Fajn, až něco zjistíš dej mi vědět.“ komisař se rozhlédl po stanici a nikde neviděl ani jednoho ze svých kolegů. „Kde jsou všichni?“
„Jeli odvézt Susannu do úkrytu. první hlídku drží Tom s paní Dexterovou.“
„Ty jí věříš?“ zeptala se Petra.
„Komu? Tashe?“
Přikývla.
„Jí ano, ale Etherton se mi nezamlouvá.“
„Až zjistím, něco ohledně toho mobilu, tak ti zavolám. Zatím.“
„Ahoj dobrou noc.“

Frank ležel v posteli a čekal, až se Claire vykoupe a ulehne k němu, když mu na nočním stolku neočekávaně zazvonil mobil.
„Ano, Traber.“
„Tady Engelhardtová, už víme, kdo naposledy volal toho nájemného vraha, hovor šel od nás a vypadá to, že si ho objednala Claire.“
„Cože? To nemyslíte vážně.“nevěřil komisař vlastním uším.
„Je mi to líto, ale Petra ji viděla u telefonu zrovna v ten samý čas, kdy volali vrahovi.“ vysvětlila mu nadřízená.
Frank jen nevěřícně pozoroval dveře koupelny, které se mezitím otevřely. Poté se rozloučil s Engelhardtovou a podíval se na svou přítelkyni, která se k němu přitulila: „Děje se něco, Franku?“
„To ty, tys objednala toho vraha, aby zabil Susannu.“
„Co? Jak jsi na to přišel?“
„Z telefonu, ze kterého volali vrahovi, si volala ty.“
„Sakra nemyslíš, že kdybych se chtěla von Landitzové zbavit, tak to udělám sama a navíc, proč bych jí dávala svojí vestu?!“
„Možná abys od sebe odvrátila podezření.“
„Franku, telefonovala jsem, ale ne žádnýmu vrahovi!“
„Tak komu?!“ vykřikl Traber.
Odmlčela se.
„Tak komu!“
„Svému gynekologovi.“ křikla Claire a zvedla se z postele.
„Jak to myslíš?“
„Tak jak říkám.“ odvětila a oblékla se.
„Kam jdeš?“
„Pryč.“
„Claire vrať se!“ křičel za svou přítelkyní komisař, ale ta ho neposlouchala, vyběhla před dům, odemkla své stříbrné coupé a rozjela se směrem na služebnu.
Frank se natáhl po mobilu a vytočil její číslo, nezvedala to. Pokusil se jí dovolat ještě několikrát, než to zvedla: „Co chceš?“
„Proč jsi volala svýmu doktorovi z telefonu na stanici?“
„Nechtěla jsem, abys na něco přišel, než to budu mít potvrzený…“
„Než budeš mít potvrzený co?“ zeptal se.
Zastavila na semaforech, najednou se otevřely dveře u spolujezdce a do vozu nastoupil maskovaný muž.
„Co tu chce…“ než však komisařka stačila položit otázku muž jí udeřil pažbou své zbraně do hlavy.
„Claire! Claire, co se stalo?“ dožadoval se odpovědi Frank, ale nikdo se neozval.

Arrow

Frank na nic nečekal, nasedl do svého vozu a vydal se hledat svou přítelkyni. Na prvních semaforech objevil jen její opuštěné služební vozidlo. Zastavil za ním a rozeběhl se ke stříbrnému benzu. Nahlédl do útrob a na sedadle řidiče objevil stopy krve. Na nic nečekal, vyndal mobil a zavolal na technické oddělení, aby mu poslali někoho na zajištění stop. Poté zavěsil a vytočil číslo Engelhardtové.
„Ano.“ ozvala se rozespale šéfová dálniční policie.
„Tady Traber, někdo unesl Claire, je to tak půl hodiny.“
„Cože?“ Anna se rázem probrala.
„Pohádali jsme se a ona odjela pryč, pak jsem jí volal, abych se omluvil, ale než jsem jí stačil cokoliv říct…někdo vtrhl do auta a nejspíš ji omráčil, protože na sedačce jsou čerstvé stopy krve.“ vysvětloval komisař.
„Dobrá spojte se s ostatními a hned ráno převezeme Susannu na jiné místo.“ rozhodla Engelhardtová, zavěsila a rychle se šla obléci, aby byla co nejdříve na služebně.

Claire se probrala přivázaná ke stěně v nějakém vlhkém sklepě s pořádnou bolestí hlavy. Chtěla se zvednout, ale svázané nohy jí v tom zabránily.
„Sakra.“ proklela a znovu se posadila.

„Neříkal jste náhodou, že to ona si objednala vraha na Susannu?“ ptal se hned ve dveřích Etherton Semira.
„Všechno tomu nasvědčovalo.“
„Pojďte sem.“ zavolala na ně od svého stolu Petra, která se mezitím také dostavila. „Podívejte se na ty hodiny.“
„Co je s nima?“ zeptal se Frank,který byl už tak dost nervózní.
„Jdou špatně.“ odpověděla mu blonďatá sekretářka.
„Proto jsi viděla Claire v čas telefonátu…“
„Jo, takže jedno je jisté, Claire v tom nejspíš nejede.“ ozvala se Tasha a vzala do ruky svůj mobil.
„Komu voláte?“ ptal se hned Etherton.
„Kolegyni z práce.“ odpověděla mu bruneta a šla o kousek dál: „To jsem já, mohla bys mi prověřit jedno telefonní číslo?“
„Tasho, kde jsi?“
„To nemusíš vědět.“
„Ale…“ namítla žena na druhém konci.
„Teď ti nadiktuju to číslo 289457123, máš?“
„Jo 289457123.“
„Zjisti mi na která čísla se z něj volalo a taky příchozí hovory, díky.“ rozloučila se paní Dexterová.
„Jasný…Tasho?“

Na služebnu dálniční policie konečně dorazila také Susanna hlídaná Tomem.
„Co se stalo?“ ptal se okamžitě modrooký komisař.
„Claire někdo unesl a vypadá to na toho, co si objednal Susanninu vraždu.“ vysvětlila mu Anna vzniklou situaci.
„Myslím, že bychom se měli postupně prostřídat u paní von Landitzové a v hledání paní Mendesové.“ ozvala se brunetka, stojící opodál.
„Já jsem Susanna.“ ozvala se blonďatá policistka.
„Tasha.“ řekla a přijala nabízenou ruku.
„Musíme Claire najít a to rychle.“
„Franku, měli bychom počkat jestli se někdo neozve a nebude chtít provést výměnu.“ napadlo Suss.
„Jasně a nebo počkat až někde vyplave její mrtvola, co?“ štěkl na oplátku Traber.
„Už zase začínáte? Nemůžete si to nechat na později?“ sjela je oba Anna.
„Omlouvám se.“ pronesl Frank a sedl si k Petře na stůl.
„Proč jste si nechávala prověřit to číslo od někoho jiného?“ obrátila se sekretářka na Tashu.
„Protože…“ než však stačila cokoliv odpovědět rozezvonil se jí v kapse telefon, „Promiňte.“ řekla s úsměvem a přijala hovor: „Ano poslouchám.“
„Tady tvoje šéfka, můžeš mi vysvětlit, proč ti máme prověřovat nějaká evropská telefonní čísla?“
„Nepleť se do toho a dej mi Kay.“
„Až mi řekneš, kde jsi!“
Bruneta se zhluboka nadechla: „Fajn, jsem v Německu a teď mi řekni, co Kay zjistila.“
„Kdy se vrátíš?“
„Co zjistila?“
„Proč jsi vůbec v Německu?“
„Ty informace, rychle.“
„Nejdřív mi odpověz.“
„Neštvi mě a řekni mi, co jste zjistili!“ vypěnila Tasha.
„Dobrá, tak se nerozčiluj, všechno máš na e-mailu.“
„Díky.“ řekla bruneta a zavěsila, obrátila se na Petru a zeptala se jí, jestli si může půjčit počítač. Sekretářka přikývla a uvolnila židli.

Dveře, které komisařka Mendesová hypnotizovala se konečně otevřely a v nich stála vysoká mužská postava.
„Co po mě chcete?“ zeptala se.
„Nesu vám jídlo.“ řekl místo odpovědi muž.
„Slyšíte, co ode mne chcete?“
Jen co muž došel ke dveřím, zavřel je bez jediného slova a odešel pryč.
„Do háje! To je všechno kvůli von Landitzové.“ prskala Claire a pustila se do jídla.

Tasha pročítala čísla už pěknou chvilku a všichni kolem ní byli nervóznější než předtím.
„Už jste něco našla?“ zeptal se Semir.
„Ty, jo je tu několik čísel, která se opakují.“
„Ty by mohla prověřit, tady slečna Schubertová.“ ozval se nečekaně Etherton.
„Petro pusťte se do toho a vás pět odveze Susannu do tajného bytu.“ rozdělila úkoly Anna.
„Ale šéfová, neměl by se Susannou jet jen Tom se Semirem a my se podíváme, jestli neobjevíme nějakou stopu na místě, kde unesli Claire.“ namítl Traber.
„No jak myslíte.“
„Ráda bych se podívala do toho tajného bytu.“
„Chceš jet s námi?“ zeptal se Semir.
Bruneta přikývla. „Pokud vám to nebude vadit.“
„Ne, proč by mělo.“ odpověděl Tom a čtveřice se vydala před služebnu, kde nastoupila do stříbrného BMW.
Frank s Ethertonem nasedli do modrého Céčka a vyrazili k semaforům na Höchstestrasse.

„Proč jste tady?“zeptala se Suss vedle sedící brunety.
„Zavolal mi Rick, abych vás ohlídala, když on nemůže.“
„Co je mu a odkud ho znáte?“
„Někdo ho postřelil u vás před domem a v nemocnici se ho pokusili zabít znovu.“
„To není pravda.“ zděsila se blondýnka.
„A známe se už léta, spolupracovala jsem s ním a s Johnnym na několika případech.“
Susanně se při vzpomínce na chvíle strávené s Johnnym, zaleskly v očích slzy.
„Jste v pořádku?“ zeptala se Tasha.
„Jo, jen mi něco spadlo do oka.“ odpověděla von Landitzová.
„Kdybyste si chtěla promluvit…“
„Ne to je dobrý, ale díky.“ řekla Suss a pokusila se o úsměv.
„Nechci ti do toho kecat, ale někdo nás sleduje.“
Semir se na brunetčin popud podíval do zpětného zrcátka a opravdu za nimi jelo vozidlo, které je sledovalo.
Když si řidič červené dodávky všiml, že byl odhalen, přikázal svému spolujezdci, aby po policejním voze začal střílet.
„No skvělý.“ utrousil turecký komisař. „Včera večer jsem ho přivezl ze servisu.“
„Nekecej a šlápni na to, tomu vehiklu přece musíš ujet.“ přerušila vrchního komisaře paní Dexterová.
„Semire, sjeď z dálnice.“ rozhodl Tom.
„Heleďte se vy dva, jestli se vám nelíbí jak jedu, můžete řídit sami.“
„Tak mě tam pusť.“ odpověděla ze zadního sedadla Tasha.
„To by se ti líbilo, ještě bys mi zničila auto.“
„Jak myslíš, ale tys nám nabízel volant.“
Do zadku stříbrného BMW se zarylo několik kulek, vypálených z dodávky jedoucí za ním.
„Už toho mám dost.“ řekla brunetka. Otevřela okénko, odjistila svou zbraň a opětovala střelbu. Několik střel zasáhlo přední kola dodávky, která se již dál neudržela na silnici a vzlétla do vzduchu, kde se otočila na střechu, na kterou také dopadla. Semir zastavil v odstavném pruhu a společně se svým partnerem se rozeběhl k havarovanému vozu, ze kterého se hrabali dva ozbrojení muži. Jeden z nich se chystal vystřelit, ale Tasha, stojící u BMW, byla rychlejší a zbraň mu z ruky vystřelila. Komisaři oběma výtečníkům nasadili pouta a zavolali posily a záchranku.
„No to se ti teda povedlo.“ otočil se Turek na o dvě hlavy vyšší brunetu.
„Jinak to nešlo.“ pokrčila rameny.

Když se Anna Engelhardtová dozvěděla o nehodě, kterou způsobili její lidé byla tak naštvaná, že seřvala nevinného, zamilovaného Bonratha, který se těšil až si odpoledne zajde na oběd se svou novou přítelkyní.
„Ale šéfová, vždyť…“
„Jak jsem řekla, vy s Hertzbergerem se teď sbalíte a pojedete na A4, kde budete kontrolovat rychle jedoucí řidiče a pokud někde potkáte Gerkhana a spol, ať mi radši nechodí na oči!“
„Ale…“
“Ať už jste pryč!“ zahřměla černovlasá komisařka a oba uniformovaní policisté okamžitě utíkali ke svému porsche.
„Tak to vypadá, že z tvého dnešního rande sešlo, Dietere.“ otočil se tlouštík na svého kolegu.
„To by se ti líbilo, co? Ale musím tě zklamat Ulrika mi před chvílí volala, že ten oběd musí zrušit, mají nějakou poradu, před rodičákem nebo tak nějak mi to říkala. Takže ji uvidím až večer.“ odpověděl posmutněle Bonrath.

Čtveřice vyměnila vozidlo a Susanna se do bytu dostala v celku.
„Volal mi Bonrath,šéfová zuří kvůli tý bouračce.“ oznámil svým kolegům Tom.
„Kvůli pár pomačkaným plechům?“ zeptala se Tasha.
„Pro tebe je to možná pár pomačkaných plechů, ale pro nás hromada hlášení.“ odpověděl Semir.
„No ale jeden z nás tam bude muset jet a vysvětlit jí to.“
„Na mě nekoukejte, já na stanici netrefím.“
„Tak budeme tahat sirky.“ navrhl Turek.
„Fajn, Tasho, můžeme tě poprosit.“
„Já ale nekouřím.“
„To je jedno, tady jsou špejle.“ ozvala se Susanna z kuchyně.
Bruneta držela několik nalámaných špejlí a komisaři tahali. Jako vždy vyhrál komisař Kranich a jeho kolega si jel pro výprask.

Frank společně s Ethertonem dorazili na místo a přes veškeré snažení neobjevili vůbec nic, co by jim pomohlo nalézt komisařku Mendesovou.

Arrow

Když se Semir objevil na stanici a byl spatřen svou nadřízenou, zahřmělo na celou služebnu: „Gerkhan, ke mně do kanceláře! Hned!“
Turecký komisař sklopil hlavu a odkráčel vstříc svému osudu.
„Chtěla jste se mnou mluvit?“
„Třicet aut, šest zraněných a škoda za čtyři sta tisíc euro.“ přivítala ho Anna.
„Víte šéfová, Tasha zpozorovala to auto a když po nás začali střílet, tak jsme prostě museli opětovat střelbu, jen jsme nepředpokládali, že se ten chlap vybourá.“ bránil se komisař.
„Vy máte předpokládat, že ve sto šedesátce nikdo auto s prostřelenou pneumatikou na silnici neudrží.“ běsnila Engelhardtová.
„Ale, vy sama jste říkala, že máme Susannu ochránit za každou cenu.“
„To ano, ale neměla jsem na mysli takovou spoušť.“
Malý policista sklopil hlavu.
„Jak se vede Susanně a co naše nová posila?“
„Suss je v pořádku a Tasha, no na můj vkus používá zbraň až moc často.“
„Viz nehoda na dálnici.“ řekla s úsměvem už klidnější Anna.

Tasha seděla na gauči a pročítala si zprávu, kterou jí poslal kolega od CIA na e-mail.
„Co to čteš?“ zeptal se Tom.
„Zprávu o tom CD ale vůbec nic, co by nám mohlo pomoci tam není.“ odpověděla mu Tasha.
„Nedáte si někdo kávu?“ ozvala se Susanna z kuchyně.
„Já bych si dal.“ odpověděl Kranich.
„Děkuji, ale já zůstanu u vody.“ odmítla bruneta nabízenou černou tekutinu.
„Kdes vzala ten spis?“
„Poslal mi ho kolega, i když je tu něco, co by nás mohlo zajímat, podle CIA to CD vzal někdo z policajtů.“
„To jako, že někdo zradil kolegy?“ zděsila se blondýnka nesoucí dva šálky.
„Přesně tak. A my musíme zjistit, kdo.“ řekla Dexterová.
„To ale nebude tak jednoduché.“ namítla Suss.
„No jedna nápověda tu je, přístup k datům měli jen někteří členové policejních oddělení. Jenomže můj zdroj neví, kdo všechno k nim patří.“
„Dám vědět Petře, třeba něco zjistí.“ řekl modrooký komisař a vytáhl mobil.



Semir šel z kanceláře šéfové ke svému stolu a počkal dokud se neobjevil Frank s Ethertonem.
„Tak co jste zjistili?“ ptal se jen, co je uviděl vcházet na stanici.
„Nic.“ řekl naštvaně Traber a udeřil pěstí do stolu.
„Neboj se, najdeme ji.“ snažil se ho uklidnit turecký kolega.
„Jak to můžeš vědět?“
Semira nenapadlo žádné rozumné vysvětlení a mlčet nechtěl, tak ze sebe vypustil: „Protože jsme schopní a oni nejspíš budou chtít Claire vyměnit za Susannu.“
„Nebo za to CD.“ dodal Henry.
„Jo nebo nám ji pošlou po kouscích.“
„Franku, nech toho. Najdeme ji a celou.“

Komisařka Mendesová seděla na vlhké podlaze a vedle sebe měla položený prázdný tác, na kterém jí věznitelé přinesli jídlo. Najednou se otevřely dveře a v nich stál onen muž, který se tu objevil asi před třemi hodinami.
„Co po mne chcete?“
Muž neodpověděl, jen se ohnul pro tác. Bruneta sebrala všechnu sílu a kopla ho pod koleno. Muž se skácel na zem, kde do něj komisařka ještě několikrát kopla. Naneštěstí mužův komplic uslyšel hluk z cely a šel se podívat, co se děje. Když uviděl svého kamaráda v bezvědomí, vrhl se na policistku a několikrát ji udeřil do obličeje až ztratila vědomí. Poté pomohl kolegovi, který se pomalu začal probouzet, na nohy a oba odešli pryč.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Arrow
Frank chodil po kanceláři sem a tam a Ethherton nevěděl, co mu má říct, tak ho nechal přecházet od okna ke dveřím a zpět, když se najednou u Petry na stole ozval telefon.
„Dálniční policie Schubertová.“ oznámila volajícímu.
„Chci mluvit s někým, kdo dělá na případu von Landitzová.“ odpověděl muž na druhé straně.
„Moment, hned vám zavolám komisaře Trabera,“ sekretářka zvedla hlavu a zahalekala přes celou stanici: „Franku, pro tebe.“
Ten na nic nečekal a rozeběhl se k telefonu. Cestou potkal Bonratha, vracejícího se z oběda, který absolvoval se svou novou přítelkyní.
„Ano Traber.“
„Tu policajtku za von Landitzovou s CDéčkem.“ řekl muž.
„Chci mluvit s Claire.“
„Bližší informace vám řeknu příště.“
„Haló! Slyšíte mě?“ řval do tutajícího sluchátka komisař. „Zaměřila jsi ten hovor?“ obrátil se na Petru.
Blondýnka jen zavrtěla hlavou.
„Do hajzlu!“ zuřil Frank a bez vyzvání vlétl do Anniny kanceláře.
„Trabere, neumíte klepat?!“ sjela ho nadřízená.
„Volal ten chlap, co má Claire. Vymění ji za Susannu a to CD.“ seznámil komisař paní Engelhardtovou s požadavky únosců.

Rickův stav se pomalu zlepšoval a mladý policista byl převezen na normální pokoj, kam jej přišlo navštívit několik kolegů a také pánové z FBI.
„Pane Robertsi, jsem agent Kane a to je můj kolega Kilmartin.“ představil sebe a partnera vysoký padesátník v dlouhém kabátě.
„Dobrý, co potřebujete pánové.“ pozdravil Rick a nabídl mužům židli.
„Jdeme v záležitosti ukradeného CD s velmi důležitými informacemi a rádi bychom věděli, co všechno víte.“ začal Kilmartin, který vypadal jako jeden z těch nesnesitelně slizkých zelenáčů, kteří se snaží dostat nahoru za každou cenu a navíc byl zraněnému policistovi velmi nesympatický.
„No, abych vám řekl pravdu,“ spustil Rick, „nevím, kde je to CD.“
„Ale kapitán Etherton nám říkal, že víte, kdo ho má.“
„Agente… Kilmartin jste říkal?“
Oslovený přikývl.
„Ten disk jsem měl, ale jen do té doby než mě postřelili…“
„Ano a váš nadřízený nám také řekl, že by ho teď měla mít jedna vaše kolegyně.“ ozval se Kane, aby nezůstával pozadu.
„Nemám tušení, kdo by to měl být.“ odpověděl Rick velmi přesvědčivě,aby ochránil Susannu.
„Chtěli bychom ještě mluvit s kapitánem, ale nemůžeme ho sehnat.“
„To je pravda, říkal, že odjíždí na dovolenou, ale kam, to mi opravdu neřekl. A teď když mě omluvíte, jsem unavený.“ odpověděl Roberts.
„Tak vám děkujeme za pomoc a kdybychom ještě měli nějaké otázky, tak se zastavíme.“ rozloučil se s pacientem mladý agent.
„Nashledanou.“ odvětil Rick.

„Je to možný?“
„A co jako?“ obrátil se na kolegu Kane.
„Jak si může Etherton odjet, když tu má zraněného poldu a velice důležité informace u někoho, koho nikdo nezná. Kdybych neznal Henryho, řekl bych, že to CD má on. Měli bysme se vrátit k Robertsovi a trochu ho zmáčknout.“
„Jime, neblbni a pojď, s tím poldou si promluvíme někdy jindy.“ uklidnil parťáka vysoký agent.
Kilmartin, ačkoli nerad si tedy zapnul kabát a vyšel před nemocnici, kde s kolegou nastoupil do služebního fordu a odjeli na oddělení N.Y.P.D., kde chtěli vyslechnou další Rickovi spolupracovníky.

Anna si po rozhovoru s Frankem pozvala do kanceláře Semira, kterému zrovna volal Tom a ptal se jestli už něco zjistili.
„Semire, už se nám ozvali únosci.“ oznámila Engelhardtová nejmenšímu členu svého týmu.
„Chtějí výměnu.“ hádal Turek.
„A co chtějí vyměnit?“ zeptal se Bonrath, ale svou otázkou jen rozzuřil komisaře Trabera.
„Claire za Susannu s tím diskem!“ štěkl Frank.
„Ale my jim ji nedáme, že ne.“ pokračoval uniformovaný policista.
„A co podle vás máme dělat?!“ vyjela po dlouhánovi Anna.
„Zaměřit jeho telefon, až bude znovu volat.“ ozval se Semir stojící mezi Dieterem a Hertzbergerem.
„Semire, Petra měla dost času zaměřit ho, už když volal poprvé, ale nepovedlo se jí to. Nejspíš musí používat nějaký program, protože to co vylezlo Petře z počítače, ukazovalo, že ten chlap volal z Los Angeles.“ řekl Frank.
„L.A.? Odtamtud je Tasha.“
„Bonrathe!“ řekla velmi přísně černovlasá vrchní komisařka.
„Šéfová, on má pravdu.“ hájil kolegu Traber.
„Přece si nemyslíte, že by Susanně zachránila život, unesla Claire a potom pověřila někoho z Los Angeles, aby nám sem zavolal a chtěl výměnu.“ namítla Engelhardtová.
„Radši zavolám Tomovi, jestli někomu nevolala.“ navrhl Gerkhan.
Ostatní přítomní přikývli a Semir vytáhl mobil z kapsy.

Tom si pročetl Tashin spis a dopil kávu. Susanna spala v ložnici a vysoká bruneta stála u plotny a vařila večeři.
„Jaké to je, chránit hollywoodské hvězdy?“ zeptal se modrooký komisař a začal umývat nádobí.
„Někdy docela náročné, když máš takovou šéfku jako já.“
„Nějaká megera?“ zeptal se Tom.
„Ne, ale…“ byla přerušena zvonícím mobilem na stolku v obýváku.
„Promiň,“ řekl policista a zvedl přístroj: „Ano…Semire, co se děje? Vážně? Kdy? Ne, pokud vím, celou dobu byla se mnou a nikomu nevolala….a to ji mám jako zatknout? Fajn, já něco vymyslím. Měj se, čau.“
„Děje se něco?“ zeptala se Tasha.
„To byl Semir, už se ozvali únosci, chtějí výměnu.“
„Na to ale nepřistoupíte, že ne.“
„Nejspíš ne, ale Frank udělá všechno, aby se Claire vrátila. Jo abych nezapomněl, Petra částečně zaměřila telefon, ale podle všeho by byli únosci v Los Angeles.“
„Takže jsem na seznamu podezřelých!“
„Musím se tě zeptat, jestli jsi někomu nevolala.“
„Fajn, naposledy jsem použila telefon u vás na služebně, ale jestli chceš,“ bruneta šáhla do náprsní kapsy: „tady, můžeš se podívat na poslední volaná čísla a pokud by ti to nestačilo, Petra se může kouknout na telefonní záznamy u telefonní služby.“
Tom přijal mobil a vytočil poslední volané číslo.
„Premium protection, do you want?“
„Sorry, it´s mistake.“ odpověděl německý komisař a vrátil Tashe telefon.
„Tak co, kdo to byl?“
„Asi vaše sekretářka.“
„Hele, každý, kdo trochu umí počítačem, dokáže přesměrovat hovor, aby šel odkudkoli z planety. To by ale Petra měla vědět.“
„Já vím, zavolá Semirovi.“

„Co říkal Tom?“ ptal se Frank, ještě dřív než Turek zavěsil.
„Tasha s ním byla celou dobu.“
„Sakra, ale někdo přece musí vědět, kde Claire je!“
„Trabere, uklidněte se, my Claire najdeme.“ snažila se šéfka.
„Franku, Hartmutt určitě něco objeví v jejím autě.“ pokusil se Horst, když viděl, že Anna moc neuspěla.
V kanceláři na chvíli zavládlo ticho, které přerušil až zvuk Semirova mobilu.
„Ano Semir, vážně?“
„Volal jsem na poslední číslo v seznamu hovorů a byla to její kancelář.“
„No ještě řeknu Petře, aby se poptala u telefonní služby.“
„Jak chceš.Zatím.“
„Čau, čau.“ rozloučil se turecký komisař se svým kolegou a otočil se na přítomné v kanceláři: „To byl Tom, Tasha v tom nejede, aspoň podle něj. Ale radši řeknu Petře, ať ji prověří.“
„Dobrá. Trabere, kde je Etherton?“ zeptala se Anna, když už byli všichni na odchodu.
„Nevím, ale sem šel s námi.“ odpověděl tázaný a vyběhl ze stanice, kde uviděl Ethertona stát u zelenostříbrného porsche.
„Kam jste tak rychle zmizel?“ zeptal se.
„Potřeboval jsem denní dávku nikotinu.“ odpověděl a ukázal komisaři prázdnou krabičku cigaret.
„Ach tak. No pojedeme, seznámím vás s naším technikem.“ řekl Frank a odemkl svůj tmavomodrý služebák.

Hartmutt měl na KTU docela fofr, takže stříbrné sportcoupé prohlížel jiný technik, což se z počátku Frankovi nelíbilo, ale co měl dělat.
„Prohledal jsem ho skrz na skrz, ale nic jsem neobjevil, tedy až na otisk podrážky na koberečku.“
„Pomůže nám to nějak?“ zeptal se komisař.
„Určili jsme typ bot, jedná se o dost rozšířené tenisky, které nosí půlka Německa, ale velikost, není zase tak rozšířená.“ odpověděl technik.
„No tak jste přece jen něco našel.“ řekl Etherton.
„Dá se to tak říct.“ souhlasil technik, předal Traberovi zprávu a šel prohlédnout další vozidlo, kterému údajně selhaly brzdy.

Když se Susanna probudila byla večeře už na stole a Tasha s Tomem začínali jíst.
„Proč jste mě nevzbudili? Pomohla bych vám.“
„To je v pořádku, potřebovala jste si odpočinout.“
„Ozval se vám Rick?“
„Ještě ne, ale jsme domluvení až na zítřek.“
„Aha, tak dobrou chuť.“ řekla blondýnka a pustila se do dušeného masa.

Etherton se cestou z KTU pokusil navázat s Frankem hovor, ale nebyl o moc úspěšnější než sedláci u Chlumce. Nechal tedy komisaře na pokoji a díval se z okýnka na ubíhající stromy podél dálnice. Když dorazili na stanici, Traber si vzal v kanceláři nějaké věci a společně s americkým kolegou odjel do města, kde Henryho vysadil před hotelem a sám se jel domů prospat.

Otevřel dveře bytu, rozsvítil, zbraň uložil do šuplíku v předsíni a šel rovnou k ledničce, ze které vytáhl pivo. Otočil se a spatřil na zemi ležící tričko své přítelkyně. Vzteky hodil flašku s pivem proti zdi, kde vytvořila mokrý flek a zlatavý mok potřísnil nejen sedačku, ale i samotného Trabera, který si šel raději lehnout, protože soused od vedle začal bušit na mokrou stěnu a hlasitě nadávat. Celou noc se komisaři zdály špatné sny, které mu na náladě nepřidaly.

Za to noc u Susanny, vrchního komisaře Kranicha a Tashy proběhla klidně. Ráno se za dveřmi objevili Bonrath s Hertzbergerem, kteří jeli vystřídat ochranku u blonďaté policistky. Zaklepali podle předem domluveného kódu a Tom jim přišel otevřít.
„No konečně.“ pozdravil je modrooký kolega.
„Co, řeklo se v půl devátý a kolik je? Půl devátý.“ prohodil na oplátku Horst.
„Fajn, my s Tashou, teda vypadneme a vy si tu užijte.“
„Doufám, že jste nám tu nechali něco k jídlu, ještě jsem nesnídal.“
„Hertzbergere, znám vás dva dny a zatím jsem vás neslyšela mluvit o ničem jiném, než o jídle.“ pozdravila s úsměvem bruneta.
Všichni přítomní se začali smát, tedy až na Hotteho, jehož žaludek se dožadoval něčeho teplého a zároveň chutného.
„V lednici je zbytek dušeného masa, jen nevím, jestli je to jako snídaně to pravé.“
„Tasho, nemějte starost, můj žaludek snese cokoliv, ať už je ráno nebo večer.“ odpověděl tlouštík a oba vyprovodil.
„Hodíš mě do hotelu?“ zeptala se bruneta u modrého CLK.
„Jasně.“ přikývl komisař a rozjel své vozidlo směr hotel Platza.

Claire se probudila se strašnou bolestí hlavy a krví zaschlou na bradě.
„Sakra, musím něco vymyslet.“ problesklo jí hlavou, ale pouta jí nedovolila žádný pohyb.

„Jaký tam u vás vůbec máte auta?“ zeptal se Tom, aby řeč nestála.
„No docela pěkný, spolupracovníci jezdí od Dodge Dakota, přes Prowlera po Dodge Viper, ale já mám radši evropská auta, takže se vozím v kabriu od mercedesu, vlastně je to CLK 430 z roku 2002, kožené čalounění, satelitní navigace, no co ti budu povídat, jestli chceš můžeš se v L.A. zastavit a podívat se na můj stříbrný kočár.“ odpověděla Tasha.
„Takže ty se vozíš v sourozenci mýho služebáku.“
„Dalo by se tak říct.“ usmála se bruneta.
„Mám na tebe počkat?“ zeptal se Tom, když zastavil před hotelem.
„Nemusíš, bude mi to chvíli trvat, ale jestli chceš, můžeš jít nahoru a ubezpečit se, že jsem na vaší straně.“
„Já ti věřím, ale Frank…“
„Je z toho všeho špatný a chce najít Claire,co nejdřív.“ dokončila za něj.
„Přesně to, jsem chtěl říct.“ usmál se Tom, „Tak já pojedu, uvidíme se na stanici.“
„Měj se.“ rozloučila se a šla na recepci, kde si vyzvedla klíč od pokoje.

Tom dorazil domů, kde se vysprchoval a převlékl. Když se chystal k odchodu, přišla Gabriela a ptala se na sestru. Manžel jí všechno vysvětlil a políbil ji.
„Promiň, ale už musím letět. Uvidíme se večer.“ rozloučil se s ní a vyrazil na služebnu.
Jakmile dorazil spatřil Franka stojícího u Petřina stolu se sluchátkem u ucha.

Arrow

„Chci mluvit s Claire, slyšíte!“
„Ale ona s tebou ne.“ odpověděl muž na druhé straně a pokračoval, „Zítra ve čtyři odpoledne bude von Landitzová stát na molu v docích v severozápadní části města. Přesněji řečeno na molu číslo 58 a sama! Jinak tu tvojí krasotinku zabiju.“
„Chci mluvit s Claire.“ zopakoval komisař svůj požadavek, ale nikdo se mu neozval.
„Co říkal?“ zeptala se Anna.
„Chce Susannu, zítra na molu v docích.“
„Nemůžeme mu ji jen tak předhodit, jako nějaké bezbranné zvíře.“ ozval se Tom.
„Budeme muset,pokud chceme zachránit Claire.“ odpověděla mu šéfová a pokračovala, „Samozřejmě tam nepůjde sama, bude ji krýt zásahovka a vy s kolegy.“
„To bychom, ale měli informovat Susannu, co nejdřív, aby se stačila připravit.“
„Do zítřejšího odpoledne je času dost.“ řekl Frank směrem k modrookému komisaři, stojícím vedle něj.

Tasha se v hotelu osprchovala, převlékla a objednala si taxík, který ji odvezl na služebnu dálniční policie. Zaplatila řidiči a vešla dovnitř. Kolem Petřina stolu spatřila podivný hlouček německých policistů, kteří její příchod nezaregistrovali. Pomalu se přikradla k Tomovi a zeptala se:
„Co se děje?“
Komisař se lekl a málem brunetu udeřil do obličeje, „Fuj, to jsem se lek.“
„Promiň, stalo se něco?“
„Volal ten únosce, chce vyměnit Claire za Susannu už zítra.“ odpověděl jí policista.
„Tak to máme, co dělat.“
Přikývl.

Rick se v nemocnici nudil, navíc začínal mít strach, protože se mu Tasha dlouho neozývala. Sáhl pod polštář a vyndal mobil, vytočil číslo, ale jediné, co uslyšel, bylo: „Dovolali jste se do hlasové schránky…“
„Do háje.“ ulevil si Roberts.
Poté uložil telefonní přístroj na své místo a začetl se do časopisu o autech.

Semir hnal své stříbrné BMW po dálnici směr tajný byt, kde se ukrývala Susanna nyní hlídaná Hertzbergerem a Bonrathem.

Dieter se celý den díval na fotku své milované Ulriky a Hotte si nandal zbytek jídla, které zbylo od včerejší večeře. Poté se posadil do křesla.
„Jak jsi se vůbec ty roky měla?“ zeptal se Hotte blondýnky sedící na pohovce.
Susanna se pousmála a začala vyprávět: „Po tom, co se stalo jsem nevěděla, co dělat dál…“
Najednou někdo zaklepal na dveře, Bonrath se zvedl s křesla a pomalu přešel ke dveřím, kde se akátkem ujistil, že je to někdo z jeho kolegů a poté otevřel.
„Myslel jsem, že nás vystřídáte až ráno.“
„Malá změna plánu, my tu teď zůstaneme a vy jeďte na stanici, šéfová vám všechno vysvětlí.“ rozhodl Tom a následován svým tureckým kolegou a vysokou brunetkou, vstoupil do bytu.
„Ahoj, co tady děláte?“ zeptala se Susanna.
„Vyskytl se problém.“odpověděl Semir a všichni se posadili.
„Volal ten únosce, vymění Claire…za tebe.“ informoval svou švagrovou komisař Kranich.
„Za mě? A co to CD? To nechtějí??“ divila se blondýnka.
„O tom nepadlo ani slovo.“ odpověděla Tasha.
„On s vámi nepřijel Etherton?“
„Ne, jel s Frankem a ostatními obhlídnout místo předání.“ informoval ji turecký komisař.
„Co budeme dělat my?“ zeptala se bruneta.
„My si dáme deli! No a pak vymyslíme, jak to zítra provedeme.“ rozhodl Semir a každému dal zmíněnou tyčinku, které koupil ráno na benzínce.


Mezitím si únosci komisařky Mendesové chystali plán, když jednomu z nich začal vyzvánět mobil. Přijal hovor, chvilku poslouchal a zavěsil. Potom se otočil na svého komplice: „To byl šéf, poldové nejspíš něco chystají. A tys to pěkně zvoral, zapomněl jsi tomu fízlovi, říct, že má mít von Landitzová s sebou to CD!“
„Já jsem vůl!“ řekl vyšší blonďák a udeřil se dlaní do čela.
„Budeme doufat, že jim to dojde, když už si jim to říkal minule.“
„Tak jim zavoláme a zvedneme požadavek za tu policajtku.“
„To nejde, budou si myslet, že jsme absolutní amatéři.“ zavrhl plán chytřejší z únosců, i když byl o dvacet centimetrů menší, než jeho blonďatý kolega.
„Ale jak teda získáme ten disk?“
„Šéf to prý už nějak zařídí.“ odpověděl mu kamarád a šel zkontrolovat Claire.
Seděla nehnutě na vlhké podlaze a pozorovala dveře. Když se otevřely a ona spatřila přicházejícího muže, zvedla hlavu a zeptala se: „Co po mně chcete?“ doufajíc, že se už konečně něco dozví. Ale opak byl pravdou, muž se pousmál a bez jediného slova dveře zavřel.
„Copak, tu nikdo nemluví?!“rozčílila se, ale nikdo nepřišel.

Frank s Ethertonem, šli po molu,kde by mělo zítra dojít k výměně.
„Měli bychom to tu prohledat, třeba tu Claire někde je.“ napadlo Trabera.
„Vy si myslíte, že by ji tu drželi?“
„Za pokus nic nedáme. Jdete se mnou?“
„Ale jo.“ přikývl kapitán a následoval komisaře do první velké haly, která se jim postavila do cesty.

Po třech hodinách prohledávání toho měl dost nejen Etherton, ale i milý komisař Traber, který byl unavený a ještě k tomu naštvaný. Náhle mu začal v kapse vibrovat telefon.
„Ano Traber.“
„Tady Hartmutt, podíval jsem se na ty otisky bot, co našel Heitmann a mám pro tebe novinku.“
„Tak už mě nenapínej.“ přerušil zrzavého technika svalnatý komisař.
„Je to zámořská verze…“
„Cože??“
„Nepřerušuj mě pořád.“ zpražil ho Niels a pokračoval, „Od té evropské se odlišuje jednou jedinou čarou na patě.“
„Jaké je to číslo?“
„Jaké číslo?“
„No přeci číslo bot…“ musel upřesnit svou otázku Frank.
„Jo, jsou to jedenáctky.“ odpověděl Harty.
„Díky Hartmutte, moc jsi mi pomohl.“
„Vždycky rád pomůžu.“ řekl s úsměvem technik a zavěsil.

Komisař se obrátil na Ethertona: „Jaké máte číslo bot?“
„Proč to chcete vědět?“
„Odpovězte, jaké číslo bot máte?“
„Devět.“
„A Dexterová?“
„Jak to mám vědět, a proč to k sakru chcete vědět?“
„Otisk podrážky, kterou našli technici ve služebním voze Claire patří někomu, kdo má boty z Ameriky a velikost jedenáct.“

„Tak jsme si dali deli…“ začala pomalu Tasha, „Tak teď k tomu plánování.“
„Jeden návrh bych mě, co místo Susanny poslat tebe.“ řekl Tom.
„To nemyslíš vážně?“
„Vždyť si ani nejsme podobné.“ namítla blondýnka.
„Tome, je to špatnej nápad. Nemůžeme ohrozit život Claire ani ten Susannin, a co když ti chlapi mají Susanninu fotku?“ zavrhl nápad Semir.
„Tak vymysli něco lepšího. Teď, když v sobě máš deli, tak bys měl nápady sypat z rukávu.“
„Tys jí sněd taky…“ obořil se Turek.
„No tak chlapci, nechte toho.“ vložila se do debaty Tasha.
„S tímhle přístupem toho moc nevymyslíme.“ ozvala se Suss.

„Zavolám Tomovi, ať se Dexterový zeptá na číslo bot.“
„Franku, vy si myslíte, že by v tom mohla mít prsty?“
„Nevím, ale hodlám to zjistit.“ rozhodl Traber a vytočil kolegovo číslo.
„Ano Kranich.“
„To jsem já Frank, zeptej se madam Dexterový na číslo bot.“
„Cože? Co to meleš?“ nechápal modrooký komisař.
„Hartmutt zjistil, že otisk boty u Claire v autě byl od amerického modelu těch bot, takže se zeptej na její číslo.“
„Tak chvilku vydrž.“ řekl Tom a otočil se na brunetku, „Tasho, jaké číslo bot máš?“
„Prosím?“ nechápala.
„Tvoje číslo bot.“
„Jedenáct.“ odpověděla.


Arrow
Frank čekal na odpověď.
„Tak má jedenáctky.“
To Traberovi stačilo: „Okamžitě ji zatkni, to ona unesla Claire.“
„Uklidni se, v Kolíně je víc lidí s jedenáctkami.“
„Jo, ale teď mi řekni, kolik jich má boty z Ameriky.“
„Musí to mít nějaké vysvětlení.“ snažil se Tom uklidnit svého kolegu.
„Ona určitě ví, kde je Claire.“
„Jak myslíš, za chvíli se ti ozvu.“ řekl Kranich a zavěsil. Poté se otočil na Tashu: „ Ten, kdo unesl Claire, má velikost jedenáct.“
„Americkou, nebo evropskou?“
„Co?“ divil se komisař.
„No americká velikost je ve skutečnosti o dvě čísla menší. Chápeš?“
Policista zavrtěl hlavou.
„No když mám americkou velikost jedenáct, tak v evropských číslech mi odpovídají devítky. Už mi rozumíš?“
Přikývl a vytočil Frankovo číslo.
„Tak co?“ zeptal se Traber.
„Americká velikost jedenáct odpovídá evropské devítce.“
„Cože?“
„Zeptej se Hartmutta,jestli myslel americké nebo evropské číslování.“
„Dobře.“ řekl Frank a jal se volat zrzavému technikovi.

„Hartmutt.“
„Frank, ta velikost byla americká nebo evropská?“
„Evropská.“ odpověděl zrzek.
„Proč si mi to neřekl hned?“ rozčiloval se Traber.
„Neptal ses.“
„Hartmutte! Někdo má Claire a ty mi neřekneš přesný informace.“
„Promiň, ale myslel jsem, že víš o těch rozdílech.“
„Díky…“ rozloučil se komisař.

Tom se obrátil na brunetku a omluvil se.
„To je v pořádku.“ odpověděla s úsměvem.

Poté co Hartmutt zavěsil, rozčilený komisař Traber hodil mobil na palubní desku svého mercedesu a požádal Ethertona, aby nasedl, že už pojedou. Američan však namítl, že ještě neprohledali všechny objekty. Jenomže naštvaný Frank měl hledání plné zuby a navíc přestal věřit, že tu Claire někde je. Kapitán radši nastoupil a připoutal se, nechtěl komisaře ještě víc rozrušovat a tak radši ani nemluvil.

„Ještě jsi mi nevyprávěla o té tvojí šéfové.“ pronesl k Tashe modrooký policista.
„No vlastně není co vyprávět.“
„Snad jste spolu něco zažily.“
„To jo, ale nechci tě zatěžovat trapnými historkami.“
„Kdybys věděla, co já za trapasy prožil se Semirem.“
„Dobrá, jak chceš.“ souhlasila bruneta a pomalu spustila: „CIA mě poslala na tajnou misi, tak jsem musela odjet bez jediného slova. Ale naše sekretářka Kay zavolala mé šéfové, která se mě pokusila zastavit.“

Agentura poslala helikoptéru s pilotem. Když přistála na střeše mrakodrapu, pilot mi předal hnědý overal.
„Díval jsem se na palivo, máte čtyřicet galonů.“
„Díky.“
Převlékla jsem se a připravila stroj ke startu. Mezitím sekretářka se šéfkou šly po parkovišti.
„Chtěla jsem ji zastavit, ale podívala se na mě jako Cruela DeVilová, rozumíš mi?“
„Hm.“
„Jako by toužila po kožichu a já byla jen bezmocné puntíkaté štěně.“
„Něco na tom je, udělalas dobře, že jsi šla za mnou. Tasha se nedokáže ovládat.“
„Nevím jistě, co ji tak rozzuřilo, ale určitě jde o toho mrtvého chlapa a o CIA.“ vysvětlila mladá sekretářka.
„Aha! Tak já jí řeknu, že si zapomněla svou televizi, podfouknu ji, nabrousím si nehty a budu ji mít v hrsti.“ odpověděla špinavá blondýnka.
Zapnula jsem všechny potřebné čudlíky a tlačítka a chystala jsem stroj ke startu. Když jsem vzlétla nabrala jsem směr na severozápad. Zhruba po minutě letu mi někdo zaklepal na okénko u kopilota. Otočila jsem se a spatřila šéfovou.
„Sakra Petro, okamžitě slez dolů!“ řvala jsem na ni ve výšce asi sta metrů..
„Tasho, okamžitě s tím větrákem přistaň.“
„Slez dolů!“
„Ne, nejdřív si trochu popovídáme o tvém chování.“ odpověděla mi šéfka.
„Chceš nás obě zabít?“
„Ne, chci ti pomoct. Hele, mám tvoji televizi.“ ukázala mi krabičku, ovšem ta jí vypadla z ruky a dopadla na dálnici pod námi, kde kvůli ní nabouralo několik vozidel.
„Ale ne.“ utrousila, když jí ulétl klobouk a byl nasán sacím otvorem.
Bruneta se na svou zaměstnavatelku podívala smrtícím pohledem.
„Co to bylo?“
„No tak, Tasho, pusť mě tam, bojím se výšek.“ řvala blondýna.
Pilotka se natáhla a otevřela dveře, ale protože se věnovala šéfové a ne řízení, tudíž není divu, že se před helikoptérou objevil mrakodrap, kterému se musely vyhnout, naštěstí lyžina jen škrtala střechu výškové budovy.
„Řekni mi, že to byla vzduchová kapsa.“
„To byl dům, Petro. A tys zřejmě poškodila jednu skluznici, možná, že už nedokážeme znovu odstartovat.“
„A já ztratila svůj oblíbený klobouk.“
„V China lake je letecká základna, vysadím tě tam.“
„Ne, ne. Já se sama nikde vysadit nenechám. Jsem s tebou a pomůžu ti.“ šéfka se předklonila a vytáhla obálku. „Co je vůbec tohle?“
„Nesahej na to. Mám jednu povinnost, musím ji provést…sama.“
Blondýnka se však nenechala odbýt: „Je tam kód 9, co to znamená? Asi něco jako, že máš malér co? No, no já mám taky svoje povinnosti. Pomůžu ti, zůstanu s tebou.“ rozhodla.
„Petro, ten kód 9 znamená, že už se nikdy nevrátím.“
„Aha.“ odvětila připitoměle.
„Když to stočím na Yosemitský park, snad to přežijeme. Pak vymyslím, co s tebou udělám.“
„Hele, ta tvoje televize mě moc mrzí.“
Šéfka se znovu vrhla po obálce, ale já ji jí vytrhla z ruky.
„Takže má mise se nesmí otevřít, dokud se nedostanu do oblasti shozu.“
„A co to je? Nějaký úžasný špionský úkol? Co když jen chtějí, abys koupila chleba do Bílého domu?“
„Někdo zabijí dvojité agenty CIA.“
„Aha.“ odvětila znovu připitoměle.
„Minulý týden mi to donesl Gerard Dokees. Browna smázli dnes ráno u těch telefonů a Sanders je ještě naživu.“
„Na to nemusím být genius, abych pochopila, že chtějí, abys Sanderse ochránila.“ zarazila se: „Počkej chvíli, někdo zabijí dvojité agenty. Nebyla jsi taky dvojitý agent? Kdo bude chránit tebe? Já! Já jsem tvoje ochranka, takže mám právo vědět, co v tom všechno je.“ znovu hrábla po obálce.
„Dej mi tu obálku!“
Najednou všechny kontrolky začaly svítit a varovné signály pískaly jako o závod. Vrtulníku se začalo kouřit od turbíny a my začaly klesat.
„Něco nám ucpalo přívod vzduchu. Kde máš ten klobouk?!“
Blondýnka však jen pronesla: „Bože.“ a dál si mávala rukou před obličejem, aby nevdechovala tolik kouře a aspoň něco viděla.


„No mě to trapný nepřijde, jak jste dokázaly přistát?“ zeptal se Tom, kterého Tashino vyprávění zaujalo.
„No spadly jsme, vrtulník samozřejmě nevydržel a šéfová…ta měla hromadu keců o tom, jak jsem jí zničila účes. Ale to je teď jedno. Pokračovaly jsme po svých a snažily se najít Sandersovu stopu.“
„Zjistila vůbec, co bylo v té obálce?“ otázala se Susanna.
„Jo, naštvala mě tak, že jsem začala počítat a zavřela oči…ona mi obálku vytáhla z batohu, jenomže tajný spis je zabezpečený, tudíž, aby se sám nezničil, musíte se prokázat otiskem prstu.“
„Nech mě hádat, rozkaz se zničil.“ pronesl modrooký komisař.
„Skoro, na poslední chvíli jsem ho zachránila. V rozkazu stálo, že se mám Sanders zbavit, protože není na naší straně a prodává nepříteli zbraně a informace.“
„To není možný.“
„Susanno, věř mi, že je. No pak jsme se ještě pěknou chvíli hádaly, no a pak jsem chtěla něco ulovit. Jenomže Petra je zarytá ochránkyně zvířat a vegetariánka, takže mi to chtěla rozmluvit. Z kabelky vyndala dvě tyčinky, které byly už pár dní prošlé a pak mi řekla něco o strachu…“

„Já se bojím? Postřelili mě víckrát, než ty sis česala vlasy.“ zakřičela jsem a už jsem visela hlavou dolů. Šéfka se začala smát: „Proboha, to je ale něco, mám v kabelce foťák.“ než ho však stačila vyndat, šlápla do pasti a visela vedle mne.
„Ale ne.“ ulevila si.
„Tak dostala jsi nás do dalšího průšvihu.“
„To já jsem chtěla, abys zahodila rozkaz a otočila to!“
„Ty? To ty jsi nacpala svůj klobouk do sacího otvoru.“ namítla jsem.
„Tak na mne neřvi! Ty jsi odstartovala a nikomu jsi o tom nic neřekla.“


„Pak jsme začaly řvát jedna přes druhou.“ vysvětlovala brunetka.

Tasha: „Víš co se stane, když dostaneš úkol sólo a neposlechneš rozkaz?! No jo, ale ty jsi úžasná Petra Bumpkinová. Víš co, já končím.“ vychrlila ze sebe a vyndala nůž.
Petra: „Teď jsi doufám šťastná, že si ten rozkaz poslechla. Všechno je pod úroveň Tashy Dexterové. Hele, já mizím.“ odvětila blondýnka a vytáhla masážní strojek.


„Co s ním proboha dělala?“ zeptala se Suss.
„Nejdřív mi řekla…“

„To mám na krk.“

„No a pak jsme se každá dostala na zem, když jsme dopadly na záda, chvíli jsme ležely, než jsme vstaly.“ vysvětlila Tasha.

Pak mi šéfka podala strojek: „Tu máš, potřebuješ to víc než já.“
Vzala jsem ho a vzteky rozmázla o nejbližší strom: „To máš za tu moji televizi.“


„Koukám, že je to něco jako u nás.“ pronesl komisař Kranich s úsměvem.
„A jak to nakonec dopadlo?“ zajímala se blondýnka sedící na gauči.
„Naštěstí dobře, všechno byla léčka mého velícího, který se chtěl zbavit nepohodlných agentů, včetně mne, ale Petra mě i Sanderse zachránila.“
„Takže ten tvůj šéf od CIA byl hajzl.“
Na policistovu otázku přikývla.

Frank s Ethertonem dorazili na služebnu, kde seznámili Engelhardtovou s výsledky pátrání. Jejich slova ji moc nepotěšila, ale neměla na výběr, musela se spokojit s tím, že komisaři z Kobry 11 vymysleli plán, jak získat Claire a neztratit Susannu.

Druhý den ráno se všichni sešli na služebně, kde probírali už po několikáté plán akce, aby nedošlo k nějaké chybě.
„Takže, jak jsem řekl. Tasha tady s kapitánem, prohledají tohle skladiště.“ vysvětloval Semir a přitom ukazoval na plánek doků, „Až ho prohledáte zaujmete pozici u okna v patře a budete sledovat dění okolo.“ pokračoval Turek.
Oba jmenovaní přikývli na souhlas.
„Frank, Tom a já budeme schovaní naproti v hale, kterou pro jistotu taky prohledáme. Zásahovka nás bude jistit ze střech.“
„V kolik tam mám být?“ zeptala se Susanna.
„Ve čtyři.“ sdělil jí Frank.
„To máme ještě sedm hodin.“
„Susanno, nedáme vám pravé CD, protože nevíme, jestli s sebou budou mít komisařku Mendesovou a předpokládám, že vás nezabijí hned, co vás získají.“ vysvětlila blondýnce Anna. Vzápětí však dodala: „To se ale nestane, protože plán klapne.“
Dalších šest hodin proběhlo všehovšudy v klidu, až na Bonrathovo rande, které musel znovu odvolat kvůli práci. Naštěstí Ulrike měla pochopení a moc se nezlobila, jen byla zklamaná, protože se na Dietera, kterého už dva dny neviděla, moc těšila.

„Kobra 1 všem vozům, nezapomeňte, že máte zastavit dvě ulice od doků.“
Všechny jednotky potvrdily příjem a zastavily na určeném místě. Policisté se rozmísili po docích a zásahová jednotka zaujala své místo na střechách přilehlých budov.
Tasha s Ethertonem prohledávala rozlehlou halu, Semir se svými kolegy se věnoval budově naproti a Susanna již přešlapovala na místě setkání.
„Běžte nahoru, prohledám spodek.“ rozhodl kapitán a brunetka se vydala po železném schodišti do patra.

Bylo pět minut po čtvrté a únosci s Claire se zatím neobjevili. Susanna stepovala ve svém typickém kostýmku na betonovém dvoře a vyhlížela nějaké vozidlo.
„Velitel akce všem, nějaký pohyb?“
„Všichni mu však odpověděli záporně.

Tasha procházela mezi dvěma policemi, ve kterých byly vyrovnané sudy, když jí někdo z boku vyrazil zbraň z ruky. Bruneta se ale nedala tak snadno a útočníka kopla do břicha a několika přesně mířenými údery ho zneškodnila. Ohnula se pro zbraň a chtěla informovat policisty, jenomže když se narovnala, někdo ji udeřil pažbou zbraně do hlavy a ona v bezvědomí upadla na zem.
„Šéfe, co tady děláte?“
„Co by, zachraňuju akci.“ řekl tajemný muž.

Arrow

„Naložte ji do auta a pozor až se probere, nechci, aby pláchla dřív, než si s ní promluvíte.“
„Proč ji nezabijeme, nesebereme von Landitzovou s tím diskem a nevypadneme?“ otázal se zmlácený muž.
„Protože mě napadlo něco lepšího.“ odpověděl šéf a pomohl svým komplicům naložit Tashu do vozidla přistaveného v přízemí.

Semir s kolegy seděl schovaný pod oknem, odkud dobře viděli na Susannu stepující před nimi. Bylo už čtvrt na pět a únosci s Claire nikde. Vrchní komisař Traber začínal být nervózní a ani uklidňující slova jeho partnerů nezabírala. Najednou se dveře protějšího skladu rozletěly a z haly vyjel modrý Dodge Dakota quad cab, který málem srazil blondýnku, rozrazil bránu do doků a vydal se směrem na dálnici. Než se policisté stačili vzpamatovat získali si vyděrači slušný náskok.

„Co to bylo?“ ptal se Tom cestou ke svému benzu.
„Myslím, že to byl dodge, ale nejsem si jistý.“ odpověděl mu turecký kolega a zapnul majáček a komisař Kranich sešlápl plynový pedál až na zem.
Frank pomohl Susanně na nohy a oba šli k šokované Engelhardtové.
„Sakra šéfová, jak je možný, že pláchli?!“ pustil se komisař do své nadřízené.
„Trabere, tak zaprvé tenhle tón si vyprošuji a zadruhé už je sledují všechny vozy a vrtulník, nemůžou nám utéct, je jen otázkou času…“
„Kobra jedenáct volá kobru jedna., šéfová, pláchli nám, vyhlaste pátrání po modrém Dodge Dakota quad cab poznávací značka K JB 5896. Kobra jedenáct konec.“
„Co jste to říkala?“ zeptal se kousavě Frank.
Nadřízená ho sjela pohledem a spojila se s centrálou, aby vyhlásila pátrání.
Susanna si vzpomněla na americkou výpomoc: „Kde je vůbec Tasha s Ethertonem.“
„Měli být uvnitř.“ oznámila Anna a ukázala na skladiště.
Frank ještě s několika zbylými policisty odjistil zbraň a vydal se obhlédnout rozlehlou halu.

Mezitím Semir nadával Tomovi.
„Kdybychom si vzali moje auto, mohli jsme je chytit.“
„Hele, mě to taky štve, ale nemusíš mi za to dávat vinu. Dělal jsem, co se dalo.“ hájil se modrooký komisař a pomohl mladému páru z nabouraného fiatu.
„Šéfový, to ale oznámíš sám.“ rýpl si Turek, „Já to schytal posledně.“
Kranich přikývl a podíval se kolem sebe. Většina policejních vozidel ležela na střeše, nebo na boku, těch pár, které se vyhnuly pohromě, stálo v odstavném pruhu. Několik osobních aut, dva nákladní vozy, padesát motocyklů účastníků motorkářského srazu a loď byly rozsety po dálnici a nejbližším okolí. V proti směru se na vozovce válelo několik set bas bavorského piva, nákladní auto převážející nové Fordy Fiesta z továrny ztratilo náklad a nové automobily vyzdobily přilehlou stráň a pole. Komisař málem omdlel, když si představil, jak bude vysvětlovat své nadřízené, že při pronásledování dodge nezvládl řízení a způsobil takovouhle škodu.

Engelhardtová procházela podél oken, když spatřila na zemi ležícího kapitána newyorské policie.
„Mám Ethertona!“ oznámila do vysílačky a klekla si vedle zraněného Američana.
Frank s kolegy prohledával patro, po několika krocích si všiml popadaných sudů a kapek krve. „Našel jsem tu stopy po zápase.“ informoval svou nadřízenou, které se konečně podařilo Ethertona probudit.
„Co se stalo?“ otázal se kapitán, jen co se trochu zorientoval.
„To bych se měla spíš zeptat já.“
„Nevím, někdo mě praštil po hlavě,“ zarazil se, „kde je Tasha?“
„Asi ji unesli.“ oznámil Traber, jenž se přišel podívat, jak se vede kapitánovi, následován Susannou, která držela v ruce Tashinu pistoli.
„Kde jsi to našla?“
„Ležela pod jedním ze sudů.“ odpověděla na komisařovu otázku blondýnka.
„Do háje, takže nejenže nevíme, kde je Claire ale ještě ke všemu unesli i Tashu. Měli jste jít spolu, tak proč jste nebyl s ní?“
„Uklidněte se pane Trabere,“ spustil Etherton, „myslel jsem, že takhle to tu prohledáme rychleji a…“
„Vy jste myslel? Ti chlapi už mají dvě rukojmí a my nemáme jedinou stopu!!“ běsnil Frank.
„Paní Dexterové to nevadilo.“ hájil se kapitán.
„Moment, proč unesli Tashu a vás jenom omráčili? Mohli vás zabít.“ napadlo Engelhardtovou.
„Nevím, třeba proto, že jsem chlap a ubránil bych se jim?“
„Tak proč jste tu ležel v bezvědomí?“ neodpustil se Frank nějakou tu poznámku.
„Překvapili mě, to se stává.“
„Nechte toho vy dva, začínáme hrát o čas, jestli mají Tashu, tak …“
„Chcete říct, že Claire už může být mrtvá?“ přerušil černovlásku komisař.
„Ne, chtěla jsem říct, že …“ Anna byla opět přerušena, tentokrát rozhovorem ve vysílačce.

„Kobra dvacet tři, volá centrálu, už jste poslali ten jeřáb? Potřebujeme odstranit ten náklaďák, aby tu byl průjezdný aspoň jeden pruh pro záchranáře.“ oznámil svůj požadavek jeden z policistů, jehož služební vůz měl štěstí a do hromadné nehody způsobené komisařem Kranichem se nezapletl.
To vrchní komisařce stačilo, aby si dala dohromady, co se nejspíš stalo a kdo za to může.
„Já je zabiju!“ ujelo jí a nasedla do svého lexusu. „Promluvíme si až se vrátíte na stanici.“ oznámila přítomným a odjela.
„Odvezu tě do bytu,“ zeptal se Frank Susanny a sledoval doktory, kteří se starali o Ethertona. „Jak dlouho ho znáš?“
„Skoro tři roky. Franku, on v tom nejede, věř mi. Johnny byl jako jeho syn.“ odpověděla blondýnka a nasedla do služebního vozu svého bývalého kolegy.

„Tasho, Tasho, vstávej. No tak prober se.“
„Petro?“ mumlala bruneta a mhouřila oči, aby je ochránila před ostrým světlem.
„Tasho, zvedej se.“ naléhala blondýna.
„Co tu děláš? Kdy jsi vůbec přiletěla?“
„Kam bych měla letět?“ nechápala šéfová.
„Jsme přeci v Německu, zachraňujeme Susannu …“
„Jsme v L.A. a máme chránit Cameron Diaz, před tím jejím bývalým.“
„Ten chlap ji musel pořádně praštit.“ podotkl jeden z kolegů bodyguardů.
„Radši tě zavezeme do nemocnice.“ rozhodla Petra a nažhavila mobil.
„Ne, já do žádný nemocnice nejedu. Sakra pusť mě. Ne.“ bruneta sebou házela ze strany na stranu.

„Ne!“ Tasha rychle zvedla hlavu, ale vzápětí ji znovu položila. „Jau.“
„Jste v pořádku?“ zeptala se Claire.
„Je mi jako by mě přejel náklaďák.“ odvětila bruneta.
„Něco se vám zdálo?“
„Ne, to nic.“ Dexterová zavřela oči a znovu je otevřela, nepředstavitelně jí třeštila hlava a ji nenapadalo jediné řešení, jak se dostat z řetězů.
„Aspoň tu nebudu sama.“
Pokusila se o úsměv, ale znovu omdlela.
„Tasho, jste v pořádku?“ starala se Mendesová sedící na druhé straně kobky.
Neodpověděla.

Stříbrozelená vectra dovezla komisaře z Kobry jedenáct na služebnu, kde na ně už čekala nasupená šéfová. Petra je však už nestačila varovat a jen co se ukázali ve dveřích a Hotte je pozdravil, vyběhla Anna ze své kanceláře a zahřměla: „Kranichu! Gerkhane! Jste degradováni na pochůzkáře, zítra v sedm vás čekají na služebně v Rheinerstrasse!“
Nepočkala na nějaké vysvětlování nebo námitky a zašla do kanceláře, kde si vzala prášek na migrénu.
Komisaři stáli jako opaření.
„Kde se to dozvěděla?“ zeptal se Tom.
„Já jí nic neřek, přísahám.“
„Slyšela ve vysílačce, jak Schultz žádal o jeřáb. Od té doby je taková…už jí volal policejní prezident i Schrankmannová.“ oznámila policistům sekretářka, „Prý už vás nemůže krý, tohle překročilo všechny meze.“
„Jedno pozitivum to má,“ začal Semir.
„Jo a jaký prosim tě.“ zeptal se ho kolega cestou do kanceláře.
„Nemusel jsi šéfový vysvětlovat, jak se to všechno stalo.“
„Haha, moc vtipný parťáku. Jen by mě zajímalo, jak teď Frank s Ethertonem, dokáže ochránit Susannu, když mu tu zbude akorát Hotte s Dieterem.“
„Mám nápad, zkusím zajít za šéfovou, třeba nás tu nechá do konce tohohle případu.“
„Tak běž, já si to zatím sbalím, mám toho trochu víc.“
„To mě v tom necháš samotného? Pokud vím, řídil jsi ty.“
„Byl to tvůj nápad.“
„Fajn, tak já jdu. A to si říkáš parťák?“ zamumlal Turek a vyšel vstříc svému osudu.
Zaklepal na skleněné dveře. Vyčkal, až bude vyzván ke vstupu a vstoupil.

Tasha se znovu probrala a otočila se na Claire.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“
„No už jsem začínala mít strach.“
„To je záchranná akce, co? Přijedu sem zachraňovat a nakonec budou muset zachránit mne.“
„Já na tom nejsem o moc líp, vy jste aspoň chvíli vydržela.“ řekla s úsměvem Claire, která byla ráda, že tu má společnost.
„Já jsem Tasha.“
„Claire.“
„Podala bych ti ruku, ale trochu mi tu vadí ten řetěz.“ vysvětlovala paní Dexterová.
„V pořádku. Jak jste byli daleko s pátráním po mých, teda našich únoscích?“
„Ani stopa, takže doufám, že hoši na něco přijdou.“
„To jsme dvě.“

Rick se zrovna vzbudil, když do jeho pokoje vešli znovu pánové Kane a Kilmartin.
„Přejete si?“
„Dobrý den, chtěli jsme se zeptat jestli se vám neozval kapitán Etherton.“ pozdravil Kane.
„Bohužel ne.“ odpověděl pravdivě mladý policista.
„Nemáte na něj nějaký kontakt?“ položil další otázku vysoký agent.
„Žádný telefon mi tu nenechal, řekl jen, že chce pryč od lidí. Smrt mého bratra ho zasáhla, byl pro něj jako syn, víte.“
„Kdyby se vám ozval, dejte nám vědět.“ rozloučil se Kilmartin a položil svou vizitku na noční stolek.
„Jistě. Nashledanou.“
Jakmile se za agenty zavřely dveře, vyndal mobil z pod polštáře a vytočil Tashino číslo. Opět se mu ozvala jen hlasová schránka a obavy v něm začaly narůstat.

„Semire…“ Anna zaťala pravou ruku v pěst, „už dlouho jsem přehlížela vaše prohřešky, ale tentokrát je konec. Dálnice bude neprůjezdná ještě minimálně sedm hodin, kvůli tomu převrácenému kamionu a škoda přesáhla šest set tisíc euro, to si kolega Kranich nemohl vybrat jinou část dálnice? Proč zrovna tu u prodejny s luxusními vozy?“ ptala se Engelhardtová.
„Luxusní vozy? My je tam nikde neviděli.“
„Semire, to bude tím, žena dvůr, kde byly předváděcí vozy dopadl kamion převážející těstoviny.“
Komisař se pokoušel vybavit si nějakou prodejnu s luxusními vozy, ale nic se mu nepřipomnělo.
„Víte šéfová, nemohla byste nás tu nechat, aspoň do chvíle, než dořešíme ten Susannin případ?“ zeptal se opatrně.
Pomalu zvedla hlavu a podívala se do oříškových očí malého komisaře….

Arrow

Frank odvezl Susannu do tajného bytu a zavolal Hotteho s Bonrathem, aby ji hlídali. Když se dlouhán s tlouštíkem objevili, rozdal komisař rozkazy, rozloučil se a vydal se ke svému vozu a odjel na stanici.

Semir čekal na odpověď své milé nadřízené.
„Semire, ani jeden z vás nebude řídit a oba mi odevzdáte řidičské průkazy.“
„Díky, šéfová.“ usmál se Turek a odešel pro partnerův řidičák.
„Přestaň balit a dej mi řidičák.“ vychrlil ze sebe Gerkhan jen co strčil hlavu do dveří.
„Cože? Proč řidičák?“
„Můžeme tu zůstat, ale nesmíme nic řídit a musíme odevzdat řidičský průkaz.“ informoval kolegu malý komisař.
„Tos´ mi to nemohl říct dřív? Teď budu muset všechny ty krám vybalit.“
„Radši si to nech zabalený, protože až tohle doděláme, čekají nás na Rheinerstrasse.“ vysvětlil modrookému policistovi jeho turecký přítel.
„Tak já si tu krabici nechám tady vedle stolu.“
„Radši si ji dej pod stůl, nebo se tu oni přerazíme.“
„Semire, Tome,“ zavolala na ně Petra od svého stolu. „mám něco, co by vás mohlo zajímat.“
Komisaři ihned přiběhli: „Tak co máš?“ zeptal se vyšší s dvojice.

Dveře cely, ve které byla děvčata vězněna, se otevřely a dovnitř vstoupil vysoký tmavovlasý muž. Pomalým krokem šel k Tashe a klekl si vedle ní.
„Kde je von Landitzová?“
„Nevím, kdo to je.“
Vrazil jí facku.
„Kam jste ukryli von Landitzovou?!“
„Nechápu, co po mně chcete.“ odpověděla klidně.
Znovu ji udeřil.
„Kde se ukrývá von Landitzová?!“ křikl.
„Nevím, kde je, ale jestli chcete vědět, kde najdete Cameron Diaz, tak to vím úplně přesně.“ odpověděla s klidem.
„Jestli chceš umřít…stačí říct!“ prskl a tasil zbraň, jejíž hlaveň přiložil k brunetčinu spánku.
„Nechte ji na pokoji!“ vložila se do toho Claire sedící na druhé straně místnosti.
„Takže to ty víš, kde je von Landitzová, tudíž tuhle krasavici už nebudeme potřebovat.“ řekl s úšklebkem a odjistil pistoli.

„Našla jsi něco, co by nám pomohlo najít holky?“ zeptal se hned po Tomovi turecký komisař.
„Ne, ale mám tu jeden záběr kamery…“ oznámila sekretářka.
„Tak nás nenapínej.“
„S čím vás nemá napínat?“ zeptal se Frank, který zrovna dorazil na služebnu.a slyšel konec rozhovoru mezi svými kolegy a Petrou.
„Na záběrech kamery, kterou měla zásahovka připevněnou na jedné ze střech je vidět stín, který udeřil Tashu do hlavy.“
„Stín? To nemáš něco použitelnějšího?“ rozčiloval se komisař Traber.
„Uklidni se, aspoň víme, že tam byl někdo třetí, protože ty dva chlapy Tasha hravě zneškodnila.“
Semira ale přerušil jeho modrooký parťák: „V dakotě, prchali dva!“
„To znamená,…“ Semir ovšem znovu nebyl schopen domluvit, protože tentokrát ho přerušil kolega Traber: „Ten třetí nám musel proklouznout, když vy jste pronásledovali ten vůz.“
„Nebo tam zůstal a počkal, až bude čistý vzduch.“ dokončil konečně Turek svou myšlenku.
„Toho bychom si ale museli všimnout.“ ozval se z kuchyňky Etherton, který byl propuštěn z nemocnice, do domácího ošetřování.
„Kdy jste přijel?“ zeptal se Semir.
„Před chvílí mě přivezl taxík.“ odpověděl mu kapitán.

Kluci z technického oddělení našli na místě, kde byla Tasha omráčena její mobil, který předali Hartmuttovi,aby jej prozkoumal. Když se zrzavému technikovi podařilo dostat se přes pin kód, zavolal na číslo, od kterého měla bruneta dvacet zmeškaných hovorů.
„No konečně Tasho, co s tebou bylo?“
„S kým mluvím?“ zeptal se Harty a použil svou perfektní angličtinu.
„Rick Roberts, známý Susanny von Landitzové a Tashy Dexterové. A kdo jste vy?“ odpověděl na otázku otázkou mladý americký poručík.
„Hartmutt Freund, KTU Kolín nad Rýnem. Paní Dexterová byla zajata únosci, kteří chtějí zabít Susannu von Landitzovou a získat CD se seznamem tajných vládních agentů.“
„To nemyslíte vážně! Kdy se to stalo?“
„Před několika hodinami.“
„Děkuji vám, kdybyste ještě na něco přišli, dejte mi vědět.“ poprosil Rick.
„Nevím, jestli budu moci, ale kontaktuji jednoho z vyšetřujících komisařů.“
„Počkejte pane Hartmutte, a kapitán Etherton?“
„Ten byl zraněn a nyní by měl být na vyšetření v nemocnici.“
„Proboha, co se mu stalo?“ zajímal se hned mladík.
„Nemějte strach, pouze lehký otřes mozku.“ informoval ho zrzek.
„Díky bohu a nemáte na něj náhodou telefonní číslo?“ položil další otázku pacient ležící v nemocnici za Atlantikem.
„Dám vám číslo na komisaře Trabera, třeba vám pomůže víc, než já.“
„Fajn, jen si vezmu tužku a papír, vydržte chvilku.“
„Samozřejmě.“
„Už můžete…“ ozvalo se na druhé straně.
Hartmutt nadiktoval Frankovo číslo a rozloučil se.
Rick jen poděkoval a zavěsil. Okamžitě poté žhavil linku podruhé.

„Jak se cítíte?“ zeptala se Anna, která si ze své kanceláře všimla kolečka u Petřina stolu.
„Ale, už mi bylo hůř.“ odvětil kapitán.
Komisaři seznámili svou nadřízenou se zjištěním a chtěli poslat záběr na technické k bližšímu prozkoumání, jelikož Hartmutt měl ve svém království lepší techniku a zařízení, než celé FBI.
V tom zazvonil Frankovi mobil a během okamžiku zvonil telefon i Semirovi.
„Ano Semir.“
„Traber.“
„Tady Rick Roberts z NYPD, dal mi na vás telefon pan Hartmutt F…nevím jak dál, mohl bych mluvit s kapitánem Ethertonem?“
Komisař se otočil na Henryho: „Pro vás.“
Kapitán převzal mobil: „Etherton…Riccku, co se děje,…ano to je pravda, neboj děláme, co je v našich silách.“
V ten samý okamžik, ale o několik kroků dál rozmlouval vrchní komisař Gerkhan se zrzavým technikem.
„Jasně Hartmutte, zeptám se na něj Susanny. Jo Petra ti pošle nějaké záběry z kamery zásahovky. Mohl by ses pokusit zachytit něco, co by nám pomohlo?“
„Ano Semire, jen mi budete muset tu pásku přivézt, mám tu dost práce pro Schrankmannovou a nevím, kdy odtud budu moci vypadnout.“
„Dobře za chvíli jsem u tebe, zatím čau, čau.“ rozloučil se komisař a vydal se před služebnu ke svému služebnímu BMW, ale až venku si uvědomil, že má zákaz řízení a klíčky od jeho stříbrného miláčka odevzdal Anně. Nezbývalo mu nic jiného, než se otočit a jít za Frankem, aby se ho zeptal jestli ho odveze.
Komisař Traber měl ale jiné starosti, zrovna rozmlouval s Ethertonem o telefonátu. Kapitán mu ve stručnosti vysvětlil, kdo je Rick a jakou roli v celém případu hraje. Odpověď byla asi dostačující, protože se komisař na nic dalšího nevyptával., Ve skutečnosti však ani nedostal šanci, jelikož do něj vrazil menší kolega z týmu Kobry 11 s žádostí o pomoc.
„Ukaž, dej mi to, odvezu mu to sám.“ rozhodl Traber a během mžiku startoval svůj vůz.

Muž se díval brunetě, které mířil na hlavu, zpříma do očí.
„Tak střílej.“ rýpla si Tasha.
„Řekni mi, kde je von Landitzová a neudělám to.“ sliboval.
„Do háje, nechte ji být!“ křikla na něj svázaná komisařka.
„Nepleť se do toho, nebo odprásknu tebe!“
„Nevím, kdo je von Landitzová…jsem tu jen na dovolené.“ odpověděla Tash.
„Nekecej a vyklop to!“
„Nemám zdání o čem mi to tu vykládáte.“
„Tvoje smůla.“ sdělil jí muž a podíval se do hnědých očí, ve kterých nebyl ani náznak strachu.
„Ne, Tasho, sakra řekni mu, kde je von Landitzová!“ prosila ji Mendesová.
„Ale já to nevím.“
Brunet se otočil na Claire: „Ty to nevíš? Musíš znát adresu tajného bytu!“
„Řekla bych vám, kdybych ji znala, ale minulý týden se měnily všechny adresy…“
„Takže jediný mezi námi, kdo ví, kde je von Landitzová, je tady madam?“ pronesl a otočil se zpět na Tashu.
„Kolikrát vám mám říkat,že to nevím.“
„V tom případě vás musím zabít.“ ušklíbl se.
Mendesová se podívala na Tashu, která byla nesmírně klidná, její chování jí přišlo divné, protože ona měla srdce až v krku.
„Uvidíme se v pekle.“ řekl muž a položil prst na spoušť.

Hartmutt seděl u svého stolu a dokončoval zpráva pro státní návladní, když se otevřely dveře a v nich stál Frank.
„Myslel jsem, že mi to má přivézt Semir.“ řekl místo pozdravu zrzek.
„Ahoj, taky tě rád vidím,“ odpověděl udýchaný komisař, „nemá řidičák, tak poslal mě.“
„Aha, tak ukaž, co pro mě máš.“
Frank mu podal kazetu.
„Bude to chvilku trvat, klidně se vrať na služebnu, až něco objevím, tak se ozvu.“
„Dobrá, ale hoď sebou.“
„Udělám, co bude v mých silách.“ odpověděl technik a vykopl Trabera za své kanceláře.

Arrow
„Tak na co čekáš?!“ zeptala se Tasha.
Přitlačil hlaveň k jejímu spánku a během několika vteřin se ozval výstřel.

Vrchní komisař Traber se vrátil z technického oddělení do kanceláře, kde se pokoušel přestat myslet na svou kolegyni a přítelkyni v jedné osobě. Bohužel to ani vyplňování hlášení mu nešlo. Sledoval ostatní členy na služebně dálniční policie: Petra od chvíle, kdy odjel k Hartmuttovi, neopustila své místo. Neustále si přehrávala zkopírovaný záznam a hledala nějakou maličkost, která by jim pomohla. Anna byla zavřená ve své kanceláři a telefonovala s kolegou ze zemské kriminálky, snažila se vyjednat nějaké posily, které by se zapojily do pátrání po komisařce Mendesové a Tashe Dexterové. Tom se Semirem seděli v kuchyňce nad šálkem černé kávy a snažili se nemyslet na budoucnost u pochůzkářů. Etherton seděl u Hertzbergerova počítače a četl si emaily. Frank si vzpomněl, jak nedávno na tom samém místě seděla Claire, protože její počítač se rozbil a on jí svůj dispozici dát nechtěl, kvůli tomu, že zrovna surfoval na stránkách, které by její oči vidět neměly.
„Bože, snad je ještě na živu.“ řekl si v duchu a vložil hlavu do dlaní.

Tasha se svíjela bolestí a ve dveřích stál mužův kolega s pistolí, které se kouřilo z hlavně, v ruce.
„Šéf říkal, že je máme nechat na pokoji.“ ohradil se sedící tmavovlasý únosce.
Nic neřekl a šel ke zraněné brunetě, chytil jí pod krkem a zeptal se: „Kde je von Landitzová.“
Pokusila se nadechnou, ale stisk byl příliš pevný.
„Zeptám se jen jednou,“ vyhrožoval agresivnější z mužů. „kde je von Landitzová!“
„N…ne…vím.“ odpověděla.
Volnou rukou jí sevřel ránu na rameni, zraněním jí projela ostrá bolest, až vykřikla.
Claire se pokoušela zbavit řetězů, ale z okovů se nevymanila.
„Nechte ji být!“ křičela komisařka.
Dexterová začínala ztrácet vědomí. „Buzzy, nech ji, ještě ji budeme potřebovat.“ upozornil svého komplice brunet.
Poté se oba zvedli a odešli pryč.
„Tasho, jsi v pořádku?“ strachovala se komisařka, ovšem krvácející spoluvězeňkyně jí neodpověděla. Proto to zkusila ještě jednou: „Tasho!“

Anně se podařilo vyjednat posily, které měli našim komisařům pomoci při hledání dvou unesených žen. Vyšla z kanceláře a jala se informovat kolegy, jenomže byla přerušena zvonějícím telefonem na Petřině stole. Sekretářka zvedla sluchátko, vyslovila známou repliku a poslouchala. Asi po minutě zavěsila a obrátila se na komisařku stojící před ní.
„To byl Hartmutt, na pásce nic nenašel. Útočník stál, jakoby o kameře věděl.“ oznámila blondýnka.
„Jak věděl?“ zajímal se Traber, který opustil svůj kanclík, při vyslechnutí technikova jména.
„Hartmutt si není jistý, prostě se na kameru nepodíval. Ale podle délky stínu zjistil, že útočník je vysoký asi metr osmdesát.“
„To je půlka Německa.“ utrousil Frank.
„Tobě aby se něco nelíbilo.“ ozval se Semir stojící mezi dveřmi do kuchyňky.
„Ty máš, co říkat, kdyby šlo o Andreu, tak se budeš chovat úplně jinak!“ zeptal se ho komisař Traber trochu hlasitěji než původně zamýšlel.
„Andreu do toho netahej!“
„Řekni mi, jak by ses choval, kdyby místo Claire unesli Andreu?!“
„No tak nechte toho!“ okřikla je nadřízená. „Já vím, že je to pro vás těžké Trabere, ale pokuste se ovládat. Tashu s Claire určitě najdeme.“

Buzz zvedl sluchátko telefonu a vytočil šéfovo číslo, chvíli vyčkal, než byl jeho hovor přijat. Poté svému chlebodárci vysvětlil vzniklou situaci a zeptal se na další průběh akci. Muž na druhé straně mu objasnil další fázi svého plánu a zavěsil.

Susanna pomohla Hertzbergerovi s nádobím, potom se všichni posadili do křesel u stolku v obýváku a začali hrát scrabble.
„Zancardoux?“ zeptala se Susanna tlouštíka sedícího naproti.
„Zancardu.“ to je francouzsky, obořil se na ni Hotte.
„Jak myslíš.“ pousmála se blondýnka a připsala kolegovi další body.
To se ovšem nelíbilo Dieterovi, který opět prohrával: „Hele Hotte, řeklo se jen německý slova, takže si tu svoji francouzštinu strč za klobouk.“
„Dietere, pro tentokrát snad můžeme udělat výjimku.“
„Susanno, to ale není fér!“ vztekal se Bonrath a zvedl se od stolu.
„Koukám, že to nebyl dobrý nápad.“ vzdychla policistka a šla si lehnout.

Házela sebou ze strany na stranu, celá se potila a ze spaní volala o pomoc.

…„Pusťte mě…prosím!“ žebrala. „ Proč to děláte?“ ptala se a vzlykala.
„To by se ti líbilo…ale ještě jsem s tebou neskončil.“
„Ne, co chcete ještě dělat? To vám to nestačilo?“
Patrono zkřivil obličej a z nočního stolku vytáhl nůž, blondýnka vytřeštila oči a začala křičet, ještě víc. „Pomoooc! Pomozte mi někdo!“…


Nemohla se probrat, noční můra ji držela ve svých spárech a nehodlala ji pustit.

… Rukou setřel sliny a udeřil ji do obličeje… „Tak se mi to líbí, malá…vztekej se, no tak, udělej mi radost.“ šklebil se a přitlačil na rukojeť nože, který projel kůží a vytvořil hlubokou ránu na levém boku táhnoucí se až k pupíku. Susanna zakřičela bolestí. „Ááááhh!“ ….

Zrůdnosti, které zažila před několika lety se vrátily v jediném okamžiku a ona musela vše prožít ještě jednou.

… Bránila se jak jen jí provazy dovolily, ale zbytečně, jen tím zvyšovala Španělovu surovost… „Nechte mě! Pomooooc! Do háje, to mě nikdo neslyší???“ ….

Sen však nepokračoval dál jak by si přála, mučení pokračovalo. Polštář byl mokrý od slz a přikrývka byla propocená. Chtěla se probudit, ale nedokázala otevřít oči, bála se, že realita po procitnutí bude jiná, než v okamžiku, kdy usínala.

Hertzberger, který opět dostal hlad si šel do ledničky pro něco k snědku, když ze Susanniny ložnice uslyšel pláč. Vtrhl dovnitř a spatřil zmítající se blondýnku, odložil obloženou housku na noční stolek a lehce se jí dotkl a klidným hlasem se ji pokusil vytrhnout ze snění.

„Susanno?“

Známý hlas se ozval v jejím snu, nevěděla proč, ale uklidnil ji.
„Susanno, no tak prober se.“ opakoval Hotte.
Opatrně otevřela oči, když spatřila tlouštíka sedícího na okraji postele, trochu se lekla.
„To jsem já Hotte, byl to jen zlý sen.“ vysvětloval.
Několikrát se zhluboka nadechla a otřela si pot z čela.
„Jsi v pořádku?“ strachoval se, poté co se v pokoji objevil i Bonrath, kterého probudily hlasy.
Přikývla.
„Co se stalo?“ zajímal se vyšší z policistů.
„Nic, jen noční můra.“ odpověděl za rozklepanou blondýnku Hertzberger.
„Jo, tak já si jdu zase lehnout.“ řekl rozespale Dieter. Jeho slova slečnu von Landitzovou rozesmála.
„Nechceš teplé mléko?“ zeptal se policista zakusujíce se do své odložené housky.
„Děkuji, ale raději ne.“
Popřál jí dobrou noc a šel hlídat do obýváku, kde hodil nohy na stůl, dojedl pozdní večeři a usnul.

Zbytek noci proběhl v klidu a trojice se ráno probudila odpočinutá a připravená na další den. Po snídani, kterou vykouzlil Hertz se objevil Tom v doprovodu svého tureckého kolegy.
„Co vám to tu tak krásně voní?“ zeptal se Kranich, kterého trápil žaludek po vydatném ranním menu u Schrödera.
„Všechno v pořádku?“ zajímal se Semir.
„Voní nám tu snídaně a všechno je v pořádku.“ odpověděl Bonrath a následoval svého parťáka ke dveřím. Kde se otočil do kuchyně na členy týmu Kobra 11: „Jak jste se sem vůbec dostali? Frank nám říkal, že vám šéfová vzala řidičáky.“ rýpl si s úsměvem.
„Moc vtipný, ale pokud o tom nevíš, tak ve městě funguje městská hromadná doprava.“ odvětil Semir.
„Už máte něco nového?“ změnil rychle téma dlouhán.
Turek zavrtěl hlavou.
„Frank na tom usilovně pracuje a Etherton…“ odmlčel se.
„Ten se do všeho plete.“ dokončil za komisaře nejvyšší z přítomných.
„Ne, jen je pořád někde mimo.“
„Vypadá to dokonce, že snad ani nechce holky najít.“
„Semire,“ oslovil kolegu Tom a pokynutím hlavy upozornil na Susanninu přítomnost.
Dál rozhovor nepokračoval a dvojice policistů opustila byt a vrátila se na stanici, kde informovali Engelhardtovou o průběhu „hlídání“.

Frank se probudil v prázdném bytě. Nechtěl si to přiznat, ale začínal myslet na nejhorší a obávat se, že Claire už není na živu. Opláchl si obličej a jeho zrak padl na černou noční košilku pověšenou na háčku vedle umyvadla. V šedomodrých očích se zaleskly slzy. Znovu pustil vodu a strčil hlavu pod kohoutek, nechal proud vody, aby mu smáčel obličej, hlavou se mu honily vzpomínky na brunetčin obličej, úsměv, velké hnědé oči, hebké vlasy, smích a společně zažité chvíle.
Ze vzpomínání ho vyrušil domovní zvonek. Vypnul vodu a hodil si na hlavu ručník, pomalu došel ke dveřím a otevřel je. Ani nestačil pozdravit sousedku. Chrstla po něm kýbl plný vody a křičela: „Pane Trabere, takhle by to nešlo zase jste nás vytopil!!“
Komisař vyplivl vodu z úst a začal se omlouvat, že neví jak se to mohlo stát, ale metr sedmdesát vysoká a sto kilogramů vážící žena ve středních letech si nenechala nic nabulíkovat a okamžitě zahájila další slovní útok, který ale Frank nechtěl slyšet a proto raději sbalil klíče od služebního vozu, rychle proběhl kolem nakvašené sousedky a odjel na služebnu.

Susanna se podívala na Toma a poděkovala mu. Nechápal proč.
„Za to co se stalo na Mallorce, nebýt tebe…“ zradil ji hlas.
„Nemysli na to, už jsi mi děkovala.“ odpověděl komisař a objal ji.
„Já vím, ale někdy se stane, že se mi všechno vrátí a …“
„Susanno, nech toho, je to za námi, teď ti nikdo neublíží, to ti slibuju.“ utěšoval ji.
Malý Turek sledoval scénu na gauči a bylo mu jasné o čem ti dva mluví. Nechtěl se jim do rozhovoru plést a raději vyklidil pole. Vlezl si do Susannina pokoje, protože byl nejblíže a posadil se na postel.

Na služebně dálniční policie bylo rušno, nejen že se tu ukázaly posily ze zemské kriminálky, ale i státní návladní Schrankmannová, která chtěla být informována o stavu vyšetřování případu únosu vrchní komisařky Mendesové a americké občanky Tashy Dexterové, jejíž jméno nebylo zaznamenáno v žádné z databází.
„Jak je možné, že spolupracujete s někým, kdo vlastně neexistuje?!“ běsnila almara.
„Neměli jsme důvod ji prověřovat, kapitán Etherton nám sdělil, že se jedná o známou známého seržantky von Landitzové.“ namítla Engelhardtová.
„Seržantky? Myslela jsem, že byla vrchní komisařka…“
Anna nenechala blondýnu domluvit: „To je sice pravda, ale po nástupu k newyorkské policii obdržela hodnost seržantky.“
„Nechme teď von Landitzovou a raději mi řekněte, kdo je Tasha Dexterová.“
„Paní Dexterová pracovala pro CIA, proto není v žádných záznamech.“
„A co dělá nyní?!“ vyzvídala dál státní návladní.
„V Los Angeles je členkou bezpečnostní agentury.“
Bez náznaku jakéhokoli pohybu mimických svalů přikývla a položila další otázku.
„Jak je možné, že byla unesena během policejní akce?“
Komisařka nevěděla jak začít, tak to vzala od začátku: „Byli jsme tady a probírali plán, Semir rozdával pokyny….

„Takže, jak jsem řekl. Tasha tady s kapitánem, prohledají tohle skladiště.“ vysvětloval Semir a přitom ukazoval na plánek doků, „Až ho prohledáte zaujmete pozici u okna v patře a budete sledovat dění okolo.“ pokračoval Turek.
Oba jmenovaní přikývli na souhlas.
„Frank, Tom a já budeme schovaní na druhé straně v hale, kterou pro jistotu taky prohledáme. Zásahovka nás bude jistit ze střech.“


Černovláska byl přerušena: „K věci, plán vaší akce mě nezajímá, chci vědět, jak je možné, že ji unesli!“ zvýšila hlas Isolde.
Anna se nadechla a vzpomněla si na dodge, který rozrazil dveře.

Najednou se dveře protějšího skladu rozletěly a z haly vyjel modrý Dodge Dakota quad cab, který málem srazil Susannu stojící venku, rozrazil bránu do doků a vydal se směrem na dálnici. Než se policisté stačili vzpamatovat získali si vyděrači slušný náskok.

„Co to bylo?“ ptal se Tom cestou ke svému benzu.
„Myslím, že to byl dodge, ale nejsem si jistý.“ odpověděl mu turecký kolega a zapnul majáček a komisař Kranich sešlápl plynový pedál až na zem.


„…a dál to znáte, Kranich s Gerkhanem únosce sledovali, ale bohužel jim pláchli.“ dokončila vyprávění komisařka.
„Ano, to už znám…dálnice je ještě teď průjezdná jen s obtížemi.“
Engelhardtová byla ráda, za spásný nápad, který měl Tom, aby je poslala hlídat Susannu. Bylo jí jasné, že jakmile by Schrankmannová spatřila dva výtečníky z Kobry 11, okamžitě by explodovala a nechala celou služebnu degradovat na pochůzkáře.

Rick ležel v posteli a přemýšlel o zda by se neměl vypravit do Německa, ale ještě předtím vytočil Ethertonovo číslo.
„Ricku, co se děje?“ zeptal se kapitán, jen co přijal hovor.
„Byli za mnou dva agenti od FBI a ptali se po vás.“
„A co jsi jim řekl?“
„Nic, že jste na dovolené…“ odmlčel se. „přemýšlel jsem, nemám se sbalit a přiletět do Kolína?“
„Ty se koukej uzdravit a zachraňování nech na nás zdravých, ve tvém stavu bys nám tu jen překážel.“
„Ale kapitáne, mohl bych…“
„Žádné vysvětlování, nebo přemlouvání, řekl jsem, že to tu zvládneme a neboj Susannu i Tashu zachráníme.“ uklidňoval ho nadřízený.
Ač nerad musel mladý policista souhlasit a tak se raději rozloučil a zavěsil.

Buzz sledoval televizi a jeho kolega Max se rozvaloval na pohovce. Oba se zrovna ládovali hamburgerem a hranolkami, když zazvonil telefon a v něm se ozval šéfův hlas, který jim oznámil další instrukce. Tmavovlasý muž informoval kolegu a vzal zbytek od včerejší večeře a šel ho odnést do cely, kde zadržovali Claire s Tashou.
Komisařka kroutila rukama od ramen až po konečky prstů, aby se zbavila pout, ale každý pohyb ji bolel, zápěstí měla rozedřená do krve a její pohled byl upřen na kovové dveře cely. Ty se znovu otevřely a v nich stál Buzz, hodil před Claire tác s jídlem, do ruky vzal zbytek rohlíku a nabídl jí ho, zakousla se, protože už dva dny pořádně nejedla. Ještě několikrát si kousla a poté dostala od věznitele napít vody. Zvedl se přešel k Tashe, pevně sevřel její rameno a na ruce se mu objevila stopa čerstvé krve. Bruneta otevřela oči a obličej zkřivila bolestí.
„Vida, tak madam se konečně vzbudila.“ ušklíbl se Buzz.
„Mě se jen tak nezbavíš.“ procedila skrz zuby.
Zmáčkl jí ránu ještě silněji.
„Ááh.“
Začal se smát. Natáhl se pro džbán s vodou, pomalu jí ho přiblížil k suchým rtům.
Chtěla se napít.
Odtáhl ruku a postavil se.
Podíval se jí do očí.
Byla unavená.
Obsah skleněného džbánku jí vylil na hlavu.
Podařilo se jí několik kapek zachytit a svlažit ústa.
S hlasitým smíchem opustil celu.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Claire, ale v duchu věděla, že jí Tasha neodpoví.
Zavřela oči. Rameno měla jako v ohni, Buzzův stisk byl tak silný, že jí rána začala krvácet ještě víc. Mendesová se dál na nic neptala, ale začala křičet. Po několika minutách se dveře znovu otevřely a v nich stál Max.
„Co řveš!“
„Nemůžete ji tu jen tak nechat.“
„Měla nám říct, co jsme chtěli vědět.“
„Zastavte alespoň to krvácení.“ žádala komisařka.
Odešel.

Schrankmannová se na stanici zdržela ještě asi hodinu, vyslechla i komisaře Trabera společně s kapitánem Ethertonem. Když se dozvěděla od každého to samé, sebrala si své věci a odjela do své kanceláře, kde sepsala hlášení o inspekci.

Když se hnědovlasý muž vrátil zpět držel v ruce rozžhavený kus železa. Mendesová vytřeštila oči: „Co s tím chcete, proboha, dělat?!“
Ušklíbl se: „Když mi jedna z vás řekne, kde ukrýváte von Landitzovou, tak to nepoužiju.“
„Kolikrát vám mám říkat, že nevím, kde je.“ odpověděla Claire.
Tasha ztěžka oddechovala: „I kdybych to věděla…tobě bych to ne…řekla.“
„Jak chceš.“
Bruneta se pokusila pohnout, ale řetězy jí v tom zabránily a Max jí přiložil žhavý kov na ránu, kterou vypálil. Do očí se jí nahrnuly slzy bolesti. Její výkřik uslyšel i Buzz a přišel se podívat, co se stalo. Když uviděl do červena rozpálenou železnou tyč, došlo mu proč Tasha, tak křičela.
„Vy svině!“ křičela komisařka, „Nechte ji na pokoji!“
„Drž hubu!“ okřikl ji Max.
Buzz si přiklekl k rozjeté komisařce, chytl ji za bradu a zpříma se jí podíval do očí. Nečekala, až něco řekne a plivla mu do obličeje.
„Děvko.“ ulevil si a několikrát ji udeřil hřbetem ruky do obličeje.
Krev jí stékala po tváři přes ústa až na krk a pokračovala dál k hrudníku, kde se vsákla do bílé halenky. Claire zůstala ležet v bezvědomí a Buzz se obrátil na svého komplice: „Jdeme.“[color=green]

Arrow
Oba stáli nad zraněnými ženami, když se do dveří postavili jejich dva kumpáni, kteří je přijeli vystřídat.
„Marty, Dustine!“ zvolal překvapeně menší ze zloduchů.
„Co se tu stalo?“ zeptal se Marty, vysoký svalnatý muž s čírem na hlavě.
„Nic, nechtěly spolupracovat a tahle,“ ukázal na Claire. „trochu se vztekala, tak jsem ji uklidnil.“ odpověděl Buzz.
„Co tady vlastně děláte?“ zeptal se brunet.
„Poslal nás šéf, prý jste tu způsobili víc škody, než užitku.“odpověděl svalovec.
„Ale my za to nemůžeme!“ namítl Max.
„No prostě šéf nechce, abyste tu zůstali. Máte okamžitě odjet zpátky.“ vysvětlil jim namakancův parťák.
„Dobrá, kdy nám to letí?“ zeptal se rezignovaně Buzz.
„Ve čtyři odpoledne, tak už vypadněte, my se tu postaráme o ty krasotinky.“ vyrazil je Dustin a přiklekl si k Tashe.

Minulou noc spala blonďatá policistka klidně. Tom ji však přišel několikrát zkontrolovat a Semir se musel vyspat na pohovce, protože měl hlídat od půlnoci do rána, ale stejně jako Hotte předešlou noc po půl druhé usnul.
Po snídani zazvonil Kranichovi mobil, přijal hovor a zhruba minutu poslouchal a přikyvoval. Poté co zavěsil, se podíval na přítomné a oznámil jim, že se na břehu Rýna našla mrtvola.
„Znají totožnost?“ zeptala se Susanna.
„Neměla u sebe doklady,“ komisař se odmlčel, „Popis odpovídá Tashe.“
„Proboha!“
„To nemůže být pravda,“ nevěřil vlastním uším turecký komisař.
„Engelhardtová volá kolegům z oddělení vražd, až se něco dozví, dá nám vědět.“

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Na stanici dálniční policie zpráva ochromila nejen Franka s Ethertonem, ale i zbytek osazenstva. Vrchní komisařka Engelhardtová seděla ve své kanceláři s telefonním sluchátkem u ucha a snažila se zjistit nové informace o případu, ovšem ani jeden z vyšetřovatelů nebyl k zastižení, Petra obvolávala soudní a technické oddělení, ale ani jedna ze dvou dam nezjistila, zda je mrtvá skutečně Tasha Dexterová nebo někdo, kdo jí je podobný.
„Aspoň, kdyby nám poslali fotku,“ zuřil Frank, kterého nepřešla myšlenka na to, že mrtvá je Claire.
„Nerozčilujte se,“ pokoušel se ho uklidnit Etherton, „určitě to není ona. Slyšel jste kolegy, říkali, že je vysoká.“
Traber byl naštvaný, protože mu jeho nadřízená zakázala jet na místo nálezu, protože by se tam akorát překážel.
„Jedu tam!“ řekl odhodlaně.
„Zapomněl jste, co vám řekla paní Engelhardtová?“ namítl kapitán.
„Nemůžu tady jenom sedět a čekat!“ křikl Frank.
„Děláte jakoby byla vaše partnerka mrtvá,“ tohle ale americký návštěvník neměl říkat, ve Frankovi všechno explodovalo a kapitána chytil pod krkem a namáčkl ho na stěnu: „V Rýnu vyplavala mrtvola a moje přítelkyně je nezvěstná!“
Etherton začínal rudnout a lapat po dechu: „Vaše nadřízená dělá všechno…aby …zjistila…sakra pusťte mě.“
Traber ho pustil. Začal kašlat a nasávat vzduch, „abych to dořekl, vaši kolegové dělají všechno, aby zjistili totožnost mrtvé.“
Než stačil komisař nějak odpovědět, zavolala ho Petra: „Franku, už víme, kdo je ta mrtvá!“

Susanna seděla na pohovce a přemýšlela, když si k ní sedl Tom a objal ji, protože po tvářích se jí kutálely slzy.
„Děje se něco?“
„Nejdřív zabili Johnnyho, potom unesli Mendesovou a teď Tasha…měla jsem zůstat v New Yorku.“
„Nesmíš si dávat za vinu všechno špatný, co se na světě děje.“ konejšil ji modrooký komisař.
„Ale nebýt mě, tak Claire byla u Franka a Tasha chránila Cameron Diaz v Los Angeles.“ vzlykla blondýnka.
„Kdyby Rick oznámil bratrovi, co chystá, mohl být Johnny naživu, ty šťastná v New Yorku a my bychom tě už nikdy víc neviděli.“
„Ale Rick…“
„Susanno, měl někomu říct o co jde, víš jak končívají tyhle sólové akce.“ přerušil ji Kranich.
„Hej vy dva, oběd!“ ozval se z kuchyně Turek, který uvařil své světoznámé špagety s kečupem a sýrem.
„Už jdeme.“ zahlaholil Tom a podal blondýnce kapesník, „Gabriela, by s tebou ráda mluvila, teda až to všechno skončí.“
„Až to skončí…nechci, aby kvůli mně umírali lidé, musíme se spojit s těmi únosci,“ vysmrkala se, „provedeme výměnu, chtějí mě a to CD, tak jim to dáme.“
„Neblázni, oni tě zabijí.“
Podívala se do pomněnkových očí, které ji už tolikrát uklidnily a dodaly pocit jistoty: „Já vím, ale musím to udělat. Tasha riskovala život, aby mě ochránila.“
„Nemusela to dělat…“
„Tome, poslouchej mě…“
„Ne ty poslouchej mě…“ než se začali hádat zazvonil komisařův mobil.
„Ano Kranich…cože, jak je to možný?...Fajn, dobře řeknu jim to. Díky Petro, ahoj.“
„Co se stalo?“ zeptala se Suss, když spatřila Tomův výraz.
„Identifikovali mrtvolu,“
„No a? Je to …“ Turek se odmlčel, nechtěl vyslovit to jméno nahlas.
Zavrtěl hlavou, „Je to doktorka z Mnichova, byla tu na lékařském kongresu, nějaká Karin Thalerová.“ odpověděl Tom.
„Díky bohu,“ ulevila si Susanna.

Frank seděl u Anny v kanceláři a rozčiloval se, protože žena na fotografii, kterou poslali kolegové z oddělení vražd, nebyla ani trochu podobná Tashe nebo Claire, tedy až na barvu vlasů.
„Šéfová, proč si ji pořádně neprohlídli, než nám zavolali?!“ běsnil Traber.
„Byla v hrozném stavu, kolegové za to nemohou.“
„Vím, že bych to neměla říkat, ale jsem ráda, že to není paní Dexterová.“ ozvala se Petra.
„To my taky, to mi věřte.“ podotkla Anna.
„Ale teď bychom měli, co nejrychleji najít nějakou stopu, která by nás dovedla ke komisařce Mendesové a paní Dexterové.“
„Kapitán má pravdu, musíme je konečně najít, jinak příští tělo bude patřit jedné z nich. Tak se dejte do práce.“ rozhodla Engelhardtová a vyhnala je ze své kanceláře. Poté otevřela spodní zásuvku svého stolu a lokla si z placatice naplněné skotskou.

Marty stál nad hnědovlasou komisařkou a čekal, až se probere. Občas se podíval po druhé brunetce a přemýšlel, co s nimi provede dál, když mu zazvonil mobil. Na displeji se objevilo šéfovo jméno, okamžitě hovor zvedl.
„Jistě, zatím jsou obě v bezvědomí, tu policajtku zmlátil Buzz a ta druhá, no asi dlouho nevydrží.“
„Ty dva si ještě podám, ty kontaktuješ policajty a domluvíš výměnu, potřebujeme ten disk a musíme zjistit co ví von Landitzová.“
„Dobře, zavolám jim. Zatím šéfe.“
Oba se rozloučili a Marty vytočil číslo dálniční policie, které mu poskytl Buzz, předtím než odletěl společně s Maxem do USA.

Na newyorkském letišti přistál boeing, ze kterého vystoupili dva únosci. Byli rádi, že jsou zase doma, ale nelíbilo se jim, že je šéf kvůli jedné chybě poslal pryč. Když opouštěli letiště, všiml si Max, že je někdo sleduje. Řekl to tedy svému partnerovi, ale když se Buzz otočil vůbec nikoho neviděl a obvinil ho, že si z něj dělá srandu. Před letištěm si vzali taxík a nechali se odvézt do centra, kde měli schůzku s šéfem.
Když dojeli na domluvené místo, stálo v temné uličce tmavé vozidlo s nastartovaným motorem a zhasnutými světly. Zaplatili řidiči a žlutá victorka odjela.
„Nevíš, proč se s námi chtěl šéf sejít zrovna tady?“ otočil se Max na svého přítele.
„Nemám zdání, asi proto aby nás nikdo neviděl.“ odpověděl a vydal se do temné uličky.
Ze zaparkovaného vozidla se vyklonil řidič a na příchozí muže několikrát vystřelil. Svalili se na zem. Aby měl jistotu, že jsou skutečně mrtví, rozjel vrah své vozidlo a oba přejel.

Vrchní komisař Kranich společně se Susannou musel po obědě umýt nádobí, protože jeho kolega vařil, a tudíž špinavou část si měli odbýt strávníci.
„Susanno, doufám, že tě ten tvůj ztřeštěný nápad přešel.“ začal novou konverzaci Tom.
„Teď máme ještě větší důvod tu výměnu provést.“ nevzdávala se svého nápadu blondýnka.
Do kuchyně se najednou přiřítil Semir.
„Volal Frank, ozvali se únosci, chtějí provést výměnu už zítra. Susanna má přijít sama do skladiště v průmyslové zóně sever ve tři odpoledne.“ obeznámil je s požadavky malý komisař.
„Budu tam…“
„Nepustíme tě samotnou.“ rozhodl Kranich.
„Půjdu sama, nechci, aby to dopadlo jako minule.“ namítla.
„Nemůžeš, zabijí tě a Claire s Tashou taky.“
„Budu doufat, že ty dvě pustí.“
„To nemyslíš vážně, že ne.“
„Tome, necháte mě s nimi odjet a pak nás budete sledovat. Nebo ještě líp, dáte mi do boty sledovací zařízení.“ navrhla Suss.
„Nepřichází v úvahu.“
„Tome, má pravdu, jinak holky nenajdeme,“ promluvil Semir.
„Zavolej Engelhardtový, že do toho jdu.“ řekla pevným hlasem ženská část týmu.
Ač nechtěl udělal vrchní komisař Kranich, o co ho požádala a vše vysvětlil své nadřízené.

Arrow

Anna vyslechla Toma a požádala ho, aby přivezl Susannu na stanici.
„Ale šéfová, je tu malý problém.“
„Jaký problém, Kranichu?“
„Musíte pro nás poslat auto, nezapomněla jste, že nemáme řidičáky.“
„Pověřím Hertzbergera, aby pro vás dojel.“ řekla a zavěsila.
„Tak co říkala?“ zeptal se Semir.
„Že máme odvézt Susannu na služebnu,“ když uviděl kolegův nechápavý pohled, dodal, „Hertzberger nás tu vyzvedne.“
„Zapomněla na to, že nám sebrala řidičák, že jo.“
Modrooký policista přikývl.

Během deseti minut se ozvalo zaklepání na dveře. Turecký komisař se pomalu přesunul ke dveřím a kukátkem se podíval, kdo přišel, když uviděl Hottovu zarostlou tvář odemkl a otevřel.
„Nazdar, posílá mě šéfová.“ oznámil.
„My víme, Hotte, tak pojedeme?“
„Susanno, jsi si jistá, že to chceš udělat?“
„Ano, Tome, nepřemluvíš mě.“
„Já vím, ale udělej pro mě něco, vezmi si vestu.“
Neodpověděla, nasedla do vozu a všichni odjeli.

„Musíme se připravit na zítřek.“ oznámil Dustin kolegovi.
„Neboj, šéf chce abysme vzali to cdéčko a von Landitzovou odpráskli.“
„Myslel jsem, že ji chce vyslechnout a pak zabít.“
„Nemysli, namáhá to tvůj malej mozek. A navíc od přemýšlení je tu šéf a ne my.“
„Ještě otázka, co provedeme s těma ženskejma tady?“
Nic neřekl a odešel si pro něco k jídlu.

Tashu pálila celá ruka a bolest v rameni byla nevydržitelná, snažila se na ni nemyslet, bohužel bezúspěšně. Claire se na ni dívala a trpěla za ni, dávala si to za vinu, protože, kdyby muže nedonutila udělat něco s krvácením, tohle by se nestalo. Pomalu zvedla hlavu a omluvila se.
„Za co?“ zeptala se Tasha.
„Nebýt mě, tak ti to neudělal.“
„Nebýt tebe, tak jsem vykrvácela.“
„Ale musí tě to bolet.“
„To jo, ale něco vydržím.“ odpověděla a pokusila se o úsměv, který se však ztratil v bolestné grimase.

Když skupina dorazila na služebnu, byla netrpělivě vyhlížena vrchní komisařkou Engelhardtovou, která ve své kanceláři chodila od okna ke dveřím a zase zpět, než se čtveřice objevila. Pokynutím hlavy jim naznačila, aby za ní přišli, Hottemu, který šel za Tomem, však nebylo dopřáno, aby se porady zúčastnil, protože mu Anna zavřela před nosem.
„Sakra, dělají jakoby jsme nebyli jejich kolegové!“ rozčiloval se tlouštík.
„Hotte, uklidni se, šéfová si vás za chvíli zavolá, uvidíš,“ uklidňovala ho Petra.
A měla pravdu po pěti minutách se otevřely skleněné dveře a z nich vykoukla blonďatá hlava: „Hotte mohli byste sem s Dieterem přijít.“
„Už letíme.“
„Neříkala jsem to,“ usmála se sekretářka.
Oba uniformovaní policisté se zvedli od svých stolů a šli do kanceláře nadřízené.
„Chtěli jste s námi mluvit?“
„Hertzbergere, zítra má dojít k výměně a potřebujeme, abyste teď zajeli na místo, kde k ní má dojít a všechno prohlédli, jestli jsou tam nějaké únikové cesty a podobně. Spoléhám na vás.“ ukončila svůj monolog Anna.
Oba se skoro ve dveřích otočili a chtěli odejít, ale šéfová je zadržela.
„Vždyť nevíte, kam máte jet!“
„Průmyslová zóna sever skladiště pět.“ sdělil jim nejmenší z přítomných komisařů.
Zůstali stát.
„No už můžete vyrazit.“ oznámila jim Engelhardtová a oba policisté opustili její kancelář.
„Myslíte, že to byl dobrý nápad?“ zeptal se Frank, jen co se za kolegy zavřely dveře.
„Aspoň si budou myslet, že jsou potřební a nebudu se muset dívat na jejich obličeje!“
„Šéfová?“ zděsil se Tom.
„Promiňte, to mi ujelo, musíme mít zmapované místo předání a ti dva dokáží náhodou najít jakoukoli podezřelou věc.“ vysvětlila černovláska.
Kranich se usmál „Máte pravdu.“

„No zase odneseme tu nejhorší práci.“ rozčiloval se Hotte, cestou do průmyslové zóny.
„Nerozčiluj se, mohli jsme dopadnout hůř, jen mi vadí, že tu schůzku s Ulrikou…“
„Nemůžeš na ni přestat aspoň na chvíli myslet?“ vyjel Hertz.
„Nevylévej si na mě vztek, já za to nemůžu, že nás šéfová poslala do terénu, ale mě to nevadí, pořád sedíme v kanceláři nebo pokutujeme na dálnici, tohle je alespoň nějaké oživení.“ řekl mu Dieter bez jakéhokoliv náznaku rozhořčení nebo vzteku.
„Asi máš pravdu.“ musel uznat tlouštík.

Ale vraťme se na stanici, kam se dostavil i zrzavý technik, aby připravil sledovací zařízení a bezpečně ho umístil do podpatku Susanniny boty.
„Ještě štěstí, že nenosíš tenisky, tam se štěnice dávají špatně.“
„Konečně někdo, kdo nemá žádné narážky na moje podpatky,“ usmála se blondýnka.
„Ještě jsem nedomluvil,“ ozval se zrzek.
„Jak to myslíš?“
„Nemáš tu nějaký jiný boty? Nějaký bez takovýhle jehel, protože do těch se mi štěnice nevejde.“
Přítomní policisté se začali smát.
„Moc vtipné,“ prskala Susanna a oznámila Hartmuttovi: „Jiné boty tu nemám, tak se koukej snažit!“

Policejní porsche zastavilo u skladiště číslo pět a dva uniformovaní strážníci se vydali prozkoumat okolí. Silnější z dvojice šel obhlédnout severní stranu objektu a dlouhán si vzal jižní část. Hertzberger prošel okolo zaparkovaného osobního vozu, pro jistotu si poznamenal poznávací značku a pokračoval v obhlídce. Za to Bonrath, jen co se rozdělili vytáhl mobil a vytočil číslo své lásky, pomalým krokem procházel okolo budovy a vyprávěl Ulrice, jak moc ji miluje. Měl štěstí, že ho jeho kolega nevidí, protože by byl hned oheň na střeše. Ovšem oheň se skutečně objevil, když míjel odstavenou ještěrku, vyšlehly z ní plameny a dlouhán měl co dělat, aby před nimi utekl. Rychle se rozloučil s paní profesorkou a vytočil číslo hasičů. Hotte uslyšel ránu a uviděl stoupající dým, rozeběhl se (no rozeběhl, řekněme svižnějším krokem, než obvykle) k ohni. Cestou vzal ze služebního vozu hasící přístroj. Když dorazil kolegovi na pomoc, nikde ho neviděl. Začal hasit a přitom volal dlouhánovo jméno.
Bonrath byl schovaný u stěny skladiště a jakmile uslyšel Hotteho vyrazil za ním. To už bylo v dálce slyšet i sirény hasičských vozů.
„Šéfová nás zabije,“ utrousil Hotte.
„My za to ale nemůžeme,“ bránil se Bonrath.

Byla už tma, když se dvojice policistů vrátila na stanici, aby podala hlášení. Petra už šla domů a jediný, kdo tu ještě byl, byla Anna přemýšlejíc nad zítřejší akcí, která se jí zamlouvala ještě méně než ta předešlá. Komisaři odjeli společně se Susannou asi před půl hodinou zpět do bytu.

Marty zavolal šéfovi a zeptal se, jak proběhne zítřejší akce. Ten mu ale nic nevysvětlil a řekl mu jen ať se nestará, že má všechno pod kontrolou, on se svým kolegou má jen vyřídit von Landitzovou a o nic víc se nestarat. Muž poslechl a zavěsil.
„To bude ještě zajímavý,“ zadrmolil a vrátil se k Dustinovi, který si četl komiks.
„Co ti řekl?“
„Vůbec nic, jen že se máme postarat o tu policajtku.“

Hartmutt si musel Susanninu botu odvézt na technické, aby mohl bezpečně zavést sledovací zařízení a spravil podpatek, aby si blondýnka zítra nezlomila nohu. Seděl u sebe a dolaďoval poslední úpravy, když se z dílny ozval šum.
„Je tam někdo?“ zavolal.
Nedostalo se mu žádné odpovědi.
Podíval se na hodinky, bylo pár minut po půlnoci a on tu měl být sám. Ze zásuvky stolu vyndal kladivo, které dostal loni k Vánocům od Toma se Semirem a opatrně přešel ke dveřím a přitiskl se na zeď za sebou.
Kroky se přibližovaly a hladina adrenalinu v zrzkově těle se zvyšovala.

Tasha prospala dalších několik hodin, poté co se vzbudila, spatřila spící Claire. Nevěděla, jak dlouho spala, ale stále se cítila unavená a bolest v rameni byla silnější než předtím. Snažila se nezavřít oči, ale únava ji přemohla. Sotva zabrala, otevřely se dveře cely a v nich stála vysoká postava. Světlo, které dopadalo z chodby na její obličej ji oslepovalo a ona viděla pouze černý stín.
„Nemůžete mi přivázat ty ruce jinak?“ zeptala se.
„Copak, panička je zvyklá na lepší zacházení?“ ušklíbl se.
„Ne, jen bych ti chtěla upravit ciferník.“
„Jediný, kdo tady někomu upraví ciferník budu já,“ odpověděl muž a hřbetem ruky ji udeřil do obličeje.
„Počkej, až se zbavím toho řetězu,“ vyhrožovala.
„Až se ho zbavíš, budeš tuhá,“ usmál se a dal jí napít vody.
Rozhovor probudil komisařku Mendesovou ze snění. „Dostanu taky?“
Podíval se na ni a zvedl se od Tashy, přistoupil k druhé brunetě a nechal jí loknout životadárné tekutiny.

Hartmutt byl namáčklý na stěnu a v pravé ruce pevně svíral kladivo. Postava se před dveřmi zastavila, otočila se za sebe a pomalu otevřela, když vstoupila zaútočil na ni zrzek se svou zbraní. Ještě štěstí, že se při nápřahu trefil do stěny za sebou a tím dal příchozímu čas se otočit a zrzkovu ruku zachytit.
„Trabere, já tě zabiju,“ běsnil technik.
„Hartmutte, promiň nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se Frank.
„Tak proč jsi mi neodpověděl, když jsem volal?“
„Neslyšel jsem tě.“
Zrzek rozdýchával šok a komisař mu mezitím sdělil důvod své návštěvy.
„To je všechno? Kvůli tomu jsem málem dostal infarkt? Tos to nemohl nechat na ráno?“ pokládal jednu otázku za druhou.
„Promiň, ale moje auto je pro mě důležitý, tak potřebuju vědět jestli…“
Frankovi nebylo dopřáno dokončit větu.
„Trabere! Pneumatiku jsem ti vyměnil a Petra ti měla vzkázat, že mi ještě musí přijít nové tlumiče a pokud vím, tak kurýr jezdí zásadně ráno!“
„Promiň, ale … prostě jsem chtěl mít auto v cajku před tou zítřejší akcí.“
„Ty nemáš mobil?“
„Mám, proč?“ nepobíral komisař.
„Umíš ho používat?“
Přikývl a stále víc nechápal.
„Tak proč jsi nezavolal?“ křičel technik.
„Vybila se mi baterka.“
„To nemá cenu, nevím, na co potřebuješ Mercedesa, když ti Engelhardtová dala jako náhradní vozidlo Toyotu.“
„Nemám rád tyhle asijský značky,“ odpověděl komisař.
To neměl říkat. V Hartmuttovi začalo všechno vřít, čehož si všiml i Frank.
„Hartmutte, ale to nebylo nic proti Lucy, to je nejkrásnější asijský auto co znám,“ snažil se zachránit situaci.
„Ven a až přijdou ty tvoje tlumiče, pošlu je expres zpět.“
„To nemůžeš, Hartmutte, prosím tě, já to tak nemyslel.“ pronášel Frank, když ho zrzek vyváděl z technického oddělení.
„Ale můžu,“ utrousil Hartmutt, jen co zavřel vrata a vydal se přeleštit lak svého čtyřkolého miláčka.

„Vstoupili jste do hlasové schránky…“
„Arr,“ rozčilovala se Petra, když jí poslední dva dny Tasha nezvedala telefon.
„Co s ní je? Kay můžeš mi zjistit, proč mi Tasha nezvedá mobil?“
„Můžu ti zjistit, kde ten telefon má, ale proč ti to nezvedá to vážně nevím. Třeba s tebou nechce mluvit, nebo si tu zapomněla nabíječku.“ vysvětlovala sekretářka.
„Zamluv mi letenku, poletím do Německa.“
„Myslím, že to není dobrý nápad, jestli tě tam Tasha uvidí, tak…“
„Jestli se mi do dvou dnů neozve, letím za ní a pořádně jí vynadám.“ řekla pevným hlasem.

Všichni na stanici byli připraveni, Hartmutt přivezl blondýnce boty a po Traberovi hodil vražedným pohledem. Susanna se přezula a nasedla do připraveného vozu. Stáhla okénko.
„Nebojte se, nespustíme vás z očí,“ oznámila jí vrchní komisařka Engelhardtová.
Usmála se a vydala se směrem k průmyslové zóně.
Anna se otočila na Hertzbergera s Bonrathem: „Doufám, že na místě požáru nebudou žádní policisté.“
„To my taky šéfová, ale když jsme včera odjížděli, byla příčina jasná,“ oznámil dlouhán.

Susanna dorazila na místo a vystoupila z vozu. Nikde nebyla známka toho, že by tu na ni někdo čekal. Kolegové ze stanice, byli schovaní o několik set metrů dál, aby si jich únosci nevšimli a vůz s Tomem a Semirem stál zaparkovaný na hlavní silnici vedoucí ke skladišti číslo pět. Oba komisaři měli dalekohled a pozorovali blondýnku přešlapující u vozidla. Měli štěstí, protože Anna měla ránu celkem dobrou náladu a dočasně jim vrátila řidičské průkazy, samozřejmě bez vědomí státní návladní Schrankmannové.
„Něco se mi na tom nezdá.“
„Neboj se, ona ví, co dělá,“ uklidnil svého kolegu Turek.
„Já vím a to mě na tom děsí.“
Frank s Ethertonem hlídali severní stranu objektu a odborný dohled nad nimi držela Engelhardtová sedící na zadním sedadle tmavěmodré Toyoty.
Po silnici projela kolem Semirova vozu černá Audi Q7.
„Kobra jedenáct všem, ke skladišti se blíží černé Audi.“
Susanna si přijíždějícího automobilu všimla také a ucítila, jak jí stoupá tep a srdce buší rychleji než obvykle.
„No tak uklidni se.“ řekla sama sobě a otočila se k zastavujícímu vozu, ze kterého vystoupili dva muži.
„Jsi tu sama?“ zeptal se chlápek s čírem.
Přikývla.
„Chci vidět to CDéčko.“
„Až uvidím komisařku Mendesovou a paní Dexterovou.“
„Nejsi v situaci, kdy by sis mohla klást podmínky, tak mi ukaž ten disk, nebo jsou obě mrtvé.“
„Jak mám vědět, že jste je dávno nezabili?“
„Musíš mi věřit,“ ušklíbl se.
Pomalu sáhla do kapsy saka a vyndala disk. „Tady… a teď rukojmí.“
Dustin, který měl tělo od pasu dolů schované za autem, odjistil svou zbraň.
„Dej mi to CD a já ti řeknu, kde jsou ty ženský.“ vyjednával Marty.
Věděla, že pokud jim disk nedá, tak se nedozví, kde je Tasha s Claire a tak podala obal únosci. Jen co měl Marty v ruce to pro co sem dnes přišel, pokynul Dustinovi a ten bez mrknutí oka po blondýnce dvakrát vystřelil….

Arrow

Susanna naštěstí zahlédla zbraň včas a uskočila stranou, ovšem jedna z kulek ji zasáhla do boku. Policejní ostřelovač schovaný na střeše, vystřelil po Dustinovi a trefil ho do ramene. Oba únosci nasedli do vozu a rozjeli se směrem k severní části objektu, kde parkoval Frank svou toyotu.
„Kobra 11 všem, podezřelí odjíždějí směrem na sever, Franku, je váš.“
„Kobra 12 rozumím, konec.“ komisař vrátil vysílačku do držáku a vyrazil zatarasit cestu černé audině. Marty, který musel řídit místo zraněného komplice, před sebou spatřil modrý vůz a musel strhnout volant doprava, přejel přes terénní nesrovnalosti a vrátil se na silnici. Komisař Traber proklel a jal se pronásledovat tmavý automobil. Semir nastartoval vypůjčené BMW X5 a jel na pomoc kolegům.

Audi se vysokou rychlostí řítilo ulicemi Kolína následováno vozy s majáčky. Marty kličkoval mezi zaparkovanými i proti jedoucími automobily.
„Kobra 11 volá Kobru 12.“
„Kobra 12 slyší.“
„Pokusíme se ho dostat na B68, provádí se tam úpravy vozovky a je tam omezený provoz.“ oznámil Tom do vysílačky.
„Rozumím, předjedu ho a vy se držte za ním, konec.“
toyota zahájila předjížděcí manévr, ale řidič audi si jí všiml ve zpětném zrcátku a vybočil do levého pruhu. Frank musel prudce sešlápnout brzdový pedál a zařadit se do svého jízdního pruhu, protože se v zatáčce objevil kamion. Semir naštěstí zareagoval včas a do vozu kolegy nenarazil.
„To bylo o fous.“ ulevil si Tom.
Jeho kolega neodpověděl a pokusil se Q7 předjet sám. Když Frank uviděl Semirův obličej vedle sebe, moc se mu to nelíbilo, ale turecký kolega měl víc štěstí, než on a teď konečně mohli zahájit realizaci plánu. Marty se však nechtěl nechat zatknout a tak se svým vozem odbočil na vedlejší silnici.

V losangeleské pobočce Premium protection se šéfka rozčilovala, protože Tasha, která sehnala nového klienta a měla s ním jednat, se neozývala a rozhovor zůstal na ní. Chodila po celé kanceláři od okna ke dveřím a zase zpět, chvíli postávala u okna a sledovala dění na Venice beach a představovala si, jak leží na pláži a sluní se. Když najednou tyto krásné představy rozehnala vidina nového klienta, kterého musí přesvědčit, že oni jsou ta nejlepší bezpečnostní agentura na západním pobřeží. Ze snění ji probudil až hlas sekretářky, která oznámila příchod pana Sanders. Otočila se a spatřila ho. Urostlý, hnědovlasý muž s hlubokým modrým pohledem, který ji okamžitě učaroval. Rázem zapomněla na Tashu a to, že jí chtěla vynadat, nasadila ten nejzářivější úsměv, který měla v zásobě a pozdravila.
Opětoval pozdrav a potřásl jí rukou.
„Tak tedy pane Sandersi.“
„Nick,“ řekl s úsměvem a posadil se.

Za černým audi pokračoval zatím jen Frank, protože Semir se musel otočil a to ho trochu zbrzdilo. Ale netrvalo dlouho a stříbrná X5 se zařadila za toyotu.
„Zbav se jich!“ zařval Dustin na svého komplice.
Martymu se jeho tón vůbec nezamlouval a dal mu do ruky svou zbraň, „Sestřel je!“
Stáhl okénko a zdravou rukou pevně sevřel pistoli a začal střílet na pronásledovatele. Etherton společně s Engelhardtovou opětoval střelbu, ale kromě zadního světla a okénka moc netrefili.
Za to Dustinovi se podařilo na pátý pokus zasáhnout pravé kolo komisařova náhradního auta.
„Do háje,“ proklel Traber a zastavil o nejbližší strom.
Místo za audinou zaujal Turek se svým vozem, ale dopadl obdobně, jen co se dostali na dostřel, strefil se zraněný únosce do masky chladiče a BMW během několika metrů přestalo jet.
„To snad není pravda!“ rozčiloval se Tom a vysílačkou informoval kolegy, aby vyhlásili pátrání po černém audi.

Hotte pomohl Susanně do sanitky a společně se svým vysokým kolegou ji doprovodil do nemocnice, kde jí ošetřili a propustili do domácího ošetřování.

Jen co Frank pomohl své nadřízené z vraku toyoty, vytočil Hertbergerovo číslo a optal se na zdravotní stav blonďaté policistky. Když mu tlouštík vysvětlil, že je v pořádku a kulka ji jen škrábla, zavěsil a informoval šéfovou a amerického kapitána, kterým se ulevilo. Během chvilky přišli i komisaři z Kobry 11. Jakmile je Engelhardtová spatřila bez vozidla, nasadila přísný výraz.
Tom si toho všiml a okamžitě začal vysvětlovat: „Šéfová, než začnete nadávat, vyslechněte mě.“
„Poslouchám,“ skočila mu černovláska do řeči.
„Ten chlap zasáhl chladič, ale auto je celý. Přísahám.“
Najednou se ozvala rána a na obzoru se objevilo černé mračno dýmu, Semir i jeho kolega se otočil a spatřil hořící vůz.
„Takže celý.“ soptila šéfka.
„To není možný, jak to?“ koktal Kranich a sledoval, jak plameny požírají interiér vozu.
Komisař Gerkhan zaostřil a spatřil příčinu požáru. V prostoru motoru byl napasovaný vozejk plný bomb s propan-butanem.
„Asi jsem měl zaparkovat víc v poli,“ prohodil nejmenší z přítomných ochránců zákona.
„Gerkhane,“ procedila skrz zuby Anna.

„Takže jsme dohodnuti, Nicku.“ řekla s úsměvem Petra a rozloučila se s novým klientem.
Jen co odešel, obrátila se na blondýnku u počítače a celá se rozplývala: „Je úžasný, ty jeho ruce.“
„Petro, je to náš klient.“
„A co má být? Tasha tu není.“
„To jo, ale až se to dozví, nebude se jí to líbit a víš, jak to dopadlo posledně.“ namítla sekretářka.
Petra zabádala ve svých vzpomínkách a vzpomněla si na poslední lásku, ze které se vyklubal šílený doktor, který jí píchl jed do žil a chtěl zdrhnout. Všichni měli o šéfku strach protože doktor jim oznámil, že protijed neexistuje, ale díky oběti, kterou podstoupila Tasha, milá šéfová přežila.
„Jo, ale tentokrát to není doktor, musím zavolat Maxine.“
„Jak ti tvá nejlepší kamarádka pomůže, když je teď mimo město?“
„Pošlu jí jeho fotku a ona už pozná jestli je to lump. Víš, že se nikdy nemýlí.“
Kay přikývla a v duchu pronesla „Jako když ti dohodila nájemnýho vraha.“
Bumpkinová nažhavila telefon a vytočila známé číslo.
„Max, to jsem já, právě jsem potkala toho nejúžasnějšího chlapa na světě.“ rozplývala se.
„Tos říkala i o Hankovi.“
„To si říkáš nejlepší kamarádka?“
„Právě jako tvoje nejlepší kamarádka ti radím, nech ho na pokoji.“
„Fajn, pověřím Kay, aby ho proklepla.“ řekla naštvaně a zavěsila.
Poté se otočila na sekretářku, „Prověř Nicka Sanderse.“
„Ale…“
„Bez toho ale. Já teď zavolám mámě.“
„Petro, zapomněla jsi, že nás odpojili od sítě?“
„Jak to? Tasha zase nezaplatila účet za elektřinu?“
„Tasha tohle neplatí, ale na firemní kreditce nezůstalo po tvé nákupní horečce před dvěma dny, dost peněz.“
„Aha.“
„Proto jsme potřebovali získat pana Sanderse.“
„No ale získali jsme ho.“
„Ne, ty sis s ním akorát domluvila rande na zítřejší večer.“
„S kým máš rande?“ zeptal se právě přicházející společník dvou dam.
„S naším skoro klientem, protože Petra mu zapomněla říct o našich schopnostech a úspěších v oblasti osobní ochrany, takže od nás jel přímo k Tony protection.“
„Ty si děláš srandu.“ nevěřil vlastním uším muž.
Šéfka pokrčila rameny a přiblble se usmála. „Nemějte strach, na tom rande ho přemluvím, aby si najal nás.“
„Jsem zvědavý, jak to hodláš udělat.“ odpověděl a odešel na střelnici.

Když Marty s Dustinem dorazili do úkrytu, ošetřil si menší z dvojice zranění a jeho komplic šel zkontrolovat vězenkyně.
Tasha spala a Claire přemýšlela o nějakém plánu, jak se odtud dostat, ale ani po několika hodinách ji vůbec nic nenapadlo. Najednou se otevřely dveře a v nich stál jeden z věznitelů, podívala se mu do očí, neviděla nic, protože jeho obličej byl v kontrastu se světlem, které bylo za ním, tmavý. Chvíli na ni civěl a pak beze slova odešel. Nechtěla na něj volat, aby nevzbudila brunetu spící na druhé straně místnosti a tak dál mlčela a zírala do prázdnoty před sebou. Ta bezmoc ji unavovala, neměla jedinou šanci vyprostit se z řetězů a postavit se věznitelům, každou vteřinou myslela na útěk, ale realizace nepadala v úvahu. Tasha se konečně probrala.
„Já jsem ale blbá.“
„Co se děje?“ nechápala komisařka.
Bruneta sklonila hlavu a pokusila se dostat pomocí zubů ke kapse, kde měla ukrytou sponku do vlasů. Chvíli se s kusem látky prala, ale nakonec zvítězila a mezi rty svírala malý kovový zázrak.
„To sis na ni nemohla vzpomenout, předtím než tě postřelili?“
„Zázrak je, že jsem si na ni vůbec vzpomněla.“ odpověděla opatrně se sponkou v puse, aby jí nevypadla. Zdravou ruku přiblížila k ústům a s vypjetím všech sil uchopila sponku mezi prsty. Během několika vteřin se jí podařilo zámek odemknout a osvobodit se. Pak odpoutala i Claire.
„Díky bohu za tu sponku.“
„No nevím, že by Petra byla bůh, ale aspoň se to k něčemu hodilo.“
„Můžeš chodit?“ zeptala se.
„Myslím, že jo.“
„Dej mi tu sponku, odemknu dveře.“
Než však bruneta natáhla ruku, aby předmět předala, otevřely se dveře a v nich stál Marty.
„Jak jste se dostaly z těch řetězů?“
Mendesová na nic nečekala a na muže se vrhla. Několika přesně mířenými údery ho poslala do kolen. Poté pomohla Tashe na nohy a společně opustili místnost.

Komisaři čekali na odvoz u nabourané toyoty. Než se objevila policejní dodávka postávali provinilci z Kobry 11 se drželi dál, aby nemuseli sledovat vyčítavý a zároveň smrtící pohled své nadřízené.
„Tos tomu zase dal.“
„Jak zase? Minule jsi řídil ty!“ hájil se turecký policista.
„Ale já ti říkal, ať zaparkuješ dál.“ namítl modrooký kolega.
„Pan chytrej promluvil.“
„Nech toho, víš, že mám pravdu.“
„Mohl bys mi vysvětlit, jak jsem měl pohnout dvou tunovým autem?“
„Nechte toho vy dva!“ okřikl je naštvaný Frank.

Brunety utíkaly chodbou pronásledovány Martym, který na ně řval a tím upozornil i svého komplice. Ten okamžitě vystartoval proti zajatkyním a ranou pěstí poslal Claire na zem, Tasha mu hleděla zpříma do očí a čekala, co se stane dál. Ze zadu se k ní přihnal Marty a chytl ji za vlasy a táhl ji zpět do cely. Tam ji hodil na podlahu. Dopadla na poraněné rameno a zůstala ležet. Dustin ještě několikrát udeřil mladou komisařku do obličeje a kopl ji do břicha. Poté ji přenesl za Tashou a oba odešli.

Arrow

„Neměli jsme je svázat?“ zeptal se Dustin.
Jeho kolega zavrtěl hlavou a pokračoval dál do místnosti, kde se posadil ke stolu a dojedl zbytek pizzy od oběda.

Na letišti Kolín-Bonn přistálo letadlo americké společnosti, ze kterého vystoupil vysoký muž s plnovousem, silnými obroučky a kšiltovkou na hlavě.Došel k přepážce, kde ho přivítala drobná, usměvavá blondýnka. Zkontrolovala jeho doklady, popřála mu příjemný pobyt v Německu a pozdravila dalšího turistu. Pokračoval dál před letištní halu, nasedl do taxíku a nechal se dovézt k půjčovně aut. Zaplatil řidiči a vstoupil do kanceláře mladého muže. Vysoký, tmavovlasý mladík se postavil a pozdravil. Příchozí mu oznámil, že by si rád zapůjčil vůz. Zaměstnanec firmy mu dal na výběr z deseti automobilů. Muži se nejvíce zamlouval stříbrný Opel Astra. Zaplatil, nastoupil do vozu a rozjel se pryč. Po deseti minutách najel na dálnici a pokračoval dál, dokud nebyl na 58. kilometru a nesjížděl na silnici vedoucí do malého městečka poblíž Kolína. Zastavil u polorozpadlé budovy, vyndal zbraň z pouzdra a pomalu vešel dovnitř.

Petra seděla u svého počítače a vyplňovala nějaká lejstra pro svou nadřízenou, když přiběhl Hotte a volal: „Máme je!“
„Koho?“ zeptala se blondýnka a zvedla hlavu od papírů.
„Ty únosce, zapnuli si telefon a nepřesměrovali ho.“ oznámil tlouštík.
Mluvil tak nahlas, že ho slyšeli všichni komisaři pracující na únosu, vyběhli ze svých kanceláří a upřeně zírali na Horsta.
„Máš adresu?“ vyzvídal netrpělivě Traber.
„Je to kousek za městem, tady máte přesnou adresu,“ odvětil Hertzberger a předal komisařům papírek s důležitým údajem.

Marty uslyšel hluk a šel se podívat, co ho způsobilo. S pistolí v pravé ruce procházel chodbou. Najednou ucítil chladnou hlaveň na pravém spánku. Zastavil se. Dustin seděl u stolu a převazoval si ruku, když se otevřely dveře a v nich stál jeho komplic. Jen co spatřil postavu za Martym, zeptal se: „Kdo jste?“
Muž se na něj podíval a odpověděl: „Hlavní mozek celé akce, kde jsou ty ženský?“

Policejní vozy následovány auty zásahové jednotky uháněly po dálnici a během několika chvil sjíždělo Semirovo nové služební BMW na výjezdu na 58. kilometru. Kolona sjela na hlavní silnici a dál směřovala k městečku.
„Kobra 12, volá Kobru 11. Semire, máte nějaký plán?“
„Kobra 11 slyším. Necháme to na zásahovce nebo půjdem první a oni nás budou krýt?“ odpověděl na otázku otázkou modrooký komisař.
Traber neodpověděl a rychle krouhl pravotočivou zatáčku.

Petra na večerní schůzce přemluvila Nicka ke spolupráci a poté plánovala jejich společnou budoucnost. Když se s ním okolo půlnoci loučila před dveřmi bytu, pokusil se ji políbit., ale znenadání se otevřely dveře a z nich vykoukla hlava Petřiny kamarádky.
„Ahoj, „ řekla s úsměvem černoška.
„Maxino, co tady děláš?“ ptala se překvapená blondýna a rychle svou nejlepší kamarádku představila, „Maxine de la Cruz, Nick Sanders.“
„Těší mě,“ usmál se a podal jí ruku.
„Nápodobně,“ odpověděla s úsměvem.
Poté se Nick rozloučil s Petrou a odešel.
„To se ti povedlo,“ zuřila blondýna, jen co zavřela dveře.
„Jednou mi poděkuješ,“ namítla.
„Až skončím v padesáti v jednom bytě s tebou!“
„Neboj ty si chlapa určitě najdeš, věř mi jako že se Maxine Maria Selina Teresa India Escobar del Puego de la Cruz jmenuju.“
„Vsadíme se?“
„S tebou? Nikdy! Vždycky vyhraješ.“
Blondýna vzala svůj mobilní telefon a znovu vytočila Tashino číslo. Opět se ozvala jen hlasová schránka a Petra toho měla akorát dost: „Letím do Německa!“
„Co tam budeš dělat?“ zeptala se černoška, „Vždyť ani neumíš německy.“
„Ich bin Petra. Ich wohne in Los Angeles und,“ byla však přerušena svou spolubydlící.
„Dobrá, řekněme, že teda něco umíš, ale kde chceš Tashu hledat?“
„Kay zjistila, že naposledy volala ze služebny Dálniční policie v Kolíně nad Rýnem, tam začnu.“ odvětila rozhodnutá blondýna a začala balit.
„Máš zamluvenou letenku?“
„Zavolám Kay.“
„Vždyť je jedna v noci.“ poukázala na pokročilou hodinu Maxine.
„Má být k dispozici 24 hodin denně,“ oznámila Petra a znovu žhavila telefonní linku.

Malá blondýnka spala se svým hnědým, plyšovým medvídkem a zrovna se jí zdálo, jak zachraňuje zbylé členy týmu pomocí svého nového počítačového programu, když ji ze snění vytrhla melodie z filmu Lví král. S leknutím se probrala a natáhla se pro mobil na nočním stolku. Než se stačila zeptat, kdo otravuje v tak nekřesťanskou hodinu, spustila na ni šéfka: „Kay, potřebuju booknout letenku do Kolína nad Rýnem.“
„Petro, víš kolik je hodin?“ zeptala se rozespalá sekretářka.
„Vím, tak sebou hoď, ať jsem co nejdřív v letadle a ty v posteli. Mám takové divné tušení, že je Tasha v maléru.“

Kdyby tak blondýnka tušila, že se její obavy během hodiny vyplní. Policejní vozidla zastavila několik desítek metrů od rozpadlého stavení a členové zásahové jednotky se rozmístili na svá místa. Semir, Tom, Frank a Etherton postupovali opatrně vpřed následování několika uniformovanými policisty v čele s Bonrathem a Hertzbergerem. Šumu venku si všimla i trojice uvnitř domu. Marty vykoukl z okna a spatřil jak se v křoví krčí člen zásahové jednotky. „Poldové!“ zařval a běžel pro zajatkyně, které se mezitím probudily.
„Dělej, vstávej!“ křičel Dustin na Claire a chytl ji za vlasy.
Marty zvedl z podlahy druhou brunetu a oba utíkali ven za svým šéfem, který zatím vzal roha. Členové záchranné týmu sledovali čtveřici, která zmizela za zavřenými dveřmi. Komisař Traber je vyrazil a nalevo od sebe spatřil mizející stín. Okamžitě se za ním společně s kolegy rozběhl. Netušil však, že sleduje pouze Dustina s jeho milovanou Claire, protože Marty s Tahou běžel na dvůr, kde ovšem zakopl a brunetka využila příležitosti k útěku. Muž nečekal, že zraněná vězenkyně se dokáže tak ohánět a za okamžik ležel v bezvědomí na zádech.
„Bez bouchačky nejsi takovej hrdina,“ pronesla, když ho obracela na břicho, aby mu svázala ruce za zády opaskem.
Na dvoře se objevil Hotte se svým vysokým kolegou. Usmála se na ně a pomalu šla k nim. Nato padly dva výstřely a Tasha klesla k zemi. Policisté ji rychle odtáhli do bezpečí a schovaní za polorozpadlou zdí, vyčkávali.

Výstřely slyšeli i ostatní muži zákona. Ve Frankovi by se v tu chvíli krve nedořezal, naštěstí vedle sebe uviděl Dustina, který držel zdravou rukou vyčerpanou komisařku Mendesovou a v zakrvácené dlani svíral nůž, jenž přiložil k jejímu břichu.
„Pusť ji, nemá to smysl!“ vyjednával Frank.
„Ani krok, nebo ji zabiju,“ vyhrožoval únosce, „Neblafuju!“ dodal vzápětí, co spatřil Traberův obličej.

Komisař se snažil odvést jeho pozornost, aby ho mohl kolega Gerkhan zezadu zneškodnit. Jenomže než stačil kdokoliv, jakkoliv zakročit, ozvaly se další dvě rány a dvojice před policisty ležela v kaluži krve.
„Claire!“ vykřikl Traber a chtěl se k ní rozběhnout, ale Etherton mu v tom zabránil.
„Chcete, aby vás zabili?“
Policejním ostřelovači se marně snažili objevit schovaného protivníka. Zásahovka prohledala celou budovu a přilehlé okolí, ale nikoho neobjevila.

Traber klečel vedle Claire a hladil ji po vlasech. Nemohl uvěřit tomu, že je jeho láska mrtvá, nebo tak aspoň vypadala.
„Eh, eh!“ vykašlala ze sebe bruneta.
„Claire, díky bohu.“
„Franku.“
„Jak to, myslel jsem, že jsi…“
Nenechala ho domluvit a políbila ho, poté co oddálila své rty od těch jeho vysvětlila: „Ta krev není moje.“
„Miluju tě,“ odpověděl a polibek opakoval.
„Kde je Tasha?“ zeptala se z ničeho nic.
Zavrtěl hlavou.

O několik hodin později

Na letišti přistálo další letadlo společnosti American airlines. Vystoupila z něj metr sedmdesát šest vysoká blondýnka v lesklém khaki kostýmku a na neuvěřitelně vysokých podpatcích. Poté co jí přijely všechny kufry (čti tři loďáky, to pro případ nouze) se vydala ke stanovišti taxíků, kde jí okamžitě pomohl jeden z taxikářů. Protože se mu zželelo cupitající blondýnky, která se statečně prala s těžkými zavazadly. Naložil je do kufru a nezadní sedadlo a vydal se na stanici dálniční policie.

Zde byla jen Petra a šéfová, která se vrátila od zubaře s rozvrtanými ústy. Pozdravila a hned se ptala, kde všichni jsou. Když jí sekretářka vše vysvětlila, chtěla se rozjet do nemocnice, ale v cestě jí zabránilo příchozí stvoření.
„Přejete si?“ zeptala se Engelhardtová.
„Good morning, I am Petra Bumpkin and I looking for Tasha Dexter.“
„Sprechen Sie deutsch?“ zeptala se Anna.
Bumkinová přikývla, „Trochu.“
„Paní Dexterová je v nemocnici.“
„Cože?“ vyděsila se Petra.
„Před několika dny byla unesena a při dnešní osvobozovací akci ji vážně zranil jeden z únosců, kterého jsme bohužel nezadrželi.“ objasnila jí celou situaci černovláska.
„To není možné, od té doby co Tashu znám, tak nikdy nemocnici nepotřebovala.“
„Je mi to líto, ale bohužel nemám o moc víc informací, než vy. Teď jsem dorazila.“
„Můžu ji vidět?“
„Právě jsem chtěla jet do nemocnice.“ odpověděla Anna a společně s blondýnou opustila prostory služebny, nasedly do modrého lexusu a rozjely se k nemocnici, kde lékaři ošetřili Mendesovou a operovali Tashu.

Po jejich odjezdu se začala vracet vozidla s policisty. Jedna z posádek přivezla i zadrženého Martyho, který se nechtěl nechat jen tak odvést a nadával všem přítomným do policajtských krys (a další slova raději nepoužiju).Nikdo ho však nebral vážně a posadili ho do výslechové místnosti.

Arrow

V nemocnici seděl Frank u Claire a sledoval, jak spí. Bruneta otevřela oči a pousmála se. Modřina pod okem a natržený ret ji bolela a tak nasadila vážný obličej, aby povolila svalstvo. Traber ji pohladil po vlasech a držel ji za ruku.
„Bál jsem se od tebe.“
„Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Co je s Tashou?“ zeptala se.
„Slib mi, že se nerozčílíš, doktor říkal, že bys měla být v klidu,“ začal pomalu.
„Franku, co se stalo s Tashou, naposledy jsem ji viděla, když byla v bezvědomí.“
„Operují ji, někdo ji postřelil na dvoře domu, kde vás drželi.“ odpověděl opatrně komisař.
„To není pravda,“ nevěřila mu kolegyně a chtěla se zvednout z postele, ale Frank ji zadržel.
„Na sál nemůžeš a operace trvá,“ podíval se na hodinky, „poměrně dlouho.“

Před nemocnicí zastavil modrý vůz vrchní komisařky Engelhardtové, vystoupily z něj dvě ženy a utíkaly, tedy Petra spíš cupitala na svých vysokých podpatcích, k recepci, kde jim sestra oznámila, že paní Dexterovou ještě operují. Jen co jim vysvětlila, kudy se dostanou k sálu, přivolaly si výtah a vyjely do třetího patra. Vstoupily do chodby a po pravé straně spatřily sedící pětici. Semir měl hlavu vloženou v dlaních a přemýšlel. Tom právě telefonoval se Susannou, kterou hlídali kolegové z LKA. Podrobně jí vysvětlil, co se děje a prosil ji, aby za žádnou cenu do nemocnice nejezdila a zůstala tam, kde je, že ji bude průběžně informovat. Ač nerada blondýnka souhlasila, rozloučila se a zavěsila. Etherton seděl vedle svačícího Hertzbergera. Bonrath postával u okna a sledoval vzlétající vrtulník záchranné služby, do kterého před chvílí naložili zaintubovanou malou holčičku.
Dlouhánovi zazvonil mobil, „Ulrika,“ řekl zamilovaně a opustil prostor před sálem, zběžně pozdravil šéfovou a zmizel za dveřmi.
„Šéfová,“ pozdravil Tom.
„Dovolte mi, abych vám představila slečnu Bumpkinovou, šéfová paní Dexterové.“
Všichni přítomní pozdravili a Petra jim podala ruku. Když si třásla rukou s modrookým komisařem, střetly se jejich pohledy a blondýna zůstala stát a upřeně zírala do pomněnkových očí. Policista si odkašlal a tím upozornil americkou návštěvu, aby mu pustila ruku.
„Ah, omlouvám se.“
„V pořádku,“ odvětil Tom s úsměvem.
Etherton jí nabídl židli, ale než se stačila posadit, otevřely se dveře ze sálu a z nich vyšla lékařka, co operovala Tashu.
„Jak je jí?“ zeptal se Semir.
„Nebudu vám nic nalhávat, pokud přežije bude to zázrak.“
„Co tím myslíte?“
„Utrpěla vážná zranění životně důležitých orgánů. Jedna z kulek zasáhla levou plíci a zůstala mezi osmým a devátým hrudním obratlem, nevím, zda nedošlo k poranění míchy.“
„A co ta druhá kulka?“ zajímalo Hotteho.
„Ta směřovala do oblasti jater, která zasáhla,“ doktorka viděla vyděšené obličeje, ale pokračovala dál ve vysvětlování: „část jsme museli odebrat. Navíc je tu kulka v rameni, která neprošla skrz a my jsme ji zatím nezkoušeli vyndat.“
Mladou lékařku přerušila Petra: „Chcete říct, že má v ruce kulku, chybí jí část jater a možná bude ochrnutá?“
„Ty kluky v jejím těle jsou dvě, navíc ztratila hodně krve.“
To bylo na přítomné už moc a nikdo nevěřil, že Tasha přežije.
„Můžeme za ní?“ zeptala se Anna.
„Je mi líto, ale to nepůjde. Je v kómatu a potřebuje klid,“ odpověděla lékařka a odešla.
„Tasha nemůže umřít! Ještě jí musím vynadat za tu sólovku!“ pronesla blondýnka a v očích se jí zaleskly slzy. I přes časté spory a hádky, měla Petra svou kolegyni ráda a neuměla si představit zbytek života bez jejího nadávání.
„Nebojte, zvládne to,“ utěšoval ji Etherton.

Do místnosti vstoupil komisař Traber, který se vracel od své kolegyně, z výrazu svých přátel usoudil, že Tashin stav není dobrý.
„Už něco víte?“ zeptal se.
„Je to zlý,“ odpověděl mu Semir, který byl jako jediný schopen mluvit.
„Jak…co tím myslíš?“ nechápal Frank.
„Její zranění jsou vážná, ztratila hodně krve a je v kómatu.“ vysvětlil komisař Kranich.
„Doufám, že jste o jejím zranění neřekl Susanně, Kranichu?“ ozvala se Anna.
„Moment,“ řekla Petra, „o co tady jde?“
„Tasha nám sem přijela pomoci kamarádce jednoho známého, měla ji s námi chránit, ale moji přítelkyni unesli a my ji měli vyměnit za Susannu a CD,“ objasňoval šedooký policista, když ho Bumpkinová přerušila.
„Jaké CD?“
„Jde o seznam tajných amerických agentů, kteří pracují v utajení po celém světě a to CD by je mohlo odhalit.“ informoval ji Henry.
„Aha,“ připitoměle přikývla a pokynula Traberovi, aby pokračoval.
„K předání ale nedošlo, někdo omráčil Tashu a odvezl ji pryč. Než jsme ji a Claire, moje kolegyně, našli, chtěli únosci vědět, kde se schovává Susanna s cdéčkem. Tasha jim samozřejmě nechtěla nic říct, tak ji postřelili a ránu vypálili žhavým železem.“ vyprávěl komisař.
„Jak to víte?“
„Řekla mi to Claire, šéfová.“

Dál komisař nepokračoval, protože ze sálu odváželi brunetu připojenou k několika přístrojům a spoustě hadiček. Petra zbytek příběhu znala a nemusela ho slyšet znovu. Vyndala mobil a vytočila číslo své sekretářky, která se zrovna v parku věnovala rannímu joggingu.
„Petro, už jsi našla Tashu?“ zeptala se, jen co přijala hovor.
„Kay poslouchej mě, Tasha je vážně zraněná a“ blondýnku zradil hlas.
„Co se stalo?“
„Někdo ji…postřelil…je to zlý.“
„Oznámím to ostatním a přiletíme.“
„Nepustí nás k ní.“
„To je jedno, zamluvím letenky a co nejdřív přiletíme,“oznámila sekretářka.
„A co práce?“ změnila téma Petra, ale její kolegyně se o práci nechtěla bavit a tvrdě si stála za svým.
„Dobrá,“ souhlasila nakonec, „budu čekat a kdyby něco, dám vám vědět.“
„Neboj se, zvládne to,“ pronesla Kay a zavěsila.

Poté informovala zbytek týmu Premium protection. Ani ostatní nemohli uvěřit tomu, co jim malá sekretářka sdělila, ale okamžitě souhlasili s cestou do Evropy.
Bohužel pro ně, piloti v celých Státech začali stávkovat v tu nejnevhodnější dobu a oni neměli jak se dostat za Atlantik.
„Kdyby tu tak byla Tasha,“ spustil svalnatý černoch.
„Wille,“ oslovil ho snědý brunet.
„Je to pravda, vždycky když jsme někam potřebovali, tak nás tam vzala vrtulníkem. Pamatuješ si, jak přeletěla bez povolení přes letiště s bombou na palubě?“ začal vzpomínal William.
„Na to se nedá zapomenout, poručík Grispy pěkně zuřil.“
„Jo, ale co jsme měli dělat, když zbývaly dvě minuty a Nikki (odbornice na výbušniny) měla jinou práci?“
„Zvládne to,“ řekla z ničeho nic sekretářka sedící u počítače.
„Máš pravdu Kay, jen jí musíme věřit.“ řekla Nikki.
„Ale jak se teď dostaneme do Německa?“ napadlo snědého mladíka.
„Jak asi, na východní pobřeží dojedeme autem a do Evropy poplujeme.“
„Nebo budeme mít štěstí a piloti se se zaměstnavateli domluví ještě před odplutím.“ řekla menší bruneta sedící vedle sekretářčina stolu.
„Nikki, víš jak dlouho stávkovali scénáristi?“
„Jo to vím,“ přikývla a všichni se vydali ke svým vozům, aby jeli domů a sbalili se.


Susanna seděla na pohovce a přemýšlela o tom, co jí řekl švagr. Nechtěla jen sedět na zadku, ale stráž jí nepovolila nikam jít. Naštvaná se zvedla a zavřela se v ložnici, kde pustila televizi a sledovala nové pokračování seriálu Krajta 6. Oknem utéci nemohla, jelikož na něm byla mříž a chyběla mu klička potřebná k otevření. Několikrát proklela, než se uklidnila a zabrala se do sledování bedny.

Na stanici, ve výslechové místnosti, seděl Marty a již několik hodin čekal na výslech, ale pořád nikdo nepřicházel, jen venku stála hlídka, která ho měla hlídat. Na služebnu vešel uniformovaný policista s plnovousem a dioptrickými brýlemi se silnými obroučky. Směřoval rovnou k výslechové místnosti, prošel kolem Petřina stolu a kanceláře šéfové i týmu Kobry 11. Před místností ho ale zastavil kolega: „Dovnitř nikdo nesmí, dokud nepřijde Semir s Tomem.“
„Posílají mě, abych ho vyslechl, než se vrátí.“ odpověděl zarostlý policista.
„Tak fajn,“ přikývl hlídač a odemkl dveře.
Kolega vstoupil a podíval se na Martyho, který ho okamžitě poznal: „Šéfe, dostaňte mě odtud.“ prosil.
Místo odpovědi dostal dvě rány z pistole ráže 9mm přímo do srdce. Mrtvý se skácel na zem. Falešný policista chvíli vyčkal a poté zaklepal na dveře a se slovy „Nic neřekne!“ odešel.

Arrow

Komisaři Gerkhan a Kranich dorazili na služebnu pár minut poté, co ji jejich „kolega“ opustil. Směřovali rovnou k výslechové místnosti, ale byli zastaveni kolegou Müllerem, který jim předal výsledky od Hartmutta.
„Díky, Hansi.“ řekl Semir a na chvíli se společně se svým kolegou zastavil, aby si zprávu pročetli.
„To není možný.“ Tom četl o něco rychleji než jeho partner, proto Turek nevěděl, co se děje.
„Co?“
„Kulka, která zasáhla Tashu, je stejné ráže a typu, jako používají ostřelovači zásahové jednotky v New Yorku.“
„Ukaž, kde to máš?“
Komisař ukázal na spodní řádek. Oba ještě chvíli stáli, než se konečně odhodlali vejít do výslechové místnosti. Jako první šel vyšší z policistů. Jakmile spatřil rudý flek na Martyho košili, udělal dva rychlé kroky a zkontroloval podezřelému tep.
„Neříkej mi, že je...“ Gerkhan ani nemusel dokončit větu, protože z kolegova výrazu mohl vyčíst to, co nechtěl slyšet. Otočil se na uniformovaného policistu, který měl zadrženého hlídat a začal křičet: „Co se tu k čertu stalo?! Neříkal jsem, aby k němu nikdo nechodil!“
„Ale ten chlap říkal, že jsi mu řekl, že ho má vyslechnout,“ hájil se policista.
„Co?“
„Semire, uklidni se,“ Tom vzal svého kolegu za ramena a držel ho, „Jochene, můžeš ho popsat?“
„Byl zarostlý a kulhal. Moc jsem si ho neprohlížel, ale určitě jsem ho nikdy předtím neviděl.“
„Ty si snad děláš srandu,“ zuřil nejmenší z přítomných, „ty jsi pustil k jedinému svědkovi úplně cizího chlapa?! To se mi snad jenom zdá.“

Tmavě modrý lexus vrchní komisařky Engelhardtové zastavil před hotelem Four Seasons, kde z něj vystoupila mladá blondýnka, rozloučila se s řidičkou a směřovala přímo k recepci. Anna zařadila rychlost a opouštěla prostor před hotelem, když jí před auto vstoupil mladý muž, prudce sešlápla brzdový pedál. Vůz zastavil těsně před mladíkem. Řidička okamžitě vystoupila a strachovala se o cizince.
„Jste v pořádku?“
„Ano, nic mi není. Omlouvám se, měl jsem se pořádně rozhlédnout.“
„To je dobré,“ odpověděla Anna s úsměvem a byla ráda, že se muži nic nestalo.
Poté se rozloučili a komisařka odjela na služebnu.

Susannu už omrzelo koukání na televizi, tak se zvedla a šla si do kuchyně udělat něco k jídlu. Cestou potkala nadstrážmistra Kloseho, který se společně se svým kolegou cpal u ledničky. Protočily se jí panenky, na místě se otočila a znovu pustila televizi. Praštila sebou na postel a poslouchala zprávy. V těch zrovna reportérka oznamovala televizním divákům, že při dnešní policejní akci bylo zraněno několik policistů a zadržen jeden z podezřelých. „O průběhu vyšetřování vás budeme informovat, pro televizi...“ Blondýnka popadla ovladač a hnědovlasou reportérku vyměnila za chlupatého medvěda z večerníčku. Pousmála se tomu, jak medvídě spadlo na čumák z nízké skály a škrábalo se znovu na kámen.

Druhý den se Petra vzbudila o dobrých dvacet minut dříve, než byla zvyklá. Pokojová služba jí přinesla snídani a zhruba po dvou hodinách se učesaná, namalovaní a oblečená blondýnka chopila telefonu a nechala si před hotel zavolat taxík, který ji odvezl do nemocnice.

Když se vrchní komisař Kranich probudil, seděla jeho žena na posteli a o něco držela v ruce. Protřel si oči a opatrně se k ní přitiskl. „Děje se něco?“
Otočila se na něj a podala mu obálku. Rychle ji otevřel a vyndal její obsah. Podíval se na snímek a začal koktat: „T...t...ty jsi, my budeme.“
Políbila ho a řekla mu s úsměvem: „Jsem těhotná.“
Tom byl nesmírně šťastný a jen , co dorazil jeho kolega, tak mu tuto radostnou novinu oznámil. Semir byl rád, že se Tomovo největší přání konečně splní. Celou cestu na stanici si povídali o tom, jak bude Kranich vychovávat potomka, jak se bude jmenovat, když v tom se ozval ve vysílačce hlas šéfové.
„Kobra 11 slyší, co se děje šéfová.“ odpověděl Tom.
„Jde o paní Dexterovou, před chvílí mi volala Bumpkinová, že za ní jela do nemocnice, ale...“ Anna se musela zhluboka nadechnout, „v noci se u Tashy objevily komplikace...“
„Šéfová, co je s ní.“ přerušil svou nadřízenou Kranich.
„Je mi to líto, ale ...“ na chvíli se odmlčela. „Tasha dnes brzy ráno zemřela.“
Ani jeden z komisařů nevěřil svým uším:
„Proboha.“
„To není možný.“
„Bumpkinová je na cestě k nám, řekne nám snad víc. Centrála konec.“ rozloučila se Engelhardtová a od pultu s vysílačkou odešla do své kanceláře, kde se zavřela a bez hnutí pozorovala obraz na protější stěně. Petra ji sledovala od svého stolu, ale neměla dost odvahy, aby rušila. I když nikdo neznal Tashu moc dlouho, tak každého na stanici její smrt alespoň překvapila, některé však zasáhla.

Frank dorazil na služebnu několik minut poté, co Anna sdělila komisařům z Kobry 11 špatnou novinu, zaplul do své kanceláře, něco mu ale připadalo divné. Ano, Hotte s Dieterem se vůbec nedohadovali, v hlavní místnosti bylo nezvyklé ticho a Engelhardtová měla zatažené žaluzie.
„Co se tu děje?“ zeptal se Traber polohlasem sám sebe. Zvedl se ze židle a přistoupil k Petřinu stolu.
„Stalo se něco?“
„Ty to ještě nevíš?“
„Nevím co?“ zeptal se komisař.
„Tasha dnes ráno zemřela.“ odpověděla mu blonďatá sekretářka.
Než však stačil Frank, jakkoliv odpovědět, nebo se projevit, objevila se na stanici Petra Bumkinová a oči všech přítomných se na ni upřely.

Mezitím se tým Premium protection, vrátil zpět do Los Angeles a ani jeden z jeho členů si nechtěl připustit, že svou kolegyni a kamarádku již nikdy neuvidí.
„To snad není pravda,“ pronesla mladičká sekretářka a otřela si slzy.
„Kay, Petra s těmi policisty určitě Tashina vraha dostane,“ utěšoval ji Will, ale musel se přemáhat, aby i jemu nezačaly po tvářích stékat slané kapičky.

Traber vzal stojící blondýnu kolem ramen a odvedl ji ke dveřím Anniny kanceláře. Zaklepal na skleněné dveře a počkal, až bude vyzván ke vstupu. Nikdo mu však neodpověděl, tak zaklepal znovu.
„Dále,“ ozvalo se zpoza dveří.
Oba vešli a posadili se na pohovku naproti šéfové dálniční policie.
„Přijměte mou upřímnou soustrast.“ prolomila ticho Anna.
Blondýnka si otřela oči a poděkovala, než opět propukla v pláč.

Gabriela se zrovna vracela z prohlídky u doktora Steineina, když ji oslovil neznámý, zarostlý muž. Chvíli si s ní povídal, ale jakmile si chtěla paní Kranichová nastoupit do svého opelu. Muž jí přitiskl hadřík napuštěný chloroformem na ústa a bruneta ztratila vědomí. Položil ji na sedadlo spolujezdce a sám si sedl za volant. Projel celým městem, než najel na dálnici a vydal se do Dortmundu, kde zastavil u staré betonárky, vystoupil z vozu, došel k bráně, odemkl zámek a otevřel. Znovu nasedl, zajel do areálu a znovu zamkl. Gabriela byla stále v bezvědomí na sedadle smrti.

Susanna zatím o Tashině smrti ani o únosu své sestry, stejně jako Tom a ostatní, zatím nevěděla. Seděla u stolu s Klosem a jeho kolegou a snídala. Když v tom, někdo zaklepal na dveře.Klose se zvedl a šel se podívat, kdo otravuje. Jakmile zjistil, že je to Frank, otevřel a pozval kolegu dál. Traber pozdravil Susannu a požádal ji, jestli by nemohla jít s ním. Přikývla, vzala si sako a následovala svého bývalého parťáka k jeho vozu. Byl nezvykle tichý. Nedalo jí to a musela se zeptat.
„Franku, děje se něco?“
„Při tom včerejším zásahu, někdo postřelil Tashu.“
„To jsem slyšela, ve zprávách říkali, že bylo zraněno několik policistů.“ přerušila ho blondýnka. „Jak je jí?“
Komisař sklopil hlavu: „V noci se vyskytly komplikace a Tasha dnes ráno zemřela.“ odpověděl.
„To není pravda.“
„Mrzí mě to.“
„Musím zavolat Rickovi.“
„Zavoláš mu, ale až ze služebny, šéfová tě chce mít na očích, abys neprovedla žádnou hloupost. No a myslí si, že když se budeš moci podílet na vyšetřování, nebudeš si hrát na anděla pomsty.“ vysvětlil jí Frank.
Ač nechtěla, musela se usmát. Zároveň byla ráda, že konečně bude mít zase něco na práci.

Slečna Schubertová vyjednala na Anninu žádost, převoz Tashina těla zpět do Států a zabookovala své jmenovkyni, nejbližší let do Los Angeles. Protože Bumkinová si však svůj návrat rozmyslela, odlětěla pouze rakev s ostatky a část Petřiny garderoby.
„Jste si jistá, že jste udělala správně?“ zeptala se Anna.
„Chci dostat toho šmejda, co zabil Tashu! A neodjedu, dokud ho nenajdeme.“ odpověděla rázně blondýnka.

Sestra bývalé vrchní komisařky von Landitzové se probrala z bezvědomí. Byla svázaná a připoutaná k židli uprostřed velké haly. Rozhlížela se kolem sebe, jestli by se odtud nemohla nějak dostat, ale pouta jí bránila v jakémkoliv pohybu. Najednou uslyšela tlumené kroky, otočila hlavu doprava a spatřila muže, se kterým si před pár hodinami povídala před ordinací doktora Steineina. Přišel až těsně k ní a spustil: „Teď zavoláš svýmu manžílkovi, že pokud tě chce ještě někdy vidět, musí přivést Susannu do staré tovární haly firmy Kölner halle v průmyslové zóně jih.“
„Ve kterém městě ta firma sídlí?“ zeptala se.
„V Kolíně, tady a žádný triky,“ přikázal jí únosce a podržel jí mobil u ucha.

Tom byl společně se Semirem na cestě do nemocnice, kam jeli vyzvednout Claire, protože Frank musel zůstat na služebně se Susannou, aby ji Traber seznámil s výsledky pátrání, ale možná také proto, aby se jejich vztah zlepšil. Když v tom mu zazvonil mobil.
„Gabi, tak jak jsi dopadla u doktora?“ ptal se hned komisař své ženy.
„Tome, unesl mě a chce, abys mu přivedl Susannu.“
„Cože, Gabrielo, kde jsi?“
Semir se podíval na svého kolegu, který ještě svíral mobil a poslouchal příkazy. Po chvilce bylo na druhém konci linky ticho.
„Gabrielo? Gabrielo?!“
„Co se stalo?“ zajímal se turecký komisař.
„Někdo unesl Gabrielu a vymění ji za Susannu,“ odvětil mu modrooký přítel.
Arrow
„Tak to se nesmí Susanna za žádnou cenu dozvědět.“ namítl Semir.
„Nechceš mi říct, jak to před ní mám utajit?“
„Pokud se budeš tvářit normálně, tak nic nepozná.“
„A co když se zeptá na svou sestru?“
„Řekneš jí, že odjela na sjezd psychologů.“ vysvětloval Kranichovi jeho menší kolega.
„To mi tak určitě uvěří, Gabriela se z jednoho takového sjezdu před pár dny vrátila.“
„Tak si něco vymysli, když jseš tak chytrej.“ rozčiloval se Semir.
„Řeknu jí pravdu.“ ozval se po chvíli mlčení Tom.
Jeho kolegu tyto slova natolik překvapila, že málem naboural do vozu jedoucího před nimi.
„To ať tě ani nenapadne, umíš si představit, co by udělala?“
„A ty si umíš představit, co by udělala, až by se dozvěděla, že jsme jí lhali?“
„Fajn, zeptáme se šéfový a uvidíme, co si o tom myslí.“ rozhodl Gerkhan a zaparkoval svůj vůz na parkovišti před nemocnicí.

Claire na ně už netrpělivě čekala ve svém pokoji, jen co se otevřely dveře a ona spatřila vyššího ze svých kolegů, vrazila mu do ruky tašku s věcmi a vydala se na cestu ven. Tom se s taškou v ruce otočil na svého chechtajícího partnera a tašku mu předal.
„Zbláznil ses? Copak jsem nějaký nosič?“ protestoval Turek.
„Mám namožená záda a doktor mi řekl, ať se moc nedřu.“ vysvětlil mu Kranich a následoval Mendesovou. Semir chvíli prskal, než se rozhodl opustit pokoj a vydat se zpět na služebnu. Na chodbě ale narazil do mladého doktora, rychle se omluvil, prošel kolem informací a dohnal své kolegy. Doktor vešel ke Claire na pokoj, ale postel byla prázdná, na podpatku se otočil a zastavil se u okna, ze kterého sledoval trojici policistů, jak nasedá do stříbrného BMW. „Však já si tě najdu,“ zamumlal a nikým zpozorován opustil nemocnici.

„Stalo se něco?“ zajímala se Claire, sedící na zadním sedadle, když ani jeden z mužů na předních sedadlech, po deseti minutách jízdy neřekl ani slovo. Komisaři se na sebe podívali, ovšem ani jeden neodpověděl.
„Dobrá, když mi nechcete říct, co se stalo, tak si to nechte pro sebe.“
Semir ani Tom nevěděli o tom, že jejich kolegyně o Tashině smrti neví, ale to, co jí nechtěli říct, se týkalo Gabriely. Mendesová jim téma toho, co ji zajímalo, sdělila: „Jak je Tashe?“
Jako první pochopil otázku komisař Kranich: „Ty to ještě nevíš?“
„Nevím, co?“
„Tasha dnes v noci zemřela,“ odpověděl Semir.
„Cože? To...proboha.“
Zbytek cesty na služebnu, nikdo nepromluvil a každý o něčem přemýšlel. Tom byl ve vzpomínkách s Gabi, na to jak ji poznal a dnešní ráno, kdy se dozvěděl, že bude otcem, tuto vzpomínku, ale vytěsnila jiná, daleko smutnější, před očima se mu vybavil Elenin úsměv a ta samá věta. „Budeš otcem,“ hlavou mu problesklo, že nesmí dopustit, aby se Gabriele a malému něco stalo. Semir se snažil plně soustředit na řízení, ale mladý doktor, do kterého vrazil v nemocnici mu byl podezřelý, pokusil se vzpomenout na jméno na identifikační kartě, ale ať přemýšlel, jak chtěl, měl dojem, že ji mladík neměl. Mendesová jen seděla na sedadle a koukala nepřítomně z okna, před očima měla Tashu, zrovna vytahujíc z kapsy sponku. „Kdybych jen udělala něco jinak,“ řekla si v duchu a nadále sledovala ubíhající krajnici.

Když konečně dorazili na stanici, čekala na ně ve své kanceláři Anna společně s Frankem, který mezitím dovezl Susannu. Bumpkinová byla s Petrou na obědě u Schrödera, který měl zrovna vegetariánský týden, což zarytá ochránkyně zvířat a vegetariánka z USA velice ocenila. Přítomnost slečny von Landitzové neumožnila příchozím komisařům, vyslovit otázku ohledně Gabriely a tak zatím počkali, navíc jejich nadřízená měla zprávy z balistiky.
„Tak vážení, náš podezřelý byl zavražděn stejnou zbraní, jako byla postřelena Tasha do ramene.“
„Kterého z nich jste dostali?“ zeptala se Mendesová.
„Jistého Marty Jamesona,“ odvětila Engelhardtová.
„Ten druhý je mrtvý, že?“ ujišťovala se Claire.
Anna přikývla a stále nevěděla, co má komisařka na srdci.
„Takže vrah, co zabil Martyho, použil stejnou zbraň, kterou jeho komplic použil postřelil Tashu, ale když ji postřelili, byli tam jen dva, ten třetí přijel až o několik dní později.“
„Ale jak nám to pomůže?“ nechápala přítomná blondýna.
„Promiňte, jen přemýšlím nahlas.“
„Musíme ho najít dřív, než objeví Susannu,“ ozval se z rohu místnosti Traber.
„Kde je to CD?“ zeptala se Engelhardtová.
„Na bezpečném místě,“ odpověděla von Landitzová.
„Pokud už nic nemáte, můžete jít, zkuste vypátrat, co nejvíc o těch dvou únoscích s kým pracovali, zda byli už někdy trestáni, s čímž tedy počítám a taky kdo je zatýkal. Pusťte se do práce.“ všichni postupně opustili kancelář, až tam zůstal jen komisař Kranich se svým partnerem.
„Šéfová, můžeme s vámi mluvit?“
„O co jde?“
„Vypadá to, že ten grázl, co zabil Tashu, unesl Gabriel,.“ ujal se slova Semir.
„Pane bože, to je dneska den,“ ulevila si komisařka, „Hlavně se to nesmí dozvědět Susanna, je vám jasné, co by potom následovalo.“
Semir se podíval na Toma: „Já ti to říkal.“
„No jo, prosim tě,“ zavrčel modrooký policista.
„Tome,“ šéfová se odmlčela, „mají únosci nějaké požadavky?
„Jo, to CD.“
„Susannu ne?“ divila se černovláska.
„Tu taky.“
„Počkej, neříkal jsi, že chce to cédečko , když jsi zavěsil.“ namítl Semir.
„To je snad jasný ne, o to mu přece celou dobu jde, tak proč by ho teď nechtěl.“ vysvětloval mu kolega.
„Musíme něco vymyslet a hlavně, celou tuhle situaci utajit před Susannou, je vám to jasné.“
„Naprosto, šéfová,“ odpověděli komisaři a opustili kancelář své nadřízené.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Jen co Semir dosedl na židli u svého stolu, ozval se jeho žaludek.
„To máš už zase hlad?“ divil se Tom.
„Od rána jsem nic nejedl, tak se nediv.“
„Zajedeme ke Schröderovi? navrhl vyšší z policistů.
Gerkhan ani neodpověděl a okamžitě vzal bundu z opěradla židle a utíkal ke svému vozu.
„Co je mu?“ zeptal se Dieter, procházejícího Toma.
„Co by? Má hlad,“ utrousil dotázaný.
„Taky bych něco pojedl,“ ozval se Hotte.
„Vždyť jsi teď dojedl sendvič, který by vystačil africké rodině na dva dny.“
„Živím velký tělo,“ odpověděl dotčený Hertzberger.

„Kde jsi?“ křičel Semir z nastartovaného vozu.
„No jo, těch pár minut už snad vydržíš,“ brblal Kranich a nasedl do auta.

Jakmile stříbrné BMW zastavilo před Schröderovým stánkem a komisaři opustili jeho útroby, roznesl se po parkovišti majitelův hlas: „Ááá, tak konečně jste se zastavili, už jsem si myslel, že propásnete můj vegan-week.“
„Vega-co?“ zakřenil se Turek.
„Tenhle týden je na jídelníčku jedině vegetariánské jídlo,“ vysvětlil mu Kai-Uwe.
„To má být nějaký vtip?“
„Ahoj Semire,“ ozvalo se za komisaři, „měl bys ochutnat zeleninový salát se zázvorem a toffu.“ houkla na něj Petra.
„Holky, co tu děláte?“
„Co asi, měly jsme hlad a tady slečna Bumpkinová je vegetariánka a já věděla, že Schröder má zrovna speciální týden...“
„Jo, jo, to všechno vím, ale já chci pořádný jídlo!“ zuřil hladový policista.
Ze stánku vykoukla hlava: „To asi budeš muset jet někam jinam!“
„Taky, že jedu!“ zakřičel Turek a nasedal do auta, „jedeš se mnou?“ houkl ještě na svého kolegu, ale ten jen zavrtěl hlavou a pustil se do Petřina salátu.
„Grr...“ zavrčel odjíždějící policista a s hvizdem kol opustil parkoviště.

Susanna seděla v kanceláři a projížděla seznam na CD-ROMu. Frank mezitím objednal pizzu, kterou mu poslíček přivezl do půl hodiny. Komisař zaplatil a rozloučil se s mladíkem.
„Tos mu nedal ani dýžko?“ zeptala se Claire, sedící u jeho stolu, aniž by zvedla hlavu od hlášení pro Engelhardtovou..
„Já zapomněl,“ plácl se do čela brunet, „přišlo mi divný, že se ani nerozloučil.“
„Doufám, že ti na tu pizzu cestou plivl.“
„Chtěl jsem ti kus dát, ale po tomhle nedostaneš ani kousnout,“ zaculil se komisař a zakousl se do trojúhelníku salámové pizzy.
„Nechcete toho nechat a pokusit se najít toho střelce?“ ozvala se blondýnka od počítače.
„Klidně, když nám řekneš, kde ho máme hledat,“ odpověděl Frank, trochu dotčeně.
„Co vlastně hledáte?“
„Sama nevím,“ pokrčila rameny Suss a vypnula program.
„Franku, chce s tebou mluvit šéfová,“ nakoukl do kanceláře Dieter.
Komisař přikývl a odebral se do svatyně své nadřízené
„Tak to bude asi na dlouho,“ řekla Susanna směrem k Mendesové, jen co se za Traberem zavřely dveře šéfčiny kanceláře. Claire jen přikývla a dál se věnovala hlášení.

„Posaďte se, Trabere.“
„O co jde šéfová.“
„Gabrielu někdo unesl, zřejmě náš střelec, chce ji vyměnit za Susannu a seznam,“ pustila se do vysvětlování černovláska, „problém je, že se to Susanna nesmí dozvědět.“
„Šéfová, tohle bysme jí tajit neměli.“
„Já vím, ale umíte si představit, co by udělala, kdyby se to dozvěděla?“
„Umím,“ přikývl komisař.

Mendesová sledovala svou blonďatou předchůdkyni.
„Co je?“
„Nic, jen nechápu jak někdo jako vy, může beze slova odjet.“
„Do toho vám, nic není.“ ohradila se Suss.
„Právě že je,“ zvýšila hlas Claire, „Jde o mýho parťáka. Od té doby, co jste se vrátila je divný.“
„A co s tím mám dělat?“ nechápala blondýna.
„Měli byste si promluvit a všechno si vyříkat.“
„Tyhle vaše rady nemusím poslouchat,“ odpověděla rázně Susanna a zvedla se ze židle.
„Co uděláte? Zase zmizíte bez rozloučení a necháte tu dopis, ve kterém obviníte Franka ze všeho špatného, co se vám stalo?“ rozjela se komisařka a postavila se naproti Susanně. Obě teď stály tváří v tvář té druhé, i když Mendesová byla o půl hlavy menší, než blondýnka na podpatkách.
„Nevíte nic, co se stalo, vůbec nechápete, co jsem prožila!“ křičela slečna von Landitz.
„Vy jste zase vůbec nic nepochopila, jste jen arogantní, sebestředná…“ Claire nestačila domluvit, protože Susanna už nemohla poslouchat další obviňování a mladou komisařku udeřila do obličeje, až upadla na zem. V okamžiku, kdy se Mendesová sbírala z podlahy, vešel do kanceláře Frank.
„Co se tu stalo?“ zeptal se.
„Nic, jen jsem zakopla o kabelku.“ odpověděla Claire a otřela si hřbetem ruky proužek krve, který jí stékal ze rtu po bradě. Traber jí pomohl na nohy a policistka opustila kancelář.
„Tak jo, co se tu doopravdy stalo?“ otočil se brunet na ženu stojící opodál.
„Měl bys ji naučit slušnýmu chování.“
„Co tím myslíš?“
„Neměla by se plést do věcí, do kterých jí vůbec nic není,“ zvýšila hlas.
Frank v rozčilení zapomněl na slib mlčenlivosti a vypustil z úst větu, kterou chtěl vzít vzápětí zpět: „Zatím co se tu hádáme, tvoje sestra je v rukou únosce!“
„Cože?“ zhrozila se Suss a natáhla se pro kabelku.
„Do hajzlu,“ ulevil si komisař, „tohle jsem ti neměl říkat.“
„Jak neměl říkat? Gabriela je moje sestra a mám plné právo vědět, co s ní je!“ křičela blondýnka. Svým křikem zburcovala půlku služebny a také šéfovou, jenž okamžitě pochopila, která bije a vydala se běsnící blondýnu uklidnit.

Tom si zrovna pochutnával na salátu, když mu začal zvonit mobil. „Ano, Kranich.“
„Malá změna plánu poldo,“ ozval se zkreslený hlas, „naši výměnu provedeme až za dva dny...na stejném místě a ať je tam Suss sama, nechci další mrtvé.“
„Chci mluvit se svou ženu.“
„Dneska ne,“ odpověděl hlas a ozvalo se tutání.
„Halo, sakra chci mluvit s Gabrielou,“ řval zoufale do hluchého telefonu modrooký policista.
„Tome, co se děje?“ zeptala se blonďatá sekretářka.
„Dopoledne někdo unesl Gabi, chce ji vyměnit za Susannu, původně mělo k výměně dojít už zítra, ale ten parchant si to rozmyslel.“ vysvětlil komisař.
„Je to ten samý, co zabil Tashu?“ zeptala se Bumpkinová, sedící naproti.
„Vypadá to, že ano.“
„Tak na co ještě čekáte? Proč nevystopujete telefon, ze kterého volá?“
„To se vám lehce řekne, ale to by někdo musel zařídit, aby moje hovory sledovali hoši ze sledovačky,“ odpověděl Tom.
„Co budeme dělat?“ zeptala se slečna Schubertová, svého kolegy, ale ten nestačil odpovědět, protože se mu mobil rozezvonil ještě jednou.
„Ty parchante, chci mluvit s Gabrielou,“ zařval do telefonu.
„Kranichu, co se děje?“
„Šéfová, to jste vy? Omlouvám se, ale před chvílí mi volal únosce a změnil čas předání, dojde k němu až za dva dny.“
„My tu máme taky problém, Traber Susanně všechno řekl.“
„Co?!“ zuřil Kranich, „Proč? Vy jste mu neře...“
„Ale řekla, jenomže ti dva se nějak pohádali a komisař Traber se prořekl.“
„Já ho zabiju.“
„Měli byste se se Semirem vrátit na služebnu, musíme něco vymyslet.“
„Zavolám mu a přijedeme.“
„Copak vy nejste spolu?“
„Ne, kolegovi se nelíbila speciální nabídka u Schrödera.“ odpověděl Tom trochu klidněji.
„Vegan-week, no to má Semir s kebabem smůlu, co?“ uchechtla se Anna, aby trochu uvolnila atmosféru.
„Přesně tak, zatím, šéfová,“ rozloučil se komisař a požádal Petru, zda by ho nesvezla, sekretářka přikývla a trojice se vydala zpět na služebnu, kde na ně čekala Susanna.

Jakmile Tom spatřil Frankův obličej, vydal se ke komisaři, pozdravil ho a vrazil mu pěstí do zubů. Oba po sobě chtěli skočit, ale včasný zásah kolegů zabránil jakémukoliv útoku a dalším škodám na státním majetku.
„Tak klid,“ zařvala Anna, kterou další hluk na pracovišti, opět vyhnal z kanceláře, „oba dva ke mně, hned!“
Cestou do sebe policisté strčili a před dveřmi do šéfčiny kanceláře si narovnali límce, zaklepali a vešli.
„Kranichu,“
Oslovený, ale nenechal svou nadřízenou promluvit: „Já vím, omlouvám se, byl to zkrat.“
„Dobrá, co vy Trabere,“ optala se svého podřízeného.
„Nic, byla to moje vina, neměl jsem to Susanně říkat.“
„Stalo se, takže teď ji budeme muset hlídat ještě víc.“
„Neměli bychom ji zase zavřít do bytu?“ napadlo Franka.
„Taky mě to napadlo, ale nemůžeme ji pořád držet pod zámkem, nakonec by stejně utekla.“
„Asi máte pravdu,“ souhlasil s nadřízenou Tom.
„Do práce a už nechci vidět, žádné rvačky, je to jasné?“
„Jasné,“ odpověděli unisono komisaři a opustili kancelář.
Mezitím se na služebnu vrátil i Semir. Ani si nevšiml rozbité obrazovky Bonrathova počítače, protože se věnoval své porci kuřete z KFC.

V kanceláři týmu dva se rozezvonil Susannin mobil, blondýnka se posadila na židli a přijala hovor.
„Jestli chceš svou sestru, přijeď za půl hodiny i s cédéčkem do staré chemičky.“
„Halo,“ dožadovala se policistka nějaké odpovědi, ale telefon byl hluchý. Rozhlédla se kolem sebe. Všimla si, že jí nikdo nevěnuje pozornost, z Frankova stolu si vzala záložní zbraň bývalého kolegy a klíče od svého starého vozu, který teď patřil Claire a vydala se před služebnu. Nevěděla však, že si jí Frank všiml a vydal se za ní. Cestou potkal svou přítelkyni, která se k němu okamžitě připojila.
„Kam jedeš?“ zeptala se Claire svého parťáka.
„Susanně unesli sestru a zrovna teď někam jede, takže ji budu sledovat, třeba něco ví.“ vysvětlil Traber.
„Počkej, jedu s tebou.“
„Ne, zvládnu to sám.“
„Hele, kromě toho, že spolu chodíme, jsme taky parťáci, takže jdu s tebou.“ řekla nesmlouvavě a už se hrnula ven z budovy.
„Ženský.“ vzdychl vrchní komisař a následoval svou kolegyni.

Frank se držel v bezpečné vzdálenosti za stříbrným mercedesem a o něčem přemýšlel, čehož si všimla i bruneta na sedadle spolujezdce.
„Franku, jsi v pořádku?“
„Co?...Jo nic mi není.“
„Celou cestu jsi zamlklý.“
„Přemýšlím…“
„A o čem?“
„Ale o ničem.“
„No tak, něco tě trápí.“ naléhala.
„Jsem v pohodě.“ odpověděl podrážděně komisař.
„Určitě…“
„No, ukončíme tu naši duchaplnou konverzaci, protože jsme tu.“ oznámil Frank a zaparkoval svůj služební mercedes pod vzrostlými stromy rostoucími nedaleko haly. Komisaři vystoupili, odjistili zbraně.
„Buď opatrná.“ varoval svou kolegyni Traber.
„To jsem vždycky.“
Poté se oba rozdělili a vydali se každý jiným směrem.

Frank vyšplhal do okna a protáhl se dovnitř haly. Náhle uslyšel známé cvaknutí a pomalu se otočil…
Claire se dostala po žebříku do haly a stoupla si na podlážky,které byly položené na lešení uvnitř budovy. Když uviděla na druhé straně svého kolegu s pistolí u hlavy, chtěla přeběhnout o kousek dál, aby měla lepší střeleckou pozici, ale když udělala několik kroků, ztrouchnivělé a červotoči prožrané podlážky nevydržely a komisařka se zřítila dolů, kde zůstala nehybně ležet.
Arrow


Tom se zvedl od stolu a vyšel z kanceláře. Cestou k Petřinu stolu zaměřil pohled ke kanceláři týmu dva, která zela prázdnotou. Šel proto k Hertzbergerovi, který do sebe ládoval bagetu.
„Hotte, kde je Frank s Claire a Susannou?“
Tlouštík se lekl a začal se dávit. Modrooký kolega k němu přiskočil a trochu ho poplácal po zádech.
Jakmile se Hertzberger trochu nadechl, spustil: „Sakra, tohle mi nedělej, málem jsi mě zabil.“
„Mohl bys mi laskavě odpovědět?“
„Nevím, prostě se všichni sbalili a odešli.“
„Jak sbalili?Kdy vůbec odešli?“
„Kdo odešel?“ zeptal se přicházející Semir.
„Traber, Mendesová i von Landitzová,“ odvětil Kranich.
„Kam jeli?“
„To se snažím vylámat tady z kolegy,“ rozčiloval se Tom.
„Neřvi na mě, stejně ti nic neřeknu.“
„Tome, uklidni se,“ ozval se po chvilce Turek.
Rozruchu u Hertbergerova stolu si všimla pohledem ze své kanceláře i Anna, která okamžitě opustila svou svatyni a šla zjistit, co se děje.
„Tak co je to tady za humbuk?“
„Šéfová, máme problém,“ oznámil Tom.
„Kde je Traber...“
Semir však nenechal svou nadřízenou domluvit: „No to je ten problém.“
„Řekne mi konečně někdo, co se tu stalo?“
„Nevím to přesně, ale vypadá to, že se všichni tři sbalili a odjeli.“
„Jak všichni tři?“ běsnila černovláska.

Susanna stála uprostřed haly, když uviděla letící policistku. Zvedla hlavu a spatřila Franka s pistolí u hlavy. Muže, který komisaře ohrožoval, okamžitě poznala a nemohla uvěřit vlastním očím.
„To snad není pravda,“ řekla si pro sebe a zavolala na podezřelého: „odhoď zbraň!“
Muž se otočil: „Jestli ho chceš zachránit, pojď nahoru a beze zbraně!“
„Kde je Gabriela?“
„Zatím v bezpečí, tak hoď sebou!“
Blondýnka zahodila zbraň a pomalu šla ke schodům, po kterých vystoupala do patra.

„Tak jo, Petro zkuste zjistit poslední hovory na Susannin a Frankův mobil, telefon Claire nemusíte, ten si komisařka zapomněla u mě v kanceláři. Tome, Semire, vy se podívejte do Traberovy kanceláře, třeba tam něco objevíte,“ rozdala úkoly šéfová.
Petra okamžitě žhavila internet a snažila se zjistit záznamy telefonních hovorů. Semir si vzal stůl Claire a jeho kolega se zajímal o Frankovy věci, které byly rozházeny všude možně. Barevné papírky byly nalepeny po kanceláři, ale žádná užitečná věc na nich ovšem nebyla.
„Máš něco?“
„Nic,“ odpověděl na kolegovu otázku Tom.
Najednou Semirovi začal zvonit mobil. Komisař hovor přijal, ale na druhé straně se nikdo neohlásil. Turek chvíli poslouchal až konečně uslyšel hlasy: „Hodná holka, teď si sundej sako...“ komisař se okamžitě rozběhl k Petře a řekl jí, ať vystopuje příchozí hovor.

Susanna opatrně svlékla určený kus oblečení a položila ho na dřevěnou podlahu.
„Teď se otoč,“ nakázal muž.
„Proč to děláš?“
„Vážně to chceš vědět?“
„Kvůli tobě zabili Johnnyho...“
„To už jsem slyšel, ale on něco tušil, už na začátku,“
„Takže to všechno jsi nahrál, abys byl mimo podezření?“
„Chytrá holka, teď mi podej to cd.“
„Dokud nepustíš Gabrielu s Frankem.“
„Nejsi v pozici, kdy můžeš vyjednávat, takže to cd.“
„Pusť ty dva, nebo ho zničím,“ vyhrožovala blondýnka.
„To neuděláš.“
„Susanno, co to provádíš, dej mu ten disk,“ snažil se domluvit své bývalé parťačce Traber.
„Měla bys ho poslechnout.“

Semir nervózně přešlapoval před Petřiným stolem a čekal na výsledek hledání, když se na stanici objevila blonďatá hříva návštěvy z USA.
„Dobrý den, máte něco nového?“ zahalekala na celou služebnu.
„Pšš!“ otočil se na ni turecký komisař.
„Co jsem zase řekla?“ nechápala blondýnka.
Hotte se k ní naklonil a s plnou pusou začal vysvětlovat, co se děje.
„Proboha,“ zvolala svým zvučným hlasem.
„Hergot, buďte už zticha,“ okřikl ji Semir.
Blondýnka se zakaboněla a s naštvaným výrazem se posadila na Petřin stůl. Založila ruce na prsou a sledovala rozčiléného Turka, který jí svým chováním připomněl Tashu, když se jí šéfová pletla do řešení případu.

„Sakra Petro, říkala jsem, abys zůstala v autě!“ rozčilovala se brunetka.
„Ale Tasho, já ti musím něco říct,“ naléhala šéfka.
„Ten chlap je...“
„...za tebou,“ dořekla za ni Petra.
Poté musela Tasha odložit zbraň a následovat ozbrojence do kanceláře jeho šéfa. Ten nakázal svým poskokům spoutat hosty a během chvilky dámy sám navštívil.
„Nemohla bych být svázaná někde jinde? S ní se to nedá vydržet,“ stěžovala si Blondýnka.
Muž přitiskl hlaveň zbraně Petře ke spánku a ta ztichla.
„Klidně to zmáčkni,“ pobízela ho Tasha.
„To snad nemyslíš vážně?“


„Slečno Bumpkinová, naši lidé mají stopu, jestli s nimi chcete jet, měla byste sebou hodit,“ probudila ze vzpomínání americkou návštěvu Engelhardtová. Když se Petra chystala dohonit německé komisaře, objevil se Etherton, kterého dlouho nikdo neviděl.
„Kde jste byl?“ optala se ho hned černovláska.
„Musel jsem si něco zařídit,“ odpověděl dotázaný a zeptal se, zda policisté mají něco nového.
„Ještě že jste se zeptal, pojďte rychle nebo nám ujedou,“ zavelela Petra a na svých vysokých podpatkách vyběhla před stanici, kde zahlídla jen zadní část mizejícího Semirova služebního vozu. Na nic nečekala a nasedla do policejního porsche, které zrovna přivezl technik ze servisu, kde bylo na pravidelné kontrole.
„Víte, že je to krádež?“
„Nekradu ho, jen si ho půjčím,“ zašvitořila blondýnka a sešlápla plynový pedál až na podlahu. Stříbrnozelené vozidlo opustilo prostor parkoviště neuvěřitelnou rychlostí. Bonrath se zrovna díval z okna, když se Petra rozjížděla, když v tom k němu přistoupil Hotte a řekl: „Takhle se to dělá!“
Dieter se na něj s úšklebkem otočil: „Tak si řiď sám, když víš, jak se to dělá.“
„To už se zase hádáte, kdo umí líp řídit?“ vložila se do hovoru světlovlasá sekretářka.
„On si začal,“ hájil se Dieter.
„To není pravda,“ oponovat Horst.
„Tak řekněte Semirovi s Tomem, ať vám vysvětlí, jak se jezdí.“
Touto větou si ale sekretářka pěkně naběhla, rozčilená dvojice uniformovaných policistů se rozhodla ukázat, že jsou schopní řidiči a nepotřebují žádné doučování. Hotte si půjčil starší céčkový mercedes a Dieter se spokojil s passatem. Postavili se vedle sebe, zařadili jedničku a než stačili ujet deset metrů, zastavili o zrovna přijíždějící popelářské auto.

Semir hnal služební vůz, co to jen šlo. Tom na sedadle spolujezdce, pobízel kolegu k rychlejší jízdě, ale ten ho vždy odbyl slovy, že dělá, co může. Když se přibližovali k padesátému kilometru dálnice A4, všiml si turecký komisař kolony před nimi.
„Co je zase tohle?!“ rozčiloval se.
„Sjeď z dálnice,“ zakřičel Tom dvacet metrů před sjezdem.
„Kam to zase jedou?“ divila se Petra, když vůz komisaře Gerkhana náhle změnil směr.

Arrow
Claire pomalu zvedla hlavu, ale tělo ji neposlouchalo a nechtělo se zvednout. Komisařka otočila hlavou a spatřila prázdnou hlavu, chtěla se pohnout, nebo alespoň sáhnout do kapsy a zavolat kolegům, aby jim přijeli na pomoc. Nemohla, hlava jí klesla a mladá komisařka opět ztratila vědomí.

Petra sledovala Semirův služební vůz svým vlastním stylem, takže po několika stech metrech si komisař ve zpětném zrcátku všiml policejního porsche a spojil se s ním, v domnění že se jedná o jeho kolegy,vysílačkou: „Kobra 11, volá Kobru 19, Hotte, kde jste se tu vzali?“
„Musím vás zklamat, tady Etherton,“ odpověděl americký policista.
„Mně se zdálo, že by Dieter jezdil nějak jinak než normálně,“ uchechtl se Turek.
„Myslím, že kdyby vás kolega Bonrath slyšel, nebyl by nadšený.“
„No jo, ale teď mě neslyší, tak si můžu rýpnout,“ osočil se komisař. „Jak jste vůbec zjistili, kde jsme?“
„Slečna Bumkinová, zahlédla zadek vašeho vozu, tak se rozhodla vás sledovat.“
„No dobrá, vypadá to, že víme, kde by mohl být Tashin vrah.“
„Víme, informovala nás paní Engelhardtová.“
„Tak se nás držte, konec,“ uťal rozhovor Semir a vrátil vysílačku na místo, prudce odbočil doprava a zapřáhl další koně, ukryté v motoru vozu. Tom sledoval ubíhající stromoví a všelijaký zelený porost vedle silnice, když už si myslel, že by mohli být na místě, Semir ještě přišlápl plyn.

Traber stál s pistolí u hlavy a stále čekal, co se stane dál, najednou ucítil prudkou bolest v zátylku, zatmělo se mu před očima a sesunul se k zemi.
„Franku,“ hlesla Susanna.
Muž se k ní pomalu přiblížil a namířil jí zbraň do obličeje. „Tak půjdeme, pomalu se otoč a běž, dělej!“
„Chci vidět Gabrielu,“ otočila se znenadání blondýnka.
„Na tu taky dojde, neboj.“
„Nehnu se, dokud mi neřekneš, kde je!“
Muž do ní strčil takovou silou, až spadla na zem. Popadl ji za rukáv saka a vytáhl ji na nohy. „Jak chceš,“ řekl a otočil se zpět na Franka, který stále ležel na podlaze v bezvědomí. Namířil zbraní na bezmocného komisaře a vystřelil.

Policejní porsche řízené Petrou zastavilo vedle Semirova vozu u staré haly bývalé chemičky. Poté co všichni vystoupili, chopil se turecký komisař slova.
„Slečno Bumpkinová, vy zůstanete tady a počkáte, až přijedou posily, Etherton, já a Tom se podíváme dovnitř.“
„Půjdu s vámi dovnitř,“ namítla Petra pisklavým hlasem.
„Počkáte tady, nemůžu se ještě starat o vaše bezpečí,“ oznámil jí Semir.
„Tasha vám něco vyprávěla, že ano,“ prokoukla komisaře blondýna. „Ale to neni pravda, vždycky jsem nakonec byla ta, kdo nás dostal z nebezpečí.“
„To je mi jedno, vy počkáte tady!“ nakázal jí policista a dál se s ní nebavil, odjistil zbraň a následován kolegy se vydal najít cestu do haly. Když se jim konečně podařilo najít okno, kterým do budovy vlezl Frank, ozval se výstřel.
„Co to bylo?“ vyděsil se Semir a doskočil na podlahu, naučeným pohybem zkontroloval nejbližší zákoutí a pokynul svému kolegovi, aby šel za ním. Pomalu se přesouvali k nejbližším dveřím, když zaslechli ženský výkřik.
„To byla Gabriela!“
„Pšš!“ tišil Toma Semir. „Myslím, že to byla Susanna.“

Blondýnka ležela na zemi a držela se za čelo, ze kterého se jí řinula krev po zásahu pažbou únoscovy zbraně. Otočila se na muže stojícího nad ní:
„Ten disk nikdy nedostaneš.“
„Jestli mi ho okamžitě nedáš, tvoje sestra se vydá za Johnnym!“ pronesl s úšklebkem.
„Ty bastarde!“
Sklonil se k ní a chytil ji pod bradou: „Dej mi ten disk nebo tě zabiju.“
„Nemůžeš mě zabít, máš mě jako pojistku, beze mne jsi mrtvý,“ snažila se vyjednávat policistka, věděla, že jí neublíží dokud nebude mít seznam u sebe, ale na druhou stranu nevěděla, co je s Gabrielou a zda je její sestra ještě vůbec naživu. Doufala, že získá čas a ona přijde na plán útěku.
„Jsi na omylu, mám ještě Gabi,“ odpověděl mladík a podpořil tím její myšlenku na útěk. „Koukej se zvednout, dělej!“
„Až mi slezeš z nohy.“
Sjel pohledem na její kotník, který se nacházel pod podrážkou jeho boty, vůbec si nevšiml, že by jí šlápl. Pocit byl správný, jen co se jí přestal dívat do tváře, Susanna prudce vykopla pravou nohu, ale místo kolene zasáhla levé stehno stojícího muže. Zapotácel se, bolest v noze ho na malý okamžik ochromila a blondýnka ho využila k útěku. S hromadou nadávek se za ní vydal s nabitou a odjištěnou zbraní, připraven kdykoliv vystřelit.

Komisaři z dálniční policie konečně nalezli schodiště, opatrně stoupali vzhůru, když si Etherton všiml těla, ležícího pod hromadou dřevěných trosek, na druhé straně haly.
„Podívejte.“
„To je Claire,“ pronesl Tom.
„Postarám se o ni, vy najděte Susannu,“ rozhodl kapitán a odpojil se od dvojice. Doběhl ke komisařce a zkontroloval jí pulz, byl nitkovitý, ale mladá policistka žila. Z tržné rány na hlavě jí vytékala krev, levou nohu měla podivně zkroucenou pod pravou a proužek zasychající krve v koutku úst znamenal v lepším případě kousnutí do jazyka, v horším poranění plic. Neodvážil se s ní pohnout, jen vedle ní seděl, u ucha měl přitisknutý mobil a volal záchanku. K hale byl otočen zády a když uslyšel podivné zvuky, rychle se otočil.

Tom následoval svého partnera a tiše k němu promluvil, když uviděl tělo postřeleného kolegy Trabera: „Claire, Frank, kdo bude další?“
„Doufám, že holky jsou v pořádku,“ odpověděl šeptem Turek.
Budovou se ozvalo několik výstřelů a na několik dlouhých vteřin se rozhostilo ticho, než se ozvala dunivá rána. Policisté na nic nečekali, zapomněli na postřeleného Franka a rozeběhli se směrem, odkud vyšly výstřely. V půli cesty se však zastavili, protože se před nimi objevila postava se zbraní v ruce.
„Odhoď zbraň!“ přikázal Semir a namířil na osobu před sebou. Jeho modrooký kolega zaujal místo po pravém boku malého komisaře a vyčkával. Osoba před nimi padla na kolena, pistole jí vypadla z ruky... Členové týmu Kobry 11 se na sebe podívali a opatrně se začali přibližovat klečící postavě. Konečně byli tak blízko, že mohli pohlédnout do vyčerpané, smrtelně bledé tváře své bývalé kolegyně. „Susanno,“ vydechl Tom a rychle k ní přiklekl. Blondýnka se mu zhroutila do náruče.

„Neměla jste počkat v autě?“ zeptal se Henry, když se před ním vynořila Petra.
„Říkala jsem vám, že nebudu jen tak čekat, navíc jsem zaslechla střelbu a věřte mi, že budu radši tady s vámi, než venku sama.“
„Dobrá, jak myslíte, zůstaňte tady,“ Bumpkinová na něj upřela naštvaný pohled, ale kapitám pokračoval, „půjdu se podívat po Kranichovi s Gerkhanem.“ Zvedl se a podal jí služební zbraň komisařky Mendesové: „Snad s tím umíte zacházet.“
„Umím,“ ujistila ho.

„Susanno, prober se. Kde je Gabriela? Slyšíš?“ naléhal Tom a třásl s jejím tělem.
Semir k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno: „Neboj, najdeme ji.“
„S tím vám můžu pomoct!“ ozval se před nimi mužský hlas. Stál naproti komisařům a díval se přímo do pomněnkových očí vyššího muže zákona. Jak čekal, spatřil v nich vztek a strach. Tom se díval na Gabrielu, která měla u hlavy chladnou hlaveň policejní beretty, ale na rozdíl od něj vypadala klidnější, tedy do té doby než uviděla Susannino nehybné tělo.
„Ty hajzle,“ sykla směrem za sebe.
Muž se zasmál a stiskl brunetčinu paži o něco silněji, až vyjekla.
„Pusť ji!“
„Copak, tobě se nelíbí, že mám tvojí ženušku?“
„Jestli jí zkřivíš jediný vlas, tak tě zabiju,“ vyhrožoval Kranich.
„Teď mi nabídneš, abych si místo ní vzal tebe, co.“ vysmíval se mu brunet.

Etherton vyběhl po schodech a našel krvácejícího Franka, klekl k němu, ale než stačil přiložit dva prsty na krkavici, komisař otevřel oči a hned se chtěl postavit na nohy.
„Ležte!“
„Susanna...“
„Neviděl jsem ji.“
Kapitán pomohl Traberovi do sedu a donutil ho zůstat na místě, poté se vydal dál. Zaslechl rozhovor čtveřice stojící na chodbě, měl štěstí, protože po jeho levici byly dveře vedoucí do další části rozlehlé budovy. Bylo mu jasné, že by komisařům nijak nepomohl, kdyby se objevil vedle nich a tak se rozhodl najít jinou cestu, vešel do dveří a opatrně, aby nešlápl na dřevěné podlážky, které zakrývaly díry v podlaze, se dostal na druhou stranu místnosti, kde byly druhé dveře. Vykoukl a před sebou uviděl zády otočeného muže, jak drží rukojmí a před ním stojí jeho němečtí kolegové.
Potichu se k muži přiblížil a se slovy: „Odhoď zbraň!“ mu přiložil hlaveň zbraně na zátylek.
„Čekal jsem, kdy se objevíte, kapitáne.“
„Ricku?“ zděsil se Etherton.

Arrow
„Neříkejte, že jste překvapený.“
„Jak si mohl zabít Tashu, byla to tvoje přítelkyně?“
„Bylo to těžký, ale musel jsem.“
„Stejně jako u Johnnyho?“
„To bylo něco jinýho, Johnny byl brácha,“ Rickovi jakoby se zaleskly v očích slzy, ale pokračoval dál a stále pevně držel Gabrielu. „Tu noc, co zemřel, jsem mu nabídl, aby do toho šel se mnou. Odmítl, nechtěl být zkorumpovaný polda, jako jeho brácha.“
Do rozhovoru se zapojila Gabi. „Proč jste nechal Susannu odjet s tím CD?“
Uchechtl se. „Byla to součást plánu, moji šéfové chtěli dostat disk ze států a za hranicema ho prodat, ale proč vám to vykládám. Ustupte, nebo je po ní!“
Tom se podíval na svého kolegu, ten mu pohled opětoval, ale nakonec oba ustoupili. Ovšem Etherton stále mířil Rickovi na hlavu a nechtěl ho nechat odejít.
„No tak, kapitáne, odložte tu zbraň, přece nechcete, aby tady paní Kranichová kvůli vám zemřela.“
„Sakra, Ethertone, nechte ho jít,“ přikázal americkému policistovi modrooký komisař. Chvíli čekal, než zajistil zbraň a schoval ji do pouzdra. Rick chytl Gabrielu za vlasy a táhl ji směrem ke schodům. Komisaři zůstali stát na chodbě a teprve až jim dvojice zmizela z dohledu, se pustili do pronásledování.

Policejní vozy uháněly po dálnici, služební lexus Engelhardtové jel v popředí následován automobily zásahové jednotky.
„Kobra 1, všem vozům, vypněte majáky, až se budeme přibližovat k chemičce. Konec.“

Petra klečela u Claire a kontrolovala její životní funkce, když spatřila po schodech jdoucí dvojici. Potichu se schovala za sloup a čekala, až projdou kolem. Opatrně se postavila za muže a zamířila na něj pistolí.
„Pusťte ji!“ přikázala mu pisklavým hlasem.
„Nevystřelíš,“ odpověděl a stále držel brunetu za hnědou hřívu.
„Říkám, puť ji,“ zopakovala svou žádost.
„Nevystřelíš,“ trval si na svém.
„Nevěříš mi?“
„Nejdřív ji musíš odjistit,“ řekl a zbraň jí z ruky vytrhl. „A co uděláš teď?“ zakřenil se a ukořistěnou zbraní zamířil na blondýnku.
Na schodech za nimi se objevili policisté, Tom se Semirem okamžitě tasili, ale Etherton je zastavil:“Odhoďte to.“
Komisaři nevěřili vlastním uším. Jak je možné, že si toho nevšimli?
„Vy taky?“ zeptal se Gerkhan.
„Skvělý herecký výkon, opravdu,“zmínil se Kranich, když ho i s malým kolegou Etherton přivazoval k zábradlí.
Petra stále zírala do hlavně a čekala. Rick nepohnul ani brvou a šklebil se.
„Slečno Bumpkinová, otočte se,“ požádal ji kapitán, sebral Tomova želízka a připoutal ji k ležící Mendesové.
„Okamžitě mě pusťte!“ křičela za mizející trojicí.
„Gabrielo!“ stačil zavolat Tom, než mu žena zmizela z očí.
„Sakra, tohle se nemělo stát.“
„Semire, tohle nám teď nepomůže,“ obořil se na partnera modrooký komisař.
Etherton si sedl za volant Semirova služebního vozu, Rick si sedl na zadní sedadlo vedle Gabriely a společně odjeli.

Několik minut po odjezdu únosců začala před halou zastavovat policejní vozidla, ze kterých vyskákali uniformovaní policisté, následováni kolegy ze zásahové jednotky. Anna Engelhardtová vystoupila ze svého lexusu, nasadila si neprůstřelnou vestu a vydala se mezi prvními prohledávat rozlehlou budovu. Postupovala opatrně, najednou se ve vysílačce ozvalo: „Našli jsme v patře dvě zraněné osoby.“ Zahnula za roh a spatřila připoutané kolegy. Gestem jim naznačila, aby byli potichu, ale Tom nahlas a zřetelně řekl: „Jsou pryč,“ a tiše dodal „...i s Gaabrielou.“
Anna uložila zbraň, od jednoho z kolem jdoucích policistů si půjčila klíčky od pout a komisaře osvobodila.
„Co se tu stalo?“
Než jí kdokoliv stačil odpovědět, ozvala se blondýnka připoutaná ke zraněné Mendesové.
„Mohl by mě někdo osvobodit?“
Černovláska podala klíček Semirovi, čekala s rukama založenýma na prsou, až jí podřízení informují o dění za posledních několik hodin. Po schodišti za nimi již běželi zdravotníci, aby se ujali zraněných policistů a jeden záchranný tým se zastavil u Claire, která byla v bezvědomí.

Etherton sjel z dálnice na lesní cestu, po které pokračoval asi pět kilometrů, než zastavil před polorozpadlou chatou. Rick vytáhl brunetu z vozu a vedl ji do chaty, tam ji hodil na zem a připoutal ji k trubce vedoucí z podlahy do vedlejší místnosti. „Co se mnou chcete dělat?“ zeptala se, aby řeč nestála.
„Chvíli se tě tu necháme, pak se uvidí, když budeš hodná, můžeš s námi odjet.“
„Ricku,“ spustil kapitán. „nemůžeme ji přece vláčet s sebou.“
„Říkám, že se uvidí.“
„Nechci vám do toho mluvit, ale mám docela hlad,“ ozvala se v rohu sedící Gabi.
Henry se podíval na svého kumpána: „Taky bych něco pojedl.“
„Dobrá, v lednici by něco mělo být, dojdeš si tam sám, nebo ti to mám přinýst?“
Když se vrátil s obloženým chlebem v ruce zpět do pokoje, sedl si na pohovku a pustil televizi.
„...dnešní policejní akce byla opět neúspěšná. Teď už je tu se mnou i vrchní komisařka Engelhardtová z oddělení dálniční policie. Paní Engelhardtová, mohla byste nám říci o dnešní akci více, máme informace, že bylo zraněno několik policistů.“ Tmavovlásku zabrala kamera: „Je mi líto, ale nemohu vám vzhledem k probíhajícímu vyšetřování sdělit žádné informace.“
„Ale je pravda, že bylo zraněno několik vašich kolegů?“ zeptala se reportérka a na záběru bylo vidět, jak dva pracovníci pohřební služby nakládají do vozu rakev.
„Ano, několik komisařů bylo zraněno,“ potvrdila jí Anna.
Kapitán popadl ovladač a začal přepínat kanály, na většině z nich zrovna běželo televizní zpravodajství, všude se mluvilo o policejní akci. Znovu stiskl čudlík a na obrazovce se objevil trio z Harryho Pottera.
„Na co to koukáš?“ otázal se mladý brunet.
„Tenhle díl jsem ještě neviděl,“ odpověděl Henry a sledoval, jak Hermionu zvedá do výšky hnusný obr.
„Drápe, okamžitě mě polož na zem! Hned!“
„Vypni to! Musíme získat ten disk.“
„Já vím, ale snad si můžu odpočinout,“ namítl.
„Fajn,“ rezignoval Rick a odešel do kuchyně pro jídlo sobě a brunetce.

Komisaře Trabera naložili zdravotníci do sanitky za jeho hlasitého ubezpečování, že je v pořádku a do nemocnice nepotřebuje. Jakmile ho však Engelhardtová sjela pohledem, změnil názor a poslušně se nechal naložit do vozu. Naopak Claire byla pořád mimo a tak protestovat ani nemohla. Susannin stav byl vážný a do nemocnice ji transportoval vrtulník.
„Asi bychom se měli vrátit na služebnu,“ navrhl Semir a ostatní s ním souhlasili. Když se komisař Gerkhan vracel ke svému vozu, netušil, že jeho plechový miláček je pryč.
„Moment, kde je moje auto?“
„Porsche tu stojí, ale to tvoje tu není,“ odpověděl mu Tom.
„Až se mi ten grázl dostane do rukou,“ zuřil Turek.
„Myslím, že tvoje auto má Etherton.“
„Tak to máme výhodu, popkud vím, tak na vašem autě by mělo být zařízení GPS, podle kterého bychom ho měli najít.“
„Je mi líto slečno Bumpkinová, ale nejsme v Americe, policejní rozpočet není tak velký, aby bylo na každém voze GPS,“ vysvětlil jí vyšší komisař.
„Potom tedy...byste měli vyhlásit pátrání.“
„To máte pravdu,“ souhlasil Semir a sedl si do policejního porsche a chopil se vysílačky.
Poté co se spojil s centrálou, vyhlásili kolegové pátrání, ale po služebním voze komisaře Gerkhana, jakoby se slehla zem.
„No jo, ale jak se teď dostaneme na služebnu?“
„Jak, přece autem,“ odpověděla mu mírně pobavená blondýnka a sedla si za volant sříbrnozeleného sporťáku.
Semir se podíval na svého kolegu. „Na mne nekoukej, já dozadu nejdu,“ ujistil ho Kranich a pokynul mu, aby nasedl. Turek začal prskat a vyhrožovat, že raději půjde pěšky, než by vlezl na zadní sedadlo v porsche. Jeho partner se s ním nechtěl dohadovat, sedl si na místo spolujezdce, Petra nastartovala, zařadila zpátečku a obrátila vůz. Semir jen sledoval, jak se vůz rozjíždí a mizí za plotem do chemičky. Poté se otočil a uviděl Frankovo auto zaparkované na druhé straně objektu. „Věděl jsem, že nebudu muset na zadní sedačku,“ ušklíbl se komisař. Než ale doběhl k vozu, nastoupil do něj uniformovaný policista a odjel. To samé se stalo s vozem, kterým přijela Susanna a tak hnědooký policista zůstal úplně sám v opuštěném objektu bývalé chemičky.

Jakmile Engelhardtová dorazila do kanceláře, zavolali si k sobě Toma s Bumkinovou. Ti ji nenechali dlouho čekat.
„Kde je Semir?“
„Víte, Šéfová, trochu se zrdžel v té chemičce,“ odpověděl popravdě Kranich, blondýnka stojící vedle něj přikývla.
„Cože?“
„Nechtěl jet s námi,“
„Řekl, že raději půjde pěšky,“ dodala rychle Petra.
„Proboha, co si zase vymýšlí?“ divila se Anna. „Tak až přijde, řekněte mu, že ten disk jsme našli v Susannině voze.“
„To je všechno?“
Přikývla a vyprovodila je z kanceláře.

Po několika hodinách zastavil před služebnou dálniční policie taxík, z něj vystoupil vrchní komisař Gerkhan. S naštvaným výrazem podal taxikáři peníze, otočil se, prošel kolem prázdného parkovacího místa, kde obvykle stálo jeho služební auto, a vešel do dveří. Hotte s Dieterem na něj s nevraživostí koukali, protože se jich dotklo, že se komisař nechtěl vtěsnat na zadní sedadlo jejich vozu. Bezeslova prošel kolem jejich a Petřina stolu do své kanceláře, kde se posadil na židli a sledoval Bumkinovou s Tomem, kteří se mu smáli.
„Ha, ha, moc vtipný, kdyby se tady slečna posadila dozadu...“
„Tenhle tón si vyprošuji.“
Semir se nenechal přerušit: „...nemusel jsem jít hodinu pěšky, než mě napadlo zavolat si taxi, jehož řidič byl ještě větší zloděj než ten, co jsem ho minulý měsíc zatýkal za to, že přepadl transport peněz a sebral 30 milionů eur!“ zuřil turecký policista.
„Máme ti od šéfové vzkázat, že disk byl nalezen v Susannině autě a...“
„Jak jsou na tom naši zranění?“ zeptal se komisař.
„Frank je mimo nebezpečí a měli by ho za pár dní pustit, Claire ještě nenabyla vědomí, ale neměla by mít žádné následky.“
„A Susanna?“
Tom sklopil hlavu...

Arrow

Ještě než stačil cokoliv říci, rozezvoněl se na jeho stole telefon. „Dálniční policie, Kranich.“ Muž na druhé straně mu sdělil zprávu, kterou nečekal. Držel sluchátko v pravé ruce a v očích ho začaly pálit slzy. Nepřítomný pohled směřoval někam za svého kolegu. Ten se okamžitě zeptal, co se stalo.
„To...bylo z nemocnice,“ hlas komisaře zradil uprostřed věty. „Susanna...zemřela...“
Semirovi se zamlžil výhled a na tvářích ucítil teplo kanoucích slz. Nezmohl se na slovo, stál mezi dveřmi a ztěžka oddechoval.

Anna se musela trochu protáhnout, to sezení za stolem a vyplňování všech těch papírů, jí už lezlo na mozek a záda měla ztuhlá víc než normálně. Zvedla hlavu a skrz skleněnou výplň dveří své kanceláře spatřila dění v protější místnosti. „Co se zase děje?“ zeptala se sama sebe, zvedla se od stolu a zamířila přímo do kanceláře kolegů Gerkhana a Kranicha.
„Tome, Semire, jste v pořádku?“
Ani jeden jí neodpověděl.
Pohlédla na Petru, která smutně zírala na desku Semirova psacího stolu.
„Stalo se něco?“ položila další otázku.
Bumpkinová si uvědomila, že ani jeden z komisařů své nadřízené neodpoví a tak se ujala slova: „Susanna,“ víc říkat nemusela. Černovláska okamžitě pochopila, co se stalo a zůstala stát jako opařená.

Když Etherton konečně dokoukal film, otočil se na svého kumpána, který čistil zbraň. „Už jsi na něco přišel?“
„Koukám, že ta blbost skončila.“ odpověděl mu chladně.
„Musíme získat ten disk a zbavit se jí.“ pokynul směrem k sedící zajatkyni.
„Se mnou si nedělejte starosti, můžete mě tu klidně nechat.“
„Tak na to hodně rychle zapomeň, kočičko. Pojedeš s námi, jsi naše pojistka.“ spařil ji Rick.
„Stejně z toho nevyváznete živí. Jste přeci policajti a víte, jak končí takovéhle akce.“
„Protože jsme policajti, tak víme, jak akci dokončit, aby nás nechytli a věř mi, dokud tě budeme potřebovat, zůstaneš u nás.“
„Jak myslíte, ale já vás varovala.“ Gabriela si poposedla a spustila nanovo: „Musím si odskočit.“
„Sakra ženská.“ zaklel Henry a odpoutal ji.
Mladší zločinec se ušklíbl, hupsnul do křesla a s pivem v ruce si pustil noční zápas NHL.

Podivné nálady v kanceláři Kobry 11 si všimlo i několik uniformovaných kolegů. Jako první se odhodlala Petra, pomalu se zvedla od stolu, než se odhodlala vstoupit, na chvíli se zastavila. Zhluboka se nadechla. Naposledy se otočila na zaražené policisty a zaklepala na skleněnou výplň kanceláře. Anna se otočila, jakmile si sekretářka všimla zarudlých očí a slz na tváři své nadřízené, sevřelo se jí hrdlo a nezmohla se na slovo. Tíživé ticho v budově dálniční policie přerušilo hlášení z vysílačky.
„Kobra 4, centrále.“
„Mluvte, Kobro 4,“ vyzval svého kolegu policista u pultu.
„Vůz komisaře Gerkhana byl spatřen nějakými turisty před hodinou na dálnici ve směru Kolín – Jih.“
„Teď už můžou být kdekoliv,“ utrousila Bumpkinová, opřená zády o stěnu.
„Centrála, rozumím a konec.“

Pomalu otevřel ztěžklá víčka, ostré světlo ho bodlo do očí, tak je radši znovu zavřel. Druhý pokus o to rozhlédnout se, kde to vlastně je, byl méně bolestivý pro oči, ale stále je nedokázal nechat otevřené. Možná za to mohla únava způsobená ztrátou krve, možná odeznívající narkóza, ale vrchní komisař Traber znovu usnul.

Nálada na stanici dálniční policie byla i nadále pod bodem mrazu, většina policistů už odešla domů. Zůstala tu jen pětice pracující na případu únosu manželky jednoho z komisařů. Semir seděl naproti svému kolegovi a pročítal složku s informacemi o kapitánu Henry Ethertonovi. Vedle pravé ruky měl postavený hrníček s kávou a před sebou malou svačinu, kterou mu přivezl Hertzberger z jednoho nejmenovaného fastfoodu. Tom se pro změnu začetl do složky poručíka Ricka Robertse s šálkem silného, černého čaje. Obě Petry seděly u Anny v kanceláři a snažily se společně s černovlasou vládkyní služebny objevit nějaké vodítko ve spisech zavražděných kumpánů dvou zkorumpovaných policistů. Okolo druhé hodiny ráno se ozval Semirův mobil, komisař se protáhl a přijal hovor. Byla to jeho žena a chtěla se zeptat, kdy hodlá přijít domů, ale když jí vysvětlil, že dnes nedorazí, vzteky zavěsila. Modrooký komisař se jen pousmál a dále se věnoval spisu. Turek se nenechal rozhodit, napil se již vystydlé kávy a šel si uvařit další. Tomovi začala padat hlava a než se jeho kolega vrátil z kuchyňky, usnul jako dřevo s hlavou položenou na stole. Semir se pousmál, párkrát zívl a během deseti minut zařezával jako dřevorubec po náročném dni v lese. Ani jeden z nich nezaregistroval odchod trojice žen, které se je pokoušely vzbudit a donutit k odchodu domů, ale ani jednomu se nechtělo opouštět říši snů. Po několika marných pokusech to vzdaly a odebraly se každá do své postele.

Gabriela se probudila po noci strávené na zemi celá rozlámaná a dožadovala se kafe. Rick ji nejdřív seřval za to, že ho budí tak brzo, ale nakonec vylezl z pelechu a společně s Ethertonem si udělal snídani. Na nebohou zajatkyni zbyly jen studené zbytky vajíček a špinavá voda, která měla představovat její pravidelnou ranní dávku života budiče. Na druhou stranu byla ráda, že jí vůbec dali najíst, naposledy se pořádně najedla...no bylo to už dlouho, co si pamatovala. Od té doby, co byla těhotná, v sobě jídlo dlouho neudržela, tak se teď jen modlila, aby se neobjevila ranní nevolnost. Její modlitby vyslyšeny nebyly, volnou rukou si překryla ústa a vydala nepopsatelný skřek, kterým upozornila své věznitele, aby si jí všímali, jinak jim pokropí podlahu.
„Sakra, co je?!“ rozčiloval se mladší z únosců.
Gabriela se mu snažila naznačit, že už v sobě snídani dlouho neudrží.
„Dělej, odpoutej ji!“ nakázal Henry, který se zvedl od stolu a trochu popošel, aby ho v případně ven vyslané žaludeční šťávy náhodou nezasáhly.
Rick stačil jen taktak uhnout brunetce z cesty a pak už jen oba slyšeli nechutné zvuky, vycházející z koupelny.
„To bylo těsný,“ obrátil se kapitán na poručíka, který ho obdaroval vyčítavě-zuřivým pohledem a odešel se nadýchat čerstvého vzduchu.
Když se Gabriela vrátila, podíval se na ni starší muž lehce znechuceně.
„Nekoukejte na mě tak,“ osočila se na něj. „Nemůžu za to, to příroda.“
Etherton nechápal, znovu ji připoutal.
„Kdybys potřebovala zase, řekni včas,“ s tímto odešel ven za Rickem.

Promnul si ztuhlý krk, několikrát zakroužil hlavou a rameny a poté se podíval před sebe, kde stále spal jeho kolega. Pomalu vstal, došel do kuchyňky, udělal čerstvou kávu a ve dvou šálcích ji donesl do kanceláře. Jeden hrníček postavil vedle spícího partnera, lehce do komisaře strčil.
„Semire, vstávej, už je ráno.“
„Ještě...áúuh.“ komisařův krk na tom byl obdobně jako ten Tomův a nenechal Turka domluvit.
V ten samý okamžik se ve dveřích objevila Petra následována Engelhardtovou a návštěvou z USA.
„Vy dva jste asi domů nedorazili, co?“
„Víte, šéfová, asi by to bylo zbytečný,“ odpověděl Tom.
„No a navíc kolega Kranich přišel zase jednou včas,“ doplnil ho Semir.
Na stanici se přiřítil Hertzberger, sotva popadal dech, ale nakonec ze sebe dostal tři slova.
„Bonrath...měl...nehodu.“
Všichni přítomní na něj upřeli zrak.
„Kdy?“
„Dneska ráno, když od něj Ulrika odjížděla,“ Hotte se už neudržel a musel se začít smát. „Di...Dieter,“ smál se na celé kolo tlouštík. „nevšiml si jejího,“ znovu se musel začít smát. „auta a ona ho srazila.“
„Hertzbergere, co je na tom směšného?!“ spražila ho Anna.
„Šéfová, když ona se ho jen dotkla a on jak se lekl, tak spadnul do záhonu růží a víte, jak si na nich zakládá. Počkejte, až ho uvidíte.“
Během několika minut se přibelhal Bonrath s ovázanou hlavou, a poškrábaným obličejem. Kolega Müller se začal smát okamžitě, co ho spatřil. Na první pohled bylo jasné, že jejich spolupracovník nenavštívil lékaře, ale že ho ošetřila jeho milá paní učitelka. Krásná mašlička zdobící temeno hlavy, několik náplastí se srdíčky na rukou a rtěnka na tváři, vysvětlovalo všechno.
„Bonrathe, jak to vypadáte?“ zeptala se Anna, když se trochu uklidnila a nasadila vážnou tvář.
„Podle Ulriky, jako rytíř.“ odpověděl zamilovaný dlouhán.
„Vy se mi snad zdáte,“ ulevila si šéfka a odešla do své kanceláře, kam za ní za okamžik přišla blonďatá sekretářka.
„Co je to?“
„Výsledek z balistiky, kulka, co zabila Susannu,“ Petra se odmlčela, aby dala Anně možnost se vzpamatovat. „odpovídá kulce, kterou byl zastřelen Marty Jameson.“


Pokračování příště Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Hartmutt


Založen: 11. 11. 2007
Příspěvky: 6
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
UUh! tak tohle jsem necekal:-DVery Happy...paráda...teda jsem zvědavej, co se bude dít dál, pokráčko, honem - tohle nepřežiju... Laughing Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Chudáci Hotte a Bonrath, ti si taky pořádně neškrtnou... ale čekala jsem teda větší haló, jak se Suss dostavila, že pokráčko prosím. Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ty jo! super, super!!! Wink fakt moc dobrý Laughing napinák, to se mi líbí. jsem ráda, že už je na scéně Suss Wink akorát škoda, že jsi trochu víc nerozepsala ten její příjezd-myslím reakci jejích kolegů Embarassed hlavně teda Franka, že jo... Embarassed Wink
ale jinak skvělý!
těším se na pokráčko!!!

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Nejdříve k tvé skleroze, Cobři! Very Happy Slyšela jsem něco o názvu "Korunní svědek", ale to není podstatný, důležitější je, co nám dá tento název! Cena za život - čí život? Já jen doufám, že nějaký konec, u kterýho budu zase řvát jak želva jako u Rozhodnutí! Very Happy Crying or Very sad Twisted Evil Wink

Jinak moc pěkné, docela Susika lituju, tohle se fakt v jednom životě stihnout nedá, ale Susik si to vynahradí! Very Happy Wink

To Martík: Já si myslím, že to ještě cobra12 rozepíše! Wink A že to bude pěkně barvitá reakce! U šéfky v kanclu se to doufám pěkně rozjede! Wink Twisted Evil Very Happy

No a kdy bude pokráčko? Napětí stoupá a dávka nikde! Tak honem, ať už tu vydím tu krásnou reakci Franka! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Mám tu pro vás menší předvánoční dáreček...
Ano je to pokráčko, takže po delší odmlce další kousek...doufám, že se bude líbit.

P.S. Veselé Vánoce a šťastný nový rok

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No tak to je kekel!!!! Laughing Ta hádka... Ta se mi líbí! Že mu nikdy neodpustí! A já mu to přeju, si to zaslouží! I to, že ho Clair odmítla! Evil or Very Mad Jinak zamilovaný Bonrath... Snad to neskončí stejně neslavně jako v Odplatě! Tentokrát mu to přeju! Very Happy Začínám mít o Susika starost! Snad někdo z CIA nebo kriminálky New York Smile někdo nespolupracuje s těma hochama, kterým bych nakopala! Cool Confused Už se těším, jak podle svého slibu do Silvestra ještě něco napíšeš! Razz
Jinak moc pěkný, začíná se to pkěn vybarvovat! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Další pokráčko, tak si ho užijte do Silvestra bude asi poslední Rolling Eyes Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Šůůůůůůůha
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
No,já si stejně myslím,že se Frank zamiluje do von Landitzové a Mendesová bude mít utrum...A samozřejmě se von Landitzová zamiluje do Trabera
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Juchů! Tak teď nevím! Co jsi mi to říkala s tím těhotenstvím?? Ale samozřejmě moc pěkný! Bych fakt nevěřila, že to udělala Clair, ale jak tě tak znám, ty to určitě zase nějak vyvrbíš! Very Happy
To K.Thaler: No, mám takový dojem, že utrum bude mít Landitzka, ale samozřejmě s tebou souhlasím! Laughing Very Happy

A cobro12, hezky chci další pokrajdo! Jinak chytnu absťák! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
Juchů! Tak teď nevím! Co jsi mi to říkala s tím těhotenstvím?? Ale samozřejmě moc pěkný! Bych fakt nevěřila, že to udělala Clair, ale jak tě tak znám, ty to určitě zase nějak vyvrbíš! Very Happy
To K.Thaler: No, mám takový dojem, že utrum bude mít Landitzka, ale samozřejmě s tebou souhlasím! Laughing Very Happy

A cobro12, hezky chci další pokrajdo! Jinak chytnu absťák! Very Happy


No jo,já to tuším,ale i když bude mít utrum Sasanka(lichotivý název!),tak si to v duchu dovedu do jiného konce...Do,,TraberoLanditzovo"konce a ,,Mendesoabsulutnětotálnědokonalekrachu" Cool Laughing Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Se nakonec bude divit obě Twisted Evil Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Se nakonec bude divit obě Twisted Evil Twisted Evil


Jo,takžeFrank bude s Susannou a někde ve skrytu duše bude myslet na Mendesku...Šmarjá,chudák Sasanka,té to zas jednou nevyšlo,myslím,že ty přítele má jen k tomu,aby zapoměla na Franka,kterého pořád a stále miluje...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Další pokráčko, tak si ho užijte do Silvestra bude asi poslední Rolling Eyes Twisted Evil



Jak,do Silvestra?No tak to teda ne,já taky chytnu absťák,víš,jak jsem na těch povídkách závislá?No tak tohle nepřežiju...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Muchechecheche... Ano, takový haló jsem si představovala. Laughing Ale Claire jsem neměla ráda nikdy, já bych ji střelila omylem místo Susanny... Embarassed Laughing Ale jinak skvělá pokračování. Wink

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
cobra12 napsal:
Se nakonec bude divit obě Twisted Evil Twisted Evil


Jo,takžeFrank bude s Susannou a někde ve skrytu duše bude myslet na Mendesku...Šmarjá,chudák Sasanka,té to zas jednou nevyšlo,myslím,že ty přítele má jen k tomu,aby zapoměla na Franka,kterého pořád a stále miluje...

Anebo nabude ani s jednou,to je taky možný
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
Jelikož jsem starý sklerotik a zapomněla jsem, jak se tahle povídka původně jmenovala, tak si nejsem jistá jestli je název správně...pokud ne, moc se omlouvám, ale nic hezčího jsme nevymyslela...je možný, že si časem vzpomenu a povídku přejmenuju na původní název, ale s tím spíše nepočítejte, to víte já a můj přítel Alzheimer Embarassed Laughing

Jinak doufám, že se povídka bude líbit Embarassed


Hm,jak to myslíš,Alzheimer,podel fotky si moc mladá na Alzheimera!!!!!!!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
K.Thaler: Můj Alzheimer nemá s věkem nic společného, my to máme v rodině...a k tomu s kým na konec bude Frank, to bych teď neřešila...stejně to nemá cenu, o jeho osudu je rozhodnuto Twisted Evil Twisted Evil

SaMarBe: Jsem ráda, že se ti haló líbilo Embarassed Twisted Evil

To All: Pokráčko, příjemnou zábavu a zbytek roku 2007

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
K.Thaler: Můj Alzheimer nemá s věkem nic společného, my to máme v rodině...a k tomu s kým na konec bude Frank, to bych teď neřešila...stejně to nemá cenu, o jeho osudu je rozhodnuto Twisted Evil Twisted Evil

SaMarBe: Jsem ráda, že se ti haló líbilo Embarassed Twisted Evil

To All: Pokráčko, příjemnou zábavu a zbytek roku 2007



Jasně, jen jsem tipovala,nic to neznamená. Tobě taky pěkný zbytek roku a veselého Silvestra

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak, to je jen dobře, Mendeska by mohla zůstat u ledu, dokud si to Frk a Suss mezi sebou pěkně nevyříkají. Wink

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
SaMarBe napsal:
Tak, to je jen dobře, Mendeska by mohla zůstat u ledu, dokud si to Frk a Suss mezi sebou pěkně nevyříkají. Wink

Jj,to bych uvítala,Mendesová by mohla u ledu zůstat napořád

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Jéé, já jsem zase pozadu!! Rolling Eyes Ale moc pěkný, jen se pořád snažím odhadovat, kdo z Amků v tom jede a nějak mi to pořád nesedí, jen ten Etherton! A Clair to přeju, Francouze nemám ráda! I když je poloviční! Evil or Very Mad Mad Rolling Eyes

A k té debatě k Sus a Traberovi - já bych tipovala, že to tu někdo nepřežije a že na náhrobku bude stát Frank Traber - "zemřel pro záchranu osoby, kterou celý život miloval!" Dobře, možná tam nebude to kterou celý život miloval, ale natáhnout brka by už moh! Twisted Evil A Mendesonová může jít hned za ním! Ale kdo by teda pak na dálniční zbyl? Susik? To je málo! Confused Nebudu to hrotit, nechám se překvapit! jen doufám, že konce se nedožiju jako 70 letá baba! Dávám ti čas do konce února! Very Happy

No, to bys měla asi rychle psát, abys to stihla! Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK: Do konce února?? tak to teda nevím to budu zrovna na horách Twisted Evil no to sem nepatří, pokusím se to dopsat, co nejdřív, ale neslibuju, že to bude do konce února.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
JSSVLVKMK: Do konce února?? tak to teda nevím to budu zrovna na horách Twisted Evil no to sem nepatří, pokusím se to dopsat, co nejdřív, ale neslibuju, že to bude do konce února.


Kuš,do konce tohohle roku!A nebo do půlky ledna,protože jsme zvědaví a dávka nikde!A už,než se rozčílím!!!!!!!!!!!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
cobra12 napsal:
JSSVLVKMK: Do konce února?? tak to teda nevím to budu zrovna na horách Twisted Evil no to sem nepatří, pokusím se to dopsat, co nejdřív, ale neslibuju, že to bude do konce února.


Kuš,do konce tohohle roku!A nebo do půlky ledna,protože jsme zvědaví a dávka nikde!A už,než se rozčílím!!!!!!!!!!!


Jo, jenže zase to by bylo moc rychlí, chci být chvíli napnutá, ale zase ne moc jako to bylo s rozhodnutím! Very Happy To to trvalo přes termín bůhví jak dlouho! Very Happy Ale ne, dopiš to kdy chceš, ale hlavně, ať to má nějaký luxusní konec jako Rozhodnutí! Twisted Evil už vidím všude krev, bude sranda! Laughing

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
No s mým tempem to bude do konce příštího roku Laughing Laughing Twisted Evil

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
cobři, jak tě tak znám, tak se ani nedivím! Ty jsi schopná to dopsat, až 31.12. 2009! Ale je pravda, že když se ti dá čas, tak to stojí za to! A vzheledm k tomu,. že si chci zase jednou luxusně počíst, dávám ti čas do kdy chceš! Laughing A ještě malý buzer! Jak je možný, že tu francouzkou tlamu neodprádkli? Klidně ať spolu Traber a von Landitzová nespí, ale ať ta lama má pohřeb! Evil or Very Mad Je příjemná jak osina v temným místě! Evil or Very Mad Mad

ALE JINAK PĚKNÝ, VŽDYŤ TY VÍŠ! Very Happy Very Happy Very Happy

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK napsal:
cobři, jak tě tak znám, tak se ani nedivím! Ty jsi schopná to dopsat, až 31.12. 2009! Ale je pravda, že když se ti dá čas, tak to stojí za to! A vzheledm k tomu,. že si chci zase jednou luxusně počíst, dávám ti čas do kdy chceš! Laughing A ještě malý buzer! Jak je možný, že tu francouzkou tlamu neodprádkli? Klidně ať spolu Traber a von Landitzová nespí, ale ať ta lama má pohřeb! Evil or Very Mad Je příjemná jak osina v temným místě! Evil or Very Mad Mad

ALE JINAK PĚKNÝ, VŽDYŤ TY VÍŠ! Very Happy Very Happy Very Happy


Heh,to máš pravdu,myslím,že pokračování se dočkám v 50,a to je mi teprv deset...

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
No s mým tempem to bude do konce příštího roku Laughing Laughing Twisted Evil



No tak co,mám pravdu,že se dočkám pokračování v 50?Já doufám,že ne,napětí sa dá krájet a dávka příběhu nikde!!!!!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:

No tak co,mám pravdu,že se dočkám pokračování v 50?Já doufám,že ne,napětí sa dá krájet a dávka příběhu nikde!!!!!


Karin neboj se, v úterý zasednu ke kompu, vyplodím pokráčko o ničem, možnám tam někoho odkrouhnu, ať je to trochu červenější a hodím vám to sem... a když ne, tak se dočkáš v příštím roce Laughing Laughing Cool

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
cobra12 napsal:
K.Thaler napsal:

No tak co,mám pravdu,že se dočkám pokračování v 50?Já doufám,že ne,napětí sa dá krájet a dávka příběhu nikde!!!!!


Karin neboj se, v úterý zasednu ke kompu, vyplodím pokráčko o ničem, možnám tam někoho odkrouhnu, ať je to trochu červenější a hodím vám to sem... a když ne, tak se dočkáš v příštím roce Laughing Laughing Cool


OK,beru tě za slovo,ale pozor,v úterý už je,z pohledu dnešního dne,příští rok,ovšem pokud jsi nemyslela 2009,že ano. Razz

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
No tak koukám, že jsem dvě pokráčka prošvihla Embarassed teď jsem to ale napravila...
Musím říct, že je to skvělé! Wink jsem napnutá! ta Tasha je nějaká podezřelá, vůbec se mi nelíbí...
Tak honem piš, piš, ať můžem číst dál Wink

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Tak jsem si tuhle povídku konečně přečetla Laughing Koukám že se komisaři pěkně činí Laughing Laughing Laughing Suss pracuje pro Amíky, Frank je ještě větší nekňuba než jindy... a Tom měl mejdlo, po kterém bylo všem zle XD Laughing Laughing Laughing

Jsem zvědavá, jak tohle dopadne... a snad se už nic nestane Rickovi, je milý Laughing Laughing Laughing

A dostala mne tahle věta:
„Ale šlo to. Za tu dobu cos byla pryč, jsem zrušil dvě služební auta, šéfovou polil kávou, Semirovi jsem hodil na hlavu šanon se spisy a nakonec jsem prospal striptýz předoslavě mých narozenin.“
Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Tak je tu kraťoučké pokráčko, abyste někteří nedostali absťák Laughing Laughing no tak ne no. Kdy bude další dílek, to vám teď vážně neřeknu, tak si vychutnejte aspoň těchto několik řádků, příjemné čtení.

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
"...Claire vyměnit za Susannu.“
„Nebo za to CD.“ dodal Henry.
„Jo nebo nám ji pošlou po kouscích.“
„Franku, nech toho. Najdeme ji a celou.“


Někdy je Frank drsný pesimista Laughing Laughing Laughing Laughing

Určo se Suss nic nestane... nebojte se!! Laughing Laughing A Tasha je hustá Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všel: to máš pravdu s tím Frankem Laughing

Chudák Semirek, jak dostal sodu od šéfový Mr. Green
jinak moc pěkné Wink

Tak honem! co bude dál? Wink Twisted Evil

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Mě by jen zajímalo, na jaké straně je Tasha a Etherton! Vzheledm k tomu, že tam nejsou žádné postavy, které by byly ty záporné, předpokládám, že nás tyto dvě postavy ještě něčím překvapí! Wink

Ale zase klasika, moc pěkné to bylo! jsem zvědavá, jestli se Traberův pesimismuv opravdu splní! Ne že by mi to zrovna vadilo! Very Happy Twisted Evil

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pokráčko! Dneska o něco delší než to včerejší, doufám, že se bude líbit.
Jinak bych ho dnes věnovala JSS..., protože na mě celou dobu dohlížela a pořád otravovala Laughing Laughing není to myšleno záporně, ale ta přestřelka bude...

P.S. Přeji příjemné počtení Wink

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
ale nebyl o moc úspěšnější než sedláci u Chlumce

Tak tahle hláška naprosto dokonalá! To se zase jednou něco povedlo! Very Happy

soused od vedle začal bušit na mokrou stěnu a hlasitě nadávat

jsem netušila, že sousedím s Traberem, ale jnak v pohodě, ho za to pivo přijdu proplesknout, takhle mi promočit zeď! Very Happy Very Happy

můj žaludek snese cokoliv, ať už je ráno nebo večer

Tak to je snad poprvé, co měl Hotte pravdu! Very Happy

Moc pěkný, jsem s ezase nasmála, jen čekám, kdy se tam objeví nějaká ta mafie nebo kdo že to chce to CD a Sus! Very Happy
Tak ať už tu mám dalších pět stránek! Víš, že máš šibeniční termín, než začneš dělat MO! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 627
Bydliště: KTU
Odpovědět s citátem
Dílek skvělý... ALE....

Hartmutt měl na KTU docela fofr, takže stříbrné sportcoupé prohlížel jiný technik, což se z počátku Frankovi nelíbilo, ale co měl dělat.

Taky se mi to nelíbí! Franků, tentokrát sme za jednooo!!! Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Martík


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 39
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Etherton se cestou z KTU pokusil navázat s Frankem hovor, ale nebyl o moc úspěšnější než sedláci u Chlumce

to bylo výborný!!! Laughing
moc pěkný dílek, jsem napnutá, co se bude dít dál Wink honem honem pokráčko! (já vím, jsem hrozná Embarassed ) Laughing

_________________
"Když vtipkuješ, řekni mi to předem, abych věděl, že se mám smát."...Frank
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 361
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
A já pořád nevidím žádnou interakci Suss a Frka, žádná Mendeska mě nezajímá. Evil or Very Mad Laughing Laughing

_________________
-> archiv povídek
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
SaMarBe napsal:
A já pořád nevidím žádnou interakci Suss a Frka, žádná Mendeska mě nezajímá. Evil or Very Mad Laughing Laughing
Nooo,to jsme dvě,já nechápu,co tam ta Mendeska eště dělá,ta by měla bejt podle mě někde na Marsu!

_________________
,,Předjelo mě prase!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
SaMarBe and K.Thaler Mendeska tam bude ještě hooodně dlouho Twisted Evil Twisted Evil a nějaká interakce Frka a Suss, no možná se něco objeví, ale nic neslibuji Cool Cool

P.S. pokráčko snad do konce týdne

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Sice krátké ale aspoň nějaké -> POKRÁČKO!!!
Snad se bude líbit. Twisted Evil Twisted Evil

btw speciální dávka Hartyho pro Všelku Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 303
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Juchů! Tak to začíná být napínavý!!!! Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Wink Razz Cool Twisted Evil Tak 11! Hmm, jako jsem jak špagát! Very Happy Co má asi s tím Tasha společného? Můj osobní názor je ten, že žádný! Ale mýlím se, nebo ne? No, dozvíme se, až dodáš další pokráčko, tak ať už tu je! Very Happy Wink

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Pokráčko!

V dnešním díle nečekejte žádné závratné zjištění, ale doufám, že se vám bude líbit.

JSS...snad se tam poznáš Twisted Evil Laughing Laughing Laughing

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Cena za život
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 3  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma