AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Oznámkujte mou kratičkou povídku, prosím, jako ve škole:
1
100%
 100%  [ 4 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 4

Roztržený svět
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Krapet zamotaná povídka, ale naprosto vyjadřuje to, jak se v poslední době cítím. Snad se vám bude líbit, psala jsem ji se srdcem na dlani...

EDIT: Sepsáno po shlédnutí dílu z XII. série, Nemesis.


Roztržený svět



Pomoc. Prosím, pomozte mi...
Křičela jsem do tmy a do ticha, snaže se nedát najevo svůj stále více sílící strach. Vždy jsem věřila, že v důležitých okamžicích mého života zůstanu chladnou, ale jak jsem cítila, že mne ochromuje panika, uvědomila jsem si, že jsem lhala sama sobě.
Prosím, přijďte sem někdo... kdokoliv! Snažila jsem se na sebe upozornit, ale můj hlas mne zradil a místo tónů se mi z hrdla dralo jen tlumené syčení. Náhle se ozvaly kroky.
Netušila jsem, čí jsou: Vždyť kdo by mne mohl navštívit v mé osamocené cele, do které mne uvěznilo vlastní vědomí? Víra v neskutečný zázrak, kterou jsem si po léta snažila vštípit, se však konečně vydrala na povrch, počala mi tepat v srdci a vháněla mi do morků kostí hřejivé teplo. Co blázníš, okřikla jsem se. Je tu pomoc. Znovu se dostaneš na denní světlo, uvidíš!
Ruka.
Chňapla po mně a stiskla mne pevným, surovým pohybem. Zůstala jsem stát, zkoprnělá a s očima na vrchu hlavy. Kdyby mi fungovaly hlasivky, křičela bych. Ale takhle jsem musela zůstat zticha.
Další kroky a další ruce přicházely dál a dál a já se cítila jako moucha, vlákaná do zavařovací sklenice. Nespočet dlaní mi svíral obě paže a znemožňoval mi jakýkoliv, i sebemenší, pohyb. S mou kůží se začalo dít něco zvláštního a já mocně zalapala po dechu. Ach, ty dlaně!!
Pomalu, mravenčími krůčky, mi začínalo docházet, co a hlavně kdo se mne dotýká. Každá ruka byla totiž něčím... zvláštní, jiná! Byla tam jedna, která byla upracovaná, zhrublá od mechanické práce; druhá byla mužská, pevná a zvyklá svírat zbraň. Třetí patřila ženě a dle stisku to byla ta, co je zvyklá vše vést a organizovat, velký mozek všech přítomných. Zbytek byl nepřeberný: Ale každá část, každá dlaň mi zmateně vyprávěla svůj příběh...

Mučili mne, doteď mám jizvy, vždyť to dobře víš. Utekl jsem, ale za jakou cenu? Vidělas má záda? Zničili mi je a já neodpouštím, ač bych měl. Nenávidím je, slyšíš? Ale musím dělat správnou věc... A je to velmi těžké... Já vím, že si myslíš, že potřebuješ obejmout. Pomoci. Ale kdo z nás to potřebuje víc?

Zemřel mi. Myslel jsem, že jsem na světě sám... to je hloupost, viď? Mám kolem sebe tolik lidí, tolik přátel. A přesto mi tak chybí. Čím to je, nevíš? Vím, že nepovíš, i kdybys věděla. On mne chápe, ne jako ostatní co jen drmolí slovíčka soustrasti. Ale ty mlčíš. A přesto vím, že mi rozumíš...

Tohle jsem vůbec nechtěl, ale asi je to tak nejlepší. Jsem tu vlastně docela užitečný... Přesto se každý večer sám sebe ptám, zda dělám správnou věc. Jsem snad špatný člověk, když nad tím uvažuji? Kdybych to nedělal já, byl by na mém místě někdo jiný. Ale jak by to dělal... snad se stejnou láskou jako já či s větší? Odpověz!

Můj život je jen snůška blábolů, jedna velká, zničená troska. Podívej, co se ze mne stalo. Chtěla jsem kariéru, ale teď? Kde je má rodina? Kde je ten dům, o kterém jsem snila, kde je předzahrádka, kde mne vítá věrný pes, kde na mne čeká můj muž? Ano, mé myšlenky nejsou a nemohou být správné, ale přesto bych tohle všechno chtěla mít. Avšak zasvětila jsem život práci. A nemohu ji jen tak opustit...

Jsem pod drobnohledem a hledám únik, pomůžeš mi? Nebude to snadné, ale jsem již unavená. Možná se to nezdá, ale můj elán se začíná pomalu vytrácet společně s mým vychováním. Co jen pár let s buranským partnerem dokáže, je k zbláznění...

Nezbývá mi jen doufat, že tu pár let ještě zůstanu. Možná i víc než pár. Bez nich bych totiž byl nicka, nebyl bych ničím. Oni uskutečňují akci zatímco já se babrám v papírech a provádím kontroly na silnicích. Není to zrovna vděčná práce, ale dělám ji rád...


Nemohu vám pomoci, nemohu! Mermomocí jsem se pokusila udělat krok, ale marně. Drželi mne pevně a jeden po druhém mne zahlcovali svými problémy. Ne, už dost, prosím... už... „DOST!!“
Poslední slovo ze mne vyrazilo jako korkový špunt z nejlepší lahve šampaňského. Všichni okolostojící mne pustili a všude kolem mého strnule stojícího těla byly slyšet kroky. Zavřela jsem oči a zacpala si uši. „Dost, dost, dost!“

Když jsem rozevřela víčka, všude byla tma. Tma a ticho. Jen z dálky se chvílemi ozývalo tlumené houkání, které se mi zdálo povědomé, jako by patřilo někam do mých snů. Tohle však bylo skutečné a čím déle jsem na svém místečku stála, tím blíže a hlasitěji se zvuk ozýval, práskaje mi v hlavě jako bič městského kočího. Upírala jsem oči do tmy a snažila se zachytit i tu nejmenší molekulu světla. V dáli se k mému úžasu objevily dva malé, světlé body a rychle se přibližovaly. Čekala jsem a upírala do nich svůj zrak. Byly blíž a blíž, až se dostaly na takovou vzdálenost, že jsem pochopila, co to je.
Polkla jsem. A poslední, co jsem slyšela, byl zvuk. Zahoukání, které roztrhlo můj svět...


Konec...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Re: Roztržený svět
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Skvěle napsáno, milá Všelko... po dlouhé době (snad promineš upřímnost) zase cítím, že Ti psaní skutečně jde a zase se vrátil Tvůj styl. Jsem za to moc ráda, snad to znamená, že se tu objeví více a více Tvých dílek. Mou první reakcí na toto dílo bylo (potlačené) nutkání utéci do nějakého koutku a brečet.

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 458
Odpovědět s citátem
Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad Crying or Very sad

Chápu tě... Embarassed
(I když díl jsem neviděla. Embarassed )
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
kajusia: Děkuji moc *215* Mhm, můj profesor, filosof Vránek, si ji ode mne vyžádal Embarassed Vyjde v našem časopise.. a hned pod tím bude výklad "co je to existence" XD Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing A díl... to nevadí. Ale moc se mi líbil Embarassed Embarassed

Woxys: Děkuji Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Tak tenhle díl si opravdu dalo práci udržet od těla, aby na mne nepadla tak tíživá atmosféra. Vzdala jsem to, protože jsem si dovedla představit ty pocity až moc dobře. Tohle dílko nepotřebuje empatii, ono ji samo vyvolává.

    Nepřišlo mi zmatené, ne když jsem řádky letěl očima...a tvůj styl, svírající, pohlcující,...nemyslím to jako negativa, ...ti musím rovněž pochválit.


_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Fí: děkuji mnohokrát za Tvá slova Embarassed Styl se musí ještě vypilovat, ale pokud Ti přijde "pohlcující", je to jen dobře Embarassed Embarassed

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Moc pěkné, je fakt, že jsem si po dlouhé době zase vzpomněl na Chrise Shocked

Mučili mne, doteď mám jizvy, vždyť to dobře víš. Utekl jsem, ale za jakou cenu? Vidělas má záda? Zničili mi je a já neodpouštím, ač bych měl. Nenávidím je, slyšíš? Ale musím dělat správnou věc... A je to velmi těžké... Já vím, že si myslíš, že potřebuješ obejmout. Pomoci. Ale kdo z nás to potřebuje víc?

(...)

Nezbývá mi jen doufat, že tu pár let ještě zůstanu. Možná i víc než pár. Bez nich bych totiž byl nicka, nebyl bych ničím. Oni uskutečňují akci zatímco já se babrám v papírech a provádím kontroly na silnicích. Není to zrovna vděčná práce, ale dělám ji rád...


Tahle pasáž se mi z dílka líbila nejvíc...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Eron: Á, děkuji Very Happy Tohle jej jedna z povídek, na které jsem hrdá Embarassed Smile Hehe, první část, cos vložil do příspěvku, je jasná, o koho jde.. ale víš, o kom je ta druhá? Very Happy Cool Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 193
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Eron: Á, děkuji Very Happy Tohle jej jedna z povídek, na které jsem hrdá Embarassed Smile Hehe, první část, cos vložil do příspěvku, je jasná, o koho jde.. ale víš, o kom je ta druhá? Very Happy Cool Laughing


Myslím si, že je o Semirkovi Laughing Ten si všechny smrti bere strašně vážně... Cool Sad
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 684
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
eron: kdepak... Nezbývá mi jen doufat, že tu pár let ještě zůstanu. Možná i víc než pár. Bez nich bych totiž byl nicka, nebyl bych ničím. Oni uskutečňují akci zatímco já se babrám v papírech a provádím kontroly na silnicích. Není to zrovna vděčná práce, ale dělám ji rád... není o Semirkovi Smile o tom je jiná část Smile

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 511
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak nejdřív musím říct, že z téhle povídky mám stejný pocit, jako z The Sixth Sense a to je brrr... Nevím, asi bych vážně uvažovala o sebevraždě.

Ty myšlenky jsou úžasné... Nevím, jestli jsem uhodla správně, nejsem si vůbec jistá - radši bíle: 1 - nejsem si jistá, možná Chris? Vůbec nevím, odhaduji dle série 2 - Semir? 3 - Hotte, Bonrath, Hartmut? 4 - Anna (líbí se mi asi nejvíc) 5 - jedna ze sekretářek? 6 - Hotte, Bonrath?

Hmm... ona se pohnout nestihla... já nevím, jestli bych se pohnout chtěla.

Mrazivá, ale skvělá povídka, vážně se mi líbila. Moc dobře propracovaná, skvělé metafory a hraní si s jazykem. Tleskám, Všelko.

_________________
mrtvá jako tahle sajta; pokud něco potřebuješ, zkus poslat sz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Roztržený svět
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma