AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Tiramisu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 510
Odpovědět s citátem
Povídka je věnovaná SaM, Smile



Jednou za rok si část osazenstva kolínské dálniční tiše povzdechla, druhá se těšila.
I Frank Traber a jeho kolegyně dostali od šéfové obálku s pozvánkou na policejní ples. Jednou ročně se sešli policisté z celého Kolína na společenské akci spojené spíše s konverzací a popíjením alkoholu, než s protančenými střevíčky a polobotkami.
Frank ostentativně vzdychl a pohodil obálku na kupku papírových složek na své části stolu.
“Proč?” zaskučel jako raněné zvíře.
“Ale prosím tě,” utnula Susanna jeho litánii o tom, kterak si musí do pátku sehnat oblek a koupit nové boty, nemluvě o holící pěně a strojku, posadila se a s nadšením otevřela obálku, zvědavě koukajíc na její obsah.
Pochvalně pokývala hlavou. Grafici si letos dali opravdu záležet a pozvánka byla jednoduše úžasná.
Okamžitě začala přemýšlet o šatech, líčení, doprovodu...
V hlavě se jí rozblikal červený vykřičník.
“Franku?”
Muž zbystřil. Jakmile Susanna nasadila tenhle lehce vrkavý tón, znamenalo to blížící se průšvih, lépe řešeno pěkně veliký průser.
Neodpověděl, jen se na ni zkoumavě podíval.
“Půjdeš se mnou, viď?”
Připadal si, jako by ho sevřela železná klepeta pasti a zarývala se mu do masa.
“Co mi zbývá.” zabručel. “Ale vem si na sebe něco sexy.”
“Ohol se.” opětovala mu ťafku blondýnka.
“Ani náhodou.” rozesmál se. “Sejdeme se přímo v Muzeu?”
Přikývla. Svou pozornost už půl minuty upírala na zprávu z technického a starosti s plesem byly pro tento okamžik zapomenuty.

Předsálí se pomalu vyprazdňovalo. Lidé se pomalu přesouvali do hlavního sálu, aby si našli svá místa u stolů a objednali si první drinky.
Přešlapoval netrpělivě sem a tam, aby nestál trapně na jednom místě.
V obleku se cítil nepříjemně, černé polobotky ho tlačily, společenské konvence nesnášel. To, co slíbil Susanně, splnil. Jeho tváří se holící pěna ani holící strojek nedotkly.
Kývnutím pozdravil Kranicha s partnerkou. Partnerka nevypadala moc nadšeně, že dorazili o něco později, než měl ples začít, Tom s tím byl smířen. Dochvilnost mu nikdy nic neříkala.
Za to Susanna byla vždy dochvilná, ale dnes... Kde se mohla zdržet?
Někdo mu poklepal na rameno.
“Ahoj,” usmála se na něj ústa zvýrazněna rudou rtěnkou.
Galantně ji pomohl z kabátu a měl co dělat, aby ji nesvlékal očima. Vlastně měl potíže, aby se jí díval do očí.
Susanna se vždy pěkně oblékala, ale byl rozdíl mezi jejím pracovním outfitem a její večerní róbou. Rudá na ústech korespondovala s rudým odstínem látky zahalující většinu jejího těla, dobře kontrastujícím s bělobou dobraných šperků a šálu omotaného kolem štíhlých paží. Výstřih končící hluboko mezi prsy a střih odhalující valnou část zad však nenechával všechny na pochybách, jak přitažlivá mladá žena je.
Jakmile si všimla, jakým způsobem se na ni Frank dívá, podotkla kousavou poznámku o slintajícím psu nad kusem flákoty.
“Potvoro.” zašeptal ji muž do ucha, když se mu její levačka obtočila kolem pravého lokte.
“Burane.” oplatila mu stejnou mincí.
S vkročením do hlavního sálu, plně již obsazeného, byla žabomyší válka zažehnána.

Vlastně je nechtěl tak moc opít. Sklenici s vínem udržoval u obou během večera docela plnou a musel uznat, že i to rudé víno, které popíjela její rudá ústa, podkopávalo jeho silnou vůli.
S další a další hodinou mu ruka klouzala po jejích zádech níž a níž, jejich taneční kreace byly odvážnější a hladina alkoholu v krvi vyšší.
Ne nadarmo se tanec přirovnává k sexu ve vertikální poloze. Podtočil si ji pod rukou a přitiskl k sobě víc, než bylo vhodné. Na hrudi cítil, jak se její prsa zvedají a klesají, ústa lapají po ztraceném dechu a čelo se leskne potem. Její nos se ocitl blízko jeho a její dech cítil na své tváři.
Rozesmála se a odcházela k jejich stolu.
“Wow, na něco máte vážně talent, komisaři.” pochválila jeho taneční vedení Susanna a zahnala ještě ve stoje žízeň dalším hltem vína. Nečekala na jeho doprovod, posadila se na židli a natáhla své dlouhé nohy pod stolem. Posadil se naproti ní a ušklíbl se, když ho šťouchla špičkou nohy do kotníku, aby ji pod stolem udělal místo.
“Taneční boty jsou sice pohodlné, ale nejsou všemocné.” povzdychla si.
“Snad jsem tě už neutahal?” Traberova kravata se už před hodinou ocitla spolu s tmavým sakem převěšená přes židli a nyní si s oním pruhem látky pohrával v rukách.
“Totálně.” Nemohla si pomoct a zívla, samozřejmě i v opilosti nezapomínala na matkou vštěpovaná pravidla slušného chování a zvedala ruku k ústům.
Pokaždé, když viděl, jak se jeho kolegyně prezentuje za všech okolností jako slečna z vyšších kruhů vedena k tomu, aby nikdy nikomu neukázala své nízké lidské pudy a potřeby, měl chuť ji nějakým způsobem urazit, ukázat ji, že je jako běžný človek ze střední třídy, prostě a jednoduše ji napráskat na holou.
Snad za to mohl alkohol, který pouze dovolil běžně spoutaným myšlenkám a chutím spustit se ze řětezů.
Hrubě ji popadl za tu zvedající ruku.
“Tak si ještě naposledy zatančíme, princezno.”

*
S nechutí otevřela své zelenohnědé oko. Podle světla v místnosti odhadovala, že se hodinová ručička dávno přehoupla přes jedenáctku a možná se už vesele šourala k jedničce.
Naštěstí byl víkend, což znamenalo, že ji vlastně ani nemělo dělat starosti, kolik je hodin.
Hlava po tom množství vína, co včera zkonzumovala, bolela a vlastně ji bolelo celé tělo.
Nahé tělo.
A až doteď tiskla svůj zadek do horkého klína druhého nahého těla za sebou.
S kocovinou se jí do hlavy pokoušelo dostat její morální dvojče. Nejdřív chtěla svést vše na to, že byla opilá, ale sama se svou inteligencí uznala, že to bylo velmi podlé zbavení se zodpovědnosti.
Jakmile Frankovi v taxíku sklouzla ruka na její stehno schované jen pod tenkou vrstvou látky, ona se v duchu tetelila blahem i díky té horkosti, která z jeho dlaně sálala, a neodtáhla se, bylo rozhodnuto. Jediná vteřina stačila a on věděl, že mu dovolila pokračovat a vlastně ho k tomu i přinutila.

Sám byl překvapen, jakou rychlostí se vše zvrtlo.
Věděl, že je k ní přitahován jako můra je lákaná světlem pouliční lampy, ale vždy to přičítal rozdílu spolupráce s mužem a spolupráce se ženou.
Bylo však v jejich spolupráci pár momentů, kdy ho jeho mysl varovala, aby si dával zatraceně pozor. Třeba ten večer, kdy poprvé zjistil, jak dobrou je tanečnicí. Vteřiny, kdy se jejich tváře ocitly blíž, než by bylo profesionální, ale vzápětí oba uhnuli pohledem a pronesli nějakou rádoby vtipnou ťafku.
A ten ples, šaty, víno...
Chtěl přestřihnout to pletivo, co si za tu dobu, co spolu pracovali, v duchu kolem její osoby omotal a taky to udělal.
Ještě víc ho překvapil fakt, že to Susanna chtěla.
Už na chodbě, když se pokoušela z titěrné kabelky vytáhnout klíče, se k ní zezadu přitiskl, ruce vklouzly pod kabát a přes rudou látku hnětly její prsa. Přisál se k jejímu krku a možná ji tam zanechal modřinu, to však bylo nepodstatné.
Žena mu sama šla vstříc a hýžděmi se tiskla k jeho slabinám.
Málem zlomila klíč, než se ji povedlo provést úkon trvající většinou pouze několik vteřin. Přišlo jim to v tu chvíli hrozně k smíchu.
Sotva za nimi zaklaply dveře, Traber na nic nečekal, rychlým pohybem shrnul vše, co leželo na komodě v předsíni a Susannu na ni posadil.

Ráda by potichu vstala a postavila by vodu na čaj, ale Traberovy dlaně ji objímaly, jako by byla nějaký polštář.
“Možná ten nejlepší, jaký za poslední dobu měl.” pochválila sebe samu v mysli a dál ležela bez hnutí.
Bylo ji jasné, že jakmile se pohne, Franka probudí. Přesto to však zkusila, ale jeho sevření zesílilo a jeho nos ji začal tlačit do levé lopatky.
Chtěla, aby se probudil?
Štíhlé prsty si pohrávaly s knoflíkem držícím povlečení peřiny u sebe.
Doufala, že si oba odpustí ten trapný rozhovor zabývající se tím, co se v noci stalo.
Zhluboka se nadechla.
A že se toho stalo. Několikrát. Různě. Šíleně.

“Ne, ne, ne!” chechtala se, když ji táhl ke stolu v kuchyni.
“Ale ano,” utnul její protesty. Nedočkavě ji začal vyhrnovat šaty.
Překvapeně vyjekla, když ji popadl za zadek, vyzdvihl a najednou ji na téměř nahé zadnici zastudila tmavá deska stolu.
Přišlo jí to děsně vtipné.
Frank ji vyhrnul šaty ještě výš a odhalil bílou kůži na ženině břiše.
Susanna se zaklonila a nechala ho, aby ji prsty polechtal kolem pupíku. Tiše vzdychla, jakmile se jeho ruce ocitly na jejích prsou schovaných za tenkou látkou šatů.
Líbilo se mu, jak se prohýbala, spokojeně mručela, když ji tlačil na prsa proti kostem hrudního koše.
Přitlačil na ni, aby si lehla.
Zatímco první číslo bylo výbuchem dlouho skrývaných emocí, tohle si chtěl užít. Chtěl, aby skučela, cukala se, šílela.
Kousl ji do břicha, pak se zuby zahákl za lem luxusních kalhotek, které měla Sus na sobě a pomalu je stahoval dolů. Jakmile se zbavil krajkových tang, rozhodl se ji vysvléct ze šatů. Pomohl ji se znovu posadit, stáhl ji tenká ramínka šatů z ramen a shrnul vršek šatů až k pupíků. Pak ji chytil za zadek a přitáhl si ji k sobě blíž.
Měl ji před sebou na stole, jako kdyby byla jen kus skvěle připravého masa, který si může napíchnout na vidličku a vychutnat si jeho skvělou chuť.


“Ty dobytku,” zavrčela, těžko říct, na čí adresu, když si uvědomila, co všechno padlo za oběť jejich nočního bláznění.
Oblíbená soška domácího bůžka, který ji každé ráno popřál při odchodu z domu štěstí, byla rotříštěná a střepy se doteď válely na linu v předsíni nedaleko jejich lodiček potáhnutých zlatým saténem.
S láskou opečovávaná bonsaj už nestála na knihovničce v obýváku, její krátké větvě se zapletly do dlouhého vlasu světlého koberce.
Dokonce se jim povedlo natrhnout plátno jednoho z mála obrazů, do kterých se rozhodla investovat.
O šatech ani nemluvila.
“Susanno, nech toho!” zabručel Traber nevrle.
Nečekala to a lekla se. Mimoděk při přemýšlení ťukala pěstěným nehtem do onoho knoflíku, se kterým si už notnou chvíli hrála a tím muže ležícího za sebou probudila.

Ta tam byla předsevzetí o nepití a dnes si musel nést následky jejich porušení.
Společenská únava je mrcha a drží se člověka i druhý den. A pokud jde ruku v ruce s fyzickou únavou, člověk nemá chuť nic dělat.
Koutek úst se zkřivil v úsměvu.
Tušil, že když to bouchne, bude to stát za to, ale že to bude až taková smršť...
V hlavě začal skládat úržky nočních vjemů.
Bílá prsa.
Zadek, který mačkal.
Susannina pusa přivádějící ho k šílenství a následně stisk zubů v místech, která se nekoušou. Měl co dělat, aby ji jednu nevrazil.
Její dlouhé nohy omotané kolem jeho boků.
Přitiskl se k ní. Jeho levačka stiskla ženino prso.
“Dáme si repete?”
*
“Jau, máš nějaké násilnické sklony, ne?” brblal a mnul si prsa, přes něž se táhly rudé škrábance.
Pokrčila rameny, stulila se do klubíčka a užívala si doznívající orgasmus. Klín ji pulsoval a ona byla jak rozháraná kočka. Zas by na něj vyšpulila zadek, aby se chytil na osvědčené ženské lákadlo.
Něžně ji pohladil po tváři a z čela ji odhrnul pramen vlasů. Pokračoval v hlazení blonďaté hlavy a druhou rukou si ji přivinul na hruď.
“Neboj, hodlám si dát další číslo,” uchechtl se.
To už to z ní ta samota jde už cítit? Na jeho drzou poznámku nereagovala. Vnímala jenom horké dlaně a lidské teplo. Samotnou ji překvapil fakt, jak moc ji tohle chybělo. Až by brečela, jak ji to zasáhlo.
Její myslí se šířil klid a tělo malátnělo.
Přikryl ji nahá ramena zahřátou peřinou a vstával. Sexu sice nikdy nebylo dost, ale dalším tělesným potřebám člověk neporučí, neb nejen sexem živ je člověk.

Její byt mu vždy připadal hrozně sterilní. Netýkalo se to vybavenosti bytu, protože Susanna jako každá ženská měla na různých místech cetky a lapače prachu. Tu byla soška, tam obraz, tibetská mísa, nebo aspoň vonná tyčinka se svíčkou.
Všechno to však bylo z jiné cenové a on si chtě nechtě připadal jako blb. I při pohledu do skříňky s proprietami na přípravu sypaného čaje či čerstvé moka kávy raději popadl mlýnek s kávovými zrny v zásobníku, aby ji ty serepetičky nerozbil. Stačilo, co rozbili společně.
Spíš vytušil, než by šel najisto, kde má smetáček a zametl nejhorší střepy u kuchyňského stolu. Své nohy měl rád a nerad by dnes ještě řešil doktora.
Co se to v noci do háje stalo?
Co teď s tím?
A proč je ta ženská tak nespokojená?

Horká sprcha sice pomohla k očistě těla, nemohl se však zbavit pocitu, že šlápl do hutného hovna, na nohách má pořád jeho nepříjemný odér, jeho kůže ten smrad absorbuje a přijímá za své přirozené aroma.
Nepěkně zaklel a přehodil přes opěradlo židle rudou látku doposud ležící na podlaze.
“Tak tady jsem tě svlíkl,” ušklíbl se.
Nevěděl, proč vlastně uklízí, zatímco Susanna spí ve vedlejší místnosti.
Snad kvůli tomu, že je to Susannin byt, svatyně čistoty a pořádku, kterou on v noci opakovaně znesvěcoval.
“Susanna je rozmazlený fracek.” ulevil si a promnul v prstech krajku jejího prádla, co našel u okna.
Málokdy před ním Von Landitzová ventilovala osobní trable, přesto však pochopil, že ve svých letech pořád nemá vyřešené vztahy, dětské bolístky, titěrné problémečky narušující její stabilitu.
Bylo mu to k smíchu. Když se rozhlédl kolem sebe, tak ta holka měla od malička vše, na co si ukázala.
“A to je možná ta chyba,” zabručel.

“Životní zkušenosti praví, že když jsi šťastná, přijde totální průser a rázem je z tebe hromádka sebelítostivýho neštěstí.”
Byla to jedna z těch krásných chvil, kdy ze sebe přiopilý Frank Traber chrlil moudra a věnoval ji kus ze svého času, aniž by v tom byly pomačkané plechy, mrtvoly a uzavírky na dálnici.
Ten večer, po těžkém dni v práci, kdy řešili náročný případ, který byl spíš náročný ne z technického hlediska, ale z toho psychologického, už to nevydržela a sesypala se. Udivený Traber ji držel za rameno, když ho poprosila o společnost. Nechtělo se ji do prázdného bytu, rána byla ještě čerstvá a ona potřebovala dnes s někým mluvit, nebýt mezi těmi důvěrně známými čtyřmi stěnami, byť pokročilá hodina spíš nabádala k padnutí do postele než návštěvě nějaké hospody..
Podnik mohl vybrat lepší, pravda, ale co by chtěla ve dvě v noci za luxus.
S nádechem se ji do plic dostal cigaretový kouř než potřebný kyslík a hlavu měla s každou minutou v tom pajzlu otupělější a otupělejší.
“Von Landitzová, klid,” upil ze své sklenice. “Zas si někoho najdeš, vždyť jsi hrozná kost.”
Zasmála se jeho lichotce, podle záblesku v jeho očích přesvědčená o její pravdivosti a vzápětí by mu jednu nejradši vrazila.
“Jen se proboha dívej po někom normálním, co nebude nabubřelej panák, jo?”
“Hele!” ohradila se. Naráz vypila půl sklenky děsného patoku, který tu nosil název vína, jež zahlédl akorát z rychlíku.
Rozhodla se jít do protiútoku, aby změnila téma rozhovoru.
Partička mlaďochů u vedlějšího stolu začala bujaře zpívat vulgární popěvek a ona byla nucena přitisknout se k Traberovi, aby ji vůbec slyšel.
“A co ty, Franku, jak jsi na tom? Jsi šťastný?”
Její rty ho polechtaly na uchu a on prudce ucukl.
Verbálně ji nikdy neodpověděl. Objal ji kolem ramen, rozkýval ze strany na stranu a přinutil ji zpívat s nimi.
Ona si však i přes opilost druhý den pamatovala, jaká odpověď se zračila v šedých očích.

*
S povděkem přijala nabízený šálek kávy. Sice se neubránila úšklebku, když zjistila, že se jedná o obyčejného turka, ale Frankovi musela připsat kladné body. Přehodila přes sebe jen saténový župan, který vůbec nehřál a v boji s chladem nepomáhalo ani to, že ji zábla bosá chodidla. Posadila se, přitáhla si k tělu levé koleno a pravé chodidlo omotala kolem levého lýtka.
“Už ses vyspinkala?” zapitvořil se a posadil se na židli vedle ní.
“Jak se to vezme.” odpověděla a s chutí se zakousla do pečiva máznutého sladkým džemem.
“Díky za ten úklid.”
“Ale...” mávl rukou, popadl druhý kousek přichystaný ke konzumaci a snídal s ní.
Přemýšlel, zda na ni uhodit hned nebo ještě chvíli počkat. Už dlouho měl chuť zajít dál, než dovolovala pracovní etika, než ona sama určila. Chtěl se dozvědět něco z jejího hlubšího soukromí, se kterým se nesvěřovala.
Dlaní ještě víc rozčepýřil rozcuchané Susanniny vlasy. Žena se usmála a on se usmál taky.
Teď nebo nikdy.
“Proč jsi tak nespokojená?”
Neodpověděla, místo toho přežvykovala rohlík.
“Znáš to, Freud měl v jistém směru pravdu a za vším hledej sex nebo pokroucené vztahy s rodiči, mnohdy obsahujicí Oidopovský či Elektřin komplex.” řekla po chvíli, v níž dojedla pečivo a vypila hroznou kávu, kterou ji Frank s dobrými úmysly připravil.
Ve vteřině, kdy se rozhodoval, zda šlápnout do vosího hnízda jejích myšlenek, ji položil dlaň na předloktí.
“Znám i neznám.” přiznal. “Jen to nechápu. Měla jsi přece vše, co jsi chtěla, ne?”
Frankova upřímnost ji překvapila a zároveň pobavila. Dávno už tušila, že Frank si narozdíl od ní z dětství nese šrámy ne sociálního, ale hmotného rázu.
“Pokud jde o hračky, elektroniku, knihy, koníčky, tak ano. Měla jsem vše, co jsem si přála.”
“Ale?”
“Chyběly mi vřelé city.” její hlas byl tišší než tikot hodin. Bylo to i po těch letech pořád bolestivé téma a ona měla pocit, že se v té napůl zhojené ráně začala šťourat rezavým hřebíkem.
Stisk ruky na předloktí zesílil.
“Co bylo, bylo.” usmála se žena. “Řešila jsem to s odborníky, nějakým způsobem se to přece jen vrací a člověku nezbývá, než se s tím prostě smířit a neplácat se v tom.”
“Typický,” zamumlal Traber, natáhl se pro další rohlík a rozhodl se tu nepříjemnou pravdu, jež pořád visela ve vzduchu, zajíst.

Postel.
Mnoho válek se rozhodlo v posteli. I tato se měla rozhodnout právě v tomto kusu nábytku.
Susanna ležela na boku a pozorovala Frankovu nahou hruď pravidelně se zvedající a zase opadající.
Saténový župan spíš odhaloval než zahaloval její štíhlé tělo.
Frank ležel na zádech, ruce za hlavou, oči zavřené a poslouchal tichý šelest ženina dechu.
Mlčeli. Neměli proč mluvit, nebylo o čem. Přesto však ve vzduchu visela jediná otázka a ani jeden na ni nechtěl odpovědět první.
Frank Traber byl srab. Nevěděl, zda chce, zda si vůbec umí představit, že by s VonLanditz tvořili pár, tak, jako třeba Tom Kranich, neustále tokající u sekretářčina stolu, až si z něj Petra Schubert dělala legraci.
Při té představě se ušklíbl. Ze začátku by se oba určitě snažili, kousali by se do jazyků a polykali škodolibé poznámky. Po čase by je ta námaha začala unavovat a hlavně štvát. Jazykům by oba nechali volnost, a nakonec by vzduchem létaly nejen nadávky, ale také talíře.
Byl srab.
Nechtělo se mu o nich rozhodnout, proto to nechával na ženě ležící od něj ani ne půl metru, i když pocitově byli od sebe vzdálení asi tak, jako jsou od sebe daleko Mars s Jupiterem.
Souhlasil by, kdyby blondýna pocítila potřebu s ním chodit, nejen spát?
I přes katastrofický scénář, co načrtla jeho mysl, by do toho šel. Možná právě proto, aby v sobě zabil poslední zbytky naděje, co by, kdyby.
Susanna přece musela aspoň tušit, že byly doby, kdy by za tu možnost být její přítel dal všechno.
Časem vystřízlivěl.
Věděla to. Bude to ona, kdo to rozhodne.
Prohra, výhra, smír, kapitulace.
Jedna část prahla, aby překonala sama sebe, dopřála si trochu štěstí, druhá nekompromisně nabádala k logice.
“Asi jsem navždy ztracená a hrozně se nenávidím.” pomyslela si a pousmála se. “Frank je přece skvělý chlap. V posteli nám to klape.” přemlouvala sama sebe. “Právě.” vzdychla. “Bude nám to klapat i mimo postel?”
Padl poslední výstřel a bylo dobojováno. Nebyli mrtví, poražení, vítězové. Byli tu jenom oni dva.
*
Byl krásný letní den. Mhouřila oči, i přesto, že měla oči schované za tmavými brýlemi.
Rudé letní šaty odhalovaly dlouhé štíhlé nohy a do holých ramen se opíral příjemný vánek.
Upila ze šálku horkou hořkou kávu a rozhlédla se kolem sebe. Její pohled ulpěl několik vteřin na mladičkém páru u protějšího stolku. Slečna tiskla mladíkovu ruku a mladík objednával občerstvení. Jakmile číšník odešel, plně se věnoval své slečně a neustále ji dával letmými dotyky najevo svou přízeň. Bylo to milé.
Vševědoucně se pousmála.
Kdysi takovým slečinkám záviděla, dnes bylo vše jinak.
Kývla na číšnici, která šla kolem vedlejších stolů a objednala si tiramisu.
Měla by si o víkendu odpočinout a zaměřit se na sebe. Vyplavit rychlou procházkou po okolí města do krve pořádnou dávku endorfínů a zakončit to večerním během v parku.
Mladý pár odcházel, ruce propletené.
Číšník před ní postavil objednaný zákusek. Cítila, jak se ji v ústech ještě před prvním soustem sbíhaly sliny, jak buňky vysílaly signály typické chuti dřív, než se jich sladký krém dotkl.
Nabrala na vidličku krém a ochutnala.
Sladkost v ústech vyvolala dávnou vzpomínku na jiné tiramisu, šálek kávy, horké dlaně.

“Přinesla jsem nám něco sladkého.” volala od dveří vedoucích do bytu a shazovala z nohou béžové lodičky.
“A já k tomu udělal kafe. Dle instrukcí.” uslyšela Frankovo zabručení.
Pomyslela si něco o nechutném kafi s logrem, nahlas ale jeho iniciativu kvitovala.
“Stejně si říkám, že jsou to zbytečné cavyky.”
“Prosím tě,” zaprosila očima. “Přišla jsem z práce, chci si odfrknout.” posadila se ke stolu, kde byla připravená káva a rozbalila balící papír skrývající sladkosti.
Frank nedbal na její prosíky, popadl ji do náruče a odnesl do ložnice. Stejně se to od něj tak nějak očekávalo, že ji přefikne, tak proč čekat.
A dohoda byla jasná. Sex, žádný vztah, občas spolu strávit večer, aby byli oba spokojeni, maximálně víkend.
Ani neprotestovala, když si bez nějaké větší předehry rozepnul poklopec a stáhnul ji z boků světlé kalhoty a bílé kalhotky.
První číslo byla vždycky rychlovka. Druhé bylo delší, pomalejší, tempo si určovala Susanna a jako dohru chtěla trochu mazlení. Třetí, pokud na něj vůbec došlo, bylo podle něj. Žádné mazlení, jen sex, klouzání zpocených těl, zarývání nehtů a zubů do kůže, tělesná rozkoš blížící se určitému stavu šílenství.
Plácl ji po nahém zadku a podotkl, že by si to tiramisu teď klidně dal. Ba dokonce by si ho zasloužil, když předvedl takový výkon.
Ušklíbla se.
“Tak si pro něj dojdi.” odsekla mu jedovatě a schoulila se do klubka.
Po sexu mu vždycky připomínala kočku. Uspokojenou kočku, co stejně byla povahově hrozně vzteklá a sekala kolem sebe.
Ale možná se pletl. Možná se z té vzteklé šelmy stávala vlastně hodná holka, co už konečně dospěla.
Když vstával, stáhla ho zpátky do peřin a omotala své nohy kolem jeho boků.
“Tiramisu počká...” pronesla direktivně.


Ze vzpomínání ji vyrušil číšníkův tichý hlas, zda si ještě objedná.
Kývla na souhlas a objednala si džbánek s malinovou limonádou – specialitou podniku.
Naproti ní se bez zaváhání posadil muž. Pod perfektně padnoucí bílou košilí se rýsovalo vypracované svalstvo a vyhrnuté rukávy ještě více zdůrazňovaly dobře tvarované paže.
“Promiňte, ale to místo je obsazené.” upozornila ho a kdyby mohla, svá slova by doplnila také ráznými gesty. Nejspíš pracovní deformace smíchaná s Traberovým vlivem.
“Škoda.” usmál se tmavovlasý muž. “Kdyby vám ale doprovod nedorazil...” S mrknutím nechal větu nedokončenou a posadil se k vedlejšímu stolu.
Jedna její část ní samé zavrněla. Bylo vždy příjemné, když o ni projevil zájem nějaký muž a tenhle byl přesně její typ. Perfektně oblečený, přitažlivý, kultivovaný.
Přehodila nohu přes nohu a opřela se zády o opěradlo kovové židle.
Kdysi by si dala říct, dnes už ne. Takovým seznámením by si dokazovala, že na to pořád má. Chtěla by cítit, že pořád ještě funguje kouzlo její ženskosti, zvýrazněné její štíhlostí, dlouhými nohami, plochým břichem.
Dnes se minimálně na část věcí dívala jinak. Přivřela oči a nastavila svou tvář letnímu slunci. S každým nádechem, kdy se do její holé kůže opíraly hřejivé sluneční paprsky a v uších zněly rozhovory od ostatních obsazených stolků v cukrárně, se jejím tělem šířil klid. Koutky úst se zvedly v úsměvu.
Plnými doušky si užívala samotu a krásu letního dne, kdy nemusela řešit oběti dopravních nehod, odcizená vozidla a dopravní uzavírky.

Když vstával, stáhla ho zpátky do peřin a omotala své nohy kolem jeho boků.
“Tiramisu počká...” pronesla direktivně.
Frank čekal, že ho Susanna zas přinutí, aby ji ojel, místo toho ho žena přitáhla k sobě a přitiskla se k němu v intenzivním objetí. Přinutila ho položit hlavu na její rameno a rukou zajela do hnědých kadeří.
Frank vycítil, jak je z toho VonLanditzová poněkud nervózní. Jak jsou oba nervozní. Aniž by řekli jediné slovo, věděli, že se konečně oba rozhodli dořešit nedořešené. Hladila ho po nahé kůži zad pořád schované pod šedou látkou trička, vjížděla prsty do vlasů a tváří se otírala o tu jeho, až ji kůže zčervenala, jak ji jeho na dotek drsné strniště podráždilo.
“Tiramisu počká.” zopakovala tentokrát tiše a zadívala se do šedých očí.
Opřel svou hlavu o její čelo, políbil ji na nos a v dlaních sevřel Susanninu hlavu. Nervozně se usmála a doufala, že Frank vytušil, co mu chtěla říct.
Políbil ji.
Políbil ji tak, až se jí zatočila hlava a byla ráda, že leží.
Frank si všiml, jak zareagovala a ješitně se pousmál.
“Myslím, že bychom si to tiramisu přece jen měli dát.”


Cinkala dlouhou lžičkou o stěný skleněného džbánku, na jehož dně rotovaly maliny spolu s krystalky nerozpuštěného cukru.
Ještě před chvilkou pociťovaný klid nahradila nervozita.
Tehdy si u toho tiramisu Susanna dovolila Franka pustit tam, kam ho dlouho pustit nechtěla. Odhalit svou zranitelnost bylo vždy těžké a v situaci, kdy si přes bolavá místa během let přehodila hrubé záplaty, to nebylo jednoduché. Po dlouhém rozhovoru, kdy ji také Frank odhalil několik svých životních kiksů, sebrala poslední zbytek odvahy a doufala, že to nebylo příliš pozdě.
Pustila lžičku, zadívala se na rozvířenou vodou ředěnou šťávu a prsty vrátila neposlušný pramen vlasů za ucho.
Muž, který pořád seděl u vedlejšího stolu, se jí zeptal, zda si k ní přece jen nemůže přisednout. S úsměvem odmítavě pokývala hlavou a překřížila paže na hrudi.
Vzápětí málem leknutím nadskočila, když se ji na tvář přitiskla cizí ústa. To by nebyl Frank, aby ji ze zadu nepřekvapil.
“Omlouvám se za zpoždění, ale vybrat ti kytku dá zabrat.” zabručel na přivítanou. Posadil se na volnou židli naproti ní a pošilhával po její napůl prázdné sklenici s limonádou.
“Nezapomněl jsi na něco?”
“Jasně. Tady máš tu kytku a díky.” natáhl k ní přes stůl ruku s trojicí povadlých karafiátů svázaných s trochou zeleně, druhou rukou popadl sklenici s nápojem a do poslední kapky ho téměř jedním hltem vypil.
Nesnášela karafiáty, přesto tahle kytice byla nejhezčí kytkou, kterou kdy dostala.
“Děkuju.”
Muž se natáhl pro nabídku zákusků.
“Sluší ti to.” podotkl a naplno zaměstnal mysl, zda si vůbec dávat krémový anebo ovocný dortík.
“Mají výborné tiramisu.”
“Tiramisu, říkáš?” uchechtl se Frank a zadíval se do ženiny tváře. Pak mlčky položil doprostřed stolu otevřenou dlaň a počkal si, až mu do ní vklouzla její ruka.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak jsem si konečně udělala čas napsat pořádný koment. Promiň za zpoždění, ale lepší pozdě než vůbec.

"Jednou za rok si část osazenstva kolínské dálniční tiše povzdechla..." - povzdechla si patrně ta část, která ví, že se Gerkhan vytasí s tím manšestrovým oblekem. Laughing

"Jeho tváří se holící pěna ani holící strojek nedotkly." - Awwww, to je taky pro mě? Miluju strniště na Traberovi!

“Potvoro.” zašeptal ji muž do ucha, když se mu její levačka obtočila kolem pravého lokte.
“Burane.” oplatila mu stejnou mincí.

- Awww, match made in heaven!

Pokaždé, když viděl, jak se jeho kolegyně prezentuje za všech okolností jako slečna z vyšších kruhů vedena k tomu, aby nikdy nikomu neukázala své nízké lidské pudy a potřeby, měl chuť ji nějakým způsobem urazit, ukázat ji, že je jako běžný človek ze střední třídy, prostě a jednoduše ji napráskat na holou. - Muhaha, mama likes! Twisted Evil

Princezna! Smile

Sám byl překvapen, jakou rychlostí se vše zvrtlo. - Traber je vždycky hrozně překvapenej, jak se mu to vždycky hrozně zvrtne, ať už na dálnici nebo kdekoliv jinde.

A že se toho stalo. Několikrát. Různě. Šíleně.


Chtěl, aby skučela, cukala se, šílela.


On jí stahuje kalhotky zubama?!?!?!


Dokonce se jim povedlo natrhnout plátno jednoho z mála obrazů, do kterých se rozhodla investovat. Laughing Laughing Laughing Zrovna u tohohle bych ráda věděla, jak přesně k tomu došlo.

...a následně stisk zubů v místech, která se nekoušou. Měl co dělat, aby ji jednu nevrazil. Laughing Laughing Laughing

"hutné hovno" je jedno z nejkrásnějších slovních spojení, které jsem kdy četla Laughing

Dávno už tušila, že Frank si narozdíl od ní z dětství nese šrámy ne sociálního, ale hmotného rázu. Sad

Mnoho válek se rozhodlo v posteli. - A kolik jich tam taky začalo!

Padl poslední výstřel a bylo dobojováno. Nebyli mrtví, poražení, vítězové. Byli tu jenom oni dva. - Celá tahle rozvinutá metafora s válkou je super, ale ten konec obzvlášť.

Stejně se to od něj tak nějak očekávalo, že ji přefikne, tak proč čekat. - z toho čiší nadšení. Laughing

Hrozně se mi líbí, jak popisuješ ten Susannin vnitřní klid v kavárně. A když jsem to četla poprvé, skoro jsem měla strach, že to dopadlo jinak, než jsem si přála.

Frank čekal, že ho Susanna zas přinutí, aby ji ojel... - chudáček malej! Nucenej k sexu, kterej ale určitě nechce! Laughing

Cinkala dlouhou lžičkou o stěný skleněného džbánku, na jehož dně rotovaly maliny spolu s krystalky nerozpuštěného cukru.
- nemůžu si pomoct, ale nedovedu si představit, jak Susanna pije limonádu s krystalem. To Tiramisu i jo, ale tohle mi úplně nesedí. Ale znáš mě.

Ty karafiáty! Teda Trabere, takový retro! Laughing Laughing Laughing

Awwwww, ten konec!

Když můžu povídku ohodnotit jen gify z The Rocky Horror Picture show, tak je jasné, že jsem byla v extázi. Moc Ti děkuju za skvělý dárek, Káji. Embarassed

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Tiramisu
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma