| Pozdě - Kajusia | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 30.4.2015 21:47 |
|
|
|
|
Konečně jsem dopsala jednu z verzí povídek na toto téma. Pozdě, ale přece.
Nakonec jsem použila myšlenku, kterou jsem si v hlavě v minulé práci říkala několikrát (jak se Vám asi pracuje, když někdo nedodržuje termíny, že... ) a hodila chudáka Franka Trabera do vody, ve které mu měl záchranný kruh házet Tom Kranich. Ale znáte ho, Modroočka, jak to má s dochvilností.
Povídka je naschvál psaná převážně nespisovnou češtinou, která mi k Frankovi sedne (stejně jako obhroublý slovník).
Enjoy.
Protáhl jsem se a hodil svým šedým okem po hodinách visících nade dveřmi do kanceláře, monotónně odměřujících čas každému z nás.
Ještě půlhodina do konce dnešní směny.
Znáte ten slastný pocit, který se šíří celým tělem, jakmile zjistíte právě tuhle skutečnost.
Třicet minut a padla, všichni kolegové, Šéfová i ten týpek naproti v bistru, co na mě bude závistivě pokukovat, mi můžou políbit zadek.
Třicet minut, tak akorát, abych vyplnil hlášení o dnešní nehodě na A3 a přidal k němu žádost o nový služební vůz.
Frankova záda se nahrbila a tmavě píšící prupiska se rozlétla po předtištěných formulářích.
A hele, tak jsem se ponořil do vypisování superlativ o mém zásahu a ono je už je pět minut po druhé.
Přetahuju.
Je to sice teprve pět minut, ale jakmile tu člověk zůstává déle, než co má konec služby, tak to zavání neplánovaným přesčasem.
Kde vězí ten Kranich?
Susanna mě před službou s tímhle chronickým opozdilcem varovala. Co ta ale ví.
Frank Traber zrovna sahal po klice skleněných dveří, když ticho v kanceláři prolomilo pípnutí příchozí sms zprávy.
Vytáhl z kapsy kožené bundy mobil a přečetl si ji. Na jeho tváři se vystřídala směsice grimas, od té nevěřícné až po naštvanou.
Muž se otočil zpátky ke svému stolu, vztekle mrskl na jeho pracovní plochu koženou bundu a posadil se zpátky na svou židli.
Někde jsem slyšel, že současná společnost je společností “přijdu o 10 minut dýl”.
Uznávám, občas mi dochvilnost dělá potíže, ale někteří lidi snad tohle slovo, natož vlastnost, neznají.
A zrovna já s jedním takovým musím teď dělat.
Bylo mu jasné, že musí počkat na Kranicha.
Osud tomu tak chtěl, nebo to měla na svědomí spíš Šéfová, škodolibě se bavící tím, jak trpěl, že tento týden pracoval s Tomem Kranichem.
Pracoval. O skutečnosti by lépe vypovídala slovesa střídat se a měl.
Řešili spolu několik nehod, které měly společného jmenovatele, jenže Kranich si mermomocí vydupal odpolední, takže spolupráce s jeho přesnými příchody docela pokulhávala.
Hodinová ručička se posunula o další minutu a její tiché kliknutí bylo další vystřelenou kulkou do Traberovy trpělivosti.
Z původních deseti minut zpoždění bylo nyní třicet a to už vůbec nepřipomínal původní domluvu, že věčný opozdilec dorazí kolem druhé, čili třeba i několik minut před druhou.
A už toho mám vážně dost.
Tenhle tejden je to už počtvrté! Já bejt Semirem, tak je Kranich už pod kytkama.
Zlatá Susanna! Sice má prořízlou pusu, ale je na ni spoleh.
Dokud o něco člověk nepřijde, ani neví, jakou to má pro něj hodnotu.
Tento okamžik právě prožíval Frank Traber, nasupeně sedící za svým stolem, svalnaté paže zkřížené na hrudi a netrpělivě si podupával levou nohou.
Vážně si začínal víc vážit své parťačky. Nikdy by nevěřil, že pro něj bude dochvilnost tak důležitá. Ne, nebylo to o tom, že by se chtěl flákat a rychleji vypadnout z práce, spíš to bylo o principu. Jako ostatně všechny hádky a války, které lidé vedli. A on momentálně vedl jednu neverbální s kolegou, který tu už měl být.
Ale ne, jde sem Petra a dle jejího výrazu to vypadá na pěknej průser.
“Franku, Kobra 7 hlásila, že na padesátém kilometru viděli podezřelé vozidlo.”
“Tu černou Audinu?” zeptal se komisař a rychle se oblékal do své oblíbené bundy.
“Přesně.”
“Díky, řekni jim, že už tam jedu a ať ho nespustí z očí.”
Super, fakt super!!!
Jednoduše vypadající honička se nakonec zvrhla v přestřelku, která nakonec vygradovala do střetu černého robustního Audi s vozidlem matky s dětmi.
Hádejte, kdo přežil.
Při zatýkání mně cukala ruka, abych tomu hajzlovi, co na vozovce zabil už deset lidí, jednu neubalil. Být to někde v soukromí, vážně ji schytá.
A jako červený hadr na býka na mě zapůsobil obrázek, který jsem viděl jako první po svém návratu na stanici – Tom Kranich v celé své kráse vrkal s Petrou, jako by se vůbec nic nestalo.
“Můžeš na slovíčko do kanclu?” procedil mezi zuby Traber směrem ke Kranichovi.
Zavřel jsem za námi skleněné dveře a pro jistotu ještě stáhl žaluzie, jelikož se držím hesla, že špinavé prádlo se má vyprat doma.
S otočením čelem ke kolegovi ve mně bouchly saze.
“Můžeš mi do prdele vysvětlit, co to jako mělo zas bejt? To si ze mě děláš prdel, nebo je vážně tak těžký přijít do práce včas?!
Měls tu bejt ve dvě, je půl pátý, ty konečně začneš něco dělat a já konečně můžu jít domů, jo? Super, díky ti za to, že mi to konečně tvá přítomnost zde dovoluje.” rozohněný Frank měl co dělat, aby Kranicha nechytil za límec tmavé košile.
“Co tak vyšiluješ? Kleklo mi auto, musel jsem řešit odtah.”
“OK,” nadechl se muž a na tři vteřiny se odmlčel. “A včera? A předevčírem?” pokračoval ledově chladným hlasem, nebezpečně se blížícím klidnému tónu, který byl však klamný a vytrénovaného Kranicha nepřesvědčil o tom, že se konečně Traber uklidnil.
Muž se nadechl, ale rozčílený Frank ho nenechal vyslovit ani hlásku.
“Seru na to, že jsem utahanej, že jsem měl dohodnutý rande nebo pochůzky po úřadech. Co je ale svatý, tak to je přesný příchod do práce, natož podle předem dané domluvy. Takže milej zlatej, dodělej si tady to papírování sám a jsem zvědavej, z jakýho prstu si to hlášení vycucáš, když jsi u toho nebyl.”
Tom Kranich mlčky pozoroval, jak Traber popadl svých pověstných pět švestek, otočil se a odešel z kanceláře. Jeho dramatický odchod dokreslil zvuk násilím zabouchnutých dveří.
Modrooký komisař pokrčil rameny, pomyslel si něco o hysterce a PMS, kterým Trabera naočkovala jeho kolegyně a odcházel do své kanceláře, aby se pustil do nepříjemného papírování, sepisování a vyslýchání zadrženého piráta silnic.
Susanna vyťukávala pěstěnými nehty do tmavé gumy, kterou byl potažen volant, nějaký nesmyslný rytmus a čekala, až na před nimi stojícím semaforu blikne zelená.
“Ty, Franku, co zase vymýšlíš za čertovinu? Jsi dnes nějak výjimečně zkrotlý. Celý den jsi neřekl žádnou drzou poznámku o mé manikuře, účesu nebo podpatcích, nevyzvídáš, co jsem dělala o víkendu a nezahrnuješ mě žádnou z tvých vtipných historek.” zelenohnědé oko šlehlo podezřívavým pohledem po svém kolegovi, pohodlně zaraženém do sedadla spolujezdce.
“To je mezi nebem, Šéfovou, Kranichem, mnou a zemí, VonLandiztová.” odvětil spokojeně Frank a vytáhl z kapsy v pestrém obalu zabalenou čokoládovou sušenku.
Stejně jsi nejlepší parťák, Sus, ale nahlas to říct nemůžu.
Smála by ses.
|
|
|
| | |
SaM
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 361 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 1.5.2015 15:54 |
|
|
|
|
Doufám, že "jedna z verzí" znamená, že těch povídek přijde víc, Káji. A co se týče Kranichovy dochvilnosti, tak už mě párkrát napadlo, že kdyby se tehdy topil Semir, tak je po Nesmrtelném. A poslední před čtením, jsem hrozně ráda, že sis jako protagonistu vybrala Franka, znáš mě.
Já vím, že ráda do Frankových očí hážu taky tu "ocel", ale Hendrik má fakt modrý oči, tím pádem i Frank. Já vím, já vím, ale znáš mě, jakej jsem na tohle cimprlich.
Moje zkušenost zase říká, že ta půlhodina do konce směny se nejvíc vleče a hlavně, u nás v práci je ta horní hranice silně pohyblivá. Skoro mu závidím.
Tak ty přetahuješ o pět minut, Franku? Awww, y so cuteh.
Haha, že zrovna Traber vyčítá Susanně prořízlou pusu. Tu jeho by měli zašít a pro jistotu trochu vymýt mýdlem.
Petra. <3
Hádejte, kdo přežil. -
Člověka napadá, jak s tebou vykresleným Kranichem přežívá cholerik Gerkhan, když i Franka vytočil tak, že byl zralý dát mu přes držku. Je jasný, že Franka ovlivnila i předchozí akce, ale i tak...
Tak on je jednou pro změnu hodnej a ona mu nevěří.
Smála by ses. - Skvělé zakončení, trefilo se to do jejich vztahu. A zároveň je to trochu smutný...
Díky za drobek, Káji! Skvělý. Znovu mě přinutil přetočit námět, který mám v hlavě.
|
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 10.5.2015 20:02 |
|
|
|
|
Kájíku, Ty mě bavíš a začalo to už tím popiskem toho, o čem povídka bude
Frankův slovník i jeho uvažování jsi podle mě skvěle vystihle, very nice
vyplnil hlášení o dnešní nehodě na A3 a přidal k němu žádost o nový služební vůz. - oh yeah, everybody knows what happened
Počkej, jestli končí ve dvě, tak musel hrozně brzy vstávat! to je ten nejvíce hrdinský čin, co jsem u Trabera zaznamenala! *dojatě posmrkává*
Superlativa? Frank se naučil nové slovo! beztak aby ho mohl aplikovat na sebe
KOŽENÁ BUNDA! I see it!
Hodinová ručička se posunula o další minutu a její tiché kliknutí bylo další vystřelenou kulkou do Traberovy trpělivosti. - krásná část s tou kulkou
Já bejt Semirem, tak je Kranich už pod kytkama. - ti dva se milujou, Franku. Chemie, chápeš? Tak se to pak promíjí
Ne... ta maminka s dětma umřela?
Kranich dostal kapky a zasloužil si je
nevyzvídáš, co jsem dělala o víkendu - to Tě trápí nejvíc, viď, Susie?
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|