AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbil se 29. díl?
Ano
0%
 0%  [ 0 ]
Ne
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 0

PLK 29. - Hra s Turkem - část II.
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Upozornění: Je tam všecko, na co jste u mě zvyklí. Ano, a tedy asi i chyby. A možná jsem vyšel ze cviku...
Hlasovačku dám až s druhým dílem. Ten bude v tomto vlákně, tj. hned pod tímto.

Hra s Turkem
(Spiel mit Türke)

Délka: na mě dlouhé - 3 460 slov
(1. díl - 14. 4. 2015 - 1 690 slov)
(2. díl - dneska - 28. 4. 2015 - 1 770 slov)

---------------------

„Andreo, ty čuně!!“ zavýskl Pietro při postelových hrátkách…
Jakmile Andrea vylezla zpoza peřiny, zazvonil mobil…
„Zoolander!“ zahučel Čech do přístroje.
„Tady Jan, čau!“ dostalo se mu stejně odseklé odpovědi.
„Víš, od čeho mě rušíš?“ vrčel Pietro.
„Nejspíše vím, ale mohli byste se uráčit přijet? Je po vás sháňka,“ mimoděk odpověděl Jan.
Pietro koukl na hodinky.
„A do pytle… Jo, hned, Jane… Dík,“ vykoktal Pietro a zavěsil.

Andrea se zeptala: „Co je?“
„Zaspali jsme, Anna už celkem prská…,“ zubil se Pietro.
Andrea se podívala na hodiny také.
„No, to máme co dělat!“
„Já budíka nevypínal…,“ přisadil si Pietro.

Oba se rychle oblékli a Pietro si k zakousnutí vzal ze skříňky jednu tatranku.
Snídaně sic chudá, ale práce volá…
Už se chystal zakousnout, když ho napadlo, že by bodlo i pár loků mléka.
Odložil oplatku a zašel do ledničky pro mléko.
Jakmile se k ní vrátil, nalezl jen obal.
Poté si všiml jen spokojeně chroupající Andrey.
„Hele, milá zlatá, to byla moje snídaně,“ zasyčel Pietro.
„Hele, jsme na tom stejně, já taky nemám čas se nasnídat,“ opáčila Andrea.
„Hlavně, že jich je tam víc, sis mohla vzít vlastní…,“ mávl rukou Čech a vzal si druhou.
Tu si raději otevřel až na stanici.
Napil se mléka, čapnul klíče a vyrazili na stanici.

Tam už je vítala Anna.
„Zoolander a Schäfer… zase pozdě…,“ procedila káravě s úsměškem.
„Jak zase… tohle je…,“ počítajíc Pietro na prstech. „Pošestý.“
Andrea do něj drcla: „Poosmý.“
Anna jen zavrtěla hlavou a nechala je raději tvořit hodnoty.

Semir byl toho dne velmi dobře naložen.
„Terka bude u největší revoluce v médiích…,“ culil se.
„A co se děje tak světabornýho?“ podivil se Tom.
„Její Welt dnes začíná vydávat elektropodobu svých novin. Čili teďka budou k mání její články i na mobilu nebo počítači,“ zářil Turek.
„Já byl na tom, že tohle je už samozřejmost,“ rýpl si Pietro ve dveřích.
„To sice je, ale jejich ředitel Kalmeier se pořád zdráhal…,“ odpověděl Semir.

---------------------

Před budovou Weltu:
„Vážení a milí zde přítomní. Technologie se definitivně usadila i ve vašich oblíbených médiích. Je mi velkou ctí uvést zde na tomto místě elektronickou podobu deníku Die Welt.
A jsem velmi potěšen, že pomyslný start distribuce spustí jedna z našich nejlepších novinářek, slečna Tereza Wox. Přesně v 12:00 spustí slečna Wox za tomto notebooku jedním tlačítkem program, který začne okamžitě rozesílat na e-maily elektronický Welt těm, kdo se dosud stihli přihlásit k odběru,“ hlásil velmi nadšeně ředitel Kalmeier.

Tohle si nemohla ujít ani celá naše služebna, byť Pietro byl nucen Andreu doslova dotáhnout.
„Hele, za pět dvanáct…,“ hlásil Semir, a jelikož tohle dělal posledních deset minut, byl již celkem otravný, ale nikdo mu to nechtěl kazit, to nadšení, kterým oplýval.
„Tohle nechápu, já mačkám tlačítka celý den skoro v kuse, ale to nikdo neocení. Ona zmáčkne jedno v jednu chvíli a je z toho na větvi celý Kolín,“ ryla Andrea ostrým slovním rýčem.
„Až to, co děláš, půjde tisícům na maily a usnadní jim to život, pak ti sám ten Kolín svolám taky,“ kontroval český partner. „A už neruš a vychutnej si to. Je to jen chvilka, dopřej jí to.“

Kolínská věž a zvony v ní odbíjely dvanáct a Tereza za zvuku oslavné fanfáry zmáčkla Enter.
A e-revoluce byla spuštěna. Na to se ozval velký potlesk. Bylo po všem.

„Večer k tobě přijedu,“ usmála se Wox na Semira, který se s ní po té akci loučil.
„Už aby to bylo,“ přál si Turek.
„Nějaký nedočkavý, nebo ne?“ vyzvídala Wox.
„Ani ne, ale být sám doma mi nesvědčí,“ ustaraně odpověděl.

---------------------

Na stanici.
Pietro se bavil s Andreou, ta se krom konverzace, věnovala i počítači.
Do služebny vstoupila mladá žena, ve věku, asi jako Pietro, na krku dva velké řetízky, spíše řetězy, v nose a pod spodním rtem piercing a s červenými a fialovými pruhy jinak černých vlasů. Navíc z boku do podbřišku směřovalo tetování v tribal-stylu.
„Tonksino, co tu děláš?“ vyjekl Pietro.

Andrea se se zájmem koukla na Čecha: „Ty ji znáš?“
Pietro se začervenal a poté si s dívkou plácl pěstmi, zároveň odpověděl: „Já znám lidí… No, jo, znám.“
Dívka podala ruku sekretářce a představila se: „Natalia Tonks.“
Andrea ruku opětovala a ucedila: „To není úplně německé jméno.“
Natalia dodala: „No není, já jsem z Anglie, do Německa jsme se přestěhovali, když jsem se narodila.“
Pietro se přidal: „Nu a já ji znám z policejní školy, ale jí nakonec vyhodili. A říkali jsme jí Nymphadora, protože v té době letěly ty filmy o tom Potterovi a ona vypadala a vlastně vypadá úplně stejně, jako ta stejnojmenná postava v tom filmu.“
„Ale jen ty její schopnosti mě chyběly,“ odsekla Natalie. „Apropo, ten průšvih na škole s tou kanceláří ředitele byl tvůj nápad, Pietro.“
„Byl, ano, ale kdo měl vědět, že ty, Manfred a Joachim to tomu volovi opravdu uděláte a ten kancl vyhodíte do luftu. Já si dělal srandu. Taky jsem jako jediný vyváznul, páč jsem se přiznal rovnou. A vůbec, co tě sem přivádí a kde děláš?“
„Znáš motorest Katzberg?“ zeptala se Natalia.
„Nee,“ zněla Čechova odpověď.
„No, tak tam dělam servírku,“ odvětila Nat. „Ju a nic mě neukradli, jen jsem tak nějak zjistila, že tu děláš. Občas totiž vyslechnu pár poldů, co k nám jdou něco zakousnout.“

„Vždy nevázaná, no jo…,“ mávl rukou Čech. „Hele, zase se stav, rád tě uvidím.“
Natalia mrkla a s Pietrem zopakovala pěstní pozdrav.
Když odešla, Andree to nedalo: „Co to bylo?“
„Spolužačka z policejní školy. Ona byl vždy kapku excentrik. Nejen vzhledově,“ odpověděl Pietro a pokračovali ve společné práci.

Dlouho jim to nevydrželo. Sotva zmizela Natalie, vešel jistý postarší muž, velmi slušně oblečen. Oba na něj hleděli, jako na svatý obrázek.
„Dobrý den, Schäferová, tohle je náš komisař a můj přítel Pietro Zoolander. Oba si s ním potřásli rukou. „Hledáte někoho?“
„Ach ano, hledám. Jistého pana Jana Richtera. Prý zde pracuje. Já se jmenuji Holger Baumann.“
„Ano, je zde zaměstnán, ale nyní zde není, máme mu něco vyřídit?“
„To byste byli velmi ochotní. Tuto obálku mu předejte. To je vše. Přeji hezký den. A děkuji.“
Muž odešel.
„Hele, co to je?“ vyzvídal Pietro.
„Obálka,“ odsekla Andrea.
„To vidím, ale co je v ní?“
Andrea nastavila obálku proti světlu. „Je v ní ještě jedna.“
Asi o půlhodinku poté se Jan vrátil a oba ho ihned odchytli.
„Máš tu obálku, přinesl ji nějaký muž, ani se nepředstavil,“ vyřídila Andrea, co měla.
Jan překvapeně obálku vzal a rozlepil. Vytáhl z ní ještě jednu, menší.
Jan ji otevřel a četl: „Vážený pane Richtere, jsem Holger Baumann, a jsem správce dědictví vašeho dědečka Franze Richtera, žijícího v Kanadě. Nedávno zemřel a vás ustanovil jediným dědicem svého nejcennějšího majetku. Na níže uvedenou adresu obratem odpovězte, zda dědictví přebíráte. S pozdravem Holger Baumann.“

„Tak to budeš asi pekelně bohat. Se rozdělíš, viď?“ rýpali oba.
Pietro posléze volal na celou stanici: „Jan bude dědit!!“ Ostatní se ihned seběhli.
„Dědu Franze jsem viděl, když mi byl rok, od té doby ne, ani si ho moc nepamatuju,“ krčil rameny Jan.
„Dědictví si přeberu, ale vůbec nevím, o co by mělo jít…“

---------------------

Večer ve Weltu se Wox pozvolna balila, stačilo jen sklopit notebook a vytáhnout jej z elektřiny.
Venku byla již tma a Wox si akorát povšimla páru světel od vozu, který projížděl okolo. Nevěnovala jim pozornost.

Sbalila elektroniku a odešla do garáží, kde nasedla do auta a odjela směr Semir.
Celou cestu jí ovšem pronásledoval černý saab, až na dálnici zmizel, aby se zase poté po chvíli objevil už ve městě.
Wox lehce panikařila a už chtěla Semirovi volat. Zdálo se jí, že na ní vůz začíná najíždět, ale nedrcne.
Velmi si oddechla, když ji najednou stavěla jedna z nočních hlídek policistů.
Saab projel jen okolo. A až k Semirovi jej již neviděla.

Semir se s ní doma uvítal, ale povšiml si, že je nesvá.
„Co je ti?“ zeptal se ustaraně.
„Dneska mě někdo na cestě z práce pronásledoval.“
„A víš kdo? Auto, značku?“
„Asi černý saab, K-DE 442, ale řidiče jsem neviděla.“
„Mám docela strach, víš, že nedávno náš deník (a já) odhalil obchody těch překupníků… Ne všechny zavřeli,“ bála se blondýnka.

Tereza, ač na svůj věk v profesi již profesionál, měla přeci jen stále obavy, Welt patřil k váženým médiím a velká popularita a síla tohoto média dělá v jistých kruzích mnoho lidem starosti.

„Zítra se na to Andrea koukne a pak se zařídíme, neboj, už na tebe nikdo mít spadeno nebude,“ utěšil ji Semir a odebrali se do postele.

---------------------

Ráno hned, jak Semir vkročil na stanici, poprosil Andreu a vyhledání majitele černého saaba se značkou K-DE 442.

Andrea zapojila své prsty a notnou dobu se brouzdala sáhodlouhými registry kde čeho, aby našla, co bylo třeba….
„Ha, konečně,“ zubila se na monitor. „Pietroó, pojď sem!“ halekala na celou stanici.
„Co je?“ prskl volaný.
„Tohle je…,“ ukázala Andrea na počítač.
„Průšvih…,“ dokončil větu Pietro. „To se Semirovi líbit nebude ani trochu…“

„Co se mi nebude líbit ani trochu?“ vyzvídal Semir.
„Hele…,“ a oba ukázali na výsledek hledání.
Andrea spustila: „Ten černý Saab patří Maximilianu Geburnovi, 3.8.1967, Laertaler 342, Kolín.“

Semir věděl, že to jméno zná a toho člověka, jemuž patřilo, viděl. A taky věděl, že se ten dotyčný vrátil a splatil účty dávné.
„On by rád mě, a ne Terezu,“ promluvil náhle.
„Tak proč na ní čekal a chtěl ji nejspíše unést?“ ozval se nečekaně Tom, který konečně pojal za vhodné ten den přijet na stanici.
„To je prosté, milý Tome – zjistil si, že Tereza a Semir… No a díky ní se dostane k Semirovi a toho si naaranžuje, jak bude chtít,“ vysvětlil pozdě chodícímu Jan.

„Jo a já se vsadím, že když se mu to nepovedlo unést ji na první pokus, určitě to zkusí znovu. Rád si ulehčuje práci a ona mu ji ulehčí.“
„Pietro, Jane, budete u Terezy bytu hlídat, co vy na to?“ navrhl Semir.
„A co Hotte a Dieter?“ opáčil Čech.
„Ti dva by neuhlídali ani hlouček šneků. A navíc, Terka je mi vším a ve vás dva mám největší důvěru,“ už dodal celkem vážně.“
„A důvěra přece zavazuje,“ ucedil Pietro.
Hned ten další den Semir Terezu instruoval: „Tady mí kolegové tě budou hlídat. Ten Geburn tě bude chtít určitě unést znova. Kdyby si po nich něco chtěla, řekni jim, oni to zařídí. Zatím se měj.“

...

Konec první části.


Hra s Turkem - část II.

Tereza pokývla a hned se Čecha zeptala, o co že to jde. Oba jí vše vysvětlili a Tereza poté raděj více vědět nechtěla.

Ten samý den večer pod dům, kde byla Wox hlídána, přijel černý saab.
„Slyšels to auto?“ zívl Pietro na Jana.
„Jo, ale buď v klidu, těch projede okolo spousty.“
„V jedenáct hodin?“
„Lidi jedou na noční směny a tak podobně, Pietro, nevzrušuj se.“
„OK, beru tě za slovo, ale běda tě.“

Geburn ještě s jedním mužem obhlíželi okolí.
„Hlídají ji dva policajti, asi od Semira. Jak je chceš, Maxi, zneškodnit?“ zeptal se trochu blbě Geburnův kumpán Lars.
„Uvidíš, ale teď buď zticha!“

Tereza pracovala, jako vždy hluboko do noci, ale občas se jí muselo jit tam, kam všichni chodí sami.
„Jdu na záchod,“ odvětila oběma.
„Nic proti, ale jdu s tebou,“ odsekl Pietro. „Neboj, budu u dveří. Dovnitř nelezu.“
Tereza svolila, i díky okolnostem.

Geburn se připlížil se svým kolegou k zadnímu vchodu a velmi delikátně drátkem zašťoural v zámku a odemkl si.

Mezitím Wox šla ze záchodu s Čechem v zádech. U schodiště se dvojice rozdělila. Pietro šel za Janem a Wox do pokoje pracovat.
Pietro si odběhl něco udělat k snědku. „Mám tě takový hlad, že bych sněd snad všecko.“
Jan si rýpl: „Andrea ti něco nepřipravila?“
„Nooo, ne.“
„A vůbec, Indira ti taky nic neudělala, tak nerej.“
„Snad se tolik nestalo.“

Pietro odešel. Došel do kuchyně, a začal něco tvořit. Aniž by si všiml, za ním již stál Lars, který vší silou praštil Pietra po hlavě velkou vázou, ten, ač hromotlucké postavy se se zkrvavenou hlavou sesunul k zemi, Geburn potichu přeběhl do obýváku, kde byl Jan a hodil do něj dýmový granát, který Jana omráčil. Geburn si namočil hadřík v éteru a vyběhl rychle za Terezou, kterou hadříkem omámil a odtáhl, jak ulovenou zvěř přes dům do auta. Larsovi pokynul, aby jel její služební octavií, že se bude hodit.

Semirovi to nedalo a v jednu ráno volal Janovi, jak to jde. Ovšem nikdo telefon nebral. Zkusil i Pietrův. Výsledek stejný.
Neváhal tedy a rozjel se ihned do Woxyina domu.
Když se dostal dovnitř, čekalo na něj jen dílo zkázy. Všude nepořádek a rozplývající kouř z granátu.
„Co se tu dělo, Jane? A kde je Pietro?“
Jan se pomaličku probouzel.
„Byl tady Geburn s nějakým poskokem. Unesli Terku… Pietro je v kuchyni…“
Čech ležel v kuchyni na zemi a Semirovi se podařilo ho přivést k vědomí. Semir ihned volal záchranku, která posléze Pietra odvezla do nemocnice. Rána si vyžadovala minimálně několik stehů.

„Hele, a že se to povedlo, co?“ zeptal se Lars Geburna.
„Docela jo, sám se divim, jak to šlo snadno,“ dostalo se mu odpovědi.
Geburn se vzápětí podíval na nehybnou Terezu. „Nu, ale té křehotince se nic nesmí stát, Larsi, tu potřebujeme, čili bych byl velmi rád, kdyby si jednou svoje choutky nechal na uzdě, jo?“
Lars jen: „Však mě, Maxi, znáš.“
„Právě proto.“
Poté Geburn nasedl do saaba a Lars do Woxyiny služební octavie a vydali se do úkrytu.

----------------

Jan se Semirem dojeli na stanici.
„Kde máte Pietra?“ vypálila Andrea od boku.
„V nemocnici sv. Katherine. Neboj, nic vážného, jen pár stehů na hlavě. Dostal vázou,“ zahlásil Semir.
„Jsi ustaraný,“ doplnila Andrea.
„Jsem, Geburn přepadl Jana a Pietra a má Terezu a vůbec netuším, kde mohou být,“ postěžoval si Semir a bezmocně máchl rukama.
Andrea jej objala. Poté se dovolila Anny o odchod a vyrazila za Čechem do nemocnice.

Semir se zavřel v kanceláři a usilovně přemýšlel. Leckdo by řekl, že už si musel zvyknout tahat svou milou z věčných průšvihů pramenících z jejího zaměstnání. Na to se zvyknout nedá. Tohle je emotivní vždy.

………………..

Další den přisel Semir lehce rozespalý – celou noc skoro nezabral. Myslel na Terku.
Sotva dosedl na židli, zvonil mu mobil.
„Gerkhan!“
„Zdravím, tady Geburn. Koukáš, co? Tvá milá nám číslo vyklopila na stříbrném podnose. Zatím jí nic není. Ale znáš to, co není, může být. Nu, jsem zastánce fér hry. Tu tvojí holčinu ti milerád s Larsem předáme, nám je na houby. Měli jsme ji stejně jen pro případ, že bys nehodlal spolupracovat.“
„Co, chceš, Geburne!“
„Hádej. Tebe, koho jinýho. Pískovna bývalé firmy Deutzbau. Co takhle… za tři hodinky?“
„Fajn, to beru.“
„Ještě, aby ne.“

Semir poprosil Toma, aby jel s ním. Jan se ještě dával dohromady z toho dýmu, nadýchal se ho celkem hodně. Ale už chtěl jet s nimi, ale raději je poslechl a zůstal na stanici. A Pietro sice s Andreou taky dorazil, ale s ovázanou hlavou a Andrea zarytě odmítala, aby jel. Ten nechtěně poslechl.

Semir dojel na místo Geburnem určené.
Pohlédl nalevo a všiml si Woxyiny octavie a siluety ve voze, která mu Wox připomínala.
Geburn se objevil zpoza vrat.
„Nejsi sám, jak mi ho chceš vysvětlit?
„Můj kolega je tu jen jako Terezy odvoz, pusť jí! Tome, jdi ji hledat.“
Jenže Tom se nějak nevracel.

„Takhle jednoduché to není, a nevím jak tobě, ale mě je celkem zima,“ zvolal Geburn.
„Co tím myslíš?“
Geburn pohodil hlavou směrem k octavii. „Tohle.“
Z kabátu vytáhl malý ovladač a zmáčkl tlačítko.
Semir se ohlédl na weltovskou škodovku.

BUM!!!

Octavia vybuchla a letěla efektně do vzduchu.
Semir vytřeštil oči a zařval: TEREZOOOOOOO!“
„Ty svině zasraná!“
„Ale fuj, Semire, to se neříká. Efektní představení, co? To, co z ní zbylo, si vezmi, já řekl, že ti ji předáme, ale neřekl jsem, v jakém stavu.“
Semir se zalykal: „Co vlastně chceš?“
Geburn odsekl: „Však jsem říkal, že tebe, a taky jsem chtěl vidět, jak se budeš tvářit na tu výbušnou šou.“
Poté luskl prsty. „Pojď za mnou.“

Geburn Semira odvedl do jedné haly, kde ze stropu visely dvě klece na hácích a které byly přikryty plachtami. Hala se již pár let nepoužívala.

Přesně mezi klecemi byla železná lávka, na kterou Geburn vystoupil.
Odkašlal si a zvolal: „Vážění a milí diváci, vítejte v naší soutěži. Jmenuje se „Vyber si a uteč!“ a hlavní výhra zde je možná větší, než si umíte představit. Naším jediným soutěžícím dnes je Semir Gerkhan. Povoláním policista, lehce extrovertní a temperametní. Nemá rád zloděje a bohužel i moderátora tohoto pořadu… Což je ovšem v této soutěži velká nevýhoda. Aby mohl dosáhnout na výhru, bude mít své poradce. Prvním je žena, novinářka, slečna Tereza Wox.
Gebrun pokynul Larsovi a ten sundal první plachtu z klece.
Semir si všiml vystrašené a svázané Terezy s kobercovkou na puse, aby nemohla mluvit.

„Tím druhým poradcem, je dle našich informací velký přítel dnešního soutěžícího, pan Tom Kranich!“
Lars sundal druhou plachtu z klece, v níž byl Tom stejně zajištěný jako Tereza.

„A nyní k našemu soutěžícímu. Řeknu ti jednu otázku. Dle odpovědi ti posléze bude náležet výhra. Otázka zní: Řekněme, že máš možnost jednoho z nich zachránit. Kdo to bude?“

Semir byl v tu chvíli orosený jako vychlazená desítka ze Sabininy restaurace. To ale není přirozený výběr. Tok jeho myšlenek přerušil Geburn.
„Ovšem délka naší soutěže je omezena. Spustím tedy časomíru.“
Otočil se a pákami spustil obě klece dolů současně. Oba tak klesali do nádrže s kyselinou.
Lars mezitím zastoupil východ.
„Čas běží, Gerkhane.“

Wox vypadla z kapsy propiska a zmizela v kyselině. „Kruci. Weltovská firemní. Jinou už jen tak nedostanu. Jen ty ošklivý plastový. Mě jde o život, a já lituju trošky kovu s náplní. Ó, jak pošetilé,“ pomyslela si.

Tom také hloubal: „Kruci, Semire, něco řekni. Ty boty co mám, byly celkem drahý. Nerad bych o ně přišel. A taky bych byl rád naživu. Proč mám tak nerozhodného partnera…“

Semir už se chystal říct odpověď.
Geburn vyčkal a klece zastavil.
„No?“, jak ses rozhodl?
„Chci oba!“ rozhodně řekl Semir.
Geburn se zachmuřil. „Tato odpověď je chybná! Bohužel, dnes nevítězí nikdo.“
Jakmile znovu spustil klece, ozval se výstřely.
Lars u východu padl k zemi s prostřelenou nohou a Geburnovi ten druhý škrábl ruku.
Semir se ohlédl: „Jane a Pietro, co vy tu?“

„Koukáš co? Díky tomu telefonu jsme věděli, kde budete. Nám bylo hned jasný, že vy dva prostě musíte do toho spadnout taky. A já budu raději v akci, než v péči Andrey,“ ohlásil Pietro. „Myslí to dobře, ale mě ta hlava pak bolela akorát víc.“

Semir jen: „Díky vám oběma. Zachraňte Toma s Terkou. Já si chytím Geburna.“
Jan seběhl na lávku a klece zastavil nadobro. Jinými páčkami je přesunul mimo nádrž s kyselinou a poté je s Pietrem pomocí klíčů otevřeli. Ale to už slyšeli motory dvou vozů…

Geburn se snažil Semirovi ujet, ovšem Turek prokazoval za volantem talent a hlavně bažil po tom, Geburna chytit a dostat ho konečně za mříže.
„Mě nechytneš,“ zamumlal si Geburn a ohlédl se.
Ovšem když už se ohlédl zpátky, té velké hromadě písku se už nevyhnul….
Převrátil se na bok a saab se začal kutálet se srázu dolů, který byl hned na hromadou.
Semir prudce zabrzdil, aby se z něj nevydal i on a vyběhl z vozu.
Jakmile se saab s Geburnem dokutálel dolů, Semir za ním seběhl a z vozu jej vytáhl.

Hned co se Geburn postavil na nohy, Semir mu jednu natáhl. „Za Terku, ty šmejde.“
Ten se pak svalil k zemi omráčený. Semir mu poté jednu ještě přidal. „A za Toma.“
Poté neváhal a okamžitě jej ocenil pouty. Vytahal jej nahoru k autu a naložil jej.

Vrátil se s ním k hale, kde už byli ostatní policisté a kde už odváděli Larse do vozu.
Pietrovi zazvonil mobil.
„No?“
„Ahoj, tady Andrea. Máš tam Jana? Už mu přišlo to jeho dědictví. Má to na stanici.“
„Už tam jedeme!“

„Co se děje?“ zeptali se všichni.
„To byla Andrea, Janovi prý dorazilo dědictví.“
„Tak jedeme. Jsem zvědavý,“ neskrýval Semir.

……………………..

Všichni ostatní včetně Anny už si se zájmem prohlíželi velkou dřevěnou bednu s velkými nápisy „Export CANADA“ a „Mr. Yan Richter, Germany, Europe Central.“
Andrea dala Janovi malý papír. „To bylo u toho.“
Jan jej rozbalil a četl: „Zdravím, opět pan Baumann. V té bedně je vaše dědictví po dědečkovi. Jediné, co vám smím ještě sdělit je, že jde o nezměrné bohatství. Užijte jej, co nejlépe.“

„Bohatství? To bude narvaný penězma,“ rozzářil se Hotte.
Jan se na něj po svém podíval: „Ale mýma.“
„Snad to otevřeš, ne?“ nabádali Jana Semir a Tom.
Jan si vzal páčidlo a vypáčil víko.
Postupně vytahoval průhledné kostky, v kterých byly vzorky různých kamenů, dřeva, listů, případně sádrové stopy zvířat.
„Co to je?“ podivil se.
„Nu bohatství. Přesněji bohatství přírodní státu Kanada,“ řekl už s úsměškem Pietro.
„Dáš mi ty kameny, Jane? Já si je vystavím doma,“ zeptala se Terka.
Jan jí dvě kostky vyndal z rukou. A zatvářil se velmi lakomě, ale s úsměvem: „To je moje.“
Všichni se začali smát a poplácávali Jana po zádech. Pochvalně, samozřejmě.

Druhý den dostala Terka ve Weltu novou kovovou firemní propisku…

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Uá, může mít nějaká žena na světě radost z toho, že ji partner označí za čuně? XD
ale jo... andrea asi jo.

Milý Pietro, pokud snídani ošidíš Tatrankou, tak nikdy nezhubneš, true story!
A ještě mu to andrea sežrala!

A pokud tenhle párek zahajuje rána tímto způsobem pravidelně, mohl by si začít nařizovat budík o hodinu dříve a bude to v pohodě XD

Musím říci, že druhý páreček se mi líbí nejen proto, že v něm figurují Semirek a Wox. Těší mě, jak má jeden radost z úspěchu toho druhého <3
A ještě Tureček přiznává, že by mu po ní bylo smutno. Cute. Moc cute! Jim tu lásku u Tebe věřím, vztah Pietra a andrey na mě působí podivně :/

Na druhou stranu, Welt docela silně zaspal, nenazvala bych to revolucí Laughing Laughing

„Hele, za pět dvanáct…,“ hlásil Semir, a jelikož tohle dělal posledních deset minut, byl již celkem otravný, ale nikdo mu to nechtěl kazit, to nadšení, kterým oplýval. - pusinka Semirek. Je roztomile zamilovaný Embarassed

Ostrý slovní rýč se povedl. Andrea je mrcha.

Pietro, tak důležitý dokument by určitě nepředali andree a Pietrovi, vždyť by to mohli zatajit a Jan by přišel o ohromné peníze Very Happy
A vždyť se představil O_o
Hm, nechce se Jan o ty prachy podělit?

Aaaaaa, Maxík Geburn je vzkříšen?
Budu doufat, že Wox nedopadne jako Bärbel.

NO KONEČNĚ SE POUČILI! A když je jejich bližní v nebezpečí, konečně ho nachají hlídat! XD


Hezký díl, těším se na pokráčko.
Že by tentokrát zachraňovali Semirka?
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Ó, díky ti. Tak je fajn, že i po takové době se to povedlo a někdo to čte. Já ti něco napíšu do SZ.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Jak bylo slíbeno - druhý díl online.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Konečně si pánové pohlídali své dámy, když přišlo na nějakou krizi Smile

uf... ale hlídat teda neumí XD a to se Gerkhan posmívat Hottemu a Dieterovi? Ti by to možná zvládli lépe Laughing Laughing Laughing
Tohle byl celkem epic fail XD

Stejně jako Hartmutt, není už blondýna na ty únosy už zvyklá? Very Happy

Gerkhan je docela v pohodě, já bych je na jeho místě zabila Very Happy

Hm, blonde má docela štěstí, že je tvůj Geburn jiný než můj, jinak by si ji do Gerkhanova příjezdu dal tak natřikrát XD

Andrea jej objala. - nesahej na něj Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing

doufám, že chudák Blonde nebude muset tu Octávku platit XD a Tom je taky pako, že se nechá tak snadno ukradnout.

Docela mě pobavily ty pasáže, kdy Tom i Tereza čelí problému, ale zároveň myslí na kraviny Very Happy

A já budu raději v akci, než v péči Andrey,“ ohlásil Pietro - oceňuji tvoje zásahy na andreinu komoru, ale omg, ty dva furt nechápu XD

Alespoň se Jan nestěhuje do Kanady, Kanada přišla za ním! Very Happy Laughing Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Wox, dík.

Prosím tě, můžeš někdy do SZ mi napsat, co ti na tom jejich vztahu přijde divné? Není to nic kriticky myšlené, ale často na to narážíš. Jen mě to zajímá. Wink
Ale v té minulé SZ jsem ti psal, že to nějak nemusí vydržet.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 29. - Hra s Turkem - část II.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma