AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK Extra 17. - Zima nečeká
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Takový "dojezd" dění 29. dílu. Opět jde o sen.

Zima nečeká….
(Winter wartet nicht)

Délka: deprésivní kraťas - cca 925 slov.

Byl to asi týden, co Jana odjela zpět do Čech.
Pietro byl spokojený a stále na její návštěvu myslel, vždy, když se tak stalo, byl na dlouhou dobu v jeho hlavě klid.
Občas jej ale přeci jen přepadla myšlenka na toho konkurenta, který hraje nyní prim. Ale dařilo se je zaplašit.
Jednoho velmi pozdního večera, či už spíše noci, Pietro ulehl ke spaní dříve než-li Andrea.
Tu totiž enormně zajímala ekonomická krize Indonésie, jíž se zabýval tradiční noční magazín jedné německé televize.
Pietro se pln myšlenek odebral sám do říše snění. Ale neměly se mu zdát hezké sny…

.............

Po Kolíně poletovaly hordy sněhových vloček.
Byl leden 2011 (o více než 6 let později než je dění normální série - pozn. autor), a byl to jeden z těch mrazivých, co kdy Kolín zažil. Teplotní rekordy sice nepadaly, ale rtuť se krčila na teploměru občas i u červené dvacítky. Při troše pomoci shora dolezla alespoň k desítce, ale dál ani milimetr.
U kolínského divadla již několik měsíců posedával a polehával jistý mladý muž v už v lehce odrbaných šatech a neměl nic, než jen děravou deku a malou krabičku, kterou za žádnou cenu nechtěl otevřít, i když už jej lidé prosili.
Zvykli si na něj. Byl milý a rád si povídal. Občas se u něj sešla večer skupina Kolíňanů, kteří nechtěli nějak jít spát a s ním stáli u starého malého barelu, ve kterém plál oheň. Muž vždy skupinu uvítal a začal vyprávět příběhy z minulosti, když měl vše, práci a úspěšný život.
Někdy měl i štěstí a poslouchat jej přišel i někdo z Čech.

Jeden z lidí, kteří ten den přišli, jej poznal.
„Vy jste…“
„Ano, jsem to já. Jsem celkem překvapen, že mě poznáváte.“ usmál se muž.
„A co děláte tady?“
„Vidím, že tohle jsem ještě nevyprávěl.“ zauvažoval chuďas a zakašlal. Týdny na mrazu si začaly vybírat daň. A když nemáte aspoň pár centů, ani do ubytovny vás nepustí. Ne alespoň do těch kolínských…

„Kdysi jsem pracoval na jedné stanici nedaleko. Byla to skvělá doba. Stěžovat si nemůžu. I peněz bylo hodně. Ale jednou můj tehdejší pracovní partner chtěl půjčit nějaké peníze. Já dobrá duše jsem mu je půjčil, byl na něj spoleh. Jenže vždy, když přišlo na placení, vždy se vykrucoval. Když jsem přistoupil na to, že je nemusí vracet, chtěl půjčit znovu. Propadl nějakému pyramidovému hraní, nebo co.
To by bylo to nejmenší, ale když jsem jednou přišel domů a viděl svou přítelkyni, jak si užívá s jiným, šlo všechno do háje. Postavila si hlavu a se mnou to rozpustila. Než bych luskl prsty, byl jsem venku z domu a zbytek peněz si ponechala s tím, že je to můj poslední příspěvek na bydlení.
A aby toho nebylo málo, druhý den mě vyrazili z práce, jelikož jim přišla falešná zpráva o tom, že jsem při akci zabil nějaké malé dítě. Což sice není pravda, ale řekněte jim to. Všichni, kdo byli mými přáteli, mě najednou neznali. Co šlo prodat, jsem ještě prodal, abych měl alespoň na cestu domů. Jenže než jsem stačil vyrazit, někdo mi ty peníze ukradl. A co teď? S dekou a tím, co jsem měl na sobě?
Domů do Čech nemůžu, nebylo za co. Tak jsem si sedl tady a jsem tu dosud…
Lidé mě sice mají rádi, ale nikdo mě domů ještě nepozval…“

Když povídání skončilo a lidé se rozešli, muž si lehl, že půjde spát.
Druhý den večer se v divadle konalo nějaké představení.
Byla to jedinečná možnost, při níž mohlo někomu spadnout alespoň jednoeuro.
Návštevníci představení začali vcházet dovnitř, když najednou před vchodem zastavilo auto.
Muž jej znal, jen nebyl v tu chvíli schopen jej zařadit.
Znal i ty dva, co z něj vystoupili.
Mužská polovina páru šla rovnou, ta ženská chvíli na muže hleděla. Poznávala rysy, ale nebyla si jistá.
„Nejsi ty…“ zeptala se.

Muž ji své napůl modrý prst přiložil k ústům, aby mlčela.
„Jo. A co si čekala. Čekám na tebe, zapomněla jsi? A jak si ráčíš všimnout, už to není se mnou tak dobré jako tehdy.“ mrazivě odvětil muž a zakašlal.
Žena jen zamumlala: „Po představení přijdu…“

Jak slíbila, tak řekla.

Pokynula svému doprovodu, aby čekal ve voze.
„Víš, už to není jako dříve. Vím, že jsi čekal dlouho, ale dočkal ses.“
„Najednou. Jen tak si přifaříš do Kolína a najednou se chceš vrátit?“
„Ano. Ale ještě tě chci poprosit. Počkáš tu do pozítřejšího večera? Já se zítra s ním rozejdu a pak se za tebou stavím a můžeme začít znovu spolu.“
Muž jí chvíli hleděl do očí, které tak miloval a podal jí malou krabičku.
„To je pro tebe. Já nikdy neměl čas ti to dát. Nic úbrdrahýho nečekej, ale slib mi, že ji otevřeš až zítra, až se sem vrátíš. Je to koupený od srdce a už to uchovávám hodně dlouho. Navíc mám dojem, že tohle je poslední možnost, kdy ti to dát.“
Žena přikývla.

Druhý den byl nejmrazivější z celého měsíce a teploty padaly i pod mínus 20. O nocích nemluvě.
Žena skutečně dorazila na místo, kde předevčírem něco slíbila.
Přišly jí podivné hloučky lidí, co stály tam, kde byl ten, s nímž mluvila.
„Co se stalo…“ zeptala se a pohlédla směrem, kam koukali ostatní.
„Mladá paní, ty silné mrazy jej v noci překvapily...“
„Prý čekal na nějakou slečnu. Ale zima na rozdíl do něj nečekala.“ prohodil jeden starší pán v letech.
„Ale alespoň odešel s úsměvem na rtech.“ přidala jedna čtyřicátnice.
Starší pán se mladé ženy zeptal: „Nezlobte se, ale jak se vlastně jmenujete, že se tak ptáte?“

Mladá žena si utřela počínající slzy a odpověděla: „Jmenuji se Jana a tohle byl můj přítel…“

Poté se otočila a zaběhla za divadlo, aby ji nikdo neviděl.
Vzpomněla si na krabičku.
Otevřela ji.
V ní se leskl stříbrný přívěsek na klíče se jménem Jana…“

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tu totiž enormně zajímala ekonomická krize Indonésie - Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked Shocked

To je docela strmá cesta domů, au au. Nevím, jak moc je reálná, ale... stejně je to sen!

Uf, to je teda docela depka Embarassed
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
JOOOOOO, Indonésie zabrala!! Very Happy Very Happy (čekal jsem, že se u ní zastavíš)

Chtěl jsem tímhle dokázat, že i já (většinou dobře naložený autor) umím i opačnou stranu věci. A to jsem asi splnil. Dík. Smile

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK Extra 17. - Zima nečeká
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma