AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PLK 28. - Janina
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Janina
(Janina)

Délka: asi 2 030 slov.

Jednou ráno seděl Pietro sám zadumaně ve své kanceláři.
Jan totiž nebyl zatím s to dorazit.
Od doby, co Janovi vypověděl vše o té své celoživotní lásce Janě, měl občas pocit, že mu krásná Češka chybí víc, než Semirovi pár centimetrů do výšky navíc.
Prostě a jasně – byly dny, kdy Pietro dokázal fungovat naprosto normálně, bez jakýchkoliv potíží, ale poté byly vystřídány dny, kdy Zoolander byl duchem nepřítomen a myslel jen na ní.

Andrea, i když měla pověst žárlivky par excellence, tohle dokázala, k údivu zejména Wox chápat.
Věděla totiž vše, možná víc, než se dověděl Richter.
Dokázala přejít i to, když jednou při postelovkách Pietro šeptl jméno její místo jejího.
A to, jak je všeobecně známé, každou ženu rozpálí do běla.

Emoce s Pietrem cloumaly, ale najevo už je dát nechtěl.
Dal je jednou a to stačí.
Zoolanderův duševní výprodej se už konal a i když úspěch měl - proč to pořádat znova…

Byl částečně zklidněn.
Věděl, že je Jana doma v Česku a do Německa by musela jen, kdyby opravdu musela, např. kvůli práci. Věděl taky, že ona ví, co dělá a kde tak zhruba je.

Pietro pomalu přemýšlením usínal, když do kanclu vpadl Jan.
„Čau, prosím tě, venku je nějaká Češka a hledá tě. Já jí řekl, že jsi vevnitř a že přijdeš, jdi se tam podívat.“
Pietro vylezl ven a pohlédl doleva.
Vedle jeho služebního BMW stál červený Peugeot 206 s českou SPZ.
„Dělej si srandu, ty vole…“ spontánně prskl.
Ta spontánnost byla opravdu velmi originální a syrová.

„Haló, kde jste?“ zavolal opatrně.
Zpoza rohu vyšla.
Pietro strnul.
Stále krásná, stále stejně milá, jen o dva-tři roky starší, než, když ji viděl naposledy.
Navíc měla stále vše tam, kde to má být a dostatečné míře odpovídající Pietrovu vkusu.
I proto ji má stále velmi rád – pro její dokonalost.

„Jano, co ty tady? Nečekal jsem tě.“
„Nu, co, pamatuješ na tu SMS, co jsi mi kdysi poslal?“
„Jo.“
„No a mě to nedalo a musela jsem tě zas vidět.“
„Tamto mezi námi se nezměnilo?“
„Tušila jsem, že se zeptáš – ne, nezměnilo.“
„Já jen čekám, kdy pošleš toho blba do háje…, vždyť víš, jak to myslím.“
„Vím.“
„Tak nestůj venku a pojď dovnitř.“

Pietro Janu provedl po služebně a všechny jí představil, Janem počínaje, Andreou raději konče.

Zašel poté s Janou do kanceláře a konverzace pokračovala.
„Andrea…“
„Jo, je moje přítelkyně. Samota je na houby, a když sama projevila zájem…,“ pokrčil rameny Pietro.
„Je to totéž, co ten blb u tebe…“
„Takže ji miluješ?“
„No jo, už to tak bude, ale doopravdy vždy jen tebe. Ona to ví, v tomhle jí nechci nic zatajovat.“
„Chápu.“

Mezitím Andrea samozřejmě vyzvídala u Jana.
„Kdo to je?“
„Kamarádka ze školních let, Jana, určitě ti o ní povídal.“
„Povídal, no…“
„Tak vidíš. Neplaš se, prosím tě.“
Andrea se ohlédla.
A v zrovna ne úplně vhodnou chvilku.
Pietro Janu políbil.
„A je to tady…,“ hlesla a pokračovala v ťukání do klávesnice.

Pietrovi bylo nad slunce jasné, že ty dvě určitě skončí ve vzájemné konverzaci.
Rozhodl se to vzít do svých rukou.
Zašel za Andreou.
„Pozval jsem ji k nám na večeři. Vsadím se, že vy dvě si budete rozumět.“ usmál se.
Andrea pokývla.

A zamyslela se.
„Celkem drzost, vodit ji až k nám. A ještě na večeři… No budiž, jak se má stát, ať se stane.“
Nebylo jí to po chuti, ale občas je třeba položit oběti na oltář…

Když trio zasedlo k večeři, mohlo druhé dějství začít.
„Slečno, že se tak ptám, kde prosím pracujete?“
„V jedné německé firmě v ČR, slušné místo a peníze. Nemám důvod si stěžovat.“
„Dobře. A jak moc se s Pietrem znáte?“
„Velmi dobře. Za studií jsme spolu i jednu dobu chodili a nyní jsme velcí přátelé. Asi je mi jasné, na co touhle otázkou paní…“
„Schäfer…“
„Schäfer, narážíte, ale nebojte, není důvod se obávat,“ dokončila Jana odpověď.
„Já se nebojím.“
„Když myslíte…,“ řekla Jana a na Pietra se usmála.

Andrea se zvedla a začala sklízet ze stolu.
Kdyby se nyní někdo do mozku sekretářčina podíval, asi by viděl, jak pomyslní panáčci, kteří tam běhají a nosí informace právě hrají fotbal, jedna půlka je v českých barvách, druhá v německých.
A ti čeští právě slaví gól. Tak si Andrea připadala po konverzaci.
Stejně stará žena, jako je Pietro a silou slov jí uzemní. Tu, která nyní Zoolanderlandu vládne.

Sklidila ze stolu a dala si prášek na uklidnění, aby tuto malou slovní porážku vydýchala.
Pietro mezitím Janu vyprovázel.
„Kde vlastně bydlíš?“
„Nějaký hotel s restaurací. Tu vlastní nějaká Sabine, nebo co.“
„To bude Sabine Mallory, kamarádka. U té se můžeš ráno najíst, co libo, řekni, že znáš Zoolandera, ona bude vědět, co dělat. Ona mi pak dá účet.“
„Díky a kdyžtak se stav, jsem tu do pozítří,“ řekla Jana a mrkla.
Pietro jí to oplatil, políbil jí a rozloučil se.

„Co na ní říkáš?“ zeptal se Pietro, když uléhal vedle Andrey ke spánku.
„Je milá. To se musí nechat.“ uznala Andrea.
„Že jo?“
„Jo, jo, dobrou noc.“
„Dobrou.“

Ráno na stanici Pietro létal sem tam.
„Co blbneš?“ divil se Tom.
„Ale nic, hledám jeden lístek…“
Kranich se ušklíbl a Pietrovi lístek podal.
„Kde byl?“
„Vypadl ti u vchodu, uzmul jsem ho kousek před Andreou. Seznam mě s ní…“
„Upad si na hlavu? Hele, já tvé avantýry podporuju, a divím se, že Petra taky, ale tuhle ti musím nemilosrdně zatrhnout v samém počátku.“
„Jsi zlý,“ konstatoval napůl ublíženě a napůl se smíchem Tom.
„Jen upřímný a chci tě uchránit od dalšího neúspěchu.“
„Jak víš, že by to nevyšlo?“
„Nemá ráda lidi, co chodí pozdě,“ sekl Pietro slovem.
„Mhm, to vysvětluje vše,“ vzdal se Tom.

Pietro se na lístek podíval.
Jana mu jej strčila do kapsy, když odcházela od večeře.
„Hotel & Resort Seidlovitz/Restaurant Mallory, Kochweg 12 - pokoj 277.
Pietro se potutelně usmál.
Večer, když se den chýlil ke konci a velmi neochotně předával žezlo vlády nad lidmi paní Noci, se Andrea ptala Pietra, jak dlouho ještě hodlá vytvářet pro Engelhardtovou hodnoty.
Pietro se uculil a za Janovy přítomnosti vypálil:
„Minimálně do rána tu budem oba. Než ráno přijdeš, já přijdu domů se vyspat.“
„OK, dobře. Dobrou.“
„Dobrou.“

Jan na Pietra: „Hele, není ti to hloupý, takhle jí lhát?“
„Není. A hned ti povím proč. Andrea tohle dělala celý léta Semirovi a bůhví komu před ním. Čili jedna malá lež, zvlášť když vím, že je jediná na dlouhou dobu, nemůže škodit. Uznej sám.“
Jan jen mávl rukou: „Pro mě a za mě.“

Pietro se asi hodinu po Andreině odjezdu sbalil a vyrazil do toho hotelu.
Vešel dovnitř. Ten chlápek, co má u sebe návštěvní knížku a klíče měl jasno.
„277. Jste již očekáván.“
Pietro se podivil: „Nu tedy, myslela na všecko…“

Došel k pokoji 277 a zaklepal.
Jana mu přišla otevřít.
„Ahoj.“
„Ahoj.“
Jana neváhala a po Čechovi se vrhla rovnou, sotva zaklaply dveře. Vzájemně se během vášnivé líbačky svlékali a poté skončili v hotelové posteli, kde se po několika letech mohli opět přesvědčit, že pořád „to tam je.“ Pietro znal záhyby Janina těla dokonale, čili mu absolutní tma, kterou narušovaly jen uzoučké pruhy světla díky žaluziím, nečinila problém. Také si pamatoval, co má v těchto věcech nejraději a tak se jal jí její oblíbené činnosti dopřát. Stejně tak ona. Netušící Andrea mezitím spala doma v domnění, že Pietro sedí v papírech na stanici.
Pietro byl rád, když byla Jana nahoře, měl tak možností, hrát si s celým jejím tělem.
Spokojeně v duchu uznal, že tady je možností, jak si hrát, o kapku více, než je tomu u Andrey.

Když bylo po všem, Pietro jen hlesl: „To si jako přijela do Německa jen proto, abys nám doma vyjedla ledničku, znemožnila mi (starší) přítelkyni a pak ses se mnou vyspala?“
„Ve velké nadsázce – ano,“ zněla odpověď spokojené Jany.
„Tak to tedy klobouk dolů.“
„Jaký to bylo?“ zeptala se.
„Jako za starých dobrých časů…,“ mumlal Pietro.
„A teď spát,“ řekla Jana a Pietra před usnutím ještě políbila.
Ten si přes ní přehodil ruku a usnul také.

Ráno se oba probudili trochu dříve.
Pietro na sebe hodil oblečení a s Janou se rozloučil.
„Pozítří jsem tu poslední den…,“ sdělila mu ve dveřích.
„Vím, přijď na stanici, dneska přijede Terka, chce tě moc vidět už od doby, kdy jsem jí o tobě vyprávěl.
Janina pokývla.

Pietro se ihned, co přijel, vrhl do papírů, aby vypadal věrohodně.
Jakmile Andrea dorazila, Pietro jakoby práci dokončil.
„Užij si to tu. Já jdu spát,“ odvětil Andree.
„Fajn,“ souhlasila Andrea.

Odpoledne se Pietro na stanici vrátil. Jana už tam byla a byla s Terezou ve velmi družném hovoru.
„Očividně si holky sedly,“ usmál se Pietro.
„A ty se divíš?“ houkla Andrea.
„Ne, ale co se cukáš. Já nemůžu za to, že na každou okolo mě jsi milá asi jako Anna na Hotteho, když místo starého Opela zničí Porsche,“ opáčil Pietro.
„Mimochodem, dneska zasejc budu celou noc tady. Jan mi nechal svojí práci na stole a zmizel si.“ dodal.
„Jdeš za ní, co?“ štěkla Andrea.
„Ano, jdu za ní. Jen si povídáme, však jsme se dlouho neviděli.“
„Povídáte…“

Pietro vešel za oběma ženami.
„Koukám, že se bavíte.“
„Ano, Terka je skvělý člověk. A inteligentní,“ chválila Jana.
„Terka promine, ale za chytrého mám spíš tebe. Ty už nevíš, jak si hrála první ligu na škole?“ ohradil se Pietro.
„Jen chuť se učit,“ mávla Jana rukou.
„A skromná…“ dodal Pietro.

„Hele, je to už asi strašně nápadný, ale jak je možný, že žena, která se nezdá Andree, je veliká kamarádka Terezy…,“ dumal Pietro.
„Na tohle se už popsaly stohy papíru, vždyť sám víš, že Tereza a Andrea jsou jako Jekyll a Hyde,“ odpověděl mu Jan.

Opravdu, jak bylo řečeno, tak se stalo.
Pietro večer zase po Andreině odchodu mířil do hotelu.
Průběh noci byl k nerozeznání od toho minulého.
„Já počítám, že Andrea se bude chtít pomstít a pokusí se s tebou zase navázat konverzaci, aby tě pro změnu mohla utřít ona,“ zamručel Pietro, když se ráno oblékal.
„To už nestihne, odpoledne mizím,“ usmála se Jana.
„Tak to má asi smůlu…,“ prohodil Pietro a vypadal, že je mu to úplně jedno.

Dopoledne na stanici Pietro na Jana.
„Odpoledne jede domů, čili se s ní hodlám rozloučit. Je to chvíle, pak za tebe něco udělám na revanš. Je ovšem taky možný, že už dneska nepřijdu,“ navrhl Janovi.
Jan se uculil a souhlasil: „Co bych to byl na parťáka, kdybych tě to neumožnil, no ne?“
Pietro na sebe hodil bundu a vytratil se.
Andrea se nestihla ani zeptat.

„Kam zmizel?“ zeptala se Jana.
Ten jí odvětil, že šel za Janou.
Andrea nehla ani brvou a mumlala: „Klid, klid, všechno je OK, nehrozí nebezpečí…“

U hotelu byl už taxík.
„Fajn, stihl jsem to,“ dušoval se Pietro.
„Ale měl jsi to s odřenýma ušima,“ opáčila Jana.
„Zkus se uvolnit v pracovní době…“ pokrčil rameny Pietro. „Nechceš to dát dohromady?“
„Nabídka skvělá, ale zatím ne. Já se musím nejdřív spálit, abych se k tobě mohla vrátit. Ale můžu tě zaručit, že až se vrátím, bude to napořád!“ odpověděla Jana a mrkla.
„To doufám,“ s úsměvem doplnil Pietro.
„Tohle ti mám dát,“ řekl Pietro a dal Janě lístek.
Jana si jej četla: „Tom Kranich, Altenstrasserstr. 220.“
„Tomova adresa, chtěl se seznámit,“ smál se Pietro.
„Chtít může…,“ zazubila se Jana.

„Měj se krásně, a zase přijeď, a kdyžtak si můžeme psát,“ navrhl Pietro.
„Také se měj. Zatím ahoj!“ rozloučila se Jana a dala Pietrovi poslední pusu v Německu.
Sotva se taxík rozjel, Jana lístek s Tomovou adresou vyhodila z okna.
Pietro si toho všiml a neubránil se smíchu.
Lístek sebral a spálil.
„Toma by mrzelo, kdyby se to dověděl,“ pomyslel si.

Pietro jí ještě mával, dokud taxík viděl.
Jakmile zajel za roh, nasedl do vozu a jel domů.

Andrea natěšeně přijela domů, že vezme Pietra a půjde s Janou změřit své konverzační síly.
Vešla do obýváku a tam seděl Pietro se skleničkou Jägermeistera.
„Je pryč. Odjela, Už je doma…,“ hlesl.

Andrea jen pohodila rukama a mručela, že to dalo velkou práci si vymyslet téma, na kterém by ji nachytala a vůbec…

Další den chtěl Tom vědět, jestli byl lístek předán.
„Ano, byl,“ odpověděl Pietro.
Tomovi ovšem nikdy odpověď nepřišla…
Pietro se odebral do kanceláře a zadumaně hleděl do okna…
Byl spokojený a uklidněný.
A byl ještě více, jelikož mu zazvonila zpráva v mobilu…

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Úplně moc nevím, co si o tom vztahu myslet.

Docela respekt andree, že dokáže Pietrovi odpustit, že ji v posteli oslovuje jménem milenky.
Docela velký šok nad tím, že Pietro dokáže přivést svou milenku domů k současné holce s tím, že se nic neděje... a pak se s ní stejně vyspat a tu přítelkyni podvést.
Nechápu...

Na jednu stranu jako odpůrce sekretářky kývám na Pietrův princip "andrea se chovala ke svým partnerům jako štětka, takže se nemůže divit, že s ní jednám jako se štětkou", na druhou stranu nerozumím, jak v takovém vztahu mohou být šťastní. Co jim to přináší, když jeden druhému nemohou věřit?
Jeden druhého si neváží, ubližují si...

Jediné, co na to mohu říci, je to, že být Semirem, jsem moc ráda, že jsem z toho už pryč a mám blondie.

Stejně tak "kamarádství" andrey a Terezy - vždyť andrea celkem jasně a ráda naznačuje, že je podle ní Tereza rajda.

Na jednu stranu je nejednoznačost a absence ostrých rozdělení typu dobrý/zlý, černá/bílá vždy dobrá a podle mě je to náznak dospělého psaní, na na druhou jsem z toho taková rozpačitá....

Mám z toho vztahu, co jsi vykreslil, prostě divný dojem.
Rozhodně zajímavá povídka a podle mě není vůbec špatně napsaná, ovšem... prostě bych rozhodně nechtěla být v kůži ani jedné z hlavních postav, které si jen ubližují. Vlastně je mi z toho tak nějak smutno.

(což není špatná vizitka pro autora)

P.S.: víš, že sis tímto dílem úplně odřízl cestu k finálnímu dílu, ve formě, jakou jsi mi posílal, že jo?
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Wox:

Abych si nalil kalich upřímnosti a vypil ho do dna: Trnul jsem při čekání, že se tu k tomu objeví koment - očekával jsem hatering typu "soukromý problémy sem netahej" apod.)

Kdyžtak mě oprav, ale já nikde nepsal, že vztah P+A je standardního typu. Za a) ano, je to oplácení stejnou mincí a za b) lze to brát jako test toho, co je And. schopná zvládnout. Navíc, když je jí to naservírované tak, že se jí nic (dobře většina) nezatajuje, pořád je to lepší, než kdyby nevěděla zhola nic. Kór u ní.
Ale OK.

U mě je potíž, že já bych rád občas rád stvořil nějakou slušnou vztahovku, ale (i díky osobním (ne)zkušenostem) to neumím a pak vzniká něco, jako toto, kdy si každý nabrousí kudlu a vrazí ji někomu do zad.

Ono to taky bylo napsaný v době.. mno... té melancholie, co je nastíněna na začátku. (den postování taky není náhoda). Prostě neumím odprostit osobní emoce od těch psaných. Pokud je to na škodu, bud vážně lepší ne na to vykašlat úplně.

Ad finále: Jo, částečně a napůl. Ono je to odvislé od reálu... někdy vysvětlím v SZ. Wink (a vůbec, tu přepsanou verzi jsem ti neposílal, asi...)
Samozřejmě díky. Mé obavy byly rozpuštěny.

A asi si tohle můžu zařadit do kolonky mých děl, na která se bude vzpomínat, až skončím, pro jejich kontroverzi a odlišnost. A to já rád. V mezích.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 28. - Janina
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma