AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
SMRT NEBO VYSVOBOZENÍ?
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Dobré slunečné odpoledne, po jedné delší cestě vlakem přidávám tento drobek. Doufám, že se vám bude alespoň malinko líbit. Jakoukoli reakci, kladnou či zápornou, ocením níže v komentářích Smile Přeji hezký den a pokud možno příjemné čtení Smile

Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by si mohl přát, aby si Bůh vzal Bena k sobě. Bůh? V Boha nikdy nevěřil. Ani se nikdy nemodlil. A přesto se už několikrát přistihl, že tu něco mumlá. Prosby. Sliby. Díval se všude, jen ne tam, kam by měl. Nedokázal se podívat na Bena. V duchu sám sobě nadával za svou slabost. V jednu chvíli se mu zdálo, že se Ben pohnul. Semir vzhlédl. Jen se mu to zdálo. Bohužel. Nebo Bohudík? Co to mám dnes s tím Bohem?! Každý den tato slova používáme, aniž bychom si uvědomili jejich význam. Má si vůbec přát, aby se Ben probudil? Má si přát, aby to Ben zvládnul? Nebo si má, pro jeho vlastní dobro, přát, aby se jeho srdce zastavilo a on už se neprobudil? Má si vůbec přát kamarádovu smrt? Měl by? A co by to byl vlastně za kamaráda? Co by to byl za kamaráda, kdyby si přál jeho smrt? Co by to byl vlastně za člověka? Ale přál by si vlastně smrt nebo vysvobození? Vždyť co by to měl za život? A to ten dnešní den začal tak hezky a nevinně.

Ráno se sešli v kanceláři a dali si kafíčko. Před nimi na stolech ležely hory hlášení a dalších papírů, které toužily po vyplnění. Vůbec se jim do toho nechtělo. Jenomže v kanceláři vedle řádil tajfun. Krügerová řvala jako lvice na Hotteho a Bonratha. Ben se Semirem se smáli. Obyčejně takhle nadávala jim. Uniformovaná dvojice včera totálně zrušila jejich nablýskané Porche. Kobru 11 ale ten smích brzy přešel. Průvan se blížil k jejich kutlochu. Honem začali imitovat činnost. Když Kim vtrhla k nim do kanclíku, našla je v „plném pracovním nasazení“. Pronesla něco o tom, že alespoň někdo dneska pracuje a odešla. Oba si oddechli, ale pohledem se domluvili, že ji radši nebudou dráždit a opravdu se dali do práce. Kupodivu jim to šlo pěkně od ruky. Když už měli skoro hotovo, ozvalo se hlášení o přepadení benzinové pumpy. Na nic nečekali a vyrazili. Venku svítilo sluníčko a nebe bylo jako vymetené. První letní den. Sedli do BMW a vyjeli. Cesta trvala asi 10 minut. Když přijeli na benzinku, nebylo nikde živé duše. Vešli do prodejny, v rukou zbraně. Nikdo tam nebyl vidět. Když došli k pultu, všimli si, že někdo vyběhl z toalet. Vydali se za ním, zbraně v pohotovosti. Maskovaný muž se schoval za stojan. Ben běžel zprava, Semir zleva. Ben u něho byl dřív. Bohužel. Maskovaný muž na něho šplíchl benzín a začal na něho mířit zbraní. Semir se bál jen pohnout. V Benových očích bylo jediné. Strach. Oblečení nasáklé benzínem a zbraň namířená na něho mu nepřidaly. Pak si Ben všiml Semirova pohybu. Pochopil. Začal na sebe poutat mužovu pozornost. Semir se pomalu přibližoval k muži zezadu. Dostal se až k němu. Zezadu k němu přistoupil a přitiskl mu zbraň ke krku. Asi se bál smrti, protože okamžitě po vyzvání zahodil zbraň a zvedl ruce nad hlavu. Semir mu okamžitě nasadil želízka a odváděl ho k autu. Ben ze sebe hned začal sundávat mokré a hlavně smradlavé oblečení. Zatčeného nechali uniformovaným kolegům a šli zajistit místo činu. Osvobodili obsluhu zamčenou ve skladu, předvolali k výpovědi, zajistili stopy a odjeli. Hned jak dojeli na služebnu, Ben oblečení vyhodil a šel se osprchovat. Jak mu najednou bylo dobře. Až do konce směny byli zahrabaní v papírech. Krügerová je dokonce přišla pochválit, že auto zůstalo tentokrát v celku. Mrkli na sebe a jeli domů.

Semir ještě ani neodemkl dveře od bytu a zvonil mu telefon. Aniž by se podíval na jméno volajícího, začal žertovat, že nemusí dlouho tankovat. Myslel, že mu volá parťák. Na druhém konci se však ozval naprosto cizí hlas. Ten mu oznámil, že jeho kolegu ve vysoké rychlosti před jeho bytem srazil nějaký řidič. Hned znovu sedl do auta a jel za svým kamarádem. Ten byl ještě na sále. Po několika hodinách a několika nachozených kilometrech ze sálu vyšel lékař. Semir hltal každé jeho slovo. Raději by ale nic neslyšel. Lékař mu nedával velké naděje.
[i]Náraz mu způsobil vážná zranění. Měl zlámané obě nohy, zlomenou pánev, páteř na dva kusy a nějaká vnitřní zranění. Z těch dělaly lékaři největší vrásky ledviny a játra. Ta na tom byla nejhůř. Vlastně mu to řekl jasně. Pokud se Ben dožije rána, už nikdy nebude dělat u policie. Už nikdy nejspíš nebude jako dřív, protože i mozek dostal při tom nárazu zásah.
[/i]

Takže teď nevěděl, jestli má doufat, že to Ben přežije nebo…Nechtěl na to myslet. Seděl tu už několik hodin. Venku se už rozednívalo. Do pokoje vešel lékař. Když Bena zkontroloval, podíval se na Semira. Ten čekal jakoukoli naději. Lékař ale jen zavrtěl hlavou. Bylo vidět, že i když se snažil tvářit optimisticky, moc nadějí Benovi nedával. Na důkaz toho se pokojem místo pravidelného pípání rozeznělo jedno táhlé. Lékař hned začal s oživováním. Přiběhli mu na pomoc i kolegové. Po půl hodině lékař i sestry veškeré snažení vzdali. Ben byl prohlášen za mrtvého. Semirovi se na zlomek vteřiny ulevilo. Ulevilo se mu, že Ben nezůstane invalidní nebo nedej Bože mentálně postižený. Pak ale pocítil až fyzickou bolest. Postavil se k Benově posteli. Chytl jeho ruku do své a dlouze stiskl. Vypadalo to, jako by se mu snažil vtisknout život. Po chvilce mu ji šetrně položil na postel a odešel. Z nemocnice skoro vyběhl. Sedl do auta a jel na služebnu. Tam ještě nikdo nebyl. Sedl si za svůj stůl a sledoval ten Benův. Jako první přišla šéfová. Když si všimla Semira v kanceláři, rozběhla se k němu. Jakmile uviděla jeho výraz, pochopila, že je něco špatně. Všechno jí řekl. Šokovaně odešla do své kanceláře.

Když se sešli všichni, bledá a beze slova přinesla Benovu fotografii a zapálila u ní svíčku. Sdělila jim tu smutnou novinu. Winetou Kozlowski zemřel.Celá služebna se ponořila do ticha. Semir ani nevylezl z kanceláře. Nemohl. Měl pocit, že tady je Ben s ním. Připadalo mu, že je vlastně to krásné ráno, kdy spolu seděli u kafe.
Podíval se z okna. Obloha byla zatažená, sluníčko nemělo kudy vykouknout.


PS: Tato povídka je pro mne srdcová a vím, že kdybych ji měla napsat za týden či za měsíc, měla by nejspíše jiný konec. Možná veselejší, možná nejasný. Nicméně jsem ji psala teď a proto je taková, jaká je. Pro někoho smutná, pro někoho nereálná, pro někoho dojemná, u někoho vyvolává pocit "tohle je přehnaný" nebo "oči v sloup". V tuto chvíli jsem to tak cítila a tak jsem to napsala. Děkuji všem, kteří tuto povídku přečetli, čtou či budou číst. Moc si toho vážím Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Malinko jsem poopravila chyby, které jsem ještě v povídce nalezla.
A co si budeme povídat, vrtalo mi hlavou, proč mi povídku nikdo ještě neokomentoval. Snad tentokrát bude stát za víc, než za letmé přelétnutí očima Smile
PS: Prosím, neberte toto jako že vás do komentářů nebo do čtení tlačím. Jen bych moc chtěla znát váš názor, postřeh. Díky Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Dobře, že jsi to připomenula - chtěla jsem komentovat a zapomněla jsem na to.

Povídce by určitě prospělo, kdybys zapojila enter, AnnoE - bylo by to přehlednější a člověk by si více vychutnal děj, víš?

Hezky jsi na začátku shrnula ten realistický přístup člověka v podobné situaci, který se hned střetává s emocemi a výčitkami...

Ben se Semirem se smáli. Obyčejně takhle nadávala jim - to je teda atmosférka na služebně Laughing

Honem začali imitovat činnost - Laughing hezké Very Happy

Oceňuji, že se to Benovi stalo vlastně v naprosto banální situaci, možná si za to mohl i sám. Většina z nás autorů má sklon zabíjet hlavní hrdiny při dramatech - jejich smrt odstartuje příběh, završí ho, nebo znamená hrdinské obětování se pro jiného. Jsem ráda, že jsi tu nehodu udělala tak "mimochodem", oceňuji to!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Na radu Woxys jsem zapojila do práce Enter, tak snad povídka bude čtivější Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SMRT NEBO VYSVOBOZENÍ?
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma