| Straka | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 2.12.2014 10:18 |
|
|
|
|
Jen malá, veeelmi kratičká povídka na vybití se Představte si tam, koho chcete
Válel se v kaluži světle karmínové, lepkavé krve.
Nevěděl, jak dlouho tam již leží, ale pokud šlo o jeho odhad, byla to již celá věčnost. Snažil se nemyslet na to, jak zrovna vypadá: jen vzdáleně cítil, že má ruce i nohy zlomené a zkroucené do nepřirozených úhlů a bojoval s touhou s nimi pohnout. Bolelo by to moc? Mohl by se zkusit někam doplazit dříve, než by zemřel v dechberoucí agónii? Zaplašil takové bláhové myšlenky a pokoušel se místo toho uvažovat nad jinými věcmi. Jako třeba nad tím, proč ho vlastně ještě nikdo nenašel? Pokud si dobře vzpomínal, tak se nacházel na poměrně frekventovaném místě. Nebo ho někam odtáhli? Ano, to dává větší smysl. Musel ztratit vědomí, a když bezvládně ležel (vlastně velmi podobně jako teď, pomyslel si trpce), tak jej přemístili.
Chytrolíni.
Svině…
Kapka za kapkou stékala na chladný beton.
Volání o pomoc bylo marné. Jeho čelist byla v takovém stavu, že nedokázal vydat málem ani hlásku: to skřípavé huhňání, které ze sebe dostal, nezaujalo ani straku, sedící na lampě nad jeho hlavou, natož nějakého člověka. V tu chvíli pochopil, že je ztracen. Naděje se vypařila do chladného vzduchu a zůstala po ní jen trpká pachuť prohry.
Nenáviděl prohry.
Jak on je nenáviděl.
Neměly v jeho životě místo, nebo si je alespoň nikdy nepřipouštěl. Opájel se vítězstvími, takovými, kdy se zbraní v ruce někoho odváděl, aby dotyčný posléze pykal za své činy.
Takovými, kdy mu do náruče padaly ženy (na kterých mu, když se tak zpětně zamyslel, vlastně ani moc nezáleželo).
Takovým tím vítězstvím, když ji poprvé potkal a ona se na něj zářivě usmála.
Takovým tím vítězstvím, když ji poprvé sevřel ve svém náručí a ona se mu celá, celičká odevzdala.
Takovým tím vítězstvím, když konečně dosáhl svého a jeho vyvolená mu řekla sladké ano.
Mimoděk se usmál, a vzápětí nad tím pohybem zkřivil tvář bolestí.
Jak by asi zareagovala, kdyby ho teď viděla?
Padla by na kolena a plakala, nebo by utíkala pryč, křičíce o marnou pomoc?
Asi by křičela, ale bylo by to marné, to moc dobře věděl.
Jak rád by ji naposledy spatřil…
Válel se v kaluži téměř černé, lepkavé krve: na jejím povrchu plaval nevábný škraloup, který se mu lepil k bezvládnému tělu.
Téměř nic už nevnímal a jeho temné oči pomalu začínaly ztrácet svou jiskru.
Konec byl blízko, tak zatraceně blízko…
Když vydechl naposledy, dělala mu společnost už jen straka, trpělivě čekající na svůj moment. Šustot jejích křídel se rozlil ulicí, když slétala ke své kořisti.
Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si to divné, chladnoucí stvoření.
Pak klapla zobákem.
A požitkářsky se pustila do hodování.
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
|
| | |
SaM
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 361 |
Bydliště: Praha |
|
|
Zaslal: 2.12.2014 17:02 |
|
|
|
|
Všel napsala povídku! Všel napsala povídku! Všel napsala povídku! Skoro se mi chce říct, že tě můžou vytočit častěji, ale jelikož myslím vím o co šlo a nejsem zvíře, tak doufám, že tě snad další taková "dobrá" zpráva nějakou dobu nečeká.
Představovala jsem si taktéž Kranicha a to díky tomuto úseku:
Neměly v jeho životě místo, nebo si je alespoň nikdy nepřipouštěl. Opájel se vítězstvími, takovými, kdy se zbraní v ruce někoho odváděl, aby dotyčný posléze pykal za své činy.
Takovými, kdy mu do náruče padaly ženy (na kterých mu, když se tak zpětně zamyslel, vlastně ani moc nezáleželo).
Takovým tím vítězstvím, když ji poprvé potkal a ona se na něj zářivě usmála.
Takovým tím vítězstvím, když ji poprvé sevřel ve svém náručí a ona se mu celá, celičká odevzdala.
Takovým tím vítězstvím, když konečně dosáhl svého a jeho vyvolená mu řekla sladké ano.
Tak nějak mi to ukazuje k událostem, které Tom v seriálu skutečně prožil, takže kdyby to bylo někdy předtím, než Elena vylétla do luftu, sedělo by to jak prdelka na hrneček. Jen teda ty temné oči... ačkoliv temné nemusí být tmavé, že?
Hrozně se mi líbí, jak jsi na stavu té krve - tmavnutí, houstnutí, vysychání - naznačila, jak dlouho tam chudák leží, úplně na cucky.
Abych pravdu řekla, netušila jsem, že jsou straky až tak masožravé - stejně jako Pietro je mám fixované na lesklé předměty, takže v tomto spojení mě napadlo to první, co čeho se ta straka asi pustila, a trochu se mi obrátil kufr. Docela působivě naturalistický konec.
Prostě super, Všel, klidně se přijď vyřádit častěji.
|
|
|
| | |
Všelicos
Administrátor
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 627 |
Bydliště: KTU |
|
|
Zaslal: 2.12.2014 23:31 |
|
|
|
|
SaM: Díky, díky taky v to doufám, nebo už se zblázním
Yup, temné nemusí být tmavé: myslím, že by v tu chvíli oči potemněly každému. Já tam teda pravda při psaní viděla jedny temně hnědé oči (nápověda! I když taky asi jak pro koho... ani nevím, jestli se tu někdy někdy v nějaké povídce už objevil, jak tu moc nečtu...)...
Krev jsem si, pravda, vychutnala, jsem ráda, že se to líbí.
A straky jsou všežravci a když najdou mršinu, tak jí nepohrnou..
|
_________________ Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
|
|
| | |
Ajši
Administrátor
Založen: 14. 10. 2007 |
Příspěvky: 1513 |
Bydliště: Hodonín |
|
|
Zaslal: 4.12.2014 4:46 |
|
|
|
|
Strašně depresivní, děsně, děsně, děsně moc.
Ok, mám dva tipy, píši je bíle: mohl to být Chris - protože ten byl drsný a přišlo mi, že to na něj sedlo - jak to jaksi přezíravé a klidné umírání, tak i ty úvahy o prohře a odvádění lidí s pistolí v ruce, aby pykali. Mohl se snadno dostat do akce s lidma, kteří používají drsné, BRUTÁLNÍ metody a upřímně, jako na jedinou z postav Kobry mi na něj sedne taková smrt. A pokud vím, byl ženatý, ne? Nebo měl alespoň v životě ženu, kterou měl rád. Nebo byl rozvedený, ale stále u něj nějakou roli hrála...? Tou druhou je André. Ten byl taky na konci dost drsný a sedne mi na něj to odvádění lidí, aby pykali. Jenže ten by zase vzpomněl na dítě... A Ben měl sice tmavé oči, ale nevěřím, že bys mu dopřála takovou smrt, byť na něj zase sedne ta vyvolená, zářivý úsměv. Ale ne ten strohý styl a posupný smích při umírání mi ze všech nejvíce sedí na Chrise...
Brilantně napsané, je to takový otřásající styl, že to máš v hlavě a musíš na to myslet. Je mi toho člověka líto, každého, kdo pomalu umírá. A nejhorší je, když u toho vnímá nejen vlastní bolest, ale ještě myslí na bolest a utrpení pozůstalých. Pevně doufám, že tu jeho dámu neznám, ale i tak je mi jí strašně líto, bude se trápit. Uf, vůbec se to nečetlo dobře, vůbec ne. Doufám, že si to vyženu z hlavy.
Vypsání je skvělá věc, zcela tomu rozumím - ale přiznám se, že se modlím, abys přidala někdy i něco, co bude maličko hladící, než taková depka každopdádně vítej zpět na PF!
SaM: potvrzuji, mrkni někdy do výběhu dravých zvířat v zoo - jsou plné strak, co ozobávají maso. A mimochodem, do masa se pustí i taková rozkošná malá sýkorka...
|
|
|
| | |
|
| | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 23.12.2014 23:31 |
|
|
|
|
Uch, desive pusobive.
Priznam se, ze jsem se trochu nastvala, protoze povidku presne o takovem momente, kdy hrdina umira a prijde o nadeji, jsem mela dlouho v hlave a po tve povidce to asi ani nenapisu, protoze tvuj styl je proste... Uzasny. Libi se mi, jak na jednu stranu popisujes emoce hrdiny, na tu druhou naprosto bez emoci a temer cynicky popisujes kaluz krve a hodujici straku. Taky me dostava, jak jsi schopnq bez emoci popsat v takove trose tolik nasili.
Palec hore, Vselko a pis dal
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|