Pietro
Založen: 13. 08. 2014 |
Příspěvky: 258 |
|
|
|
Zaslal: 27.12.2014 22:04 |
|
|
|
|
Upozornění: Všechny formulové znalosti jsou skutečně moje. Nic jsem nehledal z netu, skutečně tohle vím.
Zoolander pouští formulové rozumy
(Formula Zoolander)
Délka: skoro 840 slov.
Tom se jednou řítil na stanici ve zběsilém tempu. Jako obvykle zase zaspal a doháněl to, kde se dalo. Sice věděl, že se Anna zlobit nebude, protože na tohle u něj byla zvyklá a spíš by se zlobila, že přišel včas, ale přece jen, proč to nezkusit…
Jeden semafor ovšem jeho snahu a záměr nesdílel a těsně před průjezdem prskl červenou.
Tom dupl na brzdy a ty mu odpověděly kvílením, že by se probudil i mrtvý.
Otočil se na výlohu jednoho bistra u křižovatky a zaujal jej jeden plakát, na kterém byly nakreslené formule.
„Hm, to by mohlo Pietrovi jít. Sice nedavno zkoušel mě, ale proč ne…“ pomyslel si.
Na stanici hned vyhledal Pietra.
A ten byl, jak jinak, u stolu sekretárčino.
„Co potřebuješ, Tome?“
„Pořád se vyznáš v historii formulí?“ zeptal se Tom blbě.
„Jo, to se nezapomíná, proč?“
„Za 14 dní je velká soutěž v tomhle oboru, a vítěz prý může hodně vyhrát. Jdeš do toho?“, zeptal se modrooký.
„Jak chceš, přihlaš mě, stejnak vidím, jak se třeseš. Ale tohle je vyšší level, já jsem samouk.“ pokusil se Pietro Tomovi nápad rozmluvit.
Andrea se culila: „Víš, Tome, že jeden tým pojmenovali i po mně?“
Pietro jí odsekl: „To jo, ale zrovna tím bych se moc nechlubil.“
Andrea: „A to jako proč?“
Pietro opáčil: „Nu, protože stáj Andrea Moda není úplně ztělesnění kvality. Stáj byla italská a jela jen v sezoně 1992. Vystřídala 4 jezdce, dva nejeli vůbec, několikrát se nekvalifikovala nebo dokonce neprošla předkvalifikací. A když už se jednou do závodu jejich vůz dostal, to bylo Monako, tak asi po deseti kolech kleklo auto. A navíc jejich šéf šel do báně, prtože šetřil tak vehementně, že tým občas musel na suchý závod obout mokré gumy, protože na jiné nebylo…“
Andrea se zachmuřila: „A to jsi mě to nemohl říct rovnou?“
Čech odsekl: „Mohl, ale ty si viděla „Andrea“ a už nebyla možnost se s tebou domluvit.“
Tomovi tohle stačilo, aby se utvrdil.
A skutečně, Pietro byl jedním z 20 dalších, kteří se také přihlásili do spolkového kola.
Soutěž přenášela televize a tak byla služebna nalepena na jednom plazmovém televizoru, který kdysi Hartmutt vyhrabal ze skladů KTU, kde přebýval.
Andrea, Tom, Terka a všichni ostatní drželi palce.
Moderátorem byl Kai Ebel, komentátor RTL pro formuli 1.
Vysvětlil pravidla, která byla jednoduchá. Každý dostane 20 otázek, dva soutěžící s nejvyšším počtem postupují do celostátního finále o 32 lidech.
Ebel se lehce zachmuřil a četl první otázku: „Kolikrát se v historii objevila na voze jako startovní číslo 0? Stačí jen jezdec a alespoň jeden rok.“
Pietro vystřelil odpověď: „Jody Scheckter 1973 a Damon Hill 1994, Jody s McLarenem a Damon s Williamsem.“
Ebel jen uznale pokýval hlavou.
Otázky se hrnuly velmi rychle…
„Jaké národnosti byl pilot Minardi Alex Yoong?“
„Malajsijec.“ řekl Čech.
„Jaké bylo nejvyšší číslo, které kdy kdo měl na voze…“
Tohle byla velmi těžká otázka, ze všech dvaceti lidí se rozsvítily jen dva stolky - Pietrův a nějakého Langenacha.
Ten odpověděl: „Nejsem si jist, ale číslo 105, tuším na Ferrari…“
Ebel jen zavrtěl hlavou.
„Nyní vy, pane Zoolander.“
Pietro si odkašlal a spustil: „Nejvyšším číslem bylo číslo 208 na voze Allied Polymer Surtees-Ford Italky Lelly Lombardi při kvalifikaci na GP Velké Británie 1974. Nutno dodat, že se nekvalifikovala.
Pietro s 19 body postoupil, Langenach byl druhý s 15 body. Oba se tak mohli těšit na celoněmecké finále.
Tam už šlo do tuhého a Pietrovy znalosti nepatřily úplně k topu, jak sám velmi rychle zjistil.
Jedna otázka tam zněla: „Jezdil ve formuli 1 nějaký reprezentant Lichtenštejnska?“
Pietro se ozval: „Ano, prosím, v 70. letech Rikky von Opel.“
I tak ovšem Zoolander došel až do samotného obřího finále proti nějakému zhruba 50letému muži, který dával velmi najevo, že sjezdil snad každý okruh, na kterém se kdy jelo. Od Anderstorpu po Zandvoort.
Ebelovi naskočila na monitor otázka.
„Ten se vzpřímil a zahřměl: „Vážení finalisté, zde je poslední otázka, či spíše úkol celé soutěže: „Napište na papír, který jsem vám předtím předal startovní listinu sezony 1989, a to od čísla 1. ale stačí jen jména. Chci základní listinu před první velkou cenou, žádné náhradníky.
Pietro chvíli škrábal jména a první se přihlásil.
Ebel mu pokynul: „Můžete je přečíst?“
Čech spustil: Senna, Prost, Palmer, Alboreto, Mansell, Patrese, Brundle, Modena, Warwick, Cheever, Piquet, Nakajima, Grugelmin, Capelli, Ghinzani, Larini, Herbert, Nannini, Caffi, de Cesaris, Perez-Sala, Martini, Arnoux, Grouillard, Mansell, Berger, Alliot, Dalmas, Raphanel, Moreno, Foitek, Suzuki, Schneider, Johansson, Gachot, Danner, Weidler, Streiff, Winkelhock.
Ebel porovnával odpověď s výsledkem a vtom zazněla fanfára na počest vítěze celé soutěže.
„Gratuluji, prokázal jste největší znalosti z oboru F1. Vaše výhra 200 000 Euro se právě nese! Vítěz první série naší soutěže Pietro Zoolander!!!!!!!“
„Chcete někoho pozdravit?“
„Ano, rád bych. Zdravím do Düsseldorfu, kde mám služebnu a své přátele, zejména bych rád pozdravil Toma Kranicha, ten mě do toho uvrtal. Čtvrtina výhry je jeho dílo.“
Nu, co byste čekali - Pietro se vrátil na stanici s velkou slávou a 50 000 opravdu Tomovi předal se slovy: „Až bude druhá řada soutěže, pošlem tam tebe…“
|