AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílo č. 19?
ANO
0%
 0%  [ 0 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 0

PLK 19. - I chlapi brečí...
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Devatenáctka je jen sentimentálním patosem, ale bohužel, takové byly pocity autorovy v době psaní a publikování… Crying or Very sad
Emočně orientovaní se tu doufám vyřádí.
Odpůrci telenovel, nechť ať zraky své odvrátí…

a...

Wox na konci asi vrhne své poslední jídlo… Embarassed


I chlapi brečí…
(Auch Männer weinen)

Délka: okolo 1 500 slov. - čili opět kratší

Normální den jako každý jiný, ovšem jak pro koho.
Komisař Zoolander dokázal už hezkých pár dní dozadu celé hodiny sedět zadumaně a posmutněle ve své kanceláři.
Bylo jedno, jestli tam byl s ním Jan nebo ne.
Nikdo jej nerušil, o protivného a pesimistického člověka zrovna totiž nebyl na trhu toho dne zájem.

Jan přeci jen prolomil hradby a zkusil to: „Není ti nic? Stalo se něco, o čem bych já, tvůj parťák neměl vědět?“
Pietro se jen lehce pootočil na křesle a ucedil: „Myslím, že ne.“ a otočil se zpět.
Jan jen sklesle odešel.
Věděl, že ho něco žere, ale co?
Pietro byl opevněn mimickými „vozovými hradbami“ a ty za Žižkových dob jen tak nikdo neprorazil.
Jan částečně dějiny Pietrovy vlasti znal, čili tušil, o co tak jde.
Ovšem netušil, jak je prorazit.

Pohlédl na stůl sekretářky.
Byl opuštěn.
Andrea se totiž se šéfovou vypařila na celý měsíc z Německa, aby jely na nějaké proškolení do Belgie.
A už to byly dva týdny, co byly mimo.
Opět Annu nahradila Kim, ale ta už slevila ze své protivnosti a byla lidštější.
Sekretářku nebylo třeba nahradit, naštěstí odjely v době, kdy se toho zas moc nedělo, a těch pár drobností ráda našla Allerlei u Harta v KTU.
Janovi zasvítila malá 40wattovka v hlavě „Andrea tu není, že by toto byl ten kardinální problém?“, zamumlal.

Vrátil se ke kolegovi:
„Má to co dočinění s Andreyiním odjezdem?“, zeptal se váhavě.
„Částečně.“, zazněla mu úsečná odpověď.
„A co ti tedy vlastně je?“, zeptal se Jan.
„Tomu bys asi nerozumněl.“, odvětil Pietro a znovu zavrzalo křeslo.
Jan s nepořízenou odešel.
Sotva opustil kancelář, Pietro se zvedl a šel se Kim omluvit, že mu není dobře, a že pro dnešek dne končí.
Ta mu jen pokývla a pustila jej.

Pietro naskočil do vozu a vydal se domů.
Dům byl na něj až moc prázdný.
Pietro ovšem nelenil a stvořil si nějaký ten odpolední gáblík.
Po jídle si po sobě umyl nádobí a radši zase odjel, doma ho nic nebavilo.
Na cestě zajel na jedno odpočívadlo u motorestu, kde to žilo.
Z něj a do něj přicházeli lidi ze širokého okolí.
Majitel totiž slavil 40 let v branži a shodou okolností jeho syn tam měl posvatební oslavu.
To ovšem Čech nevěděl.
Vypnul motor a jen pozoroval z vozu dění kolem.
Chvíli počítal i červená auta, kolik jich projede za deset minut, a chvíli zas jen tak civěl do těch neonů motorestu, kde zářilo jasné „GEÖFFNET“.

„Proč jsem tak skleslý? Práci mám, přítelkyni výjimečně taky, přátele též…“, zapřemýšlel.
Jan se trefil dopoledne na hlavičku, ale Pietro byl moc velký suverén na to, aby mu domněnku potvrdil.
Pietro miloval tyhle vegety.
Jen tak si někam zajet a ubíjet čas užíváním si nočního ruchu, ať už města nebo dálnice.
Na dálnici měl ovšem svůj most, byl na A4 na 96. kilometru.
Z něho byl perfektní výhled do dálky a na široké okolí města.
Dokonale u toho propral hlavu a utřídil myšlenky.
Nechtěl se vracet k jádru pudla.
Snažil se vyhýbat.

Z motorestu najednou vyšel pár, ale ne ten, který se včera vzal, nějaký jiný.
Pietro jen zavadil pohledem, oni též.
Ze slušnosti pokýval jako na pozdrav dobrého večera a chvíli na ně ještě koukal.

Svatbu?
To prr, na to mám ještě čas.
Andrea už sice občas něco nahodí, ale ví, že mě ukecávat nemá smysl.
Zase uhýbal od centra.
Strach?
Asi.

Pomyslně couvl v myšlenkách, aby se rozjel naplno.
Andrein odjezd je to, co ho štvalo.
Najednou si připadal stejně jako za předchozích 23 let života - sám, bez nikoho, bez ničeho.
Dokonce si vzpomněl i na svou nejen školní lásku.
„Pokud vím, to nikdy oficiálně neskončilo, a pokud vím, tak pořád nikoho nemá.“, přemýšlel najednou nahlas.
Právě ta školní láska byla ta Slečna Osudová.
Tehdy měl ten jedinečný pocit, že to je to pravé ořechové.
Ona ten pocit měla taky, ale nějak ke sloučení nedošlo.
Zatím.
To je celkem podstatné slovo - zatím.
Není všem dnům konec.
„Kontakt je stále v mobilu, co to zkusit?“, hrál si s nápadem
„Raději ne, o armádní letecké dny stíhaček zájem nemám.“, hlesl a mobil zase vypnul.

Připadal si tak sám.
Opuštěn.
I když nebyl.
Měl sice Andreu, ale i když ji měl moc rád a miloval ji jako snad nic jiného, stále půl procenta jeho duše vědělo, že tenhle dílek skládačky na to místo po školní lásce nepasuje úplně přesně.
Hrozný sentimentalismus.
„První láska je vždy jen jedna a člověk na to rád vzpomíná, ale krucipísek, jsem chlap, měl bych si to uvědomit, do háje. Je pryč.“, začertil se na sebe.

Jenže věděl, že pryč není.
Šance existují.
A nejsou malé.
Stále si pamatoval na její slova: „Jednou se dohromady opravdu dáme…“
A to byl defintivní konec.

Pietro se rozbrečel, jako dítě, co mu seberou hračku.
Plakal tiše, aby se lidé, vycházející z motorestu nedivili, kdo že to v tom autě sedí za trosku.
Každou chvíli utíral slzy, jen aby nebylo nic poznat.
„Tohle je na houby.“, pomyslel si, když přestal ronit slané kapky.
„No, alespoň mám jistotu v jednom, a to v tom, že i chlapi brečí.“, ujistil se a vydal se na služebnu, kde stále tvrdnul Jan.

Ten ovšem není policistou nadarmo.
„Že tys řval?“, spustil, jen co mu přišel kolega vypomoci.
„No, trochu, no…“, ucedil Pietro.
„Hele, já nechci být jakkoli zlý, ale řekni mi, co tě trápí. Jsme parťáci, koneckonců.“, usmál se na něj Jan.

Pietro začal své vyprávění.
O všem.
O první lásce, o tom, že to ještě neskončilo apod.
Při vyprávění začal znovu slzet, ale vyloženě nebrečel.
Jan po skončení tohoto příběhu se jen zamyslel.
Ovšem nevěděl, co kolegovi říci.
Ožehavý to problém.

Věděl ale, že Pietro je na vztahový život pes, a že tohle nikdy nebylo pole, kde by mu pšenka kvetla do nebe.
Postupně mu to ale docvaklo.
Pietro má prostě pocity samoty z minulosti, kdy byl sám, a ty se mu teď, co je Andrea v luftě, vrátily.
Bylo to totiž prvně, co Andrea zmizela na dlouhou dobu pryč.
Pietrovy pocity byly částečně dětinské a částečně zoufalé a sám Jan nevěděl, kam ještě jinam je zařadit.
Jeho ale nebyly.

A v Janovi se ozvala nemoc z povolání.
Kdo za to může?
Sám Pietro - když si zase jednou sám zajel v hlavě až tam, kam se sice rád vrací, ale při jiných příležitostech?
Nebo Andrea - když ho tu nechala samotného? Na její obranu potřeba uznat, že o tom nevěděla, že tohle se může přihodit.
Jsem viníkem já sám - že jsem to včas nepoznal a nezabránil jsem tak tomu.
Sebe ale vyřadil ihned.
Emoce musí ven.
Všechny.

Nakonec se k odpovědi odhodlal, byť si nebyl jist její správností.
„Je moc dobře, že si mě to řekl, aspoň se ti uleví a budeš zase spokojený. Andrea se ti za necelé dva týdny vrátí z Belgie se šéfovou a zase bude vše OK.“
A kolegu objal.

Ten se konečně po dvou týdnech usmál a pustili se do práce.
Najednou všechno šlo jak na másle a hora hlášení byla úhledně zpracována a secvakána do pořadačů a již chladla na Kimině/Anny stole.
Na konci noční činnosti, zhruba okolo půl jedenácté, si oba plácli.

„Nepůjdeme někam, když už máme oddřeno?“, napadlo Jana.
„Fajn, to beru, co třeba k Sabine do restaurace?, odvětil Pietro.
„Pokud vím, měla jen bufík.“, vzpomněl si Jan.
„Jo, to víš, holka expanduje. Zatím jede nonstop, ale chce mít později i normální pracovní dobu. Co mi říkala posledně, chce mít i vlastní řetězec. A to dělala v bordelu…“, zazubil se Pietro.
„Ale ještě si něco zařídím. O půlnoci se pro tebe stavím.“, navrhl Čech.
Jan přikývl.

Pietro si zajel na svůj most na 96. kilometr A4, vystoupil a asi dvacet minut se kochal tím skvělým pohledem.
Vytáhl mobil a naťukal SMS a odeslal.
Po pěti minutách mu zadrnčela odpověď.
Odklikl a nahlas i přečetl: „Šance máš pořád, neboj se.“ s mrkacím smajlíkem.
Usmál se, mobil schoval a rozjel se za Janem.
Byl nejvyšší čas.

Ten už ovšem přešlapával u domu.
„Kdes byl? Je čtvrt na jednu.“, prskl.
„Řekněme, že jsem si byl skočit z mostu…“, usmál se Pietro.
„Já tě nechápu.“, odpověděl rozvážně Jan a odjeli do Sabininy restaurace.

O dva týdny později se historie snad opakovala.
Pietro znovu mlčky seděl v křesle a ignoroval úplně dění v okolí.
Opět ho někdo vyrušil a opět to byl Jan.
„Máš tu návštěvu.“, odsekl.
Pietro se zvedl a šel ven.
Cestou si povšiml, že Anna je již v kanceláři a začíná zpracovávat vše, co přibylo.
„A jéje, průšvih.“, hlesl Pietro a ještě více zvážněl.

Vyšel ven a sotva obešel stojící vozy, proti němu se rozeběhla Andrea a skočila mu do objetí.
„Tolik si mě chyběl!“, spustila šťastně.
„Ale, jen nepovídej a spíš povídej, jaké bylo školení.“, rýpl si úsměvně Pietro, za což se mu dostalo polibkové odměny, jejiž sladkost po měsíci půstu by zubaři označili za atomovku pro zuby, kdyby to byla sladkost…

Andrea spustila a povídala a povídala.
Pietro ji odnesl v náruči až ke stolu, kde se usadila.
Přitáhl si žídli od Hotteho a poslouchal.
Byl spokojen.
Dokonale.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
marketa


Založen: 29. 10. 2014
Příspěvky: 25
Odpovědět s citátem
Jé, další díl Smile děkujů Smile

Opět jsi nezklamal, zase velmi zajímavý díl...

"O armádní letecké dny stíhaček zájem nemám." - skvělá hláška Very Happy

Pietrova bývalá láska..s tím by se dalo pracovat i dál..jen bych být Pietrem smazala tu SMS, aby stíhačky nezačaly útočit, až si to jeho milovaná přečte...Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Markéta: Ona to není bývalka - nikdy se do této role nedostala.
A neboj, moje Andrea je umírněnější. Ta moje do mobilů nečumí. Very Happy

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
marketa


Založen: 29. 10. 2014
Příspěvky: 25
Odpovědět s citátem
Jj, musim uznat, že Andreu píšeš dost dobře Smile vůbec by mi nevadilo, kdyby taková byla i v seriálu...nabídni scénáristům, že jim s tou její rolí pomůžeš Wink Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Pietro, pls, zkus do autorova úvodního slova nedávat předpovědi mých reakcí, resp. alespoň to nedělej tak často Laughing Laughing

Nikdo jej nerušil, o protivného a pesimistického člověka zrovna totiž nebyl na trhu toho dne zájem. - tohle je SUPER.

I ty vozové hradby! Panečku. Musím říci, že ti autorské pauzy prospívají, tohle je jeden vydařený obrat za druhým.

Andrea je v práci postradatelná, taky si myslím Laughing Laughing Laughing sorry, I just had to! Very Happy

No... člověče, jestli on se Pietro nemá TAK dobře, že vymýšlí kraviny (jako třeba jistá rajda ze seriálu *píská si*). Pokud je s tou ženskou šťatsný, co ho vede k myšlenkám na kontakt bývalky? Na druhou stranu se mi tahle rozháranost líbí, dělá to z Pietra daleko hlubší figuru.

„Raději ne, o armádní letecké dny stíhaček zájem nemám - zase pěkně!

Hele... ty emoce jsi popsal prostě skvěle. Husty, jak se to v něm mele, jak vlastně neví... jak sám tuší, že se chová divně a zároveň si s tím nedovede poradit.

Závěr je naopak velmi vydařený.

Sice tam neunášeli Wox a Semir se o ni neklepal strachy, ale klidně přiznávám, že tohle je tvá vůbec nejlepší povídka. Jako fakt výborný, k zamyšlení... pecka. Oceňuju.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Já za to nemůžu, že se trefím.

Až se mi nechce věřit, že tohle je to pomyslné #1 pro tebe.

Tak můžeme někdy stvořit společnou věc. Wink

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 19. - I chlapi brečí...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma