AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Čas na příběh
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 42
Odpovědět s citátem
Ahoj, po dlouhé době přidávám novou povídku. Napsala jsem ji v takové nějaké podivné náladě, takže i povídka je taková podivná. Very Happy Doufám, že se bude líbit a budu ráda za vaše názory Smile Wink


Čas na příběh

Byl jasný zimní večer, obloha byla temně modrá a jediné, co tu temnotu narušovalo, byl měsíc. Byl zrovna úplněk a tak zářil do tmy v celé své kráse.
„Barunko, nechceš uvařit kakao?“ zeptala se babička své vnučky.
„Jee, kakao!“ zaradovala se holčička, přicupitala ke sporáku a chytla babičku za kalhoty tak, jak to malé děti vždycky dělávají.
„To mě ale musíš pustit, ty trdlo, jinak to mlíko vyleju.“ smála se babička.
„A babičko, až to kakaíčko uvaříš, budeš mi zase vyprávět nějaký příběhy z práce? Prosíím..!“ nasadila ten nejroztomilejší kukuč, co uměla a vycenila zoubky, kterých moc neměla, protože ji nedávno navštívila zoubková víla. Barunka i přes to, že jí bylo teprve 5 let, moc dobře věděla, že tomuhle kukuči babička nikdy neodolá.
A nemýlila se: „Dobře, ty andílku můj. Ale nejprve se vykoupeš, ano?“

Asi za 10 minut, po jedné z nejrychlejších koupelí v historii, už Barunka seděla v křesle, zachumlaná v dece, s puntíkatým hrnečkem v ruce a dychtivě očekávala začátek babiččina vyprávění. Babička si sedla vedle ní do křesla a začala vyprávět příběh. Jeden z mnoha, které za ta dlouhá léta strávená v práci zažila. Některé byly veselé, některé ani moc ne a na některé se snažila zapomenout. Ale to bohužel nešlo. Častokrát zapomeneme to, co si chceme pamatovat navždy, ale málokdy vytěsníme z paměti ty špatné vzpomínky. Ale takový příběh Barušce vyprávět nechtěla. Vybrala takový, aby se holčičce zdály krásné sny a ne noční můry, se kterými často spala ona sama. Zhluboka se nadechla a začala:

Jednoho krásného dne jsem přišla do práce, všichni kolegové mě pozdravili, stejně jako každé ráno. Jako první samozřejmě Herzberger, ostatně také jako obvykle. Jediné, co bylo jinak, bylo prázdno kolem stolu naší sekretářky, kde normálně posedávali naši dva komisaři. Nebo spíše jeden, ten menší.

„To byl Semir, že jo, babi!“ vyhrkla Baruška nadšeně.
„Ano, Barborko, Semir, ale neskákej mi do řeči. To se nedělá.“ napomenula holčičku přísně, avšak stále s úsměvem a pokračovala:


Ten větší, Tom, totiž chodil vždycky pozdě. Ale tentokrát tam nebyl ani jeden. Jak jsem šla ke své kanceláři, nakoukla jsem skrz žaluzie do kanceláře komisařů a nevěřila jsem svým očím. Byli tam, oba dva, a psali hlášení. Zaraženě jsem vešla k sobě do kanceláře a musela jsem se štípnout do stehna, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Nezdálo. Usedla jsem ke stolu a s povzdechem jsem se začala probírat všemi papíry, co se mi za poslední týden na stole nakupily. Úplně navrchu byla složka se štítkem DŮLEŽITÉ! Otevřela jsem ji a hned mi došlo, proč ty dva vedle tak pilně pracují. Ve složce totiž byla zpráva od samotného policejního prezidenta. Psal, že vůbec nedokáže pochopit, jak taková relativně malá stanice Dálniční policie může mít tak vysoký rozpočet. A také, že by chtěl vidět náš vozový park, který bude nejspíš větší než samotný Kolín při počtu aut, která jsme za poslední rok koupili. Hned mi bylo jasné, odkud vítr vane. Úplně na poslední straně byla zpráva z dnešní noci o sešrotovaném BMW při hromadné havárii na A4.

„Gerkhan, Kranich, ke mně do kanceláře!“ křikla jsem. Ozvalo se tiché zaklepání a potom jako dva zpráskaní psi vešli dovnitř. „Můžete mi laskavě vysvětlit, jak jste stihli během těch 10h, kdy jsem tu nebyla, sešrotovat služební auto a ještě k tomu způsobit takovou kalamitu na A4, že dokonce sám policejní prezident Stehler se obtěžoval a napsal mi?!?“
„Šéfová, my za to fakt nemůžeme.“ začal Semir.
„No jasně, to vyprávějte vrabcům na ulici a ne mě, na mě už to opravdu nefunguje!“ Byla jsem opravdu naštvaná, protože jsem nepotřebovala být na kordy i s policejním prezidentem. Stačilo, že nás neměla v oblibě státní návladní.

„Almara.“ podotkla Barunka jen tak, jakoby nic.
„Počkej, odkud tohleto máš?“ nevycházela babička z údivu.
„Strejda Semir mi o ní vyprávěl,“ odvětila holčička, „ honem, babi pokračuj!!“
„Dobře, dobře hlavně mě nehoň.“ usmála se a pokračovala:


„Je mi líto pánové, ale Stehler nám zakázal objednat jakékoli auto do konce měsíce.“
„Počkejte, šéfová, vždyť je teprve 10.“ zhrozil se Tom.
„Ano, to já vím taky. Místo auta vám posílá tohle:“ podala jsem jim papír, na kterém stálo: Linda a Rosemary +základní výbava a helma. Tom se Semirem na sebe vrhli tázavé pohledy, ale nestačili nic říct. Ozvalo se zaklepání a do kanceláře vtrhl Hotte jako velká voda:
„Šéfová, nezlobte se, že ruším, ale venku je nějakej chlápek, prej z prezidia a má s sebou dva koně. Co mu mám říct?“

Barunka se smála na celé kolo a když se po chvíli uklidnila, řekla:
„Babi a jak to bylo dál? Chci slyšet, jak Semir jezdil na koni!!“
„Až zítra Baruško, je moře hodin! Honem do hajan!!“
„Ach jo..“ postěžovala si holčička, ale bez odmlouvání poslechla, protože věděla, že babičku stejně nepřemluví.

„Tak dobrou noc, beruško, ať tě blechy štípou celou noc!“ babička přitáhla Barunce peřinu až pod bradu a ta už jen v polospánku zamumlala:
„Těším se na toho… koně zítra… Dobrou..“ babička se usmála šla se sama chystat do postele.

Vešla k sobě do ložnice zabalená v županu, převlékla se do pyžama a lehla si do postele. Chvíli jen tak koukala do stropu a přemýšlela. Vždycky, když vyprávěla Barušce nějaké příběhy, vracely se jí vzpomínky na kolegy a na jejich společné zážitky. Třeba když si Semir i Tom zlomili nohu a pak si dávali závody na kolečkových křeslech. Nebo když Dieter s Hottem přitáhli na stanici spoustu růžových králíku na baterky a pouštěli je po kanceláři. Tehdy je málem roztrhla, ale dnes jí to přišlo vtipné. Jak tak vzpomínala, pomalu se jí zavřely oči a pak i ona odešla do říše snů.



Pršelo. Už od rána nepřetržitě pršelo a teď v 6 večer déšť stále neustával, naopak se zdálo, jakoby pořád sílil.
„Šéfová, kde jste?“ ozval se Semir ve vysílačce.
„Asi 5 bloků od vás už tam skoro jsem! Počkejte na mě, nikam nechoďte. Zásahovka dorazí za 10min. Slyšíte mě? Semire!!“ ale odpovědi už se nedočkala. „Jestli mě ty dva někdy poslechnou…“ povzdychla si Anna a sešlápla plynový pedál k podlaze.
Tom a Semir byli u opuštěného skladiště, kde mělo proběhnout předání mezi jistým pašerákem zbraní Ghutnerem a jeho ruským zákazníkem. Informátor se o akci dozvěděl ale až pozdě, proto tu teď byl jen Tom a Semir a zásahovka byla teprve na cestě.
„Jdem?“ zeptal se Tom. Semir místo odpovědi vytáhl zbraň a odjistil ji. Potom se opatrně vydali směrem ke vratům, za kterými se jako za jedinými svítilo a paprsky světla pod dveřmi byly v té tmě vidět na 100 metrů daleko. Semir opatrně nakoukl škvírou ve vratech, ale místo očekáváného právě probíhajícího obchodního jednání spatřil pouze prázdnou halu.
„To je divný Tome, nikdo tam není.“
„Ukaž, prosím tě“ odstrčil svého kolegu Tom.
„No jo, máš pravdu. Tak to běž omrknout z boku, já se zatím podívám dovnitř. A buď opatrnej!“
„Ty taky.“ odpověděl Semir už v běhu. Oběhl sklad snad ze všech stran, ale nikde ani noha. Tak se celý promáčený vracel zpět, k místu, kde se s parťákem rozdělili a kam už také dorazila šéfová.

Tom mezitím opatrně otevřel dveře od skladu a vešel dovnitř, rozhlížeje se na všechny strany. Hala se zdála být prázdná, ale najednou si všiml, že jeden díl podlahy vypadá úplně jinak než všechny ostatní. Popošel blíž, aby se ujistil a ukázalo se, že je to jakési víko, které se dá zvednout. Opatrně jej nadzvedl a před ním se otevřely dlouhé schody vedoucí kamsi do tmy. Chvíli zaváhal, ale pak vytáhl baterku, rozsvítil ji a začal sestupovat opatrně dolů. Čím níž byl, tím zřetelněji slyšel hlasy a byl si jistý, že jde správným směrem.

„Neříkala jsem náhodou, že na mě máte počkat?“ rozčilovala se Engelhardtová mezitím venku na Semira.
„Já vím šéfová, ale nám se nechtělo tu jen tak moknout, tak jsme to šli jen omrknout.“
„A kde je Tom?“
„Šel dovnitř a já to zatím obešel ze všech stran, nikde ani noha.“
„No skvělé, tak jdeme teda taky dovnitř!“ povzdychla si Anna, vytáhla zbraň a vyrazili. V hale našli to samé, co před chvíli Tom a začali sestupovat po schodech dolů.

Modrooký komisař mezitím došel až ke dveřím místnosti, za kterými už se ozývaly hlasy zcela zřetelně.
„Pánové, račte si to zkontrolovat, jen samé prvotřídní zboží, jak jsme se domluvili.“
„Výborně, jsem rád, že je na vás spolehnutí. Zde máte mou část naší domluvy.“
Podle zvuku Tom odhadoval, že někdo položil kovový kufřík na kapotu auta. Asi kufřík s penězi. Komisař sáhl do kapsy, že zavolá posily, když v tom vrazil loktem do plechového sudu, kterého si doposud nevšiml a který stál hned vedle něj. Ozvala se hluboká rána, kterou nemohli přeslechnout ani muži ve vedlejší místnosti.
„Co to bylo, Maxi?“
„Nevím, šéfe, jdu to hned zkontrolovat!“ Otevřel dveře, kde už na něj čekal Tom a jednou ranou do zátylku ho zneškodnil. Ocitl se sám ve dveřích a proti němu stálo nejméně 10 mužů a každý měl v ruce samopal.
Tohle nevypadá moc dobře, pomyslel si modroočko.
„Kdo to sakra je? Neříkal si, že je to tady bezpečný?“ rozčiloval se muž v obleku, který jako jediný neměl samopal a mluvil se silným ruským přízvukem. Mezitím k Tomovi přistoupil jeden z poskoků a začal mu šacovat kapsy.
„Je to polda, šéfe. Tom Kranich, dálniční policie.“
„No výborně, policie. To jsem opravdu rád! Víš, co máš dělat, Hansi.“ pokynul hlavou k dalšímu z poskoků.
„Ne, počkejte!“ vykřikl Tom.

„Semire, slyšel jste to? To znělo jako střelba!“
„Slyšel, měli bychom zrychlit!!“ došli až ke dveřím, za kterými se ještě před chvílí schovával jejich kolega a které byly nyní přivřené. Semir opatrně nakoukl do místnosti za nimi a spatřil odjíždějící vozy. Ty mu ale v tu chvíli byly úplně ukradené, zajímalo ho jen to, co uviděl uprostřed místnosti.
„Tome, Tome!!!“ vyběhl ze dveří nevnímaje Anniny otázky, zajímalo ho jen jedno.
„Tome, slyšíš mě?“ otočil parťákovo tělo, aby mu viděl do očí a také odhalil krvavé zranění, které se skvělo na jeho hrudi.
„Nee, neumírej, kamaráde, nesmíš umřít! Nenechávej mě tu samotného!!“ Semirovi tekly po tvářích slzy a objímal parťáka, snažíc se ho vzkřísit. Marně.

„Ne, to ne!“ Anna se vzbudila, celá zpocená a chvíli jí trvalo, než jí došlo, kde je a co se stalo.
Klid, uklidni se. Jsi doma v posteli. Tohle byla jen další noční můra. Už je to 15 let, co Tom umřel, ale ze všech nočních můr, které ji trápily, byla tahle vždy nejhorší, nejživější a také se vracela nejčastěji. Jak by ne, vždyť ten den ztratila jednoho ze svých nejbližších kolegů a jen proto, že zásahovka si dávala na čas.

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 252
Odpovědět s citátem
Já žasnu, moc pěkný, Em. Jo já jsem měl taky noční můru když umřel Tom. Ale já myslím že se sny nikomu opakovat nemohou?

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 42
Odpovědět s citátem
Ja nevim no...Asi uplne stejne nejsou nikdy, ale myslim si,ze sny,ktere jsou z nejakeho traumatickeho zazitku muzou prijit vickrat. Jakoze se ti v nich porad opakuje ta situace, ale nekdy neni cela nebo je treba malinko pozmnenena... Takhle nejak jsem to myslela Embarassed
Jinak moc dekuji za komentar Smile

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 252
Odpovědět s citátem
Neni zač...

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 202
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Musím souhlasit s Hartmuttem, povídka je úžasná. Teď navážu na ty sny...: Mě se třeba opakoval jeden a ten samý sen nejmíň desetkrát, ale to už je dávno, ještě když jsem chodila na základku Wink Jinak povídka krásná, chválím! Wink Už se těším na další Laughing

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 252
Odpovědět s citátem
Brittany: To se to jenom zdálo, že jsou stejný. Něco na nich muselo být jiný. Very Happy

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 159
Odpovědět s citátem
Hezká povídka, jen mě mrzí, že Tom to nezvládl. Ale je mi jasné, že tak to prostě v seriálu ( a mnohem více v povídkách) chodí, že Semirovi parťáci mnoho nevydrží Smile .
Ale jak jsem psala, hezká povídka, vyprávění vnučce...zajímavé Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 202
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Harty: Možná máš pravdu Wink Ale spíš ano, víš co...je to přece jen pár let Wink

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 42
Odpovědět s citátem
Brittany11: moc děkuji za komentář a hlavně za pochvaluu!! Smile

AnnaE: děkuji, jsem ráda, že se ti povídka líbí Smile taky mi to rvalo srdce, když jsem psala jak Tom umře, ale tak v seriálu to je taky tak a hlavně přeci nemůžu zabít našeho "nesmrtelného" Semirka Embarassed Very Happy

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 267
Odpovědět s citátem
dodal bych podtitul: ...aneb jednou na Starém Bělidle...

Mě se to líbilo velmi - snad jen ten chmurný konec, ale dobře, patří to k tomu - mě se třeba sny neopakují, leda a pouze jen ty, které chci já.

Trošku cynické, ale přece - Semirova parťáka by měl dělat někdo, kdo je samotář bez rodiny...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 42
Odpovědět s citátem
Musim rict,ze me samotne to taky pripominalo Babicku, i vnucka se jmenuje stejne... Nedavno jsme to probirali ve skole, takze mozna jsem se podvedome inspirovala.. Embarassed
S tim partakem,je to sice krute,ale musim rict, ze vystizne Very Happy
jinak moc dekuji za komentar Smile

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Čas na příběh
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma