| Vlčí pouť | |
kajusia
Založen: 15. 10. 2007 |
Příspěvky: 447 |
|
|
|
Zaslal: 19.10.2007 9:08 |
|
|
|
|
Díky jednomu úžasnému človíčkovi, Všelince, jsem se naučila mít ráda vlky. nikdy se mi tato zvířata moc nelíbila, ale až pak, kdy vlastně Všel psala o jedné zelenooké vlčici, kterou mám moc ráda, jsem se na vlky začala dívat jinak. A tak jednou vznikla tato povídka...
Jinak... Ráda bych upozornila na fakt, že jsem to psala dle své fantazie a chování vlků v přírodě je rozhodně jiné... (myslím)
Stál ocas mezi zadní běhy a ztěžka dopadl do vysoké trávy rostoucí u stařičkého dubu.
Srst na levém boku mu barvila krev. Cítil, jak kapička po kapičce vytéká a je hlazená měsíčními paprsky. Krev měl rád, to ano, ale ne tu vlastní. Rána nepříjemně pálila a řezala. Každičký pohyb doprovázelo zlostné vrčení.
Zuby ukousl náplast a přilípnul si ji na mistrovsky obvázanou paži. Nemohl neusyknout bolestí. Krev si ihned prorazila cestu k světlu Božímu přes tlustou vrstvu obvazu a nemínila se nijak vzdát pronikat dál. I když se snažil sebevíc, nedařilo se mu krvácení z poraněné ruky zastavit. Zašeptal nadávku a schoval poraněnou paži v rukávu černého saka.
Bude to jeho malé, bolestivé tajemství.
Tráva a stín lákaly k dalšímu lenošení, ale smečka volala. Lesem se ozývalo táhlé vytí a všem oznamovalo, že se vlci chystají lovit. Vstal na všechny čtyři a kulhavě se vydal za nimi.
„Jane, kde se schováváš?“ poškádlil ho parťákův hlas.
Neodpověděl, jen se snažil vykouzlit na tváři úsměv. Nebylo mu dobře, ale proč to hlásat kyselou grimasou? Čím víc ho ruka bolela, tím sladší byl jeho úsměv.
Andrea se podivila, cože se to na ní Jan tak směje a hlásila vysokému komisaři i jeho parťákovi informace, které jim měla najít.
„Tak jedem za tou Wandollovou nebo tu chceš zapustit kořeny?“
Soustředil se na jehličky bolesti ochromující jeho levou paži tak silně, že přeslechl Semirovu výtku.
Dnes není jeho den…
Zavíral dlouhý průvod tichých tlap a hladových tlam. S pečlivostí kladl packu tam, kde ji položil jejich průvodce. Hlavou smečky byla samice, on ji ale nerad poslouchal. Nezbývalo mu však nic jiného než poslechnout to jemné, neméně nebezpečné vrčení. Jinak by zuby ostatních vlčích bratří a sester neváhaly a rozcupovaly jeho tělo na kousky potravy.
Odvázal krví poskvrněné obvazy a znovu si ránu vymyl.
„Semir začíná něco tušit..“ promluvil k němu odraz v zrcadle. Tmavé oči nervózně klouzaly po skle. Nejen, že vypadal hůř než obvykle, on se bídně cítil. Image elegána mezi jeho kolegy dnes dost pokulhávala.
Připravil si věci na provizorní převaz a rozhodl se, že zítra odpoledne navštíví doktora. Do té doby bude muset doprovázející ho bolest přetrpět.
Už nemohl.. Posadil se a hlavu opřel o kmen buku, jenž byla příjemně chladivá. Jeho dech byl mělký a rychlý. Přítel se na něj udiveně podíval. Cítil pohledy ostatních ze smečky, mnohdy vyčítavé, proč je zdržuje, když mají před sebou ještě dlouhou cestu.
Tmavé oči skoro ztracené v husté černé srsti, i ty hleděly s výčitkou.
Zavrčel, aby šli dál.
„Jane!“ slyšel z dálky hlas. Pokoušel se otevřít oči, ale.. na víčka mu tlačilo neviditelné závaží. Když je překonal, uviděl parťákovu rozmazanou tvář.
Chtěl se usmát, jeho rty se však skoro nepohnuly.
„Vydrž, chlape!“ Semitův hlas byl přeplněný obavou o přítelovo zdraví. „Hlupáku jedna..“ myslel si a zároveň vyťukával číslo sanitky. „Málem jsi vykrvácel, blázne…“ vztek však ihned vystřídal strach. „Snad jsem to stihl.. Nebýt toho, že jsem tě dnes měl vyzvednout, tak..“ raději ani nedomýšlet, co by, kdyby..
Tráva.. Zavětřil a ucítil vůni květin.
Žije..
Otevřel oči a nad sebou uviděl ustarané oči vůdkyně jejich smečky a kol ní polehávali ostatní.
„Jak?“
„Nenechávám své v nesnázi.“ vycenila zuby Tmavooká a drknutím čenichu ho pobídla k chůzi.
„Naše cesta je ještě dlouhá…“
|
|
|
| | |
Fí
Založen: 17. 10. 2007 |
Příspěvky: 549 |
Bydliště: Brno |
|
|
Zaslal: 29.12.2007 10:17 |
|
|
|
|
Já vím, že jsi napsala, že je tam Jan, já vím, zkoušela jsem si ho tam představit....ale nějak se mi na to místo vlka pořád dral Tom, a tak jsem si tedy povídku přečetla potom ještě s ním.
Nevím, co se mu to stalo, ani proč nevyhledal pomoc hned, ale naprosto mne uchvátil příběh těch dvou, jak se prolínal...a jak nakonec žádný z nich nezůstal sám. I kdyby to nestihli, ač stihli, i kdyby to nestihli, důležité je, že by nebyl sám...
Přímo jsme viděla vlky, jak ťapkají, neslyšně, ale přesně, dokonale se ovládajíc, kladou tlapky do studeného sněhu, mezi stromy v lese, jež vypadal pohádkově...a pak si opřel hlavu o dub...viděla jsem ten strom, ...ty vlky, byli nádherní...
Fí
|
_________________ nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
"I am still, thank God, an atheist."
(Luis Buñuel)
|
|
| | |
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1
|
|
|
|