AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbil se 9. díl?
Ano
100%
 100%  [ 2 ]
Ne
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

PLK 9. - Vzájemná zrada
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Přísahám, že tentokrát je to 100% smyšlené, bez pomoci seriálu a o to větší to bude jistě blbost. Já se znám. Very Happy
Navíc datum publikace je přesně rok a den od mé registračky na DF.


Vzájemná zrada
(Gemeinsame Verrat)

Délka: 2 394 slov.

Když se Pietro po té divočině, co předevčírem s Andreou doma dělali, třetí den probral a poté, co mu milá přítelkyně mimoděk sdělila, že prospal celý den a Anna nic nevyžaduje, co se omluvy za ten včerejšek týče, si Pietro uvědomil, že musel být asi velmi utahán, když prospal celý boží den a i přesto doufal, že po něm nebyla sháňka. Zároveň si nemohl vzpomenout, co vlastně před tím spacím maratonem dělal…

„Chrápeš.“, uvítala po 30 hodinách spaní Pietra u snídaně Andrea.
„Dobré ráno by stačilo.“, prskl Pietro a ještě rozespalý obrátil skoro celou cukřenku do čaje.

Nic jinýho ho neprobere, než pořádně slazený čaj – má to stejný efekt jako silný kafe či Schröderův dech…

„Připraven na nový den v práci?“, zeptala se o poznání lidštěji Andrea.
„Ale jo, snad jo.“, odpověděl suše a poprvé ochutnal nápoj zubní zkázy, který si sám namíchal.
Po jídle se oba sbalili a vyrazili směr služebna.

„Hele, Pietro, ty ještě žiješ?“, rýpl si Jan.
„Jak vidíš, tak jo, však ty po mě ještě zapláčeš.“, s nuceným úsměvem opáčil Zoolander.
„Ale nepovídej… a spíš povídej, co jste dělali….“, vyzvídal kolega.
„Kulový, kamaráde, kulový!“, odsekl Pietro a Jan zklamaně usedl na své místo naproti.

Za nimi vtrhl do kanceláře Tom.
„Pánové, vy to asi ještě nevíte, ale k Hartmuttovi na KTU jde dneska jakási posila. Ženská posila.“
Jan odpověděl: „Jo, něco jsem zaslechl, prý se tam bude zaučovat a až se zapracuje, tak tam má dělat na stálo s Hartem.“
Tom jel dál: „Jmenuje se Petra a je taky z Čech, to bys jí měl Pietro znát, nebo ne?“
Ten se ohradil: „Ne, tu neznám.“
Tom pak rýpavě zamumlal: „Koukám, že se nám tu rozmáhá levná pracovní síla z ČR.“
Vzápětí ucítil drobný pohlavek v legraci od Zoolandera.

Na KTU:
„Už ti přišla?“, vítalo trio rezavého kouzelníka.
„Ještě ne, ale už by tu měla být. Kde máte toho malého?“, zeptal se.
„Spí u maminky Terezy.“, sarkasticky odvětil Tom, který byl jak vidno, ten den v ráži. „A navíc má volno.“
„To měl před týdnem?“, udivil se Hart.
„My víme, ale už ho má zase – řídí se Weltem, no…“, pokračoval Tom.
„No tak my zas jdeme.“, pokračoval.
„Vy ode mě nic nepotřebujete?“, vykulil oči Hart.
„Výjimečně ne, buď rád.“, rozloučil se Jan.

Zpátky na služebně:
„Dobré teď už spíše dopoledne.“, uvítala všechny Anna
„Co vás pozdrželo?“, zvědavě se zeptala Andrea.
„Moje hloupost, cesta sem je zacpaná a šoupe se to pomalu. Můžu poprosit o trochu kávy?“, vysvětlovala a zeptala se Anna.
Andrea se vrhla po konvičce a začala tvořit kafe, resp. něco tomu podobného.

Po prvním šálku svolala komplet osazenstvo k sobě do kanceláře.
„Vážení, dneska konečně dostaneme to duo padělatelů náhradních dílů do aut.
Šéfem celé té skupiny je Uwe Franzen, už jsme s ním měli co dělat v minulosti, ale tehdy šlo o zbraně.
Je v tom s bratrem Jochenem Franzenem.
Už několikrát se jim podařilo uprchnout a ukrýt zboží, jelikož mají svého informátora u policie na vyšších místech.
Ten jim vždy zavolá, co se chystá a oni se mezitím stihnou uklidit.
Doufali jsme, že po nich najdeme alespoň bedny s těmi díly, ale ty se do země propadly a nikde nic nebylo.
Haly byly vždy vyklizeny.
Naštěstí je střídají, čili je šance, že když v jedné nebudou, budou v té další.
Mají celkem 3.
Samozřejmě na to nebudeme sami. Co nevidět nám přidělí někoho z LKA na pomoc.“

Sotva to dořekla, do kanceláře vstoupil starší muž, v šedém obleku s kravatou, usmál se a povídá: „To bych měl být já, pokud se nemýlím! A promiňte, málem by se zapomněl představit – Vinzenz Fischer, LKA.“ a potřásl si s Annou rukou a ta se jen usmívala.
Fischer ještě něco povídal k připravované akci a odešel.

Tom neváhal a vydal se za Annou.
„Vy ho znáte?“, zeptal se.
Šéfová mu jen odpověděla: „Ano, a moc dobře, vlastně jsem ho znala 7 let velmi osobně. Je to můj bývalý manžel.“
„Tenhle hezoun?“, nevěřícně se ptal Tom.
„Ano, tenhle, ale očividně mu ty jeho rozvody nesedly, už nevypadá jako dřív.“, popřemýšlela nahlas Anna, ale to byl Tom pryč.

A tak jak včera bylo řečeno, se akce rozběhla.
Bylo na tuty, že zrovna je celá dodávka dílů v hale v Laidenu.
Fischer s Annou udělili pokyny a trio komisařů se zásahovkou se rozdělilo a čekalo na povel, aby mohli do haly vpadnout a gang zlikvidovat.
V hale se opravdu něco dělo, i hlasy byly slyšet.
„Do akce!!“, zavelel Fischer a všichni vtrhli do haly, ale byli překvapeni.
V hale byli jen dva traktoristé, kteří tam sváželi balíky sena z nedalekého pole.

„Krucinál!“, mrskl Pietro vestou o zem.
„Tohle už není normální, tohle byla jistota.“, vztekal se Kranich.
„Jak je to možný?“, podivil se Fischer.
Omluvil se vyděšeným traktoristům a sbalil lidi.

Na služebně se Tom zeptal, kde ještě mají ty haly. Anna jen: „Ještě v Hardenbergu a Lutzradu.“
„Tak tam zajedu.“, rozhodnul se Tom.
„Raději ne. Vážně myslíte, že tam jen tak počkají, až se na mě pojedete podívat?, vyčetla Tomovi Anna.
„Co mi Vinzenz říkal, tak prý se stěhují z Laidenu do Lutzradu a pak do Hardenbergu a takhle pořád dokola.“, vzpomněla si Anna.
„Ale pokud jsme je ještě nedostali, tak musí mít ještě jeden sklad, o kterém ví jen oni a ten jejich informátor z policie. A to by bylo dobré zjistit, kdo to je.“, uvažoval Tom.
„Asi na tom něco bude.“, přikládala Anna váhu na Kranichova slova.
„A vůbec, kam se strojíte?“, zeptal se zvědavě Tom.
„Řekněme, že se mám s Vinzenzem sejít.“, váhavě sdělila Anna.
„Přeji hezký večer.“, popřál Tom a rozešli se.

Vinzenz byl vždy elegantní a měl vždy vytříbený vkus na úrovni a hlavně měl skvělou paměť.
Proto Annu nepřekvapovalo, že jí pozval do restaurace, kam spolu chodili, když byli manželé.


„Vítám tě, už jsem myslel, že mě odmítneš, nebylo by to poprvé.“, s úsměvem nadhodil Vinzenz.
„To sis myslel špatně.“, odpověděla mu stejně Anna.
Usadili se a po domluvě si objednali.
„Proč tohle všechno?“, nedalo to Anně.
Vinzenz se zatvářil provinile a spustil: „Můžeš hádat. Před 10 lety jsem udělal hroznou kravinu a mrzí mě to dosud. Zvlášťe po tom, co mě Maraike poslala k vodě. Rád bych s tebou opět dal dohromady, pokud ovšem sama budeš chtít. Od té chvíle, co jsem tě po té dlouhé době uviděl, jsem se znovu zamiloval jako tehdy. Nemám sice tady prstýnky, ale myslím to vážně.“
Anne se zaleskly oči.
„To je sice krásné, Vinzenzi, ale jakou mi dáš jistotu, že mi zase nepodrazíš nohy? Já se nechci znova spálit.“, odpověděla mu s celkem vážným výrazem.
„Žádnou, musíš mě věřit, Anno.“, upřímně ukončil rozhovor Vinzenz.
Mezitím donesli jídlo a tak se do něj dali.
Když jí dovezl k domu, jen jí připomněl: „Promysli mou nabídku.“
Anna mu pokývla a vystoupila.

Další den se tedy všichni rozjeli směr Lutzrad.
Netřeba však říkat, že akce dopadla opět fiaskem.
„Zbývá jen Hardenberg, povzdechl si Jan, když odcházeli.
Anna jen koukla na Fischera a ten se podíval na ní a do očí ji řekl: „Snad si nemyslíš, že ten informátor jsem já?!“
Anna se lehce zamračila a řekla: „Nemyslím si to, ale když to tu vybouchlo, tak si nezatvářil zrovna překvapeně.“
„Síla zvyku, poslední dobou je to kolorit, nepovedená akce.“, odpověděl zklamaně Fischer.

Už bylo sbaleno a Fischer se Anny zeptal, jak se rozhodla.
Anna mu položila ruku na jeho a řekla: „Nabídka je to sice krásná a ráda bych na ni přistoupila, ale prostě ten první podraz je ve mně jako varovný signál a ten nemůžu ignorovat. Promiň mi.“
Fischera tato odpověď nepřekvapovala: „Já to čekal, nemám důvod se na tebe zlobit, jen jsem to zkusil.“

Další dny nebylo po gangu ani vidu, ani slechu.
„Třeba to vzdali sami…“, vtipkoval Pietro.
„Oni určitě ne, Franzenovi jsou dovoz, vývoz veškerá šmelina, co tě napadne.“, na něj Tom.
„Nějak opomněli ten Hardenberg, když vezmu, ty časové odstupy, tak už jsme tam měli včera zasahovat.“, vzpomněl si Tom.

Ten samý den večer jela Anna domů ve svém áčkovém Mercedesu. Byla již jen kousek od domu, když jí ze silnice do příkopu vytlačil červený Opel.
Lehce přitom nabourala do stromu, ale stačilo to na omráčení od volantu.
Když se probudila, zjistila, že je kdesi, jen ne ve vlastním domě.
Byla v domě Franzena.
Zároveň již zjistila, že má roubík a svázané ruce.
Vyplivla roubík a začala křičet o pomoc.
Uslyšela kroky a v tu chvíli před ní stál sám Uwe Franzen.
„Nikdo vás tu neuslyší. A saháte marně, mobil mám já.“, ušklíbl se a odešel.
Anna si v tu chvíli vzpomněla, že dnes je konečně ta akce v Hardenbergu.

Uwe zašel ještě za jedním člověkem, a ten mu jen pokynul hlavou.
Jelikož Uwe dveře nezavřel úplně, mohla se škvírou dívat, co se tam děje, ale moc slyšet nebylo, ovšem to podstatné slyšela.
Ten člověk, co stál zády,se otočil a Anna div neomdlela údivem. Byl to Fischer.
Zrovna volal Jochenu Franzenovi. „Hele, Jochene, sbalte to a jeďte do Laidenu. Tam na vás poldové nepřijdou. Proč asi, vole, jedou k vám do Hardenbergu. Do půlhodiny jsou tam, vezměte jen to potřebný a vypadněte!“

Byl tam sám. Zašel za Annou.
„Ahoj, promiň mi, co se stalo. Ale bylo to zapotřebí. A taky je to částečně z toho, že si mě odmítla no. Lhát ti nebudu, na to tě mám rád. Já se teď jedu pokochat tím, jak zas tví lidi vybouchnou.“ a začal se hlasitě smát, vzal telefon, odešel a nechal ji tam.

Práskl dveřmi.
Anna hned neváhala, postavila se a povšimla si, že hned za dveřmi je staré litinové topení z hranatých tělísek.
Přišla k němu, sedla si zády a začala zkoušet, jestli povolí ty provazy na rukou.
Dobrých deset minut je „řezala“, až nakonec povolily.

„Fajn a teď najít nějaký telefon.“ Ten její si vzal Uwe.
Prohrabovala každý šuplík, ale štěstí se na ni usmálo a v jednom našla hodně starý mobil, ještě za časů dvouřádkového displeje, tzv. „cihlu“.
Zesláblými prsty, které ještě nebyly prokrvené od toho škrcení provazem vymačkala číslo na Kranicha.
Bylo totiž jediné, které si pamatovala nazpaměť.

Chvíli mobil vyzváněl, až jej Tom zvedl. „Ano, Kranich?“
„To jsem já, Engelhardtová.“
„Šéfová, kde jste, jedeme do toho Hardenbergu!“
„Všechno je jinak Kranichu, otočte to a jeďte do Laidenu. Ten informátor Franzenových je Vinzenz Fischer!“
„A vy jste teď kde?“
„U Franzena v bytě, Fischer mě sem s nimi unesl.“
„Jedu pro vás!“, zakončil Tom hovor a hned žhavil telefon směrem na Pietra a Jana.
Oba informoval přes vysílačku: „Otočte to a jeďte do Laidenu, ten informátor je Fischer, proto to vybuchovalo. Unesl šéfovou, pro kterou teď jedu. Pak tam za vámi přijedeme.“
Zoolander a Richter dali echo dál a celá kolona se otočila do Laidenu.

V Laidenu:
„Pánové, dobře jsme to sfoukli. Poldové jsou teďka v Hardenbergu a koukají na prázdnou halu.“, chechtal se Fischer.
„Vinzi, nebejt tebe, tak už jsme v lochu.“, chválil ho Uwe, zatímco Jochen se skladníky vykládal.
Najednou vrata haly prorazily dva modré mercedesy, černý bavorák a spousty černých mercedesů.
Z jednoho z nich se vyklonil policista a do amplionu křičel: POLICIE! JSTE OBKLÍČENI! NEMŮŽETE UNIKNOUT!

Začala přestřelka, skladníci se rozutekli, aby byli pak pochytáni, Franzenové se nechali raději zastřelit, ale Fischer neváhal a začal ujíždět s jedním tím nákladním autem, co měli na díly.
Tom naskočil zpět do auta, zazubil se a procedil: „Ty mě neutečeš, ty šmejde!“
K němu naskočila Anna.
„Nevím, jestli to dobrý nápad…“, pochyboval.
„Jeďte!“, rozkázala Anna.
„Už mlčím.“, řekl Tom a rozjel se.

Fischer se podíval do zpětného zrcátka. „Krucinál, já tě setřesu, ty pijavice.“
Vjel na kontejnerové stanoviště, kde se překládaly kontejnery na lodě.
„Tady mě neutečeš!“, radoval se Tom
Fischer, ačkoli měl nákladní auto, se mezi kontejnery dokázal pohybovat jako ryba ve vodě.
Když vjel na rovný úsek, vytáhl pistoli a začal po mercedesu střílet.
Povětšinou ovšem míjel, ale jedna střela zasáhla střed okna a proletěla mezi Tomem a Annou.

Tom dal Anně zbraň s tím, aby jej zasáhla, nebo aby se pokusila prorazit gumy náklaďáku.
Anna se o to pokusila, ale prostřelit pistolí gumy nákladního auta je obtížný úkol s nejistým výsledkem.
Tom najel tak, aby mohla střelit a alespoň tak oslabit řidiče.
Anna zamířila, Fischer se na ni podíval, a i když ji určitě neslyšel, řekla jen: „Promiň.“ a vystřelila.
Zasáhla Fischera do ramene.
Ten se za něj chytil a přitom strhl řízení přímo proti jeřábu.
Tom zabrzdil a pak již jen s Annou sledovali, jak náklaďák s Fischerem naráží do přístavního jeřábu.

Jako zázrakem ovšem Fischer vylezl z nákladního auta a postavil se.
„Co chce dělat?“, divil se Tom.
Všiml si, jak z kabátu něco vytáhl, na dálku to ukázal a poté padl k zemi.
Když k němu doběhli, Anna si všimla kousku skla.
„Je mrtvý.“, konstatoval Tom, když vyzkoušel tep.
Podíval se, co že Anna našla.
„Cyankáli…“, posmutněle šeptla Anna.
„Vinzenzův otec byl nacista, za války tyhle ampulky dostával každý voják. Je to nějaká speciální verze tohoto jedu, který přežije v uzavřené ampulce dlouhá léta. On s tím, že otec měl takovou minulost musel chtě nechtě žít. Tu ampulku „zdědil“ po otci – jednou jí našel v jeho věcech poté, když zemřel.
A takhle se zabíjeli vojáci sami, aby nepadli do zajetí živí.“, vysvětlila Anna a Tom si všiml, že jí po tváři tečou malé slzičky.
„Ale teď už je po všem, šéfová.“, uklidnil ji Tom a objal ji.

Po chvíli za nimi přijeli Jan s Pietrem.

Tomu začal drnčet mobil.
„No, Zoolander.“
„Čau, tady Semir. Hlásím se z Havaje! Tom mi to nebral, tak volám tobě. Jak se máte, máte hodně práce?“
„Ani ne, hele, teďka jsme si s Janem akorát někam vyjeli, to je celé. Co tam děláš ty?“
„Je tu sjezd novinářů z celýho světa a já zastupuju Německo… Teda Terez zastupuje.“
„Tak zastupuj, zastupuj, ahoj.“
„Ahoj, za dva dny se vrátím!“

Kdo to byl?, zeptal se Tom s Annou.
„Semir, válí si šunky na Havaji.“, otráveně sdělil Pietro.
„Cože?!“, sborově se udivil Jan, Tom a Anna.
„Jo, je tam, s Terezou, prej nějakej sjezd, nebo co. To radši Andree říkat nebudu, ještě by tam chtěla taky.“
Anna na něj: „To je dobrý nápad, Zoolandere.
„A přijela Hartmuttovi ta výpomoc?“, napadlo Jana.
„Prý ne. Až zítra. Něco s papírama.“, opáčil Tom.

Anna se najednou ozvala: „A víte, co? Všichni jste zváni na něco k snědku, byl to rušný den, tak je třeba ho zajíst.“
„Ale Hotte bude žárlit!“, rýpal Tom.
„Když mu to nepovíte, tak nebude.“, usmála se Anna a vyrazili směr dobré jídlo.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Nic jinýho ho neprobere, než pořádně slazený čaj – má to stejný efekt jako silný kafe či Schröderův dech…


Hustá věta, povídka je taky skvělá-nevzal sis inspiraci, to je dobře. Semir si válí šunky na Hawaji Question...Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
„Chrápeš.“, uvítala po 30 hodinách spaní Pietra u snídaně Andrea.
„Dobré ráno by stačilo.“ - that is really funny Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing


Schröederův dech? Jak to, že ho Pietro tak dobře zná, snad se nelíbají! Very Happy

Tom je, koukám, v ráži. Chlapče, dej si čokoládu, to pomůže B-)

„Ano, tenhle, ale očividně mu ty jeho rozvody nesedly, už nevypadá jako dřív.“ - hezky ponechaný tragický Anin výběr mužů.

Chování chlapíka, co se zjeví po letech a po letmém setkání s Annou ji hned žádá o ruku, mi přijde krapet nepravděpodobné, promiň...

"To radši Andree říkat nebudu, ještě by tam chtěla taky.“ - koukám, že i Pietro již odhalil andreinu kouzelnou povahu Laughing Laughing

Ty bláho, ty mi z Wox děláš dominu! Laughing Laughing Laughing Doufám, že si Havaj užili a Semir, který si pokoušel namlouvat, že to ON zastupuje Německo, byl vtipný Laughing

Jo a sleduji, že přidáváš emoce, dobře, dobře! Podle mě je ta povídka hned lepší Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
W: Velmi díky za komentář.

Jo, to bude moje blbost - mělo to vyznít tak, že se k němu jen vrátí - vzít se mohou až později.

Schröderův dech - viz "Hon", když s ním mluvili...


Apropos, Je normální, když chci něco ztučnit a celý příspěvek se zdvojí? Už se mi to povedlo několikrát. Přitom označuju jen jedno slovo...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Není to normální, nevím, co se děje Sad
Nepoužíváš nějaký ne tak běžný prohlížeč?
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
IE 11.

A to přihlašování trvá furt, ale tohle je i na jiných stránkách nediskuzních.
Někdy to hodí Invalid_session a někdy to jde OK.
A tak tedy je občas i kumšt upravovat profil, když to musím několikrát odkliknout, až se to chytí a změní se to.

Podle mě je problém u mě. Nevím ale kde. Crying or Very sad

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 38
Odpovědět s citátem
Ty jo já zírám, Anna a bývalý manžel, tak to tu ještě nebylo Very Happy Very Happy ale krásně se to tam hodilo Smile
hezká povídka Wink

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Opravdu skvělá povídka. Také nesouhlasím s tím, že by jí hned požádal o ruku, nebo alespoň ji hned k sobě chtěl, ale je fakt, že to podle mě chtěl udělat jen proto, aby jí něco udělal.... v tom případě byla Anča chytrá a jeho nabídku nepřijala Wink Každopádně povídka je skvělá.... jen jsem si na začátku myslela, že bude svatba Wink))) Hodnotím ti ji samozřejmě kladně, Pietro! Laughing

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
PLK 9. - Vzájemná zrada
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma