AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílko č. 15
ANO
100%
 100%  [ 1 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 1

PLK 15. - Staré končí, nové začíná...
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
UPOZORNĚNÍ: Opět vařeno z vody a naprosté nudy po příchodu z práce.
A mimochodem: žádná Andreyina postelovka (to, aby Hartmutt zase neměl nějaké připomínky... Smile )
Ale je to můj styl, čili ať si trhne svým bílým kabátem. Razz Ale tady opravdu vážně nic není... Myslím.

Staré končí, nové začíná…
(Alte endet, neue startet...)

Délka: 2 320 slov.

To jednou šéfová Anna donesla na stanici balíček podlouhlých bílých tvrdých papírů, zabalených v obálkách. Každý dostal jednu.
„Co to je?“, projevil zájem Semir.
„Pozvánky.“, odsekla Anna.
„Na co pozvánky? On se někdo žení?“, zeptal se očividně blbě Semir.
„Na každoroční policejní ples. Jsou tam špičky veškerých oddělení policie z celého Německa. A jako každý rok natiskli pozvánku pro každého.“
„To abych si sehnal oblek…“, prohodil Turek. „Půjčovny to jistí.“

Jakmile byli obeznámeni všichni, začal ten pravý šrumec.
„Oblek? Já? Vyloučeno. I tučňák je hubenejší.“, shodil Pietro své míry.
„Neboj, to dopadne dobře. Uvidíš.“, chlácholila ho Andrea.
„Tak to abys něco uštrikovala.“, odpověděl s vyplazeným jazykem Pietro.

Další den přitáhl Dieter jakousi krabici. Otevřel ji a uznale řekl: „Moje lakýrky. Sice jsem je asi 15 let neměl na sobě, ale snad mi budou. Na ples ideální.“
Najednou Semirovi blesklo hlavou: „Můžeme pozvat své polovičky?“
Šéfová jen pokývala, že ano.
„To je dobře, Terez tohle zbožňuje.“, mnul si ruce malý.
Anna se poté jen zmohla na dodatek: „A všichni večerní šaty, či obleky.“
Všichni se jen smáli, protože to bylo řečeno takovým tím tónem, jako když maminka strojí dítko před návštěvou kostela či nějaké důležité akce.

Tom se celou dobu jako jediný smál, ale poněkud jinak než ostatní.
Měl plán.
Na plesu chtěl představit svůj nový objev.
Petru, která vystřídala Elenu.
Nikdo jí ještě neviděl a ani se o ní nezmínil.
Má-li být společenský ruch, tak jej vzbudím tímhle.
A už si představoval, jak jí uvede.
A jak budou ostatní zírat a chválit ho.
V tu chvilku, co mu ta myšlenka prošla hlavou, byl nadutý jako natřesený polštář.
Ale ještě pár dní chybělo.

Ze snění jej vytrhl kolega Semir.
„Jedem na obhlídku, ať zabijeme čas.“, hlesl ve dveřích.
Tom jen prskl: „Dík. Právě jsi mě zničil sen.“
„Ty sníš v bdělém stavu?“, divil se Semir.
„Jo. Je hodně věcí, které o mě ještě nevíš.“, ukončil Tom konverzaci způsobem sobě vlastním.

Na dálnici.
„Těšíš se aspoň na ten candrbál?“, zeptal se Semir.
„Ale jo, hodně. Víš, že loni to nedopadlo.“, krčil se Tom.
„Hele, já nemůžu za to, že si uklouzl po navoskovaný podlaze a vylil na sebe hrnec punče.“, podotkl Semir.
„Takový trapas se letos nestane. Aspoň doufám.“, byl si Tom jist.

Mezitím v KTU pozvánky nadělaly také mnoho radostí, ale i starostí.
„Já mám jen jedno hnědý sako a to má ještě na loktech nášivky.“, rozhazoval rukama Hartmutt.
„A já na ničem takovým ještě ani nebyla.“, smutnila Allerlei.
„Vida, premiéra. Neboj, to si užiješ. Budeme mluvit, pít, jíst a bavit se.“, velmi stručně nastínil kolegyni atmosféru Hartmutt.
„No dík, hned je mi líp.“, odvětila Allerlei.
„Tak vidíš.“, spokojeně odpověděl Hartmutt a už hledal na internetu nejbližší půjčovnu.

To jiná dvojice to řešila mnohem více. No, dvojice… jen ta křehčí polovička…
„To máš vlasy, šaty, nějakou slušnou voňavku, nějaký ty náramky, přívěšky, boty…“, vyjmenovávala Andrea své momentálně největší trable.
„Moc to prožíváš, nejedeme k britské královně.“, mávl rukou Pietro, který již měl o oblek postaráno a o boty také.
„Hele, ty můžeš vypadat jak buran, ale já chci vypadat slušně a k světu, aby ses mnou mohl chlubit.“, odpověděla Andrea nevrle.
„To ti píšu k dobru, ale uklidni se, sedni si a vypni. Ples je za pár dní. Dneska by ti věci byly na nic.“, zklidnil jí Pietro.
„Dobře, dobře. Když myslíš…“, usmála se Andrea a pohlédla do lednice, která již hlásila velké ztráty po nájezdech Zoolanderovy apetitové armády.
„Kde to všecko je?“, optala se.
„Jídlo? Co já vím. Tak víš co, je pařák, ono se to vypařuje. I když je to v ledničce.“, hvízdal mimoděk Pietro.
„Jo, vypařuje…“, tiše promluvila Andrea.

Na dálnici.
„Pánové, máte práci – kousek od vás havaroval vás kolega Jan. Je v pořádku, ale jeho vůz je na odpis. Záchranku jsem již zavolal, čeká na vás. Mějte se! Hotte.“
„Fajn, jedeme za ním.“, hlesl Tom a stočil volant.
Když dorazili k Janovi, nestačili se divit.
„Jane, jsi celý?“, ptal se Semir.
„Jo, jsem, ale je to divný. Zničehonic mě vybouchl motor.“
„Pietra už si informoval?“, ptal se Tom.
„Jo, už je na cestě.“, odpověděl Jan.

„Tohle je divný, holt přípravy na ples musí počkat.“, rozhodl Tom. „Máme tu další případ.“

Na služebně poté Jan poprosil Andreu o seznam všech existencí, co Jan poslal za mříže, jelikož technici přišli na to, že s autem bylo manipulováno.
„Všichni ale sedí.“, zklamaně konstatoval Jan, když pohlédl na seznam.
„Jen jeden je na svobodě, ale ten pláchl do Belgie a začal nový život.“, doplnila Jana Andrea.

Sotva se Andrea uvelebila opět ve svém křesle, ve služebně se zjevil klučina od DHL.
„Dobrý den, slečno, prosím Vás, kde bych tu našel pana Richtera, něco tu pro něj mám.“, zeptal se mile.
Andrea se pousmála a jen ukázala do kanceláře napravo.
„Díky. Jste milá.“, hlesl a vydal se ukázaným směrem.
Zaklepal a vešel.
„Dobrý den, který z Vás je pan Richter?“, hodil otázku do pléna.
„Já jsem Richter. Proč?“, ohlásil se Jan.
„Máte tu balíček, nu spíše balík. Pojďte se mnou.“, vyzval Jana a ten se s ním odebral k dodávce.
Mladík mu předal balík a Jan podepsal papíry.

Byl zvědavý.
Balík a nečekaný. Navíc bez odesilatele. Zajímavé.
„Co si to dostal?“, zvědavě se ptali všichni okolo.
„Ještě jsem na to skoro ani nesáhl!“, prskl Jan.
„Tak nás nenapínej, a otvírej.“, povzbuzoval jej Tom.
Jan se prokousal vrstvami lepenky, ať už průhledné, nebo té žluté od DHL, až vytáhl dlouhou bílou krabici.
Otevřel ji a úlekem od ní odskočil.
„Krucinál, co je zase tohle???“, rozčiloval se.
„To je had, Jane. A tenhle je sakra jedovatý.“, odpověděl Tom.
Semir s Pietrem krabici zavřeli a znovu zalepili.
„Odvezeme ho do místní ZOO, tam se o něj postarají, ale Jane, tohle není jen tak, tady jde někdo vyloženě po tobě.“, upozornil ho Pietro a vydal se se Semirem předat hada lidem povolanějším.
„Jo, ale kdo, sakra!“, vztekal se Jan a odešel přemýšlet do kanceláře.

Zamkl se, hodil nohy na stůl a zavřel oči.
Spustila se vlna myšlenek a emocí s nimi spojených.
Hlavou mu probleskly portréty snad všech lidí, co za života potkal víc než dvakrát.
Ale ať si probíral kohokoli, tak k němu neseděla jedna věc – ten had.
Bylo to jen zvíře a přitom mu činilo větší strach než kdejaký zloděj a vrah.
Ale ten strach nečinilo vyloženě to zvíře, ale ty okolnosti, za nichž bylo posláno.
Bílý balík, bez odesílatele, jen s jeho jménem.
To musel být někdo, kdo ví o jeho životě víc, než kdokoli jiný.
A tohle kritérium splňovaly jen čtyři osoby.
Pietro? Ten se hadů nebojí, ale zase neví, že se jich bojím… A nemá k tomu důvod.
Indira? Má nejmilejší? Je občas excentrická, ale takhle mě oddělat? Blbost. Navíc se milujeme.
Lutz Deller? Kamarád ze studií, který ví opravdu vše? Ale vždyť jsme se skoro 15 let neviděli. Ani nevím, kde je mu konec.
Lena? Moje první láska? Tady je to stejné, jako s Dellerem – nevím, kde je. A je fakt, ž etehdy ten konec vztahu neprospěl ani jednomu. A ona ke zvířatům, zejména k těmto hadicovitým lásku nechová. Má ale psa…
Ale bylo by od věci si Lutze a Lenu prověřit. Ti dva jediní ví, že mám z hadů strach.

„Jedu za nimi.“, najednou promluvil nahlas.
A jak řekl, tak také učinil.
Na odchodu jen požádal Andreu, jestli by nenašla něco na jistého Lutze Dellera a Lenu Zwaanovou.
Když byl na cestě, Andrea mu zavolala.
„Ahoj, Lutz je na stanici v Landburgu. A to máš kousek. Ale o té Leně jsem nenašla nic.“
„I tak díky, Andreo.“

Dorazil za Lutzem.
„Jane, jsi to ty?“, podivil se Lutz, když se Jan objevil na jeho stanici.
„Jo jsem, trošku jsi, Lutzi zpustnul…“, chválil ho Jan.
„Tak já nemám žádnou, která by o mě pečovala.“, posteskl si Lutz.
„A co Lena, taky jsi po ní jel.“, napadlo Jana.
„Prosím tě, jen sny. Ta byla tvoje, kámo, to víme oba.“, usmál se Lutz.
Jan si povšiml knihy „Zakládáme terárium“.
„Ty máš terárko?“, zajímal se Jan.
„Ne, jen akvárko. Tu knížku jsem si omylem půjčil v knihovně a knihovnice je hluchá. Tady je i ten papír.“, dodal Lutz. „A proč se vlastně ptáš?“
„Nu řekněme, že po mě někdo jde. Dneska mě přišel poštou v balíku jedovaný had. A to musel poslat někdo, kdo ví, že se hadů bojím. A tak si mě napadl ty. Bylo by ti to podobný. Fórky ti šly.“
„Šly, ale tohle bych tě neudělal.“, kál se Lutz.
„Dobře, dobře, ale znáš mě, jsem policajt, musel jsem tě prověřit.“, vysvětlil Jan.
„Chápu.“, pokýval Lutz.
„A máš ještě někoho jiného v tom seznamu prověřovaných?“, zeptal se Lutz.
„Nee, nemám. Leda Lenu, ale ta má z tohohle strach.“, špitl Jan.
Ta myšlenka, že by toho byla schopna zrovna Lena byla silnější a silnější. Ale Jan se snažil jí nebrat na vědomí.

„Pojedu za ní a zeptám se jí.“, rozhodl se Jan a rozloučil se s Lutzem, který se mu později ozvals tím, že by mohli pak někam zajít.
Cestu i po těch letech znal.
A moc se nezměnilo.
Zazvonil a Lena otevřela. Rozzářila se, jak slunce na obloze.
„Jane? Tak ráda tě zase vidím a skočila mu okolo krku.“
„Ahoj, jsem tu služebně. Někdo po mě jde. a dneska to vyvrcholilo zásilkou s hadem, kterých se štítím. Promiň, ale napadla si mě první z důvodu našeho rozchodu, tehdy si z toho byla úplně mimo a dlouho po tom jsi mi ještě psávala a snažila mě kontaktovat.“
„Já a hada, co tě to zlato, napadá? Už si poslal pryč tu kudrnatou krávu?“, zeptala se s kamenným výrazem Lena.
Jan se snažil ignorovat, to co říkala.
„Ne, neposlal. Ale neboj, vím, že si to neudělala ty. (právě jí lhal, ale nějak mu docházelo, že je to lepší v danou chvíli). Ty se hadů bojíš jako já.“
„Tak se jí zbav a vrať se ke mně. Já tě miluju pořád!“, nedala se Lena.
„Sama víš, že to nejde. A mimochodem, moje city k tobě už nejsou takové, jako dřív.“, opáčil jí Jan.
Rozloučil se a odešel.

Její chování ho nepřekvapovalo. To přece dělá každá ženská nějakou dobu. Ale nedalo mu to, a zajel opět k Lutzovi.
„Ahoj, máš mě tu zase. Chci se tě jen zeptat.“, ohlásil mu Jan.
„O co jde?“, ptal se Lutz.
„Byl jsem u Leny a znáš to, pořád se mně nevzdala. Není jí něco?“, zeptal se Jan.
Lutz mu nalil kávu a sedli si ke stolu.
„Jane, víš, ten den, co jste se rozešli, Lena… no… něco jako zešílela. Ten den zdemolovala celý svůj byt. Ale léčila se s tím a měl by již být klid. Ale je celkem možné, že se to vrátilo a chtěla tě nějak zkontaktovat, tak ti mohla poslat toho hada, jelikož má známého ve zverimexu.“
„Proto to, co říkala…“, došlo Janovi.

Uběhly další dva dny a nic se nedělo. Janovi to přišlo podezřelé.
Poté až došel Janovi dopis. Velmi tenký.
Jan jej otevřel.
„Ahoj, asi mě máš za blázna, ale já jím opravdu jsem. Do tebe. Toho hada jsem si poslala opravdu já.
Ale chápu, že už tě asi nezískám. Nehledej mě a jen mě potěší, když si na mě vzpomeneš a budeš si mě pamatovat jako normální. L.“

Jan dopis znovu zalepil a schoval jej do klopy kabátu. Chvilku pohlédl z okna a pak se jen napůl smutně a napůl radostně odvrátil.
O spoustu kilometrů dál, aniž by to Jan věděl, se z jedné léčebny dívala podobně Lena.
Ihned poté, co Jan odjel, totiž dostala další záchvat zuřivosti a opět zbořila celý byt…

Dny ubíhaly a velký den policie nastal.
Anna v krásných červených šatech s fialovými prvky v doprovodu Hotteho v obleku očekávala všech pět párů, které měly dorazit.
Jako první uvítala ten nejmenší pár. Semir s Wox, která ve fialových šatech vypadala snad ještě krásněji než ten křišťálový lustr nad nimi. Sotva noha Terezy dopadla na podlahu, vystoupili po schodech Pietro s Andreou. Andrea s naaranžovanými vlasy do drdolu a v černých šatech s rukavicemi se mohla směle Tereze rovnat. A nebýt jejich doprovodů jistě by odcházely s jinými protějšky. Mnoho šéfů jiných stanic na ně, ze zájmem, koukalo.
Hned po nich se zjevil Jan s Indirou, které se podařilo zkrotit svou kudrnatou hřívu a červenobílé šaty s vysokými rozparky musely rozpálit i ten punč na stole na míru takovou, že musel začít bublat varem.
Ač venku byla již tma, v sále se rozjasnilo slunce.
Do sálu vešla Allerlei v saténových ohnivě oranžových šatech, které prostě nešlo přehlédnout, nejen po stránce krásy, i Hartmutt vypadal najednou celkem přitažlivě i pro ženy vyšších kruhů, oblek mu sedl dokonale, byť byl pouze půjčený.

Po nich se ukázal pouze Tom.
Celá skupinka se podivila, a ptala se ho, kde má Elenu.
Tom jen lakonicky odsekl: „Elena je minulost, já vám to jen neřekl. A sem na ples jsem dorazil se svou novou přítelkyní.“
„A která to je?“, usmál se decentně Semir.
Tom se rozhlédl a suverénně a hlavně pyšně ukázal se stolu s jídlem.
Otočila se jen jedna žena – blondýnka prakticky dokonalých tvarů v nádherných tmavě modrých šatech s černými průstřihy a s načesanými vlasy a krku mající perlový náhrdelník.
Krása ostatních partnerek v tu chvilku lehce pohasla, ale jim to bylo jedno.
Žena přišla ke skupince blíže, Tom k ní přistoupil a letmě ji políbil na ruku.
„Dobrý večer, jmenuji se Petra Schubert. Tom vám o mě asi ještě neřekl.“
Ostatní také pozdravili a Pietro se ujal slova.
„To je mu celkem podobné. Typický Tom.“
„Hele, ta je perfektní. Půjčíš mi jí?“, vtipkoval Semir na Toma.
Tereza v tu chvilku malého decentně kopla podpatkem.
Tom se jen uculil a procedil: „Ne, Semire, nepůjčím. Ale služebák ti půjčit klidně můžu.“
Semir, cítíc stále ještě dloubanec od podpatku jen zavrčel: „Najednou….“
Pietro, který si upravil motýlka, ale zároveň toužil ho osvobodit, jen navrhl: „Myslím, že jsme kompletní, nuže, jdeme se bavit!“



Ples probíhal dle představ organizátorů a celá naše skupinka nasbírala mnoho nových kontaktů a získala i mnoho nových přátel.

Druhý den byla služebna ovšem poloprázdná…

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Re: PLK 16. - Staré končí, nové začíná...
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Pietro: „Oblek? Já? Vyloučeno. I tučňák je hubenejší.“, shodil Pietro své míry.

No to snad ne"!?

Další den přitáhl Dieter jakousi krabici. Otevřel ji a uznale řekl: „Moje lakýrky. Sice jsem je asi 15 let neměl na sobě, ale snad mi budou. Na ples ideální.“

Jo, to na Bonratha sedí.

Harty „Já mám jen jedno hnědý sako a to má ještě na loktech nášivky.“, rozhazoval rukama Hartmutt.

Jo jo jo, dovedu si to představit.


Pietro, vzal sis inspiraci od scénaristů že? Je to mám pocit díl ze 6.řady díl V křížové palbě. To je podle toho hada pro Jana.


A správně, správně. Žádná andreina postelovačka...jen tak dál, Pietro.


Moc hezké.

P.S Všechno nejlepší k narozeninám Very Happy

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Ad míry: Ano, je to možné - na začátku jsem psal, že Pietro je postava s útržkami mých vlastních vlastností, aby byl co nejreálnější. A já opravdu nemám 70 kilo...

Inspiraci jsem si vzal, ale jen ten nejnutnější základ (část děje a nějaké prvky, ne všechny), ne jako u Honu, kdy de facto obšlehnu celý díl, tak jak byl. I toho hada jsem tam nechtěl dávat, ale mě nenapadlo lepší zvíře, dostatečně odstrašující pro člověka, jako je Richter.

Za přání díky, ale je ještě brzy. Very Happy

A postelovky napříště přeskakuj, nebo si u nich představuj někoho jinšího, budou i do budoucna. Varuju předem.
Ale něco podobné PLK 9. už asi neudělám. to byl jeden z mých limitů a ty nerad překračuji, byť to dokážu suverénně.

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Ok, ok. U postelovek si budu představovat třebááá...Terezu a Semira.

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
To už nechám na tobě.

Zajímavost: v mých posledních osmi dílech (PLK 9.-16.), má zrovna to dílo, které je označeno 18+ druhý největší počet zhlédnutí.

Čím to bude, nooo?? Embarassed Cool

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Tím že když někdo vidí že je to od osmnácti, tak ho to zaujme. Včetně mě Laughing.

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Ad Hartmutt: ano, ano, Terezu a Semira! Laughing Laughing Laughing taková představa se mi taky líbí, byť jsem jim ji v MMN nedopřála Laughing

Ech, sorry, už jdu komenovat.

Na téhle povídce se mi líbilo, že nebyla moc komplikovaná a ani ta linka s šílenou bývalou přítelkyní nebyla hnána do krajnosti - ba naopak, že měla ona nešťastnice tolik sebereflexe, že dokázala ten problém rozeznat u sebe a řešila to, sama to ukončila a Jana nechala. Myslím, že ač očividně velmi smutná, prokázala tím více sebereflexe, než velká část oficiálně duševně zdravé populace... Doufám, že z léčebny vyjde jako vyrovnaná bytost a časem dokáže být šťastná.

Semir je vtipně hloupoučký Very Happy hlavně si neber ten humusáckej zlatej oblek, co jsi měl někde v epizodě s andreou, Gerkhane Very Happy

Pietro se podceňuje a Dieter s lakýrkami mě pobavil XD

Rozmáznutý Tom! Laughing Laughing

Aww, Wox ve fialových šatech, to je pěkná představa. A díky, že jsi ji pojal jako drobnou! Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
Tak pokud se vaří z vody, tak se komplikovaný děj ani udělat nedá.
Tak já si původně hrál s myšlenkou, že by z ní byla stalkerka-profesionál, ale zarazil jsem to aspoň takhle.

Díky za komentářík.

Však ještě není MMN konec, ale vzhledem k době nedávné, to asi nehrozí...

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Ajši
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1513
Bydliště: Hodonín
Odpovědět s citátem
Tohle řešení, kdy se sama rozhodla toho nechat, je rozhodně lepší a navíc i menší klišé!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 15. - Staré končí, nové začíná...
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma