AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Škola základ života
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Malý úlet na toto věčné téma Very Happy


Škola základ života

PRÁSK! Ozvala se rána jako z děla a učitelka udiveně vzhlédla od třídní knihy.
„Brej den, paní učitelko. Se omlouvám.“
„Sedněte si Kranichu. Co se stalo tentokrát? Umřela další babička, tetička nebo jste zase pomáhal nějaké stařence dostat kotě z větví stromu? Anebo vám dokonce někdo padl pod kola vašeho dvoukoláku?“
„Ne, paní učitelko, dnes jsem v tom opravdu nevinně.“ Nasadil důležitý a vážný výraz. Prostě 16letý mladík. „Jedu si takhle do školy a najednou bum, prásk... ozvala se rána a... “
„Sedněte si Kranichu.. A vy se uklidněte!“ okřikla třídu, která vybuchala smíchy dřív, než Tom- třídní bavič vychrlil jednu ze svých vyhlášených výmluv a omluv.
Tom se jen ušklíbl a pádil do své lavice. Usadil se, vyndal si z brašny penál a svatouškovsky hleděl na svou třídní.
„Kranichu, kde máte sešit? A učebnici?“
Tom se úslužně postavil.
„Sím, já zapomněl.“
„To už ale nemyslíte vážně!“ rozčílila se, až se jí rozpadl drdol, který měla úhledně vyčesaný na vrcholu hlavy.
„Ale...myslím, já doopravdy zapomněl.“
„A ven! Jděte za dveře!“ zavřískla a zhroutila se na židli. Tom jen pokrčil rameny a odkráčel si to na chodbu. A samozřejmě nezapomněl okázale prásknout dveřmi. Ale ty dveře...nebyly zrovna kvalitní. Nevydržely tento důkaz Tomovy síly a vypadly z pantů.
„Páni učitelko, já nechtěl!“ Tom se teď vážně lek´. Zoufale zvedal dveře a ..
„Kranichu, zajděte za školníkem a raději už NETŘÍSKEJTE S TĚMI DVEŘMI! JE TO JEN VAŠE VINA, ŽE VYPADLY!!
Tak kde jsem to přestala? Já ještě ani nezačala?“

„Dáme páku?“ v další budově o pár metrů.. no, trochu víc Wink seděl další nám dobře známý mladík..
„Ne, dnes ne..” odmítl s vylekaným úsměvem vychrtlý mladík.
„Ty srabe!”
„Trabre, co jsem to slyšela?”
„Páni učitelko, já nevim, co jste slyšela vy, ale já jsem nic neslyšel.”
„A ještě drzý k tomu..” zakroutila učitelka hlavou a spráskla ruce. „Trabere, vás mi byl čert dlužný! Už aby jste odešel na tu svojí policejní školu...“
„A-ka-de-mi-i,“ odslabikoval Frank s lišáckým úsměvem.
„Dobrá, akademii. Připomínáte mi jednu mojí bývalou spolužačku. Ale ta to někam dotáhla! A vždy tvrdě dře! Věřím, že se jí na té dálniční policii bude dařit. Kdo ví, třeba vám jednou bude dělat nadřízenou....ano, Anna. Tu už jsem dlouho neviděla,“ zasnila se.
Frank dělal, že zvrací a vytrhl tak učitelku ze zamyšlení.
„Vy jste takový šašek! A už toho mám dost! Jak koukám,“ listovala blokem, „zatím jsem vás zkoušela jen šestkrát! Tak hybaj, k tabuli! A řekněte nám něco o.....o........“

A jsme zase zpátky v první budově. Ale...co se to děje?
„Ty moje rošťando,“ zatahal Tom mladou dívku za plavý cop a objal jí.
„Hele, copak chceš?“ usmála se a aniž by čekala na odpověď podávala mu sešit.
„Ty jsi poklad!“ pusnul ji na tvář a vrátil se do své lavice..
“Bacha, úča jde..“ přiletěl do třídy Robin a Tom s nevinným úsměvem zavřel oba sešity. „Že bych si to špatně spočítal? Dyť přestávka je dlouhá deset minut.. No jo, já zapomněl na tu sáhodlouhou sms, kterou jsem psal Lilly.. Co asi dělá, myška moje malá?..“
„Kranichu! Volám vás už pět minut k tabuli. Doneste si i sešit z domácím úkolem.“
„Ta má dnes zase stihy...“ pronesl k třídě a nasadil úsměv, který všeci dobře znali -> Pomoc, nic neumím, NAPOVÍDAT!

„Dobré ránko!“ pozdravil veselý mladík nevelké výšky..
„Ahoj!“ odpověděla mu jen malá část třídy. I za tu malou část byl vděčný. Neměl to lehké a tak byl hrdý, že může studovat na tak skvělé škole, jako je tato.
„A hele, prďola je tady..“ všiml si ho Roman, jeden z „Elity“ třídy.
„A co má bejt?“ ozvala se černovláska.
„Nic, já jen tak.. Já nevěděl, že ho balíš, Peterová.“
„Ha ha ha, aspoň ho balim,zatímco ty.. Ty umíš jen mlátit a sbírat to nejhorší zboží ve škole.“ utřela mu nos.
„Cos to řekla?“ vrhl se k její lavici.
To už Semir nemohl dělat mrtvého brouka..
„Nech ji bejt a vrať se tam, odkud jsi přišel..“ Pronesl klidně a dál se připravoval na hodinu matematiky.
„Tak to jsi přehnal, saláme,“ zavrčel Roman a chystal se na mladého Turka.
„Nech ho bejt, nestojí ti za to,“ uchechtl se Michael, Romanův kumpán number 1.
Ale Romana štval pohled na snědého hocha, který si úhledně srovnal hromádku na stole, otevřel si sešit a zkontroloval, zda má věci správně podle sektorů. Sám pro sebe si přikývl, sedl si a čekal na zvonění. Hoch mu připadal jako moucha. A on chtěl tu mouchu rozmáčknout.
„Uáááá!“ zařval a skočil po Semirovi. Ten to však čekal a šikovným skokem vpřed se vyhnul srážce.
„Wow,“ vydechli spolužáci a Turek v jejich očích stoupl.
„Romane, uklidni se, jo?“ řekl s klidem a chtěl jít zpět na své místo.
„To teda ne!“ zaprskal rváč a vrhl se s pěstmi na Semira.
Stačilo pár chvatů a Roman byl na zemi. Třída začala tleskat. Ale této scéně přihlížel ještě někdo.
„No to si děláte legraci!“ ozval se hromový hlas a třída utichla. Ve dveřích stál ředitel s inspektorem, a oba měli oči navrch hlavy. „Gerkhan, Teppich, s námi!“ zavelel ředitel a pokynul hochům ze třídy.
Semirovi se zamotala hlava. Jestli ho vyhodí...a on se sem tak těšil....
„Teppichu...to je...to se ani nedá vyjádřit slovy! Dávám Vám ředitelskou důtku...a...a stokrát mi ručně napíšete: „Nemám mlátit spolužáky.“ Rozuměl jste? Předáte mi to osobné zítra ráno. Teď jděte.“
Roman odešel, se slzami na krajíčku.
„A teď k Vám, pane Gerkhane.“
Semir se v duchu loučil se školou a třásl se jako osika.
„Kde jste se to naučil?“
“No.. Naučila mě to má matka.” přiznal se a trochu se zarděl. Vlastně ani nevěděl proč, vždyť na ni byl hrdý.
“Nemusíte se stydět za své rodiče..” ředitelova tvář byla zahalena do závoje vzpomínek, kdy on sám prožíval následky své rvačky.
“Já jsem na ni hrdý. všechno co umím, mě naučila ona.” pronesl důležitě. “Můžu už jít? Začíná nám hodina..” dětsky sepjal ruce a zaprosil.
“Dobře, ale počítejte s tím, že i vás musim potrestat.”
“A vyhodíte mně ze školy?”
“Ale kdeže. Za klukovskou rvačku?” rozesmál se ředitel.
Semir si oddychnul a utíkal na matyku... i když... z duše tenhle předmět nesnášel.

“To by snad stačilo, Richtre!”
“Ach jo..” pomyslel si a “odlepil” se od Elke, jedné z mnoha do něj zamilovaných spolužaček. “Promiňte.. paní učitelko, ale já jsem nějak přeslechnul zvonek.”
“To jsem si všimla, náš třídní Don Juane.. A jděte si laskavě umýt tu rtěnku!”
Jan si přejel prsty rty a po zjištění kosmetického znetištění na své tváři vrhl k Elke nenávistný pohled. Poslušně zamířil k umyvadlu.
“A ty Elke se taky uprav.. Vypadáš jako lehká děva.. Šupaj k němu.”
Tak tam u toho umyvadla stáli spolu a vedli rozhovor.
“Hele, tak tohle bylo naposled. Nepočítej se mnou, že bych ti někdy ještě dal pusu.”
“Ale..”
“Všem jsem říkal, že holky s rtěnkama nelíbám! S tebou jsem skončil!”
“Já za to nemůžu. To Gerthruda…” měla dívka na krajíčku.
„To povídej holubům,“ odsekl a šel si sednout. Dívka se rozvzlykala a utekla ze třídy.
Jan měl sice trochu výčitky svědomí...“Ale co,“ řekl si při pohledu na zbytek děvčat, svůdně na něj pomžikávajících. „Co bolí, to přebolí,“ otočil se a kývl na Helen, sedící za ním. Té se rozšířily oči a vítězoslavně se rozhlédla po teď už zklamaných spolužačkách.

A byla přestávka...a Jan s Helen předváděli přímo kaskadérský kousek. Jan zvrátil hlavu a Helen ho něžně políbila.
V té chvi už mladý hoch, který byl na škole na výměnném pobytu z Ameriky, Sam Raimi, neodolal, vytáhl si obrovský, tlustý blok, a začal si něco horečně zapisovat. Potom vstal, sedl si vedle Jana a začal načrtávat jeho a Helen.
„Co to děláš?“ zeptala se ho Gerthruda a pohlédla na něj se zdviženým obočím.
„No, vrcholnou scénu mého filmu! Víš jaký to bude, až vystuduju, natočím film o Spidermanovi a bude tam tahle scéna? Budu pracháč, pracháč, PRACHÁČ!“ Vyskočil, vytáhl z aktovky masku již řečeného superhrdiny a začal lítat po třídě.
To stačilo i Janovi. Zvedl se a s mumláním „s blázny tu vysedávat nebudu“, odešel ze třídy.

„Hm, to jsem zas dopad´..“ mumlal Tom, když si zapisoval do svého notesu další trojku.. „Ale, mohlo být hůř. Jaký štěstí, že mi Adrian napovídala.“
Zazvonil zvonek, učitelka jen zalomila rukama „zase jsme nic neprobrali..“ a všichni vyběhli jak splašené stádo pakoní ven.
„Adri, díky!!! Si prostě.. prostě..“
„Jednička?“ pomáhala mu najít vhodné slůvko.
„Ne, jednička jsem já, dvojka Lilly, ty jsi trojka. Čau zítra!“ rozeběhl se ke svému „vozidlu“ zaparkovanému u popelnice.
„Abych .. tam .. byl .. včas..“ při každém slůvku notně šlápnul do pedálů..
„Ale.. ne.. Lilly.. už tam.. čeká.. a.. s ní .. nějakej.. kluk… To si .. vypiješ!“
„Tak ahoj, Semire. a dík za ten úkol..“ zamávala Turkovi a usmála se na Toma.
Kdo by čekal, že Tomova první láska byla štíhlá blondýnka úžasných tvarů, tak to se šeredně plete. Ladným smykem zabrzdil a málem se poroučel k nohám tlusté (no dobře, tak plnoštíhlé) něco malinko přes 160 cm vysoké brunetky.
„Kdo to byl?“ optal se žárlivě.
„Kámoš. A hele, máš nový pneumatiky.. Svezeš mě?“
„Že váháš, ale jestli zas píchnem jako minule, tak mě otec asi..“ gentlemansky ji vzal tašku, přehodil si ji přes ramena a rozjeli se.
„Tak kdo to byl?“
„Kamarád.“
„Jak se jmenuje?“
„To jsem u výslechu, pane policisto?“
„Ano, slečno Wucherblumová. Tak jak se jmenuje ten pachatel, co s vámi jen tak klábosil před školou?“
„Jmenoval se.. Já si vážně nevzpomenu, promiňte, ale to seběhlo se to tak rychle..“ pitvořila se a přitom se smála.
„Ano? Že jsem si ani nevšiml. Objel vás zprava, a pak zprudka zabrzdil. Tak jak se jmenuje tvůj kámoš? Je to tvůj komplic, že?“
„Tak dobře, řeknu vám to.. Doopravdy je to můj komplic. Dnes mi pomohl k velkému prohřešku.. Neodolala jsem a.. vzala si od něj jednu kostičku čokolády, abych se vůbec postavila na nohy po těláku…“ nasadila zkroušený výraz.
„To snad nemyslíte vážně! Tolik kalorií, že se nestydíte! Jeho jméno prosím.“
„Semir Gerkhan. Bacha!“ křikla a Tom se jen tak tak vyhnul zaparkovanému autu, jehož čumák trčel do pěší zóny.
„Kterej pitomec to tak zaparkoval? Být už dospělej, dal bych mu pokutu. Takhle ohrožovat životy cyklistů..“

Semir si to vesele kráčel po chodníku domů.. Bylo krásně, slunko svítilo a nic mu nebránilo, aby přišel zítra zase do školy. Jen.. jako trest měl pomoct učitelce v chemické učebně..
„Ty malej smrade, stůj!“ ozvalo se mu za zády.
Otočil se, ale nezastavil.
„Říkal jsem ti, stůj!“
„Nebo co, Romane?“ usmál se a pokračoval v cestě. To už ho ale obklíčil Romanův gang s drsným výrazem na tvářích. na chvíli strnul, ale usmíval se dál.
„Tak ty sis na mně pozval kamarády? A já myslel, že už níž klesnout nemůžeš.“
Roman zrudl. „To si vypiješ!“ zavrčel nenávistně, dal pokyn komplicům a naráz se na Turka vrhli. Ten se ze všech sil bránil, ale banda byla v přesile.

„Už mě to přestává bavit,“ myslel Jan na jeho románky a loudal se ulicí domů.
Ale...co to?
„Vy srabi!“
„Au!“
Ve výkřiku poznal školního rváče Romana. Neváhal a vrhl se na pomoc malému klukovi, který se vytrvale bránil, ale přeci jen začínal ochabovat pod přívalem ran.
Netrvalo ani deset minut a banda se rozutekla.
„Dík,“ ozval se chlapec, „moc dlouho už bych to nevydržel,“ a prudce oddychoval.
Jan si ho se zájmem prohlížel. Překvapilo ho, že je ten kluk jistojistě starší než on, i když měří jen kolem metru čtyřicet.
„Nemáš zač,“ usmál se na něj, „já jsem Jan. Cos´ mu vyved, člověče? Jindy se pere jen s mladšíma a slabšíma než je on.“
„No,“ zašklebil se Semir, „ve třídě se kapánek ztrapnil, když mi chtěl jednu vrazit a já mu uhnul tak, že jsem udělal salto. Nebo to bylo tím, že jsem se mu odmítl klanět?“ polemizoval a rozesmál tak Jana. „Jo, a já jsem Semir,“ podal Janovi ruku.
Koukl se na hodinky. „Myší hnáto, já už jsem měl být dávno doma, máma mě zabije! Tak zatím ahoj, snad se ještě někdy sejdem,“ zakřičel na Jana za běhu Turek a zmizel za nejbližším rohem.
Jan zakroutil hlavou. Ale nemohl se ubránit pocitu, že se mu ten kluk zamlouval.

Frank vyšel ze školy obklopen svou partičkou.
“Hej, Trabre, tohle sis zapomněl pod lavicí!” hodila mu Martina krabku cigaret.
“Jééé, díky. Tak tohle mi fakt chybělo. Kvůli tobě, Miky budu mít zítra stopro přednášku o následcích kouření.” Vrazil spolusedícímu z lavice krabku a zakoulil očima.
“Tak co podniknem? Vykradem banku?” smál se Frank při pohledu na šokované kamarády. “To byl vtip, lidi.. Se hned plašíte.”
“Hm, jenže to není vůbec vtipný.” Ozvala se Martina a navrhla, že by si zajeli na kolech k rybníku.
“Hm, dobrej nápad, Pilzová. Tak v pět u tebe. Čaute, letim domů oznámit tu kouli z francouzský revoluce..”

“Tak jo, už zas jsem přišel na nějaký čas o kapesné a o kolo..” vdychal Tom tlačíc kolo do kopce.
“No tak se nekaboň.. Tak jsme píchli no.. Ňákej čas tu zmrzku budu platit já.” Smála se Lilly a utrhla si kopretinu. “Dívej, jak je krásná.. Chtěla bych být kopretinou.”
“Ale dyť ty JSI kopretina (rovná se Wucherblume) ,.” setřel její snění. “Hele, romantiku, nech toho nebo mi ještě spadneš pod auto!” sjel ji, když se začala točit do kolečka dokola.
“Ehm, ty pesimisto.”
“Já nejsem pesimista, romantiku, já jsem realista. A mimo to ti musim připomenout, že.. romantický hrdina..” ukázal na ni. “.. je vyděděncem společnosti.” Ukázal na sebe.
“Jo, protože se společnosti nechce podřídit. Tohle si z literatury pamatuješ, ale že by tě třeba bavila matyka nebo děják? To ne..” kárala ho se smíchem.
“ Tak se měj hezky a zítra se zas v sedm stavim..” loučil se Tom.
Lilly mu neodpověděla, jen si přitáhla jeho hlavu blíž k sobě a políbila ho.. Mno, musela si stoupnout na špičky a trochu balancovat, ale přesto to byl polibek nádherný.
“Tak čau a přiď PŘESNĚ v sedm.. Pamatuj, že nemáš kolo!” zamávala mu a zmizela v domovních dveřích..

Ten den viselo po celém městě oznámení:


CHCETE BÝT NĚČÍM VYJÍMEČNÍ? LÁKÁ VÁS AKCE A NAPĚTÍ?
PŘIHLAŠTE SE DO POLICEJNÍCH ŘAD!
-přijmeme nadšence pro věc ve věku 16-19 let do naší nové, speciální policejní školy!
-podmínky:
výška nad 150cm
odpor k návykovým látkám (drogy apod.)
bojové schopnosti (Judo, Karate apod.)
-vstupní poplatek je 10 marek
-místo a čas setkání: Náměstí, 17.9.1986, 11:30
NA VŠECHNY ZÁJEMCE SE TĚŠÍME!!

Ano, přesně tento leták zamotal hlavu našim čtyřem známým; všichni toužili jít na ten sraz. Ale naskytla se otázka – jak se ulít ze školy?

„Mami, mě je špatně,“ zakuňkal Frank a hodil na mamku psí oči.
„Frankie, nezkoušej to na mě. Z čeho zase píšete?“
„Dneska z ničeho, fakt!“
Paní Traberová přimhouřila oči a položila synovi ruku na čelo.
„Ty jo, ty máš doopravdy horečku!“ vytřeštila oči a podívala se na hodinky. „A už musím do práce...tak zůstaň ležet, a já cestou zavolám do školy. Zatím pa, broučku.“
Frank pozorně naslouchal. Bouchly dveře a za chvíli uslyšel odjíždět matky auto.
„Jóóóó!“ vyskočil z postele a objal ohřívací láhev. „A pak že je nejlepším přítelem člověka pes,“ uchechtl se a začal se oblékat. Radši přijde na náměstí dřív. Lepší dřív než pozdě, ne?

„Ahoj, mami,“ zamával Semir malé ženě, vykloněné z okna a s radostí si to kráčel do školy. Ve školní brašně si nesl platformy s 12 cm tlustou podrážkou, 10 marek a omluvenkou k zubaři – nehodlal ponechat nic náhodě. Co kdyby jim vadilo těch chybějících 10 cm?

Jan se ani nenamáhal jít do školy – přijetím na policejní školu si byl jist. Raději si to zamířil do posilovny, kde si před zrcadlem opakoval chvaty.

Tom si to funěl na kolečkových bruslích do školy. Cestou ho zastavil právě takový leták a ubral mu drahocenný čas na cestu do školy; už měl minimálně 2 minuty zpoždění. Ještě přidal a za chvíli byl ve škole. V bruslích vpadl do třídy.
„Paní učitelko, se omlouvám, když já pích kolo,“ vychrlil ze sebe a rychle popadal dech.
Ale nebyl jediný kdo hluboce oddychoval – učitelka na tom byla skoro stejně. S jediným rozdílem; ona supěla vzteky.
„Uííííííííííííí!“ ozvalo se a učitelka prudce vstala. „Ty, ty.....ty....ty ignorante!!! Už toho mám dost! Ty nebudeš ničit mou práci! Běž pryč!“
Tom se začal smát, čím jí ještě víc rozběsnil. Otočil se a odplachtil ze třídy rovnou za Lilly.
Vpadl k ní na hodinu a nedbal protestů profesora Macha, který ho okřikoval; přijel k ní, políbil jí a oznámil: „Odcházím ze školy a jdu k policajtům!“, se zpěvem „my sloužíme svému nááárodu“ odjel ze třídy a nabral směr na náměstí.

Čas: 11:30. Místo: náměstí v centru Kolína nad Rýnem. Ano, už se přiblížila hodina H, minuta M a vteřina V. Doprostřed náměstí se postavili dva policisté a vůbec nedoufali, že se na jejich rádoby trapné plakáty někdo chytí. Ale chyba lávky. Nepostřehli čtyři chlapce, kteří se k nim s nadějí blížili.

Semir se k nim přibližoval rázným krokem; chtěl udělat co největší dojem, i když mu v tom jeho vysoké boty kapku bránily – měl co dělat, aby nezakopl. S klidem jemu vlastním si připravoval řeč a v duchu přemýšlel, jaké chvaty asi bude muset použít.

Stejně na tom byl i Jan; pestrou výjimku tvořil Frank. Vzal si na sebe své nejlepší (tedy nejhorší Wink ) triko s Batmanem a otrhané skejťácké kalhoty. Drsně si to kráčel k policistům. Alespoň že tu žvýkačku vyndal ven.

„Brej den.“
Policisté raději ani neodpověděli...
„Tak jo, počkáme ještě pět minut na opozdilce..“ zívl jeden z mužů zákona a opřel se o kapotu svého auta.
Pět minut uteklo jako voda a krom těch čtyř se tam nikdo další.. no dobře.. přidala se k nim ještě jedna ostrá dívka..
„Tak jo mládeži. Vítám vás na našem dnešním setkání..“
„Přestanem s oficiálními kecama a dáme se do toho. Tady Hotte od vás posbírá deset marek a zapíše si vaše jména. Chlapče..“ všiml si Semira. „Přece se v tomhle nebudeš honit za zločinci?“ vyvalil oči na jeho módní ozdobu.
„Prosím, ano,“ odpověděl zdvořile. Chtěl předvést ladný běh, ale místo toho zakopl a...
„Hele, prcku dávej pozor,“ zahalekal Tom a než se nadál, seděl s nim na zemi. Kolečkové brusle se přece jen nezapřou.
„Ty si to zuj,“ ukázal na Semira, „a ty taky!“ To zase patřilo Tomovi.
„Prosím, když já si nevzal normoš boty..“
„To mě nezajímá, zout. Ještě bys někomu ublížil a v tuto chvíli za vás zodpovídáme my,“ nechtěl nic slyšet policista.
Tom si chtě nechtě musel zout brusle a přitom to vzal na “ostro“. Ano, za hloupost se platí a on tam stál jen tak bosky...
„Hotte, máš to vybraný? Tak jo, já jsem Dieter.. a dnes vám budem spolu s Hottem verbovat do naši nové policejní školy. Hm, začnem nejdříve tou výškou. Seřaďte se do řady.“
Semirovi se zatočilo v hlavě, ale sebral tu poslední částečku naděje, kterou v sobě měl a postavil se, jak nejvíc mohl, na špičky.
Dieter vytáhl z policejního vozu metr a na něm přesně zaznačenou červenou čárou 150 cm. V tu chvíli by se v Semirovi jeho turecké krve nedořezal.
„Tak a je to v...“ pomyslel si, ale přesto držel balanc, jak jen uměl.
„Hm, hm, hm...“ procházel kolem každého Hotte. „A co tu děláš ty?“
„Prosím, já jsem měl ty svoje boty a to bych měl požadovanou výšku. Tak se aspoň snažím nějaký ten centimetr povyrůst,“ odpověděl Semir a v očích se mu rošťácky blýsklo.
„Dietře, necháme ho pokračovat dál nebo ho pošlem domů?“
„Poslat domů, víš, jaký to na policejní škole je přísný,“ ani se na něj druhý policista nepodíval.
V Semirových očích se zaleskly slzičky. „Tak já jsem malý, je to tam přísné. Pche, to by to měli vidět na turecký ulici.“ Sesbíral si své věci a měl se k odchodu.
„Pane, můžu něco říct?“ ozval se Frank.
„Co chceš?“
„Tak ten malej prďola sem přijde, zaplatí 10 marek, ještě si kvůli tomu koupí boty, co vypadaj jak holčičí a vy ho jen tak vyhodíte? A takovej by měl být muž zákona?“
Hottovi malého človíčka zželelo.
„Tak dobře, zůstaň tu s námi a budeš pokračovat s námi. Ale nic ti nezaručíme, že do policejní školy nastoupíš.“
„Děkuju!!!“ hodil baťoh hala bala na zem a postavil se zpátky do řady.
„Já vám ještě ukážu, jakej je Semir Gerkhan. Toho si zapamatujete na pěkně dlouhou dobu,“ říkal si a zavzpomínal na matčinu policejní výchovu.
Jan si mezitím prohlížel dívku, co tam postávala s nimi.
„Hm, vypadá dobře.. jen ty na černo obarvený vlasy mi k ní nesedí.“ Děvče si všimlo jeho pohledů a drze na něj vyplázlo jazyk. Pak mrkla. Mrknul taky, ale to už ho Dieter plácnul přes rameno.
„Tak bacha, hochu. Na ženy můžeš rovnou zapomenout. Policista je v prvé řadě muž lidu, později muž rodiny. tak si dej pohov..
Co budem dělat teď Hotte?“
Ten zašátral v kufru auta a vytáhl... žíněnku..
„Trocha pohybu nezaškodí...“ dobrosrdečně se usmál. Jeho postava se pomalu začínala kulatit a tak to s tím pohybem byla jen rétorická větička. Samozřejmě, že se budou hýbat naši mladí..

„Tak supr.. Lill, to jsem dopadl.. Zebou mě nožky, ještě mě třeba daj do páru s tím Jackem Rozparovačem a ... a vrátí ti krychličku kulatou. No jasně, já to věděl,“ pomyslel si trpce Tom a přitom Frankovi věnoval svůj nejhezčí a nejmilejší úsměv.
Ten jen vyvalil oči a s „to jsem to schytal... je to teplouš..“ se do sebe pustili.
„Tak dost. Tohle není klukovská rvačka. Tady jen cvičíme. TAK DO SEBE PŘESTAŇTE TAK BUŠIT!“ vykřikl Dieter a podával jim oboum papírové ubrousky. Tomovi pomalu natékal ret... a Frank? Ten si asi večer půjčí maminčin make-up ( takový úpadek), aby zase mohl mezi lidi.
„A teď ty,“ pobídl Jana. Dívka na matraci už čekala a vysmívala se mu do očí.
„Tak jo, budu tě na začátek šetřit,“ pronesl důležitě. Ale než se nadál, byli v sobě.
Dívka, i když to bylo a vždy bude pro muže stvoření křehké, žádnou křehulkou nebyla. Za pár vteřin už ležel Jan na lopatkách v jejim pevném sevření.

„To by stačilo. Dobře Sáro, ty jediná jsi jim ukázala co a jak a teď si to rozdej s tímhle,“ popostrčil k dívce Semira. Ten měl narozdíl od Jana velikou výhodu. Viděl, jaký styl boje Sáře vyhovuje a protože to byl kluk čipernej, už během jejich “boje“ si v hlavě připravoval plán.

„Ahoj, Semir,“ podal ji nejdřív ruku na uvítanou. Tím ji dokonale odzbrojil.
„Ahoj, Sára,“ podala mu tu svou. Takový podraz nečekala. Trhl s ní a lehce ji shodil na zem.
„Tak to teda, prcku, ne,“ naštvala se a pustila se do něho.
Všichni jen valili bulvy, pardon, koukali se zaujetím na jejich bitvu; těm dvoum se asi nechtělo skončit. Ani jeden z nich se nemínil vzdát první..
„Dooost!“ křikl pro změnu Hotte. Deset minut je přece jen deset minut a oba byli už pěkně zadýchaní.
„Oba jste těm třem předvedli, jak se to dělá. Supr! Tak, ještě nám nadiktujte vaše adresy a my vám dáme vědět, co a jak. Kdybychom vás náhodou nepřijali, tak vám v dopise vrátíme vašich 10 marek,“ loučil se s nimi Dieter. Hotte se zas opřel o kapotu autíčka a přijal roli sekretářky.

Tom se rychle rozjel za svou milou. Ta měla pořád v hlavě takové haló, že šla po vyučování rovnou domů.
„Drrrrrrrrrrr!“ rozdrnčel se zvonek u jejich domku.
„Kdo to.. Ahoj! Co to bylo dnes dopoledne?“
„Lill, to ti bylo hrozný.. Já si to asi rozmyslim,“ začal fňukat.
„Tak pojď dál, abys mi tu náhodou neumřel. A to ses tam musel s někým prát? Dám ti na to led,“ rozesmála se a pustila ho dovnitř. Byla na něj trochu naštvaná, protože to za něj schytala ona a tak mu ten let na tu pusu přímo hodila.

„Franku, jak to, že neležíš v posteli?“ zařvala paní Traberová jako lev, sotva Frank otevřel dveře jejich bytu.
„Neměla být ještě náhodou v práci? Ne, dnes není středa, ale čtvrtek a to má vždycky krátkou...u hadího ocásku...“
„A jak to vypadáš... tys to jen hrál, abys mohl jít ven se prát, co?“
Frank nevěděl, co říct. Kdyby jen cekl o policejní škole, tak by ho mamka asi vyhodila z okna.
„Tak já čekám.“
„Mohl bych si ráno půjčit nějaký tvůj blivajz na ten monokl? Prosíím, mami..“ Kukuč andílka většinou pomáhá. Tentokrát ne.
„Ne, za to si můžeš sám,“ otočila se na podpatku a odešla do vedlejšího pokoje.
„No potěš mě..“

„Přeprala mě holka... Obyčejná holka...“ utápěl se v smutku Jan. Holky, co to je? To jsou přece jen ozdoby nás, pánů tvorstva, ne? Dnešní dopoledne ho přesvědčilo o opaku.
„Přeprala mě holka..“
„Ahoj mami,“ pozdravil jednoho z rodičů. „Tak jo, mé sebevědomí utrpělo vážný šok,“ prohlížel se v zrcadle a promlouval sám k sobě. „Tu policejku můžu zabalit.. Hm..,“ doširoka se usmál. „Ale stejně na tom nejsem tak blbě, jak ten frajírek..“ No jo, to by náš manekýn už nepřežil vůbec.

Semir potichu vešel do domu a po špičkách se plížil do svého pokoje.
„Ahoj Semi!“ přivítala ho mamka, když už bral za kliku. „Jak bylo ve škole?“
„Ahoj mami. Mno, ve škole.. bylo jako obvykle.“ Zalhal a cítil, jak se začíná červenat. „Maminko, musim si ještě udělat nějaký úkol a dost s tím pospíchám..“
„Tak běž..“ pousmála se žena a odešla do kuchyně připravit svému dítku s velkým apetitem něco k jídlu.

O týden později nastal velký den. Po návratu ze školy na hochy doma čekala zásilka z policejní školy.

Semir si začal ohryzávat nehty a nervózně se nad dopisem skláněl.
„Tak už to otevři,“ povzbuzovala ho Nika, která se cítila pyšná. Jak je její hoch odvážný, takhle sám se přihlásit!
Turek se nadechl a roztřesenými prsty rozlepil obálku.

Frank otevřel schránku a vypadl na něj celý štos zásilek. Mdle si je prohlížel.
Účet, účet, výherní karta, účet...ale co je tohle?
Rychle si schoval dopis pod mikinu a odpelášil si to domů. Vrazil překvapené matce poštu do ruky a zavřel se v pokoji.
Chvíli na dopis mlčky hleděl, a pak obálku nedočkavě roztrhl.

Jan si dopis přečetl také v soukromí; nechtěl, aby byl někdo svědkem jeho případné prohry.
Teď ležel na posteli a tupě hleděl do stropu. Dopis svíral v ruce a nevědomky ho muchlal do velké kuličky.
Co si to jen namlouval?
Že to zpackal?
Ano!
Ale on to nezpackal!
Vzali ho!
Konečně si to uvědomil.

Tom vrazil k Lilly na zahradu a pořádně jí vyděsil; právě zalévala kytky když jí zezadu pevně objal.
„Co se děje?“ vyhrkla a otočila se.
„Vzali mě, Lill, vzali! Od září nastupuji na Kolínskou Policejní školu! Máš radost?“ zeptal se a pohlédl jí do oči.
Byla. Usmála se a políbila ho.

Kluci se sešli před školou; i Tom přišel v čas – rozhodl se obrátit na nový list a chodit všude včas....hm....
„Tak co?“ vyhrkli všichni najednou.
„Přijat!“ zaburáceli a prudce zvedli nad hlavu odznaky s erbem školy, které byly u dopisu, až vyděsili malé, roztřesené prvňáčky.
Rozesmáli se a svorně vběhli do měšťanky, které se brzy zbaví.
Začala nová éra jejich života.

Konec...

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
eron
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 198
Bydliště: Nové Hrady(Jižní Čechy)
Odpovědět s citátem
Úžasná povídka, prostě skvělé...

_________________
"Manželská poradna Jäger, jak vám mohu pomoci?"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránkyMSN MessengerICQ
Ivett


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 50
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Všelicos, fakt suprová povídka!!! Fakt dobrej nápad poslat je do školy Laughing a jsou tam fakt dobrý hlody....nejlepší bylo, jak tam vždycky říkaj, že se musí zeptat rodičů a tak...je to dobrý, když si představím, jak tam seděj v lavicích Laughing Fakt hezká povídka....
p.s. A jsem taky ráda, že jsi tam zahrnula i Jana, díky.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    Tohle si pamatuju!!
    Tohle znám!
    A vím taky, že naposled jsem u toho nejen umírala smíchy, ale taky obdivovala, jak krásně se vám podařilo vystihnout charaktery (no dobře, pozdní příchody u jistého nejmenovaného tvora nejsou oříškem, ale celkově se vám to vážně povedlo trefit:)).
    Což mi ovšem nebránilo si to s chutí pročíst znova, ale hned první řádky se mi v tom bránit pokoušely, protože mne spolehlivě odeslaly pod stůl, já toho Toma vidímVery Happy

    Jujda, na zmínku o Aničce jsem úplně zapomněla, ovšem Traber a jeho akademie, hih:))...jen 6x Very Happy

    A stejně jako minule mi odstavečky o Semirovi (kdovíproč) neustále připomínají HP:)) A je krásné, jak je hrdý na maminku...a ten ředitel:)

    Sam Raimi....Smile

    Tedy, Tom na křížové výslechy trénuje opravdu brzo, ale má to grády!

    No dobře, tak já přestanu komentovat každý odstavec O : o )

    Holky, super!




_________________
nevím proč mne zaujal tenhle citát, ale něco do sebe určitě má:
    "I am still, thank God, an atheist."
    (Luis Buñuel)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
eddie15


Založen: 08. 03. 2008
Příspěvky: 23
Odpovědět s citátem
Tak tohle je jedna z těch několika povídek který můžu číst pořád dokola Very Happy Very Happy je perfektní Wink Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
eron: Děkujeme Smile

Ivett: Děkujeme... ta povídka není jen má, ale i Kajusiina, hezky jsme ji napsaly společně Smile A Jan tam patří, neboj Laughing

Fí: Jsme rády, že se Ti líbí Laughing Laughing a že si ji pamatuješ Laughing Laughing

eddie15: To jsme rády, že se Ti tak líbí, že ji čteš pořád do kola Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
RE:
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak to byla povídka,jak vyšitá pro školní ratolesti(třeba pro měVery Happy)...
Skvělý...díky moc za tuhle povídku...,po dlouhé době jsem se zase pobavila Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
eddie15


Založen: 08. 03. 2008
Příspěvky: 23
Odpovědět s citátem
ta věta: Nevim co jste slyšela vy ale já jsem nic neslyšel. to je jak my na základce o hodině přírodopisu Laughing Laughing Laughing je to skvělý Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 508
Odpovědět s citátem
André-und-Semir, díky mocka. Jsme rády, že tě naše dílko pobavilo. Laughing

Eddie15, to víš, ve výše uvedeném textu byly použity naše vlastní zkušenosti. Laughing Jsme rády, že se ti naše cobrácká škola líbila. Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Liz


Založen: 24. 10. 2008
Příspěvky: 44
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak u téhle povídky jsem se pobavila tak jako už hodně dlouho ne. Very Happy Opravdu vtipná a nádherná!!! Trochu mi to připomíná základku. Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Děkujemeee, jsme rády, že povídka splnila svůj účel Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Miluji tuto povídku, fakt moc! Traber je nejlepší.
Já chci taky ohřívací láhev! Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Škola základ života
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma