AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se dílo č. 10
ANO
0%
 0%  [ 0 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 0

PLK 10. - Temná strana P. Z.
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 256
Odpovědět s citátem
Každý má něco, jako temnou minulost, je pak docela dobrodružství, když má vše vyjít na povrch a spatřit světlo světa…

Temná strana P. Z.
(Dunklere Seite von Pietro Zoolander)

Délka: skoro 2 370 slov.

UPOZORNĚNÍ: Ne, žádné čuňačinky nebudou, (mrzuté, že?). Já jen, že autor takovou minulost NEMÁ a NIKDY mít nebude. Opět 100% fikce. Podobnost s dílem K11 čistě náhodná.


Pietro se již nějakou dobu choval tak nějak všelijak, a aniž by o tom jeho parťák Jan, přítelkyně Andrea a nebo ostatní členové věděli, souviselo to s právě řešeným případem.

Pietro se klidně a velmi interestně probíral kartotékou, když jej ze šustění papírem probral Jan.
„Máme je!“, zavolal.
„A koho, prosím tě?“, jakoby ze snu mířil otázku Pietro.
„No Hermanna a jeho bandu. Drogy, holky, pašování, padělání, už ses chytil?“, vypočítával Jan.
„Jo, Dethleff, vidíš, já zapomněl…“, soukal ze sebe omluvně Pietro.
„Vážně si dej pár dní oraz, poslední dobou jsi mimo.“, doporučil Pietrovi Jan.

Čech nasucho polkl a vyrazili.
Jeho pocity byly smíšené.
Myslím, že se budou asi dost divit.
Je jedno kdo.
Všichni se budou divit.
A já budu nucen vše vysvětlit…
Ajajaj, začínají mě trable…


Dojeli do domu, kde byl Herrmann se svými kumpány zajištěn.
Ten, jakmile Pietra uviděl, slušně se rozesmál…
„Proč se směje?“, zeptal se českého kolegy Jan.
„Vím já, je to cvok.“ odsekl Pietro.
„Dlouho jsem tě neviděl, nějakých pár let to bude…“, ušklíbl se Herrmann.
„Já vás ale neznám, pane.“, jistě odvětil Pietro a gestem mu naznačil, ať je zticha.

Jan si mezitím zašel ven před dům něco vyjasnit s kolegy.
„Vole, co že jste se nechali zašít? Georg vás zase podrazil, co?“, vysmíval se Pietro.
„Jo, je to s**č., Taky jsem ho stihl oddělat.“, objasnil Herrmann.
„Jak vidím, ještě, že jsem u vás skončil. A dal se k BKA, odkud jsem šel sem k DP.“, dušoval se Pietro.
„No, nezapomeň, že tehdy jsem si musel pustit žilou, abys to neměl v papírech. A taky nezapomeň, že já se dostanu z lochu zas ven a pak uvidíš…“, vystřelil k Pietrovi Herrmann, když ho odváželi.

Jan si venku všiml, že Pietro je s Herrmannem v družném hovoru.
A když se vraceli na služebnu, otázka mu nedala…
„Nechceš mi něco říct?“, zeptal se opatrně Jan.
„Ani ne, proč myslíš. Jestli narážíš na to povídání si s ním, tak to nic nebylo. Jen prskal a chtěl, abychom ho pustili… To snad znáš, ne?“, mlžil Pietro.
„Dobrá, dobrá.“, skončil Jan a věnoval se řízení.

Asi po třech dnech se Jan vřítil do kanceláře s radostnou novinou.
Dethleff Herrmann a celá jeho armáda byli pozavíráni na hodně dlouhou dobu.
Pietro se jen lehce usmál a neslyšně ucedil: „To je jedině dobře.“
V očích se mu ale zračil strach.

Uběhlo dalších 14 dní a Pietro si ráno, když vstal a dal si snídani, za kterou Andreu odměnil pusou s příchutí marmelády na chvilku zapnul televizi, než vyrazí na stanici.

Celkem hezká moderátorka zpráv, jakási Heidi Falkenberg spustila vážným hlasem: „Dnes ráno z věznice v Hollezollernu unikl nebezpečný dealer, pašerák a vrah Dethleff Herrmann i se svými 4 komplici. Vyzýváme všechny občany, že pokud jej, či jeho kolegy uvidí, nechť se ohlásí na nejbližší policejní služebnu. Jezdí v modrém Opelu Kadett se značkou D-KL 2211.“

Jakmile to dořekla, Pietro vyprskl marmeládu na televizi, jak se lekl…
Rychle jí vypnul a umyl.
„Krucinál, a teďka půjde i po mně. Tohle vážně není dobrý...“, pomyslel si a cestou na stanici se snažil myšlenky vytěsnit.
Na stanici byl Pietro opět duchem nepřítomen.
„Už to víš? Herrmann zdrhnul.“, mu už při příchodu oznámil Tom.
„Jo, vím. A radost mi to nedělá...“, ustaraně odpověděl Pietro.

Vrátil se do křesla s džusem a pozoroval okno, kde se míjely barevné šmouhy vozu, které okolo projížděly.
Tuhle černý, červený, modrý, zelený, ještě jeden červený, zase modrý, bílý, černý a tak dále.


„Hele, dneska tu budu potřebný, jako Armáda spásy pro Rockenfellera. Jdu domů.“, oznámil Janovi a posléze i šéfové, která jej pustila.
„Jdu, uvídíme se večer.“, mrkl na Andreu, která právě něco řešila po telefonu a jen zamávala.
Vyšel ven rovnou ke svému osobnímu vozu.
Došel k němu, otevřel dveře a najednou zaslechl jakési tikání a pípání.
„A do pytle!!! Všichni od oken!!“, řval do služebny.

Najednou se ozval obří výbuch s malou tlakovou vlnou, která vymlátila okna v přízemí.
Výbuch byl navíc tak silný, že Pietrův vůz byl obrácen na střechu.
„No, ty bláho, tohle bylo s fousem…“, oddechl si a šel do služebny.
Mohl rovnou, dveře byly skleněné a nevydržely…

Uvnitř naštěstí jen drobné škody a jeden z operátorů byl malinko pořezaný, jinak nic.
„Co tohle bylo?“, divil se Jan.
„To bylo mířený na mě“, zastyděl se Pietro…
„Na tebe?!“, zarazil se Jan.
„Zavolej šéfovou, ostatní a Andreu - ti by o tom měli vědět. Asi bych měl něco vysvětlit…“, odvětil Pietro.

Všichni se sešli v kanceláři Anny a Pietro spustil:
„Než jsem začal pracovat tady, tak jak víte, měl jsem praxi u BKA. Nu a ještě předtím, než jsem nastoupil tam v pouhých 20 letech, jsem dva roky před tím, od osmnácti dělal pro Herrmanna. Nic velkého, jen jsem mu sháněl kontakty, kde by uplatnil ty svoje holky z Východu a kde by zašil za slušné peníze ty pašované drogy, případně, jak co nejefektivněji padělat bankovky a doklady.
Byly za to slušné peníze, ale po dvou letech mě to přestalo bavit a taky jsem mu to řekl. Když jsem mu řekl, že chci dělat u policie, nejdřív se zasmál, ale nakonec mě vyplatil a dokonce uplatil určité instituce, aby mou minulost zapomněly a neměly případně záznamy a abych tak mohl ke zkouškám k BKA, kde jsem nakonec poctivě uspěl. Nu a ten přechod sem, o tom už nevěděl - to zjistil, až když jsem ho uviděl s Janem v tom jeho domě, kde jsme ho zadrželi. Když odcházel, tak přísahal, že uteče a pomstí se, že jsem z toho vycouval.
Já to chtěl říct už dříve, ale časem jsem na to zapomněl, a navíc jsem doufal, že ho někdo oddělal, už tehdy měl nepřátele hlavně z Ruska a Ukrajiny, které asi nějak uchlácholil penězi, nebo nevím. Promiňte mi Jane, šéfová, Andreo a ostatní… Chce jen mě, po vás nepůjde.“

Sáhl pro svou zbraň a průkazku.
„Tady vám odevzdávám zbraň a průkaz. Nic nepodnikejte, já mu zavolám a vydám se mu, ať je klid.“
Pietro odevzdal věci a odešel z kanceláře za úplného ticha.

Asi po deseti dlouhých minutách za ním přišel Jan.
„No, jen do mě, dej mi co proto.“, začal Pietro.
„Já tě nepřišel nadávat. Je dobře, že si nám to pověděl, už teď víme všechno. A neboj, dostaneme ho. Vidíš, zapomněl bych. Tohle ti posílá Anna.“, spustil Jan a dal Pietrovi jeho zbraň a průkaz. „Navíc ho znáš, takže víš, kde může být teď.“

„To myslíte vážně?“, zeptal se Pietro.

A když vyšel ven ze dveří, tak Semir, Tom, Andrea i šéfová spustili sborově: „Ano, myslíme!“
„Díky za důvěru, tohle si nezasloužím.“, div nefňukal Pietro.
„Byla hlavně odvaha to říct před všemi, také jste to nemusel říci vůbec.“, prohlásila filozoficky Anna.
„Ještě jednou díky.“, poděkoval Pietro a naskočil s Janem do auta.

„Tak co myslíš, kde by mohl být?“, zeptal se Jan.
„Jsou dvě možnosti. Jelikož Dethleff je dobytek par excellence, tak bych to tipoval na erotický klub Red Ladies v centru, je jeho majitel. A nebo pak kasino Pay & Loans, ale tam se moc nevyskytuje. Spíš ten klub.“, otipoval Pietro.
„A já se vsadím, že je majitel i toho kasina.“, zeptal se Jan.
„Ne, jen spolumajitel“, zasmál se Pietro a vyrazili směr klub.

Vešli.
Samozřejmě holka, kam se člověk podívá, červený byl snad i vzduch.
Pietro najednou: „Ahoj!“
„Čau, co ty tady, Andrea tě už nebaví?“, zeptala se jej sympatická holčina s červeně obarvenými konci vlasů.
„Baví, ale já jsem teď tady služebně… A vůbec co ty tu? Na tohle je tě škoda.“, řekl jí Pietro.
„Však taky tady odsud zdrhám, ještě týden a najdu si něco lepšího.“, odpověděla mu.
„Hele, o co tu jde, poví mi to někdo?“, zeptal se Jan.
„Vidíš, já bych zapomněl. Tohle je Jan, můj parťák a Jane, tohle je Sabine“, představil Pietro Jana.
„Celkem pěkný, toho by tu holky ztrhaly…“, usmála se Sabine.
„Odkud ji znáš?“, zeptal se jízlivě Jan.
„No právě, z tehdejší chmurné doby. Už tehdy byla v jednom jeho podniku a časem se přesunula sem, což jsem dosud nevěděl. Na ní byl vždy spoleh.“
„Pietro, máš recht, na tebe jsem se vždycky těšila, i jsem kvůli tobě odkládala klientelu, s ním se vám tak krásně povídá… Takže si se vrátil, jo?“, zeptala se s mrknutím.
„Ne, to už mám radši za sebou. Kde máte šéfa? Jdem za ním.“, zeptal se Pietro.
„Druhý patro, druhý dveře. Tak dobře poříď a měj se.“, rozloučila se Sabine.
„Jo, ty taky, a jak říkám, vypadni odsud, dokud to jde. Máš na víc.“, zavolal ještě Pietro.

„Co na mě tak civíš, je třeba mít kontakty všude, no. A opravdu jsme ji jen povídali a Andrea o ní ví.“, sebral Janovi Pietro vítr z plachet.
„Já nic neříkal.“, bránil se Jan.
„Ale myslel sis to a to stačí!“, odsekl Pietro.
Došli ke dveřím.
„Tam musím sám. Ale klidně poslouchej.“

Pietro vešel.
„A, hele, rád tě vidím, bombička fungovala, koukám.“, usmál se Herrmann
„Hele, jestli tě to vyhovuje, tak jsem se přišel vrátit. Doufám, že moje místo si nezaplácnul.“, pobaveně řekl Pietro.
„Ne, držím tě ho. Takovýho informátora jako ty neseženem. Tam si skončil?“, zeptal se.
„Jo, skončil, sice jsem tam měl přátele a přítelkyni, ale to můžu mít tady taky, no ne?“, chechtal se Pietro a ťukl si šampaňským s Herrmannem.

Jan nevěřil vlastním uším a odjel na stanici, kde vše řekl Anně.
Ten samý den v noci mu zazvonil mobil.
„Halo, tady Indira, kdo volá?“
„Ahoj, tady Pietro, máš tam Jana? Jestli jo, tak mi ho dej. Díky.“
Indira probrala Jana, a ten si rozespale mobil vzal.
„Richter, ano?“
„Čau, tady Pietro.“
„No nazdar, tys ses k němu vrátil?“, zeptal se rozzlobeně Jan.
„Ne, blázníš, já to jen hrál, během toho povídání se Sabine mě to napadlo, celou dobu jsem mu kecal, ale on to neví. Vezmi si tužku a papír a něco ti nadiktuju. Herrmann si hodlá vyzvednout 20 000 000 Euro v padělaných bankovkách z letištní haly v Düsseldorfu. Jeho kontakt z Rakouska mu je obstaral. Bude to pozítří v 10:00, v tolik tam bude s tou svou bandou. Já tam musím jako informátor o něco dřív a hlídat to tam, tak se tam sejdeme už v 9:00, ale přijeď civilním vozem zadním příjezdem. A vezmi sebou nějaké posily, domluvíme se a tam s ním skoncujeme. Už musím končit. A vyřiď, že se nějakou dobu neobjevím na služebně, aby jim to nebylo nápadný. Řekni to hlavně Anně a Andree, ať obstarají vše potřebné a ať se nestrachují. Zatím čau.“

Jan si vše zapsal a šel znovu spát.
Druhý den vše vyřídil Anně a Andree.

Den akce nastal.
9:00 - Jan skutečně dorazil a Pietro tak již u toho kontejneru čekal.
„Co si navrhl?“, zeptal se Jan a dal Pietrovi zbraň, kterou si Čech skryl do bundy.
„Je to prosté. On si přijde ke kontejneru, důkladně ho zkontroluje, a až jej bude nákladním vozem odvážet, tak se zasáhne. Já dám vědět. Ty buď naproti v té prosklené budově, tady máš převlek pilota. Až pokynu, tak se to rozjede.“, osvětlil Pietro plán.

10:00 - Herrmann dojel na místo.
„Pietro, všecko OK?“, zeptal se.
„Jasný, šéfe, všecko OK? Smím se zeptat, kdy mě zaplatíte?“, zkusil to Pietro.
„Jsi akční, to se mně líbí, vůbec ses nezměnil. Až tyhle padělky proměníme na pravé, tak své 4 mega dostaneš, neboj.“, zklidnil ho Herrmann.
Ukázal za Joshuu, Kaie, Thomase a Dirka a nakázal jim: „Koukejte to naložit, ať se tu zbytečně necouráme!“
Thomas štípl vysokozdvižný vozík a kontejner nabral a nakládal na auto.
„Fajn, šéfe, naložíno!“, hlesl.
„Perfekt, tak to zavřete a jedem!“, zavelel.
„Pietro, jedeš se mnou v autě, Oni odjedou v nákladním autě.“, a Pietrovi pokynul.
Ten se ohlédl na Jana a ukázal mu.
Jan do vysílačky: „Dobře, spusťte to.“

Náklaďák se najednou octl v mlze a plynu, který uspal osazenstvo v něm.
„Kruci, co je tohle?“, prskal Herrmann.
„Sorry, Dethleffe, ale já kecal, a ty ses dokonale chytil.“, řekl mu Pietro.
„Tvoje blbost“, zasyčel, kopl Pietra do břicha a ujížděl v stříbrném jaguaru.
„Je mu přes 50, ale kope, jak svého času André“, vzlykl Pietro.
Sebral se a nasedl do jednoho toho letištního auta.
„Dethleffe, zastav, nemáš šanci!!“, řval Pietro a začal střílet.

Prostřelil zadní světla a vysypal zadní okno.
Na letištní ranveji se rychlost zvyšovala rychle.
„Proč jen na to „zastav“ nikdo nereaguje?, pomyslel si Pietro a pokračoval ve střelbě.
Tentokrát ulomil levé zrcátko.
Ale další střely byly už přesnější, prostřelil dvě pneumatiky.
Dethleff stočil volant tak prudce, že se převrátil a stříhl si několik vkusných saltíček, než dopadl konečně na střechu.

Pietro k němu dojel a zraněného Dethleffa vytáhl z auta a bezpečnostním lanem, které z jaguaru vypadlo, jej přivázal k autu, se kterým Pietro jel.

Mezitím dorazil Jan a pár kolegů. Ti Dethleffa odvázali, dali mu pouta a vedli ho do auta.
„To je zase story…“ ucedil Pietro, když viděl, jak Dethleffa strkali do vozu.
„Snad ho už neuvidím.“, přál si.
„To je tutovka, příteli.“, uklidnil ho Jan. „A Anna si vyžádala celou tvou minulost, resp. vše, co z ní zbylo a co s ní souvisí a sprovodila ji ze světa.“
„To jako nemám 20 let života?“, podivil se Pietro.
„Máš, ale od teď jsi chodil na policejní školu a zkoušky u BKA jsi dokončil s druhým nejlepším výsledkem. Předtím sis vydělával drobnými výpomocemi různého druhu.“, řekl mu úsměvně Jan.

„Mám hlad a docela velký.“, posteskl si Jan.
„Jdem na jídlo, jak jednoduché!“, zavelel Pietro.
Cestou na stanici míjeli takový v dobrém slova smyslu vyhlášený stánek s občerstvením všeho druhu.
„Schröder se bude vztekat, když nakoupíme u konkurence…“, obával se Jan.
„Nebude, neboj. To je zdravá konkurence.“, uklidnil ho Pietro a objednal.
A div mu nevypadly oči z důlků - v pěkné padnoucí uniformě Sabine, i se slušně upravenými vlasy.
„Hele, co ty tu?“, zeptala se.
„Mám stejný dotaz, nechtěla si tam končit až za týden?“, zeptal se Pietro.
„Jo, ale inspiroval si mě a dodal mě motivaci. A tak jsem s tím sekla, co tvůj kolega kvapem zmizel.“, zazubila se.
„Na stánek s jídlem?“, divil se Pietro.
„To je jen do začátku, pak si určitě seženu něco lepšího, ale baví mě to tu.“, odpověděla.
„Jste mí poslední zákazníci dneska, tak to tu pozavírám a dám si něco s vámi.“, řekla, připravila si něco k jídlu, a ještě, než zavřela a zamkla stánek, si sedla k Pietrovi a Janovi a dobrých pár hodin strávili konverzací na různá témata…

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
PLK 10. - Temná strana P. Z.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma