AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Jak se Vám povídka líbila?
1
100%
 100%  [ 3 ]
2
0%
 0%  [ 0 ]
3
0%
 0%  [ 0 ]
4
0%
 0%  [ 0 ]
5
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 3

7. Jak se točí seriál
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
Jak se točí seriál


Tom se přiřítil do své a Semirovy kanceláře.
„Promiň, že jdu pozdě, ale rozbil se mi budík.“ omlouval se Tom. Semir ani nezaregistroval jeho příchod, sledoval v televizi nějaký seriál.
„Říkám, že se mi rozbil budík.“ řekl více nahlas Tom.
„Jo? To jsi říkal i minule.“ řekl Semir, aniž by se na kolegu podíval.
„Co sleduješ?“ zeptal se modrooký komisař.
„Ale jenom jeden seriál.“ odpověděl Semir.
„A o čem to je? Jsem tu tři minuty a pořád tam lítaj ve vzduchu, místo letadel, auta.“
„Je to akční seriál o dálniční policii, jsou tam dva vyšetřovací týmy, jeden ryze pánský a ve druhém je chlap s ženou.“ řekl Semir.
„Jak se to jmenuje? Hele toho týpka znám není to náhodou René Steinke?“ řekl Tom.
„Jmenuje se to Krajta 6: die Autobahn Polizei. Jo je to Steinke, pak tam ještě hraje Erdogan Atalay, Julia Stinshoff a Hendrik Duryn.“
„No moje máma říká, že jsem Steinkemu hrozně podobnej.“ vyprávěl Tom.
„Hele myslím, že jsem tenhle díl viděl, to je o tom vyděrači co vyhodí do vzduchu ten most a Semit s Robem jsou zraněný. Místo nich pak vyšetřují ti dva zelenáči Stefanie a Felix.“
„Nevěděl jsem, že na to taky koukáš?!“ řekl Semir.
„Viděl jsem pár dílů.“ pousmál se Tom.

Z kanceláře šéfové vyšli členové Kobry 12, následováni Annou.
„Takže jsme domluvení, za dvě hodiny máte být na místě.“ řekla Anna.
„Snad to stihneme včas.“ řekla Susanna.
„Kam jedete?“ zajímal se Tom.
„Naše oddělení bylo požádáno o odbornou radu a pomoc při natáčení jednoho stupidního seriálu, protože tady komisaři Traber a von Landitzová nemají, na rozdíl od vás, co na práci uvolnila jsem je na pár dní, pro potřeby natáčení.“ informovala Toma Anna a zašla do své kanceláře.
„Vás tam posílá jako odborné poradce? A proč ne nás? My ten seriál přímo milujeme!“ Tom skoro plakal, když se dozvěděl tuto novinku.
„Tome jde o to, že se teď opět natáčí s druhým týmem a tvůrci seriálu chtějí znát názor ženy na práci u policie.“ řekla Susanna.
„A proč s tebou jde on a ne třeba já?“ začal Tom.
„Proč bys tam měl chodit ty? Je to taky můj oblíbený seriál a jsem členem, fanclubu.“ obořil se na Toma Semir.
„Proč jde se mnou Frank?“ Susanna se zamyslela a podrbala za pravým uchem. „No to taky nechápu.“ usmála se komisařka.
Frank do Susanny šťouchl loktem: „Nech si toho von Landitzová a dělej nebo přijedem pozdě.“
„Už jdu pane.“ usmála se Susanna.
„Sežeňte mi autogram Atalaye a Steinkeho!“ křikl Semir za Susannou a Frankem.
„Mě taky a můžete i číslo na Stinshoffovou!“ zakřičel Tom.

Andrea s Hottem a Bonrathem nevěřili vlastním uším.
„Vy jste horší, než puberťáci, autogram a telefonní číslo.“ kroutila hlavou Andrea.
„Měli byste jít vyplnit ta hlášení z minulého týdne.“ vyběhla Anna ze své kanceláře.
„Rozkaz šéfová.“ řekli jednohlasně komisaři.

„Ty na ten seriál taky koukáš?“ zeptala se Susanna svého kolegy.
„Jo občas se podívám. A co ty, jseš fanda?“ usmál se Frank.
„Viděla jsem jeden nebo dva díly…no tak dobře všechny je mám nahraný.“ řekla rozpačitě Susanna.
„Musím se ti k něčemu přiznat.“
„Jo a k čemu?“ zeptala se Susanna.
„Já je mám taky všechny nahraný.“ komisaři se začali smát.
„Támhle doleva.“ upozornila Susanna svého kolegu.
Frank na Susannu jen pohlédl a rychle odbočil, až se komisařčina hlava setkala s okénkem.
„Au! Nemohl bys jezdit opatrněji?“ pokárala Susanna Franka.
„Pokusím se, ale nic neslibuju. Mimo to jsme na místě.“ řekl Frank.
Když spatřil režisér tmavě modrý Mercedes v záběru zakřičel: „STOP! Kdo jsem pustil toho pitomce?!“
Frankovi brzy došlo, že musel špatně odbočit, tak se přes ručku otočil a vrátil se na rozcestí.
Zde na komisaře čekalo překvapení v podobě několika naštvaných členů štábu.
„Dobrý den vrchní komisaři von Landitzová a Traber, máme tu dělat odborné poradce při natáčení seriálu Krajta 6.“ představila sebe a svého kolegu Susanna.
„To je dobře, že jste tady, čekáme na vás už deset minut.“ řekl starší muž a představil se: „Jmenuji se Thomas Schwarz a jsem producent toho to seriálu.“
„Těší nás.“ řekli komisaři.
Když chtěl Thomas představit hlavního kameramana přiřítil se mladý roztržitý muž: „Thomasi máme problém Julia a Hendrik měli nehodu oba jsou v nemocnici a budou mimo hru, alespoň čtrnáct dnů!“
„Chrisi co se stalo?“ ptal se producent.
„Když jsme jeli ten záběr, jak auto přeskočí vlak Hendrik špatně najel na rampu a štrejchnul jeden vagón, auto skončilo na čumáku a potom udělalo několik přemetů. Julia má zlomený nos, klíční kost a několik naražených žeber. Hendrik je na tom líp, zlomil si pravou ruku a tři žebra, když narazil hrudníkem na volant.“
„Kde jsou?“ ptal se producent.
„Už je odvezli do nemocnice. Podle doktora budou v pořádku.“ odpověděl mu mladík a odešel.
„Tak to je průšvih, máme týden na to než tenhle díl půjde na obrazovky.“ řekl producent.
„Něco mě napadlo.“ řekl kameraman.
„Ralfe co tě napadlo?“ připojil se k hovoru režisér.
„Rejžo, co kdyby se Stefanie a Felix zranili a místo nich by vyšetřoval nový tým, takový záskok.“
„Jo a nechceš mi říct, kde teď mám hledat herce?“ zvýšil hlas režisér.
Kameraman se podíval na Susannu s Frankem. Ti hned přestoupili do obrany:
„Co? My dva?“ divil se Frank.
„Tak to ani náhodou.“ kroutila hlavou Susanna.

„Musel bych trochu poupravit scénář, ale to je otázka několika hodin.“ řekl scénárista, když se v jeho karavanu objevil producent s kameramanovým nápadem.
„Takže by se zítra mohlo začít natáčet?“ ptal se producent.
„Teoreticky ano.“ odpověděl mu scénárista Bush.

Susanna s Frankem probírali pro a proti svého účinkování v seriálu.
„Nemohli bysme pak dělat v přestrojení.“
„No a co stejně jsme vždycky za blbce, jednou jsi se musela převlíknout do kostýmu kuřete, nebo na to už jsi zapomněla?“ argumentoval Frank a trochu se pousmál.
„Ne, na to si pamatuju dost dobře.“ řekla suše komisařka. „Měli bychom zavolat šéfový, ať to rozhodne ona.“ navrhla Susanna.
„Víš jaký by to bylo překvapení pro Semira s Tomem, kdyby sme hráli v tom seriálu?“ obhajoval Frank možnost stát se hercem, alespoň na několik dnů.
„To je mi jedno, měli bychom to probrat s šéfovou.“ stála si za svým komisařka.
„Tak si střihneme.“ rozhodl Frank.
„Dobře, když vyhraju voláme šéfový, když ty tak nikomu neřekneme ani slovo.“ řekla Susanna.
„Kámen, nůžky, papír.“ řekli komisaři jednohlasně. Frank ukázal kámen a Susanna nůžky.
„Sakra!“ proklela komisařka.
„Copak?“ zeptal se Frank, Susanna se na něj naštvaně podívala a chtěla odejít, když ji ve dveřích karavanu zastavil producent Schwarz.
„Už jste se domluvili?“
„Ano, ale neříkejte o tom nikomu od nás z oddělení.“ řekl Frank.
„Na to se spolehněte. Náš scénárista trochu poupraví scénář a zítra můžeme začít s natáčením.“ usmál se Schwarz.

„Můžeme tedy odjet?“ zeptala se Susanna.
„Ano, buďte tu zítra v pět, ať vás stihneme nalíčit.“ odpověděl producent.
Komisaři se rozloučili se zbytkem štábu a vydali se na stanici pro Susannino auto.
„Proč potřebuješ auto? Ráno bych tě vyzvedl.“ řekl Frank jen co opustili filmové ateliéry.
„Musím si ještě někam zajet.“ odpověděla mu komisařka.
„A kam pak?“
„Do toho ti nic není.“ usmála se na svého kolegu Susanna.
Po této odpovědi se Frank opět naplno věnoval řízení. Během chvilky zastavil Benz pod okny stanice dálniční policie.
„Děkuji za svezení kolego.“ usmála se komisařka.
„Není zač.“ opětoval Frank úsměv a rozjel se domů.

Pravým důvodem Susannina rozhodnutí zastavit se na služebně, bylo vyplnění několika hlášení z minulého týdne a hlavně musela zalít bonsai, kterou dostala od Franka jako dárek k Vánocům.
„Co tu děláš?“ pozdravil Susannu Tom.
„Možná nám přišla říct, že zítra nastupujou noví odborní poradci, tedy my dva.“ řekl Semir.
„To by se ti líbilo?!“ křikla Susanna na Semira sedícího v kanceláři.
„Máš pro mě to číslo?“ ptal se Tom.
„Ne bohužel ne, vyskytl se malý problém, Julia…to je jedno.“ řekla Susanna a zašla do své kanceláře, popadla PET láhev plnou vody a dala se do zalévání.
„Co je s Julií?“ vešel za Susannou do kanceláře Tom.
„Nic, ale když jsem tě popsala, omdlela a způsobila si otřes mozku.“ řekla Susanna.
„To jsi mě musela popsat moc pěkně.“
„Ne Frank jí pro jistotu ukázal tvojí fotku.“ přerušila komisaře Susanna.
„Tu jak se na ní usmívám?“ ptal se Tom, ale začínal mít podezření.
„Dalo by se říct, že jde o úsměv.“ zaculila se komisařka a přelila ibišek na stolku pod oknem
„Jakou fotku jste jí to ukázali a popravdě!“ rozčílil se Tom.
„No tu jak má Frank v autě jak jsme na ní všichni čtyři…“ začala Susanna, ale Tom ji rychle přerušil.
„Tu z té poslední tajné akce?“
Susanna jen přikývla. Tom se neudržel a začal ječet.
„Děláš si srandu?! Dyť jsem tam převlečenej za plyšovýho medvěda!“
Semir nechal hlášení na stole a vešel do Susanniny kanceláře: „Myslím, že ti to tam slušelo nejvíc ze všech.“
„Na tvůj názor jsem se neptal?!“ Tomovi přeskočil hlas a Susanna se Semirem se začali smát, čímž způsobili další Tomův výbuch. „Proboha, takhle mě zesměšňovat před cizími.“
„Tome uklidni se, dneska se v ateliérech nenatáčelo. My ji neviděli a kdyby ano, proč bysme ji ukazovali tvojí fotku.“ vysvětlila zuřícímu komisaři Susanna. Na Tomovi bylo vidět, jak se mu ulevilo.
„Já tě zabiju!“ zakřičel Tom na Susannu, která se rozhodla co nejrychleji opustit prostor služebny.

Frank si doma četl šestý díl Harryho Pottera, když zazvonil zvonek u dveří. Komisař odložil knihu a šel otevřít.
„Pane Schwarzi?!“
„Dobrý večer pane Trabere.“
„Dobrý, nepůjdete dál?“
„Ne děkuji, jen jsem vám přivezl zítřejší scénář, buďte tak laskav a přečtěte si ho.“ řekl producent.
„To se mám tohle všechno naučit přes noc?“ zhrozil se Frank nad tloušťkou scénáře.
„Ne, prozatím stačí prvních dvacet stránek.“ uklidnil ho Schwarz.
„Prvních dvacet.“ zopakoval Frank.
„Ano, tak nashledanou zítra.“ rozloučil se producent. Frank zavřel dveře a posadil se, tedy spíš se zhroutil do křesla. „Že jsem já blbec souhlasil s takovou blbostí.“

Když Susanna dorazila domů, prohledala obsah poštovní schránky. Našla stejný scénář, jaký doručil Schwarz Frankovi, ale na jejím byl lísteček se vzkazem:
„Bohužel jste nebyla doma, potřeboval jsem s vámi, ještě něco probrat,ale nepospíchá to. Prosím naučte se prvních dvacet stran. Thomas Schwarz.“
Susanna dočetla vzkaz a hodila scénář na stůl v kuchyni. Asi po hodině se konečně rozhoupala a dala se do čtení.

Frank se rozhodl přečíst, alespoň první stránku. „No zas o moc se to od mýho každodenního života neliší.“ pousmál se komisař a rozhodl se přečíst prvních dvacet stránek, aby vůbec věděl, co to vlastně bude hrát.

Susanna se prokousala až na poslední stránku, když uviděla první slova v posledním odstavci, málem spadla ze židle. Okamžitě se natáhla po mobilu a vytočila Frankovo číslo.
„Traber?“
„Tady Susanna.“
„Co se děje, víš vůbec kolik je hodin?“ řekl rozespalý Frank.
„Omlouvám se, že jsem tě vzbudila, ale musím se tě na to zeptat.“
„A na co?“ přerušil komisařku Frank.
„Jestli jsi se už prokousal k dvacáté stránce a jejímu poslednímu odstavci.“ řekla Susanna.
Frank se na chvíli odmlčel a nalistoval dvacátou stranu.
„Tak to vypadá zajímavě… Pěkně si ta slova nastuduj, ať nevyplýtváme moc natáčecího materiálu.“
„Franku! To nemyslíš vážně, já ti to prostě říct nemůžu.“ spustila Susanna, vzápětí ji přerušil Frank.
„Tak to teda ne!“
„Co se děje?“ zeptala se nechápavě Susanna.
„Otoč na stranu dvacet jedna.“ odpověděl frank.
„No tak to je bomba. Čí to byl nápad souhlasit s tím, abychom hráli v seriálu? začala nadávat Susanna.
„Nesváděj to na mě!“ vyštěkl Frank
„A kdo říkal, že o tom Engelhardtová nemusí vědět? NO?“ řekla pichlavě Susanna.
„Já tě prostě před kamerou o ruku nepožádám!“
„A já ti zase nebudu vyznávat lásku!“ řekla Susanna a zavěsila.
„Ženská jedna praštěná, nejdřív člověka vzbudí, pak se s ním hádá a nakonec mu praští telefonem, bez rozloučení.“ zabručel Frank a šel si opět lehnout…

Když se komisaři brzy ráno sešli na place, dostali od režiséra několik pokynů.
„Tak zaprvé. Nejdříve se natočí záběry v interiéru.“ řekl režisér Liedmann.
„Dojde dnes na scénu, která je na dvacáté straně?“ přerušila ho Susanna.
„Ano, když půjde všechno dobře tak můžeme stihnout i tu na straně dvacet jedna.“ odpověděl Liedmann.
Susanna hlasitě polkla. Frank se na ni podíval, ale hned odkráčel pryč, protože uviděl nasupenou komisařku, která se ho chystala zabít.
„Tak všichni na plac!“ zakřičel režisérův asistent.
Susanna se naklonila k Frankovi a pošeptala mu: „Zabiju tě později.“

Semir s Tomem měli hlídku na dálnici a povídali si o posledním dílu seriálu Krajta 6.
„Chudák Semit, zase zrušil svoje služební auto.“ řekl Semir.
„Mě taky mrzí, když se mi rozbije auto.“
„Jenomže tobě se nerozbije samo od sebe, za to že je nepojízdný, může tvůj způsob parkování.“ usmál se Semir. „A navíc Semit umí jezdit, ale nemůže za to, že po něm začne nějakej šílenec střílet.“
„No na nás přeci jednou taky stříleli a vyhodili tvoje auto do vzduchu.“ řekl Tom
„Jo to ale byla nehoda.“ odpověděl Semir a zajel na odpočívadlo, kde měl svůj stánek Schröder.

„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila nové komisaře, kteří k nám byli převeleni z Berlína.“
„Stop! Trabere počkejte, až tady Charlotte řekne převeleni z Berlína, pak teprve vylezete z kanceláře.“ zakřičel režisér.
„Dobře.“ řekl Frank a zapadl do kanceláře své filmové šéfové.
„Kamera?!“
„Jede!“
„Klapka!“
„5 po druhé!“
„Akce!“
„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila nové komisaře, kteří k nám byli převeleni z Berlína a…“
„STOP!!“zaburácel režisér. „Trabere, říkal jsem „převeleni z Berlína“!!“
„Já vím omlouvám se.“
Režisér se zlostně podíval na Franka a ten se naklonil k Susanně.
„Zlatá naše šéfová, proti tomuhle byla i Brunhilda anděl.“
Susanna se jen usmála.
„Kamera?!“
„Jede.“
„Klapka?!“
„5 po třetí.“
„AKCE!“
„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila nové komisaře, kteří k nám byli převeleni z Berlína. Komisař Traber a komisařka von Landitz.“
„Dobrý den.“ odpověděli komisaři.
„Stop, bereme to.“
„Rejžo já bych to sjel ještě jednou, ať se trochu natočí, když je mám záběru trochu se mi lesknou, možná by to chtělo přepudrovat.“ řekl kameraman.
„Asi máš pravdu. Tak vážení dáme si to ještě jednou.“

„Tak na čem teď pracujete?“ zeptal se Schröder Semira a Toma.
„My jenom vyplňujeme hlášení.“ odpověděl mu Semir, který si zrovna „pochutnával“ na nějaké hnědozelené hmotě.
„Hej Schrödre jek si říkal, že se to jmenuje?“ zeptal se Tom.
„Crkow vekuh.“
„Prosím tě co je to za název a z jakého slova to vůbec vzniklo?“ ptal se Semir
„C-cibule, r- rajčata, k-kapusta, w- worcester, ve- vepřový, ku- kuřecí a h- to je moje tajná přísada.“ odpověděl Schröder.
„Jo, tak ti děkujem za jídlo.“ řekl Tom a nasedl do CLK.
„Příště si objednáme tu tvojí řeckou armádu.“ řekl Semir a sedl si na místo spolujezdce.
„Ani jste mi neřekli co dělají Susanna s Frankem.“ zakřičel Schröder za modrým Benzem.
Tom vůz otočil, zastavil u Schrödrova stánku, otevřel okénko a řekl:
„Pracují jako odborní poradci na seriálu Krajta 6.“ Tom zavřel okno a odjel.

„Vážení malá přestávka na oběd, potom zkusíme něco lehčího, alespoň doufám.“ řekl režisér.
„Vypadá to jako, když si na mě zased, pořád proti mně něco má.“ stěžoval si Frank nad porcí hranolek.
„Franku tím to není.“ Susanna se pousmála. „Jsi prostě antitalent na hraní.“
„Hele, já za to nemůžu, ale on to špatně vysvětlil. Nejdřív říkal, že mám vylízt, až Charlotte řekne „nové komisaře“, potom zase „z Berlína“. Tak ať si rozmyslí, kdy mám přijít.“ rozčiloval se Frank.
„Víš co teď příjde?“ ptala se komisařka.
„Ne nevím.“
„Náš taneček.“
„Proboha, už teď?“ zhrozil se Frank.
„Jo měli bychom se jít převlíknout.“

„Kamera?“
„Jede!“
„Klapka?“
„33 poprvé!“
„Akce!“
„Franku…já..musím ti něco říct. Já…já to prostě neřeknu.“
„STOP!“ zaburácel režisér. „Co je na tom těžkýho?“
„Já mu to říct nemůžu, děláme spolu už dost dlouho, ale tohle fakt nejde“ namítla Susanna.
Režisér se trochu nadzvedl ve svém křesle: „Kamera?!“
„Jede!“
„Paní komisařko soustřeďte se na text a ne na svého kolegu!“ řekl režisér.
Susanna jen přikývla, zavřela oči a nedechla se.
„Klapka?“
„33 podruhé!“
„AKCE!“
„Franku…já…musím ti něco říct. Já…miluju tě.“
Frank se na Susannu dlouze podíval, jeho rty se přiblížily k jejím.
„Au!“
„Stop! Co je zase?“
„Pan Traber mi dupnul na nohu.“ postěžovala si Susanna.
„Pro dnešek končíme. Můžete jít domů. Budeme pokračovat zítra na tohle opravdu, nemám dnes náladu. Trabere, von Landitzová doufám, že zítra nebudete takhle vyvádět.“
Komisaři zakroutili hlavami a rychle se vypařili z režisérova dohledu…

„Stavíme se někde na jídle?“ zeptal se Frank.
„Jasně, po tom dnešním výkonu si zasloužíme pořádný jídlo.“ řekla Susanna.
„Ke Schröderovi?“
„Franku, říkám ti, že jsem dneska zažila hroznej den a ty chceš jít ke Schröderovi na ty jeho speciality?“
Komisař se jen pousmál:
„Jasně, vždyť má hokus pokus týden. Semir s Tomem tam byli a říkali, abychom si dali Crkow vekuh!“
„Cr..co? To fakt neznám a podle mě bychom raději měli jít do motorestu.“
„Susanno Semir říkal, že mu to chutnalo, prý je tam hodně zeleniny a kuřecího masa.“
„Přemluvil jsi mě.“


„Už vás čekám.“ zahalekal Schröder na komisaře jen co vystoupili z auta.
„Co máš dneska jako specialitu?“ zeptala se Susanna.
„Řecká armáda, nebo včerejší specialitka Crkow vekuh.“
„Nechtěl bys mluvit česky (německy)!“ řekl Frank.
„Tak jo Řecká armáda je hovězí zadní s cibulkou, olivovým olejem, česnek, ocet, rajčata, bobkový list a rozmarýn. Můžete si k tomu dát pečený brambory, rýži nebo těstoviny.“
„Teda Schrödere od kdy tu připravuješ takový dobroty?“ zeptala se Susanna.
„No pro tebe mám vždycky něco speciálního.“ usmál se Schröder na komisařku.
„Teď mi řekni co je Crkow vekuh.“ řekl Frank.
„Cibule, rajčata, kapusta, olivy, worcester, vepřový a kuřecí maso. Tak co si dáte?“
„Já si dám…“
Susannu přerušilo zapraskání ve vysílačce:„Centrála všem vozům, na dálnici A4 na třicátém kilometru ve směru Kolín, se prohání nějaký šílenec v zeleném Opelu!“
„Kobra 12, rozumím bereme to.“ odpověděl Frank.
„Schrödere připrav mi Řeckou armádu, za chvíli jsme tu.“ křikla Susanna.
„Mě Crkow vekuh.“ zakřičel Frank z okýnka.
„Jasně a vraťte se brzy, nebo vám to vystydne.“

Frank se Susannou však netušili, že se už do pronásledování piráta pustili komisaři z Kobry 11.
„To je Semir s Tomem.“ Frank ukázal na stříbrné BMW.
„Kobra 12 volá Kobru 11, potřebujete pomoc, nebo se můžeme jet najíst?“ ozvalo se v BMW.
„Docela bychom uvítali vaši pomoc.“ odpověděl Tom.
„Kleště?“ zeptal se Frank.
„Jo.“
„Tak jdem na to.“ řekla Susanna.
„Franku zůstaňte vzadu.“
„Jak si přeješ kolego.“
Stříbrné vozy zablokovaly zelený Opel mezi sebou a pomalu se k němu přibližovaly, když se Susannin Mercedes dostal asi metr za Opel, jeho řidič prudce zabrzdil a maska stříbrného medvídka se změnila ve zmačkaný plech. Susanna se lekla a strhla volant doleva, kde najela na kámen a vůz vzlétl do vzduchu. Susanna s Frankem si dali ruce před obličej a čekali na náraz. Když Semir uviděl ve zpětném zrcátku letící Benz, prudce zabrzdil. Řidič Opelu si nevšiml brzdícího BMW a narazil do něj. Opel vylétl do vzduchu několikrát se přetočil a dopadl na střechu. Tom se rozeběhl ke stříbrnému Benzu, ze kterého se pomalu vyškrábali dva rozcuchaní komisaři.
„Jste celí?“ ptal se hned Tom.
„Mě nic není, co ty Franku?“
„O.K.!“ odpověděl komisař a pomalu se vyškrábal na dálnici.
Semir, se pokoušel dostat zraněného řidiče Opelu ven z vozu. Ze kterého začal vytékat benzín.
„Semire! Ten auťák vybouchne!“ zakřičel Tom na svého kolegu.
„Sakra!“ vykřikl Semir a jen tak tak stačil uskočit i se zraněným řidičem.
Tom zavolal, sanitku a hasiče, ti přijeli během chvilky ošetřili zraněné komisaře a odvezli řidiče Opelu.
„No tak si myslím, že nám to jídlo u Schrödra nejspíš vystydlo.“ řekl Frank.
„Tak to máš pravdu.“
„Vy dva vypadáte jako dvojčata.“ řekl Tom a podíval se na komisaře, kteří měli obvázané hlavy a několik modřin. Susanninu tvář zdobila navíc tržná rána nad levým okem.
„Proboha zítřek!“ zhrozila se Susanna.
„Co se děje zítra?“ zeptal se Semir.
„Ale nic.“ odpověděl mu Frank a chtěl odejít.
„Počkejte, když jste to nakousli tak to dopovězte.“ řekl Tom.
„Jak řekl Frank o nic nejde.“ řekla Susanna a nasedla do taxíku, který si s komisařem Trabrem nechala zavolat.
Tom se Semirem sledovali odjíždějící taxík.
„Ti dva nám něco tají.“ prolomil ticho Semir.
„Máš pravdu. Budeme je sledovat?“ řekl Tom.
„Ne, ale nasadíme na ně Schrödra.“
Tom přikývl a nasedl do zelenobílého vozu vedle Semira.

Jen co se Susanna s Frankem objevili se svými novými ozdobami s režisérem to skoro seklo.
„Proboha co jste prováděli?!“
„Pracovali jsme.“ řekla Susanna
„Jak pracovali?!“ křičel režisér.
„Byli jsme na večeři a z centrály nám hlásili piráta na dálnici.“ vysvětloval Frank.
„Dneska bude den, kameraman tu ještě není, hlavní postavy se mi zmrzačí…“
Režiséra přerušila maskérka:
„To nic rejžo hodíme na to trochu make upu a bude to O.K.“
„Dobře, tak se do toho dejte za dvacet minut na place!“

„Centrála volá Kobru 11!“
Tom se natáhl po vysílačce: „Kobra 11 slyším.“
„U motorestu Grüne bylo nalezeno tělo asi třiceti letého muže.“
„Rozumím přebíráme to.“
„Po týdnu se konečně zase něco děje.“ řekl Semir.
„Ty máš snad radost ze smrti toho muže.“ zhrozil se Tom.
„Ne, to ne, ale už mě nebavilo sedět v kanceláři a koukat jenom na tebe a Andreu.“
„Poslední dobou pozoruju, že to mezi vámi moc neklape. Děje se snad něco?“ vyzvídal Tom.
„Andrea je poslední dobou podrážděná a rozčílí jí každá blbost. Včera jsem zapomněl hodit špinavý ponožky do koše na prádlo a hned mě sjela, nebo minulý pátek jak jsme byli na hokeji. Budu si s ní muset promluvit.“ řekl Semir.
„To bys měl, mimo to už jsme tady.“ prohlásil Tom a odepnul si pás.

„Sakra kde je ten Ralf už tu dávno měl být!“ zuřil režisér, když se ani po dvaceti minutách hlavní kameraman neobjevil.
„Tak začneme bez něho.“ řekl druhý kameraman.
„Budeme muset, myslíš, že to zvládneš?“ zeptal se režisér.
„Jasně rejžo, nejsem žádný začátečník.“
„Leno jak vypadají naši herci po kosmetických úpravách?“ zeptal se producent Schwarz.
Maskérka vystoupila z karavanu následována dvěma komisaři.
„Není poznat, že by se včera vybourali a utrpěli vážná zranění.“
„Dobře sjedeme scénu 34 od toho polibku.“
Frank se podíval na Susannu:
„To nám ten den pěkně začíná.“
Komisařka jen přikývla.
„Kamera?“
Kameraman nereagoval.
„Kamera!“
„Jede!“
„Klapka!“
„34 poprvé!“
„Akce!“
Rty komisařů se pomalu přibližovaly k sobě.
„Já nemůžu!“ Susanna se vytrhla z Frankova sevření.
„Stop!“ zaburácel režisér a pomalu přistoupil ke komisařce.
„Paní komisařko…vím, že je to pro vás těžké…mě stačí krátký polibek.“
„Já vím, ale prostě…“
Susannu přerušil režisér“
„Pomalu se k sobě přiblížíte a pak…“
„A pak jí dám pusu.“ vložil se do debaty Frank.
„Přesně tak, nemusí být dlouhý, ale prosím vás ať tam je.“
Komisaři přikývli a šli si stoupnout na parket.
„Kamera?“
„Jede!“
„Klapka!“
„34 podruhé!“
„Akce!“
Komisaři se pomalu přibližovali, jejich rty se dotkly, neuběhlo ani deset sekund a Susanna s Frankem zůstali stát jako opaření.
„Stop! Kdo jste?“
„Gerkhan dálniční policie.“
„Kranich.“
Představili se komisaři.
„Můžu se zeptat co tady děláte? Zrovna natáčíme.“
„Kdo jste vy?“ zeptal se Tom muže, který zrovna přistoupil ke komisařům.
„Jsem producent Thomas Schwarz.“
„Znáte pana Ralfa Hertzoga?“ zeptal se Semir a prohlížel si červené komisaře z Kobry 12.
„Ano je to náš hlavní kameraman. Proč? Stalo se něco?“
„Pane Schwarzi pan Hertzog byl nalezen dnes ráno mrtvý.“ odpověděl Tom.
„Proboha, jak, kdy se to stalo?“ začal koktat producent.
„Podle patologa někdy kolem čtvrté hodiny ranní. Mohli bychom mluvit se štábem?“
„Jistě, ale nejdřív se běžte domluvit s režisérem jsme v mírném skluzu.“ odpověděl Semirovi Schwarz.
„Nejdřív bychom rádi mluvili s našimi kolegy. Abychom je seznámili s případem.“
„Ale jistě, zavedu vás za nimi. Prosím tudy.“ řekl Schwarz a dovedl komisaře ke karavanu Susanny a Franka.
„Co to mělo být to před chvilkou?“ ptal se Tom jen co vlezl dovnitř.
„To…myslíš tu…pusu?“ začala s vysvětlováním Susanna, ale vzápětí byla přerušena Frankem: My jsme zrovna natáčeli, pane kolego. Hendrik a Julia se zranili a tak scénárista přepsal scénář a my jsme vzali na týden roli nových komisařů“
„Co? Vy dva?“ vyprskl Semir a začal se smát.
„To není možný?!“ přidal se k němu Tom.
„Ha, ha! A proč jste tady vy?“ zeptala se Susanna.
Semir se pomalu uklidnil a začal seznamovat kolegy s případem:
„Dneska ráno našli u motorestu Grüne tělo muže, podle dokladů šlo o hlavního kameramana Ralfa Hertzoga.“
„To není možný.“ zhrozil se Frank.
„Bohužel je.“ řekl Tom.
„Jak jste se dostali k těm hlavním rolím?“ vyptával se Semir.
Susanna se usmála: „To je na dlouho, až bude čas tak ti to povíme.“
„Ví o tom Engelhardtová?“ zeptal se Tom.
„Ne neví a byli bychom vám vděční, kdyby to tak i nadále zůstalo.“
„Ale jistě paní vrchní komisařko.“ Tom se pousmál: „Ale nebude to zadarmo.“
„Tak dobře co za to budete chtít?“
„Víš Susanno, když jste teď ty hlavní postavy, nechcete nám zajistit malou roličku v tomhle díle?“ řekl Semir.
„No a taky pár autogramů od opravdových herců.“ dodal Tom.
„To snad půjde zařídit.“ řekl Frank.
„Nechcete se pustit do vyšetřování?Pokud vím, tak jste tu právě kvůli tomu. A my půjdem na plac.“ rýpla si Susanna.
„Ha, ha!“ shodli se na dvou slovech komisaři.
Do karavanu se přiřítil producent Schwarz: „Tak do práce! Režisér zuří, musíme natočit ještě několik záběrů.“
Susanna s Frankem vyběhli z přívěsu a po cestě potkali maskérku, která jim poupravila make up.
„Tady jste!“ zakřičel režisér. „Jste připraveni?“
Komisaři přikývli a zavěsili se jeden do druhého.
„Kamera?“
„Jede!“
„Klapka?“
„34 potřetí!“
„Akce!“
Komisaři se políbili a na řadu přišla Frankova replika:
„Susanno taky tě miluju..a…musím ti něco říct.“
„Tak povídej.“
„Chtěl jsem se tě zeptat jestli si…jestli.“ Frank si klekl na kolena a Susanna se na něj podívala.
„Co..co to děláš?“
„Vezmeš si mě?“
Komisařka chvíli váhala s odpovědí.
„Ano.“
Na řadu přišel další polibek, který opět pobavil komisaře Kranicha a Gerkhana, kteří vyslýchali scénáristu s producentem.
„Stop! Bereme to!“
Susanna si oddychla:
„Díky bohu, už jsem myslela, že si to pro jistotu sjedeme znova.“
„Stejně je to divný zavraždí mu kameramana a on pokračuje v natáčení jakoby nic.“ řekl Frank.
„Máš pravdu, upozorníme na něj Semira s Tomem.“

Semir s Tomem vyslýchali zbytek štábu do pozdních odpoledních hodin. A Susanna s Frankem? Ti pilně kazili každý záběr.
„Rejžo nemohli bysme začít s natáčením exteriérních scén?“ zeptal se Frank.
„Jistě, dnes je ještě na programu vaše akce před bankou.“
„Akce před bankou.“ opakovala Susanna.
„Ano, je to na straně padesát tři. Vy dva se hádáte, kdo půjde s penězi které si vyžádali lupiči, jako výkupné za několik rukojmí. Vy pane Trabere udeříte pěstí paní von Landitz, protože nechcete, aby byl ohrožen její život.“
„Jo tahle scéna.“ řekl Frank, jako že ví o co go.
„Tys tu scénu někdy četl?“ ptala se komisařka.
„Ne, ale řekni mi co může být těžkýho na tom naznačit úder a odnést výkupné ke vchodu?“
„Máš pravdu to zvládnem.“
„Běžte se připravit a za deset minut támhle.“ řekl režisér a ukázal k provizornímu vchodu do banky, postavené v ateliérech.

„Semire, Tome už máte něco nového v případu toho mrtvého kameramana?“ zeptala se Anna, jen co uviděla komisaře vcházet do kanceláře.
„Zatím nic, vyslechli jsme členy štábu a jeho ženu, ale ti nám moc nepomohli. Byl to milující manžel, bezkonfliktní a pracovitý kolega.“ řekl Semir.
„Když na něco přijdete tak mě informujte. A vůbec co von Landitzová a Traber zapojili se do vyšetřování?“
Tom se podíval na Semira a oba mlčeli.
„No? Já jsem se na něco ptala.“
„Říkali, že budou sledovat režiséra. Frankovi se nelíbilo, že pokračoval v natáčení, jakoby se nic nestalo.“ odpověděl Tom.

„Trabere natáhněte ruku a naznačte úder do obličeje paní komisařky.“
Frank uposlechl povel režiséra a vyzkoušel si na jakou nejkratší vzdálenost může „zaútočit“ na Susannu.
„Připraveni?“
„Kamera?“
„Jede!“
„Klapka!“
„45 poprvé!“
„Akce.“
„Půjdu já?“ řekla Susanna.
„Ne jdu já mohlo by se ti něco stát.“
„Nic se mi nestane, jen hodím ty peníze ke vchodu a bude.“
„Já tě tam prostě nepustím.“
„Ale já jdu.“ řekla Susanna a zvedla tašku s penězi.
Frank se k ní otočil zády:
„Promiň.“ a naznačil úder.
„Stop. Je to dobrý ale vezmeme to z jinýho úhlu.“
„Kamera?“
„Jede!“
„Klapka!“
„45 podruhé!“
„Akce“
„Půjdu já?“ řekla Susanna.
„Ne jdu já mohlo by se ti něco stát.“
„Nic se mi nestane, jen hodím ty peníze ke vchodu a bude.“
„Já tě tam prostě nepustím.“
„Ale já jdu.“ řekla Susanna a zvedla tašku s penězi.
Frank se k ní otočil zády:
„Promiň!“ Frank si ale nevypočítal vzdálenost a vší silou udeřil Susannu do nosu.
Komisařka se zhroutila k zemi a z nosu se jí řinula krev…

„Stop! To bereme.“
„Proboha Susanno jsi v pořádku?“ vrhl se Frank na kolena vedle ležící komisařky.
„Au! Au! Tys mi zlomil nos.“ dostala ze sebe Susanna.
„Promiň to jsem fakt nechtěl.“
„Jo nechtěl, už tě pár dní pozoruju jak se přemáháš, abys mě nepraštil.“
„Jste v pořádku?“ zeptal se režisér ležící komisařky.
„Asi mám zlomený nos.“
„Tenhle záběr byl dobrý, zatím nejlepší jaký jsme dnes natočili. Myslím, že byste měla navštívit doktora, aby se vám na ten nos podíval.“ řekl producent Schwarz.
„Vážení pro dnešek končíme. Uvidíme se zítra v pět na place.“ zakřičel režisér do megafonu.
Frank se přiklonil k panu Schwarzovi: „Můžu s vámi mluvit?“
„Jistě pane Trabere o co jde?“
„Víte naši kolegové ze stanice nevědí o našem účinkování v tomto seriálu a my bychom s komisařkou von Landitzovou byli rádi, kdyby to tak zůstalo.“
„Ale jistě nikdo se o ničem nedozví.“ ubezpečoval Franka Schwarz.
„Je možné, že ano. Komisaři Kranich a Gerkhan nás viděli a za svoje mlčení požadují malou roli v tomhle díle.“
„Jak velká by ta role měla být?“
„Malá jen, abychom jim mohli říct, kdy mají přijít na natáčení.“
„Řekněte jim, ať se tu zítra v poledne zastaví.“
„Vy pro ně máte roli?“ zajásal Frank.
„Ano, ale opravdu malinkou.“
„To nevadí, aspoň že budou na několika záběrech.“ jásal komisař.

„Bolí to?“ zeptal se Frank Susanny, když ji odvážel od doktora.
„Jo bolí, to sis to nemohl pořádně nacvičit? Za chvíli budu mít výraz jako francouzskej buldoček!“ zuřila komisařka.
„Ale Sus…“
„Žádný ale je to pravda, kdyby si nechtěl mít všechno hotový rychle, tak by se to nestalo, ale na pana Trabera čeká doma…to je jedno, zastav mi tady prosím.“
„Susanno nemyslím, že je to dobrý nápad. Opravdu chceš vysadit tady? Vždyť tady je ráj drogových dealerů, prostitutek, pasáků a nevím čeho dalšího.“ protestoval Frank.
„Vezmu si taxi, neboj se.“ uklidňovala komisařka svého kolegu.
„Stejně se mi to nelíbí.“
„Tak už konečně zastav.“
„Jistě madam.“ řekl Frank a pomalu zastavil.
Susanna vystoupila a zabouchla dveře.

Frank odjel, měl však hlad tak se po cestě domů zastavil u Schrödera.
„Kde máš partnerku?“ vyzvídal Schröder.
„Nevím, asi už bude doma.“
„Co si dáš?“
„Hamburger a hranolky.“
„Co se stalo, že seš tak nasupenej?“
„Ale nechtěně sem Susanně zlomil nos.“
Schröderovi málem vypadla Frankova objednávka z ruky jak se začal smát.
„Jak jsi toho docílil?“
„Ale to je dlouhá historie.“ odpověděl komisař.
„Tak povídej já mám času dost.“
„Ty jo, ale já ne. Zabal mi to.“ řekl Frank a ukázal na jídlo.
„Tady pane.“
„Díky, měj se.“
„Ty taky.“ rozloučil se s komisařem Schröder.

Frank vytočil Semirovo číslo. Semir i s Tomem seděl na stanici a probíral výpovědi svědků, příbuzných a přátel zavražděného kameramana.
„Tome našel něco Hartmutt na místě nálezu?“
„Ne nic kromě stop pneumatik terénního auta.“
Semirovi zazvonil mobil.
„Ano Semir.“
„Mám pro vás tu roli, zítra v poledne buďte na place.“ řekl Frank.
„Jo a co že to budeme hrát?“ vyzvídal Semir.
„To fakt nevím, Schwarz mi řek jenom tohle.“
„Třeba to bude nějaká hlavní role.“
„Semire to asi ne všechny jsou už obsazené.“
„Tak děkuju za zprávu.“ řekl Semir a zavěsil.
„To byl Frank?“ zeptal se Tom.
„Jo už pro nás mají nějakou roli.“
„Tak to je skvělý a co budeme hrát, to ti neřekl?“
„Ne to mi neřek, ale nic světobornýho to nebude.“
„Jak to?“
„Frank říkal, že hlavní role jsou dávno obsazené.“ odpověděl Semir.
„Do žádnýho komparsu nejdu, doufám, že je jim to jasný.“ řekl mírně vytočeným tónem Tom.

Susanna si nakonec taxík neobjednala a šla pěšky. Temná ulice a menší uličky naháněly hrůzu už za světla a co pak teď za temné noci. Susanna za sebou slyšela kroky, otočila se, ale za ní nikdo nebyl.
„Sakra!“
Komisařka pokračovala dál, vzápětí se opět ozvaly nárazy podpatků na betonový chodník.
Susanna přidala do kroku, zvuky byly stále blíž a blíž. Komisařka pomalu sáhla do pouzdra pro zbraň a rychle se otočila.
„Do háje! Už mi hrabe.“ proklela komisařka, když se před ní objevila prázdná ulice. Susanna se otočila a chtěla pokračovat v cestě domů. Před Susannou stál starší muž:
„Ježiši!“ vyjekla komisařka a namířila na něho zbraň.
„Kdo jste? A proč mě sledujete?“
„Prosím? Jsem jen důchodce a hledáme svého psa, nedaleko odtud se mi zaběhl.“ odpověděl starý pán.
„Promiňte. Slyšela jsem nějaké zvuky.“ Susanna se omluvila, schovala zbraň a otočila se na muže: „Chcete pom…“
Pán už byl pryč. Susanna se rozhlížela kolem sebe, ale nikde nikoho neviděla. Komisařka došla na konec ulice a vydala se směrem ke svému bytu. Kroky se ozvaly znovu.
„Už toho mám dost!“ otočila se a spatřila prázdnou ulici. „Je tu někdo? Jestli jste tam, tak vylezte!“ Susanna zakroutila hlavou a stopla si taxi, které zrovna projíždělo kolem.

Jakmile dorazila Susanna domů, našla ve schránce obálku s fotkami mrtvého kameramana. Komisařka vytočila číslo svého parťáka.
„Traber!“
„Franku tady Susanna, nemohl bys ke mně přijet?“ řekla rozklepaná Susanna.
„Co se děje?“ vyděsil se Frank.
„Někdo mi nechal ve schránce obálku s fotkami mrtvého Ralfa Hertzoga. Na některých je ještě živý a na posled…“ Susanna přestala mluvit, protože zaslechlela nějaké zvuky z kuchyně.
„Susanno! Co se děje?“ Frank pevně stiskl telefon a dal si ho co nejblíže k uchu, vzal si bundu a vyběhl z bytu.

Komisařka pomalu přešla, se zbraní v ruce do kuchyně.
„Áááá!“ vřískla Susanna, když rozsvítila a uviděla malou myšku na stole.
„Do háje! Tohle mi nedělej.“
Najednou zazvonil zvonek a komisařka se opět lekla. Šla tedy otevřít, když odklopila kukátko a podívala se ven uviděla Frankův nervózní obličej.
„Franku co tady děláš?“ zeptala se, jen co otevřela.
„Vždyť jsi mi volala, abych přijel.“
Jo. Tak pojď dál.“
Frank vešel a posadil se na červenou pohovku v obýváku.
„Dáš si něco k pití?“
„Máš kolu?“ zeptal se komisař.
„Ne, mám jenom pomerančový džus.“
„Tak si dám vodu. Něco jsi mi chtěla ukázat.“
Susanna přinesla Frankovi skleničku vody a sedla si naproti němu do křesla.
„Jo ty fotky.“ Susanna se natáhla po obálce na stole a podala ji svému kolegovi.
„Pane bože. Kdo ti to poslal?“
„Nevím není na tom adresa.“
„Odvezu to k Hartmuttovi, jestli tam nejsou otisky nebo jiný stopy.“ řekl Frank.
„Proč to poslali mě a ne třeba rovnou na stanici?“ zeptala se Susanna.
„To nevím. Jak to že jsi zavěsila, když jsi mi volala?“
„Slyšela jsem nějaké zvuky z kuchyně. Tak jsem se tam šla podívat.“
„Co to bylo?“
„A co?“ nechápala Susanna.
„Ten šramot, jde to z kuchyně.“ řekl Frank a šel se podívat po zdroji nepříjemného škrábání.
„To je myš!“ zhrozil se Frank.
„Jo dovol, abych ti představila Anežku.“ usmála se Susanna.
„Ty tu máš myš? A ještě jsi jí dala jméno?! To není možný!“ řekl Frank a začal se smát.
„Hele nesměj se. Mám ji už dlouho.“
„Kde jsi k ní přišla?“ vyptával se komisař.
„Jednou jsem se vrátila z práce a ona se mi producírovala po podlaze.“
„Takovej nóbl bejvák a oni tu maj myši!“ Frank se začal smát na novo.
Susanna se vzpřímila a naznačila útok.
„Nech toho, dneska těch nehod při fingovaných útocích máme dost.“ řekl komisař.
„Ha. Ha! Anežka mi dělá společnost, když jsem sama doma.“
„Aha. Dej mi tu obálku, já ji hned odvezu, ať jsou výsledky co nejdřív.“
„Tady. Dobrou noc.“
„Dobrou.“
Komisaři se rozloučili. Frank se vydal na technické oddělení a Susanna si šla udělat něco k večeři. Z ledničky vyndala kousek sýra a položila ho před myší díru.

Frank dorazil na KTU a hledal Hartmutta.
„Ale, pan komisař Traber, co potřebujete?“ zeptal se jeden technik.
„Hledám Hartmutta!“
„Teď tu není, měl by se za chvíli vrátit, je teď u nějaký bouračky.“
„Sakra! Potřebuju něco ohledat.“
„A co?“
„Jednu obálku.“ odpověděl Frank.
„Dejte mi to já se na to podívám.“
„Díky Maxi, ale byl bych radši, kdyby se na to podíval Hartmutt.“
„Tak mi to dejte a já mu to předám.“ řekl technik.
„Děkuju, ať mi Hartmutt zítra zavolá výsledky.“
Frank předal obálku technikovi a odešel ke svému autu.
„Franku co tady děláš?“
„Hartmutte přivezl jsem ti práci, potřebuju prohlédnout jednu obálku nechal jsem ji u Maxe. Tak až něco zjistíš, zavolej mi. Díky a měj se.“
„Jasně moc ti děkuju, poslední dobou nemám do čeho píchnout.“
Frank se vyklonil z auta: „Já myslel, že máš Patricii?!“ a odjel.
Hartmutt jen nevěřícně zíral za modrým Benzem.

Druhý den seděl Semir v kanceláři a prohlížel si fotky, které mu brzy ráno, přivezl Frank.
„Tak co ty filmová hvězdo?“ zeptal se Tom svého kolegy, jen co dorazil do práce.
„Potichu, ať to neslyší Engelhardtová a Andrea.“ zklidnil Toma Semir.
„Máš pravdu a hlavně nevíme co nás čeká.“
Do kanceláře vešla Andrea:
„Našli další mrtvolu.“
„Kde?“ zeptal se Semir a už si oblékal bundu.
„Na dálničním odpočívadle na A47 devatenáctý kilometr směr Kolín-východ.“
Semir se ani nestačil rozloučit se svou ženou, jak rychle s Tomem opustil stanici.

„Tak jak jsi se vyspala? Nerušila tě Anežka svým škrábáním?“ zeptal se Frank své kolegyně.
„Ha! Ha! Náhodou byla potichu, jako myška.“ usmála se Susanna.
„Neviděli jste pana Schwarze?“ přišel ke smějícím se komisařům režisér Liedmann.
„Ne proč?“ zeptali se policisté jednohlasně.
„Měl jsem s ním schůzku před půl hodinou a ještě se neobjevil.“ odpověděl Liedmann.
„Však on se ukáže.“ řekla Susanna.
Frankovi zazvonil mobil.
„Ano Traber.“
„Franku tady Semir, našli tělo producenta Schwarze.“
„Cože?“ zhrozil se Frank.
„Jo našli ho před hodinou na dálničním odpočívadle.“
„To není možný, jak a kdy se to stalo?“
„Jako ten kameraman několik bodných ran. Podle doktora se to stalo okolo půlnoci.“
„Dobře řeknu to Susanně. Díky, když něco objevíte dejte vědět. Čau.“
„Čau, čau!“ Semir zavěsil.

„Franku co se děje?“ ptala se Susanna.
„Pane Liedmanne pan Schwarz byl před hodinou nalezen mrtvý.“
„Proboha.“ zhrozil se režisér.
„Franku to už je druhý člen štábu za dva dny.“
„Máte už nějaké stopy?“ zeptal se Liedmann.
„Zatím nic, ale kolegové nasazují všechny síly, aby vraha dostali.“ řekl Frank.
„Myslíte, že jde o jednoho vraha?“
„To zatím nevíme.“ odpověděl komisař na režisérovu otázku.
Režisér se postavil před štáb a řekl:
„Producent Schwarz byl zavražděn.“
Členové štábu se začali bavit a někteří se ptali na pokračování dnešního natáčení.
„Dnes natáčet nebudeme. Prosím přijďte zítra v šest hodin ráno připraveni. Přeji vám, tedy pokud to půjde, příjemný zbytek dne.“
Na place zavládlo ticho a režisér odjel ve svém černém Audi domů.
„Tak pro dnešek nám padla.“ řekl Frank.
„Máme se zastavit na stanici.“ opravila kolegu Susanna.
„Aha. Chceš odvést?“
„Ne mám tu auto a ještě se musím zastavit doma, pro nějaké věci.“
„Dobře tak se sejdeme v kanceláři.“
Komisaři se rozloučili a odjeli každý jiným směrem…

„Našli jste něco na těch fotkách?“ zeptal se Frank jen co vešel za Semirem a Tomem do jejich kanceláře.
„Ne nic tam není. Nechali jsme je zvětšit a stejně nic ani náznak, kde by to mohlo být focený.“ řekl Tom.
„Nepřipadá vám divný, že se hlavní hrdinové skoro zabijou v autě a den na to najdeme mrtvolu hlavního kameramana?“ řekl Semir.
„Ještě jsi zapomněl na našeho mrtvého producenta z dnešního rána.“ dodal Tom.
„No něco na tom bude.“ souhlasil Frank.
„Měli bychom nechat odvézt to auto k Hartmuttovi.“ navrhl Semir.
„Postarám se o to.“ řekl Frank a odešel do kuchyňky, kde našel Hotteho a Bonratha.
Frank vysvětlil policistům, že chce, aby zajeli do ateliérů a odvezli nabourané auto k Hartmuttovi.
„Dobře Franku, už jedeme.“ řekl Hotte.

Semir s Tomem si prohlíželi zvětšeniny fotek, když Semirovi zazvonil mobil.
„Ano, Semir.“
„Semire tady Susanna. Právě mi přišla další obálka, tentokrát je na ní krev. Jen se převlíknu a odvezu ji k Hartmuttovi, snad něco najde. Uvidíme se na stanici. Zatím čau.“
„Čau, čau.“ rozloučil se komisař a položil telefon na psací stůl.
„Kdo to byl?“ zeptal se ho Tom.
„Susanna, někdo jí poslal další obálku. Dneska na ní byla krev.“ odpověděl Semir.
„Na čem byla krev?“ zeptal se Frank, který se vrátil do kanceláře se šálkem kávy.
„Volala tvoje partnerka, obdržela další obálku.“ odpověděl Tom.
„A na ní byla ta krev.“ dodal Semir.

Hotte s Bonrathem dorazili do ateliérů a vyhledali správce vozového parku.
„Dobrý den Bonrath dálniční policie, to je můj kolega Hertzberger. Vy se tu staráte o auta?“
„Ano jsem. Potřebujete něco?“ řekl vysoký muž ve středních letech.
„Mám tu příkaz k zabavení jednoho vozu pane…“
„Weber, Jan Weber.“ přerušil Hotteho muž a zeptal se: „O jaký vůz jde?“
„Ten co v něm havaroval pan Duryn s paní Stinshoffovou.“ odpověděl Hotte.
„Je mi líto, ale už vám nepomůžu, tento vůz byl před třemi hodinami sešrotován.“
„To není možný.“ zhrozil se Hotte.
„Tady je potvrzení o likvidaci i s účtenkou.“ řekl muž a ukázal policistům lejstra.
„No tak vám moc děkujem.“ rozloučil se Bonrath a sedl si do vozu.

„Jak to řekneme Frankovi?“ zeptal se Dieter, když opustili areál filmových ateliérů.
„No jak…přeci normálně vysílačkou.“ řekl Hotte a spojil se s centrálou.
„Kobra 19 volá centrálu.“
„Mluvte Kobro 19.“

„To není možný.“ přiřítil se Frank k Semirovi do kanceláře, až si malý komisař spálil jazyk o horkou kávu.
„Co se děje?“ zeptal se Tom.
„Právě jsem mluvil s Hottem, to auto, ve kterým se vysekal Hendrik s Julií, před třema hodinama sešrotovali.“ odvětil Frank.
„No to v něm Hartmutt asi nic neobjeví.“ řekl Semir.
„Vsadím se, že si s ním někdo hrál a proto ho nechal co možná nejdřív zmizet.“ napadlo Toma.
„To je možný, ale to se teď už nedozvíme.“ rozhodil rukama Frank.
„Vypadá to na někoho, kdo nemá rád seriály.“ prohlásil Semir.

Na stanici se objevila Anna následována Hartmuttem, který v ruce držel výsledky expertízy první obálky.
„Dobrý den.“ pozdravila šéfová své podřízené. „Hartmutte co vy tady?“
„Víte paní Engelhardtová přinesl jsem výsledky ohledání jedné obálky, která přišla komisařce von Landitzové.“ odpověděl Hartmutt.
„Jaká obálka? O žádné nevím.“
„Šéfová ta obálka přišla Susanně včera večer. Bylo už pozdě a my vás nechtěli budit.“ zaculil se Frank.
„To je od vás milé, ale nemyslíte, že bych o tom přeci jen měla vědět.“
Frank sklopil zrak a prohlížel si podlahu.
„Pojďte ke mně do kanceláře.“ vyzvala Anna Hartmutta a komisaře.

„Tak co jste zjistil Hartmutte?“ zeptala se šéfová a sedla si do svého koženého křesla.
„Na obálce byly sliny zavražděného Hertzoga.“
„Moment, jak se sliny mrtvého dostaly na tu obálku co přišla Susanně?“ nechápal Frank.
„Nejspíš vrah použil vatový tampon a otřel jím mrtvole dásně, nebo spodní patro. Takto namočeným tampónkem navlhčil lepidlo a obálku zalepil.“
„Ale proč to udělal?“ zeptal se Tom.
„Na to musíte přijít vy.“ pousmál se Hartmutt: „Už budu muset jít, mám ještě nějakou práci.“
„Počkej, nepotkal jsi Susannu? Přišla jí další obálka, na téhle byla krev a Susanna ti jí chtěla odvézt.“ řekl Semir.
„Ne nepotkal jsem ji, je ale docela možný, že jsme se někde minuli.“ odpověděl Hartmutt.
Ve dveřích Anniny kanceláře se objevila Andrea. Její obličej nevěstil nic dobrého.
„Andreo co se děje?“ zeptala se Anna.
„Su…Susanna…její auto.“ koktala Andrea a do očí se jí pomalu draly slzy.
Frank znervózněl: „Proboha Andreo, tak mluv co je se Susannou a jejím autem?“
„Na dálnici došlo k bouračce…Susannino auto…“
Andreu přerušil Susannin příchod do kanceláře. Andrea se vrhla komisařce kolem krku: „Díky bohu, že jsi naživu.“
Susanna jen vykulila oči a nic nechápala.
„Co se to tu děje?“ zeptala se překvapená komisařka.
„Tvoje auto…“
„Už jste ho našli?“ přerušila Susanna sekretářku.
„Tvoje auto shořelo!“ informovala komisařku Andrea.
„Řekne mi někdo o co tady jde?“ zakročila Anna.
„Někdo mi před bytem ukradl auto, tak jsem zavolala Bonrathovi, aby zahájil pátrání.“
„Sakra proč mi to neřek, myslela jsem, že je po tobě.“ nadávala Andrea.
„Susanno, kde máš ty fotky?“ zeptal se Hartmutt.
Susanna chvíli přemýšlela… „Do háje zůstaly v přihrádce v mým autě.“
„No to je výborný, takže nemáme nic.“ zhodnotil Semir situaci.
„Ale máme!“ řekla Susanna a z kapsy vytáhla obálku, zabalenou v igelitovém pytlíku.
„Říkala jsi, že ty fotky zůstaly u tebe v autě. Tak odkud máš tu obálku?“ zeptal se Tom.
„Fotky v autě zůstaly, ale obálku jsem zapomněla doma, tak jsem se pro ni musela vrátit.“
„Tomu nerozumím, jak jsi mohla vzít jenom fotky a obálku nechat v bytě?“ divil se Frank.
„Je to jednoduchý. Když jsem otevřela obálku vyndala jsem z ní fotky a položila jsem ji na stůl. Fotky jsem měla pořád v ruce, no a odešla jsem z bytu, nasedla do auta a fotky dala do přihrádky. Nastartovala jsem a uvědomila si, že obálka leží na stole. Vystoupila jsem a vyběhla do bytu. Když jsem se vracela hledala jsem v kapse klíč od auta…“
„Jak vás znám, tak určitě zůstal v zapalování.“ přerušila Susannu Anna.
„Ano a tak ten zloděj odjel i s fotkama.“ dokončila komisařka.

Hartmutt si vzal od Susanny obálku a odešel. Komisaři z Kobry 11 a 12 zůstali stát v šéfčině kanceláři a poslouchali rozkazy své nadřízené.
„Šéfová neměli bysme nechat Susannino auto odvést na technický?“ zeptal se Frank.
„Dobrý nápad Trabere.“ souhlasila Anna. „Zavolám na KTU, ať se do toho pustí přednostně. Tak pusťte se do práce.“
Komisaři uposlechli poslední rozkaz své šéfové a odešli do svých kanceláří…

Asi za hodinu zazvonil na Semirově stole telefon.
„Dálniční policie Gerkhan.“
„Semire, tady Hartmutt na tý obálce byla krev zavražděného.“
„A co Susannino auto?“
„Už jdu na něj.“
„Dobře až něco zjistíš, tak mi zavolej.“

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
„Fajn, tak zatím.“
„Měj se Hartmutte.“
„Tak co zjistil?“ zeptal se Tom.
„Krev patřila mrtvému producentovi Schwarzovi.“

Susanna přemýšlela o záběrech zachycených na zničených fotografiích, když na dveře kanceláře zaklepal kurýr.
„Dobrý den, mám tu zásilku pro vrchní komisařku von Landitzovou.“
„Dobrý den, to jsem já.“ Susanna přešla ke dveřím a podepsala se na dodací list.
Kurýr se rozloučil a odešel.
„Co to je?“ zeptal se Frank.
„Podívej se sám.“ zhrozila se Susanna a ukázala Frankovi fotografii, na které byli čtyři muži.
„To je Schwarz a taky Hertzog.“ řekl Frank.
„Jo a podívej se tady, Liedmann.“ dodala Susanna.
„A kdo je ten čtvrtej?“
„To musíme zjistit.“
„V tý obálce ještě něco je.“ řekl komisař a vytáhl poslední fotografii.
„Proboha.“ zhrozil se Frank, když uviděl krví přeškrtnutý obličej své partnerky.
„Franku co je?“ Susanna si stoupla a přes stůl se natáhla pro fotku.
Jen co uviděla obraz zachycený na fotografii rychle si sedla zpět na židli.
„To jsem…já.“
„Jo! Vsadím se, že ta krev na tý fotce je tvoje.“
„Dík to uklidní.“ řekla bledá komisařka.
„Jdu to říct šéfový, potřebuješ ochranu.“
„Ne děkuju, ale mít tě za zády čtyřiadvacet hodin denně, to bych asi nevydržela.“
„To je jedno, ale stejně to jdu ukázat Engelhardtový.“
Frank se zvedl od svého stolu a vydal se do Anniny kanceláře. Susanna se snažila svého kolegu zadržet.
„Franku neblbni, nemusí to vůbec nic znamenat.“
„Jo nebo to znamená jedno: Jsi na řadě.“ odbyl ji Frank a zaklepal na skleněné dveře kanceláře vrchní komisařky Engelhardtové.

Režisér Liedmann seděl ve svém bytě a společnost mu dělala láhev whisky, v tom někdo zazvonil. Liedmann se zvedl a pomalu přešel do předsíně a otevřel.
„Ty? Co tady děláš? Myslel jsem, že jsi…“
Postava ve dveřích bodla Liedmanna do prsou. Režisér překvapením vyvalil oči a podíval se na svého vraha.

„Susanno Traber má pravdu, ten vzkaz na té fotce musí něco znamenat.“ řekla Anna.
„Šéfová byla tam taky ještě jedna fotografie na ní byli vyfocení čtyři muži, tu vám samozřejmě kolega Traber neukázal.“ namítla Susanna a podala Anně snímek.
„Víte, kdo jsou ti muži?“
„Režisér Liedmann, producent Schwarz, kameraman Hertzog, ale toho posledního neznáme.“ odpověděl Frank.
„Řekněte Semirovi a Tomovi, ať zajedou do ateliérů a trochu se poptají. Možná budeme mít štěstí a našeho neznámého někdo pozná. Vy s Andreou prohlédnete databázi jestli se tam náhodou neobjeví pan Neznámý. Franku vy odvezte originál fotografie Hartmuttovi a zeptejte se ho jestli už něco objevil v Susannině autě.“
„Jak si přejete šéfová.“ řekl Frank.
„Ale já s Frankem na tom případu děláme taky, tak proč nemůžeme jet do ateliérů my?“ protestovala komisařka.
„Už jsem řekla! Pojede tam Semir s Tomem!“ umlčela komisařku Anna.
Susanna se na ni jen podívala a odešla oznámit kolegům Gerkhanovi a Kranichovi rozkazy od milé šéfové.
„Trabere dejte na ni pozor. Poslední dobou nějak moc riskuje.“
„Spolehněte se.“

Susanna okopírovala fotografii a kopii předala Tomovi.
„Semire máte jet do ateliérů a zeptat se na tohohle chlapa jestli ho někdo náhodou nezná.“
Komisaři si oblékli kabáty a odešli.
Frank si vzal snímek, na kterém byla vyfocená Susanna, a odjel za Hartmuttem.

Hartmutt právě dopsal zprávu o prohledání Susannina služebního vozu, když se před ním objevil Frank.
„Teď jsem ti chtěl volat.“
„Proč?“
„Právě jsem dokončil zprávu…“
„Susannino auto?“ přerušil Frank Hartmutta.
„Jo…“
„Na co jsi přišel.“
„Nech mě mluvit nebo si to budeš muset přečíst!“ vyhrožoval Hartmutt.
„Promiň, můžeš mi říct na co jsi přišel?“
„U zadního kola byla připevněná malá bomba, která způsobila prasknutí pneumatiky a aby toho nebylo málo, byla tam jako pojistka ještě jedna, na hrdle nádrže. Ta způsobila výbuch auta. Susanna měla štěstí, kdyby seděla v tom autě, neměla by žádnou šanci přežít. Ostatně ten chlap co jí ukrad auto, je toho důkazem.“ řekl Hartmutt.
„Ale proč by si někdo dával takovou práci, aby zabil Susannu a hlavně proč? Naše herecké umění ještě zveřejněné nebylo.“
„Jaké herecké umění?“ zeptal se Hartmutt.
„Nic! Málem bych zapomněl, tady přišla další fotka.“ řekl Frank a podal technikovi fotografii.
„To je přeci…“
„Jo je. Potřebuju zjistit jestli ta krev patří Susanně.“ řekl Frank.
„Máš tu nějaký vzorek pro srovnání DNA?“
Frank chvíli přemýšlel, ale pak si vzpomněl na krvácející nos své kolegyně a papírový kapesník ve dveřích svého služebního auta.
„Mám, chvilku počkej dojdu pro kapesník co s ním Susanna zastavovala krvácení z nosu.“
Když se komisař vrátil předal Hartmuttovi kapesníček a odjel i se zprávou, potvrzující podezření, že obětí nehody měla být Susanna...

Susanna s Andreou prohlížely databázi jestli náhodou neobjeví pana Neznámého. Komisařce vrtal hlavou obličej muže na fotografii.
„Já už ho někde viděla.“
„Nechceš si vzpomenout kde?“ řekla Andrea a upřela zrak na obrazovku.
„Mám to!“ vykřikla Susanna. „Už vím, kde jsem toho chlapa viděla.“
„Kde?“ zeptala se Andrea.
„Na natáčení. Bavil se s Liedmannem a Schwarzem. Podle jejich výrazů to spíš vypadalo na hádku, než na přátelský rozhovor.“ řekla komisařka.
„Pan Neznámý má záznam. Podívej.“ ukázala sekretářka Susanně muže na obrazovce.
„Jens Reimann, Ullmann Straße 658/4.“
„Díky Andreo jedu tam.“
„Nemyslím, že bys tam měla jet sama.“
„Jenom ho vyslechnu.“
„Co když je to náš vrah?“ namítala Andrea
„Neboj se. Půjčíš mi auto?“ zeptala se Susanna.
Andrea se na chvíli odmlčela: „Dobře, ale řídit budu já.“
„To není dobrý nápad. Jestli se to dozví Semir, tak mě zabije.“
„Já mu to neřeknu.“ usmála se sekretářka a už si brala věci. Susanna se na ni bezmocně podívala a šla za ní. Modrá Fabie se při výjezdu z parkoviště málem střetla s červeným Benzem, patřícím šéfové.

Frank dorazil na stanici chvilku po odjezdu Susanny a Andrey.
„Bonrathe neviděl jsi Susannu?“ pátral po své kolegyni Frank.
„Odjela někam s Andreou, asi před deseti minutama.“ odpověděl dlouhán.
„Franku tohle ti zrovna přišlo.“ řekl Hotte a podal komisaři obálku. Frank ji otevřel a vytáhl fotografii Susannina ohořelého služebního vozu. Na druhé straně byl vzkaz:
Myslíš, že to auto jí ukradli náhodou?“
„Bonrathe neřekla ti Susanna kam jede?“
„Ne, ale něco s Andreou hledala a potom se dámy sbalily a odjely pryč.“
„Nevíš co hledaly?“
„Projížděly databázi a Susanna byla chvílemi nepřítomná.“ odpověděl Bonrath.
„Našly něco?“ ptal se Frank.
„Nejspíš jo, když jsou teď pryč.“
Frank přešel k Andreině počítači a zapnul obrazovku. Na které se objevila složka pana Neznámého.

Susanna s Andreou dorazily na Ullmann Straße, zaparkovaly před starým domem s vysklenými okny, děravou střechou a zanedbanou zahradou.
„Takhle bydlí bývalá hvězda seriálů?!“ řekla komisařka.
„Vypadá to tak.“ odpověděla jí Andrea.
„Andreo víš co? Počkej tady, kdyby se náhodou…“ komisařka se odmlčela. „…kdyby náhodou utíkal.“ dokončila Susanna.
Andree se tento nápad moc nezamlouval. Ale Susannin výraz jí nedával jinou možnost, než poslechnout a počkat u auta.
Susanna otevřela branku a přešla mezi travou prorostlými dlaždicemi ke vchodovým dveřím a zazvonila. Když se nikdo neozýval, odstoupila ode dveří a obešla dům. Starým rozbitým oknem zahlédla ležící mužské tělo.
Susanna zavolala na Andreu: „Zavolej sanitku!“
Sekretářka vytáhla mobil a vytočila číslo. Susanna kusem klacku odstranila zbytky skla z rámu a vlezla dovnitř domu. Pod oknem byl nastražený drát, o kterém komisařka nevěděla, šlápla na něj a spustila odpočítávání na hodinách bomby ve sklepě.
„Do háje co to…“ Susanna zvedla hlavu a v mžiku přeběhla z pokoje ke vchodovým dveřím, rozstřílela zámek a vyběhla ven.
„Andreo! K zemi!!“ zakřičela Susanna a dům za ní explodoval. Tlaková vlna odmrštila komisařku na kapotu modré Fabie. Andrea se stačila schovat za kamenný sloupek napravo od branky.

K místu výbuchu se blížila sanitka následována modrým Mercedesem.
„Susanno jsi v pořádku?“ ptal se Frank, jen co vystoupil a uviděl komisařku, která se pomalu svalila z kapoty na zem.
„Nic mi není. Reimann byl uvnitř, myslím, že už byl mrtvý.“ odpověděla mu roztřesená kolegyně. „Co je s Andreou?“
„Mě nic není, ale ty nevypadáš dvakrát nejlíp.“ pousmála se sekretářka.
„No po takovým letu by i Claudia Schiffer vypadala jako strašidlo.“ odpověděla na narážku o svém vzhledu Susanna.
„Jak to myslíš, že byl mrtvý už před výbuchem?“ ptal se Frank.
„Přesně jak říkám. Ležel na podlaze s kudlou v zapíchnutou v břiše.“
„Proč jsi sem jela sama? Víš přeci, že tě chce někdo zabít! A ty klidně jedeš za někým, koho vůbec neznáš a ještě ke všemu to může být ten chlap, co po tobě jde!“ zuřil Frank.
„Tak zaprvé nejela jsem sama, jak vidíš je tu se mnou Andrea. Zadruhé chtěla jsem s ním jen mluvit a zatřetí…“ Susanna se odmlčela: „A zatřetí neřvi na mě!!“ zakřičela komisařka.
„Tak promiň, že vůbec žiju. Mám skočit pod vlak, abys měla klid?“ vyjel po své kolegyni Frank.
„Tohle nemá cenu Franku. Promiň, ale mám ještě nějakou práci a nemám čas se tady s tebou hádat.“ řekla Susanna a chystala se k odjezdu.
Frank otevřel dveře svého služebního auta a ze sedadla spolujezdce zvedl obálku a vrazil ji Susanně do ruky. „Čti!“ řekl naštvaně a odešel za velitelem hasičů.
Susanna otevřela obálku a uviděla snímek svého ohořelého „medvěda“.
„Kde jsi to vzal?“ křikla komisařka za Frankem.
„Někdo mi to poslal.“
„Podle toho vzkazu mi to auto měli ukrást schválně. Ale jak mohli vědět, že zapomenu tu obálku v bytě? A budu se pro ni muset vrátit.“
„To nemohli vědět.“ řekl Frank.
„Musí mě sledovat!“ řekla Susanna.
„Ano, ale jak to že jsi si ho ještě nevšimla?“
„Nepředpokládala jsem to.“ odpověděla komisařka.
„Jedeme na stanici, možná Semir s Tomem zjistili víc než mi.“ rozhodl Frank.
Susanna přikývla a nastoupila do Mercedesu, Andrea se posadila na zadní sedadlo, protože čelní sklo její krásné Fabie bylo po Susannině přistání „lehce“ poškozené.

Semir a Tom se vyptávali všech členů štábu, jestli si někdo nevzpomíná, že by Reimanna někdy viděl. Když už se chystali k odjezdu, zahlédl Tom muž e se kterým ještě nemluvili a běžel k němu.
„Dobrý den, Kranich dálniční policie a to je můj kolega Gerkhan.“
„Dobrý, já jsem Markus Kuhl.“
„Pane Kuhle, neznáte tohoto muže?“ zeptal se Semir a ukázal na Reimanna.
„To je pan Jens Reimann.“ odpověděl muž.
„A kdo je to?“ zeptal se Tom.
„Byl velmi oblíbený v osmdesátých letech hrál v akčních filmech a seriálech. Neříkejte, že jste o něm nikdy neslyšeli?“ zodpověděl dotaz Markus.
„Kdy jste pana Reimanna viděl naposled?“ položil další otázku Tom.
„Jsou to asi dva nebo tři dny. Bavil se s panem Schwarzem a režisérem Liedmannem.“
„Ti tři se znali?“ divil se Semir.
„Jistě, vždyť před lety založili filmovou společnost RSL production.“ řekl Kuhl.
„Předpokládám, že ta firma zkrachovala.“ prohlásil Semir.
„Ano, ale proč zkrachovali, tak to vám opravdu neřeknu. Pokud mě omluvíte musím jít pracovat. Nashledanou.“ Markus se rozloučil s komisaři a odešel do ateliéru číslo pět.
„Zavolám Andree, ať zjistí něco o RSL production.“ řekl Semir a vytočil číslo.

Komisaři von Landitzová a Traber společně s Andreou dorazili na stanici, kde měli zaděláno na pěkný průšvih. Nejen že na ně čekala soptící šéfová, ale také rozčílený Semir, který se dozvěděl, že jeho žena si někde hraje na komisařku. Jen co se objevili mezi dveřmi spustil Semir na Susannu.
„Jak si to představuješ! Je ti doufám jasný, že Andrea nemá žádný výcvik a pokud vím dělá tu sekretářku šéfové a ne náhradníka za tvého kolegu…“ křičel komisař.
„Na mě nekřič já jsem chtěla jet sama, ale Andrea řekla, že jede se mnou.“ bránila se komisařka.
„To si jí nemohla něco říct?!“ řval Semir.
„Já se snažila!“ zvedla hlas Susanna.
Dveře Anniny kanceláře se otevřely a objevila se rozčílená tvář šéfové: „Co se to tu zase děje?“
Semirovi došla slova a jen hleděl na běsnící šéfovou, Susanna se podívala na komisaře Gerkhana a poté na šéfovou.
„Nikdo mi k tomu nic neřekne?“ řekla Anna.
„Susanna s Andreou identifikovaly pana Neznámého a rozhodly se, že ho navštíví.“ odpověděl Frank.
„Co prosím?“ vyletěla Anna.
Susanna sklopila zrak a Andrea se pomalu přesunula k východu. Celou stanicí zahřměl Annin hlas: „Stát!“
Andrea se zastavila a komisařka von Landitzová se podívala zpříma do očí své nadřízené.
„Nejen že jste neuposlechla můj rozkaz, zůstat na stanici, ale navíc jste ohrozila život svůj i Andrey.“ spustila Anna na komisařku.
Susanna se ale nedala: „Šéfová ale Andrea chtěla…“ Andrea se prosebně podívala na Susannu, která rázem přestala mluvit.
„Andrea chtěla co?“ zeptala se Anna.
„Chtěla jsem, aby jela se mnou, protože Frank tu nebyl. Samotnou by jste mě tam stejně nepustila a navíc jste tu nebyla.“ odpověděla Susanna.
„To si pište, že bych vás tam nepustila!“

Susannu před běsnící šéfovou zachránil Bonrath, který přišel s pitevní zprávou zbytku těla, který zůstal po výbuchu v domě Jense Reimanna.
„Tohle zrovna poslali ze soudního.“ řekl policista a šel si sednout ke svému psacímu stolu.
Anna otevřela složku a rychle ji projela, její oči se upřely na poslední odstavec zprávy.
„Proboha.“
„Co se děje?“ ptali se komisaři stojící okolo Anny.
„Našli tam dvě těla. Jedno patřilo Reimannovi a to druhé režiséru Liedmannovi.“ oznámila svým podřízeným komisařka.
„To, ale mění celou situaci.“ řekl Frank.
„Neříkej.“ pousmála se Susanna.
„Andreo mohla by jsi něco zjistit o RSL production?“ řekl Semir a otočil se na svou ženu.
„Už jdu na to.“

Frank se Susannou do půlnoci vyplňovali hlášení.
„Už mě to nebaví jedu domů. Chceš odvést?“ řekl Frank.
„Děkuju, ale ještě musím něco dodělat. Svezu se Semirem a Andreou.“
Andrea na internetu hledala nějaké informace o RSL production a Semir se věnoval spánku.

Spícího komisaře probudil příjezd staré černé dodávky bez výfuku. Susanna se zvedla od svého stolu a vyhlédla oknem ven. Spatřila vysokou postavu zahalenou do mlžného oparu. Postava se pomalým, ale jistým krokem přibližovala ke vchodu na služebnu. Komisařka vyšla ze své kanceláře a přistoupila k Andree.
„Už jsi něco našla?“
„Moc toho není jen výběr vyprodukovaných filmů do roku 1991.“ odpověděla jí sekretářka a upřela svůj zrak na obrazovku.
Někdo otevřel dveře vedoucí do kanceláří našich komisařů. Susanna se otočila a zápětí jí oslepilo světlo vybuchlého útočného granátu, který byl následován granátem se slzným plynem. Tento rozruch probudil Semira úplně, teda aspoň do chvíle, než byl opět poslán, úderem pěstí, do říše snů. Útočník omráčil Susannu s Andreou a obě je odvezl pryč.

Brzy ráno našli policisté, kteří měli ranní směnu, Semira ležet v bezvědomí u Andreina stolu. Rychle zavolali sanitku a Engelhardtovou. Komisař přišel k sobě ještě před příjezdem lékaře, který Semira prohlédl a ošetřil mu ránu na hlavě.
„Kde je Andrea se Susannou?“ vyptával se komisař.
„Když jsem přišel tak tu nebyly.“ odpověděl jeden z uniformovaných policistů.
„Proboha Semire jste v pořádku?“ vyjekla Anna, poté co spatřila ležícího komisaře. „Co se tu k čertu stalo? Vypadá to tu jako po bitvě.“ pokračovala Engelhardtová.
„Někdo sem večer přišel, nejdřív nás oslepil útočným granátem a pak slzným plynem.“ sdělil Anně Semir.
„Co dělá venku ta sanitka?“ přeptal se Frank jen co se prodral mezi přihlížejícími policisty.
„Měli jsme tu noční návštěvu.“ informovala komisaře Anna.
Tom dorazil chvíli po Frankovi. „Co se tu…proboha Semire jsi v pořádku?“
„Nic mi není.“
„Jak to že tu ještě není Susanna?“ sháněl se Frank po své kolegyni.
„Trabere pojďte ke mně do kanceláře.“ požádala Anna Franka.
Komisař znejistěl: „Šéfová kde je Susanna?“
„Vypadá to na únos.“
„Cože?“
„Někdo ji i s Andreou odvedl dnes večer.“ řekla Anna.
„Myslel jsem, že tohle je policejní stanice!“ začal křičet Frank.
„Trabere uklidněte se, teď nám vaše rozčilování nepomůže.“ snažila se Anna uklidnit naštvaného komisaře.
Do kanceláře vešel Semir.
„Tohle teď přišlo.“ řekl Semir a podal komisaři videokazetu.
Frank ji strčil do videa v Annině kanceláři.

Na obrazovce chvíli běhaly jen černé pruhy. Během okamžiku se objevila svázaná Susanna a vedle ní ležící Andrea, pod tímto záběrem běžely titulky: „Chcete-li ty dvě kočičky ještě někdy spatřit živé chci, aby jste zařídili propuštění Thomase Webera.“ a opět se objevily černé pruhy.

„Weber? To mi něco říká.“ řekl Hotte.
„No jasně tak se jmenoval ten rekvizitář co nám řekl, že auto ve kterém bourali hlavní hrdinové bylo sešrotováno.“ řekl Bonrath…

Semir nervózně přecházel po své kanceláři, Frank zase přešlapoval u Bonratha, který zasedl k Andreině počítači a hledal informace o Weberovi a také jeho adresu. Hotte s Tomem byli u Anny v kanceláři a vysvětlovali policejnímu prezidentovi, proč žádají propuštění Thomase Webera, odsouzeného za vraždu.
„Pane Reisbergu je to důležité, unesli komisařku von Landitzovou a paní Schäferovou a jako výkupné, žádají propuštění Thomase Webera.“ vysvětlovala Anna do telefonu.
„Je mi líto paní Engelhardtová, ale příkaz k jeho propuštění nepodepíšu. Už jste zapomněla na mé zničené auto a letadlo?“ ozvalo se na druhém konci.
„Proboha zapomeňte na tyto spory tady jde o lidské životy.“ zvýšila hlas Anna.
„Jestli chcete, aby Webera pustili musíte mít podepsané povolení, ale já vám ho nepodepíšu.“ řekl Reisberg.
„Děkuju!“ řekla Anna a praštila telefonem.
„On to povolení nepodepíše?“ zeptal se Tom.
„Ne prý si ještě pamatuje na svoje rozbité letadlo. Zatracenej byrokrat!“ rozčilovala se Anna.
„Šéfová to nemůže povolení o propuštění podepsat někdo jiný? Třeba prokurátor?“
„Hertzbergere to je dobrý nápad.“ řekla šéfová a vytočila číslo prokuratury.

„Už jsi něco našel?“ vyrušil Frank Dietera od práce.
„Ptal jsi se mě před minutou a moje odpověď zní stejně. Zatím nic.“ odpověděl mu policista.
„Bonrathe už jsi něco našel?“ zeptal se Semir.
„Když mě budete pořád vyrušovat, tak toho moc nenajdu.“ rozčiloval se Dieter.
„Bonrathe tady jde o Andrein život, tak by si mohl už konečně něco najít!“
„Semire uklidněte se povolení k propuštění už máme, teď stačí počkat na to až se ozve únosce.“ uklidňovala Anna komisaře.

Susanna se probrala na nějakém zatuchlém, vlhkém místě. Nohy i ruce měla svázané. Andrea ležela vedle ní a stále v bezvědomí. Komisařka se k ní připlazila.
„Andreo prober se.“
Sekretářka pomalu otevřela oči a zaostřila.
„Proboha! Kde to jsme?“
„Nevím!“ odpověděla ztěžka komisařka.
„Jak se odsud dostaneme ven?“ začala panikařit Andrea.
„Otoč se.“ řekla Susanna.
Obě spoutané ženy se k sobě otočily zády a Susanna se pokusila rozvázat Andree ruce.

„Mám tu adresu.“ vykřikl radostně Bonrath, během okamžiku kolem něj stáli tři vrchní komisaři v čele s Annou.
„Tak nám jí řekni!“ řekl Tom.
„Hofmeister Strasse 78.“
Komisaři se podívali na šéfovou, ta se nezmohla říct nic jiného než: „Už ať jste pryč. Pošlu za vámi zásahovku.“
Komisaři popadli bundy a rozeběhli se ven ke svým služebním vozům.
„Bonrathe vy tu zůstaňte a zjistěte něco víc o Weberovi a jeho otci.“ řekla Anna Dietrovi, který chtěl opustit služebnu a jet pomoct svým kolegům.

Susanně se podařilo rozvázat jeden uzel, když ucítila prudkou bolest v podbřišku, kterou způsobil kopanec od maskovaného muže. Komisařka strčila do Andrey a obě znovu ležely na vlhké podlaze. Muž si přiblížil Susanninu hlavu a řekl.
„Ještě jednou a zabiju tě, ke štěstí mi stačí jedna z vás.“
Susanna se mu podívala do očí a plivla.
„Ty děvko!“ zuřil muž a udeřil komisařku do obličeje. Susanna se udeřila o podlahu a muž do ní začal zuřivě kopat. Komisařka se snažila, alespoň trochu bránit kopancům tím, že se schoulila do klubíčka.
Nad Susannou se ozval ženský hlas: „Jane nech ji! Ještě ji potřebujem.“
Muž po těchto slovech přestal a odešel. Susanna zůstala ležet v bezvědomí. Andrea se konečně zmohla k nějakému pohybu.
„Susanno jsi v pořádku?“
Komisařka jí ale neodpověděla.
„No tak Susanno!...“ Andrea s ní opatrně zatřásla „…prober se.“

Před domem v Hofmeister Strasse zastavily dva modré vozy z rodiny Mercedesů. Ze kterých vystoupili vrchní komisaři z kolínského oddělení dálniční policie. Všichni tři odjistili své zbraně a došli ke vchodovým dveřím.
„Na tři?“ zeptal se Semir. Jeho dva kolegové jen přikývli.
„Raz…dva…tři!“ započítal si Semir a vyrazil dveře.
Komisaři ovšem nevěděli, že je to past a jen co se rozletěly dveře spustily se hodiny na bombě. Zbývalo padesát vteřin do výbuchu. Frank zkontroloval první patro a Semir s Tomem se rozdělili o přízemí a sklep. Tom, který se vracel ze sklepa uslyšel tikot, když se podíval napravo od sebe spatřil bombu. Na hodinách byla červená číslice deset. Komisař vytřeštil své pomněnkové oči a zakřičel:
„Pryč! Rychle ven.“ a vyběhl do kuchyně, kde se málem srazil se Semirem. Frank seskočil z posledních třech schodů a utíkal za svými kolegy, kteří se okolo něj prohnali jako namydlení. Pět, čtyři, tři, dva zbývala poslední sekunda, když se komisařům podařilo opustit dům. Tlaková vlna umožnila komisařům zažít neuvěřitelný let. Frank přistál v šípkovém keři, Semir si ustlal v záhonu planě rostoucích růží. Když se komisaři vyprostili z trnů, rozhlíželi se po okolí jestli neuvidí Toma.
„Tome?!“ sháněl se po svém partnerovi Semir.
„Tady nahoře.“ ozvalo se nad Semirem v koruně nádherného buku.
„Jak si se tam dostal?“ smál se Frank, který na chvíli zapomněl na svou unesenou partnerku.
„Nesmějte se a sundejte mě dolů!“ dožadoval se Tom pomoci.

Andrea se snažila probudit Susannu, když se znovu otevřely dveře a v nich se zjevila žena, která před chvílí zachránila komisařce život.
„Tady.“ řekla a hodila po Andree lékárničku. „Otoč se.“ přikázala žena sekretářce a vytáhla nůž…přeřízla provazy, kterými byla Andrea spoutaná.

Když se podařilo Frankovi se Semirem sundat Toma z bujné koruny. Začali komisaři přemýšlet o místě, kde by mohl Weber ukrývat Susannu s Andreou.
„Jedno je jistý. Budeme muset propustit Weberova otce. Jinak se k holkám nedostaneme.“ konstatoval Tom celou situaci.
„Do háje!“ ulevil si Frank.
„Co se děje?“ ptali se komisaři.
„Nic, ale štve mě to. Nemůžeme nic dělat, než poslouchat, jak ten grázl píská!“ rozčiloval se komisař.
Na místo zásahu dorazila vozidla zásahové jednotky, následována hasičskými vozy.

Andrea otřela vlhkým kapesníčkem Susannin zakrvácený obličej. Komisařka se po více než půl hodině probrala z bezvědomí.
„Co se stalo? Au!“ zaúpěla Susanna a zkřivila obličej bolestí.
„To bude dobrý. Řekni mi, kde tě to bolí.“
Susanně se zatmělo před očima a opět se odporoučela…

Frank s kolegy Kranichem a Gerkhanem dorazil zpět na služebnu, s roztrženou bundou a řádně poškrábaným obličejem. Semir nevypadal o moc líp.
„Co se vám stalo?“ zeptal se překvapený Bonrath svých kolegů, jen co je zahlédl.
Anna vyšla ze své kanceláře s kazetou v ruce.
„Tohle přišlo před chvílí.“ oznámila všem zúčastněným.
„Už jste se na to koukla?“ zeptal se Tom.
„Ještě ne, čekala jsem s tím na vás. Zjistili jste něco?“
„Než ten dům vyletěl do povětří, stihli jsme ho jen prohledat a byl prázdný.“
„Semir má pravdu šéfová. Po Susanně a Andree tam nebyla jediná stopa. Tak že je musí ukrývat někde jinde.“ řekl Tom.
„Co byste řekla na to, kdyby jste už konečně pustila tu nahrávku.“ řekl nervózně Frank.
Anna se podívala na Franka.
„Trabere uklidněte se, tohle vaše nervování nám teď moc nepomůže.“
„Omlouvám se šéfová, jenom mi ujely nervy.“ omluvil se komisař.
Hotte zasunul kazetu do videa a pustil přehrávání. Na obrazovce se nejdříve opět objevily černé pruhy. Po chvíli se na obrazovce objevil záznam toho jak maskovaný muž zmlátil Susannu, pod tímto obrazem běžely titulky s instrukcemi.
„Proboha!“ zhrozila se šéfová.
„Ten parchant, já ho zabiju.“ křičel Frank, když sledoval záznam.
„Támhle je Andrea.“ Semir ukázal na svou ženu.
„Hertzbergere vypněte to!“ přikázala Anna. „Už se na to nemůžu dívat.“
Anna pokynula ke třem komisařům: „Vy tři zajedete pro Webera do věznice a přivezete ho sem. Hertzbergere vy si pustíte ještě jednou to video a přečtete pokyny.“
„Šéfová, proč zrovna já? Stačí mi, že jsem to viděl jednou po druhý na to koukat nechci.“ protestoval Hotte.
„Tak vypněte zvuk a koukejte jen na titulky.“ řekla Anna, ale věděla jak to musí být pro Hotteho těžké.
Všichni se dali do plnění rozkazů své velící.

Frank seděl ve stříbrném BMW na zadním sedadle s hlavou mezi předními sedadly a mluvil s Tomem.
„Až se mi ten hajzl dostane pod ruku…“
„Pěkně si to odskáče!“ přerušil Franka modrooký komisař.
Semir udeřil rukou do volantu: „Sakra! Mohl by mi někdo říct, kde se ten šmejd schovává?“
„Najdeme ho a holky taky.“ uklidňoval své kolegy Tom.

Hertzberger si sedl do kamrlíku pro přehrávání videozáznamů a pustil si záznam znovu. Pročítal si titulky, když zahlédl v pravém rohu obrazovky stín. Přetočil si tento kousek několikrát zpět a zastavil obraz.
„Šéfová!“
Anna vyběhla ze své kanceláře. „Našel jste něco?“
„Ano museli tam být dva. Podívejte tady.“ Hotte ukázal na pravý roh obrazovky.
„Něco tam skutečně je. Můžete to trochu přiblížit?“
Hotte zvětšil a zaostřil obraz.
„Je to žena!“ zvolala vítězně Anna.
Hotte se na ni podíval: „Jak jste na to přišla?“
„Má to vzadu svázané vlasy do drdolu a kdyby jste se podíval trochu níž…“
„Teď musíme zjistit, co to je za ženskou.“ konstatoval Hotte. Anna přikývla a šla k vysílačce.

Ve stříbrném BMW se ozvalo „Centrála volá Kobru jedenáct, ozvěte se.“
„Kobra jedenáct slyší, co se děje šéfová?“ odpověděl Tom.
„Weber má nejspíš komplice…ženu.“ oznámila Anna.
Frank vytrhl Tomovi vysílačku z ruky: „To nemyslíte vážně!“
„Naprosto. Na videozáznamu byl vidět stín, odpovídající ženské postavě. Ale pro jistotu jsem to poslala k Hartmuttovi, aby mi to potvrdil. Přece jen mají na technickém lepší vybavení.“
Tom si vzal vysílačku zpátky:
„Tím chcete říct, že je docela možné, že Susanna s Andreou jsou v domě té ženy?“
„Ano i to je možné. Ale nevíme, kdo to je a už vůbec kde bydlí.“ odpověděla mu Anna.
„Už jste vyzvedli Webera?“
„Teď jsme před věznicí.“
„Až se budete vracet dejte mi vědět. Centrála konec.“ uťala rozhovor Anna…

Andrea seděla v koutě a pozorovala spící komisařku. V tom uslyšela za dveřmi nějaké zvuky. Zvedla se a sundala si botu s pěkným podpatkem. Takto vyzbrojená se postavila za dveře a vyčkávala na jejich otevření. Jen co se dveře otevřely Andrea vyletěla ze svého úkrytu a vzala postavu po hlavě. Byla to žena, která se po ráně sesunula k zemi. Andrea se naklonila nad ženou, ale vzápětí ji někdo chytl za vlasy a táhl ji pryč. „Pusťte mě, to bolí slyšíte?“
„Nech toho jedeme se podívat na tvýho manžílka.“ řekl muž a připoutal Andreu k trámu. Poté se vrátil do místnosti, kde stále ležela jeho spolupachatelka.
„Karin vstávej.“ muž s ženou opatrně zatřásl. „Prober se.“
Žena pomalu začala přicházet k sobě. „Jane? Co se stalo?“
„To bude dobrý, pojď zvedni se. Musíme ještě něco zařídit.“ řekl muž a oba odešli.

„Hotte jaké jsou pokyny od únosce?“ zeptala se Anna.
„Máme ho nechat na stanovišti taxíků, pod mostem blízko centra.“ odpověděl jí policista.
„V kolik hodin nepíše?“
„V půl osmé večer.“
„Tak to máme ještě dvanáct hodin.“ řekla Anna a odešla zpět do své kanceláře.

Tom, Semir a Frank vystoupili z auta a šli za ředitelem věznice. Jehož kancelář se nacházela v nejvyšším patře komplexu budov.
„No skvělý, šestý patro bez výtahu.“ hudroval Frank.
„Nestěžuj si. Pořád lepší než sedmý.“ usmál se Tom.
Komisaři se ocitli ve velké místnosti, která byla vyzdobená ve stylu třicátých let. Semir spatřil model Mercedesu ve skutečné velikosti.
„Vidíte to samý jako já? To je Mercedes 630 z roku 1926.“
„Máte pravdu, ale je to jen model.“ ozvalo se za komisaři.
„Dobrý den Gerkhan a tohle jsou mí kolegové Kranich a Traber.“ představil Semir sebe a své kolegy a ukázal vysokému, štíhlému, prošedivělému muži s pleší svůj průkaz.
„Já jsem Dorfmeister a jsem ředitel této věznice. Volal mi prokurátor a říkal, že přijdete.“
„Tak to jistě víte i proč jsme tady.“ řekl Tom.
Ředitel zvážněl: „Vím, ale mám pro vás špatnou zprávu.“
Komisaři znejistěli.
„O co jde?“ zeptal se Frank.
„Thomas Weber…dnes ráno zemřel.“ odpověděl mu Dorfmeister.
Komisaři vytřeštili oči.
„Ale jak…?“ vypadlo ze Semira.
„Měl rakovinu plic a lékaři mu nedávali moc šancí. Podstoupil operaci, ale ta se nepovedla. Weberův syn žádal o otcovo propuštění, ale neuspěl.“
„A máme tu motiv, ale proč zabíjel?“ řekl Tom.
„Ale proč chtěl zabít Susannu?“ zeptal se Frank.
„Panové, ale to je závažný problém, když je Weber mrtvý, znamená to…“ Semir se odmlčel. „Že musíme najít Webera a to co nejrychleji.“ dokončil Tom.
„Tohle jsem, ale říct nechtěl.“ řekl Semir.
„Pane Dorfmeistere? Už jste informovali Jana Webera o smrti jeho otce?“ zeptal se znatelnými obavami v hlase Tom.
„Ne ještě ne, nikde jsme ho nezastihli.“ odpověděl ředitel věznice.
„Mohl by jste o tom pomlčet?“ zeptal se Tom, protože jeho dva kolegové se museli posadit a požádat Dorfmeisterovu sekretářku o vodu, navíc nebyli schopni jediného slova.
„Ano to bych mohl zařídit, ale co když mi zavolá pan Weber? Co mu mám říct?“
„Řekněte mu, že jste propustili jeho otce.“ odpověděl Tom.
„Dobře. Mohu vám ještě nějak pomoci?“ dotázal se Dorfmeister.
„Ne děkujeme nashledanou.“
„A co když se tu Weber objeví?“ řekl ředitel.
Tom se na něj otočil a řekl: „Řekněte to samé, jako kdyby volal. Nashledanou.“

Jan s Karin naložili Andreu do kufru auta a odvezli ji pryč.
„Proč ji odvážíme?“ zeptala se Karin.
„Protože chci, aby ji našli.“
„Ale co ta policajtka?“
„Tu máme jako pojistku, proto je taky schovaná tady.“ odpověděl muž.
„Jane kam ji chceš odvézt?“ zeptala se žena a pohlédla Janovi do očí.
„K tobě! A už se na nic nevyptávej!“ procedil mezi zuby muž.

„Měli bychom někoho poslat do ateliérů, aby se poptal na toho Webera.“ napadlo Bonratha.
„Dobře zavolejte Kobru 15 ať se tam zajedou poptat.ů řekla Anna.
„Kobra jedenáct volá centrálu.“ ozval se Tomův hlas ve vysílačce.
„Centrála slyší, mluvte Kobro jedenáct.“ odpověděl dispečer.
„Gregore dej mi šéfovou.“
„Jak si přeješ Tome…Paní Engelhardtová, chce s vámi mluvit komisař Kranich.“
„Tome co se děje? Máte Webera?“ chrlila jednu otázku za druhou Anna.
„Bohužel ne Weberův otec dnes brzy ráno zemřel.“
O Annu se pokoušely mdloby: „Proboha co to říkáte?“
„Zemřel na rakovinu plic.“
„Tome teď jsem chtěla poslat Hütera a Weiseho do ateliérů, aby se poptali po Weberovi.“
„Šéfová my tam zajedeme.“ přerušil Annu komisař.

Jan zajel do garáže a otevřel kufr. Popadl Andreu za vlasy a táhl ji ke dveřím vedoucím do sklepa. Karin mezi tím zavřela garážová vrata a následovala svého přítele. Jan připoutal Andreu k železné trubce vedoucí od bojleru do zdi. Sekretářka se mu pokusila vytrhnout, ale tento její pokus byl zmařen přiražením na bojler.
„Ještě jednou se o něco pokusíš a dopadneš stejně jako ta policajtka. Slyšíš?!“ zařval na vyděšenou Andreu muž.

Susanna se probrala z bezvědomí a sháněla se po Andree, když ji nikde neviděla pokusila se posadit. Vzápětí zkřivila obličej a zaúpěla bolestí. Zraněná žebra bolela jako sto čertů a komisařka si raději opět lehla.

Jen co dorazilo stříbrné BMW do ateliérů, tři komisaři se rozdělili a každý se šel vyptávat někoho jiného. Frank potkal, v ateliéru číslo dva, střihače seriálu Krajta 6.
„Franku co tady děláš? Natáčení vašeho dílu se zrušilo.“ podivil se střihač.
„Manfréde potřebuju se tě na něco zeptat.“
„Tak se ptej.“
„Znáš rekvizitáře Jana Webera?“
„Jo co je s ním?“
„Nevíš jestli má nějakou přítelkyni, nebo nějakou příbuznou u které by se mohl ukrývat?“
Manfréd se zamyslel. „Jednu dobu to táhl s kaskadérkou z Düsseldorfu.“
„Nevíš náhodou, jak se jmenovala?“
„Korina nebo tak nějak, počkej já si vzpomenu. Karin!“
„Karin?“ opakoval Frank. „A jak se jmenovala dál?“
„To nevím.“
„Mohl bys mi ji popsat?“
„No byla vysoká asi jako Susanna…no a kde vlastně máš svojí roztomilou kolegyni? Neříkej, že ještě leduje ten nos.“ usmál se střihač.
„Weber ji unesl.“ řekl Frank.
„Proboha…“
„Tak už mi sakra řekni, jak vypadala ta Weberova přítelkyně.“ zvýšil hlas komisař.
„Jak jsem říkal, vysoká byla asi jako Susanna, štíhlá brunetka, měla hnědý oči. Mockrát jsem jí neviděl.“
„To nevadí, kdybys ji viděl znova, poznal bys ji?“ zeptal se komisař.
„Nejspíš jo.“ kývl Manfréd.
„Nevíš náhodou jestli spolu ještě chodí?“
„To doopravdy nevím, ale když jsem s ním mluvil naposledy, říkal něco o svatbě, ale s kým to nevím.“
„Díky a měj se.“ rozloučil se Frank a šel k BMW u kterého už stál Semir, který o něčem přemýšlel.
„Máš něco?“ zeptal se Gerkhan.
„Weber měl přítelkyni z Düsseldorfu.“ informoval kolegu Frank…„Kde je Tom?“
„Tady! Weber bydlí se svojí přítelkyní v jednom panelovým bytě v Düsseldorfu, řekl mi to…“ komisař se zarazil. „Vy už to víte?!“
„O té přítelkyni víme, ale její adresu nemáme.“ řekl Semir.
Tom vytáhl z kapsy zmuchlaný papírek. „Máme.“
„Tak na co tu ještě čekáme?“ zeptal se Frank.

Anna netrpělivě přecházela po celé služebně a čekala na nějaké zprávy od svých podřízených. Bonrath stále něco hledal v počítači a Hotte se věnoval svému sendviči.
Bonrath zvedl hlavu od obrazovky a podíval na svého tlustého kolegu.
„Jak v takový situaci můžeš jíst?“
„Právě že nemůžu.“ ohradil se Hotte.
„Bonrathe zjistil jste něco o RSL production?“ zeptala se Anna.
„Byla založena v roce 1985 a zkrachovala o šest let později. Zakladateli byli naši čtyři mrtví, ale v této firmě vystupovalo několik tichých společníků. Weber pracoval jako vedoucí kaskadérské skupiny. Na začátku roku 1991 byl obviněn a odsouzen na doživotí za znásilnění a úkladnou vraždu manželky Jense Reimanna. Ten ho pak u soudu poslal pravým hákem k zemi a soudce ho odsoudil za napadení ke dvěma měsícům. Weber celý proces tvrdil, že je nevinný…“
„Vždyť proti němu byly nalezeny důkazy.“ řekl Hotte.
„Byly to samé nepřímé důkazy a indicie. Weberovi zlomilo vaz svědectví majitelů RSL production, kteří vypověděli, že několikrát spatřili Webera, jak pozoruje paní Reimannovou.“ dokončil Bonrath.

Komisaři nasedli do vozu a Tom se spojil s centrálou.
„Kobra jedenáct volá centrálu.“
„Co jste zjistili?“ zeptala se hned Anna.
„Šéfová jedeme do Düsseldorfu. Weber tam žije i se svojí přítelkyní.“ oznámil Tom.
„Pošlu vám posily a spojím se s düsseldorfskými kolegy. Centrála konec.“
„Kobra jedenáct rozumím, konec.“ Tom vrátil vysílačku na místo a pohlédl na Semira a poté na Franka. Oba komisaři byli koncentrovaní na silnici před sebou a Toma si nevšímali.

Jan i s Karin nasedli do auta a odjeli zpět k Susanně. Komisařka se snažila pomalými posuny dostat až ke dveřím, ale při každém pohybu se musela zhluboka nadechnout a pevně stisknout zuby, aby se vůbec pohnula. Když se Susanna přiblížila na dva metry ke dveřím, zjevil se v rámu Jan. Chytl komisařku za vlasy a odtáhl ji ke zdi.
Susanně stékaly slzy bolesti po tvářích.
„Co je? Neříkej, že tě to bolelo.“ sykl Jan.
„Kde je Andrea?“ zeptala se Susanna.
„V bezpečí, aspoň prozatím!“
„Počkej až si tě podá můj kolega.“
„Nejsi v pozici, ve které bys mi mohla vyhrožovat. Kočičko!“ řekl klidně Weber a políbil Susanninu tvář. Komisařka se pokusila uhnout, ale Jan si surově přiblížil její rty ke svým.

„Tome v jaký ulici je ten panelák?“ zeptal se Semir.
„V Günter Strasse.“
Brzdy stříbrného vozu zaskřípěly před dvanáctipodlažním panelovým domem. Vzápětí z něj vystoupili tři komisaři a zamířili přímo ke vchodu. Tom zazvonil na jeden ze zvonků.
„Kdo je?“ ozvalo se v „kecafónu“.
Tom projel jmenovky na zvoncích a řekl. „Tady Seifert.“
„Pane profesore, zase jste si zapomněl klíče?“
„Přesně tak ta moje hlava.“ řekl Tom.
„Tak já vám zazvoním, ale je to naposledy.“
„To vám slibuju.“ usmál se Tom a otevřel. „Děkuju paní Löwová.“
Když Frank spatřil ceduli na výtahu, málem omdlel. Bylo na ní velkými písmeny napsáno: „VÝTAH MIMO PROVOZ!“
„Ve kterým patře bydlí ta Weberova přítelkyně?“ podíval se Semir na Toma.
„V jedenáctým.“ řekl Tom, ale potom co uviděl výraz svých kolegů rychle dodal: „Říkejte si pořád lepší než dvanáctý! Hm?“
Komisaři se shodli na jediném slově: „Grr!“ a dali se do zdolávání schodů.
Když byli pánové v desátém patře projel kolem nich výtah.
„No to snad není možný, kterej blb zapomněl sundat tu ceduli dole?“ zuřil Frank.
„Už jenom jedno patro.“ řekl optimista Tom..
„Hele!“ otočil se Frank a odjistil zbraň.
„Nemiř na mě!“ obořil se modrooký komisař.
„Nemířím na tebe, ale na ty dveře.“ řekl Frank a ukázal na číslo ne dveřích.
Semir zazvonil a odjistil zbraň. Dveře otevřela starší dáma v papučích a hedvábném župánku. „Přejete si?“
Komisaři sklopili zbraně.
„Dobrý den. Jmenuji se Gerkhan a tohle jsou mí kolegové Kranich a Traber. Jsme z dálniční policie Kolín a hledáme slečnu Karin…“ Semir se odmlčel a přečetl si jméno na papírku, který měl Tom v kapse u saka. „…slečnu Karin Thalerovou.“
„Mohli byste mi ukázat svoje průkazy?“ řekla přísně starší paní.
Komisaři jí podali průkazy , dáma si je dlouhou chvíli prohlížela, obracela je všemi možnými směry, potom odstoupila a pozvala komisaře do bytu. Žena zavedla policisty do obýváku a usadila je do kožené pohovky.
„Dáte si něco k pití?“ ozvalo se z kuchyně.
„Ne děkujeme, ale mohla by jste nám konečně říct, kde je slečna Thalerová.“ odpověděl Frank.
„Co chce dálniční policie z Kolína po mé vnučce?“ řekla dáma a přeměřila si sedící komisaře pohledem. Ti se jen nervózně dívali po pokoji a po staré paní.
„Potřebujeme s ní mluvit v případě únosu.“ řekl Semir.
„Únos?“ zděsila se žena. „Moje malá holčička byla svědkem únosu?“
„Ne, ale nejspíš únosce zná.“ štěkl Semir.
Paní sjela komisaře Gerkhana přísným pohledem. „Mladý muži, moje vnučka se s žádnými kriminálníky nestýká.“
„Paní Thalerová mohla byste nám říct, kde je Karin? Potřebujeme jí položit několik otázek.“ řekl příjemněji Semir.
„Před čtyřmi dny se i se svým snoubencem přestěhovala do Kolína. Kvůli práci víte?“
„A jejich novou adresu nebo telefonní číslo náhodou nemáte?“ zeptal se Tom.
Paní se zvedla z křesla a přešla k telefonnímu stolku, otevřela šuplík a prohledala ho.
„Tady.“
„Mockrát děkujeme.“ komisaři se zvedli a nechali se doprovodit ke dveřím.
„Ještě jednou moc děkujeme a kdyby vám volala vaše vnučka, řekněte jí, aby mi zavolala na tohle číslo.“ řekl Tom a podal ženě svou vizitku.

Susanna ležela zády opřená o zeď a snažila se zbavit provazů na rukou. Dveře komisařčiny cely se otevřely a do místnosti vešla Karin. Otočila Susannu a přeřízla provazy.
„Díky.“ zašeptala komisařka.
Karin se pousmála a podala Susanně láhev s vodou.
„Co tu děláš?!“ vyjel po Karin Jan.
„Jen jsem jí přinesla vodu.“ hájila se žena.
Jan popadl Karin za ruku a odvedl ji stranou.
„Říkal jsem ti přece, že k ní nemáš chodit!“
Karin zazvonil mobil.
„Ano, babičko co se děje?“
„Byla u mě policie prý jsi zapletená do únosu?!“
„Přece jim nevěříš? Jsem s Janem v Mnichově.“
„Dítě co děláte v Mnichově? Myslela jsem, že…“
„Promiň babičko už musím končit, zrovna natáčíme. Ahoj.“ Karin se rozloučila a zavěsila.
„To byla babička. Byla u ní policie a vyptávali se po nás.“

Komisaři sjeli výtahem do přízemí a chystali se k odchodu, když Frak zahlédl dveře do sklepa.
„Podívejte.“
„Myslíš, že jsou holky tam?“ zeptal se Tom.
Semir neváhal ani chvilku a dveře otevřel, odjistil zbraň a začal prohledávat sklep.
Policisté se už chystali k odchodu, když Frank našel na zemi botu.
„Ta je Andreina.“ řekl Semir. „Andreo?!“
Sklepem se ozvalo nezřetelné „Tady.“
„Andreo!“ zavolal znovu drobný komisař.
Andree se podařilo zbavit se roubíku a zavolala: „Semire tady jsem.“
Semir rozrazil dveře, přistál na kolenou u své ženy a zasypal ji polibky.
„Díky bohu, měl jsem takovej strach. Jsi v pořádku?“
„Semire tak ráda tě vidím.“
„Moment! Andreo kde je Susanna?“ zeptal se zoufalý Frank.
„Nechali si ji jako pojistku.“
„Ale proč tebe schovali tady?“
„Ten chlap říkal, že chce, aby jste mě našli.“
„Nevíš náhodou jak se jmenovali?“ zeptal se roztřesené sekretářky Tom.
„Jan a Karin.“
„Tak jo jdu si podat tu babku z jedenáctého.“ řekl Frank a hnal se k výtahu.
„Franku stůj!“ křikl za ním Tom. „Ta nic neví.“
„Přece jenom se jí jdu přeptat.“
Tom skočil po Frankovi a přitiskl ho ke zdi.
„Myslíš si, že svojí vnučce ještě nezavolala? Necháme düsseldorfské kolegy, aby ji sledovali.“
Frank hleděl do modrých očí svého kolegy: „Dobře, už bys mě moh pustit.“

Ve věznici se několik vězňů bavilo o starém Weberovi.
„Byl to fajn chlap. Celejch čtrnáct let tvrdil, že je nevinnej, ale nikdo mu to nevěřil.Vyprávěl mi o svým klukovi.“ řekl plešatý vězeň, který vypadal no, že snad nikde jinde než v base nebydlel.
„Mě to taky vyprávěl, prej to na něj hodil kámoš.“ řekl muž potetovaný od hlavy až k patě.
„Jo to je pravda.“ přitakal muž sedící napravo od toho „uměleckého díla“.
„Někdo by měl dát zprávu tomu klukovi, že jeho fotr, však víte.“ řekl nejmladší z kroužku sedícího na dvoře.
„Máte někdo jeho číslo?“ zeptal se plešatý vězeň.
„Jo tady, dal mi ho starej Weber, kdyby se mu něco stalo.“ odpověděl potetovaný.
Plešatý vězeň si vzal papírek a šel k telefonu. Který však byl, díky bohu pro Susannu, mimo provoz z důvodu s krycím názvem „utržené sluchátko“. Muž se otočil a šel ke svým spoluvězňům.
„Tak takhle to nepůjde. Po vobědě se k telefonu nedostanem, musíme počkat, až po večeři to budou dozorci hrát poker a my budem mít volnou cestu.“
Ostatní vězni přikývli a dali se do každodenního nic nedělání na dvoře.

Frank se konečně uklidnil a Tom ho mohl pustit. Semir stále objímal Andreu a ta se i nadále celá třásla.
„Mohli bychom už jít? Tohle místo se mi moc nelíbí.“ řekla roztřeseně Andrea.
„Zavolám kolegům, ať sem někoho pošlou. Kvůli sledování staré Thalerové a zajištění stop tady ve sklepě.“ oznámil svůj záměr Tom.
„Franku je ti něco? Jsi celý bledý.“ řekl Semir.
„Musím na čerstvý vzduch.“ odpověděl mu komisař a rychle vyběhl ven.

Karin sešla po schodech k místnosti, ve které byla zavřená Susanna a otevřela dveře. Pomalu přešla ke komisařce. Naznačila jí, aby byla zticha a pomohla jí na nohy. Susanna se držela za žebra a následovala ženu ven. Nezajímala se o to proč jí Karin pomáhá, ale o to, že už chce být z tohoto pekla pryč. Když se obě dostaly do kuchyně, objevil se Jan.
„Co to děláš?“ zuřil muž.
„Potřebovala na záchod.“ odpověděla Karin.
„Tak proč jí táhneš sem? Dole je přeci taky.“ vyzvídal Jan.
„Jsou tam zkřížený dveře.“ odpověděla Karin bez přemýšlení svému příteli.
„Dobře. Ale pak ji znova svaž.“ řekl Jan a odešel.
Karin se Susannou se přibližovaly ke vchodovým dveřím. Jan se mezitím šel přesvědčit, jestli dveře, o kterých mluvila Karin, jsou opravdu zkřížené.
„Do hajzlu!“ ulevil si Jan, když spatřil dveře zcela funkční. „KARIN!!“ zakřičel muž a vyběhl schody.

„Franku už je ti líp?“ zeptal se Tom komisaře opřeného o kapotu stříbrného BMW.
„Jde to, asi mi nesedly ty nudle včera večer.“
„Nudle? Myslel jsem, že jdete do sushi baru.“ řekl Tom.
„Pospíchali jsme. Tak dlouho jsme se hádali, až nezbylo nic jinýho než zastavit u Schrödera.“ odpověděl Frank.

Jan dostihl ženy zrovna, když Karin pomáhala zraněné komisařce do vozu. Muž chytl Karin za vlasy a udeřil vší silou její hlavou o železobetonový sloupek. Susanna sledovala rozzuřeného Jana a snažila se nastartovat černou dodávku. Jen co Jan skončil s Kain, chtěl se vrhnout na komisařku. Jenže když se mu Karin vzpírala vypadla mu pistole z ruky a on se pro ni teď musel ohnout. Této situace využila Susanna a prudce otevřela dveře u řidiče a náraz poslal Jana k zemi. Tomu se na ní ale moc zůstat nechtělo a tak se zvedl a zbraní roztříštil čelní sklo automobilu. Komisařka se lekla a zůstala sedět v dodávce.
„Vylez!“ zakřičel na ni Jan a odjistil zbraň.
Susanna stále upřeně zírala někam za Jana.
„Řekl sem VYLEZ!!“ křikl ještě jednou, tentokrát víc nahlas.
„Dobře už jdu.“ řekla komisařka, otevřela dveře a zvedla ruce nad hlavu.
Vzápětí ji Jan odváděl zpátky do domu a tlačil ji do zad hlavní pistole. Na prvním schodě strčil do Susanny. Komisařka neudržela rovnováhu a zřítila se dolů do sklepa a zůstala ležet pod schody. Jan se ani neobtěžoval sejít schody a zjistit jestli je komisařka vůbec na živu.

Stříbrné BMW bylo na dálnici A47 vedoucí zpět do Kolína, tentokrát řídil Tom, protože Semir se na zadním sedadle věnoval své stále se třesoucí ženě.
„Andreo nepamatuješ si něco, co by nám pomohlo najít Susannu?“ zeptal se Frank.
Sekretářka jen zavrtěla hlavou. „Ne, je mi to líto.“ Andree selhal hlas a rozbrečela se. Semir ji hned začal hladit po vlasech a utěšovat.
Tom pohlédl na Franka. „Neboj se najdeme ji.“
„Tím si nejsem tak jistý, teď když je starý Weber mrtvý. Navíc máme už jenom dvě hodiny, než Weberovi předáme tu mrtvolu.“
Andrea se uklidnila a začala přemýšlet o cestě, kterou podstoupila. „Franku. Když mě sem převáželi jeli jsme asi tři hodiny.“
Frank se na ni otočil: „Tři hodiny? To Susanna může být kdekoli v okruhu sta kilometrů.“
„Trabere uklidni se!“ řekl Semir a otočil se na Toma. „Zastav, mám tu mapu a můžeme se podívat, která místa by mohla připadat v úvahu.“
Stříbrné BMW zastavilo na odpočívadle…

Semir vyndal mapu a rozložil ji na kapotu svého stříbrného miláčka.
„Andreo říkala jsi tři hodiny?“ zeptal se Semir.
Jeho žena přikývla.
„Tak jo zkusíme místa vzdálená maximálně sto kilometrů od Düsseldorfu.“ řekl Tom.
Semir se svými kolegy pozoroval mapu dobré dvě minuty.
„Andreo jak víš že to byly tři hodiny a ne třeba míň.“ napadlo Franka.
„Protože když jsme odjížděli bylo devět, slyšela jsem odbíjet kostelní zvony. No a když jsme dorazili na místo bylo poledne.“
„A to jsi taky slyšela?“ zeptal se Frank.
„Ne v tom sklepě, do kterého mě zavřel, byly hodiny.“ odpověděla Andrea.
„Ty hodiny sem viděl, ale šly o hodinu a půl napřed.“ uvědomil si Tom.
„Tak to se nám ten okruh pěkně zmenšil.“ řekl Semir.
„Ale pořád je to ohromný území.“ odpověděl Frank.

Susanna stále ležela pod schody a nejevila známky života. Jan otevřel dveře a zkontroloval jestli se komisařka náhodou nepohnula nebo neprobrala, když neviděl žádnou změnu, vyšel před dům, naložil Karin do auta a odjel.

Na odpočívadle se stále probíralo místo, na kterém by mohl Weber schovávat Susannu.
„Andreo nepamatuješ si ještě něco jiného? Ten kostel nám moc nepomůže. V okruhu padesáti kilometrů je nejmíň dvacet kostelů a kostelíčků.“ snažil se Tom z Andrey něco vydolovat.
„Podívej se tady.“ řekl Frank a ukázal na samotu a u ní znak pro kostel.
Andrea se podívala na Franka. „Slyšela jsem jezdit auta, bylo jich hodně skoro jako na dálnici.“
„Co je to za blbost? Kostel u dálnice?!“ divil se Tom.
„Zase tak špatnej nápad to nebyl.“ řekl Frank a ukázal na mapě kostel blízko Kolína a také dálnice A44.
„Za pokus to stojí.“ řekl Semir a sedl si za volant.
„Jenomže tady je ten kostel u dálnice taky.“ zkazil Semirovi plány Tom.
„Ale to je Essen?!“ zvolal Frank.
„Budeme se muset rozdělit.“ rozhodl Semir.

„Vy jedete do Essenu a já s Andreou do Kolína.“
„Semire promiň, ale Essen je daleko a já tam pěšky nejdu.“ upozornil Frank kolegu.
„Nechápu, proč bys tam měl chodit pěšky. Máš snad auto, nebo ne?“
„Jo auto mám, ale zaparkovaný na KTU.“ odpověděl mu Frank.
Semir uviděl přijíždět žlutý sporťák značky Trabant.
„Tak zabavte támhle to.“
„Nechci vás rušit, ale už máme jenom hodinu a tři čtvrtě a pořád nevíme, kde schovávají Susannu.“ vložila se do debaty Andrea.
„Jak nevíme, kde ji ukrývá. Je to jedno z těch dvou míst.“ odpověděl jí Frank.
„Omyl ta místa jsou čtyři.“opravila ho sekretářka a ukázala na mapu.
„Potřebujeme posily.“ zhodnotil celou situaci Tom.
Ostatní jen přikývli.

„Myslim, že je čas zavolat mladýho Webera, měl by vědět, že je jeho fotr mrtvej.“ řekl potetovaný vězeň.
„Zabavíme dozorce a ty mu běž zavolat.“ odpověděl plešatý muž.
„Máš to číslo?“ zeptal se mladý kriminálník.
Potetovaný jen přikývl a šel k telefonu pro zaměstnance.

Jan byl na cestě zpět do úkrytu, když mu zazvonil mobil, na který mu volal jen jeho otec.
„Tati! Stalo se něco?“
„Tady Uwe Paschalke seděl jsem s tvym fotrem a musim ti něco říct.“
Jan znejistěl a začal se vyptávat. „Co je s mým tátou?! A odkud máte tohle číslo?“
„Tohle číslo mi dal tvůj táta, pro případ kdyby se s nim něco stalo…“
„Tak už mluvte! Tátu měli dneska pustit.“ přerušil trestance Jan.
„Tak vo tom nic nevim, ale jedno je jistý. Věznici vopustí na márách.“
„Cože???“ vykřikl Jan „Jak to myslíte?“

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
„Tak jak řikam tvuj fotr je mrtvej, už musim končit.“ řekl Paschalke a zavěsil.
Jan nevěřil vlastním uším, jen co dorazil do domu, sešel do sklepa a vynesl Susannu do auta a znovu odjel…

„Šéfová!“ zakřičel Bonrath od Andreina stolu.
Anna vyběhla ze své kanceláře s mobilem v ruce.
„Bonrathe co jste našel?“
„Weberův otec vlastní malou chatu na břehu Rýna, blízko dálnice.“
„Spojte se Semirem a ostatními a dejte jim adresu.“ nakázala dlouhánovi komisařka.

Ve stříbrném BMW zapraskala vysílačka: „Centrála volá Kobru jedenáct.“
U vysílačky byl jako první Frank.
„Bonrathe co se děje? Našli jste Susannu?“
„Ne, ale možná víme, kde je. Starý Weber totiž vlastnil chatu na břehu Rýna…“
„A ta chata je mezi dálnicí a kostelem?“ vyrval Frankovi vysílačku Tom.
„Je u dálnice, ale jestli je v blízkosti kostel…moment podívám se………Měli jste pravdu v blízkosti je malá kaple.“
„Bonrathe pošli tam všechno co má ruce a nohy!“ stačil ještě říct Frank, než mu Semir vzal vysílačku a hodil ho na zadní sedadlo vedle Andrey. Sám si musel sednout jako spolujezdec, protože za volantem již seděl jeho modrooký kolega.
„Varuju tě! Žádná boule ani škrábnutí! Tohle auto je nový!“ varoval Toma důrazně turecký komisař.
„Neboj se. Nebude na něm žádná boule ani žádný škrábnutí. Nejsem Frank.“ opáčil se Tom a pousmál se. Vzápětí dodal: „Už bys konečně moh zapnout majáček.“

Na služebně dálniční policie zůstala jen Anna s Bonrathem, který stále brouzdal po síti a hledal informace o Weberovi, protože všichni ostatní jeli pomoct svým kolegům do chaty u řeky. Když najednou zazvonil telefon na Andreině stole.
„Dálniční policie, vrchní komisařka Engelhardtová.“ ohlásila se šéfová.
„Mám někoho, koho chcete, ale teď už ho nedostanete!“ řekl mužský hlas na druhém konci.
„Kdo jste a o kom mluvíte?“ zeptala se Anna.
„Tady…Su..Susanna.“ odpověděla ztěžka komisařka.
„Proboha Susanno jste v pořádku?“
„Zatím ano, ale dozvěděl jsem se něco, co obrací celou situaci o tři sta šedesát stupňů…“
„Jaká informace?“ zeptala se nechápavě Anna.
„Můj otec je mrtvý a vy mi nemáte co nabídnout a já vám teď už taky ne.“
„Jak to myslíte?“ zhrozila se Engelhardtová.
„Tu holku už nepotřebuju…“
„Dám vám peníze, jen řekněte kolik…“ přerušila komisařka Jana.
„Kdybych chtěl prachy tak bych si vo ně řek!“ křičel do telefonu Jan.
„Uklidněte se snad se můžeme dohod…“
Janův křik opět Annu přerušil uprostřed věty: „Už sem řek! Otec je mrtvý?! Tak ta holka taky!“ třískl Jan telefonem.
Anna zůstala stát jako opařená s telefonem u ucha.
„Šéfová kdo to byl?“ zeptal se Bonrath.
„Weber. Ti čtyři si musí pospíšit, nebo bude pozdě.“ odpověděla komisařka.

Karin se probrala na studené podlaze, zašátrala v kapse a vyndala svůj mobil, ale ten byl rozbitý na kousíčky. „Do háje.“
Žena si však vzpomněla na ráno. Kdy prohledávala kapsy vrchní komisařky von Landitzové a našla vypnutý mobil. Karin zašátrala v náprsní kapse své bundy a zapnula maličký mobil značky Samsung. Naštěstí telefon nepožadoval potvrzení PIN kódu, když naskočil barevný displej, chtěla Karin najet do seznamu, ale zvukový signál ji upozornil na vybíjející se baterii.

Frankovi, který se zrovna „kochal“ ubíhající krajinou kolem dálnice, zazvonil mobil. Když uviděl na displeji „Susanna volá“ nevěřil vlastním očím.
Komisař rychle přijal hovor: „Susanno? Kde jsi?“
Policisté s Andreou se na sebe rozrušeně podívali.
„Tady Thalerová. Jste kolega vrchní komisařky von Landitzové?“
„Já..ano jsem, co chcete?“ zeptal se komisař.
„Jde o život vaší partnerky. Jan už ztrácí nervy.“
Ve voze opět zapraskala vysílačka:
„Semire ozvěte se!“Annin hlas zněl velmi rozrušeně.
„Šéfová co se děje? Ještě jsme na dálnici, ale za chvíli jsme tam.“ odpověděl Semir.
„Weber už…ví, že je jeho otec mrtvý.“ oznámila komisařka.
„Proboha.“ zhrozil se Frank a přiblížil si mobil k uchu: „Kde schováváte Susannu!“ zakřičel do telefonu Frank, tak nahlas až se Andrea lekla.
„Ve staré chatě na břehu Rýna, pospěšte si nebo bude pozdě.“ stihla ještě odpovědět Karin než „její“ mobil vypověděl službu.
„Haló! Haló!“ domáhal se Frank další informace. Odpovědí mu bylo jen krátké pípání.

Semir stále držel vysílačku v ruce.
„Semire ozvěte se co se to tam u vás děje?“ domáhala se odpovědi Anna.
„Šéfová omlouvám se, ale zrovna nám volala Karin Thalerová a potvrdila nám, že Susanna je v tý chatě.“
„Dobře, ale buďte nanejvýš opatrní.“ varovala Anna své podřízené.
„Kobra jedenáct konec.“

„Co se mnou chcete dělat?“ zeptala se, těžce oddechující, Susanna svého věznitele.
„Drž hubu!“ procedil Jan mezi zuby a přivázal Susannu k trubce v chladícím boxu kolínského masokombinátu.
„Proč…“ Susanna se zhluboka nadechla „…to děláte? Tím svému…. otci život nevrátíte, …tak mě nechte jít… a… můžete ještě utéct.“ snažila se vyjednávat komisařka.
Janovi ruply nervy a komisařku udeřil do obličeje: „Řek sem drž hubu!“
Susanna se oklepala a pokusila se znovu vyjednávat: „Proboha zavolejte mé šéfové a žádejte peníze…“
Jan přitiskl svou zbraň Susanně na spánek. „Policajti nechali zemřít mýho otce, nechali ho hnít v base čtrnáct let. Obvinili z vraždy, kterou nespáchal!“
„Policisté, kteří to vyšetřovali, měli důkazy a svědky.“
„To je lež!“ vykřikl Jan. „…jako důkazy měli jen indicie! A svědky? Záletný manžel mrtvé a jeho milenka, to jsou nějací svědci?“ šílel Jan.
„Můžete podat žádost o otevření případu…“
„Je mi to líto, vybrala sis špatný povolání!“ řekl Jan a chystal se vystřelit.

Susanna sebrala všechnu sílu a prudce vymrštila pravou nohu a zasáhla Jana mezi nohy. Ten upustil zbraň, chytl se za své poraněné mužství a opřel se o zeď mrazáku. Susanna měla jednu ruku stále volnou a i přes ostrou bolest se po zbrani natáhla. Jan se nezmohl navíc, než na kvílení. Komisařce se podařilo uchopit zbraň a zamířit na svého únosce.
„Ruce vzhůru.“ přikázala komisařka.
Jan se postavil a dal si ruce za hlavu.
„Ten nůž co máš za pasem!“ poprosila Susanna.
Jan sáhl pod bundu… „Pomalu!“ řekla komisařka. Jan se na ni zlostně podíval a hodil nůž na zem. Susanna ho sebrala a přeřízla provaz. Jan se chtěl vrhnout na Susannu, ale ta si ho včas všimla a vystřelila po něm. Muž se skácel k zemi.

Stříbrné BMW dojelo až k chatě a komisaři rychle vystoupili a odjistili zbraně. Andrea vystoupila také, ale Semir ji rychle vrátil zpět.
„Ty zůstaneš tady!“
Když Andrea spatřila manželův obličej, poslechla jako pejsek a opět si sedla do auta. Komisaři se rozdělili. Semir šel zadem a Tom s Frankem to vzali hlavními dveřmi.
Frank vyrazil dveře a vběhl do domu následován Tomem. Modrooký komisař obhlédl první patro a Frank se postaral o přízemí. Oba se v kuchyni sešli se Semirem, který po cestě k zadním dveřím uklouzl na rozbahněné cestě. Když Tom s Frankem uviděli zabláceného Semira, tak se neudrželi a začali se smát. Turecký komisař se na ně zlostně podíval. Policisté uviděli dveře vedoucí do sklepa, ve kterém byla ještě před hodinou vězněna blonďatá kolegyně komisaře Trabera.
„Otevřete to vy.“ řekl Frank, obával se toho, že by tam Susanna mohla být.
Tom se odhodlal a pomalu šáhl na kliku…a otevřel. Sklep byl prázdný.
„Sakra!“ proklel Frank.
„Neříkala ti Thalerová, že má být Susanna tady?“ řekl Semir.
Tom sešel dolů, pod schody si všiml ještě nezaschlé krve. „Proboha.“ zvolal komisař.
„Co je co tam máš?“ lekl se Frank a sešel za Tomem.
Semir mezitím zavolal techniky a odvolal posily, které se objevily před chatou.

„Engelhardtová dálniční policie.“ ohlásila Anna, když zvedla zvonící telefon.
„Šéfová, tady Susanna.“
„Susanno? Kde jste?“
Dieter se podíval na šéfovou a snažil se zjistit co se děje.
„Jsem v nějakém mrazáku…“ Susanna se opět chytla za poraněný hrudník a zhluboka se nadechla. … „…vypadá to na starý masokombinát…jsou tu zbytky masa.“
„Už jedu. Co je s Weberem?“ zeptala se Anna.
Komisařka se nadechla: … „Je mrtvý.“
Anna narychlo všechno vysvětlila Dieterovi a odjela ve svém Lexusu k masokombinátu.

Frank stál na břehu Rýna a pozoroval tekoucí vodu. Když za ním přiběhl Tom s úsměvem na rtech.
„Franku volala šéfová, ozvala se jí Susanna…“
„Susanna?!“ vykřikl Frank. „..kde je?“
„Engelhardtová už za ní jela. Je i s mrtvým Janem Weberem ve starém kolínském masokombinátu.“ odpověděl mu Tom.
Frank ani nečekal na to až Tom domluví a už běžel ke stříbrnému služebnímu vozu svého kolegy z Kobry 11. Semir už seděl za volantem a čekal na své kolegy.
„Kde jste? Už tu čekám skoro hodinu!“ usmál se Turek.
Andrea byla připravená na sedadle spolujezdce a jen se usmívala.

Sanitka a černý Lexus zastavily u masokombinátu. Anna vystoupila z vozu a bezmocně rozhazovala rukama, protože na bráně byl řetěz. Dlouho se však nerozmýšlela, nasedla do auta a rozjela se přímo proti bráně a prorazila ji. Když vjela do areálu a spatřila čtyři rozlehlé budovy.
Susanna se snažila dostat se z mrazáku ven. Když se plazila po zmrzlé podlaze, někdo ji chytl za levou nohu a začal si ji přitahovat k sobě. Ten někdo byl Jan, který se probral, ale silně krvácel ze břicha. Komisařka se snažila vyprostit z jeho sevření, ale při každém pohybu se ozvala ostrá bolest. Jan se dostal až ke zbrani, kterou si Susanna strčila za pásek, a zamířil na Susanninu hlavu. Komisařka se dívala přímo do hlavně své služební zbraně. Její vystrašený výraz Jana zřejmě potěšil, protože se mu objevil úsměv na rtech.
„Říkal jsem ti, špatná volba povolání.“ usmál Jan a chtěl vystřelit.
Mrazícím boxem se ozval výstřel. V otevřených dveřích stála Anna a od hlavně její zbraně se kouřilo. Susanna si hodně nahlas ulevila a ještě před tím než opět omdlela, stačila šéfové poděkovat.
Na dvoře před budovou, kde byla zavřená Susanna zastavilo stříbrné BMW a z něj vyběhl Frank a běžel přímo k lékařům, kteří nakládali zraněnou komisařku do sanitky.
„Susanno!! Co je s ní?“
„Ustupte!“ řekl jeden ze zdravotníků.
Anna popadla komisaře Trabera za rukáv a odvedla ho stranou. K sanitce zatím přiběhl i zbytek „záchranného čtyřlístku“ v čele s Tomem.
„Jak je Susanně?“ ptali se hned všichni.
„Ne vy s námi jet nemůžete v sanitce je málo místa.“ odpálkoval Franka, nastupujícího do sanitky, zdravotník.
„Do které nemocnice ji vezete?“ zeptala se Anna.
„Ke Svaté Marii.“ řekl zdravotník a zabouchl dveře. Sanitka odjela a komisaři se chtěli rozjet za ní. Jenomže Tom spatřil zraněnou ženu u druhé budovy.
„Podívejte se, támhle.“ řekl komisař a rozeběhl se k ležící ženě.
Když k ní doběhl nevěřil svým očím.
„Kdo to je?“ zeptal se Semir.
„Ty ji nepoznáváš? Byla na fotce v bytě staré Thalerové. To je její vnučka Karin.“ odpověděl Tom.
„Ale kde se tady vzala a proč je od krve?“ zeptala se Andrea…


Když se Karin probrala a spatřila nad sebou tři komisaře vylekala se. Tom se jí pokusil uklidnit a Frank se chystal pořádně jí všechno vytmavit, ale Andrea ho rázně zadržela.
„Co se vám stalo?“ zeptal se Semir.
„Pokusila jsem se dostat komisařku von Landitzovou z chaty, ale Jan mě chytil a zmlátil.“ odpověděla Karin.
Ke zraněné ženě přiběhl lékař ze sanitky, kterou nechala zavolat Engelhardtová.
„Dobrý den Contini řekněte mi svoje jméno a co vás bolí.“
„Karin Thalerová…“
„Moment my tady vyšetřujeme únos a musíme téhle slečně položit několik otázek.“ přerušil Frank Karin.
„Myslím, že to chvíli počká.“ odpověděl zdravotník a zkontroloval reakci zorniček své pacientky.
Frank mu chtěl něco říct, ale raději mávl rukou a odešel za šéfovou, která stála u svého Lexusu.
„Šéfová mohla byste mě odvézt do nemocnice?“ zeptal se komisař.
„Tak pojďte tady toho moc nezmůžeme.“ odpověděla mu Anna a otevřela dveře.

Když lékař ošetřil Karin, Tom ji posadil do služebního vozu, ale ještě se se Semirem musel jít na něco zeptat kolegů ze zajišťování stop. Andrea stála před BMW a dívala se jak šéfová odjíždí i s Frankem do nemocnice za zraněnou Susannou. Potom se otočila a otevřela zadní dveře.
„Díky vám je komisařka von Landitzová naživu a já vlastně taky. kdyby jste nezasáhla v tom sklepě…“
„Není zač.“ usmála se Karin. „Co se mnou uděláte teď?“
„Nevím to záleží na státním zástupci, ale jsou tu ještě nějaké polehčující okolnosti.“odpověděla Andrea.
Sekretářka se otočila a sledovala dění okolo sebe. Tohoto okamžiku využila Karin a než se Andrea vzpamatovala, držela jí pistoli u hlavy.
„Vlez do auta! Dělej!“ přikázala Karin Andree.
Když Semir uviděl situaci u svého služebního auta, vytáhl zbraň a běžel na pomoc své ženě. Když Karin spatřila blížícího se policistu několikrát po něm vystřelila a zasáhla ho do nohy. Semir se zhroutil k zemi.
„Semire!“ vykřikla Andrea ve stejnou chvíli jako Tom.
„Sakra!“ zasakroval si komisař, protože už po druhé během jednoho dne skončil v blátě.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom, když doběhl k ležícímu parťákovi.
„Nic mi není. Musíme jet za ní.“ řekl policista a už se zvedal ze země.

Andrea seděla na sedadle spolujezdce a Karin na ni mířila zbraní.
„Proč to děláte?“ zeptala se vyděšená Andrea.
Karin odpověď skoro vykřikla: „Ta blonďatá mrcha mi zabila snoubence!“
„Musím tě zklamat, ona ho nezabila.“ opravila ji sekretářka.
Ve voze zaprskala vysílačka.
„Paní Thalerová nedělejte si to těžší. Tak zastavte a propusťte rukojmí.“ ozval se Tomův hlas.
Karin popadla vysílačku. „Pustím ji, ale nejdřív mi řekněte, kde je von Landitzová!“
Tom s odpovědí váhal, ale než stačil cokoli udělat, vysílačku mu vytrhl z ruky Semir.
„Je v nemocnici U svaté Marie!“
Modrooký komisař se zděšeně podíval na svého kolegu.
„Neboj se vím co dělám.“ ubezpečil Semir Toma.
„To doufám.“ odpověděl mu komisař.
„Jestli kecáš, tak to ta maličká nepřežije, doufám, že je ti to jasný!“ křičela Karin do vysílačky a poté ji vypnula.

Frank s Annou dorazili do nemocnice asi deset minut po sanitce. Susanna už ležela na sále a lékaři bojovali o její život. Ani jeden z přítomných komisařů netušil, jak vážný doopravdy je Susannin stav.

Stříbrné BMW se řítilo po dálnici směrem do centra Kolína, Andrea seděla tiše na sedadle a modlila se, aby Semir s Tomem nějak zasáhli.
„Jak si to myslela, když si mi tvrdila, že Jana nezabila ta komisařka?“ prolomila ticho Karin a stále na sekretářku mířila zbraní.
„Přesně tak jak jsem to řekla. Susanna ho jen postřelila. Jan se zvednul a chtěl ji zabít, vtom se tam zjevila vrchní komisařka Engelhardtová…“
„Ta stará baba co byla u sanitky?“ přerušila Andreino vyprávění, čím dál tím víc nervózní žena.
„Ano. Copak překvapilo tě to?“ rýpla si Andrea, ale to neměla dělat.
Karin pustila volant a vší silou vzala Andreu po hlavě pažbou zbraně. Auto se rozkývalo a řítilo se obrovskou rychlostí na svodidla.

Z operačního sálu vyšla sestra a převzala si od kolegy krevní konzervu. Anna k ní hned přiskočila a ptala se na stav své podřízené.
„Děláme co můžeme.“ odpověděla jí sestra s krevní konzervou v ruce a opět zašla.
Anna se bezradně podívala na Franka zhrouceného na židli před dveřmi na operační sál.

Semirovo služební auto se nezadržitelně blížilo ke svodidlům. Andrea byla zavěšená v bezpečnostních pásech a Karin hledala zbraň, kterou pustila když udeřila Andreu. Žena zvedla hlavu a podívala se před sebe. „Proboha!“ zvolala a strhla volant do leva. Auto zadní částí narazilo do svodidel a dostalo smyk. Jenomže Karin jakožto zkušená řidička a kaskadérka auto stabilizovala. Ostatní účastníci silničního provozu se lekli, když se auto začalo otáčet kolem své osy a valná část z nich skončila ve svodidlech, nebo ještě hůř. Dálnice byla zablokována několika osobními a dvěma nákladními vozy.

Semir s Tomem se tomuto úseku vyhnuli, protože se chtěli do nemocnice dostat ještě před Karin a tak použili jednu ze svých osvědčených zkratek.
„Říkal jsem ti na křižovatce doleva a ne rovně!“ rozčiloval se Semir.
„Promiň, ale říkal jsi rovně.“ bránil se Tom.
„Jedno je jasný... nevíme, kde jsme.“ konstatoval Turek.
„Neříkej?! A co jsi čekal? Vždycky, když naviguješ ty, tak se ztratíme.“ řekl Tom.
„Koukej ukazatel!“ zajásal Semir.
„Jo, ale směr do Kolína neukazuje!“
„Tome neštvi mě a zastav! Jdu se zeptat támhle do hospody.“ rozhodl komisař a už si odepínal pás…

Karin s Andreou dorazily do nemocnice a na recepci se zeptaly, na kterém pokoji leží vrchní komisařka von Landitzová, když jim sestra odpověděla, že je ještě na sále. Karin rozhodla:
„Jdeme tam!“
Andrea jen kývla a šla před ženou, jako terč.
Když dorazily před sál nikdo tam nebyl, protože Anna pozvala Franka o patro níž na kávu.
„Kde jsou? Jak to že tu nikdo není!“ rozčílila se Karin.
„Třeba operace už skončila. Nebo je tu ještě jedna možnost…“
„A jaká? přerušila Andreu Karin.
„No ta, že na tebe není nikdo zvědavej.“ rýpla si Andrea. Vzápětí si ustlala na vydezinfikované podlaze před operačním sálem. Karin ji zvedla a rozrazila lítačky na sál.
Když doktor spatřil ženy okamžitě je vykázal pryč. Karin jen něco zamručela a zamířila na něj….

Semir vyšel z hospody a zamířil si to přímo k Tomovi.
„Jsem ti to říkal! Na křižovatce jsme měli odbočit doleva.“
„Ty jsi říkal, ať jedu rovně, tak to na mě nesváděj.“ nedal se Tom.
„To je teď stejně jedno, kdo měl pravdu nebo ne. Thalerová je už určitě v nemocnici.“ řekl Semir.
„Tak nasedej!“ popohnal svého kolegu Tom.

„Šéfová!“ přiřítili se Tom se Semirem, před operační sál.
„Proboha co tady děláte?“ divila se Anna.
„Thalerová…je tu a…má Andreu!“ odpověděl jí udýchaný komisař.
„Co a kde je?“ zeptal se Frank.
„Nevíme. Vy jste ji neviděli?“ dostal se ke slovu Tom.

„Karin ne.“ snažila se Andrea uklidnit nervózní únoskyni.
„Řekl jsem, aby jste opustili operační sál a to hned!“ vložil se do toho šéf chirurg.
„Běžte od ní! Všichni.“ poručila Karin.
„To nemohu udělat.“ odmlouval lékař.
„Něco jsem řekla!“ zakřičela žena.
„Jsem lékař a tohle je má pacientka.“ řekl doktor a ukázal na Susannu „Nemohu přerušit operaci. A to je mé poslední slovo.“
Karin už to nevydržela a vystřelila do dlaždiček za chirurgem. Ten se skrčil a kryl si hlavu, jako ostatní členové operačního týmu. Najednou začal přístroj kontrolující životní funkce pískat.

„To byl výstřel!“ vyjekla Anna.
Komisaři se chtěli dostat na operační sál, ale šéfová je zadržela.
„Zavolám zásahovku.“
„Ale ona má Susannu…“ řekl Frank.
„…a Andreu!“ dodal Semir.
„Už jsem řekla. Trabere kam to jdete?“

„Doktore ztrácíme ji.“ řekla anestezioložka.
Šéf chirurg se začal přibližovat k operačnímu stolu.
„Stát už ani krok!“ křikla Karin.
Doktor ji neposlechl a začal s masáží srdce a vydal pokyny svým kolegům.
„Připravte defibrilátor.“
„Nikdo se ani nehne!“ opakovala příkaz Karin.
Sestry se zarazily, ale doktor je hned začal popohánět.
„Neposlouchejte ji, složili jste snad přísahu?! Nebo ne?“
Celý tým se postavil okolo Susanny a začal ji oživovat.
Karin to už nemohla vydržet, tak chytla Andreu za vlasy a přitiskla jí zbraň pod krk.
„Teď se můžete rozhodnout buď ta policajtka nebo ona!“
„Máme ji. Je zpátky!“ řekla anestezioložka.
„Myslím, že obě.“ odpověděl doktor.

Frank došel k Annině vozu a z palubní přihrádky vyndal služební zbraň své velící.
Když se vrátil podal Anně pistoli a řekl:
„Tady vemte si to mám nápad.“
„Jaký nápad?“ zeptala se Anna.
„Půjdete na sál a tu zbraň vám přiděláme mezi lopatky. Až bude chtít, aby jste zvedla ruce, dáte je za hlavu a vystřelíte.“ seznámil všechny zúčastněné vrchní komisaře se svým plánem Frank.
„To nemůže vyjít.“ protestoval Semir.
„Můžu mít takový malý dotaz?...“ začala Anna. „…proč tam mám jít zrovna já?“
„Víte šéfová, myslím, že když jste jí zabila snoubence, tak bude chtít spíš vidět vás než mě nebo Toma se Semirem.“ odpověděl Frank.
„Trabere!“ Anna se podívala na svého podřízeného tím nejpřísnějším pohledem, který kdy použila. „To nemyslíte vážně?!“
Frank kývl: „Myslím to úplně vážně.“

Karin netušila co se děje přede dveřmi na sál a dál se snažila přerušit operaci.
„Přestaňte a všichni odsud vypadněte!“
„Nikam nepůjdeme dokud nedokončíme operaci.“ odsekl jí chirurg.
„Už toho mám dost, jestli chcete ještě dneska vidět svoje rodiny, tak odsud ihned vypadnete!“ zakřičela Karin.
Dvě sestry se pomalu přesunuly k východu.
„Kam to jdete?!“ křikl za nimi šéf chirurg.
„Nemůžu tu zůstat, mám dvě malé děti.“ řekla jedna sestra.
Anestezioložka se zvedla a postavila se vedle lékaře, který asistoval.
„Běžte taky.“ potom se podívala na šéf chirurga. „Stefane mysli na svou rodinu.“
„Brigito tohle je naše pacientka, nemůžu ji tu nechat otevřenou a jen tak si odejít.“
„Nejenže můžeš, ty musíš. Tvůj syn má dneska narozeniny. Snad nechceš, aby ve stejný den slavil svoje narozeniny a tvou smrt.“ řekla anestezioložka a podívala se chirurgovi do očí. Zahlédla v nich slzy. Doktor se otočil směrem k Andree.
„Nemůžu…ji nechat zemřít, ale pochopte…můj syn je pro mě to nejcennější.“ řekl muž a opírajíc se o Brigitu odpustil operační sál.
Andrea se jen bezmocně dívala na Susannu.

Když se dveře z operačního sálu otevřely všichni komisaři odjistili zbraně, ale jen co spatřili vyděšené zdravotníky, okamžitě je opět schovali.
Poté co vyšel šéf chirurg s anestezioložkou, přistoupil ke všem členům týmu Frank.
„Je tam ještě někdo?“
„Jen ta žena s tou zbraní a nejspíš kolegyně paní von Landitzové.“ odpověděl lékař.
„Jaký je stav paní von Landitzové?“ zeptala se Anna.
Doktor se zadíval na stěnu za Annou: „Je velmi vážný. Musíte něco udělat, jinak zemře.“
Anna se dlouho nerozmýšlela a řekla. „Trabere… zopakujte mi ten váš plán, jdu tam!“
„Ale šéfová.“ snažil se Semir.
„Žádné ale, už jsem řekla. Jdu tam… doufám, že mě budete krýt.“
„Na to se spolehněte.“ usmál se Tom, ale moc do smíchu mu nebylo…


Do nemocnice už dorazili také Bonrath s Hertzbergerem. Když Hotte spatřil Annu s pistolí přilepenou na zádech a oblékající si svoje sáčko od kostýmku docela se vyděsil.
„Šéfová?! Co se to tu chystá?“
Než Anna stačila něco odpovědět, před operační sál dorazili příslušníci zásahové jednotky.
„Mayer.“ představil se mladý, vysoký blonďák.
„Gerkhan a tohle jsou moji kolegové Kranich, Traber a Engelhardtová.“ představil všechny Semir.
„Koukám, že máte nějaký plán!“ pousmál se mladík.
„Co je tady k smíchu?!“ obořil se na něj Frank.
„Nic! Jen ten nápad s tou zbraní…“
„Tak hele mladej! My tu potřebujeme klid, tak koukejte vyklidit tohle patro. Je to jasný!“ Frank při posledních slovech lehce zvýšil hlas.
„Trabere!“ okřikl Semir svého kolegu.
„Co je?“ vykřikl Frank.
Mladý policista šel ke svým lidem a vydal rozkazy.
„Co kdybychom se pokusili vyjednávat, před tím než vás tam pošleme?“ snažil se Tom udržet šéfovou venku.
„Ne, nechceme ji vyprovokovat. Navíc než by sem dorazil policejní vyjednavač, trvalo by to dlouho.“ odpověděla komisařka.

Karin přivázala Andreu k topení. Sekretářka stále sledovala přístroje, kontrolující Susanniny životní funkce.
„Co je?“ zeptala se Karin.
„Jestli umře…“ začala Andrea, ale byla přerušena.
„Co mi uděláš? No?“
„Já nic, ale její partner tě zabije!“odpověděla jí sekretářka.
„Myslíš toho…sebevědomýho policajta?“ Karin se hlasitě zasmála. „Ten mi nic neudělá!“
Andrea se podívala Karin do očí: „Proč to děláš? Janovi tím život nevrátíš.“
„Vůbec nic nechápeš! Jsem těhotná a moje dítě bude teď vyrůstat bez otce a to jen kvůli týhle děvce.“
„Tobě vůbec nejde o Engelhardtovou, viď?“ řekla Andrea.
„Chytrá holka, všechno zavinila ta policajtka a ty. Vaše šéfová to jen jedním výstřelem dokončila. A už drž hubu!“

Anna byla připravená vejít, když k ní přistoupil Frank.
„Šéfová chtěl bych se omluvit za svoje chování. Susanna je moje parťačka a já… záleží mi na ní. Jestli nechcete nemusíte tam chodit, pochopím to.“
„Trabere za nic se neomlouvejte a teď zase poslouchejte vy mě. Znám tyhle stresové situace a už jsem jich taky pár zažila.Vy riskujete životy denně na dálnici a já jen sedím ve své kanceláři a…pak vás buzeruju za zničené služební vozy. Takže teď…“ Anna se odmlčela. „…teď budu riskovat já.“ když uviděla Frankův obličej, přestala mluvit.
„Nemůžu vás tam nechat jít.“ řekl komisař.
„Ale můžete a až se vrátím, tak mě pozvete na kafe. Ano?!“ Anna se pokusila o úsměv, Frank jen přikývl.

„My jsme připraveni.“ oznámil vrchním komisařům Mayer.
„Dobře. Šéfová ještě si to můžete rozmyslet.“ řekl Semir.
„Ne jsem rozhodnutá.“
„Jestli se vrátíte…slibuju, že týden nezruším žádný služebák.“ řekl s úsměvem Frank.
„Tak to je pořádný důvod k přežití.“ usmál se Semir.
Anna je oba sjela pohledem. „Semire vy se taky zavazujete k podobnému slibu?“
„Já…no …víte šéfová…vlastně ano.“ vykoktal ze sebe Turek.
Anna se jen usmála, nasadila si sako a otevřela dveře na sál.

Když Karin uviděla Annu skrz sklo, namířila na ni zbraň a vyzvala ji, aby šla dovnitř. Poté co komisařka uviděla svázanou Andreu a na operačním stole ležící Susannu, začala přemýšlet o realizaci Frankova nápadu.
„Á paní Engelhardtová koukám, že chcete rozšířit naše řady.“ řekla Karin.
Anna se po ní jen znechuceně podívala.

„Mám z toho špatnej pocit.“ řekl Tom směrem ke svým kolegům.
„Jestli se jí něco stane?!“
„Franku bude v pořádku.“ přerušil Semir komisaře Trabera.
„Tím si právě nejsem, tak jistý.“
„Doktore jakou má šanci komisařka von Landitzová?“ zeptal se Tom šéf chirurga.
„Nevím, její stav je kritický a může se kdykoli zhoršit. Podařilo se nám zastavit vnitřní krvácení, ale jak dlouho vydrží to vám opravdu neřeknu.“ skončil doktor, protože Frankovi se opět udělalo zle.
„Jste v pořádku?“ zeptal se lékař.
„Nic mi není. Jen mám poslední dobou nízký tlak.“ odpověděl Frank.

Karin „požádala“ Annu, aby se otočila a nadzvedla si sako. Anna se jí zeptala z jakého důvodu to vyžaduje.
„Nemám ráda překvapení.“ odpověděla žena.
„Co kdyby jste propustila paní Schäferovou?“ řekla komisařka.
Karin se na ni jen podívala, pak se usmála a zamířila na Andreu. Počkala na Anninu reakci. Když komisařka vytřeštila oči…vystřelila.

„Proboha šéfová!“ vykřikli všichni policisté před operačním sálem.
„Jdeme dovnitř!“ rozhodl Semir a rozrazil lítačky na sál.
Přes průhledné sklo spatřil svou krvácející manželku a šéfovou s rukama nad hlavou.
„Vypadněte, nebo je po ní!“ vykřikla Karin a zamířila na Annu.
Všichni komisaři se na sebe podívali a nedobrovolně se stáhli zpět před sál.
„Do háje!“ rozčiloval se Semir.
„Musíme něco udělat!“ řekl Frank více než nahlas.
„Viděli jste ji? Je s nervama v háji a moc dlouho nevydrží. Pánové musíme něco vymyslet.“ řekl Tom a jeho dřívější optimismus byl už dávno tatam.

Andrea silně krvácela z pravého stehna, ale Karin si jí nevšímala a raději se věnovala Anně. Jediný kdo na tom byl jakž takž „dobře“ byla Susanna, která byla stále pod vlivem anestetik v říši snů. Ale jednoho detailu si nikdo nevšiml. Ručička měřáku stavu kyslíku v lahvi byla skoro na nule.

Ke komisařům přistoupil Mayer s několika svými muži.
„Pane Gerkhane! Zjistili jsme, že se na operační sál můžeme dostat šachtou klimatizace.“
„Ale?“ přerušil mladíka Tom.
Mayer se na něj nechápavě podíval.
„Slyšel jsem ve vaší odpovědi „ale“.“ vysvětlil mu to modrooký komisař.
Policista se nadechl a začal vysvětlovat: „Ty šachty jsou úzké a nízké, dospělí jimi neproleze. Možná tak dítě.“
„Dítě?“ zopakoval Semir.
„No dítě zrovna nejsi, ale velikostí odpovídáš.“ usmál se Tom.
Semir ho probodl pohledem a pak řekl: „Za pokus to stojí.“

Před nemocnicí smykem zastavil červený Opel Speedster a z něj vystoupila vysoká brunetka. Rychlostí blesku doběhla až k operačnímu sálu, kde se srazila s Frankem.
„Franku? Co se děje? Kde je Susanna?“ chrlila žena jednu otázku za druhou.
Semir s Tomem se na sebe nechápavě podívali a Frank, který nevěděl co má říct, tak jen pozdravil.
„Ehm! Ehm! Franku nechceš nás představit?“ řekl Tom.
„Ale jistě. Tohle je Gabriela von Landitz Susannina sestra, moji kolegové Gerkhan a Kranich.“
Gabi se na komisaře usmála a pozdravila. Tom jí potřásl rukou: „Kranich, pro vás Tom.“
Semir jen otočil oči v sloup a podíval se na Franka. Gabriela se zadívala do pomněnkových očí komisaře Kranicha a zapomněla kvůli čemu přišla..
Ticho přerušil až Frank, který začal vysvětlovat odkud se s Gabi znají.
„Spolupracovali jsme spolu na jednom případu…“
„To je pravda. Ale teď mi řekni, kde je moje sestra.“ přerušila žena komisaře.
Frank se jen podíval směrem ke dveřím a ukázal na operační sál…

„Je na sále…jako rukojmí.“ řekl opatrně Tom.
„Rukojmí?“ zopakovala Gabriela.
Komisaři jen přikývli.
„Už máte nějaký plán jak ji dostat ven?“ zeptala se Gabi.
„Chceme se tam pokusit dostat klimatizační šachtou.“ odpověděl jí Semir.
„Pokoušeli jste se vyjednávat?“
„Nezkoušeli jsme to, je dost nervózní.“ řekl Tom.
„Pokusím se s ní navázat kontakt.“
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ pronesl nahlas Tom.
„Jsem psycholožka, takže vím co dělám.“ odpověděla mu Gabi.
„Já se jdu podívat na klimatizaci.“ přerušil ty dva Semir.
„Pane Gerkhane, tady jsou plány šachet.“ přišel ke komisařům Mayer a podal Semirovi papíry.

Karin přecházela od jedné zdi ke druhé a občas se podívala po Anně, která ji stále sledovala.
„Co je?“ křikla Karin na komisařku.
Anna jen zakroutila hlavou.

Komisařům Kranichovi a Traberovi se Gabrielin nápad o vyjednávání přímo na sále nezamlouval a chtěli ženu udržet před operačním sálem co nejdéle. Jenomže Mayer potřeboval mluvit s komisaři o tom co se bude dít, až se Semir dostane na operační sál. Této příležitosti Gabriela využila a nepozorovaně otevřela dveře a prošla krátkou uličkou až na operační sál. Komisaři se otočili.
„Kde je Gabriela?“ zeptal se Tom.
Frank jen bezmocně pokrčil ramena: „Hádej.“

Semir už byl připravený, tak ho několik členů zvláštní jednotky vysadilo do klimatizační šachty. Komisař vlezl dovnitř a hned se udeřil do hlavy. „Au!“
„Stalo se něco?“ ptal se Mayer vysílačkou.
„Nic, jen je to tu menší, než jsem předpokládal.“ odpověděl mu Semir.

Když Karin spatřila přicházet Gabrielu, okamžitě na ni namířila zbraň.
„Stůj! Co tu chceš?“ řekla únoskyni.
Anna byla za rohem a tak mohla jen spekulovat o tom, kdo se na sále objevil, ale hlas ženy jí byl hodně povědomý.
Gabi se podívala na operační stůl, když spatřila svou mladší sestru, začaly se jí do očí drát slzy. „No tak vzmuž se!“ řekla si v duchu a chystala se odpovědět na Karininu otázku.
„Ptala sem se, co tu chceš!“ zopakovala Karin.
„Jdu se zeptat, jestli něco nepotřebujete.“ odpověděla Gabi.
„Když o tom mluvíš. Dala bych si něco k jídlu, ale jestli se o něco pokusíte! Je po ní!“ řekla Karin a zvedla Annu.
Komisařka spatřila Gabrielu. „Vy?“
„Co ty ji znáš?“ křikla Karin a přitiskla Annu blíž k sobě. „Co… co to máš?“ vykřikla žena a hodila Engelhardtovou na zem. Zvednula jí sako a spatřila zbraň.
„Říkala jsem ti, že nemám ráda překvapení!“
„Ne!!“ vykřikla Gabriela, když Karin zamířila na Annu.
Žena však vystřelila, ale na prázdno její zásobník byl prázdný. Sehnula se pro Anninu pistoli a odjistila ji.
„Nedělejte to! Zařídím všechno, co budete chtít, jen vás prosím nestřílejte!“ naléhala Gabriela na značně rozrušenou Karin.

Frank s Tomem nervózně přecházeli po chodbě, když se otevřely dveře ze sálu.
„Jak si to představuješ, vždyť tě klidně mohla zabít!“ spustil Frank, jen co Gabriela vystrčila hlavu.
„Málem zabila Engelhardtovou.“ řekla Gabi.
„Cože?“ vytřeštil své studánkově modré oči Tom.
„Podařilo se mi ji na chvíli uklidnit. Chce něco k jídlu.“ sdělila poslední novinky Gabriela.
„Doufejme, že Semir se tam dostane co nejdřív.“ řekl s mírnými obavami Frank.

Semir byl u třetí odbočky a měl už pořádně omlácenou hlavu.
„Do háje, už jsem tam měl být.“ nadával komisař.
Najednou si všiml, že plánek drží vzhůru nohama.
„Tak to mi ještě scházelo. Mayere! Mám tu problém.“

„Mayere! No tak ozvěte se!“ snažil se Semir spojit s velitelem zásahové jednotky.
Když se mu nedostalo žádné odpovědi, chtěl přeladit na jiný kanál, ale jen co vzal vysílačku do ruky, zjistil, že z ní vytekly baterie.
„Sakra! Do háje, tohle se mi snad jenom zdá.!“ rozčiloval se komisař a zvedl hlavu tak prudce, že se znova udeřil o strop. „Do pr…!“

Gabriela převzala od jednoho člena zásahové jednotky tác s jídlem pro Karin.
„Gabrielo počkej.“ zastavil ji Frank, před dveřmi na sál.
„Co se děje?“
„Potřebujeme získat čas, aby se tam Semir…“
Franka přerušil svým příchodem Mayer: „Pane Trabere.“
Komisař se otočil. „Co je?“
Blonďák se odmlčel.
„Co se tu děje?“ zeptal se Tom.
„To by mě taky zajímalo.“ odpověděl Frank a podíval se na Mayera. „No?“
„…Ztratili jsme…spojení…s vrchním komisařem Gerkhanem.“ řekl opatrně Mayer.
„Cože??“ vyjekli komisaři společně s Gabrielou.
„Slyšeli jsme, jak se udeřil do hlavy a potom už nic. Zkoušeli jsme jiné kanály, ale…“
„Jak můžete ztratit spojení?!“ rozčiloval se Tom.
„Moment. Říkáte, že se udeřil do hlavy?“ řekla Gabriela.
„Ano, ale to s námi komunikoval.“
„Musím na sál, jinak ta ženská ještě někoho zabije.“ řekla Gabi a otevřela dveře.

Anna seděla opřená o zeď a těkala pohledem z Karin na přístroje, na které byla připojena Susanna, a přes Andreu zpět. Najednou se znovu otevřely dveře a v nich stála Gabriela s tácem v ruce.
„Už jsem myslela, že nepřijdeš.“ řekla Karin a zamířila na ni.
„Co kdybys nám zkusila vyjít vstříc a propustila alespoň jedno rukojmí.“ řekla opatrně Gabi.
„Jasně a nechceš taky náhodou, abych zajistila světový mír, že ne?!“ odpověděla Karin.
„Myslím, že je na čase, aby jste propustila jedno z rukojmích, nebo…“
„Nebo?“ usmála se Karin.
„Už nesplníme žádné tvoje požadavky!“ odpověděla pevným hlasem Gabi.
„Nejsi v pozici, abys mohla…“
„Ale jsem!“ přerušila ji Gabriela. „Buď propustíš jedno z rukojmí, nebo odtud odcházím a za chvíli jsou tu lidé ze zásahové jednotky.“
„Chceš si vyskakovat? Jo?!“ křikla Karin.
„Chci!“ odsekla Gabi.
Tohle Karin natolik vytočilo, že odjistila zbraň a namířila na Gabrielu.

Semir se motal ve spleti větracích šachet a snažil se dostat k operačnímu sálu.
„Sakra! Už bych tam měl být!“

„Chceš mě zabít? Tak dělej!“ křičela Gabriela na Karin. „No tak už to zmáčkni, dělej!“
Andrea s Annou se dívaly na rozčílenou Karin a čekaly na to co udělá. Gabriela se dívala do hlavně pistole.
„Víš co? Vem si tu holku a vypadni.“ křikla Karin a ukázala na Andreu.
„Pusť Susannu!“ řekla Andrea.
„Ne, půjdeš ty!“ křikla Karin a odvázala sekretářku.
„Andreo poslechněte ji.“ řekla Anna.
„Šéfová já…“ spustila Andrea, ale vzápětí ji přerušila Gabriela.
„Tak už běžte!“
„Počítám do deseti, jestli nevypadneš, tak už odtud nikdo nevyjde.“ řekla Karin a začala počítat.

„Mayere už se vám podařilo navázat kontakt se Semirem?“ zeptal se Tom.
„Ještě ne, ale děláme na tom.“ odpověděl muž.
„Tome!“ zakřičel Frank na svého kolegu, když se otevřely dveře ze sálu a v nich byla zraněná Andrea.
„Zavolejte doktora!“ křikl komisař na Bonratha s Hertzbergerem, kteří přecházeli po chodbě.
„Andreo, kde je Gabriela?“ zeptal se Frank.
„Zůstala tam, chtěla jsem, aby Karin pustila Susannu…“
„Nic si nevyčítej.“ přerušil Andreu modrooký komisař.
„Kde je Semir?“ zeptala se sekretářka.
„Někde ve větrací šachtě, pokouší se dostat na operační sál.“ odpověděl Frank a předal Andreu doktorovi, kterého přivedl Hotte.
„Musíme něco podniknout.“ řekl Tom směrem k Frankovi.
„Já vím. Ale co? Nemůžeme tam jen tak vtrhnout a začít střílet.“ odpověděl mu komisař.

Karin slupla sendvič s tuňákem a vrhla se na kuřecí salát. Gabriela byla donucena sednout si vedle Engelhardtové a nechat se k ní připoutat.
„Máte nějaký plán?“ zašeptala Anna.
„Řekla jsem, že bude ticho!“ okřikla ji Karin a napíchla na vidličku kousek kuřecího.
„Zkusím s ní ještě promluvit, snad se mi podaří dostat Susannu ven.“
„Řekla jsem ticho!“ okřikla Gabrielu Karin.
„Dobře už jsem zticha.“ odpověděla Gabi.

Semir už toho bloudění v šachtě měl plné zuby a tak se rozhodl hledat jakoukoliv vyústku z tohoto bludiště…

Doktor ošetřil Andree nohu a propustil ji se slovy, že to není nic vážného. Sekretářka šla za Frankem a ostatními, kteří čekali co bude dál.
„Andreo co tady děláš?“ zeptal se Tom, jen co se sekretářka objevila ve dveřích.
„Doktor říkal, že je to jenom škrábnutí.“ odpověděla mu Andrea a posadila se na židli.

Karin nervózně přecházela po sále. Gabriela se dívala na Susannu, když se ozval nepříjemný zvuk a ručička měřáku stavu kyslíku v láhvi byla na nule. Gabi vytřeštila oči:
„Zavolej doktora!“ křikla na Karin.
„To by se ti líbilo!“ Karin se přiblížila k sedícím ženám…
Najednou se ozvala hrozná rána a mřížka od vyústky spadla na podlahu. Karin se otočila a namířila zbraň na otvor ve stropě. Jenomže Anna s Gabrielou jí podrazily nohy a Karin se nedobrovolně odporoučela na zem, toho využil Semir. Seskočil na zem a rychlým pohybem se dostal až ke Karin a dobře mířeným chmatem ji zneškodnil.
„Jste zatčena!“ řekl vrchní komisař.
„Semire, kde jste byl tak dlouho?“ rýpla si šéfová.
„No na třetí křižovatce jsem špatně odbočil, tak jsem se musel vracet.“ zazubil se Semir.
Gabriela mezi tím vyběhla ze sálu: „Rychle doktora!“
Frank a Tom zůstali stát s pusami dokořán.
„To byla…“ koktal Tom.
„Jo…byla.“ odpověděl Frank.
„Semir!“ řekli jednohlasně komisaři.

Lékaři, kteří okamžitě přiběhli na sál, se pustili do operace zraněné Susanny. Semir s šéfovou a Gabrielou vyvedli ven spoutanou Karin a předali ji kolegům ze zvláštní jednotky.
„Semire. Kde jsi byl?“ zeptal se Tom.
„Kde by, kontroloval jsem stav větracích šachet, jestli odpovídají bezpečnostním předpisům.“ usmál se Semir a políbil svou manželku.
Člen zvláštní jednotky, který měl Thalerovou odvést pryč, se otočil po sličné zdravotní sestře. Toho okamžitě využila Karin. Vzala mu služební zbraň a namířila na komisaře stojící před sálem.
„Ani hnout!“
Frank, který si musel odskočit otevřel dveře na chodbu, která vedla k operačnímu sálu, a díval se na Karininy záda. „Proboha.“ problesklo mu hlavou. Komisař se dlouho nerozmýšlel a pomalu se začal přibližovat k ženě, ohrožující jeho kolegy.
Jakmile Gabriela spatřila Franka začala na Karin mluvit: „No tak nedělejte si to ještě těžší, myslete na vaše dítě.“
Frank zezadu chytil Karininy ruce a začal se s ní přetahovat o zbraň…Najednou vyšel výstřel!
„ANDREO!!!“ zakřičel Semir, když se jeho žena sesunula k zemi.
Frank nadále bojoval se zuřící ženou, té se podařilo komisaři dupnout na nohu a vymanit se z jeho sevření. Ale moc daleko se nedostala, protože se po ní vrhl Tom. Žena začala kousat a škrábat a Tom měl co dělat, aby si před jejími pěstěnými nehty uchránil svůj obličej. „Už toho mám dost!“ křikl Frank a přispěchal Tomovi na pomoc. Komisař však byl se ženou hotov dřív, než se Frank k něčemu odhodlal. Stačila mu jedna dobře mířená rána pěstí.

„Andreo prober se. No tak miláčku.“ klečel Semir u hlavy své manželky.
Na místo se hned seběhlo několik lékařů: „Nosítka a připravte sál! Rychle!“ křikl chirurg.

Semir se snažil potlačit slzy, ale moc se mu to nedařilo, měl o svou ženu opravdu velký strach. Frank seděl na židli a zíral na savem ošetřenou podlahu.
„Jestli umře tak…! přistoupil k němu Semir.
„Frank se na mu nedokázal podívat do očí.
„Semire uklidni se. Bude v pořádku.“ vstal ze židle Tom a vzal svého kolegáčka za rameno.

……..O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI…..
Ze sálu, kde operační tým operoval Susannu, vyšel doktor Ulrich. Frank se rychle postavil:
„Tak co?“
„Paní von Landitz utrpěla vážná zranění. Má několik zlomených žeber, protrženou levou plíci, zlomenou ruku a silný otřes mozku. Ale není v ohrožení života.“ uklidnil doktor přítomné policisty.
„Díky bohu.“ ulevila si Anna a usmála se na Gabrielu, ta úsměv opětovala. Jenom Semir byl skleslý a čekal na příchod šéf chirurga druhého týmu.

……..PO DALŠÍ HODINĚ…
Semir už nevěděl co má nervozitou dělat, jestli sedět, stát, chodit sem a tam nebo jít něco rozbít. Tom ho bezmocně sledoval a rád by mu nějak pomohl, jenomže nevěděl jak.
Trvalo ještě několik minut, než se dveře sálu otevřely a z nich vyšel doktor Neumann.
„Jak je mojí ženě?“ položil Semir otázku dřív, než se lékař stačil nadechnout.
„Kulka zasáhla třetí a čtvrtý bederní obratel a zůstala tam zaklíněná. Při tom došlo k odštípnutí několika drobných úlomků kosti a jeden z nich byl blízko míchy podařilo se nám ho úspěšně odstranit, ale nevíme jestli ji náhodou nepoškodil.“
„Co to znamená?“ zeptal se Tom.
Lékař se na chvíli odmlčel… „Je mi líto, ale paní Schäferová už možná nikdy nebude chodit.“
„Ne řekněte, že je to lež.“ křičel Semir.
„Je mi to opravdu líto. Dělali jsme co bylo v našich silách, ale je tu ještě malá naděje na úplné uzdravení.“ řekl doktor a odešel.
Rozzuřený Semir se slzami v očích skočil po Frankovi, povalil ho na zem a začal do něj bušit pěstmi. „Kdybys ses do toho…nemontoval a neskočil po Thalerový… tohle by se nikdy nestalo a Andrea…“
„Semire! Nech ho!“ popadl svého kolegu Tom. „Udělal bys to samý.“ Semir se Tomovi vzpíral, ale nakonec modrooký komisař „vyhrál“.
Frank se zvedl ze země a podíval se na Semira: „…Nemohl jsem tušit,…že vystřelí…nikdo z nás to nemohl vědět. Semire…mrzí mě to.“ řekl Frank se slzami v očích.
„Mrzí? Tak tebe to mrzí, ale že Andrea už možná nikdy nebude chodit?!“ spustil Semir.
„Trabere běžte pryč.“ řekla Anna, aby zamezila dalšímu útoku ze Semirovi strany.
Frank se ještě jednou podíval do uslzených očí svého kolegy a odešel.

Frank se ještě před svým odchodem z nemocnice zastavil na pokoji své partnerky. Chvíli pozoroval svou spící kolegyni a v hlavě si promítal události dnešního dne.

Semir seděl u postele své ženy se svěšenou hlavou a držel ji za ruku. Tom, který stál se šéfovou za sklem, se na něj jen bezmocně díval.
„Šéfová…musíme něco udělat.“ řekl komisař.
„Řeknu Semirovi, ať si vezme na pár dní dovolenou, stejně teď není schopný služby.“ odpověděla Anna.
„Asi máte pravdu.“ souhlasil Tom a opět upřel zrak na svého kolegu.

Druhý den ráno se Andrea probudila a první co spatřila byl Semirův obličej.
„Ahoj miláčku.“ usmála se na svého manžela.
„Andreo!“ řekl rozespale Semir. „Jak je ti?“
„Semire…já necítím nohy.“ řekla s vyděšeným výrazem v obličeji Andrea.

V tu samou dobu co seděl Semir u své ženy, se Frank rozhodl navštívit svou kolegyni.
Susanna ležela na bílé posteli připojená na přístroje a kapačku. Když komisařka otevřela oči a spatřila Franka, její tvář se rozzářila.
„Ahoj. Jak ti je?“ pozdravil Frank.
„Jo ujde to. Co se děje, jsi nějakej divnej.“
„Nemůžu ti to říct, doktor říkal, že bys měla být v klidu…“
„Franku co se děje?“ naléhala komisařka.
„Thalerová postřelila Andreu…“
„Co?“ vyjekla Susanna a pokusila se posadit.
„Zůstaň ležet!“ vrátil svou kolegyni do vodorovné polohy Frank.
„Jak je Andree?“
„Už asi nikdy nebude chodit.“ seznámil Susannu s krutou realitou komisař.
„Proboha… a co Semir, jak je mu?“
„To nevím, ale jakmile se to dozvěděl chtěl mě zabít. No a od té doby jsem s ním nemluvil.“
„Tebe a proč?“
„Protože…víš co? Řeknu ti to od začátku. Potom co se Semirovi na operačním sále podařilo s pomocí Gabriely a šéfový, zneškodnit Thalerovou, jsme ji předali kolegům ze zvláštní jednotky. Kolega, který ji odváděl se otočil, ona využila situaci a sebrala mu bouchačku a začala všechny ohrožovat….“
„Ale pořád mi tam nezapadáš ty? přerušila Franka Susanna.
„Nech mě mluvit…já jsem se vracel už nevím odkud, když jsem ji uviděl, jak míří na šéfovou, tak jsem po ní skočil a začali jsme se prát o zbraň, najednou vyšel výstřel a Andrea zůstala ležet na zemi…“ dopověděl Frank.

Doktor prohlédl Andreu a pozval Semira do své kanceláře.
„Je to vážný?“ zeptal se komisař.
Lékař rozsvítil prohlížeč rentgenových snímků a připevnil na něj Andrein rentgen.
„Nebudu vám lhát, nevím. Je tam otok, tady, vidíte? Až splaskne dozvíme se víc.“ odpověděl doktor. Semir se na něj jen koukal.

Frank se chtěl ještě před odchodem z nemocnice, zastavit u Andrey. ale když došel k jejímu pokoji, neodvážil se zaklepat. Komisař stále slyšel slova, která mu řekl Semir. „Je to tvoje vina!“

Na stanici si všichni dělali starosti o své zraněné kolegyně (tedy kolegyni a sekretářku) do té chvíle, než se na stanici objevila Anna a všem „podala hlášení“ o zdravotním stavu zraněných žen.
„Dobrý den vážení, myslím, že vás všechny zajímá zdravotní stav vrchní komisařky von Landitzové a paní Schäferová. „Susanna je v pořádku, komunikuje a všechny vás pozdravuje. Ale Andrein stav je vážný…Dnes ráno mi volal Semir..paní Schäferové tlačí na míchu otok. Lékaři nevědí jestli je její ochrnutí dočasné, nebo trvalé, proto musíme všichni doufat v to, že až otok splaskne bude zase Andrea chodit.“ řekla Anna a podívala se všem kolegům do očí. „No a teď, všichni do práce!“ zavelela komisařka.
Hotte a Bonrath pozorovali Andreino opuštěné místo.
„Snad bude v pořádku.“ řekl Hotte.
„Taky doufám. A teď pojď musíme na dálnici.“ řekl Dieter.

Frank byl na cestě na služebnu, když mu začal zvonit mobil.
„Traber.“
„Tady Petra Kellerová jsem nová producentka seriálu Krajta 6 a mám tady pro vás kazetu.“ řekla žena.
„Dobře za chvíli jsem u vás. Počkejte, co je to za kazetu?“
„Nějaké nesestříhané záběry s vámi a vaší kolegyní.“ odpověděla Kellerová.
„Děkuji, zatím nashledanou.“ rozloučil se komisař.

„And…sakra!“ řekla Anna, když vyšla ze své kanceláře, chtěla totiž, aby za ní poslala Franka, až dorazí. Jenomže Andy tady nebyla a tak si musela vrchní komisařka Engelhardtová poradit jinak, zastavila zrovna procházejícího uniformovaného policistu.
„Gregore až přijede Traber pošlete ho za mnou.“
Strážník jen přikývl a pokračoval v práci.

Za Susannou se v nemocnici zastavila Gabriela s rodiči. Poté co komisařka spatřila svého rozzuřeného otce, pochopila, že nejde o běžnou návštěvu u nemocného.
„Ahoj, co tady všichni děláte?“ řekla Susanna s úsměvem.
„Ahoj holčičko.“ pozdravila paní von Landitzová, vyšší blondýnka v tmavém kostýmku doplněném elegantními šperky.
„Co jsi zase prováděla? Vypadáš jako by tě srazil náklaďák.“ usmála se Gabriela.
„Tak dost!“ ozval se konečně pan von Landitz , starý pán s prořídlými vlasy v černém obleku. „Říkal jsem ti, že tahle práce pro tebe není. Vždyť tě skoro zabili!“ zvýšil hlas starý pán.
„A já jsem ti říkala, že je to jenom moje věc a to už před devíti lety, když jsem šla na akademii.“ odpověděla Susanna docela klidným tónem.
„Kde je tvůj roztomilý partner?“ vložila se do debaty Gabi, aby sklidnila atmosféru, ale svojí poznámkou jen přilila olej do ohně.
„Kde byl tvůj takzvaný partner, když tě unesli? Kde?“ zuřil pan von Landitz.
„Frank za to nemůže!“ křikla Susanna a chytla se za břicho.
„Jsi v pořádku, holčičko?“ zeptala se starostlivě paní von Landitzová.
„To je dobrý a neříkej mi holčičko! Už nejsem malá!“
„Takhle s matkou mluvit nebudeš!“ okřikl Susannu otec.
Susanna zkřivila obličej bolestí: „Tohle nemá cenu vypadněte! Všichni!“
„Je ti dobře?“ zeptala se opatrně Gabriela.
„Nic mi není! A už vypadněte!“ křikla na sestru komisařka.
„Do háje!“ řekla Susanna, když se zabouchly dveře.

Frank přijel do ateliérů, sháněl se po paní Kellerové. Když ji konečně našel, nevěřil vlastním očím. Vysoká rudovláska s dlouhýma nohama byla jeho bývalá spolužačka ze střední školy.
„Petro?“
„Franku! Ty bláho, jak je to dlouho, co jsme se viděli naposled?“ pozdravila žena a skočila komisaři kolem krku.
„Jo od posledního srazu třídy a to už je dobrých pět let.“ usmál se Frank.
„Pojď zvu tě na kafe.“ opětovala úsměv producentka.
Frank jen přikývl a následoval ji do její kanceláře.

Když Tom dorazil do nemocnice, srazil se na chodbě s Gabrielou, která byla vyprovodit rodiče a vracela se za Susannou.
„Dobrý den pane vrchní komisaři.“ pozdravila Gabi s úsměvem.
„Dobrý den. Jak se daří Susanně?“ zeptal se Tom.
„No už nás všechny stačila seřvat a vyhodit.“ usmála se Gabi.
„Tak to už jí je líp.“ řekl komisař.
„Nezajdeme na kávu?“ navrhla Gabriela.
„No myslel jsem, že se stavím u Andrey a taky se mrknu na Susannu.“
„Ty vám nikam neutečou.“ snažila se Gabi.
Tom chvíli váhal s odpovědí.
„Asi máte pravdu, ale zvu vás.“ řekl modrooký komisař.

Frank s Petrou seděli v kanceláři a vzpomínali na školní léta. Když si komisař vzpomněl, proč sem vlastně přijel.
„Co je to za kazetu, kvůli který jsem sem přijel?“
„Vidíš na to bych málem zapomněla. Jsou to nesestříhaný scény z vašeho natáčení, je tam všechno co se s vámi natočilo…“
„I to co se nepovedlo a sjíždělo se víckrát?“ přerušil Petru Frank.
„Prostě všechno, jak povedený, tak nepovedený.“ Petra se usmála. „Musím ti říct, že jste byli dobří. Takže kdyby vás to u dálniční přestalo bavit, tady máte místo jistý.“ jen co domluvila podala Frankovi kazetu a vyprovodila ho z kanceláře.

Gabriela a Tom seděli v nemocniční kantýně, když je spatřil procházející Semir, šel k nim.
„Dobrý den.“ pozdravil malý policista.
„Čau parťáku.“ pozdravil Tom.
„Dobrý den.“ odpověděla na pozdrav Gabi.
„Co tady děláš?“ zeptal se Tom.
„Promiň, ale jestli si nevzpomínáš, v týhle nemocnici leží moje žena!“ odpověděl Semir.
„Tohle vím a proto jsem myslel, že budeš u ní.“
„Byl jsem tam a taky jsem mluvil s doktorem.“
„Co ti řekl?“ zeptal se opatrně Tom.
„Andree tlačí na míchu otok, proto necítí nohy, ale doktor mi nemůže říct, jestli bude ještě někdy chodit.“
„Neposadíte se?“ zeptala se Gabriela.
„Ne děkuji. Jdu zase k Andree.“ odpověděl Semir a odešel.
„Pozdravuj ji a vyřiď jí, že se za chvíli zastavím.“ stačil říct Tom, než jeho kolega zmizel za rohem.

Hotte a Dieter jeli ve svém Porsche po dálnici a chystali se zastavit u motorestu. Najednou se kolem nich prohnala červená Alfa Romeo 147. Hotte se chopil vysílačky:
„Kobra devatenáct volá centrálu, potřebujeme posily na A47 ve směru Hürth.“
„Je mi líto Kobro devatenáct, ale všechny vozy jsou u dopravní nehody na A4…“
„Tady Kobra dvanáct.“ přerušil Frank muže u vysílačky. „Hotte jsem kousek od vás.“
„Dobře Franku, ale hoď sebou. Kobra devatenáct konec.“

Komisař Traber hnal svůj tmavě modrý Mercedes, co to šlo. Díky zapnutému majáčku se mu ostatní vozidla klidila z cesty. Jenže Frankův spěch byl zbytečný, Bonrathovi se podařilo Alfu zastavit a přitom zablokovat dálnici v obou směrech. Když Frank zastavil a vystoupil, neudržel se a musel se začít smát, protože proti takovéhle spoušti byly jeho a Susanniny bouračky slabé odvary.
„Skvělý Bonrathe.“ chválil svého kolegu Hotte. „Nejenže jsi zlikvidoval naše Porsche, ty jsi k tomu musel přidat nejmíň dvacet osobáků, tři náklaďáky naložený marmeládou. Ale to ti zřejmě nestačilo, tak se nám sem ještě přiřítil ten chlápek plně naloženej prasatama, aby ti udělal radost. Nechceš mi říct, kdo je teď má nahánět?“ zuřil Hotte.
Frank k němu přistoupil: „Ale ber to z tý lepší stránky. Toho piráta jste chytili.“ řekl komisař a začal se smát na novo.
Ten smích mu, ale moc dlouho nevydržel, protože do jeho Mercedesu to zezadu napral muž, který přehlídl spoušť před sebou. Jeho žluté Lamborghini se vzneslo jako letadlo a letělo vstříc svému osudu- přistát na hromadě šrotu, přitom vylekat několik pobíhajících prasat, poté udělat několik přemetů a skončit na střeše.
„To bylo moje auto.“ vytřeštil oči Frank.
Hotte a Bonrath se začali smát. Komisař Traber je sjel pohledem s krycím názvem Zuřící šéfová a odešel k jednomu ze zelenobílých vozů, které zrovna dorazily od nehody na A4.
„Co jsi tu zase prováděl?“ zeptal se uniformovaný strážník Franka.
„Já nic, tohle co vidíš je práce Bonratha a Hertzbergera.“ odpověděl komisař.
„Jak to že je tvoje auto mezi těma nepojízdnýma?“
„Tak za to může to žlutý Lamborghini.“ řekl komisař a ukázal na pomačkaný žlutý plech.

Hotte s Bonrathem chtěli nahnat vyděšené pašíky do jednoho pruhu, ale jedeno z prasat se rozhodlo, poslat policistu při těle k zemi. Jakmile Bonrath uviděl jak se jeho partner válí na zemi, vyprskl smíchy, ale prasečí Zorro se chystal pomstít i jemu. Než se kdo nadál, Bonrath si ustlal vedle svého kolegy. Hotte spustil salvu smíchu a Bonrath se jen zamračil. „Moc vtipný, Hotte.“

Když Frank dorazil na stanici, uvědomil si, že ve svém zdemolovaném autě zapomněl kazetu od Petry. Zavolal tedy Hartmuttovi, aby mu ji po někom poslal, jenže ouha Hartmuttovi lidé byli u dopravních nehod na dálnicích A47 a A4 a že on nemá čas, protože musí ověřit něco pro Schrankmannovou. KOmisař byl nakonec osvícen a napadlo ho, že by si pro kazetu mohl zajet sám.
„Vidíš jaká jsi hlavička.“ pochválil ho Hartmutt a zavěsil.
„Jo hlavička, ale kde teď vezmu auto?“ řekl si v duchu komisař.

Frank se chystal opustit stanici, ale byl zastaven strážmistrem Gregorem.
„Pane Trabere, máte jít hned k šéfový.“
„Hned?“ zeptal se frank a tušil průšvih.
„Říkala, že až přijdete, máte k ní hned jít.“ Gregor slovo „hned“ hodně zdůraznil.
Vrchní komisař si dodal odvahy a šel do kanceláře své nejmilejší šéfové. Zaklepal a vstoupil.
„Chtěla jste se mnou mluvit?“ zeptal se opatrně Frank.
„Ano posaďte se.“ odpověděla Anna.
„Jestli jde o to nepojízdný služební auto, tak za to opravdu tentokrát nemůžu. To Lamborghini se tam objevilo, jako blesk z čistýho nebe.“ obhajoval se Frank.
„Trabere o tom autě už vím.“ Anna nasadila káravý pohled. „…ale protože za to nejspíš tentokrát nemůžete přimhouřím oči, pro tentokrát.“
Frankovi se očividně ulevilo.
„Chtěla jsem s vámi mluvit o něčem jiném. Jde o Karin Thalerovou…ráno ji našli mrtvou. Oběsila se ve své cele.“

Tom s Gabrielou se šli podívat na Susannu, jenže když přišli k jejímu pokoji a otevřeli dveře, spatřili prázdnou postel a vypnuté přístroje.
„Jakže jste to říkala? Nikam neuteče?“ usmál se Tom.
„Hledáte někoho?“ ozval se za nimi ženský hlas.
„Ano. Před chvílí jsem tu mluvila se svou sestrou, vrchní komisařkou von Landitzovou.“ odpověděla Gabriela.
„Je mi líto, ale u paní von Landitzové se objevily nečekané komplikace. Zrovna ji operují.“
„Proboha co se stalo?“ zeptal se Tom.
„Vypadá to, že ji něco pořádně rozčílilo.“ odpověděla sestra a šla odnést povlečení do prádelny.
Gabriela se zděšeně podívala na Toma.
„Co se děje?“ zeptal se komisař.
„Susanna se pohádala s otcem.“ odpověděla Gabi.
„Neměli bychom zavolat Frankovi?“ otázal se modrooký komisař.
„Počkáme, až jek dopadne operace. Nebudeme ho zbytečně strašit.“
„Ale co když je to vážné?“ namítl Tom.
Gabriela se mu jen podívala do očí…

Andrea ležela v posteli a brečela, když se otevřely dveře a v nich stál Semir, rychle osušila slzy a „nasadila“ úsměv.
„Děje se něco?“ zeptal se starostlivě Semir.
„Ne nic. Co ti říkal doktor?“
„Na míchu ti tlačí otok, proto nemůžeš hýbat nohama, až splaskne dozvíme se víc.“ odpověděl jí manžel a políbil ji na čelo….

Pokračování povídka Volavka

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
K.Thaler


Založen: 16. 12. 2007
Příspěvky: 231
Bydliště: Břeclav
Odpovědět s citátem
hele,nechci nic říkat,ale:Karin Thalerová,to byla lékařka v medicopteru117,Contini,to byl zdravotník v medicopteru117,neni to už podezřelý???!!! Exclamation
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
cobra12


Založen: 12. 11. 2007
Příspěvky: 191
Bydliště: Roudnice nad labem
Odpovědět s citátem
K.Thaler napsal:
hele,nechci nic říkat,ale:Karin Thalerová,to byla lékařka v medicopteru117,Contini,to byl zdravotník v medicopteru117,neni to už podezřelý???!!! Exclamation


Jména byla vybrána úmyslně, protože se mi nechtěla vymýšlet nová Embarassed Twisted Evil Jsem prostě lenoch...

_________________
madam záhadná

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Barus


Založen: 13. 09. 2014
Příspěvky: 9
Odpovědět s citátem
Schröderovi tajné přísady... fakt super hláška... jinak se mi to celkově moc líbí Smile

_________________
Šéfová: Až ho uvidíte, hlaste se. A žádný kaskadérský akce, nejsme na divokým západě!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránky
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
H - je tajná přísada??
Mě něco napadá... mě něco napadá... Laughing

_________________
Andreamil z DF. Zde na PF jsem autorem, zde také čtu a komentuji.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ale... pokud to samé co i mě Pietro.. tak se mi to už teď hnusí Very Happy

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
7. Jak se točí seriál
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma