AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Líbilo se toto dílko?
ANO
100%
 100%  [ 2 ]
NE
0%
 0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2

PLK 1. - Nová posila a … nový vztah?!?
Pietro


Založen: 13. 08. 2014
Příspěvky: 258
Odpovědět s citátem
PLK - Pietrův Literární Koutek Very Happy

Předem podotýkám, že tohle píšu poprvé, a spisovatelské střevo také nemám, Stephen King ze mě asi nebude. Ale tak za pokus to stojí. Bude-li se to líbit, fajn, možná za pár let (nebo další den) dodám něco dalšího, nebude-li, fajn -> psáno poprvé a naposledy. To jen tak kapku na úvod. Jakýkoli ohlas rovnou pod to jako komentář.

Pojal jsem to kapku netradičně. Do povídání jsem zapojil svou maličkost jako novou posilu týmu DT. A postava, která mi má být podobná dostala i nějaké mé skutečné vlastnosti, čili to má neznatelný punc autenticity (nebo jak se tomu říká). A nebyl bych to já, kdybych neměl skoro hlavní roli, že…

V jaké době se to děje: ve staré dobré době K11 s poskrovným užitím střípků z různých dílů (takový mišmaš). Zároveň jsem svou premiéru trošku nabrousil. Ale fakt jen neznatelně. Nejsem čuně. *úsměv doširoka*

Pár údajů:
Hrají: Pietro Zoolander (fiktivní postava založena na mých vlastnostech a zájmech (některých), Andrea, Semir, Anna Engelhardt, Tom, Dieter, Hotte
Vytvořeno: 13. 8. 2014 v pozdních nočních hodinách, druhý den doupravené.
Délka: asi 1590 - 1600 slov. Čili nic moc extra dlouhé.

Let‘s GO!


Nová posila a …. nový vztah?!?

(Neue Ergänzung und... neue Beziehung?!?)

Byl takový normální německý všední den.
Na služebně se nic moc nedělo - v době prázdninové (alespoň pro německou drobotinu) se moc nekalých zločinů neděje - a všichni na služebně tyhle dny pojímají jako „papírové“ , v řeči kancelářské = nudné.
Semir a Tom byli kdesi na dálnici, Hotte netrpělivě hypnotizoval hodiny, až odbijí 12:00 - čas oběda a Dieter se chystal na účast v německé obdobě Milionáře, která jej čekala za týden.
Andrea usilovně pulírovala svůj nový počítač, resp. jeho monitor, který stanice dostala za odměnu při dopadení obřího gangu pašeráků drog.
O další chvilku později se začalo rozléhat služebnou jakési klepání - žádná návštěva to nebyla, to jen Hotte vyklepával z klávesnice drobky ze snídaně…

Šéfová Anna Engelhardt byla (ostatně jako vždy) zahrabána do stohů papírů, když najednou jí zazvonil telefon.
Z druhé strany se ozval její nejvyšší nadřízený - policejní prezident, který jí nenuceně sdělil, že se mají připravit na novou posilu, která by měla na stanici dorazit během týdne.
Šéfová se mu sice snažila vysvětlit, že tohle není zapotřebí, že lidí má dost, ale na to prezident nechtěl ani slyšet: „Dostanete nového člověka a hotovo! Hezký den!“ a položil telefon.
Anna se zamračila a zabručela: „A milostpán je zas přijemný jak osina v…., no nic… Nevím, co mu zas udělali…“

Semir a Tom se zrovna vrátili z dálnice, Anna toho bleskurychle využila a všechny komplet svolala do kanclu.
Hotte sice opáčil, že nestihne oběd, ale okamžitě snahu vzdal a odebral se za ostatními.
„Co se děje?“, ozval se zvědavě Tom.
Anna mu opáčila: „Celkem nic, jen dostaneme nového člověka do týmu, nu.“.
„Fajn, nový materiál!“, odvětil Tom. „Konečně nějaký oživení v téhle nevalné době….“.


Andrea se ovšem k Semirově (zatím) drobné nelibosti vyptávala více: „Víte o něm už něco?“.
Anna jen suše: „Celkem nic, jméno české nemá, ale pochází z Čech, ale umí německy, je mu asi 23-24, má u jména titul a má už nějakou praxi u BKA“….
Andrea se uculila a zamyslela….

Týden uplynul jak voda a den příchodu posily se přiblížil.
Semir div samou nudou neusínal na stole, ale pořád byl odolnější než Tom, který dávno zařezával.
Všichni najednou zaslechli zvuk motoru.
Semir najednou obživl: „Dle zvuku soudím, že to je bavorák, asi 318, trochu tuněný, zadní křídlo, trochu zatmavený skla, ale není řidiče. Barvu tipuju na černou“.
„Ty poznáš dle zvuku i barvu?!?“, podivil se Tom.
Semir na to: „Ne, jen to tipuju“.
Tom se koukl z okna: „Ale výjimečně ses trefil…!“.

Přesně 13. srpna ve 14:22:41 minut SEČ nový člen vstoupil do dveří.
Všichni se sešli právě u dveří, aby nového uvítali.

Nováček se upravil po vystoupení z vozu a představil se: „Jsem Pietro Zoolander, a mám zde ode dneška pracovat. Jsem rád, že jsem právě zde a je mi potěšením. Snad nezklamu vaše představy.“
„Zajímavé jméno“, dostal ze sebe Tom.
„Jo, je, je netradiční, ale je to tak - jen na vysvětlenou, Pietro je italská verze mého pravého jména a Zoolandera mám z toho důvodu, že občas jsem dle svých přátel stejný cvok, jako Stiller v tom filmu. Ale určitě nejsem takový metrouš!“ odvětil Pietro.

Tom pokračoval: „Takže máš jiné jméno?“
Pietro odpověděl: "Jo, mám, ale užívám prakticky výhradně toto. Ani už nevím proč.“.
Slova se ujala Anna: „Pane Zoolander, jdete právě vhod. Tom má na měsíc dovolenou, tak budete pracovat se Semirem, a ten vám jistě rád pomůže se zapracováním.“. Tom se skutečně druhý den sbalil a zmizel.
Pietro si mezitím potřásl rukou se všemi spolukolegy a kolegyněmi a poté se odebral do kanceláře za Semirem.
„Čoveče, já nečekal takové uvítání“, překvapeně vyjevil Pietro.
Semir mu odpověděl. „To je normální, my jsme rádi za každou novou tvář, vážně se nemusíš obávat“.
Semir hned poté Pietrovi velmi podrobně vysvětlil, kdo, co a jak dělá.
Nezapomněl opomenout, že mezi ním a Andreou to kapku jiskří.
A jakmile to vysvětlil, dodal dotaz: „Máš nějakou přítelkyni?“.
Pietro odvětil poněkud zdrženlivě: „Ne, měl jsem, ale teď je pauza, čili nemám, však se na mě podívej, nemám zrovna top figuru!“.
Semir se jen usmál: „Postava není všecko. A teď jdem něco dělat... .“

První týdny se nesly ve znamení hodně práce - prázdniny končily a živle se probouzely.
A aby toho nebylo málo - Tom poslal Anně mail s tím, že hned po dovolené se má hlásit v Langbräuharzelnu (pro znalé je to ten zapadákov, kam měli šoupnout Dietera - pozn. autor) a že neví, kdy se vrátí.
Asi tak po měsíci (to už se měl Tom vracet z dovolené) se všechno začalo rozjíždět:

Semir musel odjet za Schröderem, který zas vyvedl nějakou botu.
Nu, botu - nahánělo ho po dálnici asi šest motorek se slušně ozbrojenými řidiči.
Pietro měl jet s ním, ale nakonec Anna vyslala jen Semira.
Pietro nerušeně seděl v kanceláři, poslouchal rádio a probíral si záznamy z posledního týdne z technického, jelikož se mu nepozdávaly určité údaje u pašovaných (a tím pádem zabavených) součástek k ojetinám, které se do SRN dovážely po megatunách.
Byl sám asi čtvrthodinky, když za ním do kanceláře dorazila Andrea s dalšími papíry.
Položila je na stůl a usmála se: „Nechceš se u mě dnes večer stavit na večeři?“
Pietro překvapeně odpověděl: „Nu, víš, rád, ale, no… Známe se jen chvilku, navíc jsme kolegové a ještě navíc..., nu, však víš, Semir…“.
Andrea na Pietra mrkla a odpověděla: „Já v tomhle problémy nevidím - večer v 8 tě budu čekat“.
A dala Pietrovi cedulku se svou adresou na stůl.
Pietro, ještě než odešla, stihl dotaz: „Co na mně vidíš? - jsem min. o deset let mladší, nejsem bůhvíjak štíhlej, mimo jiné - o to víc mě překvapuje, že jsem prošel kdysi testy - a sám si nepřipadám bůhvíjak přitažlivě?“.
Andrea už jen ve dveřích odvětila: „Nejde o venek, jde o vnitřek. A já nesoudím knížku dle obalu, ale dle obsahu. A navíc mám pocit, že to bude dobré čtení.“.

Semir se po návratu optal Pietra, jestli něco večer nemá.
„Něco jo, s kamarády z Čech“, odvětil Pietro.
Semir trochu zklamaně: „To je škoda, doufal jsem, že tvůj vstup řádně prolijeme!“.
Pietro ho obratem potěšil: „Dnes to sice nejde, ale zítra, proč ne… ?!“


Práce skončila a všichni se rozjeli k domovům.
Ne tak Pietro.
S vizitkou od Andrey se blížil k domu slečny Schäferové.
Zazvonil a Andrea mu - oděna v slušných červeno-černých šatech přišla otevřít.
„Já myslela, že nedojedeš. Je docela umění to tu najít.“
Oba usedli k večeři.
Pietro při pohledu na stůl mlčky usoudil, že Andrea bude velmi schopný kuchař.
Zbývalo jen ochutnat.
Pietro tedy (několikrát pobízen) ochutnal.
Jelikož se nesložil - to bylo pro Andreu znamení, že uvařila velmi dobře.
Konverzace se nesla v rozličném duchu - probíralo se všecko - práce, zájmy a i na soukromí došlo, ale tam skončili oba velmi rychle…

Jelikož Pietro nebyl vínový, ani prakticky jinak alkoholový, (snad jen občas si dopřál jedno pivo v hospodě), dopil svůj pomerančový džus ze zásady neředěný a chystal se odejít.
Andrea vcukuletu sklidila ze stolu a (možná k Pietrově nelibosti, nebo k Andreině libosti, kdo ví?) ještě stihla Pietra u dveří.
Andrea jen dodala: „Příští neděli tě opět čekám!“.
Pietro nasucho polkl a přikývl.

Po týdnu se skutečně vše opakovalo, snad jen jídlo a Andrey šaty byly jinší.
Po večeři se usadili mimoděk k televizi, kde běžel Dieterův Milionář.
Dieter se daleko nedostal - vyřadila ho otázka o barvách na určité značce.
Pietro se po pořadu opět sunul neslyšně ke dveřím, ale Andrea ho opět stihla.
„Snad nechceš už jít?“, zeptala se.
Pietro se zmohl jen na toto: „Víš, Andreo, já bych strašně nerad si něco začal s kolegyní - jsi hezká a inteligentní (pro Woxys - ano - tady ano) a navíc nechci ublížit Semirovi, zvlášť, když se tak dobře doplňujeme a sedli jsme si.“.
Andrea na to: „Ale on to vědět nemusí…“.
Pietro se odvrátil od dveří a celkem nenuceně s Andreou došel do kuchyně.
„Co tady?“, udiveně se optal Pietro.
Andrea se k Pietrovi přiblížila snad asi nejblíže, jak mohla (a sama chtěla) a políbila ho.
Otočili se směrem k lince, Andrea se o ní zapřela, aby jí mohl Pietro sundat z ramen šaty.
„Budeš mi je muset sundat opatrně, nerada bych je měla zmačkaný - blbě se žehlí!“, opáčila Andrea.
A jala se svlékat svůj protějšek, Pietro jí od toho ale odrazoval: “Hele, vážně to není nic extra…“.
Andrea se usmála a odpověděla: „Ohledně tohoto jsem ti názor řekla onehdy v kanceláři…“

K Pietrově štěstí šaty šly dolů snadno.
Pietro při pohledu na Andreu v černém spodním prádle ztratil prakticky veškerou schopnost mluvení.
Nebylo to ani třeba.
Oba se přesunuli do obýváku, kde Pietro mimo jiné zjistil, co vše Andrea dovede, kde jeho ruce zjistily přesné míry Andreyina těla, ale mimo jiné taky tam, kde bylo dílo nakonec dokonáno.

Ráno bylo trochu krušné.
Pietro se probral první.
(U)spokojená Andrea ještě spala.
Pietro si nebyl schopen na nic vzpomenout.
Vzpomínky mu vrátily rychle - když sundával černou podprsenku hozenou na lampě vedle televize…

Andrea se probudila po chvilce.
Posbírala veškeré oblečení a jen prohodila: „No, ty bláho! To bylo něco skvělého. A doufám, že jsme to včera nějak nepřepískli, já tu mám hrozně slabé zdi…“
Pietro jen odsekl: „Mám podobný pocit. A jak chceš pak na služebně vysvětlit, že jedem takhle po sobě?“.
Andrea opáčila: „Mno… Já už na něco přijdu.“
Pietro se sbalil a ještě ve dveřích byl odměněn polibkem.
Nasedl do vozu a vyrazil ku služebně….

Andrea dorazila asi po půlhodince.
Nikdo nepojal ani podezření.
Každopádně bylo (alespoň mezi nimi) jasné, že vznikl vztah, který není (a asi nebude) pouze pracovní….
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 244
Odpovědět s citátem
Pěkná povídka- ale škoda že je to hlavně o soukromém životě. Dietra v milionáři bych chtěl vidět. Laughing

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
PLK 1. - Nová posila a … nový vztah?!?
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma