AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma

Ohodnoťte, prosím, mou povídku jako ve škole...
1 :-))
66%
 66%  [ 4 ]
2 :-)
0%
 0%  [ 0 ]
3 :-l
0%
 0%  [ 0 ]
4 :-(
0%
 0%  [ 0 ]
5 :-((
0%
 0%  [ 0 ]
0 ---
33%
 33%  [ 2 ]
Celkem hlasů : 6

Technická, pane inženýre!
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Ahojky,

povídka je věnovaná Všelce a s ní i postavě, která se v příbězích nevyskytuje zase až tak často... Smile

Vaše Woxys


---------------


Technická, pane inženýre!



,,Vžžžžžžžžm..... vžžžžžžm, brrrrrrrrm, brrrrrrrrrrm, brrrrrmmmm.....“
Petra Allerlei zamžikala spánkem slepenýma očima, aby hned po identifikaci bizarního zvuku nehlasně zasténala: to snad ne... už zase! Zvedla se na jeden loket, pozoruje na zádech ležícího přítele, z jehož dětsky sešpulených rtíků se drala ona podivuhodná citoslovce. Z vlastních snů vytržená dívka se navzdory předchozí touze sadisticky Hartmutta uškrtit brzdovou hadičkou jen pousmála a lehounce se dotkla Nielsových kučer, s bezmeznou něhou je pouště mezi prsty. Miláček...
No ano, moc dobře věděla, o čem se mu zdá.
,,Vžžžžžžžžžžžžžžžžžžžmmmm...“ mňoukl spící Niels, jakoby chtěl potvrdit její myšlenku a ústa se mu roztáhla ve slastném úsměvu. ,,Brm, brrrm.“
Jeho druhá největší láska, oranžová Lucy. Měděnovláska si byla jistá, že s ní mladý technik právě drandí vyprázdněnou dálnici rychlostí světla, nebo si sám sebe představuje v čele závodu formule jedna, jak dává na frak o kolo pomalejšímu, slzy ponížení ronícímu Schumacherovi.
Ech. Dívka tedy alespoň doufala, že je Lucy AŽ druhá láska: i když.... ji ta jistota někdy přecházela. Někdy se na ni Niels díval s tak zastřeně vyšinutým výrazem, že by byla přísahala, že ji ve své mysli vidí s podvozkem a koly. Brrr, na to myslet nemusela.
Tiše, aby ho nevzbudila, klesla zpět do měkkosti polštáře, který se ochotně poddal, když si ho přitiskla na uši: nebude přece milovaného muže budit, když je ve svém soukromém motoristickém ráji. Jenže sama tu noc nějak přežít musí...

*

,,Miláčku, ty jsi nějaká přepadlá, ne?“ blýskavé úsměvy házící Niels otevřel francouzským klíčem lahvičku se zavařeninou, aby vzápětí nabral sladkou rybízovou hmotu na šroubovák a s puntičkářskou pečlivostí ji rovnoměrně nanesl na plochu rohlíku. ,,Vždyť je hezky, za chvilku nás čekají motory a pokud se budou Semir s Tomem činit,“ zasnil se, ,,možná tam budeme i přes čas!“
,,Mhhhhm,“ Petra, která barvou lící připomínala Bursíkův předvolební program, se ani nepokoušela o předstírání nadšení: polštář sice zvládl tlumit zvuky ,,Luciina motoru“, jenže když Niels v půlce noci přesedlal na chrápající tryskové letadlo, jako izolant naprosto zklamal. ,,Bomba.“
,,Kde?“ rozšířily se modré oči štěstím. ,,Semir říkal něco explozi? Vezmou mě do akce? Jééé, musím si nachystat velkou baterku a pendrek, abych zase zafrajeřil!“
,,Nic si neplánuj,“ pousmála se a konečně se dala do vlastního rohlíku. ,,Jen jsem tak plácala.“
Políbil ji na čelo. ,,Ty neplácáš.“
Rázem byla usmířena a ochotna být zase hodná přítelkyně, která nehudrá na to, že její miláček zase místo mléka nalil do kakaa petrolej. ,,Jsi milý. Co se ti,“ zakousla se do pečiva, ,,vlastně dneska zdálo, Nie?“
,,Ale...“ opřel se o židli a obličej mu zazářil blažeností. ,,O Natálce..“
,,Kcccchhhhhhh!“ Petra se rozkašlala, na poslední chvíli ze sebe dostávaje kus rohlíku, který se jí zákeřně chystal atakovat plicní sklípky. ,,,Co prosím? O té cuchtě?“
Mladý muž zamrkal, vědom si toho, že někde udělal chybu: popravdě, oč byl Hartmutt geniálnější technik, to mu zase scházelo v umění pohybovat se v civilním světě bez klopýtnutí. A tohle, uvědomil si s těžkým polknutím, když zjistil, že dívčina tvář teď barvou propaguje komunisty, byl asi pořádný držkopád! ,,No... o Natalii...“
Měděnovláska prudce vstala, málem přitom srážeje na zem odměrku s čajem. ,,Myslela jsem,“ vyjela si jako startující Harley, ,,že je ta ženská jen dávná minulost!“
,,To taky je,“ uklidňoval ji vylekaný Hartmutt: krucajs fidlas, ty ženský! Jakmile to v nich začne rachtat, zdaleka nestačí jen vyměnit starou součástku, jako v těch křachsnách v jeho dílně. ,,Peti, nezlob se... to ty ses ptala! A nezapomeň, kopačky jsem dal já jí!“
,,Teď mi přijde,“ zkřivila rty a celá posmutnělá klesla zpět na židli, ,,jako bys toho litoval: vždycky s tebou strašně manipulovala. Co když se ti nějak dostala do hlavy...?!“
Mladík se jí užuž chystal vysvětlit, že je taková věc z technického hlediska naprosto neproveditelná, když mu výjimečně docvakl i význam dívčiných slov. ,,Ať se mnou dělala co chtěla,“ ozval se ublíženě, pokládaje Petře dlaň na paži, ,,tebe jsem si vždycky dokázal ochránit a to i v době, kdy jsem chodil právě s Nat!“
Allerlei na něj zmateně pohlédla, užaslá na jeho vážností. ,,Ty jsi... mě chránil?“
Přikývl, něžně jí hladě po ruce. ,,Jsou věci, které jsem ti neřekl...“


,,Hepší!“ dívka v bílém plášti a šátkem na hlavě popotáhla, aby děkovně pokývala, když jí zrzek mlčky podal papírový kapesníček. ,,Děkuji, pane Hartmutte: včera jsem si před spaním zapomněla zavřít okno a mohu se ukýchat.“
,,Měla jste zůstat doma,“ usmál se na ni mladík dobromyslně, náhle se ovšem hroze myšlenky, že by se toho chytla a on ji skutečně zítra neviděl. ,,Tedy...“ zablekotal překotně, ,,my.. jen... jestli je to vážný... teď je tady... dost práce! Semir... jak přehlídl ten dvoupatrovej autobus, tak..“
,,Nebojte,“ schovala Petra papírek do kapsy a pousmála se, zase se chápaje tenoulinkého šroubováku, pomocí nějž se pokoušela přijít na kloub poničenému rádiu: byla na to potřeba největší pozornost a talent pro jemnou ruční práci. Jenže tím se zrovna ona klidně mohla chlubit. Tedy... jen kdyby ji někdo nerozptyloval. Po očku mrkla na vysokého, sympatického šéfa, v duchu si nadávaje za svou naivitu: každou chvíli přece přijde ta jeho...

,,Niiiiiiiiiiiiiiiiiiiielsíííííííííííčku!“ rozlehla se dílnami pištivá dívčí fistulka, načež do jejich prostoru napochodovalo nadýchané růžové cosi na podpatkách vysokých jako čtvrtina postavy jednoho tureckého komisaře. ,,Veveruškoooooo? Kdepak jsiiiiiii?!“
,,Nat,“ špitl Hartmutt, jen ztěží se otrhávaje očima od nyní sveřepě mlčící Allerlei: tuhle svoji mladou spolupracovnici si nesmírně oblíbil. Nic o ní nevěděl, dokonce ani netušil, jakou barvu mají její vlasy, natož aby si troufl jen hádat něco o její rodině, zázemí, pří... příteli... Vzdychl. I kdyby žádného neměla, tak já zadaný jsem, kousl se do jazyka. Ach jo. ,,Natalie! Tady jsem, ale pracuji!“
Blondýna k technikovi přicupitala, načež se mu vrhla kolem krku. ,,Niečeku,“ zacukrovala. ,,Ahoj! Šla jsem zrovna na nákupy,“ pozvedla tašku plnou luxusních zbytečností, ,,tak mě napadlo se pro tebe stavit!“
,,To je hezké, Nat,“ vyprostil se opatrně z jejího sevření, smutně kvituje, že se Allerlei se znechuceným výrazem klidí do vzdálenější části místnosti. ,,Ale já mám dneska hrozně moc práce, nestihnu to ani do těch čtyř: nemůžu si jen tak odejít, když je teprve půl druhé!“
Natalie zamávala dlouhými řasami. ,,Ani kvůli mně ne?“
,,Mám své povinnosti.“
Odfrkla si, dělaje krok zpět, mimoděk se ohlížeje směrem, kterým hleděl on: Petra tam teď se vzteklým úšklebkem odhodila šroubovák na zem v gestu frustrace.
Pomněnkové oči přitažlivé plavovlásky se zúžily na hadí škvíry: moc dobře si všimla, jak na ni JEJÍ Hartmutt pokaždé civí. Tohle vysoké děvčátko v bílém plášti byla hnusná konkurence: a Natalie byla toho názoru, že s každým sokem, natož sokyní, je třeba udělat rychlý proces. Třeba takovým malým anonymním udáníčkem...

*

,,Donesla byste mi nějaký hadřík?“ požádal Petru a děkovně kývl, když se rozběhla ke krabici na chodbě: očima se jí přitom vpíjel do zad. Jak do jeho vztahu s Natalií vplouvaly čím dál černější a těžší mraky, Allerlei byla právě tou, která mu v práci svítila jako sluníčko: vždycky mu dovedla zvednout náladu, poučit ho, skvěle si spolu popovídali u kávy i u práce, která šla jejich dvoučlennému týmu perfektně od ruky.
Vzdychl. Kdyby tak jen sebral odvahu a vypořádal se s tím, co dávno nefungovalo, aby uvolnil prostor něčemu, co mohlo mít budoucnost...
Jeho úvahy však přerušil z jeho zad se ozývavší pozdrav, který v něm vzbudil největší možnou paniku: přímo cítil, jak se mu srdce rozběhlo ve zběsilém rytmu, kolena poklesla, bradička se roztřásla a krk stáhl. Jako vždy si rázem připadal jako krtek, který si prorazil svou cestičku přímo do chřestýšího hnízda, jako surfař, jemuž se před očima místo sexy vlnky zvedlo padesátimetrové tsunami, jako hošík, co si přál pořádné kanady na hokej a dostal dívčí brusličky se zoubky... Jako rocker, co se těší na koncert Rolling stones, aby nakonec se smrtící hrůzou zjistil, že se omylem ocitl na kosmetické přehlídce dětiček z Tokio Hotel.
,,Do-do. Do... dobrý den, paní Schrankmannová,“ odpověděl, dopředu se strachuje, co se zase stane. ,,Copak vás sem přivádí? Vždyť... všechno... klape...!?“
,,Dostala jsem zajímavou informaci, pane inženýre,“ stiskla vysoká špinaví blondýna tenké rty, švihaje přitom dlaní jako bičíkem. ,,Prý vám tady jedna zaměstnankyně dělá potíže, Hartmutte. Ztrácí se rádia, která měla opravit... a podobně.“
Zůstal stát s otevřenými ústy. Počkat... jemné elektrotechnice se přece věnuje Petra! Copak by Petička, jeho milá Allerlei, něco takového provedla? To není možné! ,,Musíte se plést,“ pronesl naléhavě, zíraje ženě do očí. ,,Koho jste měla na mysli?“
,,Podle stížnosti,“ mrkla na v ruce svíraný papír, ,,Petru Allerlei. Chtěla jsem ji zpovídat a popravdě ji nechat prověřit.“
,,Ne! To vám nedovolím!“
Schrankmannová vykulila oči, čelist až kdesi u podrážek svých drahých kozaček: tak mladíček odporuje? Vždycky tál jako máslíčko, jen se na něj podívala: a ji taaaak bavilo sledovat, jak se před ní zmenšuje děsem... ,,Jak ,ne‘?!“
,,Prostě ne.“ Rozhorleně se vztyčil do celé své výšky, odhodlán nepřipustit jedinou věc, která by mohla jeho milé spolupracovnici, které vždycky stoprocentně věřit, ublížila. ,,Petra Allerlei je perfektní technička s bezvadnými výsledky: pokud vím, nikdo si na ni ještě nestěžoval a já jsem s její prací spokojený!“
,,Ale...“ žena zalapala po dechu: neuvěřitelné, ale... ona, ona, všemocná státní nadvládní, dostávala takové ťafky od toho zrzavého třasořitky!
Jenže Niels pro strach, že by mu Allerlei odešla z dílny i ze života, zapomněl, kdo před ním stojí: ,,je opravdu výborná: nedopustím, aby ji tady někdo hlídal nebo prohlížel jako kriminálnici!“
,,Dobře, pane Hartmutte,“ zasyčela Schrankmannová, očividně uznávaje tuto bitvu za prohranou: rychle se mínila z místa její krví zbroceného bojiště vytratit a olízat si rány. ,,Ale vy se mi za ni zaručíte!“
,,Jistě,“ vypjal hruď, nevěřícně pak sleduje její spěšný odchod. ,,Já se postavil Almaře,“ pípl s naprostým děsem, nohy náhle měkké jako rosol. ,,Já...
Zvrátil oči v sloup a.... omdlel.



,,Niečku!“ políbila ho Petra na rty, sama celá rozechvělá dojetím. ,,Tak tys pro mě...“
,,Jo jo, vrhl jsem se na Almaru jako červotoč,“ zašklebil se Niels a pusinku jí více než rád vrátil. ,,Co bych pro tebe neudělal, krasotinko? Tehdy jsem se vážně bál, že bys mohla odejít...“
,,Jinde asi jo, takové vyšetřování by mě urazilo,“ přiznala, tváře rudé rozpaky. ,,Ale... tam, v naší dílně, bych zůstala. Kvůli tobě. Víš...“
Položil jí prst na rty. ,,Pst. Počkej, milá Petičko. Je na čase říci, CO se mi o Natalii zdálo: jeli jsme spolu v Lucy... Nezuř!“ napomenul dívku, která hněvivě svraštěla čelo. ,,Jeli jsme... a já prudce zastavil, takže milá blondýnka vylétla... a plavnou šipkou zajela do hromady hnoje. Tak co, mám už snad,“ zazubil se Niels lišácky, ,,povolení se tomu snu usmívat?“
,,Ó... Nie...“ zapředla měděnovláska a stáhla ho k sobě do náruče. ,,Pane inženýre, vy jste prostě limuzína mezi trabanty...“



Konec.....

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy Very Happy

Tak to je jedna velká hláška! Very Happy Laughing Wink

Pipka blonďatá Naty a od oleje ušmudlaná Petra! Very Happy
Ještěže si vybral dámu v bílem, protože to by u mě Hartmuteček hodně ztratil body vybrat si Bárbí! Evil or Very Mad

Jiank snídaně po Hartmuttovsku byla fakt luxusní! Stejně tak představa, jak zrzkovi padá do náruče zmalovaná bloncka na vysokých podpatkách řvoucí "ty můj veveřáčku"! Very Happy Ale nejúžasnější byl jeho odpor proti Almarce! Very Happy Harty, tak tohle se ti povedlo!

Fakt super, smát se přestanu, až si přečtu něco stejně zábavného (s tím, že se začnu smát nanovo Laughing)!

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
JSS: Ts, ještě aby zůsta s nějakou blonckou Cool Cool Měď je nad zlato, no ne, Cool Chjo, kéž by to tak bylo i ve skutečnosti Laughing Laughing Laughing


Woxys: Tuhle povídku miluju Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Laughing Je tak... šílená!! Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
JSSVLVKMK: no jasně, že si Harty po počátečním okouzlení vybral raději skromnější, ale daleko hodnější a chytřejší Peťu Laughing Natálka je jen pozlátko, co po nějaké době začně svou září bodat do očí Laughing Laughing Laughing jsem ráda, že ses pobavila a snídaně u Hartmuttů? Já si ji takovou dovedu představit Laughing Laughing Laughing díky za koment! Wink

Všel: já Ti dám ,,nějakou bloncku" Confused Very Happy a Měď je nad zlato? Jak si to pamatuje, mrška z Mostu Laughing Laughing Laughing a ve skutečnosti? Se dej na lov Laughing Laughing Laughing a neboj, Harty s Allerlei budou mít v další povídce větší roli. Pokud chceš, tak Ti ,,neškodné" části toho příběhu, kde budou Ti dva, pošlu Wink

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail



Založen: 17. 10. 2007
Příspěvky: 563
Bydliště: Brno
Odpovědět s citátem
    tohle je projekce, věřte mi napsal:
    Jeho druhá největší láska, oranžová Lucy. Měděnovláska si byla jistá, že s ní mladý technik právě drandí vyprázdněnou dálnici rychlostí světla, nebo si sám sebe představuje v čele závodu formule jedna, jak dává na frak o kolo pomalejšímu, slzy ponížení ronícímu Schumacherovi.

    jen do něj, do něj, o jedno kolo? to je slabota, alespoň o dvě, o třiSmile)

    s podvozkem a koly, místo ruky brzdící a řadící páku a okolo krku brzdovou hadičku, na které bude pověšen jako přívěšek...jasně, už to vidím, dokonalá manželka:)

    stylista:) napsal:
    aby vzápětí nabral sladkou rybízovou hmotu na šroubovák a s puntičkářskou pečlivostí ji rovnoměrně nanesl na plochu rohlíku

    tomu se říká styl:))
    Tak Peťa je taky recyklovanáSmile). Narozdíl od Bursíkových volebních atributů je však co k čemu:)

    masochista napsal:
    její miláček zase místo mléka nalil do kakaa petrolej

    Laughing Laughing

    kruťas:) napsal:
    Mladík se jí užuž chystal vysvětlit, že je taková věc z technického hlediska naprosto neproveditelná, když mu výjimečně docvakl i význam dívčiných slov.

    oooooo

    někdo s velkou fantzií napsal:
    ,,Niiiiiiiiiiiiiiiiiiiielsíííííííííííčku!“ rozlehla se dílnami pištivá dívčí fistulka, načež do jejich prostoru napochodovalo nadýchané růžové cosi na podpatkách vysokých jako čtvrtina postavy jednoho tureckého komisaře. ,,Veveruškoooooo? Kdepak jsiiiiiii?!“

    brr, utíkejte, kdo může.

    Ach jo, Almara je tu opravdu nechutná, bavilo, brr:(
    Omdlel, chudák malej, ale to bylo tak...opravdu hrdinský....a nádherný!

    ,,Pst. Počkej, milá Petičko. Je na čase říci, CO se mi o Natalii zdálo: jeli jsme spolu v Lucy... Nezuř!“ napomenul dívku, která hněvivě svraštěla čelo. ,,Jeli jsme... a já prudce zastavil, takže milá blondýnka vylétla... a plavnou šipkou zajela do hromady hnoje. Tak co, mám už snad,“ zazubil se Niels lišácky, ,,povolení se tomu snu usmívat?“

    JO! Nádherná představa.

    nádherný!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Fí: Také jsem u představy rozmilé Natalie s hlavičkou v pěkné kupce zaplesala, hahaha Cool Laughing Laughing

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Moc hezká, povídka! Je tam hlášek jak naseto, ale mě by Natalie nevadila...

_________________
Seriálový maniak
---------------------
http://hawaii5o.cz/
http://hawaii5o.cz/forum
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Technická, pane inženýre!
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma