AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Chtělo to jen správné načasování.
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Zdravím všechny,
po velmi dlouhé pauze, jsem navštívila fórum, pokochat se a přečíst si povídky. Nedalo mi to, abych nezkusila něco napsat. Povídka ještě není hotová, budu nové části postupně přidávat. Ať se líbí.
Wink
Jestli mohu doporučit ke čtení: když budete v místě kde se píše o písničce od Presleyho, skočte na tenhle odkaz a poslouchejte jí k tomu, skvěle doplní atmosféru.
https://www.youtube.com/watch?v=gSOZoaMaOzs

CHTĚLO TO JEN SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ.

Hotte Herzberger a Anna Engelhardtová. Dva lidé, muž a žena, podřízený a šéf, dobrák se srdcem na dlani a samotářka, která by se pro své lidi rozdala. Už je to dávno, co se Hotte snažil šéfové nadbíhat, pozvat jí na rande, říct jí, jak se do ní zamiloval. Nervózní snaživka postupem času přestával zkoušet nabídky, každé další odmítnutí mu jen silněji říkalo, že u ní prostě nemá šanci.
Práce jí byla vším, otřepaná fráze, ale když se nad tím zamyslela, uvědomila si, že po práci nezajde s nikým mimo zaměstnání na kafe nebo nějaký drink. Jakoby doma jen tak přežívala, aby až vejde na stanici, mohla opravdu žít. Své kolegy měla ráda, s každým měla jedinečný vztah, během let spolupráce si už tolikrát pomohli a zachránili si životy, že by to dnes už nikdo nedokázal spočítat. Hotte. Milí a hodný podřízený, který by se pro ní rozkrájel, který by za ní položil život, když vešla na stanici, byl to on, kdo jí jako první pozdravil, věnoval milý úsměv a pokoušel se jí šíleně rozmazlovat svojí kuchyní, kterou zbožňovala. Vždy, když všechny pozval k sobě na večeři nebo grilování, celý den hladověla, protože věděla, že každé jídlo, ne, snad každé sousto bude jak droga. Den na to musela aspoň půlku dne odpočívat a tu druhou běhat, aby si nepřišla tak provinile. Samozřejmě věděla o tom, že se mu líbí, jeho nabídky byly tak průhledné, že by to viděl i slepý. Ale dělalo jí to dobře, že je někdo tak neodbytný a má o ní zájem. Většinou to byla ona, která bojovala. Je fakt, že se sama nad sebou zhrozila, že některá její odmítnutí byla dost drsná a netaktní.
Ale teď po pár letech, se Hotte přestal snažit. Nebylo čemu se divit, některá její odmítnutí byla opravdu pro něho tvrdá, zvlášť když to udělala před celou stanicí a když viděl, jaké typy mužů na ní čekají před stanicí, prostě si sám řekl, že už to nemá cenu a není její typ. Za ta léta, si ale dokázali vytvořit přátelský vztah, mohli si říct vše, pomáhali si navzájem, jako půjčení knih, utáhnutí kohoutku, výměny pojistek nebo výběru barvy do pokoje. Sami to až nechápali, že takhle fungují, ale šlapalo to a oba byli spokojení.
Teď seděla u sebe v kanceláři, bylo už po půlnoci a snažila se dodělat všechna hlášení za celý měsíc, která se sešla i s půlročním hodnocení, takže toho měla ještě jednou tolik. Na špičce nosu měla dioptrické brýle, které už pár let musela používat, převlečená do sportovních tepláků a trika, bosa seděla za svým stolem. Pročítala jedno hlášení za druhým, podepisovala, opravovala a lila do sebe jeden hrnek silné kávy za druhým. Na stanici bylo liduprázdno, jen u jednoho stolu se svítilo. U Hotteho, už byli za ta léta sehraní, pomáhal jí s drobnostmi, které by jí jen zdržovaly, pomáhal s tím, co by nemohl zkazit, dělal dobrou kávu a dodával jí energii, aby se na všechno nevykašlala.
„Proč to vždycky musejí nechat na poslední chvíli.“ Pomyslela si, pak si vzpomněla na to, když ta hlášení musela psát ona a uvědomila si, že byla úplně stejná. Do kanceláře vešel Hotte, který si udělal taky pohodlí a přišel v teplácích a v mikině s kapucí.
„Tak šéfová, už to mám seřazené a odevzdané, můžu s něčim pomoct?“ Anna se na něj podívala, podpírala si rukou hlavu, aby neusnula. Nuceným, unaveným úsměvem se na něho podívala.
„ Ani ne, mám toho ještě hodně, dejte si pauzu, děkuju Hotte.“
„ A nechcete další kafe nebo něco k jídlu ať na to máte sílu?“ Přidal úsměv. Položila si ruce na stůl, sundala brýle z nosu a podívala se proti zdi s obrazy a začala přemýšlet.
„ Víte Hotte co bych si dala, ten jen za kýval hlavou, že neví, můj dědeček dělal skvělé italské rizzoto, vždy tím provoněl celý dům.“ Slastně zavřela oči a vzpomínala na to, kolik toho dokázala sníst a jak tajně ještě ujídala z hrnce.
„ Ne Hotte, zatím nic, jen by mě to zdržovalo, jste hodný.“ Opět se unaveně usmála, nasadila brýle a opět se ponořila do spisu. Hotte jen kývl a odešel. Ze stolu sebral peněženku a běžel do blízkého obchodu, aby vše koupil na rizzoto. Dobře znal recept, několikrát se Anna o tom zmínila a o čem se Anna zmínila, to si prostě pamatoval…, krom služebních věcí. Kuchyňku měl jen pro sebe, odnesl Anně další kávu, která ho sotva postřehla a dal se do vaření.
Vnímala nějaký hluk vedoucí z kuchyně, ale nevěnovala tomu příliš pozornosti. Nevšimla si ani, že někdo vešel do její kanceláře. Zpátky do reality jí vrátila mužská ruka, která jí sebrala spis, který četla a na místo něj, postavila hluboký talíř, plný rizzota. Podívala se přes brýle na usměvavého Hotta, který držel velký podnos ještě s jedním talíře a skleničkami bílého. Z ruky jí sebral tužku a dal do ní lžíci, postavil před ní sklenici s vínem a to samé udělal i se svým talířem. Koukala na něj jak opařená. Sedl si, vzal si svůj talíř do ruky.
„ Jezte, ať vám to nevychladne.“ A pustil se do své porce. Mlčky stiskla lžíci, trochu si nabrala, pofoukala a ochutnala. V ústech se jí mísila huť, kterou si pamatuje ze svých dětských let, jako kdyby se vrátila v čase, seděla na dřevěné lavici v kuchyni a obědvala se svým dědečkem. Nemohla to mu uvěřit, pokrm měl na chlup stejnou chuť, jak jí znávala. S vyvalenýma očima se podívala na Hotteho, který se potutelně usmíval, když viděl, že se jí trefil do chuti.
„ Jak jste to proboha udělal, kde, jak jste přišel na ten recept?“ A ládovala se dál. Hotte se vítězně usmál.
„ Tenhle recept, mám od své mamky, dělala mi takové rizzoto dost často a já se ho od ní, naučil.“ Měla chuť po něm skočit a začít s ním cloumat, po tolika letech, co se znají, přijde s tím, co opravdu zbožňovala, nechápala, proč s tím tak dlouho čekal, určitě se minimálně za tu dobu, co se znají, o tom zmínila, dost dobře věděla, že si pamatuje vše, co mu řekne, krom služebních věcí. Místo toho, se jen usmála a do očí se jí vehnalo pár šťastných slz na vzpomínky, které probudilo tohle jídlo. Hotte jí pozoroval a čekal, zda něco řekne.
„ Děkuju Hotte, to je to nejlepší, co jste mohl pro mě udělat.“ Upřímně se na něho usmála, usrkla trochu vína a věnovala se své porci. Beze slov se posilnili a Anna se věnovala opět spisům. Teď, však měla mnohem více energie, lepší náladu a začalo jí to jít pěkně od ruky. Nemohla se zbavit myšlenky, jestli aspoň ještě jedna lžíce rizota nezbyla. Jakmile Hotte odešel od stolu, běžela se podívat do kuchyně. Vše bylo uklizené, až na jeden hrnec, který zůstal na vařiči. Nadzvedla poklici a s velkou radostí zjistila, že ještě zbylo. Zdvihla otočenou lžíci, na které bylo něco nalepené. Zamžourala a přečetla lístek.
„ Ještě trochu zbylo. Smile . H.“ Zasmála se sama sobě, jak dobře jí má přečtenou. Lístek si přilepila na hřbet ruky a ihned se do toho pustila. Vracel se z toalet a ze zvyku se podíval do Anniny kanceláře, která momentálně byla prázdná. Bylo mu jasné, že bude v kuchyni, ze které se ozývalo škrábání lžící. Opřel se o stěnu a pozoroval jí, jak vybírá poslední zrnka rýže. Byl spokojený, že jí mohl udělat takovou radost. Aniž by něco plánoval nebo kazil. Prázdný hrnec dala do dřezu a otáčela se směrem ke své kanceláři, když si všimla Hotteho, který tam očividně už nějakou chvíli stál. Opět ztuhla.
„ Načapal jste mě,… jak dlouho tu stojíte?“ Trochu se začervenala.
„ Nějakou chvilku už jo.“
„ No… víte Hotte, mě to nedalo, já to musela sníst, bylo tak skvělé…“ Hotte zvedl ruku a usmál se na ní.
„ Šéfová, to je v pořádku, vždyť sem to stejně dělal pro vás.“ Jakoby se kousla provinile do rtu a sklopila oči. Zvedla hlavu a podívala se na hodiny, trochu se nechala unést a čas utíká jak splašený. Vytřeštila oči.
„Ježiš to je tolik?“ Jen tak zlehka objala Hotteho a běžela do kanceláře. Po páté hodině měla vše hotové. Vytáhla ze skříně polštář a deku a bez delších protahů sebou plácla na gauč a během chvíle usnula. Hotte odnesl všechny složky, zatáhl rolety, přitáhl jí víc deku k ramenům, uklidil nádobí, zhasl a zavřel. Před půl osmou se vydal pro čerstvé croissanty s čokoládou, udělal sobě i Anně velké hrnky kafe, jí s kapkou smetany a trochu cukru, jak si po ránu vždy dávala. Pomalu otevřel dveře a podíval se, jestli ještě spí. Byla roztomile rozcuchaná a spala jak špalek. Postavil jí na stolek podnos a zase potichu odešel. Ze spánku jí táhl zvyšující se hluk, ale také vůně horké kávy. Pomalu otevřela unavené oči a posadila se na gauči. Nejdřív se rozhlédla po kanceláři. Hledala štosy složek, hromadu nádobí. Místo toho rozpoznala jen uklizený stůl, stažené rolety a před ní podnos se snídaní. Věděla, kdo v tom má prsty, o hrnek byl opřený další lístek.
„ Hezké ráno a dobrou chuť! Smile. H.“ Usmála se, bylo to roztomilé a vzpomněla si na to vynikající rizzoto. Usrkla horké kávy, zavřela oči a v duchu si pomyslela.
„ Přesně jak mám ráda.“ Pak se trochu skepticky zatvářila…
„ Zná mě víc, než já sama.“ Svoje návyky, nikomu neříkala a dobře věděla, že si toho prostě musel všimnout sám. Protáhla se a šla vytáhnout rolety. Už svítilo slunce a vypadalo to na pěkný den. Šla se trochu upravit do umýváren. Srovnané složky na vozíku, už čekaly u Andrei. Hotteho místo bylo prázdné, ale všimla si nakousnutého croissantu a hrnku kafe. Po nějaké době se u Anny v kanceláři objevil Hotte, teď už zpátky v uniformě, jako vždy usměvaví i když se znatelnými kruhy pod očima. Podal jí ranní hlášení a ona s velkým úsměvem a taky s kruhy pod očima poděkovala.
„ Děkuju Hotte, že ste mi pomohl a za to rizzoto, ani nevím jak poděkovat, bylo to famózní a ta snídaně byla milá, děkuju.“ Hotte držel v ruce čepici a jen tak mávnul rukou, že to byla brnkačka.
„ Nemáte zač šéfová, rád sem pomoh.“ Anna sklopila hlavu k oběžníku, který měla rozečtený a myslela si, že tím jejich rozhovor skončil. Hotte zůstal stát a nervózně si hrál s čepicí. Anna se na něho podívala.
„ Děje se něco?“ S tázavým pohledem.
„ Ne nic urgentního ne, jen sem se vás chtěl na něco zeptat?“ Anna mu na to kývla, aby spustil.
„ Víte moje sestra má lístky do opery na ples, který je pozítří, ale zlomila si nohu. Dala mi ty lístky s domněním, že mám někoho, s kým bych mohl jít. Víte, já se do opery chtěl vždycky podívat. Tak jsem si říkal, jestli byste nechtěla jít? Neberte to jako... něco jako rande… z toho už jsem vyrost, snažil se vtipkovat na svůj účet, šli bychom jako přátelé, nerad bych, aby ty lístky propadly.“ Žmoulal nervózně svojí čepici a bál se, aby ho s tím zase nevyhodila. Tentokrát mu opravdu nešlo o to, aby jí sbalil. Anna chvíli váhala, bála se, aby si nemyslel, že budou spolu chodit nebo něco takového, jenže po tom včerejšku, jí měl v hrsti a najednou mu nedokázala říct ne. Zhluboka se nadechla.
„ Dobře, tak jo, ráda…, neodpustila si to říct, ale neberte to jako rande, půjdem jako přátelé nic víc.“ Trochu pohrozila ukazováčkem. Při její odpovědi viděla, jak se Hotteho obličej mění v nejvyšší blaženost. Měla ráda jeho úsměv, dodával jí energii, ale tohle u něho nikdy nezažila, až jí tím nakazil. Hotte se radostí poklonil.
„ Děkuju šéfová, jasně, já to chápu, bude to hezkej a fajn večer.“
„ Dobře a kdy že to je?
„ Pozítří od půl sedmé.“ Anna se trochu zhrozila, v duchu si představila co má ve své skříni a každý kousek shledala, za starý, špatně sedící či nedostatečně dobrý pro operu. Nedokázala si představit, že za tak krátkou dobu sežene šaty.
„ Děje se něco šéfová?“ Ptal se Hotte se starostí, jestli si to náhodou nerozmyslela.
„ Jak tak přemýšlím, obávám se toho, že nemám v čem jít, nevim, jestli seženu něco pěkného.“
„ Aaale šéfová, to pro vás nebude přeci problém ne?“ Zvedl šibalsky obočí a chtěl tím říct, že když dá chlap ženě možnost si koupit další drahé šaty, je to to nejlepší co může udělat. Trochu kroutila hlavou.
„ No dobře máte pravdu, neměl by to být takový problém.“ Uculovala se, že jí prokouknul,…zase.
„ Tak dobře, už se těším na pozítří.“ Zamával jí a šel si po svém. Během těch pár dnů, Hotte nevytruboval, že jdou spolu na ples, že jí pozval, že jí ve dvě ráno dělal rizoto nebo že jí snad připravil snídani, nic z těch jeho obvyklích ztřeštěností nedělal, proč taky, už to přeci bylo pryč. Anně to přišlo zvláštní, ve skrytu duše čekala, že se jí bude snažit sbalit a chlubit se tím. Snad jí to bylo i líto, pak zatřásla hlavou a řekla si, že se vlastně na tom domluvili. Na ples sehnala úžasné rudé krajkové šaty. Dlouhé až na zem, s rukávy a lodičkovým výstřihem. Dokonale jí sedly. S Hottem se dohodli, že pojedou rovnou ze stanice, oba to mají trochu z ruky na to, aby po práci jeli domů a Hotte jí potom vyzvedl a pak až do opery. Oba tak byli ráno viděni s obaly na šaty. I když si to nepřiznávali, byli trochu nervózní nebo to bylo natěšení? Ať jsou přátelé nebo ne, Anna chtěla na Hotteho zapůsobit, chtěla se mu líbit, i když by to znamenalo, že by vyprovokovala toho starého Hotta. Trochu jí rozhodilo, když odcházela do umýváren, že se Hotte už připravuje. Nakonec vše stihla docela rychle, udělala si make-up, vlasy stáhla do drdolu, z domova měla nalakované nehty, šaty jí padly, jak kdyby byly šité přímo na ni, přidala doplňky, obula podpatky a byla hotová. Prohlížela se v zrcadle, pořád se otáčela bokem a čelem k němu. A musela se pochválit, přesně takhle si to představovala. Vracela se do kanceláře a všude hledala Hotteho, bála se, jestli nakonec nejel domů nebo jestli nezpanikařil. Zavolala na Semira a Toma, kteří se bavili s nějakým chlápkem.
„ Semire, Tome, neviděli ste Herzbergra?“ Jejich první reakcí bylo, že začali doslova civět na šéfovou. Moc jí to slušelo a byla to ohromná změna od kalhotových kostýmů a rozpuštěných vlasů. Vypadala jako nějaká šlechtična a na ples do opery byla jak stvořená. Druhou lavinovou civící reakci měla Anna, když se na její otázku otočil týpek, který se bavil s kluky. On to totiž byl Hotte v obleku šitém na míru. Vypadal asi tak o 20 kilo lehčí a o šest nebo sedm let mladší. Najednou se tím oblekem posunul do oddělení elegánů, těm podobným, které si vybírala. Přeměřila si ho od hlavy až k patě a přitom jí mírně cukal koutek spokojeností. Hotte věděl, že rozhodně udělal dojem. Dodalo mu to sebevědomí a tak se ještě víc napřímil a zatáhl břicho. Opět během několika dnů nemluvila, což u ní bylo dost podezřelé.
„ Jste připravená?“ Anna se jen zhluboka nadechla a kývla. Vzal jí z ruky kabát a pomohl jí s obléknutím. Než se rozkoukala, už byla oblečená a odcházeli k autu.
„ Tak si to užijte!“ Volal na ně Tom se Semirem trochu jízlivě.
„ Ale víš, že jim to docela spolu slušelo.“ Navrhl Tom, Semir kývl.
„ Že by jim to konečně vyšlo?“ Pokrčili rameny a dál už to nerozebírali. Cesta proběhla v klidu, snad jen s menším napětím. U opery už to žilo, byla to velká společenská akce roku, na které nechyběli žádní papaláši a spousty fotografů s dotěrnými blesky. Ani Hotte s Annou se neubránili focení a snažili se, aby na vzniklých fotografiích vypadali dobře. Za celou dobu moc nepromluvili a než došli k sálu, oba měli potřebu si promluvit.
„ Šéfová promluvíme si?“ Jen kývla a nechala se vést pryč od davu. Ale všude přítomný dav a hluk, způsobil, že museli být u sebe blíž, než by oba plánovali.
„ Domluvili jsme se, že sem půjdem jako přátele a rád bych si to tak užil, rád bych si to tady užil s tou nejlepší a nejkrásnější přítelkyní, jakou můžu mít. Vím, že to není tak lehký, jak se řekne, pro mě to není vůbec snadný, byť jsem nový Hotte, nový Hotte, ale stále cítí, to co ten starý. „ Chci se bavit a tancovat.“ Poslední větu řekl veseleji oproti ostatním a Anna jasně věděla proč. Měl pro ní slabost, ale už jí prostě nebude otravovat, neměl důvod, i když v těch šatech vypadala neskutečně. Kývla
„ Pro dnešní večer, jsem Anna.“ Věděla, že mu tím zlepší náladu. Nabídl jí rámě a odvedl do sálu, odkud se začala ozývat hudba. Zatím na parketu bylo jen pár párů.
„ Tak jdem?“ Zeptal se Hotte natěšeně a ukázal rukou směrem k parketu. Anna se trochu ostýchala.
„ Vždyť je tam zatím málo párů.“
„ No a?“ Jeho vyřídilka a nadšení ji zničili. Popravdě se obávala toho, jak vlastně Hotte tančí, už ho zažila v ledajakých situacích, ale nikdy ho neviděla tančit. Hotte byl ze staré školy, dovedl jí na parket a lehce se uklonil. Přiblížil se k ní, jednu ruku jemně, ale pevně položil na její bok a druhou chytl tu její. Proběhl mu po zádech mráz, když se jí dotkl. Překvapeně se na něj dívala, tak sebevědomého ho snad v životě neviděla. Tančili valčík, vedl velmi přesně a především dobře. Ještě nějakou chvilku byla jak opařená vodou, pak na ní Hotte promluvil a začali si povídat. Vyprávěli si nějaké vtipy nebo zážitky z práce, protože oba dva se smáli a jak si Hotte přál, užívaly si každou vteřinu. Valčík skončil a začaly první tóny tanga. Hotte na ní lišácký koukal a čekal, jestli do toho půjde. Věděla, co tím chtěl říct. Tango, bylo její oblíbené a zároveň nebezpečné. Tango v ní vzbuzovalo velkou energii, chtíč, smyslnost, když tančila tango, tak za sebe neručila. Tango v ní probuzovalo její silný temperament.
„ Tak dobře, ale neručim za sebe, budem improvizovat?“ Hotte jen sebejistě kývl, líbila se mu ta její jiskra v očích. To chtěl, chtěl tančit s Annou a ne se šéfovou. Anna si protáhla krk, jako kdyby se chtěla s někým rvát a vytasila svojí skrytou zbraň, odepnula ze sníženého pasu, pásek. Po delší chvilce, byl Hotte drobně rozhozený, šatová sukně měla překlad, který skrýval poměrně dlouhý rozparek. Anna udělala úkrok levou nohou, tak aby vykoukla ze sukně, rozparek byl vysoko nad koleno. Pohodila sukní a drobně pokývla hlavou. Hotte se narovnal a Anna by přísahala, že si snad stoupl trochu na špičky. Začal kolem ní kroužit. Až se k ní dostal opravdu blízko. Měli mezi sebou jen pár centimetrů. Hotte pochytil pár fíglů z televize a použil je na jejich tanec, evidentně je aplikoval správně, protože cítil, jak se Anně rozbušilo srdce. Teď byla na řadě Anna, přitiskla se k Hottemu blíž, zvedla nohu, pokrčila jí v koleni a přitiskla jí k němu. Hotte jí objal a položil jí do své náruče. Položil dlaň na její pravý bok a pomalu jí sunul víš, mezi ňadry, hruď až ke krku. Nepustil jí z očí a ona jeho též, oběma se roztlouklo srdce. Přiblížil se k ní jen tak, tak aby se jí dotkl rty. Postavil jí a opět zaujali taneční figuru, pokračovali ve velmi vášnivém tangu. Po celou dobu se nespustili z očí. Cítili mezi sebou napětí nebo snad vzrušení. Věděli, že to funguje, že když tančí, jsou jedno tělo, jedna duše. Pomalu přeslechli konec a začínající potlesk, jak byli ponoření do tance. Připojili se k ostatním s potleskem. Stále se na sebe dívali, Anna se k němu přiblížila, opřela se tváří o jeho a do ucha mu zašeptala.
„Neuvěřitelné, děkuju.“ A jako kdyby mu rty sjela po tváři. Anna nikdy nenašla sobě rovného partnera k tanci, nikdo nedokázal tak prožívat hudbu, rytmus, pohyb a svého partnera. Byly z těch mála párů, které opouštěly parket zřídkakdy. Flamenco, paso doble, rumbu, walz nic z toho si nedokázali odpustit. Tak se do toho ponořili, že nevnímali další páry kolem sebe, žízeň nebo hlad. Po delší době se zastavili a Anně došlo, že Hotte měl často problémy s koleny a možná toho na něj bylo už dost.
„ Hotte, co kolena, v pohodě, nechcete pauzu?“ Ptala se se starostlivým pohledem a jeho potěšilo, že si vzpomněla.
„ Zatím dobrý, přinejhorším zejtra nebudu chodit.“ Usmál se a mávl rukou
„ Dnešek si chci užít i za tu cenu, že se budu zejtra učit chodit.“ A zasmál se tomu. Obdivovala statečnost, ještě teď měla v živé paměti, jak chodil na injekce s výživou, obstřiky a bez berlí neudělal chvílemi ani krok. Anna objala jeho pravou paži, opřela se o něj a čekali, co další budou hrát. Byl to ploužák a ne ledajaký. I can´t help falling in love with you od Presleyho, světla v sále zhasla a rozsvítila se menší, zamířená na disko kouli.(Já vím, opera.) Podívali se na sebe a v duchu se ptali na v zájem jestli tohle není přes všechny ty tance, ten nedostižný vrchol, který neví, jestli dokážou zdolat, jestli je to pro ně. Ploužák, Presley, disko koule a oni dva. Drželi se za ruce, nic neříkali. Vypadala božsky, odlesky světel z koule na ní dopadaly a působilo to, jako kdyby se třpytila. Jen se mu tajil dech nad tím okamžikem.
„ Mám jí políbit? Je tak krásná, vždy se mi rozbuší srdce, když jí vidim, když nemá dobrou náladu, když je nervózní kroutí si na prstu pramínek vlasů a když se zastydí, sklopí oči. Pamatuju si ten první den, kdy k nám přišla, ano byla sebevědomá a měla od začátku respekt. Často jí, ale vídával venku, jak si dává svojí jednu cigaretu na uklidnění a dodávala si odvahu.“
„ Ne nedělej to, tolikrát si jí dával možnost, a jak se k tobě zachovala, hraje si s tebou, zničí tě.“ Sama nevěděla, co má dělat. V hlavě se jí míchaly otázky.
„ Mám, je tak skvělý, ohleduplný, zná mě, ví, čím mi podlomit kolena, skvěle tančí,… a ruku na srdce není padouch. V duchu se tomu musela zasmát.“
„ Nemám, ne, vždyť je to Hotte, pupkáč, trdlo co všechno zkazí, sám řekl nebo snad naznačil, že je to už dávno za nim… Je už stará a s pravdou ven, už nemá sílu nahánět nějaké objevy v baru, nechce ženáče, který jí měl jako povyražení a večer se vždy vracel k manželce, není teď ten správný čas na to, aby si konečně uvědomila, že to, co po čem vždy toužila, celou dobu stálo před ní? Ano měl svoje mouchy a nebyl to manekýn, ale je snad ona bez chyb? Není, on ty její návyky, zlozvyky a chyby miloval. Tak co tedy, budou tady stát jak dva kůly v plotě a ani jeden nic neudělají, zničí si těch pár posledních dnů tímhle? Hudba a události posledních minut, hodin, dní a když si na to vzpomněla na předešlé roky, kdy jí byl na blízku. Kdy jel o půlnoci k ní domů, aby opravil povolený kohoutek, kdy jel přes celý Kolín za ní, protože jí nějaký bídák zas zlomil srdce a potřebovala něčí rameno, na kterém se mohla vyplakat, bez následku, že by se o tom někdo druhý den dozvěděl, jí jasně říkaly… Pustila jeho ruku a padla mu do náruče, dlaněmi držela jeho obličej, aby ho mohla políbit. Začali se pohybovat jemně v rytmu hudby. Odtáhla se od něho a po tváři jí stékaly slzy.
„ Promiň mi to, jestli to jde.“ Omluvila se za ty roky odstrkávání, položila mu hlavu na rameno a cítila, jak si jí k sobě víc přitiskl. Lehce jí položil hlavu na její a tančili na pomalu končící píseň. Bála se nebo snad se styděla mu podívat do tváře, když přestali tančit. Měla sklopenou hlavu a čekala, co udělá. Položil jí prst pod bradu a zvedl jí obličej. Ještě pár slz jí stékalo po tváři. Podívala se na něho a zjistila, že i on má trochu na krajíčku, ale usmívá se. Chytl jí za ruku a vedl jí pryč.
„ Pojď, půjdem.“ Už bylo pozdě a ulice Kolína působily klidně. Auto měli zaparkované o něco dál, než by normálně chtěli, nabízela se jim možnost procházky a srovnání si v hlavě, co se vlastně stalo. Hotte jí oblékl do svého saka, už bylo chladno, drželi se za ruce a přejížděli prsty přes prsty toho druhého, cítili se najednou tak nějak lehce, bez tíživého pocitu, jak to s nimi bude. Nakonec se nebavili, pohledy a doteky za ně říkali vše. Vždy se na sebe podívali, usmáli, zářili, na chvilku se zastavili, objali a políbili....

Arrow POKRAČOVÁNÍ
Došli k auto a otevřel jí dveře, než se však posadila, věnovala mu ještě jeden sladký polibek. Silnice byly prázdné, při zastavení na semaforech si Hotte všiml odhalené nohy, díky obrovskému rozparku. Anna ho pozorovala a čekala, co udělá. Pohladil jí jemně stehno, podíval se na ní a uculil se.
„ Promiň, tomu se nedalo ubránit.“ Naklonila se k němu, políbila ho na tvář a jemně ho do ní kousla.
„ Promiň já taky ne.“ Zasmáli se sami sobě. Opřela se mu o rameno a vstřebávala zážitky večera. Probírali každou minutu večera, snažili se pochopit, že je to pravda, to kolem čeho se stále motali, najednou byla pravda. Na silnicích byl klid a pro policisty dálniční policie to bylo tak nezvyklé, až měli potřebu se stále kolem sebe ohlížet. Zastavil před jejím domem, chtěla vystoupit, ale zastavil ji.
„ Počkej, já sám.“ Rychle vystoupil z auta, aby jí mohl otevřít dveře. Sama nevěděla, co si o tom má myslet, už to bylo dávno, co jí někdo otevřel dveře. Na jednu stranu v tom viděla gentlemanství, slušnost a jistou dávku romantiky a na druhou si říkala, jestli už to není přežitek. Zavrtěla lehce hlavou a v duchu si řekla:
„Ne, není to přežitek.“ Otevřel dveře a opatrně vystoupila a postavila se vedle auta. V ulici bylo mrtvo, pár pouličních lamp sotva svítilo. Jejich absenci nahrazoval úplněk, který se jí odrážel v očích, které díky tomu působily, jako kdyby se třpytily a lehce rozcuchanými vlasy si hrál vítr. Zabouchl dveře od auta a snad zároveň se o něj opřeli. Sklopila hlavu a během vteřiny se napřímila…
„ Uvědomuješ si, že jsme za celou dobu skoro nepromluvili.“ Hotte se usmál a kývl jí na to.
„ Myslím si, že by slova byla navíc.“ Nevěděla proč, ale ta věta v ní probudila horkou vlnu napětí. Bylo to tím, že byla naprosto trefná nebo snad proto, že jí řekl Hotte nebo dokonce, že jí řekl spisovně? Odsunul jí pramínek vlasů z obličeje a položil jí dlaň na tvář, opřela se o ní. Proč se najednou cítila tak jistá si tím co se děje, s kým… s kým je, s kým… Ano je to Hotte, je to on, stále jí to vrtalo hlavou. Nechápala to, jak to, že to co chtěla, potřebovala, to po čem toužila, bylo stále před ní. Z vln otázek jí vrátil do reality polibek.
„ O čem, přemýšlíš?“ Podívala se skrze něj.
„ Jestli mi budeš moct někdy odpustit.“ Podívala se do jeho šťastných očí a hledala nápovědu, k odpovědi. Nebyl si přesně jistý tím, co myslela. Bál se, aby mu teď neutekla a po zbytek jeho služby u policie, ho nepropalovala očima, aby nic neprozradil.
„ Myslíš tím…?“
„ Myslím tím, ty roky odstrkování a srážení.“ Provinile se podívala do země. Oddychl si a objal jí. Asi by nikdy nevyslovil:
„ Nic se nestalo, mě to nevadilo.“ Pravda byla jiná, některé rány, které mu uštědřila, byly tak hluboké, že se nějakou dobu z toho dostával. Ale natolik jí zbožňoval, že jí nedokázal neodpustit.
„ Prosím, nechme to být.“ Řekl konejšivě a hladil jí po hlavě. Sama to cítila podobně, chápala, že nad tím jen nemávne rukou, chvílema měla pocit, že si neviděla do úst a přehnala to. Odtáhla se od něho, dlouze ho políbila, chytla ho za ruku a couvala směrem k domu. Hotteho to mírně rozhodilo.
„ Tak pojď…“ Lišácky se na něho podívala a táhla ho dál k domu.
„ Počkej, co…“ S překvapeným výrazem.
„ Dnešní noc jinak skončit nemůže.“
„ Ale, nemusíš to dělat, nemusíme pospíchat, jestli nechceš…“ Anna se na něho ironicky zamračila.
„ Ty mě nechceš?“ A rozhodila prázdnou rukou s gestem, že se mu nabízí.
„ To víš, že jo, jen nechci, aby ses nutila.“ Přitiskla se k němu a zvedla obočí a s výrazem, vyklop to ze sebe.
„ No dobře, jsem nervózní, dlouho jsem nikoho neměl,… a najednou ty! Nechtěl bych tě zklamat.“ Kousla se do rtu, cenila si, že šel s pravdou ven.
„ Neboj, to zvládneme, i já jsem byla dlouho sama.“ Hotte se na ní podíval jako, že jí to ani za mák nesní.
„ A co ten, brejlatej s oranžovou brašnou?“ Když vytáhl brejlatce s oranžovou brašnou, musela zatřást hlavou.
„ To mi snad ani radši prosím tě nepřipomínej.“ A uchychtla se.
„ Proč pa, byl špatnej?“ A ukázal prsten směrem někam do prvního patra, kde měla ložnici.
„ Katastrofa, naštěstí jsme až tam, ukázala palcem taky na ložnici, nedošli, byl to obrovskej omyl.“ Hotte na chvíli trochu posmutněl.
„ A co když jsem já další,… omyl.“ Teď se pro změnu nemohl podívat on jí do očí. Anna ho chytila za obě dvě ruce a přisunula se k němu blíž. Snažila se navázat oční kontakt.
„ Hotteee,..pro mně je to najednou taky zvláštní, nechápu jak to, že je mi s tebou tak dobře, že jsme se líbali snad na každém rohu Kolína,… nechápu to. Nechápu, jak jsem byla slepá a přehlížela jsem chlapa, který je na mě tak hodný, chce mě takovou, jaká jsem, zná mě, ví kdy na mě mluvit a kdy ne, ví, jaké mám ráda kafe a čím mi udělat radost. Chlapa, který i s bolavými koleny protančil se mnou celou noc v opeře, který vedle mě stál vždy, když jsem potřebovala oporu. Vím, že mé omluvy nikdy nebudou stačit na to, jak jsem se k tobě chovala, ale prosím, … prosím… zkus mi věřit.“ Hotte zvedl hlavu, v očích se mu třpytily slzy, sama ale nevěděla, zda radostí, jak o něm mluvila nebo ze strachu.
„ Víš, pohladil jí jemně po tváři, já se jen tak strašně bojím, že je to špatný sen nebo šprým a za chvíli se zbudím a všechno bude, jako dřív. Bojím se, že tě nebudu moct držet v náruči, přivonět si k tobě, hladit tě, smát se s tebou. Bojím se,… že tě ztratím. Nemůžu tomu uvěřit a pár slzy mu steklo po jeho vousaté tváři, nemůžu uvěřit, že jsem tě získal.“ Setřela mu slzy z tváří, položila dlaně na tváře.
„ Věř.“ Dlouze se políbili, opět cítila, jak si jí k sobě přitiskl. Jak moc se cítila v jeho objetí bezpečně. Podívali se na sebe a usmáli se.
„ Tak co,… budem pokračovat?“ A lehce pohodila hlavou směrem k domu. Usmál se a kývl hlavou. Chvíli bojovala se zámkem, který plánovala nechat opravit už půl roku. Zaklapli za nimi dveře a skopla z nohou podpatky, které jí už nějakou chvíli ničily. V domě bylo šero, dovnitř prosvítalo světlo z ulice a úplňku. Hotte jí následoval s botami…
„ Co třeba svíčky nebo nějakou muziku?“ Anna se na něj podívala ve stylu, že mu není dost dobrá. „ Proč?“
„ No… já, jen, třeba pro atmosféru, nevim, co máš ráda a….“
„ Ty si pořád nervózní?“ Jen kývl hlavou.
„ Neboj, já jsem taky nervózní, vždyť i já se svlíknu. Co když máš o mém těle zkreslený představy, natož o mých schopnostech.“ A ukázala prstem směrem do prvního patra. Podala mu ruku a vedla ho po schodech do ložnice. Během stoupání do prvního patra ani nepípli, zastavila se před otevřenými dveřmi do ložnice. Držela ho za ruku, podívala se na něho a pak směrem do ložnice. Dvěma pohyby vytáhla pírka z vlasů, které se jí ihned rozvlnily po zádech. Otočila se k němu zády.
„ Mohl bys mi prosím rozepnout zip?“ A ukázala směrem k zipu, na její záda dopadal svit měsíce. Stáhl jezdec až na jeho začátek. Jedním pohybem z ní spadly šaty. Měla na sobě krajkové spodní prádlo. Její kůže působila jako bílý samet. Položil jí ruce na šíji a pomalu je přesouval k ramenům. Na jedno lehce položil hlavu, pravou rukou jí objal a hladil jí po břiše. Cítila, jak mu buší srdce, každý jeho dotek byl láskyplný a plný něhy. Otočila se k němu, přitom jí nepustil z náruče. Rozmotala motýlka a odhodila ho bůh ví kam, stejně jako košili a kalhoty, které výjimečně neměli podporu pásku nebo kšand. Měl na sobě bílé triko a boxerky od Tommy Hilfinger. Podívala se na něho s tázavým pohledem, jestli jsou to opravdu Hilfingry.
„ No co, nejenom ženské utrácí za spodní prádlo.“ Hodila na něj výraz, že vůbec neví, o čem mluví.
„ Pane Herzbergeře, docela mě děsí, jak mi čtete myšlenky.“ Šibalsky se na něho usmála. Sklonil se k ní a do ucha jí zašeptal:
„ O tom to přeci je, umět si číst myšlenky, abychom věděli, po čem ten druhý touží.“ Anna jen lehce pomrkla po ložnici a Hotte se k ní shýbl, vzal jí do náruče a odnášel jí do ložnice.
„ Počkej,… já… neblbni,…něco si uděláš, jsem moc těžká.“ Rychle se ho chytla kolem krku, držel jí pevně.
„ Neboj si lehká.“
„ To poslední co by mohla o mě má váha říct je, že jsem lehká, ublížíš si.“ Hotte jí jakoby kolíbal, dokud nepřestala žadonit. Nikdo v životě jí nedržel v náruči. Rozhlížela se kolem sebe a pak se na něho podívala. Zářil radostí, jako nikdy předtím, nikdy ho neviděla tak šťastného. Nakazil jí svojí náladou, usmála se na něho a věnovala mu další polibek. Otočil se směrem k posteli, klekl si na ní a pomalu Annu položil do měkké deky. Nespustila ho z očí. Položil jí tak lehce, že skoro ani nepoznala, že leží. Položil se k ním a opětoval jí polibky........
Než, ale usnuli,…
„ Myslím si, že si byl nervózní úplně zbytečně.“ V Hottovi se hnula mužská ješitnost a tak se usmál.
„ To jsem rád, že jsem tě nezklamal, odhrnul jí pramen vlasů z obličeje,… a to jak si říkala, že bych mohl mít zkreslené představy o tvém těle, zavrtěl hlavou,… je božské.“ Objal jí, políbil a než stihli potřetí oddechnout tak usnuli. Během kratší chvíle, než by sama chtěla, se probudila. Nechápala, co jí z tak potřebného spánku mohlo vytáhnout. Pomalu otevřela oči, vedle ní ležel Hotte, který stále měl položenou ruku na jejím boku, opatrně jí zdvihla a položila na postel. Potichu si sedla, promnula unavené a neodlíčené oči. Rozhlédla se kolem sebe. Oblečení bylo rozházené všude kolem, lampa na noční stolku spíš ležela, než stála. Podívala se na Hotteho, který jen spokojeně oddechoval a přísahala by, že se usmívá. Podívala se z okna, někde v dálce už svítalo, povzdychla si, jak moc by si přála se zavrtat nazpátek pod deku a jen tak ležet. Oba dva tohle neplánovali, takže budou muset dnes do práce. Z pohádky zpět do reality. Ale co jí to zbudilo? Než si to uvědomila, ozvalo se to samo. Žaludek tak mohutně zakručel, že měla pocit, že tím vzbudí celou ulici. Protančená a promilovaná noc bez jediného kousku jídla, udělala své. Evidentně bylo kručení v břiše opravdu tak hlasité, že to zbudilo i Hotta. Otevřel oči a hledal, kde jí má. Seděla vedle něho a pozorovalo ho, jak se probouzí.
„ Promiň, vzbudila jsem tě.“ A políbila ho na čelo.
„ To nevadí, děje se něco, proč nespíš?“ Anna se na něho podívala provinile.
„ Mám hlad, ani nevím, kdy jsem jedla naposledy.“ Podíval se do stropu a přemýšlel, jak na tom on s jídlem.
„ To je fakt, kdy jsme jedli naposledy?“
„ To je právě to, už ani nevim.“
„ Je tedy fakt, že na to nebyl čas ani pomyšlení, ale teď už by to chtělo sníst.“ Řekl Hotte, posadil se vedle ní a políbil jí.
„ Udělám snídani, jak moc velký hlad máš?“ Nabídl se jí.
„ Velký.“
„ A snídaně do postele nebo dole?“
„ Klidně dole.“ Sáhla po nejblíž ležící věci, Hotteho košili a oblékla si jí. Posadil se na roh postele a přemýšlel, zda bude schopný vstát, přeci jen to včera/dnes ráno přehnal. Všimla si, jak přemýšlí.
„ Děje se něco, kolena?“
„ Můžu ti nějak moct?“ Jen zavrtěl hlavou.
„ Musim se zvednout a rozchodit to.“ Zhluboka se nadechl a se vší silou se zvedl. Klopýtl, ale opřel se o zeď. Párkrát pokrčil a narovnal obě kolena, pak se pajdavě rozešel a podíval se na ní, kterou jeho stav trochu děsil.
„ Vybrala sis mrzáka.“ Sklopil hlavu. Po kolenou se došoupala k nohám postele a objala ho.
„ Promiň, přehnali jsme to včera,… vybrala jsem si správně.“ Za odpověď se usmál a pohladil jí po tváři.
„ Pamatuj si, že i kdybych po včerejšku nebo vlastně už i po dnešku, to je jedno, mávl rukou, skončil na kolečkovém křesle, tak to za to stálo.“ Trochu si protáhl nohy a vydal se do kuchyně.
„ Jen se dám trochu do pořádku a přijdu za tebou, jo?“
„ Jasně, nenech mě moc dlouho čekat.“ Když scházel ze schodů slyšela, jak ještě párkrát zasyčel bolestí. Zapnula si košili, vyhrnula si rukávy a šla ze sebou něco udělat do koupelny. Tušila, že je to potřeba. Dala si rychlou sprchu, vlasy smotala do drdolu a vrátila se do ukradené košile. Z kuchyně se ozývaly zvuky pokládání talířů a skleniček. Byla zvědavá, co jim přichystal dobrého, věděla, že když ho pustí do kuchyně, připraví hostinu. Vešla do kuchyně, opřela se o stěnu a pozorovala ho. Na stole už byli připravené talíře, skleničky a hrnky s kávou. Dokonce nechyběla malá kytička…
„ Kde jen vzal ty kytky?“ Ptala se sama sebe. Dál to, ale neřešila. Sledovala, jak funguje v její kuchyni, jako kdyby jí používal každý den, věděl, kde jsou pánvičky, talíře. Něco si pod fousy broukal, trochu se pohupoval, evidentně měl dobrou náladu, ještě aby ne. Usmála se. Šla k němu, zezadu ho objala a opřela se o jeho záda.

Arrow A na další části se pracuje Very Happy
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Moc hezky napsané, dojemné a krásné. Těším se na pokráčko Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 151
Odpovědět s citátem
Povídka je moc hezká, líbí se mi popsané jejich pocity, líbí se mi i maličkosti, které jsi zmínila.
Celkový dojem z povídky mi ale ruší pravopis. Máš tam snad v každé větě pravopisnou chybu a i když se snažím sebevíc, ruší to celkový dojem z povídky. Zkus si povídku ještě jednou přečíst a opravit chyby ve shodě přísudku s podmětem, čárky, někde ti i chybí písmenko ve slově Smile
Neber toto, prosím, jako zbytečnou kritiku (když se podíváš do komentářů mých povídek, zjistíš, že i mě bylo toto vytýkáno a mnohdy bys i v mých povídkách našla chyby; snažím se je ale opravit), ber to jako návod na zdokonalení tvých povídek Smile
Jinak nápad je to hezký a jinak je to napsané moc hezky, určitě pokračuj dál Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Děkuju Brittany a AnnaE, jsem ráda, že se líbí.
S gramatikou mám problémy, snažila jsem se něco málo už opravit, aby to neotravovalo. Omlouvám se všem, kdo si to už přečetl,...
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 38
Odpovědět s citátem
Tak jo začnu tím pravopisem Very Happy neříkám, že jsem si nevšimla těch chyb tam, ale nijak mi tam nevadí Smile koneckonců každý někdy udělá chybu v pravopisu, protože některý věci jsou tak sporný! Very Happy
Teď k povídce. Úplně přesně vystihuje to, jak bych si představovala, že by to s Annou a Hottem mohlo dopadnout! Samozřejmě, že to ještě nedopadlo já vím Very Happy ale je to prostě úžasné a skvělé a nevím, co ještě! A už se straaašně teším na pokračování, takže honem honem! Laughing Laughing
A opovaž se jednoho z nich zabít! To se nedělá! Very Happy Very Happy
(dělám si srandu, je to tvoje povídka, takže se tam stane, co ty budeš chtít Smile ale kdybys o tom uvažovala, vzpomeň si na mě Embarassed Very Happy )

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Děkuju Em, udělala jsi mi velkou radost. Jsem moc ráda, že se líbí. A že neomrzely moje povídky na téma Anna a Hotte.
Za svojí gramatiku se omlouvám, něco prostě nevidím.
Na povídce se snažím pracovat, momentálně jsem ale v bodě, který se nepíše moc snadno, aby z toho nevznikla úplná hloupost.
Jestli mohu doporučit ke čtení: když budete v místě kde se píše o písničce od Presleyho, skočte na tenhle odkaz a poslouchejte jí k tomu, skvěle doplní atmosféru.
https://www.youtube.com/watch?v=gSOZoaMaOzs
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
POKRAČOVÁNÍ Very Happy Arrow Arrow Arrow
Ať se líbí
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Líbí se, a moc! Už se zase těším na pokračování. Laughing

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Míša


Založen: 20. 07. 2008
Příspěvky: 25
Bydliště: plzeň
Odpovědět s citátem
Děkuju, jsem ráda, že se líbí. Těš se Smile
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Brittany11


Založen: 18. 07. 2014
Příspěvky: 201
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Moc se těším Wink

_________________
Ben: ''Všechno v pořádku, jsme od policie''
Veronica: ''Jo jasně a já jsem doktor Dolittle''
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
Chtělo to jen správné načasování.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma