AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Rovnováha........?
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1543
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Zdravím Vás.

Slíbila jsem Kájce povídku s jistou postavou a dneska mě konečně napadl námět.
Kájičko, tenhle drobeček je pro Tebe - omlouvám se jen, že není moc veselý ani dlouhý Sad nedalo se to...
Ale snad alespoň trošinku potěší obsazení :hug:

Povídka přes jisté indicie vyžaduje trošku fantazie - budu jen ráda, pokud mi písnete, jak jste ji pochopili právě Vy Smile

W.

_______________



Ne... tohle ne.
Tohle už mi nedělejte...
Už toho bylo dost...

Nikdy bych nevěřil, že sevřená víčka mohou tak strašně bolet.
Stejně jako dotek tvrdé, neosobně studené podlahy, na níž z hygienických důvodů jaktěživ nespočine koberec. Měl jsem dojem, že mi kachle vrůstají do otlačených kolen. Nebo já do nich?
Bolelo mě tu všechno. I ty bílé stěny bodaly do očí, ač jsem je zrovna neviděl.
Bolela mě má přítomnost tady.

Jemná dlaň mi vjela do vlasů a polaskala. Ne koketně, bez namotávání pramínků. Jen jako připomínka Její společnosti – vážná, soucitná a přesto pevná.
Byl jsem za ni vděčný, stejně tak i za to, že nevyžadovala odpověď.
Nelhala o nevyhnutelnosti dobrých konců.
Jen hladila, aniž by se bláhově snažila utěšit a uklidnit. Věděla, že to není možné.
Ta ruka... jakoby mě tlačila ještě hlouběji do Jejího klína, teď přístavu jediného tepla v mém roztřeseném vesmíru nejistoty, strachu.
Svíral jsem Ji kolem pasu a chtěl i nechtěl, aby to tak zůstalo. Ta iluzornost pohodlné nevědomosti před vynesením ortelu... byla jen naivní stranou mince, kde prim hrála hrůza z věcí příštích.
Byl jsem Jí vděčný. Za ten dotyk. Za mlčení. Za chvilku vytržení z reality pachu dezinfekce, kterou překonal Její parfém. Za vše.
A ona mi prsty přejela po rameni a na chvíli na něm spočinula.

Bál jsem se.
Další nespravedlnosti v mém životě.
Nevěřím v osud... kdyby ano, musel bych jen proklínat jeho cynismus za ty loupeže mých milovaných. Nikdo nemohl mít v sobě dost zloby na sepsání takových kapitol v mém životě. Prostě se to stalo.
Ale cosi ve mně se bouřilo. Už toho bylo přece dost... Už toho bylo až příliš.
Neberte mi ho.
Je má druhá polovina. Celé roky to oba víme. Neberte mi ho.

Prsty vískala mé kučery. Jakoby skutečně slyšela pláč mých myšlenek.
A mě omráčila úvaha, že každá dokonalost něco stojí. A štěstí že si vybírá svou daň.
Jinde.
Kde to... bolí.
Bojím se.
Bojím se těch slov.

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
kajusia


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 510
Odpovědět s citátem
Embarassed Embarassed Embarassed Děkuji moc, Woxičko, za věnování a za drobeček!
Potěšil, i přesto, že je neveselý. *slintá blahem a moc děkuje*
Okomentuji ale někdy jindy, ju? Embarassed Teď na to není to správné rozpoložení. Embarassed Sad
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ne... tohle ne.
Tohle už mi nedělejte...
Už toho bylo dost...

Jujujujujujuju... *vykulila očka, nasadila smutný kukuč a začala uvažovat*
Co se hlavnímu hrdinovi děje? Sad Čiší z toho zoufalství. Tak nějak si ho představuji, jak stojí, jak má tvář zakrytou dlaněmi, jako by toto prosté gesto dovedlo odehnat to, co ho mučí. Embarassed Sad Tak nějak... zoufalé, zmučené, tápání s napřaženými pažemi, které se snaží nahmatat aspoň kus naděje, že tahle muka skončí... Embarassed Sad

Nikdy bych nevěřil, že sevřená víčka mohou tak strašně bolet.
Stejně jako dotek tvrdé, neosobně studené podlahy, na níž z hygienických důvodů jaktěživ nespočine koberec. Měl jsem dojem, že mi kachle vrůstají do otlačených kolen. Nebo já do nich?
Bolelo mě tu všechno. I ty bílé stěny bodaly do očí, ač jsem je zrovna neviděl.
Bolela mě má přítomnost tady.

Uchm, *má chuť hlavního hrdinu obejmout. Takhle si představuje, jak stojí vedle něj, ruku položenou na jeho rameni a mlčky sdílí jeho bolest* Sad
... jaktěživ nespočine koberec... Perfektní věta! Embarassed Embarassed Sad Hrozně se mi líbí. Embarassed Embarassed Embarassed
A vrůstající kachle či naopak... Ou. Sad
Otlačená kolena znamenají, že na nich klečí dlouho. Někdo ho nutí klečet? Anebo je to gesto zoufalství, kdy už nevěděl, co dělat, tak klesl na kolena a...?
Uhuhu, ta beznaděj čiší z každého řádku... *otřásla se a schoulila do klubka vedle hlavního hrdiny* Embarassed
Bolela mě má přítomnost tady. Tohle je hodně zlé... Sad Sad Sad

Jemná dlaň mi vjela do vlasů a polaskala. Ne koketně, bez namotávání pramínků. Jen jako připomínka Její společnosti – vážná, soucitná a přesto pevná.
Byl jsem za ni vděčný, stejně tak i za to, že nevyžadovala odpověď.
Nelhala o nevyhnutelnosti dobrých konců.
Jen hladila, aniž by se bláhově snažila utěšit a uklidnit. Věděla, že to není možné.
Ta ruka... jakoby mě tlačila ještě hlouběji do Jejího klína, teď přístavu jediného tepla v mém roztřeseném vesmíru nejistoty, strachu.
Svíral jsem Ji kolem pasu a chtěl i nechtěl, aby to tak zůstalo. Ta iluzornost pohodlné nevědomosti před vynesením ortelu... byla jen naivní stranou mince, kde prim hrála hrůza z věcí příštích.
Byl jsem Jí vděčný. Za ten dotyk. Za mlčení. Za chvilku vytržení z reality pachu dezinfekce, kterou překonal Její parfém. Za vše.
A ona mi prsty přejela po rameni a na chvíli na něm spočinula.

Tenhle odstavec se mi líbí asi ze všech nejvíc. Embarassed Uhuhum, zdá se, že prostě víš, co mám ráda. Embarassed
Líbí se mi, jak je hlavní hrdina poňuchňáván a přitom není. Je to takové zmatené, ale prostě... Taková maličká útěcha v podobě pohlazení a přitom...
Líbí se mi ono mlčení. Hrozně moc. Jejuuuuu, ta tlapka na rameni!!!

Bál jsem se.
Další nespravedlnosti v mém životě.
Nevěřím v osud... kdyby ano, musel bych jen proklínat jeho cynismus za ty loupeže mých milovaných. Nikdo nemohl mít v sobě dost zloby na sepsání takových kapitol v mém životě. Prostě se to stalo.
Ale cosi ve mně se bouřilo. Už toho bylo přece dost... Už toho bylo až příliš.
Neberte mi ho.
Je má druhá polovina. Celé roky to oba víme. Neberte mi ho.

Uchm, pořád uvažuji o tom, koho si dosadit za hlavního hrdinu. Tady v tomto odstavci vidím Semira nebo Toma. Spíš Toma, nj, od jisté doby Modroočko vede. Embarassed
Nevím, asi jsme si moc vžili, že Semir a Tom patří k sobě, a že se oba navzájem mají hodně rádi, prostě... Přátelé, kteří toho spoustu zažili, ať zlého či dobrého. Embarassed
Z tohoto odstavce na mě dýchlo, že... jeden druhého ztrácí. Sad Embarassed A nejen na nějakou dobu, na týden, měsíc, rok, ale... navždy. Embarassed Sad
Ale cosi se ve mně bouřilo. Ochm, při tomhle mě napadlo: rozhněvaní mladí muži, aneb jak říká sestra zlobiví chlapci... Já už blbnu i z té její matury. *omdlela*

Prsty vískala mé kučery. Jakoby skutečně slyšela pláč mých myšlenek.
A mě omráčila úvaha, že každá dokonalost něco stojí. A štěstí že si vybírá svou daň.
Jinde.
Kde to... bolí.
Bojím se.
Bojím se těch slov.

*drcla čelíčkem hlavního hrdinu do ramene a přitulila se k němu jako toulavá kočka, co zrovna začala dychtit po lidském doteku*
Pláč myšlenek - další perfektní slovní obrat, tleskám. Mistrné!
Úvaha, že každá dokonalost něco stojí... Dávám pravdivé. Embarassed Štěstí si vybírá svou daň... nejspíš ano. Ale bez toho by si ho nejspíš člověk asi nevážil. Embarassed A jinde? Kde to bolí? Samozřejmě. Embarassed Ale tak, na druhou stranu, dává, kde to potěší, ne? Embarassed *velká hnědá uslzená kukadla pohlédla na autorku tohoto drobečku a tázala se jí, zda to platí anebo si jen opět snaží něco idealizovat a předělat do té snesitelnější verze*
Strach... Strach má velké oči, strach vymýšlí šílené scénáře *odkaz na jednu moudrou větu jednoho milého človíčka :hug:*, strach ochromuje... Embarassed (a při kontrole tohoto komentu mě ještě napadlo: Strach mění ukončení předmětu tři, dva týdny před koncem semestru, ale to sem nepatří... Embarassed)
Bojíme se všichni... Každý něčeho... Jeden z mých osobních velkých strachů je to, čeho se podle mě bojí hlavní hrdina. Ztráty blízké osoby. A přesto, ačkoliv si to snažíme nepřipouštět, se už druhý den nemusíme se svými bližními setkat... Brrr, *otřásla se a v myšlenkách rychle objala všechny známé* zrovna takové myšlenky nemám ráda. Embarassed Sad

Tááák, *sedí u hlavního hrdiny, nejraději by se přeměnila v kočku, posadila si mu do klína a mňoukala* Embarassed jak na mě celá povídka působí?
Depresivně. Tak nějak otevřeně, kdy si každý může udělat svůj závěr. Nedokážu říct, zda vidím závěr šťastný nebo ne. Vidím jen lidskou bytost, která se zmítá v bouři depresivních myšlenek a přitom ještě pořád doufá, že snad... SNAD! A přesto už ví, že ono SNAD se konat nebude. Embarassed Tak!

Přiznám se, že po našem nedávném rozhovoru jsem si třeba i na chvíli představila Davida, ale to jsem pěkně rychle zavrhla. On není tak... Nevím, jak bych to popsala. Asi bych použila slovo: k lísáníhodný. Embarassed Nebo ještě lépe: k poňuchňání. Embarassed Tenhle hlavní hrdina ano. Embarassed
Takže si představuji Toma, hodně zdrceného na pokraji svých sil, a přesto v sobě má ještě nějakou tu nitečku, která ho drží... Při čem, to ať si každý doplní sám. Embarassed

Ještě jednou děkuji za super literární počin, opět a zase. Smile :hug:

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
JSSVLVKMK


Založen: 21. 11. 2007
Příspěvky: 311
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Ou, opravdu byly jen náznaky a někdo enzasvěcený asi nepochopil všechen smysl!! JIank kráné fráze, moc se mi to líbilo, i když v podstatě nevím podrobnosti, zaujalo mě to!!! A docela ráda bych se dozvěděla hlavní postavu!! Smile

_________________
Mužský - nejdřív vám vezme dárek a pak neví, co říct (Susanna na Franka Very Happy)
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Tak jsem se totálně nechytila co do postav, nicméně dávno neznám Kobru tak dobře. Ale byl to příjemný zážitek, hezký drobek. Smile

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 159
Odpovědět s citátem
Moc se mi to líbilo. Přesně můj typ povídky. Moc hezké. Jen by to mohlo být malinko konkrétnější, ale i tak to bylo moc hezké.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Všelicos
Administrátor

Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 696
Bydliště: KTU.
Odpovědět s citátem
Nevím proč jsem si pod tím představila Semira, odevzdaně čekajícího na oznámení, že další jeho parťák opustil tenhle svět... a s ním tam byla Naděje, která se mu připomínala v malých náznacích...

Jinak velmi zajímavé pojetí... působilo na mne velmi depresivně Sad

_________________
Ben: "Jak jsi na to přišel??"
Hartmut: "Neřeknu. Stejně to nechcete vědět."
(...)
Ben: "ODHOĎ TEN SEKÁČEK!!!!"
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Hartmutt Freund z KTU


Založen: 21. 07. 2014
Příspěvky: 247
Odpovědět s citátem
Smutné a depresivní Crying or Very sad Ale dílo moc pěkné. Uplně v tom vidím mladého Toma.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Rovnováha........?
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma