AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
PŘÍZRAKY MINULOSTI
AnnaE


Založen: 14. 10. 2009
Příspěvky: 159
Odpovědět s citátem
Seděla ve své kanceláři, ale nepracovala. Ani nevnímala, kde je. Nepřítomně koukala z okna. Ze svého místa ji pozorovala Susanna. Něco se jí na Anně dnes nezdálo. Dnes nebyla ve své kůži. Jako by byla duchem nepřítomná. Ještě ani nezkontrolovala hlášení, která jí kluci výjimečně dodali na stůl včas. Ještě si ani nepřečetla poštu, což vždycky dělá hned po příchodu. Ani kávy se nedotkla. A na důkaz, že se něco děje, se zvedla, vzala si věci a opouštěla svou kancelář. Zastavila se u Susanny.
„Susanno, půjdu domů, není mi dnes nějak dobře. Kdyby se něco dělo, volejte. Jinak se to tu snažte nějak zvládnout.“ Aniž by čekala na reakci, odešla. Sekretářka za ní zůstala jenom koukat. To se za celou dobu, co tu pracuje, dnes stalo poprvé. Poprvé odešla takhle brzo. Susanna šla do kanceláře Kobry 11. Ti tu čekali na vichřici po těch hlášeních, ale nic. Sus jim řekla, co se stalo. Ben se Semirem se na sebe podívali. Semir hned vytáčel její číslo.
„Nebere to.“ Zkusil to znovu. Zase nic. Mlčky na sebe koukali. Každý myslel na nejhorší. Pak Susanně na stole zazvonil telefon.
„Kluci, na A4 se stala hromadná nehoda. Připletlo se do toho transportní vozidlo plné peněz. A4 37. Kilometr ve směru na Kolín nad Rýnem.“ Ben se Semirem kývli a rozběhli se ke stříbrnému BMW. Cestou oba přemýšleli nad Annou.
Po dvou hodinách se vraceli na stanici. Nehoda byla prošetřena, peníze odvezeny. Když vešli na služebnu, Susanna přecházela jako lvice v kleci. Jen co komisaři vkročili, rozběhla se k nim.
„Nebere mi telefon. Mám o ni hrozný strach. Co budeme dělat?“ Vypadala vyděšeně.
„Sus, šéfová je velká holka, umí se o sebe postarat. A navíc, říkala jsi, že jí nebylo dobře. Asi si vzala nějaký prášek a šla spát. Proto ti nebere telefon. Sus, klid. Bude to v pohodě. Zítra se tudy přežene tajfun Anna, až si přečte to hlášení z minulého týdne, uvidíš,“ uklidňoval ji Ben. Trochu to pomohlo.
„Co se stalo na dálnici?“
„Nehodu způsobila prasklá pneumatika osobního automobilu. Do toho potom narazilo dalších 30 aut. Všechno jsme prošetřili, zranění byli odvezeni do nemocnic, někteří ošetřeni na místě. Dálnice je už i téměř uklizená. V jednom pruhu je průjezdná. Poslali jsme tam Hotteho a Bonratha. Konec hlášení,“ zasalutovali oba.
„Dobře, tak to sepište a pak asi jeďte pokutovat na dálnici.“
„Rozkaz, šéfová,“ mrkl na ni Semir a oba následně zamířili do kanceláře.
Konec služby se blížil a Ben se Semirem přijeli zpět na stanici. Jak se blížil konec směny, kancelář se vyprazdňovala. I Ben se Semirem se rozloučili a jeli domů. Tedy jak kdo. Ben se chtěl ještě někde zastavit. Zaparkoval před malým domkem. Zhluboka se nadechl a zazvonil. Anna mu přišla otevřít během chvilky.
„Bene, děje se něco?“ Byla překvapená, že ho vidí u svých dveří. Pozvala ho dál.
„To jsem se přišel zeptat já vás. Je všechno v pořádku?“
„Ano, proč by nebylo?“ Bylo na ní vidět, že plakala.
„Šéfová, co se děje? Nikdy jste neodešla z práce takhle brzo a vidím na vás, že jste brečela. Nechcete mi říct, co se děje? Měl o ni starost.
„Sedněte si. Můžu vám něco nabídnout?“
„Ne, děkuju.“
„Víte, je spousta věcí, které o mě nikdo neví. Málokdo má vůbec tušení, že jsme vždycky nebyla tou přísnou a strohou komisařkou Engelhardtovou. Měla jsem rodinu. Milujícího manžela a krásného syna. Jednoho dne jsem odběhla koupit prací prášek a nechala syna doma s manželem. Když jsem se asi za čtvrt hodinky vrátila, náš dům byl v plamenech. Ze spáleniště potom vytáhli ohořelé ostatky mého muže a našeho půlročního syna. Udusili se sice kouřem, jejich těla ale byla ohořelá k nepoznání. Po tomto jsem už nechtěla rodinu. No a dnes jsou to přesně dvě desetiletí. Proto jsem dnes odešla dřív. Nemohla jsem se soustředit.“ Ben nevěděl, co říct. Pak se Anně podíval do očí.
„Jsem moc rád, že jste mi to řekla. Moc si toho vážím.“ I Anna se mu podívala do očí.
„Slibte mi, že to zůstane jen mezi námi. Že se to nikdo nedozví.“ Ben na souhlas kývl.

Když se druhý den potkali v kanceláři, dlouze se jeden druhému podívali do očí. Ben na Anna mrkl. To bylo to jediné, co jim připomnělo včerejší den.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
SaM


Založen: 15. 10. 2007
Příspěvky: 689
Bydliště: Praha
Odpovědět s citátem
Docela zajímavý drobeček. Přiznám se, že Annina historie je podaná tak stroze, že to se mnou nic neudělalo, nějak jsem se s tím nepropojila, nicméně plusové body máš za fakt, že za Annou jel Ben a ne Semir, jak bych čekala. Netuším, nakolik to koresponduje s jejich seriálovým vztahem, ale byl to dobrý twist. A pobavilo mě, jak jim Susanne rozkazuje. Laughing

_________________
SaMfiction & la obsesión viviente.
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
PŘÍZRAKY MINULOSTI
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma