AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Nová posila DP
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Takže, páč staré PF padlo, tak sem se položil do hledání svých dvou "povídek" Very Happy a po týdnu sem je našel.... tady je teda první z nich...


Nová posila DP


Na rušné ulice Kolína stále dopadaly další a další sněhové vločky. Byl prosinec a opět se blížili každoroční svátky radosti a pokoje, ale taky svátky plné stresu a spěchu. Chřipka s angínou opět sváděly neúnavný boj o to kdo skolí víc lidí, takže i doktoři si přišli na svůj díl.
Obchody byly plné vánočních výzdob. Všude samá větvička z nějakého jehličnanu, tu a tam nějaká vánoční ozdoba a samozřejmě všude snad kilometry vánočních světýlek. Obchody byly vyzdobeny vážně pěkně a skvěle dokreslovaly atmosféru Vánoc, jen lidé pod ozdobami jakoby to ani nevnímali. Tlačili se jeden přes druhého, vráželi do sebe vozíky a sváděli lité boje o poslední zásoby vánočního zboží.
Na ulicích už první podnikavci prodávali pyrotechniku pochybného původu, pro pobavení, ať už na Silvestra, či kdykoli jindy. A takhle to vypadalo každý rok nejen v Kolíně, ale i v kterémkoli jiném městě na zeměkouli.


Po ulicích ovšem bloumal muž, kterého se tohle Vánoční šílenství jakoby netýkalo. Bezcílně kráčel rušnými ulicemi zamyšlen na svým krutým osudem.
„Proč zrovna Petr. Proč? Vždyť má rodinu, proč to nepotkalo mě, muže bez závazků na kterého doma nikdo nečeká?“ znělo mu stále v uších.
Pořád nedokázal uvěřit té zprávě, že jeho parťák Petr Nowak je mrtvý.
„Jak je sakra možné, aby se tak skvělý jezdec jako on najednou rozsekal o strom? To nemůže být pravda. Petr byl vždycky opatrný, tohle mi nejde do hlavy,“ opakoval si stále.
Z rozjímání ho najednou vyrušil protivný zvuk jeho mobilního telefonu. „Fux. André Fux.“ ohlásil se onen muž.

Na služebně Dálniční policie byl neobvyklý klid. Ranní zácpy už pominuly a zmizela také námraza, která každé ráno znepříjemňovala život mnoha řidičům.
Jen jeden muž byl v neustálém stresu. Pokud zrovna neřešil nějakou dopravní nehodu, nebo piráty na dálnici, seděl ve své kanceláři a prodíral se hromadou hlášení, která čekala až je někdo vyplní. Co odešel jeho parťák Frank neměl ani chvilku pro sebe. Tímto mužem byl samozřejmě Semir Gerkhan.
„Šéfová, ale to snad ne,“ zaúpěl nešťastně když se jeho stůl prohnul pod další hromadou hlášení. Anna Engelhardtová, ale byla neoblomná.
„Semire, víte sám, že tohle vyplnit prostě musíte. Vím, že se teď nezastavíte, ale dokud nenajdeme za Franka adekvátní náhradu, budete to muset vydržet.“
„Nového parťáka nechci,“ odvětil nečekaně vztekle Turek. „To radši budu do konce života jen papírovat,“ dodal a dál se věnoval hlášení.
Anna si jen povzdychla a odešla do své kanceláře hledat pro Semira vhodného kolegu.

„André? Vím, že jsem vám slíbila týden dovolené, ale nejde to. Dvě navlas stejné vraždy ve stejný den. Potřebuji ten případ rychle vyřešit a Vy jste můj nejlepší muž,“ omlouvala zrušení příslibu dovolené Carina Grünová.
„Šéfová, já nevím,“ snažil se vykroutit André. „Vůbec teď nedokážu myslet na nic jiného než na Petra.“
„Já Vás chápu, ale ten případ potřebuju vyřešit do Vánoc a vím, že Vy jste ten pravý, kdo s tím dokáže pohnout.“
„Tak jo. Za chvíli sem u na služebně,“ ukončil hovor André a vydal se směrem, kde měl zaparkované auto. Již třetím rokem pracoval v oddělení vražd na Kolínské kriminálce a práce mu vyhovovala. S Petrem Nowakem tvořili dvojku, před kterou se třásl kdejaký vrah. Najednou z tohohle týmu byla jen půlka.

„André? Mám špatnou zprávu. Vraťte se okamžitě na služebnu.“ Posmutnělý hlas šéfové dával najevo, že se stalo něco hrozného.
André přitlačil nohu na plyn aby byl co nejdřív na služebně a zjistil co tak hrozného, že to odrovnalo i šéfovou, se vlastně stalo.
Když vešel na služebnu sledovali ho všechny páry očí co tam byly. Dokonce i šilhavé oko Jednookého Joea. André pocítil podivné chvění, které prostupovalo celým jeho tělem. Cítil, že se stalo něco tragického. Něco na co do konce života nezapomene.
„André,“ ozvala se posmutnělým hlasem šéfová, když vešel do kanceláře. „Petr je mrtvý.“

Ze vzpomínek ho najednou vyrušilo až troubení nervózních řidičů za ním, když zůstal stát, i když na semaforu už dávno svítila zelená. S kvílejícími pneumatikami se odlepil a za pět minut byl na služebně.
Ze zapeklitého případu se nakonec vyklubala rutina. Vrah zanechal svůj otisk na zvonku. Pro sekretářku Marii už nepředstavovalo nalezení pachatele v záznamech žádný problém. Zatčení už nechal André na spolupracovnících a vydal se k domovu.

„Semire,“ vtrhla do dveří kanceláře Andrea. „Je tu paní co tvrdí, že viděla tu včerejší nehodu toho motorkáře.“
„Pošli ji sem,“ vyzval Andreu Semir a sám byl zvědavý co se od asi šedesátileté paní, co vstoupila do dveří, dozví nového.
Semira samotného vzalo, když včera dorazil na místo nehody. Motorka byla na padrť a na nebožtíka moc hezký pohled nebyl. A když se dozvěděl, že mrtvým je policista z kriminálky, dal si za úkol, že tuhle smrtelnou nehodu vyšetří co nejdřív. Nešlo mu do hlavy, proč jejich kolega na rovném a přehledném úseku náhle dostal smyk a narazil do stromu.
„Tak mi paní…“
„Schwarzová,“ doplnila Turka svědkyně.
„Tak mi paní Schwarzova popište co jste viděla.“
„Byla jsem zrovna se svým pejskem na vycházce v lese u dálnice, když jsem uslyšela obrovskou ránu. Otočila jsem se tím směrem a spatřila jsem tu motorku. Kousek od místa nehody stálo velké terenní auto.“
„Víte, jakou mělo barvu?“ zeptal se Semir.
„Bylo černé nebo možná tmavě modré. Viděla jsem ho dost špatně přes všechny ty stromy. Najednou z toho auta vystoupili dva maskovaní muži. Přišli k tomu člověku co tam ležel a jeden z nich se k němu sklonil. Hned na to na toho druhého pokýval a oba se začali rozhlížet. Jeden z nich se otočil mým směrem, tak sem dostala strach a utekla. To je všechno co vím.“
„Dobře paní Schwarzová. Moc jste mi pomohla. Teď jděte za támhle tím vysokým mužem,“ ukázal Semir na Bonratha.
„On s Vámi sepíše výpověď a pak můžete jít domů. Děkuji za pomoc a nashledanou,“ rozloučil se svědkyní Semir a vyrazil ze služebny. Chtěl se ještě jednou podívat na místo té včerejší havárie a potom chtěl jet konečně domů.

Na druhý den ráno, ještě za tmy, seděl André ve své kanceláři na kriminálce. Nic prospěšného ovšem nedělal, neboť to vypadalo, že zločinci si dali těsně před svátky volno. Z nic nedělání ho vyrušila až sekretářka Marie.
„André, už si to slyšel?“
„A co jako?“ zeptal se trochu podrážděně André, který zrovna neměl chuť se s někým bavit.
„No doneslo se mi, že prý Dálniční policie našla očitou svědkyni té Petrovi havárie.“
André se okamžitě probral ze svého rozjímání.
„Kde ses to dozvěděla?“
„Ale znáš to. Cvrlikali si to vrabci na střeše,“ odpověděla s tajuplným úsměvem Marie a opustila kancelář.
Po této zprávě se už André nedokázal absolutně na nic soustředit. Těšil se až skončí pracovní doba. Byl rozhodnutý, že té věci musí přijít na kloub, takže návštěva DP pro něho byla jasná věc.

Už se dávno setmělo, když André konečně vyrazil z parkoviště kriminálky, ale doufal, že na stanici DP ještě někdo bude. Když přijel, stanice vypadala vcelku opuštěně, přesto vstoupil. Když vyšel do prvního patra spatřil už jen pár posledních postaviček, které ještě zůstali na stanici. Za dispečerským pultem seděl tlustý muž, který se zrovna věnoval své koblize a o kus dál, s nohama na stole, seděl nápadně vysoký muž a podřimoval. Ani jeden z těchto mužů Andrého příchod nezaznamenal. Byl tu ovšem ještě jeden člověk, který nově příchozího zaregistroval a už mu vyrážel v ústrety ze dveří své kanceláře.
„Dobrý večer, přejete si?“ otázal se muž, který Andrého okamžitě upoutal svou snědou pletí a malým vzrůstem.
„Dobrý. Jsem André Fux z kriminálky a doslechl jsem se, že prý máte nějaké novinky v případě nehody mého kolegy Petra Nowaka.“
„Ach tak. Slyšel sem o Vás. Těší mě, jsem Semir Gerkhan.“ představil se ten mužík.
„Myslel jsem jestli byste mi nemohl říct něco bližšího o té nehodě,“ začal opatrně André.
„Lituji, ale to není možné bez souhlasu velitelky a ta tu teď momentálně není,“ mínil tuto diskuzi rázně ukončit Semir.
„Prosím, je to pro mě strašně důležité. Byl to můj parťák a přítel a musím zjistit proč a jak zemřel,“ chtěl André zahrát na emocionální strunu. Balada se mu povedla. Když Semir uviděl smutek a žal v jeho očích nechal se přece jen obměkčit. Něco na tomhle muži ho upoutalo. Jen nevěděl co.
„Tak dobrá. Pojďte se mnou do kanceláře,“ vybídl Semir Andrého a zkontroloval zda je nikdo nepozoruje. Ovšem byl klid. Hotte se stále věnoval své koblize a Bonrath spal tak tvrdě, že začal hlasitě chrápat.

„Když sem se včera večer byl ještě jednou podívat na místě nehody, našel sem o kus dál ve sněhu skutečně vzorky pneumatik, dle velikosti nejspíš terénního auta, přesně tak jak popsala svědkyně,“ seznamoval Semir Andrého se situací.
„To zní zajímavě. Všimla si ta paní co to bylo za auto?“
„Ne, ví jenom, že bylo černé nebo snad tmavě modré. Stále hledáme další svědky, kteří snad viděli něco podrobněji. Vás nenapadá nikdo, kdo by měl zájem na smrti Vašeho kolegy?“ zeptal se Semir, kterému táhle nehoda taky stále vrtala hlavou.
„Takových lumpů může být bezpočet,“ bezradně zavrtěl hlavou André.
„A o Váš život se nikdo nepokusil?“
„Ne zatím nikdo. Proč?“
„Já jen jestli to nebyla msta nějakého zločince, kterého Váš partner dostal za mříže, ještě před Vaším příchodem.“
„Tohle mě nenapadlo,“ ozval se André. „Ale jak to všechno prověřit aby si toho nikdo nevšiml? Kdyby moje šéfová zjistila, že jsem se pustil do pátrání roztrhla by mě jak hada,“ svěřil se Semirovi s obavami André.
„To se dá zařídit,“ odpověděl Semir a vytočil známé číslo. Během telefonátu odešel na chodbu takže André z jeho hovoru nic nepostřehl.
Za pár minut do kaneláře dorazila Andrea.
„Díky moc, že sis našla čas,“ pozdravil Semir. „Tohle je André Fux. Ten motorkář co se zabil byl jeho parťák z kriminálky.“
„Těší mě,“ natáhl se k Andree André a srdečně ji potřásl rukou.
„Máme takovou malou prosbu. Potřebovali bysme prověřit kdo ze zločinců, které Nowak zatknul byl v poslední době propuštěn na svobodu. Zajímají nás jenom jeho sólo zatčení,“ vysvětlil situaci Semir.
„Šéfová o tom ví?“ zeptala se Andrea.
„Kdyby jo, nevolal bych tě sem takhle pozdě,“ odpověděl Semir a otočil se zpátky do kanceláře, kde André právě něco kutil zády k němu.
„Nedáte si kafe?“ otočil se najednou z vítězoslavným úsměvem a nabídl jeden ze tři hrnků Semirovi. Další putoval na stůl Andrei, která už projížděla databázi kolínské kriminálky.
„Klidně mi můžete tykat,“ nabídl Semir.
„André“
„Semir,“ zaznělo téměř ve stejný okamžik. Oba se dali do smíchu a přiťukli si hrníčky s kafem.

„Hotovo!“ ozvalo se najednou od počítače. „Moc jich není,“ pokračovala Andrea a podávala jim pár papírů s údaji o zločinci.
„Děkujeme,“ ozvalo se dvojhlasně.
„A ještě. Ti první tři navrchu vlastní terénní vůz,“ mrkla na ně Andrea a usedla zpátky k počítači.
„Je vždycky takhle rychlá?“ optal se s údivem André.
„Jo, téměř ve všech ohledech,“ odpověděl s šibalským úsměvem Semir. „Zítra si můžem omrknout ty zločince co nám vyjela Andrea. Co ty na to?“ zeptal se do ticha náhle Semir.
„To by šlo? Já teď mám dovolenou, takže u mě není problém, ale co tvoje šéfová?“ byl poněkud zaskočen André.
„O tu se postarám. Přesvědčím ji, že tě teď můžu potřebovat a ona obměkčí i tvou šéfovou. O to se neboj,“ ujistil Andrého Semir.
„Tak fajn,“ souhlasil André. „Zítra ráno, třeba v sedm tady?“
„Souhlas. Měj se,“ odpověděl Semir a znovu si s Andrém potřásl rukou.
„Tak zítra čau,“ rozloučil se s ním ještě André přes rameno a už byl pryč.
Zrovna včas protože se Bonrath právě probudil.
„To už je ráno?!“ zděsil se, když spatřil Andreu. Jeho výkřik od rozjímání nad koblihou vyrušil i Hotteho.
„Né, klid. Jen sem si něco zapomněla,“ ujistila ho Andrea, že neprospal celou noční službu a už pádila ze dvěří služebny, aby byla co nejdřív doma.
Semir to vše sledoval s lehkým úsměvem ze dveří své kanceláře. Poté si vzal bundu, rozloučil se s Hottem i Bonrathem a vyrazil taktéž k domovu.

Na druhý den ráno před služebnou DP nedočkavě stepoval André a co chvilku kontroloval čas. Semir už měl půl hodiny zpoždění. Najednou se ozvalo skřípění pneumatik a na parkoviště se vřítilo pořádně dořáděné, stříbrné BMW. Když přískokem zastavilo vedle Andrého ten spatřil za volantem Semira neubránil se úsměvu.
„Hele, prcku. Dosáhneš vůbec na pedály?“ neodpustil si poznámku André.
„No taky tě rád vidím. Promiň za ten pozdní příjezd, ale honil jsem jednoho piráta,“ omlouval se Semir.
„Tak pojď, ať se do toho můžeme pustit,“ řekl André, který již nedočkavě přešlapoval u vchodu na služebnu.

Na služebně André poznal, že Semir má skvělou šéfovou. Nejen, že téměř okamžitě souhlasila se spoluprácí s Andrém, ale během pěti minut měla i oficiální souhlas velitelky Kolínské kriminálky Carin Grünové. Poté co se André seznámil s novou šéfovou, už pádil ze služebny aby co nejdřív mohl pokročit v pátrání ohledně Petrovi smrti. V těsném závěsu ze služebny vyběhl taky Semir.
„No počkat,“ ozvalo se náhle z okna, když už oba byli na parkovišti. „To chcete jet tímhle?“ ukázala Anna na značně pochroumané BMW.
„No šéfová, víte…“ začal ze sebe Semir soukat narychlo vymyšlenou výmluvu.
„Na omluvy teď není čas,“ zarazila ho ovšem šéfová a z okna v momentě letěly klíčky od nového služebního vozu.
Se slovy: „Řídím já,“ je chytnul André a okamžitě se rozběhl k autu, na které předtím ukázala Englhardtová. Než Semir stačil doběhnout k novotou zářícímu Mercedesu CLK, André už si hledal správnou pozici za volantem, takže Semirovi nedal prostor k protestům.
„Tak já vím, že se nemůžeš dočkat až si proklepnem ty lumpy, ale nejdřív si dáme snídani a já ti ukážu náš úsek dálnice, co ty na to?“ zeptal se Semir a André po obrovském zakručení, které vydalo jeho břicho a hodně se podovalo Hottemu, nijak neprotestoval. Tato klidná vyjížďka se ovšem brzo měla zvrtnout.

„Říkal si, že všechno proběhlo hladce!“ zaznělo v hlase značné rozhořčení. „Tvrdil si mi, že do toho nikdo nebude šťourat!“ začínal onen hlas křičet.
„Šéfe, my vážně netušili, že nás někdo pozoruje,“ snažil se omluvit druhý hlas, který se ozval s telefonu.
„To mě nezajímá. Teď se postaráte o ty dva šťourali. Právě před služebnou DP nasedli do tmavě modrého CLK. Poznávací značka je NE-LK 3470. Vyrazili směr Kolín. Postarejte se o ně,“ s těmito slovy ukončil vysoký blonďák hovor a vztekle hodil mobil na sedadlo vedle sebe.

Mezitím se už André seznamoval s prvními kilometry dálnice, které spadaly pod Semira.
„No, no. Nelep se tak na mě, blbečku,“ ozval se do ticha André při pohledu do zpětných zrcátek.
„Hele, tak toho si stopnem,“ zareagoval Semir a už vytahoval plácačku.
Nestihl ji ovšem ani vystrčit z okna, neboť náklaďák za nima prudce zrychlil a narazil do zadku nového CLK. André měl co dělat aby udržel Mercedes na silnici. V rychlém sledu za sebou následovali další nárazy. Každý dal pořádně zabrat nejen Mercedesu, ale i Andrému za jeho volantem.
„Už mám toho dost!!“ vybuchl náhla André a než se Semir stačil vzpamatovat, byl už André na střeše. Semir ani nestihl zaprotestovat, neboť byl plně zaměstnán přesunem na sedadlo řidiče.
„Zajeď k nim trochu blíž!“ ozvalo se náhle ze střechy. V okamžiku, kdy se předek náklaďáku opět přiblížil k zádi CLK, mohl Semir ve zpětném zrcátku vidět Andrého, který se právě akrobatickým skokem přesunul na příď náklaďáku. Než se stačila posádka nákladního vozu vzpamatovat, byl André uvnitř a začal zběsilý souboj. Náklaďák začal zběsile kličkovat ze strany na stranu. Semir vše jen s napětím sledoval ve zpětném zrcátku. Víc dělat nemohl. Za pět minut bylo po všem. Náklaďák zastavil u krajnice a z něho vypadli dva chlápci v bezvědomí a hned po nich seskočil i André. Semir jen nechápavě kroutil hlavou.

„Hele někoho mi připomínají,“ ozval se Semir, když konečně rozdýchal Andrého akci a rozběhl se pro něco do auta. Vrátil se s papíry, které jim předala včera Andrea. Hele oba dostal tvůj bývalý parťák za mříže zjistil s překvapení Semir, který se právě přehraboval papíry.
„Au, úúúúú,“ ozvalo od jejich noh, ale než mohl zločinec dál pokračovat ve svém skučení do bezvědomí ho vrátila Andrého pravačka.
„Ten nalevo je Max Brown a ten druhý je Jan Kowalski,“ záhlasil Semir, když konečně našel správné složky trestanců. To už se blížili hlídkové vozy, které okamžitě odvezli oba výtečníky na stanici. Za nimi se rozjel i André se Semirem ve značně pochroumaném CLK.

„Tak jo. Kdo tě najal!!!“ začal ztrácet trpělivost André, když se už půl hodiny snažil získat z Kowalskeho, jméno muže, který si je měl najmout na odstranění Petra Nowaka. Semir mezitím ve výslechové místnosti vedle zpracovával Browna.
„No tak. Už to ze sebe vyklop,“ snažil se ho přesvědčit Semir. I Brown tvrdil, že se nechal najmout. Ale nechtěl říct kým.
„Mám to!!“ vřítil se náhle do místnosti André. „Kowalski to nevydržel. Jmenuje se Albert Berg. Ten tupec mi dal i adresu úkrytu. Jdu si pro toho hajzla.“ S těmito slovy se André vyřítil ze služebny, následovaný Semirem, který už vytáčel číslo na zásahovou jednotku.

Když dojeli na místo, budova vypadal vcelku opuštěně. Byli tam první. Vzhledem k nedostatku vlastních služebních vozů si půjčili Porsche od Bonratha. Konečně dorazila i zásahová jednotka. Obklíčili celý dům a čekali na pokyny Semira.
„Akce!!!“ ozvalo se z vysílaček.
Jako první do domu vnikli Semir s Andrém. Berg zrovna snídal a byl jen v trenkách, ale ani to mu nezabránilo aby, jak se zdálo, odnikud vytáhl samopal. Začala divoká přestřelka. Bergovi se podařilo dostat do sklepa. Svůj únikový plán měl dobře promyšlený, ale naneštěstí pro něj byl André rychlejší. Počkal si na něho u šachty pro uhlí. Když se Berg vyškrábal navrch, dostal prudkou ránu pěstí, která ho poslala zpátky dolů, přímo k nohám zásahové jednotky.

Asi hodinu po zásahu seděla Engelhardtová ve své kanceláři a čekala až André se Semirem dokončí výslech Alberta Berga.
„Hotovo,“ ozvalo se ode dveří, do kterých právě vcházel Semir.
„Pod tíhou důkazů se přiznal,“ doplnil ho André, který byl v těsném závěsu.
Při pohledu na nateklé pěsti obou komisařů bylo Engelhardtové okamžitě jasné, co André těmi důkazy myslel.
„Petr ho dostal před třemi lety. Měl na svědomí dvojnásobnou vraždu. Petrovi se při pátrání vyloženě vysmíval. Od samého začátků Petr věděl, že to byl on, jen chyběly důkazy. Ty Petr nakonec přece jen vypátral. Když Bergera odváděli ze soudní síně, křičel na Petra před plným sálem, že ho zabije. Bohužel svůj slib splnil,“ dokončil vyprávění André a trochu posmutněl.

„Tak díky za pomoc. Hodila se nám,“ loučil se pomalu Semir s Andrém, když se vrátili do kanceláře.
„Víš, mě tak napadlo, že tady sháníte jednoho komisaře a já cítím, že změna mi může jedině pomoct. Odpoutat se od minulosti, víš?“
Víc André už říkat nemusel. Oba se rozběhli za šéfovou, ovšem dveře jejich kanceláře byly jaksi proti. Stěží se jimi protáhl jeden člověk, natož dva statní komisaři. Zůstali zaseklí, což u nich vyvolalo prudký záchvat smíchu. Jejich zběsilý zápas s dveřmi a záchvatem smíchu sledovala celá služebna a celé představení doprovázela vše říkajícím ťukáním si na čelo. Když se André se Semirem vymanili ze sevření zrádných futer, nastal další problém. Tím problémem byli samozřejmě dveře do kanceláře Engelhardtové. Jejich strastiplnou cestu za šéfovou už sledovala celá služebna se značným pobavením. Jejich další zásek vyvolal bouřlivou vlnu smíchu, při které Hottemu, který zrovna svačil, zaskočil kousek koblihy. Bonrath, který si všiml dusícího se kolegy, se okamžitě zvedl ze židle. Ovšem ke své smůle nezaregistroval lampu visící nad jeho stolem a inkasoval od ní tvrdý úder, který ho usadil zpátky. Hotte už pomoc nepotřeboval, neboť se mu podařilo vykašlat zrádný kousek koblihy. Chvíli na něho nevraživě koukal a poté ho slupnul, sledován značně znechuceným Bonrathem.
„No co? Pořád je to jídlo a tím se neplýtvá,“ hájil se, když si všiml pohledu svého kolegy. Bonrath se na nic nezmohl.
Mezitím už se naši dva hrdinové vymanili ze zrádných dveří a jako jeden muž dopadli na podlahu kanceláře Anny Engelhardtové, která se nad tímto představením musela pousmát.
Když se oba komisaři zvedli začaly jeden přes druhého koktat.
„Šéfová… víte… nás… teda mě… teda nás…“ neslo se kanceláři dvojhlasně což vyústilo v další záchvat smíchu. Jako první to vydýchal André.
„Šéfová. Tak mě… teda nás,“ opravil se André a věnoval krátký pohled kolegovi, „napadlo, že vy tady sháníte komisaře a já na kriminálce…“ víc už André nestihl říct, neboť se do kanceláře vřítila Andrea.
„Hromadná nehoda na 112. km A4. Potřebujeme tam všechno co má ruce a nohy.“
Víc už říkat nemusela. Během chviličky už oba komisaři nasedali do stříbrného BMW a za kvílení týraných pneumatik vyrazili z parkoviště DP. Šéfová to celé sledovala z okna s lehkým úsměvem na tváři. I když André svou řeč nestihl dokončit, Engelhardtové bylo jasné kam míří. Vytočila číslo Kolínské kriminálky a nechala si k telefonu zavolat Carin Grünovou.

Když se André se Semirem vrátili od nehody, čekala na Andrého vyplněná a schválená žádost o přeložení, která čekala už jen a jen na jeho podpis. A tak DP získala novou posilu.

Konec.

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
RE:
André-und-Semír


Založen: 09. 11. 2007
Příspěvky: 428
Bydliště: Praha-nudná část u Centra Chodov
Odpovědět s citátem
Tak tuhle povídku jsem četla nejmíň třikrát a líbí se mi víc a víc....Jen tak dál,Bobo.... Wink

_________________
Anča =)

Mám teorii.... Za vším hledej drogy... *svatoušský kukuč*

Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mailZobrazit autorovy WWW stránkyICQ
bobo23


Založen: 26. 10. 2007
Příspěvky: 28
Bydliště: Zlín
Odpovědět s citátem
Děkuji, ještě mám někde jednu, ale stále ji nemůžu najít... ale hned, jak se mi to podaří, tak ji sem hodím...

_________________
Nepropadejte žádné naději!
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuICQ
Woxys
Administrátor

Založen: 14. 10. 2007
Příspěvky: 1535
Bydliště: ČR
Odpovědět s citátem
Těšíme se! Smile první povídka byla moc povedená, ale vím, že u druhé jsem se bavila ještě více Very Happy Wink

_________________
Jsem Aleš Vávra Povídkového fora! Laughing
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuOdeslat e-mail
RockySmile11


Založen: 12. 04. 2009
Příspěvky: 27
Bydliště: Třebíč
Odpovědět s citátem
Bobo, teeeda, tahle povídka je fakticky skvělá!!!
Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla Wink Wink Wink
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Em


Založen: 16. 02. 2013
Příspěvky: 42
Odpovědět s citátem
Bezvadná povídka Smile Smile

_________________
Vysílačka:„Pozor pachatelé jsou ozbrojeni!"
Semir: „Díky, už jsme si taky všimli."
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Nová posila DP
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma